čtvrtek 14. srpna 2014

Znovu na právnickú fakultu? Prečo (nie)?

Ak by ste sa dnes mali opäť ocitnúť v školských laviciach, niekde ku koncu gymnázia, vybrali by ste si znovu štúdium na právnickej fakulte? A ak by o štúdiu práva premýšľala vaša 17-ročná dcéra, čo by ste jej poradili a kam by ste ju nasmerovali, aby si o práve (včas) vytvorila vlastnú predstavu? Čo vlastne znamená byť právnikom a podľa čoho sa majú maturanti rozhodnúť, či sa na takúto cestu chcú vydať?

Pred nadchádzajúcim školským rokom dávame s kolegami dohromady motivačné materiály pre stredoškolákov, ktorí hľadajú univerzitu, resp. odbor "šitý na mieru" svojim záujmom. Čo by sme mali týmto mladým a nevinným dušiam prezradiť o právnických fakultách a o práve vôbec? Odporučili by ste im Kupca Benátskeho, Bratov Karamazovovcov, Malá doznání okresního soudce, Dvanásť rozhnevaných mužov, či radšej niečo oddychového od Grishama? Má zmysel navnadiť stredoškolákov na prednášky Michaela Sandela či na atmosféru z filmu Paper Chase, alebo je lepšie ich čo najskôr uviesť do tajomstiev toho, ako sa na našich fakultách naozaj "študuje"? Čo poradiť študentom, ktorí sa možno rozhodujú, či ísť študovať právo do zahraničia (hlavne do Veľkej Británie), alebo ostať doma v ČR/SR?


Pokiaľ viem, v našich zemepisných šírkach neexistuje žiadna "light"-verzia odbornej právnickej literatúry, podľa ktorej by si stredoškoláci vedeli vytvoriť aspoň základnú predstavu o svete právnikov a práva. Nedávno som ale narazila na skvelú knižku od kolektívu autorov z Cambridge, ktorá začína takto: "Picture this. Laura, who is 17, organises a party at the family home while her parents are away for the weekend. It gets out of hand." Príbeh pokračuje tak divoko, ako si len viete predstaviť: hlučná party ruší susedov, pozvaní i nepozvaní hostia príležitostne v dome niečo rozbijú či ukradnú, v obývačke sa strhne bitka, zatiaľ čo si na záhrade niekto rozbije hlavu a v spálni zatiaľ 14-ročná slečna tvrdí svojmu nápadníkovi, že má 17. Tu a tam si niekto cvakne selfie, či natočí na video ďalšiu rundu panákov, a všetko to samozrejme zdieľa real-time aspoň na troch sociálnych sieťach... "For Laura and her parents, it is a nightmare. But for a lawyer, there are as many questions as there are empty bottles strewn the next morning across the prized living-room carpet." [A keby ste náhodou mali pocit, že je príbeh až príliš drsný, skúste ho možno porovnať so skutočnou skúškou z trestného práva v Cambridge.]

Niektorí stredoškoláci majú to šťastie, že sa už na gymnáziu stretnú s "právom v praxi", napríklad v podaní študentov pražskej právnickej fakulty, alebo dokonca vďaka vyučujúcim z právnej praxe. Na periférii však študenti takýto luxus nemajú, musia si teda vystačiť s tým, čo ponúkajú miestne knižnice či internet. Akým smerom sa vybrať, čo si prečítať, do čoho sa zapojiť? Má zmysel objavovať (jiné) právo ešte pred nástupom na fakultu, alebo je lepšie naplno využiť potenciál získania všeobecného prehľadu, kým je čas?

Vaše názory a námety uvítame v komentároch pod príspevkom, príp. ich môžete poslať na zuzana.vikarska [at] gmail.com. Ďakujem(e)!

12 komentářů:

Jiří Turčín řekl(a)...

Mám jeden námět. Před pár dny jsem podruhé viděl jeden z dílů TV seriálu Poirot s Davidem Suchetem:

http://www.csfd.cz/film/270817-hercule-poirot-vrazda-v-orient-expresu/
A znovu jsem si říkal, že závěr tohoto dílu seriálu by se měl studentům právnických fakult promítat. Myslím, že tato adaptace Vraždy v Orient expresu je výjimečná a řešením otázek spravedlnosti, střetu lidského práva a "božího" práva velmi zajímavá.

Vojtěch Bartoš řekl(a)...

Martine, spíš myslím, že jde o to ZDA středoškoláky motivovat ke studiu práv... Nejsem si jistý, jestli ukazování Paper Chase nebo Reversal of Fortune není náhodou spíš klamavá reklama. Opravdu si nejsem jistý, jestli bych své dceři/synovi doporučil studium práv. Tím méně pak v ČR... Ale možná mám jen škarohlídksou náladu.

Martin Kopa řekl(a)...

Aha, tak to jsem to blbě pochopil. Tvé škarohlídství vůči studiu práv - natož v ČR - ale každopádně sdílím.

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Kdepak, Martine, pochopil si to naprosto spravne, moc diky za skvele namety! :))

Ony su to asi tri samostatne otazky. Ta prva je, co presne je treba naservirovat teenagerom a kedy, aby o svojej buducnosti mohli rozhodovat informovane. Ta druha je, ked uz niekto uvazuje o prave, ako by sme mu tento obor mohli v jeho veku priblizit. Nu a ta tretia, prakticka, na ktoru odpoveda Vojta, ta uz je trochu viac nazorova: je to spravne rozhodnutie, urobili by sme ho znovu a doporucili by sme ho dalsej generacii?

Ja som k studiu prava a k nasim pravnickym fakultam tiez dost skepticka, ale zase musim uznat, ze ked som na jar hovorila s popradskymi gymnazistami a z 80 deti sa na pravo nehlasil nikto, tak ma to trochu mrzelo. A konkretne na tom mojom gymnaziu je to (imho) zapricinene nulovym povedomim o obsahu studia niektorych oborov...

Martin Macháček řekl(a)...

Věřím autorce i předchozím diskutujícím, že to myslí
upřímně: maturanti se rozhodují pro studium práva nebo proti
němu podle adaptace Vraždy v Orient expresu, podle street law moot
courtů nebo podle mock trialů.


Já jako skeptik ale tu motivaci vidím spíš takto: „Nebuď
blbej, kde jinde budeš mít pět let po vejšce takový prachy?“


Jistě se mi teď dostane poučení, jak že jsou ty příjmy v
právních profesích bídné. Ale opravdu, řekněte, který
vysokoškolák si pět let po promoci vydělá víc než právník.
Učitel? Lékař? Inženýr? Vědec? Úředník?
Pro jistotu, abych nevypadal, jako že to těm právníkům nepřeju: přeju, ale třeba těm učitelům taky. A vlastně těm to přeju víc, protože kdybychom měli lepší učitele, stačilo by nám pak míň právníků.

Ivan Hlásný řekl(a)...

každý jsme trochu jiný, ale v 18ti letech zabírají víc pateticko filosofické literární akce o smyslu života a spravedlnosti než pojednání o průběhu 250 rozvodu a těžkém údělu okresního soudce anebo esej o 150 správní žalobě o účastenství v řízení o zbavení invalidního důchodu soudce centrálního soudu. Na většinovou populaci motivačně zabírá krásný kostýmek mladší advokátky a vidina "finanční svobody". Rozhodně bych je nezval na české soudní jednání, to by jim právo mohlo znechutit na celý život a pomohlo uvědomit si, že to je z 99% úředničina a manuální práce s papírem.

Lukas Hoder řekl(a)...

Myslím, že učebnice pro střední školy v ČR normálně obsahují kapitoly o právu. Je zde ale samozřejmě otázka kvality a zaměření. Já jsem před pár lety psal jako spoluautor jednu učebnici pro nakladatelství Didaktis. Výsledek se mi zdál poměrně dobrý a editor celého projektu byl velmi schopný. Vydávají vždy jak učebnici, tak i pracovní sešit, a mají jeden kousek zaměřený mimo jiné na právo, a to v rámci základů společnských věd (http://www.didaktis.cz/GoodsDetail_LS.asp?nDepartmentID=69&nGoodsID=1797&nLanguageID=1).

Specializované knížky o právu pro SŠ asi u nás moc nejsou, což zřejmě vychází z osnov pro střední školy, které pro právo samostatný předmět zřejmě nemají a bere se to v rámci ZSV. Obsah učebnice DIDAKTIS neznám, tak nevím, jestli se věnuje jen obsahu práva, nebo i profesi, studiu, atd.

Nová Vlna řekl(a)...

Ahoj Zuzko, díky za zajímavé téma. Dřív jsem hostoval na svém domovském gymnáziu v hodinách ZSV a zkusil jsem si i rok a půl učit předmět Právní nauka na jedné z brněnských středních škol [ze začátku jsem byl hodně překvapený, že se takový celoroční (!) předmět vůbec někde na střední vyučuje]. Jen na okraj podotýkám, že tam měli jet podle téhle učebnice: https://www.kosmas.cz/knihy/186587/pravo-pro-stredni-skoly/ To jsem ale rychle zavrhl (jednak kvůli zastaralosti vydání, jednak pro naprostou nezáživnost textu) a vytvořil pro studenty vlastní prezentace a příklady. Mno, ale proč to píšu: po celou dobu těhle svých mimofakultních učitelských dobrodružství jsem si říkal, jak to studentům podat, aby se třeba někteří z nich pro právo nadchli. Docela namyšleně jsem přesvědčen o tom, že se mi podařilo udělat pro ně ty hodiny záživné, ale jestli díky tomu někoho právo chytlo jako obor, to nevím.

K jednomu závěru jsem ale došel (mohu-li vůbec nějaké závěry z takhle omezeného vzorku studentů dělat), a to, že v očích středoškoláka je právo obaleno v řadě mýtů a polopravd (otázky typu: "a nosíte u těch soudů ty paruky?" nebo "to se učíte všechny ty zákony nazpaměť?" jsou úsměvné, ale o něčem to vypovídá). Možná i proto bych se zdráhal právo studentům představovat prostřednictvím beletrie a filmů (ačkoli 12 Angry Men jsem jim také promítnul :-)), protože možná mohou některé mylné představy o "životě právníka" podporovat a třeba i vytvořit přehnaně romantická očekávání o jeho hrdinném boji za spravedlnost :-) Spíš mi přijde přínosnější, pokud by středoškoláci měli možnost setkat se s právníky z praxe (typicky asi v rámci ZSV), kteří by je svým vystoupením dokázali nadchnout (věřím, že by se takoví právníci i našli). Jestli mě paměť neklame, tak nějaké worshopy se středoškoláky dělá třeba Amnesty International. Pročby ne - cesta k právu je určitě atraktivnější skrz lidskoprávní problémy než otázky účastenství v daňovém řízení. Pro přiblížení právní praxe veřejnosti obecně by pak přispělo, kdyby nějakým právním minimem prošli všichni novináři, jenže to je už jiná písnička, která je navíc v době, kdy ideální parametry redaktora jsou 20-20-20 (stáří 20 let - pracuje 20 hodin denně - za 20 tisíc), trochu sci-fi...

Michal Hájek

Faire Fionwe řekl(a)...

Po pravdě řečeno mi právo dost znechutilo studium na právnické fakultě. Nula důrazu na argumentaci, stohy memorování beze smyslu - s výjimkou některých kateder. Nula kontaktu se žákem - s výjimkou některých kantorů. Zažil jsem i takové excesy jako byly seminární práce vybrané na posledním semináře a po odchodu většiny studentů uschované v odpadkovém koši. Trvalo mi to pár roků, než jsem našel chuť se k právu zase vrátit.

Jan Broulík řekl(a)...

Dovolím si několik více či méně nesouvisejících poznámek k tématu:

1) "to by jim právo mohlo znechutit na celý život a pomohlo uvědomit si, že to je z 99% úředničina a manuální práce s papírem". Většina absolventů právnických fakult nakonec valnou většinu času skutečně tráví "úředničinou a manuální prací s papírem". V tomto ohledu je právo především řemeslem. Myslím, že by bylo fér na to studenty při rozhodování o studijním oboru upozornit.

2) Je pravda, že malá míra kreativity a intelektuálních výzev je kompenzována vysokým finančním ohodnocením (především u advokátů). Ale vybavuji si sloupek prof. Hajna v Bulletinu advokacie, kde psal o tom, jak jsou takto kompenzující advokáti vnitřně frustrováni.

3) Myslím si, že právo (a především advokacie) je v očích veřejnosti silně idealizováno prostřednictvím seriálů, jako jsou Ally McBealová, JAG nebo Suits. Zejména posledně jmenovaný mi přijde dost zavádějící.

4) Souhlasím, že je škoda, že novináři nemají větší povědomí o právu. Právě skrze ně se totiž šíří zmiňované polopravdy.

5) Osobně si myslím, že nejlepším způsobem, jak uvést školáky do světa práva, je jejich zapojení do nějaké aktivity spojené s právem. Například by školáci mohli vypracovat žádost o poskytnutí informací nějakým úřadem.

Jakub Backa řekl(a)...

ad 4) + 5) Možná by bylo vhodné ty školáky vzít na soudní jednání. Myslím si, že je to dost oči otevírající, v mnoha ohledech.:)

Pavlína Hubková řekl(a)...

K otázce "či ísť študovať právo do zahraničia (hlavne do Veľkej Británie)" jsem si udělala malou komparativní česko-polsko-rumunskou studii nad odpolední kávou: Shodli jsme se, že ač máme k domácímu vzdělávání tisíc různých výhrad, kompletní studium práva v UK bychom středoškolákům nedoporučili, tedy alespoň pokud by chtěli jednou praktikovat právo opět doma.

Pominu-li téměř nepodstatný fakt, že tam mají krapet "jiné právo" a jiný systém, pak sebeskvělejší přístup, trénink argumentace, právních dovedností apod. nenabídne jednu zásadní znalost, a tou je znalost jakéhosi širšího "sociálního kontextu práva a právní profese". Myslím si, že zkušenosti i s tím špatným, co český/slovenský vzdělávací systém nabízí, můžou člověka formovat nějak pozitivně - minimálně na to, aby se připravil na střet s realitou. Vůbec nejsem zastáncem názoru, že hysterická studijní referentka, nudný přednášející či náladová zkoušející jsou rafinovaným pedagogickým záměrem, který má studenta připravit na to, že svět se s ním mazlit nebude, na druhou stranu se ale domnívám, že to kolektivní povědomí o všech nedostatcích a společná zkušenost s dobrými i špatnými věcmi na fakultě mohou být přínosné. Podle mě pak člověk lépe chápe, jak a proč věci (ne)fungují v praxi. Myslím si, že pokud se někdo po letech vrátí z UK do ČR, aniž by přišel do kontaktu s českým systémem, může mít právě problém s pochopením reality. Ale jen hádám - pokud mi to vyvrátí někdo, kdo po střední odešel rovnou do zahraničí, ráda se budu mýlit.