11 srpna 2014

Vojtěch Bartoš: Sobotka, Juncker a česká mediální ignorance

Je půlka prázdnin, tedy okurková sezona v plném proudu, a tak i já přispívám se svou trochou do mlýna. Nebo spíš do láhve na kvašáky? Je to víc než dva měsíce, co se uskutečnily volby do Evropského parlamentu. Jedna ze zpráv, která téměř okamžitě zaplnila vysílací čas i stránky českých médií byla ta o extrémně nízké účasti voličů u nás a na Slovensku. Řada osob na obrazovkách poté dlouze rozebírala důvody takto ostudného nezájmu Čechů a Slováků o tyto volby. Nejčastěji označovaných důvodů bylo několik – tradiční nezájem a odpor Čechů k Unii a vůbec všemu evropskému (zajímavé však je, že Slováci oproti nám bývají považováni naopak za jeden z „nejproevropštějších“ národů), špatně vedené kampaně jednotlivých stran a kandidátů nebo třeba hezké počasí v době voleb. Často se objevoval argument, že na nízké volební účasti mají lví podíl právě média a obzvláště pak ta veřejnoprávní, jelikož dostatečně neinformují o evropských záležitostech a to nejen před volbami, ale i obecně. Na tuto kritiku často odpovídali redaktoři některých pořadů poněkud dotčeným až ofenzivním tónem a neurčitými odkazy na existenci zahraničních redaktorů např. v Bruselu.

Určitý časový odstup od voleb je, myslím, příhodný k ilustraci toho, nakolik skutečně mohou hrát média roli v přibližování unijních témat běžnému obyvatelstvu. Pokud jste v posledních měsících otevřeli stránky zahraničního tisku či zpravodajské weby, nemohlo Vám ujít, že v Evropě došlo k výraznému (možná dokonce ke zcela zásadnímu) sporu mezi anglickým premiérem Cameronem a dalšími evropskými státníky (zejména německou kancléřkou Merkelovou) o jmenování předsedy Evropské Komise. Ač se jedná v zásadě o spor uvnitř a mezi evropskými institucemi, jeho dopad pocítíme dříve nebo později všichni nehledě na to, že může mít také výrazný vliv na budoucí hranice EU. Jedná se v principu o velmi podobný mezi-institucionální spor, jaký byl dlouhé týdny propírán v českých médiích v souvislosti s (ne)jmenováním Bohuslava Sobotky resp. „jeho“ ministrů do funkcí.

Jedna instituce je nadána pravomocí navrhnout kandidáta a druhá je oprávněna ho (ne)schválit. Jedna z těchto institucí (nebo její část) z mimoústavních důvodů začne proces obstruovat a prosazovat své partikulární zájmy, přestože z výsledků voleb by se nezávislému pozorovateli zdálo, že věc je poměrně jasná. Podlé mého názoru se jedná o poměrně slušný zádrhel v ústavním mechanismu – tedy věc nejvyššího společenského zájmu, která by měla být jedním z hlavních témat mediální diskuse. V případě „lánského atentátu“ nebo následných prezidentských obstrukcí ke jmenování např. ministra Zaorálka nebo Dienstbiera si česká média pochopitelně nenechala ujít sebemenší detail. V případě sporu o prezidenta Evropské Komise však z jakéhosi, pro mě skutečně nepochopitelného, důvodu česká média neinformují až na několik málo výjimek téměř vůbec nebo jen zcela útržkovitě, klipovitě bez jakékoliv hlubší analýzy.

Z jakého důvodu je možné, aby v Anglii o takto „vzdálené“ situaci pravidelně referovaly i bulvární deníky, a v Německu či Francii téměř všechna mainstreamová média, kdežto u nás je až na pár světlých výjimek ticho po pěšině? Je skutečně průměrný český konzument mediálního obsahu tak ignorantský k evropskému dění? Skutečně v Čechách nikoho nezajímá, kdo bude následujících pět let šéfem orgánu, který vymýšlí a navrhuje téměř všechnu evropskou legislativu? Nikoho u nás nezajímá, kdo je, odkud pochází, jaká je jeho minulost a co je od něj možné čekat v budoucnu? Nemyslím si.

Naopak jsem přesvědčený, že je to většina českých médií, která ignorují evropské dění a jsou prosta jakékoliv hlubší snahy přinést někdy vzdálená a suchá témata posluchačům, divákům a čtenářům ve stravitelné podobě. Jsou to média, která u nás selhávají v své roli hlídacích psů demokracie. Bez zájmu mezi lidmi a bez poučené a informované společnosti budou vždy moci politici snadno uniknout veřejné kontrole. Ať už ti domácí na půdě Poslanecké sněmovny, na jednání Evropské Rady nebo ti evropští při přípravě dalších „euronesmyslů“.

P.S. Zajímavé je, že když jsem se pokusil s tímto svým povzdechem oslovit některá česká internetová média, byl jsem odbyt větami o nezajímavosti, případně neoriginalitě. Z toho tedy usuzuji, že se jedná v očích dotyčných novinářů pouze reprodukci toho, co každý zřejmě ví. Přestože tedy každému je známo, že čeští novináři jsou ignoranti, co se týče evropských záležitostí, a českému čtenářstvu to evidentně vůbec nevadí, ani sami novináři nemají tolik sebereflexe, aby si to připustili a zkusili s tím třeba něco udělat. Ale třeba se mýlím a spolu s procesem vytváření nové Komise se nám dostane zevrubného analytického zpravodajství o jejich členech, cílech, klíčových bodech na následující období a jejich finančních a společenských dopadech. Zatím však vzhledem k tomu, že vše musím sledovat opět v zahraničních médiích, to na informační euro-tsunami v českém tisku, rozhlase nebo televizi nevypadá...

8 komentářů:

Šimon Klein řekl(a)...

Byl jsem tím také fascinován, nicméně bych to neviděl jako projev nezájmu o evropská témata, nýbrž jako symptom celkově mizerné úrovně českého zpravodajství. Psali-li Vám něco o nezajímavosti a neoriginalitě, měli tím patrně na mysli obsah vlastního zpravodajství.

Vojtěch Bartoš řekl(a)...

Díky, takový komentář mi trochu zvedá náladu, i když je tovlastně jen potvrzení mého smutného konstatování...

Kristián Léko řekl(a)...

Myslím, že klíčem je opravdu pozitivní odpověď na otázku, zda je průměrný český konzument mediálního obsahu ignorantský k evropskému dění. V printu ještě jde protlačit text o EU (čtenář tomu neunikne a třeba si to přečte), ale bojím se, že na webu na to klikne málokdo. Print se tomu občas věnuje, v závislosti na titulu - LN docela ano, hlavně Kateřina Šafaříková. Ale že je to celkově bída, to je pravda. Otázka je, co je příčina a co následek - jestli neschopnost novinářů nebo nezájem čtenářů. Určitě tak trochu obojí, ale závisí na typu média. Obecně ale EU v České republice není téma - to je fakt. Ale třeba se to změní s vládou a prezidentem, kteří jsou všichni EU docela nakloněni, a třeba i se schopnou eurokomisařkou.


Kristián Léko

Tomáš Pavelka řekl(a)...

EU je hlavně totálně neschopná jakékoliv asertivní sebeprezentace. Zatímco medializaci jejích nepopulárních opatření nebo politikaření na sebe rády berou členské státy, prospotřebitelské kroky, které by v případě adekvátní popularizace sbíraly EU body, se odbydou textovým, neatraktivním press release na stránkách příslušného DG. Příkladem budiž roaming, regulace bankovního sektoru (garance proti zneužití platební karty), směrnice o obchodu na dálku, unfair commercial practices, net neutrality, atd atd. Zvlášť ve východní evropě by bez evropské legislativy stále vládl středověk (rozuměj Klauso-Mečiarismus), ale o tom se nemluví.

Nová komise by se měla seriózně zamyslet nad nájmem nějaké jen příměřeně předražené PR agentury.

Ste Sta řekl(a)...

Novinářské téma je to, co vyjde v novinách, a proto argumentu o nezájmu čtenářů nevěřím. Navíc je to tak trochu argument kruhem - protože se o tom v novinách nepíše, tak se o to lidé nezajímají, a protože se o to lidé nezajímají, tak se o tom v novinách nepíše. A s náklonností místních politiků to podle mě také nemá co dělat - nemyslím, že by se novináři řídili tím, co upřednostňuje kdokoliv jiný než jen a zase novináři. Přitom každá činnost formuje - kdyby se o něčem začalo psát, tak by se časem mohlo psát i kvalitně.

Kujebákl řekl(a)...

Vychujuj si lofase, jebáku!

Nová Vlna řekl(a)...

Včera jsem s napětím sledoval pětiminutovou (sic!) reportáž v hlavní zpravodajské relaci ČT o tom, že o víkendu bylo chladno a koupaliště zela prázdnotou. Tohle nějaký Juncker prostě nepřebije...
Michal Hájek

Mariana Wernerová řekl(a)...

Novináři bych z neschopnosti úplně neobviňovala. Média jsou a budou byznys, takže čtenost je dnes bohužel určující hodnota - a EU prostě Čechy nezajímá, protože je pro ně vzdálená, neznámá a nechápou jak funguje. Málo se zdůrazňuje vliv na každodenní život, zatímco zakroucení banánů a pomazánkové máslo je vděčné, aneb dobrá zpráva, žádná zpráva. Jedním z klíčů, který by snad otevřel i srdce vydavatelů, je mluvit o Evropě i v rámci národní politické diskuse.

Mariana Wernerová