čtvrtek 19. června 2014

Test aplikace práva. Plná edice DCFR.

Jak vybírat soudce či čekatele, případně advokáty? Do této diskuze Justiční akademie a její spolupracovníci přispěli tímto Testem aplikace práva (TAP). Obsahuje 38 otázek, testuje schopnost posoudit konkrétní právní případ a přitom umožňuje jednoznačné vyhodnocení. Byl použit 3. března 2014 v rámci (férového a průhledného) výběrového řízení, které vyhlásil předseda MěS Praha.

Na internetu je dostupné plné znění (tj. včetně komentářů a komparativních poznámek) Draft Common Frame of Reference (DCFR, Společný referenční rámec, tzv. "Evropský občanský zákoník"). 4795 poctivě napsaných stran.

25 komentářů:

Vojtech Bartos řekl(a)...

Ad TAP: Co do formy mi to více než cokoliv jiného připomíná mnou shodou okolností včera absolvovanou zkoušku z EU substantive law v rámci mého pobytu Erasmus v belgické Lovani. 14 otázek "multiple choice", které však vyžadují schopnost v otázce správně identifikovat problém, analyzovat jej, předpokládají poměrně hlubokou znalost judikatury a legislativy (kterou však máte samozřejmě i u sebe k dispozici, ale pokud nevíte, tak na místě toho v omezeném čase moc nevylistujete) a následnou aplikaci pravidla - zvolení správné odpovědi v jiných skutkových okolnostech. V rámci naší zkoušky jsme měli ještě 3 krátké otázky essayovitého typu omezené však na dohromady cca. 2,5 strany, ale chápu, že to v tomto případě jednak částečně odporuje požadavku objektivity a navíc to asi není úplně nezbytně nutné protože se předpookládá, že čekatelé psát umí... Nicéně musím říct, že pro mě osobně to byl asi nejpřístupnější a nejpříjemnější typ zkoušení. Porovnávám s klauzarami na Pražské fakultě, ústním zkoušením tamtéž, ale i s podstatně zevrubnějšími klauzurami v Belgii, spojenými s essayem, zkouškou sestávající výlučně z essaye i ústní zkouškou, která je opravdu jiná zde než doma. Je skvělé, že se autoři nechali inspirovat ozkoušeným zahraničním vzorem a nevynalézají podruhé kolo, jak se to tak u nás někdy dělá.

Anonymní řekl(a)...

Překvapilo mě, že za špatné odpovědi se účastníkům nestrhávají body (resp. 1/n-1 bodu kde n je počet možných odpovědí) tak, aby se účastníkům nevyplatilo odpovědi prostě natipovat.
Tedy situaci, kdy tipem mezi A/B/C/D sázím na šanci 1/4 možnost prohrát 1/3 bodu.
V. Dubový

Anonymní řekl(a)...

Za prvé nechápu, proč se do zprávy o jiných píší tituly, např. Mgr Mgr, JUDr. apod. Tahle česká zhovadilost by se už v ofiko dokumentech trpět neměla (viz. poslední Hydepark z pondělka o českém školství).

Za druhé hodnotit test lze za několik let, těžko dnes. Tvrzení, že je test "málo roztažený" a proto se musí příště roztáhnout (protože to bude tak lepší) vypovídá o neznalosti statistiky celkem hodně. Navíc když chce někdo udělat test, musí ho nejprve sám otestovat, např. na dnešních soudcích a tím jeho vypovídací schopnost vyhodnotit. Představa, že smyslem testu je aby vyšlo normální rozdělení s velkými rozestupy a přitom test odrážel testovanou realitu, je nesmyslná.

Za třetí představa, že soudce má znát věci nazpamět, protože v reálném čase odpovědi pro test v judikatuře nenajde, je opět jen návrat ke stupidním memory testů na právech. Možná je to spravedlivější než předchozí kamarádšofy na ministerstvu a na vedení krajských soudů, ale takto se do justice dostanou jen typ právník-medik, tzv. trychtýř.

U jiných povoláních je přeci jenom benchmark někde jinde.

Michal Hanzalík

Jan Petrov řekl(a)...

V. Dubový

Je to dilema. Takto by se vyhodnocování zkomplikovalo (z marketingového pohledu, matematicky to samozřejmě problém není). A je otázka, nakolik je podstatné testovat schopnost "vím, že nevím". Navíc, uchazeči, kteří jsou na postupových místech, budou téměř vždy schopni eliminovat dvě nesmyslné odpovědi; i kdyby to u 2 zbývajících měli 50:50, stále by to bylo více než Vámi uváděná 1/3, a tedy by tak jako tak tipovali. Netvrdím, že nemáte pravdu; odhadoval bych ale, že ta ani ona varianta podstatně nezmění pořadí uchazečů.

Michal Hanzalík:

Tituly raději nepíšu. Ale v popisu testu zůstaly, protože by bylo vhodné, aby se test ujal a aby žádný z autorů (někteří z nich jsou seniorní soudci) případně neměl nepříjemný pocit. Nejde, myslím, o nic podstatného. Trvat na titulech je formálnost, ale trvat na jejich vypuštění také.

Samozřejmě, že k dokonalému vyhodnocení lze dospět teprve, je-li testů napsáno mnoho. Zatím se pohybujeme též v rovině citu. Ale to je myslím v pořádku. Přece správná reakce na první test není: "vše budeme dělat jako dosud". Lepší reakce je: tohle by mohlo jít zlepšit, zkusíme to a uvidíme.

O normálním rozdělení se nikde nepsalo. A považuji za zřejmé, že rozumné rozestupy potřebujete -- abyste mezi uchazeči uměl rozlišit, což je vlastní smyslu testu.

Nevím, proč kritizujete myšlenku, že soudce si má něco pamatovat. Vždyť celý TAP směřuje naopak k tomu, že si toho má pamatovat méně. Narozdíl od jiných testů má uchazeč k dispozici texty zákonů. A TAP míří spíše na "logiku" práva než na znalost nějakého ezoterického judikátu.

Anonymní řekl(a)...

ad Jan Petrov

Rozestupy jsou hodnotově úplně indiferentní, je to prostě statisticky jedno. Vám v logice testu chybí náhodný výběr otázek, vícekolové testování, tj. i směrodatné odchylky a testování spolehlivosti, takže je úplně jedno zda máte rozmezí 15-25 pod jednom bodu nebo 5-30 po dvou.

Myšlenka, že psaní si bezvýznamných titulů je nesmysl, a tlak na jejich nepsaní je také nesmysl, je celkem nepovedená sofisitika, kterou bych více předpokládal v prostředí úředníků a jiných podobných leštičů klik :-)

Michal Hanzalík

Jan Petrov řekl(a)...

Podstatné je, aby se na jednom bodu nekumulovalo příliš osob. Jak uvádíte, v případě, kdy test píše 6 osob, není mezi stavem 1: "A, B a C mají 5 bodů; D, E a F mají 7 bodů" a stavem 2: "A, B a C mají 5 bodů; D, E a F mají 10 bodů" žádný rozdíl; jak píšete, je to jedno. Ale je nepochybné, že než oba výše uvedené (navzájem indiferentní) stavy 1 a 2 je pro účely testu lepší následující stav 3: "A má 4 body; B 5 bodů; C 6 bodů; D 7 bodů; E 8 bodů; a F 9 bodů".

Tedy: určitě ordinalita, ne kardinalita, ale relace > je lepší než =.

Efektivita je důležitější než vlastní preference pro tu či onu formu. Velmi mě ale těší (bez ironie), že mě neřadíte mezi úředníky a leštiče klik. BTW, posílal-li jsem dopis či e-mail, žádný titul jsem si (až na naprosté výjimky) nepsal.

FORTUNA řekl(a)...

Toto je fakt dobré. Začínám chápat, proč jsem v českém právu(LAW) tak mimo.

K (01.OPH):
Petr Dlouhý se zavázal zaplatit Jiřímu Václavíkovi do 1.5.2014 10.000,-Kč. Petr Dlouhý tvrdí, že to měla být platba za něco, co nedostal. (Přiznává tedy, že to podepsal. Je tedy jedno, že tam není datum u podpisu, nebo jeho datum narození (co s tím má jeho datum narození společného?!) protože z věci vyplývá, že to podepsal on a to nejpozději 1.5.2014 a minimálně po té, co se naučil podepisovat. Proč si za vrácení předmětu Petr Dlouhý úpis nevzal zpět????).

Z věty: Jiří Václavík toto tvrzení v plném rozsahu popírá, není zřejmé, zda popírá to, že to měla být za předmět platba, nebo zda předmět Petr Dlouhý vrátil.

Tedy, je 1.6.2014 a Jiří Václavík má doklad, že mu Petr Dlouhý k 1.5.2014 měl zaplatit 10.000,-Kč. Petr Dlouhý není schopen prokázat, že mu k 1.5.2014 peníze zaplatil (on se o to ani nepokouší!), takže mu je musí zaplatit. On je zaplatí za to, že mu Jiří Václavík vrátí doklad, který Petr Dlouhý podepsal, ne? Když Petr Dlouhý mu dá peníze, aniž by získal důkaz, že mu je dal, nebo že si doklad nevezme zpět, může se mu stát, že za měsíc bude muset platit znova. Co je na tom divného?

Mirek Vorlický

Anonymní řekl(a)...

Test jsem si zkusmo udělal, prošel si odůvodnění (zde je zřejmá značně rozdílná "kvalita" vysvětlení, především vyloučení nesprávných odpovědí) i námitky a nenalezl jsem odpovědi k následujícím otázkám, resp. k bodům, kde se domnívám, nachází další chyby:
Otázka 30 - Jedná se o smlouvu uzavřenou na základě veřejné zakázky, tedy zveřejňovanou dle ZVZ - na informace, které nemusely být povinně zveřejněny dle ZVZ se 106/1999 Sb. nemůže vztahovat (ZVZ jako lex specialis) - tedy pokud smlouva nebyla zveřejněna, (pomineme-li možnost, že nebyla zveřejněna z důvodu probíhající lhůty) muselo se jednat o jeden z důvodů, pro něž je možno smlouvu, či část jejího ujednání (přílohu) nezveřejnit - z odpovědí pak připadá v úvahu jedině obchodní tajemství - tedy mám za to, že správná má být odpověď A
Otázka 38 – pokud žalovaný č. 2 na směnku umístil svůj podpis s nesmyslnou doložkou, je ze zákona avalem směnky. Pokud současně neuplatnil relevantní obranu, že umístěním této doložky nechtěl učinit na směnce aval, měla by být správně pouze odpověď A – tedy žalobě vůči žalovanému č. 2 by mělo být vyhověno, byť z titulu závazku žalovaného č. 2 jako avala, nikoliv akceptanta.

V. Dubový

Jan Petrov řekl(a)...

Kvalitu odpovědí bych nehodnotil jen dle rozsahu (může působit rozdílně, ale věřím, že je ve všech případech zřejmé, proč je dle autora správná ta a ne ona varianta). Navíc je připravena infrastruktura pro to, aby se test zlepšoval (oponentura otázek, zkušenosti s 1. testem, i Vaše připomínky).

K Vámi uvedeným otázkám (nemohu nyní rešeršovat podrobně):

1/ Uveřejnění oznámení o výsledku zadávacího řízení dle § 81 a 83 ZVZ, na straně jedné, a zveřejnění smlouvy uzavřené s vítězem dle InfZ, na straně druhé, jsou dvě různé záležitosti. Technické pravidlo ZVZ nelze vykládat tak, že vylučuje povinnost zadavatele podat další informace dle InfZ. Ostatně, zadáte-li do vyhledávače NSS vyhledávání výrazů "106/1999 137/1996", zpřístupní se řada rozhodnutí, v nichž soudy rozhodly dle InfZ o zveřejnění smlouvy, byť uzavřené na základě výběrového řízení dle ZVZ.

2/ Prosím o bližší odůvodnění, proč by ten, kdo podepsal směnku s nesmyslnou doložkou, měl být ze zákona avalistou. ZSŠ neříká, že ta nesmyslná doložka platí za nenapsanou; a podpis pod nesmyslnou doložkou není "pouhý podpis", který by založil aval ve smyslu čl. I. § 31 odst. 3 ZSŠ.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Nejsem si jist, zda má význam testování na takto zjednodušených situacích. Např. u otázek z OPH se úplně pomíjí, že soud rozhoduje nejen na základě toho, co je prokázáno, ale i co strany řízení tvrdí. Takto koncipované otázky preferují ty kandidáty, kteří mají tendenci k mechanickému rozhodování, k hledání "práva" místo spravedlnosti, k čemuž přispívá i relativně vysoký počet otázek s krátkou dobou na zpracování odpovědi. Naopak se mi líbily otázky z ústavního a správního práva (jen mi připadaly příliš jednoduché: což může být mým osobním "zatížením").

Jan Petrov řekl(a)...

Tomáš Pecina

To je zajímavá debata. Teoreticky by šlo připravit dvoudenní test, kde by uchazeči měli ke každé otázce spis a třeba 30 min. času. A souhlasím sice, že takový test by sice byl lepší než TAP, ale není (zatím) realistické jej připravit. Myslel jsem, že US Bar Exam není tak špatný výchozí standard.

Co se týká faktů, soud vychází z dokázaných skutečností, ze shodných tvrzeních účastníků, z notoriet a toho, co je soudu známo z úřední činnosti. (Pro úplnost lze dodat zákonem stanovené případy "obráceného důkazního břemene".) Proto mi není zřejmé, proč se dle Vašeho názoru nevhodně pomíjí, že soud rozhoduje též na základě tvrzení stran. Nemyslím to špatně ani vyhýbavě; možná to, co píšete, dává dobrý smysl, který mi jen nedošel. Děkuji, pokud byste byl ochotný nahodit testovou otázku zaměřenou na tvrzení účastníků.

Nemyslím, že ten, kdo dobře technicky ovládá právo, bude spíše rozhodovat mechanicky, zatímco ten, kdo právo tak neumí, snadno objeví spravedlnost světa; spíše naopak (viz následující odstavec). Navíc, v právní praxi jsou většinou rozhodující konkrétní právní pravidla (shodneme se, že je nelze aplikovat tupě); posuzování případů dle dobrých mravů apod. je spíše výjimečné. Souhlasím ale, že u některých právních disciplín mohou být otázky v TAP zaměřeny jednostranně. Právě proto, jsme rozšířili okruh autorů, též s cílem, aby platilo: u odvětví, která jsou dotována více otázkami, pochází od jednoho autora nanejvýše čtvrtina až třetina otázek. (Je myslím v pořádku, že jsou zařazeny otázky z techničtějších i méně technických odvětví; ale důležitý je i vhodný mix v rámci jednotlivých odvětví.)

K té spravedlnosti a konkrétním právním pravidlům se mi několik let honí hlavou tato "hluboká filozofická úvaha": Nemyslím, že spravedlnost lze hledat jen pohledem na dno svého dobrého srdce; pak možná vytvoříme právní pravidlo, které slušným způsobem řeší posuzovaný právní případ, ale vytvoří mnoho nespravedlností jinde. Věřím spíše v síť pravidel a jejich smysluplnou interpretaci, resp. v to, že dobré právo vzniká v jakémsi dialogu mezi citem pro spravedlnost a zvolna budovanou sítí pravidel. Zákon, judikatura i doktrína nám ukazuje dilemata našeho světa, mnoho skutkových konfigurací, a tím tříbí náš cit pro spravedlnost. A tento cit nás zase vede, když (judikaturou a doktrínou) dobudováváme právní řád tak, aby vedl k souladným a férovým řešením.

Tomáš Pecina řekl(a)...

JP: Rád rozvedu.

Vezměme hned první otázku: Není realistické, že by pan Václavík popíral tvrzení pana Dlouhého, aniž by předestřel soudu vlastní tvrzení ohledně kausy toho závazku. Kdyby opravdu "mlčel jako zařezaný", jak text zadání presumuje, soud by velmi pravděpodobně požádal o účastnickou výpověď pana Dlouhého, a pokud ten by ji neodmítl, rozhodl by opačně, než je "správná" odpověď. Vím, že v zadání stojí, že se v řízení nic dalšího neprokázalo, takže formálně je to ok, ale to je podobné, jako řešit fysikální úlohu s presumpcí, že voda při atmosferickém tlaku a pokojové teplotě není tekutá.

Ještě větší problém mám s otázkou 19. Ta má jasně ústavněprávní přesah, protože výklad, že neúčastí u HL se obviněný zbavuje klíčového procesního práva trvat na výslechu svědka, není ústavně konformní. Obviněný má ústavní právo hájit se osobně nebo prostřednictvím obhájce, a toto právo nelze podmiňovat jeho osobní účastí u úkonu, jestliže taková nutnost nevyplývá z povahy věci (obhájce ho jistě nemůže zastoupit při rekognici, ale může ho zastoupit při výslechu svědka).

Přesně tak byste totiž mohl ještě před několika lety položit otázku: "Vazebně stíhaný obžalovaný Milan byl soudem I. stupně zproštěn v plném rozsahu obžaloby. Proti rozsudku se na místě odvolal SZ. Zůstane Milan ve vazbě?" Správná odpověď by byla "Ano", ale Ústavní soud, když se k němu jeden takový případ dostal, rozhodl, že správně je "Ne", a notně se podivil, jak koho kdy mohl napadnout takový nesmysl jako ponechávat zproštěné obžalované ve vazbě (II. ÚS 331/10).

Několik otázek (např. 27) je příliš podmíněno současným výkladem práva, který se může snadno změnit. Pokládal bych za lepší ptát se tak, aby se správné odpovědi daly "tesat do kamene", což řada otázek nesplňuje.

Právo je diskursivní, což tento druh testu pomíjí, a když jsem chtěl přijít na "správnou" odpověď, musel jsem nejprve přepnout normální režim uvažování do režimu "český soudce". Možná to tak vidím jen já, protože jsem se do práva dostal odjinud, z oblasti jiných (exaktnějších) paradigmat uvažování. Těžko říct.

Jan Petrov řekl(a)...

Otázka 1: Možná Vám vadí, že otázka může navádět k postupu "jak snadno zamáznout žalobu". Stejně tak ale může vybídnout -- aha, je třeba prokázat něco dalšího: to, zda a jaká smlouva byla uzavřena. Uznávám, to pravidlo může působit zvláštně/formalistně; jde o jistou obranu proti abstraktním právním jednáním; osobně jsem spíše pro § 780 BGB. Uznávám také, že příště bych už takovou otázku nenapsal. Raději takové, které testují více než znalosti jediného pravidla.

Otázka 19: Ano, vždy mi připadalo zvláštní, že obžalovaný je sankcionován za to, že si "dovolil" nepřijít k hlavnímu líčení. Nicméně, každý právník musí to jednoznačně textované ustanovení TŘ znát (resp. jej umět rychle dohledat).

Otázka 27: To si nemyslím. Naopak mi připadá, že zde kárná odpovědnost (jistě, zakládající spíše mírnější postih) je jasně pochopitelná. Nejedná se, myslím, o záležitost divného zákona či vybočující judikatorní úvahy. Tomu ostatně odpovídá vysoké, 68% úspěšnost uchazečů při zodpovídání této otázky.

Právo je diskurzivní, ale nemyslím, že až tolik, jak uvádíte. A nemyslím, že by ten test vychovával např. tomu slepě následovat, resp. neuvažovat o předložení věci Ústavnímu soudu.

Každopádně, Vaše oponentura otázek je/by i v budoucnu byla inteligentní a cenná. Děkuji za ni.

Tomáš Pecina řekl(a)...

JP: Dovolím si ještě jednu oponentní poznámku, která mne napadla v mezičase.

Nedávno jsme na mém blogu řešili situaci, že soudkyně zakázala obžalovanému neznalému českého jazyka radit se s obhájcem jinak než prostřednictvím soudem přibrané tlumočnice. Kdybyste dal do testu otázku, zda postupovala správně, jsem si téměř jist, že většina respondentů by za "správnou" odpověď vybrala "Ano", protože to prima facie odpovídá dikci novelisovaného trestního řádu, jakkoli je takový výklad absurdní, ba šílený.

Tento druh zkoušení proto, podle mého přesvědčení, vede ke zjednodušenému, plochému, diskontextuálnímu a literalistickému výkladu právních předpisů, který je zkoušenému předkládán jako "správná odpověď". V extremním případě pak respondent nepřemýšlí nad konotacemi předestřené právní situace, ale jen nad tím, co asi chce examinátor (autor otázky) slyšet. Nezkouší se tedy znalost práva, ale schopnost empathie do myšlení examinátora.

Jan Petrov řekl(a)...

Souhlasím s Vámi, že správná odpověď musí odpovídat jak podústavnímu, tak ústavnímu právu. Nemyslím ale, že by TAP testoval schopnost "tupě aplikovat právo" bez ohledu na ústavní pořádek. Naopak, obsahuje řadu otázek, které vyžadují ústavněprávní úvahu, a u otázek, které jsou založeny jen na právu podústavním, je jeho ústavní konformita nesporná (s možnou výjimkou § 211 odst. 1 TŘ). Mimo to, testuje-li se schopnost aplikovat účinné právo (tam, kde má obecně přijímaný a ústavně konformní výklad), netestuje se "schopnost empatie".

Nemohu nyní rešeršovat ústavněprávní zdroje, ale předpokládal bych, že § 211 odst. 1 TŘ protiústavní není. Nemyslím, že by ze zákazu sebeobviňování bylo lze dovodit oprávnění obžalovaného nedostavit se k hlavnímu líčení a nebýt za to nijak postižen. Pokud se ale § 211 odst. 1 TŘ příčí ústavnímu pořádku, je otázka č. 19 vadná. V tom se jistě shodneme.

Naopak se, myslím, neshodneme v názoru, nakolik je tento způsob testování "plochý". Přiznávám, že mi plochý nepřipadá (složitější faktická zadání; mnohost otázek; lepší otázky u případných budoucích iterací testu; pluralita přístupů, která se bude dobudoucna zvyšovat). Navíc má oproti jiným způsobům zkoušení řadu výhod (jasná porovnatelnost výsledků v rámci jedné varianty, a to i při mnohosti uchazečů; zaměření na schopnost použít znalosti) a nemusí představovat jediné kolo. Chápu ale, že některé otázky mohou být "plošší" než jiné a že při případných budoucích zadání bychom se na to měli zaměřit.

Tomáš Pecina řekl(a)...

S dovozením neústavnosti § 202 odst. 3 a § 211 odst. 1 TrŔ bych problémy neměl: z čl. 6 odst. 3 písm. c) a d) Úmluvy vyplývá, že právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědky proti sobě, je právem základním, které nelze obžalovanému odejmout jen proto, že k hlavnímu líčení za sebe poslal obhájce, když mu to nota bene TrŘ dovoluje.

Ale nechme detailů, mně jde spíš o to, a snad se mi to podařilo vysvětlit, že tato "kultura správných odpovědí" právu nesvědčí a potlačuje vnímání práva v souvislostech.

Jan Petrov řekl(a)...

Pardon, to jsem nevěděl a navíc jsem si nesprávně zapamatoval Váš koment.

Asi by se Vám líbila německá klauzura. Ta mj. ověřuje, nakolik student umí odhalit problém, dobře argumentovat a psát (a samozřejmě se nebonifikuje, zda si student myslí právě to, co pan profesor). Jenže, v ČR, myslím, nejsme tak daleko, abychom takovou klauzuru uměli vytvořit a vyhodnotit (v rozumném čase a pro všechny stejně). Pokud by se použila při výběrových řízeních (kde mohou být uchazeči dost hádaví: jde jim o hodně a navíc si u státních pozic mohou nárokovat rovný a férový přístup), hrozilo by fiasko, které by zkompromitovalo možnost testovat cokoli nad prosté znalosti. Proto jsme zvolili řešení TAP jako určitou střední cestu mezi klauzurami a dosavadními ryze faktografickými testy. I tak je náročné připravit test dobře; jsme myslím na dobré cestě (test z 3. března je, myslím, vnímán jako úspěch, ale každá další verze samozřejmě musí být lepší); klauzuru nezvládneme.

Multiple-choice není dokonalý způsob (např. tu "jedinou správnou odpověď" má "v genech"), ale stále mi připadá hezké, co vše s ním jde udělat. Jistě jsme na leccos nepřišli, třeba lze něco zlepšit, třeba ještě něco vymyslíte. Děkuji, J.

FORTUNA řekl(a)...

Pánové snad prominou. TP, 21.6.14, 17:07. KULTURA SPRÁVNÝCH ODPOVĚDÍ, KSO, hezké. Tvrdit však, že KSO nesvědčí a potlačuje vnímání práva (českého?) by znamenalo KSO přiznat důležitost, kterou evidentně nemůže mít.

Potom, bylo by toho zde hodně. Kromě 01.OPH, kde Václavík mlčel jako zařezaný (Tomáš Pecina), když popíral Dlouhého verzi, mne zaujal 04.OPH, kde Amélie kupovala tenisový kurt. J Hašek byl novinářský genius, a tento případ nepřebil asi jen proto, že za R-U tenis nebyl ještě tak populární.

Teď vážně:
Celý problém českého práva je patrný v posledním odstavci Jana Petrova, 21.6.2014, 05:44. Odstavec začíná " K té.... a končí ....a férovým řešením." Slovo doktrína chápu jako někým autoritativně nastavené učení. Příklad: Země je středem vesmíru (církev). Dobré právo, dle JP, je prý dialog mezi citem pro spravedlnost a zvolna budovanou sítí pravidel, přičemž právní řád má být zákon dobudovaný judikaturou a doktrínou. Jan Petrov má zřejmě na mysli české právo a český právní řád. Mně tam (i v českém právu) nesedí ta doktrína, ale polemika s touto filosofickou úvahou by byla dlouhá. V mé úvaze doktrína nemá místo a právo (LAW) vidím takto:

Právo (LAW) se odvíjí od potřeb lidí (tedy žádná doktrína a určitě ne, že právo (LAW) formuje chování lidí. Opak je pravdou). Na začátku se pojem spravedlnost slučoval s právem (RIGHT) silnějšího. Společnost se vyvíjela, chtěla být spravedlivá, a právo silnějšího si vzít na co měl sílu, společnost začala silou většiny ovlivňovat. Právo (RIGHT) síly silného jedince začalo být omezováno, aby práva (RIGHTS) méně slabých jedinců netrpěla. Od míry tohoto počinu se pak odvíjí výše kultury (LAW), a jeho smyslem je rovná práva (RIGHTS) pro každého, protože přirozená rovnost není. Bůh je možná všemocný, ale na spravedlnost zde na Zemi jistě nemá čas. Právo (LAW) na Zemi není nic jiného než omezování přirozených práv (RIGHTS) Bohem daných. Pakliže toto není ta doktrína, kterou má JP na mysli, pak žádná.

Mirek Vorlický

Tomáš Pecina řekl(a)...

I já děkuji!

Jan Vučka řekl(a)...

Vzpomínám si na svoje zkoušky na MSp a tehdy to bylo vskutku ve stylu odhalit problém a dobře argumentovat!
Měl jsem napsat jednu obžalobu a jeden zastavovák podle skutečného spisu, přičemž první stíhaný skutek nebyl vůbec trestným činem a zastavit se v druhém případě sice mělo, ale podle jiného písmene, než jak bylo "správné" řešení.
Tak nějak si ale myslím, že tato část zaměřená na odhalování problémů nebyla záměrná. ;-)
(napsal jsem to, jak chtěli, ale pod to jsem ke každému napsal, co si o tom "správném" řešení myslím)

Já proto hlasuji naopak pro test zjednodušený, kde lze snadno definovat zkušební otázku a dopracovat se k přiměřeně rozumnému řešení bez rizika zabřednutí do nesouvisejících problémů daných tradičním českým lemplovstvím, nejednoznačností případu nebo čímkoli jiným.

Jan Vučka řekl(a)...

Ještě si neodpustím poznámku, že při designu testů se dá inspirovat nejen v právních oblastech. Jak udělat rozumně objektivní test při zkoušení obtížné látky, to přece řeší i jinde.
Zkuste třeba www.accaglobal.com. Testy na ACCA zkoušky jsou docela zajímavé.

Trubka řekl(a)...

Test jsem si se zájmem zkušebně udělal, a jako testovaný subjekt mám za to, že se jednalo čistě o test znalostní. (byť otázky byly mnohem sofistikovanější, než jsem kdy zažil u zkoušek.)

U otázek jejíž právní úpravu jsem alespoň přibližně znal (směnka, koncentrace, ústavní právo) jsem neměl sebemenší problém, a správnou odpověď jsem znal takřka okamžitě. U otázek z právní úpravy, se kterou jsem neměl nikdy nic do činění (vydržení, předběžné opatření - vykázaní), jsem správnou odpověď hledal v právních předpisech a v tom časovém limitu, bych to rozhodně nestihnul.

Můj osobní dojem je tedy takový, že moje dovednost v aplikování práva testovaná nebyla, případně tato složka byla tak zanedbatelně jednoduchá, že jsem ji nezaznamenal. U časového limitu kolem 3-4 minut na otázku (pokud je test koncipovaný tak, že by testovaný měl přečíst a odpovědět na všechny otázky) mam za to, že testovaní dovednosti „aplikace práva“ se v tomto případě zužuje na velmi povrchní :

Víš, že „v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je perpetuation fori (§11OSŘ) dáno prvním řízení ve věci téhož nezletilého.”? Pokud ne, neodpovíš na otázku správně, případně na ní odpovíš správně, ale z nesprávných důvodů. Pokud ano, prošel jsi znalostním testováním.

Víš, že dotčený případ je defakto případem ve věci péče o nezletilé? Pokud ne, neodpovíš na otázku správně (a neber drogy). Pokud ano, gratuluji umíš aplikovat právo…

Nenapadám schopnost testu rozlišit mezi kvalitou znalostí testovaných osob, ale vážně pochybuji, že test dokáže rozlišit mezi osobou, která umí dobře aplikovat právní normy a mezi osobou která to umí hůře. Odhalí pouze toho, kdo aplikovat právní normu neumí vůbec. Proto ten název se mi zda zavadějící.

Michal Matějka řekl(a)...

No, test jsem si také udělal, k soudu by mě vzali :o) a je také pravda, že tento test je pořád lepší, než co jsem zatím v našich hvozdech v tomto směru kdy viděl (zde je bohužel pravda, že ta laťka je proklatě nízko, nebo se možná spíš válí na zemi). Nicméně pár postřehů:
- občan, hmota zbytečně překombinovaná, situace odtržené od reality, proces o něco lepší
- trest o dost lepší, nebyl problém se v tom orientovat, i když to zrovna není moje specializace a k nalezení správného řešení zpravidla postačovala přiměřená schopnost orientace v TZ a TŘ
- oproti tomu správu považuji za tragickou, řešení hned několika otázek začíná tím, že něco plyne z "ustálené judikatury". To je přesně jak by test aplikace práva vypadat neměl. Přinejmenším u dvou otázek jsem tak sice celkem bez problémů identifikoval příslušné ustanovení, ale skončil jsem na tom, že "ustálená judikatura" to vykládá poněkud jinak, než by se po jeho přečtení mohlo zdát
- stejně tak korporát, naprosto zbytečně složité a překombinované otázky - nízká úspěšnost uchazečů tomu ostatně odpovídala.
Každopádně, už jen z toho, že někdo o těchto věcech vůbec přemýšlí, plyne, že se výběr soudců začíná konečně otáčet správným směrem. Nezbývá, než popřát hodně úspěchů v dalším pokračování.

Jan Petrov řekl(a)...

Určitě se vyžaduje znalost, ale ta sama o sobě nestačí. Rozhodně není pravda, že geniální "tabula rasa" test napíše skvěle. Ale pořád, myslím, je rozdíl mezi tím, odpovídat na otázky "promlčecí lhůta je (a) 2 roky; (b) 3 roky; (c) 4 roky" a tímto. O jistém aplikačním zaměření testu vypovídá i to, že v něm lze stěží uspět bez nahlédnutí do zákona (tj. musím právo v obrysech znát a vědět, kde rychle hledat). Souhlasím, že času na otázku bylo příliš málo.

Jan Petrov řekl(a)...

Reakce na občan-hmota. Ta "překombinovanost" značí, že skutková zadání otázek jsou složitá. Ale to je myslím dobře. Pokud jsou otázky příliš přímočaré, lze oprávněně namítnout (viz výše), že netestují schopnost aplikace. Jak píšete "v trestu nebyl problém se orientovat", ale právě i schopnost "se v tom orientovat" (a najít v delším informaci zásadní pro vyřešení případu) by se měla prověřit.


Souhlasím, že otázka č. 1 není nic moc a že zadání v otázce č. 2 může působit nezvykle. Naproti tomu, u otázky č. 3 (vydržení) a 6 (kupní smlouva) je skutkové zadání jednoduché i, myslím, realistické. U otázky č. 5 je zadání složitější (ale dobře myslím odpovídající lidské zkušenosti). Otázku č. 4 považuji za překombinovanou tím správným způsobem: takto se to mohlo seběhnout a testuje se nejen znalost práva, ale i schopnost rychle se zorientovat ve skutkově složitějším zadání (což je dovednost pro soudce i advokáta dost podstatná).


Souhlasím ale a napsal jsem, že autorský tým by měl být napříště pestřejší (a je takto připraven). Test by měl obsahovat otázky "překombinované" i přímočaré.


Ustálená judikatura: souhlasím s Vámi, že by o vyřešení otázky neměla rozhodovat judikatorní finesa. Lze předpokládat ale znalost základních rozhodnutí (stejně tak lze předpokládat i znalost něčeho navíc, než co lze vyčíst z ObčZ, OSŘ, ...). Není, myslím, na škodu, pokud autor pečlivě cituje judikaturu (byť třeba lze případ posoudit i bez její podrobné znalosti). Nevylučuji ale, že některé správní otázky (které?) jsou příliš judikatorní. Myslím, že bude-li mít každá otázka i oponenta, ten pomůže rozlišit, co ještě má každý ze správního práva znát (byť to není v zákoně) a co je detailní znalost judikátu či doktríny, kterou nelze v testu zaměřeném na všechna právní odvětví požadovat.