pondělí 30. června 2014

Některé neefektivnosti ve fotbalových pravidlech z pohledu ekonomie kriminality

Sportovní pravidla připomínají trestní zákoník. Říkají, jaké chování je nepřípustné (fauly), a stanovují sankce za jejich porušení. Výši sankcí na sportovním kolbišti lze posuzovat stejným ekonomickým aparátem jako sankce za trestné činy. Je v zájmu sportovních svazů stanovit sankce tak, aby dosáhly „optimální úrovně kriminality“ na hřišti. Ta, stejně jako mimo hřiště, není nulová. Jednak jsou zde náklady na odhalení a potrestání faulů (rozhodčí nemůže vidět všechno; příliš časté a příliš přísné trestání tříští plynulost hry, atd). Dále – a zde je rozdíl mezi sportem a běžnou kriminalitou – k řadě faulů dochází neúmyslně, např. když se obránce pokusí o zoufalé vypíchnutí míče útočníkovi, a místo míče trefí nohu. Podobné pokusy, i když mohou skončit faulem, jsou do jisté míry nevyhnutelnou součástí intenzivní hry, která je ceněna diváky. Jelikož maximalizace „entertainment value“ je důležitým cílem sportovního svazu, nesmí být sankce natolik přísné, aby odrazovaly hráče od atraktivní hry.
V čem fotbalová pravidla v očích ekonomie kriminality neobstojí?

Ekonomicky efektivní trest plynule roste se škodou, kterou trestný čin způsobil, a při malém zvýšení škody by se trest neměl skokově, radikálně zvýšit. U faulů proti útočícímu týmu je toto splněno jen mimo šestnáctku. Čím blíže vlastní brance k faulu dojde, tím vyšší je způsobená škoda – útočící tým měl vyšší pravděpodobnost vstřelit gól, a faulem o ni přišel. Tím blíže k brance se ovšem kope přímý kop, a faulující tým je tak vystaven vyšší pravděpodobnosti, že při výkonu sankce gól inkasuje. Tato ekonomická logika je totálně rozbita, kdy míč přejde hranici šestnáctky. Zatímco škoda roste plynule s každým centimetrem, o nějž blíže k brance došlo k faulu, sankce se s překročením šestnáctky mění na penaltu, u níž je skokově vyšší pravděpodobnost inkasovat gól (cca 75%, viz Chiappori, Levitt and Groseclose, American Economic Review, September 2002). Tento skok, spojený s tím, že penalta je opravdu extrémní sankcí, přináší důsledky zcela konzistentní s ekonomickými predikcemi:

-          Pokles v počtu odpískaných faulů (to je možná ještě efektivní)

-          Extrémní snahu obránců vyhnout se faulu či vůbec podezření z faulu
-          Váhavost rozhodčích uvalit tento extrémní trest, vyžadují pak vyšší „důkazní břemeno“ a nepískají zákroky, které by mimo šestnáctku pískali (Andreoni, Rand Journal of Economics, Autumn 1991)
-          Ex-post litigace, zahrnující jak argumenty s rozhodčím na hřišti, tak hodnocení rozhodčích po zápase ze strany médií, řešení stížností na rozhodčí atd. (úplně stejně, jako procesní náklady na případy s trestem smrti jsou v USA cca o 1 milion dolarů vyšší oproti případům s trestem doživotí (Roman, Chalfin, and Knight, American Law and Economics Review, Fall 2009)
-          Pro útočící tým je výhodné být obětí faulu, což dává perverzní motivace (filmování)
Doporučení (vedené úzkým viděním ekonomie kriminality) by bylo snížit extrémnost trestu pokutového kopu, tj. posunout vzdálenost z 11 metrů o metr či dva(?), aby pravděpodobnost vstřelení gólu z penalty byla maximálně 50%, případně i nižší (rozhodně vyšší, než z přímého volného kopu z hranice šestnáctky, ale ne radikálně vyšší).
Naprosto minimálním požadavkem na efektivní trest je, aby zločinec v případě dopadení na tom byl hůř, než kdyby zločin vůbec nespáchal. To se ve fotbalu nedaří při tzv. taktických faulech (mužstvo v hloubi své vlastní poloviny získá míč, zahájí útok, a útočící hráč je okamžitě jemně faulován). Bez faulu by útočící mužstvo pokračovalo v útoku. Po faulu pokračuje také, z přímého kopu ze vzdálenosti, ze které vůbec nehrozí nebezpečí, zatímco bránící mužstvo již stačilo seskupit obranu. Tady ani není třeba dělat nějakou kalkulaci – taktický faul se prostě vyplácí (stačí dát jen pozor, aby to nebylo na žlutou kartu).
Obecné doporučení je, že obranné fauly i na polovině soupeře musí faulující mužstvo nějak „bolet“. Třeba tím, že by se přímý kop kopal o 20-30 metrů blíž k soupeřově bráně, takže by faulované mužstvo automaticky postoupilo kupředu. Nebo by šlo zavést čáry řekněme 40m od bran (tj. ve vzdálenosti, se dá centrovat do šestnáctky). Pokud útočící hráč je faulován dál než 40m od brány, na kterou útočí, posouvá se kop automaticky na tuto čáru (jakási obdoba rohového kopu). Pokud je faulován blíž, kope se přímý kop z místa faulu, jako dnes. Úplně jinou alternativou je za fauly vylučovat na pár minut, podobně jako v hokeji.

Do třetice, červená karta. Její ekonomická zvláštnost spočívá v tom, že výše trestu klesá s minutou zápasu, kdy byla udělena. Čím později ji hráč dostane, tím kratší dobu svému týmu chybí. Nejsem si vědom, že někde jinde bych v teorii či praxi viděl trest, jehož výše takto závisí na době spáchání zločinu. (Jedinou výjimkou je doživotí – 30tiletý odsouzenec stráví ve vězení více času než 60tiletý – jenže to je dáno spíše nevyhnutelností, že je optimální udělit extrémní trest, a jinou možnost než doživotí prostě reálně nemáme). Nakolik je „doživotí“ žádoucí i v desáté minutě fotbalového zápasu, o tom mám pochyby. A jako každý extrémní trest má i červená karta nevyhnutelné nevýhody – většinu z těch, které byly zmíněny výše o penaltách. Doporučení – opět více spojitosti v trestech, např. žlutá karta místo pouhého varování je vyloučení na 3 minuty, červená na 15 minut, a pouze pro extrémní opakované trestance černá karta do konce zápasu.

Zkrátka – na fotbal se dívám rád, ale často mě mrzí, že kvůli neefektivním pravidlům se hra zbytečně drobí či rozhodčí až příliš mohou ovlivnit výsledek, a hra tak ztrácí na atraktivnosti. Autory původních pravidel ještě dokážu omluvit – nastavili je v době, kdy ekonomie kriminality ještě neexistovala. Ale dnes už o efektivních sankcích něco víme....
Omlouvám se za sebe-plagiátorství, stejný příspěvek jsem dal na LE Blogu blahé paměti při mistrovství světa v roce 2010. Na relevanci ale nic neztratil a zde na Jiném právu si snad najde nové publikum.

8 komentářů:

Roman řekl(a)...

Většina světa se během fotbalu dívá na fotbal. Ne tak Libor Dušek :) Ne, vážně - hezký článek.

Jan Petrov řekl(a)...

Nejsem žádný znalec fotbalu, proto jen dotaz znalejším. Nejsou pravidla fotbalu již skoro 100 let neměnná? A nevypadal tehdy fotbal jinak (méně kontaktní, menší šance dát gól z penalty)?

Peter Scheck řekl(a)...

Článek je velice sympatickou snahou nějak poopravit fotbalová pravidla. To ale není vůbec snadné a sebemenší změna může přinést zcela neočekávané problémy, kdy zjistíme, že je to po ni vlastně ještě horší. Jako fotbalový rozhodčí se velmi zlobím na náš FAČR (vedení rozhodčích), který se dívá týden co týden na stejné prohřešky a maximálně řeší následky, nikoliv ale příčinu.
Být ve vedení, okamžitě bych nařídil důsledné dodržování některých pravidel s jasnými pokyny. Do samotných pravidel bohužel zasahovat nelze, to je věcí pouze UEFA a FIFA. Například bych za jakékoliv chycení za dres nařídil taxativní (ve fotbale rozuměj pro rozhodčího povinnou) žlutou kartu a přímý volný kop. Tím by se zákonitě musela dlouhodobě zvyšovat kvalita obránců, kteří by museli tento prvek odstranit. Je totiž běžné, že i při rohu dochází k držení za dres obránci, byť to v tu chvíli nijak výrazně neovlivňuje hru. Nebo neovlivňuje natolik, aby se rozhodčí odvážil odpískat penaltu. O držení jinde ani nemluvě. Prostě by každý hráč (a trenér na tréninku!!) věděl, že se hraje s otevřenými dlaněmi a sevření ho může přijít pěkně draho. A to i kdyby se jen tak poslepu ujišťoval, kde má soupeře a zase jej pustil - prostě smůla...
Měl bych i další jasná pravidla, která by byla jasná i pro (jak já říkám a nemyslím to zle) "čtvrtou cenovou". Dále bych třeba nadřadil snahu po filmování nad samotným faulem. To bych ale musel podrobněji vysvětlit a nechci zde neúměrně natahovat tento příspěvek dalšími nápady.
Peter Scheck - fotbalový rozhodčí (autor knihy Fotbalové humoresky aneb "Rozhodčí, rozhodčí, kup si kapky do očí!)

Pan Tau řekl(a)...

Díky za článek. Srovnávání práva a fotbalu mám velice rád. Dovolil bych si ale částečně nesouhlasit. Předně, pravidla musejí být natolik jednoduchá, aby je hráč fotbalu pochopil. Hráč, který pravidla nechápe, je může dodržovat leda tak šťastnou náhodou. Tahle myšlenka by měla představovat východisko pro všechny další úvahy. Současně by mělo být vzato v úvahu, že významný prvek sehrává ve fotbale náhoda (resp. to, co jako náhodu vnímá člověk). Člověk náhodu neovlivní, náhoda není spravedlivá a nestane se spravedlivější tím, že se nastaví extrémně spravedlivý systém pravidel.
Mimochodem, (profesionální) fotbal se hraje pro diváky. Pravidla by měl tedy pochopit i divák. Limitem srozumitelnosti je tedy průměrný divák nebo průměrný fotbalista. Ať už je níž kdokoliv.
Další poznatek se týká opakování faulů. Takovouto recidivu je možné postihnout přísněji než ojedinělý prohřešek. Taktické fauly v půlce hřiště tedy trestat účinně lze.
Rovněž v případě vyloučení na konci zápasu, jež není pro postižený tým tolik citelné, má svou logiku. Hráč bude totiž sankcionován také tak, že nebude moct nastoupit do dalších zápasů.
K té penaltě bych asi dodal, že penalta je divácky atraktivní. Je proto zájem na tom, aby byla zahrávána. Smyslem proto zřejmě není pouze významněji odrazovat od faulování ve vymezeném prostoru. Jednoduše je tu vnější zájem na tom, aby se penalty kopaly. Podobně jako by tomu bylo v dávnověku při sledování poprav na náměstích. Aneb dejme lidu, co si žádá.
Pan Tau

Jan Petrov řekl(a)...

Pokud by u penalt padaly góly s pravděpodobností třeba 1:1, byly by divácky ještě atraktivnější.

Pan Tau řekl(a)...

K tomu vylučování bych asi doplnil, že rozhodčí by se měl primárně chovat zdrženlivě. Pokud vyloučí někoho na začátku zápasu, ovlivní tím celý zápas. Vzhledem k tomu, že si bude tohoto důsledku vědom, udělí červenou kartu pouze za opravdu závažný faul. Opět ale nepůjde asi ani tak o zápas z pohledu hráčů a trenérů, jako spíš o zápas z pohledu diváků. I rozhodčí potřebuje diváky, jinak by neměl co rozhodovat.
Myslím, že hokejovým pravidlům diváci rozumí poměrně dobře. Souhlasím, že většině pravidel sice nerozumí, ale většina pravidel se týká rozměrů výstroje atp.
S tou náhodou to nemám uplně domyšlené, uznávám :-) Spíš obecně vycházím z toho, že náhoda hraje ve fotbale tak velkou roli, že nemá moc smysl kompenzovat nějakou nespravedlnost tím, že se přímý kop kope blíž brance atp. Navíc fotbal je prostě vytvořen pro diváky. Analogicky by tak byl např. český právní řád vytvořen pro Japonce. Také neuvažujeme, jestli se budou Japonci tím, jak tu žijeme a trestáme se, bavit.
Pan Tau

Ladislav Križan řekl(a)...

Výborný, skvelý článok, ktorý som už raz na LEblogu čítal a dnes opäť a znova...:) Ďakujem pán Dušek:)

Ad Jan Petrov- pravidla futbalu sa menili a podľa mňa veľmi radikálne od ich prvého kodifikovania- radšej posúďte sami http://www.fifa.com/classicfootball/history/the-laws/from-1863-to-present.html

Ad Peter Scheck- nie FIFA a UEFA, ale IFAB je zodpovedná za zmeny pravidiel- http://www.fifa.com/aboutfifa/organisation/ifab/aboutifab.html



Ad pan Tau- ako je dnes zrozumiteľný právny poriadok ľuďom bez právneho vzdelania, pre ktorých je tiež záväzný?


Inak prosba na diskusiu pre všetkých- náhodné prideľovanie spisov na súdoch a jeho analógia vo futbale pri nominácii rozhodcov na konkrétny zápas- poznáte a viete sformulovať niekto dôvody pre ktoré by to nemohlo/nemalo ísť a pre ktoré naopak áno? Vrelá vďaka

Pavel Mlíkovský řekl(a)...

Spíše fotbalový než ekonomický názor - nejvíce mi vadí neustálé pokusy o filmování. Myslím, že by po každém zápase na základě videozáznamů měli být přísně trestáni všichni hráči, kteří se pokusili (i neúspěšně) nafilmovat penaltu. Přísným trestem myslím zákaz startu na několik zápasů; špičkoví profesionální hráči jsou tak bohatí, že na ně žádná pokuta nemůže mít vliv...
Druhá věc, která mi při sledování fotbalu stále více vadí, je zdržování - tady by asi jednoduchám řešením bylo zavedení čistého času, jako v hokeji.