sobota 24. května 2014

Jan Exner: Pyramidová struktura světového fotbalu ve světle práva EU. Díl III: Čím více fotbalu, tím více peněz.

Leden – fotbal, únor – fotbal, březen – fotbal, duben – však vy víte... Fotbal již dávno není pouze letním sportem, alespoň při pohledu do Kalendáře mezinárodních utkání FIFA. Fanoušci mohou sledovat nejpopulárnější kolektivní sport světa po celý rok, zimní měsíce nevyjímaje. Fotbalové kluby musejí zároveň po celý rok uvolňovat své hráče pro reprezentační účely. Ze zisku, který FIFA díky svému kalendáři získá, však kluby nic nemají. FIFA tím podle mého názoru zneužívá své dominantní postavení.

V minulých dvou dílech tohoto seriálu jsem se pokusil naznačit základní rysy konfliktu mezi pravidly FIFA a soutěžním právem EU. Zaměřil jsem se přitom především na povinné uvolňování hráčů jejich kluby pro mezinárodní utkání bez nároku na kompenzaci či podíl na zisku, na jehož produkci se hráč na reprezentační scéně podílí. Toto pravidlo přilévá do ohně konfliktu mezi fotbalovým a právním světem nejvíce oleje.

Uvolňování hráčů však není zdaleka jediným systémem pravidel, který by si zasloužil bližší pohled lupou čl. 102 SFEU. Rád bych se nyní více zaměřil na pravidlo, které se na první pohled může zdát „čistě sportovním“, ale které má ve skutečnosti výrazný hospodářský potenciál volající do hry soutěžní právo EU – Kalendář mezinárodních utkání.

Jednotlivá kontinentální mistrovství jsou podle rozhodnutí FIFA rozložena do celého kalendářní roku. Asijský fotbalový pohár se koná pravidelně na začátku ledna, Africký pohár na začátku února, EURO bývá na programu v červnu a Copa América v červenci. Proč? Důvodem jsou z části podnebné podmínky. Afričané hrají v zimě, kdy je v okolí rovníku jistě o něco příjemnější počasí, než v horkém létě. Evropané se naopak při svém šampionátu nemusí bořit po kotníky ve sněhu. Počasí však není hlavním důvodem současné podoby Kalendáře mezinárodních utkání.

FIFA se snaží nastavit rozložení jednotlivých velkých turnajů do kalendářního roku tak, aby se jednotlivá mistrovství či zápasy nepřekrývaly. Čím více dní v roce zabírá místo v televizním programu fotbal, tím větší bude zisk FIFA z prodeje televizních práv. Také sponzoři budou mít o fotbal větší zájem, budou-li mít diváci loga jejich společností častěji na očích. V současné době se o podobný postup snaží jednotlivé kontinentální asociace na klubové úrovni. Dříve byl v týdnu striktně stanoven jeden hrací den pro Ligu mistrů UEFA a jeden hrací den pro Evropskou ligu UEFA. Dnes se již často stává, že hracích dnů pro jednu či druhou soutěž je v týdnu více a fotbaloví fanoušci mohou sledovat svoji oblíbenou hru celý týden. Kalendář mezinárodních utkání obsahuje výrazný hospodářský prvek spočívající v zisku, který FIFA stanovením dat turnajů a utkání získává. Tím však přitahuje nejenom televizní stanice, sponzory a jejich peníze, ale také pozornost čl. 102 SFEU.

Ve světle systému povinného uvolňování hráčů pro jednotlivá mezinárodní utkání jsou to znovu fotbalové kluby, které v důsledku současného nastavení kalendáře trpí. Jejich hráči se povinně účastní reprezentačních utkání, vydělávají FIFA peníze, ale kluby, které jsou v rámci pyramidové struktury FIFA podřízeny a v nichž hráči fotbalově vyrůstají, nevidí ze zisku FIFA ani korunu. FIFA tak prakticky vůči jednotlivých klubům zneužívá své dominantní postavení v rámci organizační struktury světového fotbalu.


Jako možné řešení tohoto problému se nabízí varianta, v rámci níž by se všechna kontinentální mistrovství odehrála během dvou až tří letních měsíců. Případná vzájemná termínová kolize by fotbalu jako takovému neuškodila, jelikož hráči mohou reprezentovat pouze jeden národní tým a v jednom roce tak nastoupit pouze na jednom mistrovství. Stejně jako u povinného uvolňování hráčů pro mezinárodní utkání je i v tomto případě na místě otázka, zda by o podobných opatřeních, které ovlivňují hospodářské zájmy fotbalových klubů, nemělo rozhodovat určité shromáždění či komise, kde by byly kluby zastoupeny a mohly by tak podobu přijímaných rozhodnutí přímo ovlivnit.

3 komentáře:

Jan Woska řekl(a)...

Ahoj Jeníku,

tvé články jsou moc fájn! V souvislosti s touto problematikou a řešením, o kterém se zmiňuješ bych měl poznámku - předpokládám že peníze by se dělily mezi kluby, ze kterých jsou konkrétní reprezentanti povoláváni. Nevedl by však tento systém k ještě větší nerovnosti mezi velkými a malými sportovními kluby? Např. ve Španělsku Real a Barca doposud inkasovaly za televizní práva mnohem více než ostatní a toto by pro ně znamenalo oproti provinčním klubům další ,,výhodu". Je neoddiskutovatelné, že zodpovědnost za zranění hráčů apod. by neměla být pouze na jejich klubech. Ale jak známo, sportovní prostředí je specifické a snaha o relativní vyrovnanost soutěže a nepředvídatelnost sportovních výsledků je v zájmu všech jejich účastníků.

Jan Exner řekl(a)...

Ahoj Jeníku,

díky za zajímavý podnět k zamyšlení. Musím uznat, že máš pravdu. Tento důsledek jsem při psaní příspěvku nedomyslel. Souhlasím s tím, že další prohlubování rozdílů rozdílů mezi jednotlivými kluby by nebylo ani v zájmu fotbalu ani v zájmu práva.

Co se týče náhrad jednotlivým klubům za zranění jejich hráčů, stále si myslím, že by měl být vytvořen systém, v rámci něhož by FIFA nebo jednotlivé kontinentální či národní asociace kompenzovaly kluby za případné ztráty. Nebo by alespoň současný systém měl být v tomto smyslu změněn.

V případě rozdělení zisku z mezinárodních utkání mě napadá, že by mohly být vytvořeny jakési "koše" spravované buď FIFA, nebo jednotlivými kontinentálními asociacemi, pod jejichž hlavičkou se daný zápas či turnaj odehrává. V případě MS by to byla FIFA, v případě EURA UEFA atd. Z takto vytvořených košů, do kterých by plynula určitá část zisku z mezinárodních utkání, by se poté získané prostředky rovnoměrny rozdělovaly mezi všechny kluby hrající pod hlavičkou té či jiné asociace. Rozdělený zisk z mezinárodních utkání by tak nezvyšoval rozdíly mezi jednotlivými kluby, ale naopak by pomohl "menším" klubům a rozdíly tak alespoň v této oblasti snižoval.

Ladislav Križan řekl(a)...

Ad obaja Janovia- marketingovú hodnotu súťaže v športe a futbale tiež neurčuje a limituje nie najlepší, ale aj jej najhorší účastník. Platí i o kvalifikáciach. To, po čom volá Ján Exner sa dnes už deje, len peniaze neplynú od FIFA resp. UEFA priamo do niekoľko stotisíc klubov, čo je logisticky nereálne pri dotačných schémach, ale do cca 200 zväzov, lebo iba tie sú ich členom. Ján, viete si predstaviť Vaše opatrenie v praxi?


Inak, FIFA a UEFA má väčšiu moc ako svetová politika na Ukrajine, keď Futbalové federácie Krymu a Sevastopoľa spolu s ich časťou klubov požiadali FIFA o súhlas s členstvom v Ruskej futbalovej rodine a jodpoveď FIFA bola- veď si prečítajte sami tu-:) https://scontent-a-fra.xx.fbcdn.net/hphotos-xap1/v/t1.0-9/p180x540/10410846_264524733732613_7939388121174585228_n.jpg?oh=e90900bd7258030a1b60f4b868616b29&oe=5420C7AC

O tom, či FIFA alebo UEFA rozdeľuje zdroje a ako solidárne alebo akcionársky, ale samozrejme s akou veľkou mierou volebnej korupcie organizovanej už roky 78- ročným prezidentom Blatterom pri afrických juho a stredoamerických členoch nie je sporu verím, že medzi nikým príčetným.
Viac http://www.economist.com/news/international/21603469-new-light-being-shed-choice-qatar-host-footballs-biggest-event-2022