pátek 2. května 2014

Jan Exner: Pyramidová struktura světového fotbalu ve světle práva EU. Díl II: FIFA bere, ale nedává.

Fotbalové kluby jsou dle pravidel FIFA povinny uvolňovat své hráče pro mezistátní utkání bez nároku na jakékoliv protiplnění. Hráči se následně do svých klubů vracejí zranění či unavení, nemohou pravidelně hrát, výsledky se zhoršují a kluby přicházejí o zisky, kterých by dosáhly, kdyby byli všichni jejich hráči fit. Zmíněné pravidlo nutí kluby zásobovat národní týmy hráči bez nároku na kompenzaci či podíl na zisku z mezinárodního reprezentačního fotbalu a jako takové podle mého názoru neodpovídá požadavkům soutěžního práva EU.

V minulém díle tohoto seriálu jsem se pokusil naznačit obecné důvody, na základě kterých se domnívám, že pyramidová organizační struktura FIFA jako taková nesplňuje požadavky zákazu zneužití dominantního postavení dle čl. 102 SFEU. Nyní se zaměřím na konkrétní, pro fotbalové kluby pravděpodobně nejbolestnější pravidlo týkající se uvolňování hráčů pro mezinárodní zápasy, které by v současné podobě dle mého názoru testem soutěžního práva neprošlo.

Pravidla FIFA (čl. 36–41 FIFA Regulations for the Status and Transfer of Players) zavazují profesionální fotbalové kluby k tomu, aby uvolňovaly své hráče pro stanovená mezinárodní utkání tak, aby tito hráči mohli reprezentovat své národní týmy. Sankcí za nesplnění této povinnosti může být až vyloučení klubu z pohárových soutěží FIFA. Kluby jsou navíc odpovědny zajistit na vlastní náklady pojištění hráčů. V případě zranění hráče či jiných okolností, které mu zabrání hrát, nedostávají kluby žádnou kompenzaci.

Zmíněné pravidlo obsahuje výrazný hospodářský prvek. Zájem sponzorů či televizních společností o mezinárodní turnaje je při nejmenším srovnatelný s jejich zájmem o národní soutěže. V případě mistrovství světa patří zisk FIFA, zatímco v případě národních soutěží samotným klubům. Kluby jsou tak na jednu stranu povinny zásobovat FIFA svými hráči, aniž by na druhou stranu měly nárok na jakýkoliv podíl na zisku, k němuž jejich hráči přispívají.

Oulmers I

Abdelmajid Oulmers, marocký záložník a někdejší klíčová postava belgického klubu Charleroi, se v listopadu 2004, po splnění svých reprezentačních povinností, vrátil do svého klubu vážně zraněný. Klubu se bez mladé hvězdy přestalo dařit, zatímco mu musel stále platit vysokou mzdu a pojištění. Charleroi neváhalo a před belgickými soudy napadlo neslučitelnost dotčeného pravidla FIFA s dnešním čl. 102 SFEU. Na stranu Charleroi se postavila skupina G-14 sdružující 18 největších fotbalových klubů světa, zatímco FIFA podporovalo více než 50 národních a kontinentálních asociací.

V květnu 2006 položil Obchodní tribunál v Charleroi předběžnou otázku SDEU na výklad dnešního čl. 102 SFEU a celý fotbalový svět s napětím hleděl k Lucemburku. Drama však skončilo ještě před rozhrnutím opony. FIFA se s klubem Charleroi dohodla na mimosoudním vyřešení sporu a případ byl z registru SDEU vyškrtnut ještě předtím, než se k němu SDEU stihl věcně vyjádřit.

Oulmers II?

To však neznamená, že pravidlo je z pohledu soutěžního práva EU v pořádku. Podobných případů se každoročně objevuje několik a je velmi pravděpodobné, že SDEU šanci vyjádřit se k dotčenému pravidlu FIFA dříve nebo později skutečně dostane. Domnívám se, že v takovém případě by SDEU pravidlo zhodnotil stejně jako hráčské kvóty v rozsudku Bosman (C-415/93). Současné nastavení pyramidové struktury FIFA není podle mého názoru nezbytné k řádnému fungování světového fotbalu, jelikož si lze představit systém, který by stejného cíle dosáhl přiměřenějšími prostředky.

Sportovní asociace, v tomto konkrétním případě FIFA, mají značnou míru autonomie, která je ohraničena tím, že jejich pravidla musejí být - zjednodušeně řečeno – ospravedlněna legitimním cílem, nezbytná k jeho dosažení a přiměřená. Řádné fungování mezinárodního reprezentačního fotbalu je jistě legitimním cílem inherentním samotné povaze tohoto sportu. Bez systému povinného uvolňování hráčů by mezinárodní fotbal jako takový nemohl přežít.

Čas na změnu

Na druhou stranu, pro dosažení výše zmíněného cíle není nezbytné, aby byl klubům odepřen nárok na jakoukoliv kompenzaci či podíl na zisku z mezinárodních soutěží. Ve světovém fotbale se točí velké peníze a FIFA společně s jednotlivými kontinentálními a národními asociacemi zneužívají své dominantní postavení, pokud profitují z účasti hráčů v mezinárodních utkání utkání, zatímco hlavní finanční zátěž směrem k hráčům leží na jejich klubech.

Nový systém, který by na jednu stranu ukládal klubům povinnost uvolnit hráče pro mezinárodní utkání a který by na stranu druhou zavazoval národní asociace poskytnout klubům přiměřenou kompenzaci, by naplnil cíl řádného fungování mezinárodního reprezentačního fotbalu stejně efektivně jako současný systém. Zároveň by navíc menší měrou zasahoval do práv jednotlivých klubů. V současné době fotbalové kluby dotují své národní asociace hráči, aniž by měly nárok na jakékoliv protiplnění či zisk z mezinárodního reprezentačního fotbalu. Navržený systém má za cíl tuto nerovnost odstranit při současném zachování řádného fungování a průběhu mezinárodních reprezentačních utkání.

Nechci zničit pyramidovou strukturu světového fotbalu. Mým cílem je pouze ukázat, že některé její stavební kameny nejsou příliš pevně usazeny a samotná pyramida jako taková je v současném nastavení příliš široká. Jejími horními patry jsou přijímána rozhodnutí, která přímo ovlivňují hospodářské zájmy jednotlivých klubů, aniž by tyto kluby mohly rozhodnutí výrazněji ovlivnit. Ve sportu existuje celá řada formálních i neformálních prostředků řešení sporů a právo nemusí být nutně tím prvním po ruce. Na druhou stranu, soutěžní právo EU nabízí možnosti, jak vyvolat proces změny a velikost pyramidy snížit.

Pozornost soutěžního práva EU poutá i Kalendář mezinárodních utkání FIFA. Ale to až příště, znova. Teď vypněte nás, prosím, ať nebolí vás hlava.

8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Meritum věci je mi celkem lhostejné, fotbal považuji za dětinskou zábavu, v součsné profesionální PR podobě včetně všech MS a ME morálně daleko horší než výherní automty, které si aspoň na nic nehrají, jen mě zaujalo spojení klub uvolňuje a dominantní postavení.

Zde přeci nejde o žádnou hospodářskou soutěž. Nikdo ze spotřebitelů si nekupuje výsledky jako jinde rohlíky, předmětem koupě je jen podívaná před po reklamním čase. Stejnou logikou dominance bych se mohl regulovat např. českou televizi, která je jistě dominantní ve zprávách pro hluchoněmé a jim podobné.

Jiří Vyhnálek

Jan Exner řekl(a)...

"S vnitřním trhem je neslučitelné, a proto zakázané, pokud to může ovlivnit obchod mezi členskými státy, aby jeden nebo více podniků zneužívaly dominantního postavení na vnitřním trhu nebo jeho podstatné části."

FIFA, jako tvůrce pravidel světového fotbalu, je podnikem, který zneužívá své dominantní postavení vůči jiným podnikům na stejném trhu - fotbalovým klubům. Podobná logika byla již SDEU podpořena v rozsudku Meca-Medina s odkazem na rozsudek Wouters ve vztahu sportovních asociací a jednotlivých sportovců. Prvek, který pravidla FIFA dostává do sféry aplikace soutěžního práva EU, je výrazný hospodářský dopad těchto pravidel na jednotlivé kluby. Tyto kluby se přitom na vytváření těchto pravidel nepodílejí.

Základním problémem je určení míry autonomie, v rámci níž mohou sportovní asociace vytvářet svá pravidla. Takový test ve zkratce říká, že pravidla sportovních asociací musejí sledovat legitimní cíl a prostředky k jeho dosažení musejí být přiměřené a nezbytné. Při splnění všech těchto podmínek jsou pravidla z pohledu soutěžního práva EU v pořádku. V článku se na druhou stranu snažím ukázat, že ačkoliv má FIFA legitimní cíl, prostředky k jeho dosažení nejsou nezbytné, jelikož je možné najít takové řešení, které menším způsobem zasahuje do hospodářských práv jednotlivých klubů.

Anonymní řekl(a)...

Rád bych se dotázal autora. Mezi hráčem a klubem existuje pracovní poměr? Má "uvolnění" hráče ve prospěch jiného klubu (tvářícího se jako národní) charakter přeložení/dočasného přidělení/prac. cesty? Případně jaký má "reprezentace" titul k využívání práce uvolněného hráče? Děkuji.

Pan Tau

Anonymní řekl(a)...

Dovolím si drobný dotaz - z čeho dovozujete, že FIFA a fotbalové kluby působí na stejném trhu? Cítím za tímto závěrem poměrně složitou úvahu a rád bych se s ní seznámil.
Činnost fotbalových klubů vidím mimo jiné v pořádání sportovních akcí (jednotlivých utkání, které zajistí hráči i zázemím v rámci sezony) dle pokynů národních asociací, prodeji reklamy a merchandisingu, popřípadě dalších činností. FIFA oproti tomu ve vztahu ke klubům pouze určuje pravidla, samotných utkání ale pořádá poněkud méně (a méně se podílí i na jejich zajištění hráči a zázemím). Nejsem si tak zcela jistý, co by bylo relevantním produktovým trhem. Nejsem si pak zcela jist ani zastupitelností takových produktů. S časovým vymezením trhu je situace obdobná - MS a ME jsou spíše jednorázové akce, oproti tomu klubové soutěže jsou spíše trvalého rázu. Obdobné je to i u vymezení geografického trhu. Průnik mezi činností FIFA a klubů tak sice vidím, avšak zdaleka ne tak velký, jak by se mohlo zdát.

Tomáš Kubeša

Jan Exner řekl(a)...

Ad Pan Tau:

V současné chvíli je většina profesionálních fotbalistů OSVČ. V praxi to znamená, že fotbalisté posílají svých klubům faktury a sami si následně hradí sociální a zdravotní pojištění. V menším počtu případů jsou fotbalisté vůči klubům v pracovním poměru. Tento "nepoměr" se však pravděpodobně s novou úpravou soukromého práva alespoň v ČR změní:

http://www.pravniprostor.cz/clanky/rekodifikace/sport-ma-problem-profesionalni-sportovci-musi-byt-zamestnani

Z pohledu pracovního práva má podle mého názoru uvolnění hráče pro potřeby reprezentačního celku povahu dočasného přidělení k jinému zaměstnavateli. Reprezentace má titul k využití služeb uvolněného hráče plynoucí ze smlouvy mezi národní asociací (FAČR) a jednotlivými kluby. Tyto smlouvy jsou však více méně faktickým promítnutím pravidel nastavených FIFA.

Ad Tomáš Kubeša:

Při úvaze nad relevantním trhem, na kterém společně působí FIFA, kontinentální i národní asociace a v neposlední řadě i jednotlivé kluby, jsem vycházel z definice relevatního trhu obsažené v judikatuře SDEU, případně §2 ZOHS. Relevatní trh je "trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území."

Domnívám se, že FIFA a jednotlivé fotbalové kluby působí na stejném relevantním trhu v mnoha ohledech, které se týkají např. organizace jednotlivých utkání (kluby pořádají utkání pod hlavičkou národních asociací, které se musejí řídit pravidly FIFA), sponzorů či reklamy (např. v Lize mistrů UEFA mají kluby kromě povinností vůči svým sponzorům i povinnosti vůči sponzorům UEFA) či prodeje televizních práv na jednotlivá utkání (výlučná práva k Lize mistrů UEFA má UEFA a jí jde zároveň i veškerý zisk, zatímco na jeho vytváření se do značné míry podílejí jednotlivé kluby, které Ligu mistrů UEFA hrají).

Co se týče časového vymezení relevatního trhu, je pravda, že ME či MS jsou v porování s dlouhodobými soutěžemi "jednorázovými" akcemi. Na druhou stranu, jak plyne i z judikatury SDEU, otázka soutěžního práva je velmi aktuální v případech Ligy mistrů UEFA, Evropské ligy UEFA či jiných dlouhodobějších soutěží, které se z časového hlediska kryjí s národními soutěžemi.

Myslím si, že existuje mnoho průniků mezi hospodářskou činností FIFA a činností jednotlivých klubů. Základním průnikem je skutečnost, že FIFA je organizací mající moc nad světovým fotbalem, jejíž "jurisdikci" podléhají jednotlivé kontinentální asociace (UEFA), kterým podléhají národní asociace (FAČR), který podléhají jednotlivé kluby. Rozhodnutí FIFA tak v mnoha případech přímo ovlivňují hospodářské zájmy jednotlivých klubů.

Anonymní řekl(a)...

Ad Jan Exner:
Díky za vhled do Vaší úvahy o relevantním trhu.
Mohu-li se zeptat tedy takto napřímo, pak: V čem spatřujete relevantní produktový trh (tedy ono "zboží" z definice)? Ve fotbalovém zápase, televizních právech, reklamě či v jakémsi unikátním mixu toho všeho nebo úplně jinak?
Řečeno poněkud populární formou, nejsem si jist zastupitelností utkání např. belgické a české ligy navzájem či např. utkání polské národní soutěže a ME. Pokud ale zastupitelné nejsou, pak nespadají na tentýž relevantní trh.

Vymezení produktu jako nosiče reklamy potom svádí ke spojení s dalšími obdobnými nosiči (jiné sportovní či kulturní události). Konečně vymezením produktu na úrovni televizních práv bychom mohli narazit na rozšíření obdobného charakteru.
V otázce vymezení geografického trhu je to obdobné.

Nejsem si jistý, jak by trh vyšel např. z jednoduchého SSNIP testu.

Vymezení relevantního trhu přitom není zcela samoúčelné - pokud hovoříme o dominanci, nesmíme zapomínat na safe harbour pod 15% obratu ani na výpočet případné pokuty z obratu na takovém trhu.

Tomáš Kubeša

Jan Exner řekl(a)...

Ad Tomáš Kubeša:

Omlouvám se, ale nejsem odborníkem v oboru soutěžního práva. Při své úvaze jsem vycházel ze základní definice relevantního trhu, stejně jako z praxe SDEU. Ten ve svých soutěžně-fotbalových rozsudcích (namátkou např. C-201/11 P) podrobně nezkoumá, zda se jedná o shodný relevantní trh. Spíše se v těchto oblastech, kde mají rozhodnutí fotbalových asociací dopad na hospodářské zájmy jednotlivých klubů rovnou zabývá tím, zda taková rozhodnutí konkrétní ustanovení soutěžního práva neporušují.

Ono "zboží" z definice relevantního trhu si dokáži představit u každého z vyjmenovaných prvků zvlášť i u jakéhosi jejich "mixu". Mohou se objevit konkrétní případy, kdy půjde například pouze o reklamu, jiné případy, kde půjde výlučně o televizní práva, ale zároveň i o případy, kde se tyto prvky budou prolínat.

Jsem si vědom toho, že například reklama či televizní práva mohou svádět k záměně s jinými nosiči podobného charakteru. Na druhou stranu si myslím, že fotbal samotný je ve světě sportu natolik specifický, že v jeho případě může existovat samostatný relevantní trh.

Budu velmi rád za jakékoliv Vaše návrhy či náměty, jakým směrem by se má analýza měla v budoucnu ubírat.

Ladislav Križan řekl(a)...

Pre Pána Tau a Jána Exnera- nepoznám na území SR a ČR jediného profesionálneho hráča futbalu, ktorý mal alebo má s klubom uzavretú pracovnú zmluvu. V ČR máte pekný judikát NSS ČR- viac tu http://www.ucps.sk/Rozsudok_Preco_hraci_nie_su_zamestnancami , v SR napriek § 3, ods. 2 ZP od 2011 je to nevykonateľné ustanovenie. K reprezentantovi a zväzu- uzavrieť a akú?! zmluvu aspoň v SR s "legionárom" pre zákaz dvojitého zdanenie opäť správne nevykonateľné...
Pre pána Kubeša i Jána Exnera kvôli trhu- nevenujem sa súťažnému právu. Sedliacky rozum mi vraví, že môj týždeň ako spotrebiteľa športu má 7x24 hodín. Časť z neho venujem konzumácii športu, časť z neho futbalu. Technologický rozvoj a paralelné vysielanie viacerých zápasov súčasne z tzv. už nie Big 5, ale 7 (vrátane Turecka a Ruska) na webe za žiadne náklady zabíja ekonomicky ligy a kluby strednej a východnej Európy. Keď beží kvalifikácia ME, ME či samotný turnaj, nebežia ligy, čo neplatí pre OH. Zápas kvalifikácie Španielska s Holandskom v rovnakom čase ako napr. derby SR- ČR ovplyvňuje, koľko ľudí ich sleduje nie pre pocit národnej hrdosti, ale kvalitu futbalu.
Pre Jána Exnera- update na zamýšľanie-
1. následky úrazov hráčov počas tréningu a súťaženia v mene reprezentácii sú už pokryté FIFA od 2012, ak sa hráči zrania (viď prípad Khedira)- viac tu str.11 a nasl.- http://ar.fifa.com/mm/document/affederation/footballgovernance/01/70/80/55//internet_technical_bulletin_2012_ee.pdf
2. v UEFA už beží centrálny predaj media a sponsorship rights ku nielen turnaju, ale i ku kvalifikácií na ME 2016 i európskej časti kvalifikácie MS 2018- strana 70 napr. tu http://www.uefa.org/MultimediaFiles/Download/EuroExperience/uefaorg/President/01/95/54/48/1955448_DOWNLOAD.pdf