22 dubna 2014

Martin Kopa: O čem jsou velké mezinárodní moot courty? O vzdělávání nebo soutěžení?

Tento post jsem začal psát o předvelikonočním víkendu ve Vídni na dalším ročníku Willem C. Vis International Commercial Arbitration Mootu v opětovném úžasu z toho, jakých rozměrů může nabýt chuť a vůle vzdělávat sebe a vzdělávat jiné v právu. Již 21 let se na jaře do Vídně sjíždějí dvě až tři stovky univerzitních týmů z celého světa spolu s nespočetným množstvím těch, kteří se mezinárodní obchodní arbitráži věnují prakticky a akademicky. Týden si pak v sedmi lidech (tři rozhodci a dva zástupci z řad studentů za každou stranu sporu) povídají o případu, se kterým studenti strávili minimálně předchozí půlrok. A na konci vyhlásí univerzitu, které to povídání šlo nejlíp. Co je ale žene? Vzdělávání nebo soutěž?

Obecně to asi záleží na konkrétní zemi. Např. pro americké univerzity je účast na Vis mootu obrovsky prestižní záležitostí. Do týmu se dostávají jen ti nejlepší z desítek nejlepších, kterým univerzita vytváří nutné materiální i nemateriální podmínky pro to, aby také přijeli domů s odpovídajícím výsledkem. Brzké vyřazení se skoro dá přirovnat k tomu, když se v tabulce Tottenham dostane před Arsenal. Samozřejmostí je profesionální coach (či tým coachů), který díky svým zkušenostem studenty do detailu připraví jak po stránce dovednostní, tak stránce znalostní. Mají tam své moot courtové programy či moot court boards apod. Zkrátka „dreamland“, na který si v ČR ještě musíme počkat. Jak tedy ale máme k moot courtům tohoto střihu přistupovat my?


Žádný český tým se totiž ještě nikdy nedostal mezi 64 nejlepších týmů Vis mootu. Loni se to málem povedlo brněnské právnické fakultě, které postup bohužel utekl jen o pár bodů. Odráží se v tom skutečnost, že se tato fakulta k výše popsanému dreamlandu nejvíce přibližuje. Podle mě mají v Brně velké mezinárodní moot courty nejlépe podchycené. Důvodem je silné složení zkušených coachů, kteří se studentům věnují z plných sil, a také velmi silná podpora fakulty a sponzorů, díky čemuž studenti mohou např. v rámci příprav na Vis moot absolvovat velké množství tzv. pre-mootů a díky získaným zkušenostem se zdokonalovat. Není proto divu, že ve „velké dvojce“ mezinárodních moot courtů (tj. ve Vis mootu a Jessupu) zaznamenali v Brně největší úspěchy. Ve světovém nebo jen evropském srovnání ale podle mě nelze říci, že by české univerzity jakkoliv trvale prorazily (pro srovnání - např. polské univerzity už se běžně do final 64 na Vis mootu dostávají). To je obecně podle mě poměrně tvrdá vizitka českého právního vzdělávání. Je však u nás možné hrát čistě „na výsledek“?

Přiznám se, že já osobně jsem v českých podmínkách vždycky byl příznivcem spíše vzdělávacího přístupu než přístupu soutěžního. Vycházím z toho, že česká fakulta asi žádný z těchto velkých mootů jen tak nevyhraje a asi na něm ještě hodně dlouho nezaznamená nějaký pořádný týmový úspěch. Proto jsem si vždycky říkal, že je lepší, když tu zkušenost získá co nejvíce studentů. Tato zkušenost jim totiž podle mě dá mnohonásobně víc než běžné studium. A čím více těchto studentů, tím lépe. V našem týmu pak obecně vládla větší pohoda a dokonce to přinášelo i výsledky ve středu či horní polovině tabulky. Byli jsme takový dnešní Newcastle United nebo Southampton. Studenti získali maximum nových dovedností a otevřel se jim mezinárodněprávní svět. Ostatně i Vis book, tedy příručka pro budoucí účastníky Vis mootu, má kapitolu s názvem The Moot is an Educational Program and Not Primarily A Competition“. Jak zkrátka zpívá Mňága, i cesta může být cíl. Mně osobně jako coachovi přitom dělalo největší radost, když jsem viděl, jaký pokrok studenti udělali od svých prvních pokusů v ústní argumentaci až po jejich bitvu ve Vídni. 

Druhým přístupem je důraz na soutěžní aspekt mootu. Z vlastních zkušeností jsem nabyl dojmu, že z pohledu moot courtových coachů půjde zřejmě o přístup většinový. Vytváří soutěž mezi členy týmu o to, kdo bude v hlavní části moot courtu „pleadovat“. Primárním cílem není vzdělávání studentů, ale zkrátka být co možná nejlepší a co možná nejvíce zničit své oponenty (což zejména mezi studenty v rámci týmu vidím jako problém). O úspěchu a neúspěchu pak rozhoduje postup do vyřazovacích bojů, na který si už alespoň věříme, když už nic jiného. Vše ostatní jakoby nehrálo roli. To vzdělávání se trošku upozaďuje a já právě nevím, jestli je to dobře. Čistě soutěžní přístup bude zřejmě účinnější co do motivace, ale podle mě ubírá možnost studentů nabýt cenné zkušenosti a nadto ničí atmosféru v týmu. Pamatuji se, když jsme jednou s Maxem Tomoszkem jako coachové učinili „soutěžní“ rozhodnutí a namísto studenta, který byl slabší, jsme znovu vyslali do boje naši nejlepší studentku. Nejenže jsme si proti sobě poštvali členy týmu a vneslo to do něj negativní náladu, ale vedlo to i k tomu, že jsme onu studentku připravili o individuální ocenění (tzv. honorable mention), protože si zhoršila bodový průměr. Celkový týmový výsledek se taky nepovedl.

Možná dělám chybu, když oba přístupy stavím do protipólu. Možná je lepší je oba přiměřeně sladit. To ovšem v praxi není úplně nejjednodušší. A mám-li v hlavě jako coach: „Chci, aby můj tým vyhrál“, v konkrétnostech to podle mě často půjde proti: „Chci, aby se studenti co nejvíc naučili.“ Už jenom tím, že ty „horší“ postupně vyřadím z přípravy, protože budou pleadovat ti „lepší“, na jejichž přípravu se musím zaměřit. A vzhledem k tomu, jak si jako české univerzity stojíme, je podle mě na čistě soutěžní přístup stále moc brzo. Nejprve je třeba ustálit ten prvek vzdělávací. Což se samozřejmě neobejde bez fakultní podpory. Fakulty musí nadále (a ve větší míře) tyto moot courty podporovat a zajistit je personálně a materiálně. Vrátí se jim to, protože v zahraničí bývá působení na mezinárodních moot courtech důležitou součástí hodnocení efektivity výuky práva na té které fakultě a jejího PR.

Každopádně je neuvěřitelné, co prof. Eric Bergsten & Co. před 21 lety vytvořili. Marně vždycky přemýšlím, jak popsat ten „moot spirit“, který se mnou už sedmým rokem mlátí každé jaro. To člověk musí zažít. Neexistuje ale asi větší právně vzdělávací akce, kde byste měli příležitost dostat v takovém rozsahu hodnocení od lidí z praxe, o kterých jste jen četli v knihách a na odborných blozích. Nabudete pocit, že nemusí být takový propastný rozdíl mezi vaší argumentací a argumentací studenta z Ivy League, naopak. A celé Vás to stojí bezesné noci a strašnou dřinu, což je dobré si na škole vyzkoušet předtím, než člověk vejde do praxe, kde takhle bude dřít do konce profesního života. O celé téhle zkušenosti jsou mezinárodní moot courty.    


P. S. Omlouvám se za vynechání zejména evropskoprávních mootů, v nichž české fakulty výsledkově úspěšné bývají. Nemám s nimi dostatečné zkušenosti. Budu proto rád, když mě v diskuzi ve vztahu k mootům, jakou jsou ELMC či CEEMC doplníte. To samé platí pro ty, kdo si vyzkoušeli FDI moot nebo Telders, vaše postřehy k tématu soutěž vs. vzdělávání mě určitě budou zajímat.





22 komentářů:

Tomáš Marný řekl(a)...

Já si vždycky myslel, že skutečným (a pro většinu účastníků taky jediným) cílem mootování je mít zářez do sívíčka.

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Ad TM: Možno počiatočnou motiváciou, ale určite nie skutočným cieľom. Mesiace driny a tvrdej kritiky by asi nikto nezvládol len s vidinou "zářezu do sívíčka", k tomu je treba poriadnu dávku zápalu a nadšenia.

Martine, v odpovedi na názov tvojho príspevku: ... o obojím! :)) Zdravá vyváženosť chuti vzdelávať sa a chuti vyhrať je imho kľúčom k úspechu...

Martin Kopa řekl(a)...

Ciao Zuzi,

jo, jasně in an ideal world by to měla být ideální kombinace obojího. Při coachování Visu jsem se ale víc, než je zdrávo, setkával s tím, že se nám tyhlety dva aspekty časem začaly bít. A při té kolizi jsem právě kvůli tomu, že nebylo pravděpodobné, že v našich podmínkách uděláme zrovna díru do světa, byl pro upřednostnění co nejširšího vzdělávání. Možná jsem byl špatný coach, že jsem tu kolizi dopustil, i to je možný. Ale zkrátka tu ještě asi nemáme ten ideal world.

Jak bys takovou kolizi coby zkušená mooťačka řešila Ty? :-)

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Martine, ja v tom totiž asi nevidím nutne kolíziu :-) Príprava na moot je dlhé obdobie, v ktorom sa rozdiely medzi členmi tímu postupne minimalizujú -> ultimátnym cieľom je predsa mať skvelý tím, nie jedného skvelého pleadera. To sa možno blíži k tomu, čo ty nazývaš vzdelávací prístup, ale podľa mňa je to zároveň najlepšia stratégia pre súťaž samotnú.

Keď máš v tíme jednu hviezdu a tri prívesky, ťažko súťaž vyhráš. Naopak, keď všetkých štyroch študentov vedieš k tomu, aby sa z nich stali hviezdy, zostanú všetci motivovaní, budú sa obrovsky zlepšovať a budú tiež ťahať jeden druhého vpred. Dám príklad: v niektorých mootoch je ocenenie best speaker obmedzené nejakou podmienkou, takže sa v podstate sa musíš vopred strategicky rozhodnúť, ktorí študenti budú v tejto kategórii súťažiť (podmienkou môže napríklad byť, že ich musíš postaviť v argumentácii za obe strany v každom kole súťaže). Keď sme letos začínali s prípravou, mali sme 2 študentky, ktoré sa javili ako najlepšie adeptky na best speakers, ale rozhodli sme sa ich "nevyčleniť" a pripravovať na titul best pleader všetkých rovnako. Prešlo pár týždňov a som presvedčená, že to bolo dobré rozhodnutie - rozdiely sa zmazali a dnes by som určite nedokázala ukázať prstom na lepšieho či horšieho člena tímu.

Šokujem samu seba, keď si uvedomím, že propagujem niečo ako "rovnosť výsledkov", ale som presvedčená, že v mootovaní to má dobré opodstatnenie. Utužuje to tím, motivuje to jednotlivcov a vytvára to prostredie, v ktorom tí "lepší" pomáhajú tým "slabším", čím sa vlastne zlepšujú všetci. Alebo som neznesiteľný idealista? :-P

Michal Matějka řekl(a)...

No, několika těchto akcí jsem se účastnil jako rozhodce, jako způsob trávení volného času dobré (i když za studentských let si dovedu představit lepší), nicméně s tím, že tyto akce nějakým způsobem "připravují na praxi" bych byl velmi opatrný.

Konkrétně na vis mootu se mi moc nelíbí, že je to celé od a až do z zaměřeno na soft skills. Právní problém je už od počátku postaven tak, aby neměl jasné řešení a k žádnému řešení se taky nedospěje. Možná jsem příliš staromódní, nicméně zdá se mi nepřijatelné, aby o úspěchu rozhodovalo především to, jakou má kdo modulaci hlasu, tempo projevu, rapport with the tribunal nebo jaké jsou to všechny ty věci, které se v hodnoceních pravidelně opakují. Takto by to v realitě přece fungovat nemělo (a pokud funguje je to špatně, neboť v ten moment začíná převažovat forma nad obsahem). Vyhrát ve sporu má ten, kdo má "uvěřitelnější příběh", tedy lepší skutková tvrzení a důkazy (což advokát může ovlivnit pouze omezeně a často vůbec) a přesvědčivější právní argumenty. A právě na tohle se na vis mootu moc nehraje - skutková stránka se tam neřeší prakticky vůbec a právní argumenty jsou od počátku dané, resp. přijde na ně téměř každý tým a v hodnocení hrají narozdíl od soft skills pramalou roli.

Prostě nějak tak mi přijde, že si "vis mooťáci" žijí ve svém vlastním světě, který je od praxe (dlužno říci zaplaťpánbůh) dost odlišný. To už mi přišel mnohem lepší český moot, kterého jsem se účastnil před pár lety, kde byl skutečný právní problém, který (byť byl docela zapeklitý) měl skutečné řešení a zkoumal se hlavně způsob prezentace skutkových tvrzení a kvalita právní argumentace. "Soud" také na konci některému z účastníků vyhověl. Tímto sice možná člověk nestráví rok života, ale pro budoucí právní praxi se mi to jeví poněkud přínosnějším.

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Ad MM: Vis moot nepoznám, ale podobnú kritiku už som v minulosti počula voči Jessupu. Ak môžem pridať svoju trošku (trochu i v reakcii na Martinovu výzvu na konci jeho príspevku), tak mám pocit, že európskoprávnym moot courtom sa táto výčitka adresovať nedá. V ELMC i v CEEMC sa pleaduje priamo pred sudcami ESD, čím pleading získava svoj reálny rozmer. (Líši sa potom len kvalitou, a to jedným alebo druhým smerom...) :-P Soft skills samozrejme hrajú veľkú rolu, ale to predsa platí i v reálnej právničine - účelom právnika je predať svoje argumenty a presvedčiť sudcu - a ak do toho nezapojí trochu šarmu a rétoriky, tak sa mu to nepodarí...

Anonymní řekl(a)...

Přiznám se, že žádat hledat právní problém po někom ve 19-23ti letech a pak ho vyřešit, je asi trochu moc. Organizátoří prostě sází na mladickou naivitu soutěžících, na představu, že rétorické divadlo je právem a nabubřelost vedení univerzit, které chce mít alespoň zářez v listu, když si musí s úpravou vlastních statistik nezaměstnanosti absolvetů poradit jinak. Osobně je mi tenhle americký čelindžoživot odporný, ale to je jen osobní prefenrece stárnoucího právníka, který nikdy nemusel řešit své CV a který se odmítal zůčastnit i závodu v prváku na právech v rámci lyžářského kurzu, protože neviděl jedinný rozumný důvod snažit se sjet kopec rychleji než jeho spolužák.

Michal Nový

Anonymní řekl(a)...

ad Vikarská : byla jste někde u reálného soudu ? Pokud ano, jak přesvědčujete rétoricky odvolačku ?

Jan Matějíček

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Ad JM: pokiaľ reálnym súdom myslíte český obvoďák, kraj, či vrch, tak nie. Ale opakovane som videla reálny pleading pred ESD a ten sa od európskych mootov ničím nelíši. Samozrejme netvrdím, že argumentácia pred ESD človeka pripraví na realitu českej justície, ale tá predsa nie je pre každého študenta práv kariérnou ambíciou.

Anonymní řekl(a)...

Ne, myslel jsem odvolačku ESD.

Jan Matějíček

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Odvolačku ESD? :-O

Michal Matějka řekl(a)...

Tak abychom to zase nehnali zbytečně ke zdi, Vis moot má ve světě dobré jméno a pro české studenty je to dobrá příležitost, jak poznat svět za českými humny a případně si udělat i nějaké ty kontakty v zahraničí, které se mohou v budoucnu hodit. Jestli to stojí za tu kupu času, kterou je tomu třeba věnovat, to si každý musí zvážit sám.

Jen si nesmí myslet, že to, co při mootu vidí, je praxe, protože to praxe (alespoň tedy v kontinentálním právním okruhu) rozhodně není. U soudů zcela jistě ne, u arbitráží jak kdy (tam se mi zdá, že se rétorickými cvičeními občas zakrývá nedostatek skutečných argumentů) a ESD neumím posoudit, protože tam jsem nikdy nebyl :o)

Jinak ano, soft skills jsou samozřejmě důležité, protože právník, který se před soudem neumí vymáčknout nebo se zaplétá do svých tvrzení může i kvalitní skutkový základ a právní argumenty zabít. Nicméně úspěch ve sporu nesmí stát jen na nich, což je bohužel právě případ některých mootů.

Pokud se mi něco líbí na českých soudech, tak je to právě to, že vesměs nedají na žádné divadýlko a úsporné podání na pár stránek bez kurzív a odkazů na judikaturu, které je na ústním jednání doplněno přednesem "odkazuji na toto písemné podání a na nákladech řízení účtuji odměnu dle advokátního tarifu a DPH" může klidně vyhrát proti 50+ stránkovému podání typu dizertační práce doprovázeného mnohaminutovým přednesem se "správnou modulací hlasu".

Anonymní řekl(a)...

Jemná ironie kolegy Matějíčka přešla v obvyklý jízlivý sarkasmus :-)
Michal Nový

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Jo tak. Ja už som premýšľala, či kolega Matějíček nemá na mysli český ÚS... ;))

Anonymní řekl(a)...

Zajisté myslel US. To snad nebylo tak těžké pochopit:-)


Michal Nový

Anonymní řekl(a)...

Snad nebudu označen za úlisného právního přicmrndávače, když řeknu známou Husákovu větu ohledně moot courtů, že význam nelze podceňovat ani přeceňovat. Také jsem postarší generace kolem 40 let věku, tj. na odpis a za našich studií by podobné soutěžní kolektivistické (dnes týmové) akce působily trapně, což bylo dáno reakcí na předchozí nucený kolektivismus, který byl ale víc hraný než skutečný. Určite se s kolegy shodneme, že podobné akce (olympiády z matematiky, soutež Puškinova památníku nebo o Zemi, kde včera bylo zítra a dnes je předevčírem atp.) přitahovaly jistý druh lidí, které se chtěly prezentovat nebo šplhat u profesorů a měly od rodičů jisté soutěžní návyky. Za nás bylo hlavní studijní snahou z fakulty rychle utéct a jít do praxe nebo se někde poflakovat.

Celkem by mě zajímalo, zda v českých podmínkách právní vědy má účast na podobných akcích nebo jejich pořádání nějaký hmatatelný vliv na právní teorii, Z některých článků začínám mít totiž dojem, že se česká věda včetně té právní, ač masivně prezentována a podporována z eu peněz, navrací ke svým normalizačním kořenům. A protože už něco pamatuji, tak vím, jak jsou tyto kořeny hluboké.


Jiří Nekvasil

Jakub Backa řekl(a)...

Asi budu za namyšleného 27letého praktika, ale možná by bylo vhodnější lidi na fakultách nejdřív naučit jak napsat žalobu, odvolání, ins. přihlášku a pod. (A aby se třeba nestávalo, že student 4. ročníku neumí vyhledávat v ASPI nebo v isiru). A až pak se zabývat softskills.

Na druhou stranu, vždy potěší, když takový koncipient/advokát odchovaný na mootcourtech a Suits dojde za protistranu před český soud...

Anonymní řekl(a)...

ad Backa : a vy znáte někoho z vyučujících docentů a profesorů, který v posledních 15ti letech sami napsali nějaké podání s vyjimkou žádosti o výpočet důchodu?


Radim Stehlík

Martin Kopa řekl(a)...

Mockrát děkuji všem, kdo komentovali věcně!

Jen krátce k obecným výtkám vůči moot courtům. Mají samozřejmě částečně své ratio, ale obávám se, že většina diskutujících zaměňuje moot court a mock trial. Ten totiž mnohé vytýkané pokrývá, jeho cílem je zaměření se na ty "courtroom skills". Mock trial je proto v mnohem větší míře založen na zrcadlení reality u prvostupňového soudu. V moot courtu je ale kladen důraz právě na zmiňované "soft skills". Sám bych ty rozdíly ale nepopsal lépe, než je v příslušné pasáži handbooku o moot courtech popsal Max Tomoszek, na jehož text na str. 130 a násl. tímto zájemce odkazuji.

Jen abych předešel zbytečným otázkám, u reálného soudu jsem byl. :-)

Jakub Backa řekl(a)...

ad Radim Stehlík:

Myslím si, že prof. a doc. moc seminářů nevedou, aspoň v Brně ne. Je to spíš na asistentech.

Ale jinak máte pravdu - problém je v tom, že na škole zůstávají na PhD. zejména teoretici, co jim praxe nikdy nešla/nezajímala je (v Brně pak ještě lidi s polovičním úvazkem na ÚS/NSS), a fakulty se nějak ani nesnaží přitáhnout na semináře lidi z praxe.

Možná by to chtělo přiznat si konečně, že právo je podobně jako medicína v první řadě praktické řemeslo.

Martin Kopa řekl(a)...

ad Jakub Backa: Jo, to s Vámi souhlasím, také si myslím, že by právnické fakulty měly více zohlednit to, že naprostá většina absolventů bude po promoci dělat to řemeslo.

A právě moot courty, mock trials a obecně klinické právní vzdělávání podle mě umožňují to řemeslo studentům přiblížit, v případě právních klinik si ho dokonce v míře možné vyzkouší.

Závěrem odbočím, doneslo se mi, že brněnská fakulta při své první účasti na Telders International Law Moot Courtu obsadila čtvrté místo, proto alespoň touto cestou gratuluji!

Anonymní řekl(a)...

Jak již v roce 1828 napsal Anton Edler von Gapp, tak "je nutné si připustit, že teorie je pro praxi nezbytným nástrojem, ale také že teorie je k ničemu, pokud není spjatá s praxí, či je od ní oddělena."

Mimo Prahu, kde studenti mají rozsáhlé možnosti praxe při studiu, jsou po klinikách moot courty nejlepší možností, jak se k praxi dostat. A v případě studentů pracujících 4 dny v týdnu možná ještě lepší, než reálná praxe (pokud chce někdo tvrdit, že se takto dá plnohodnotně zvládat i studium, pak takové studium může být rovnou korespondenční formou).

Mimo tolik viditelného řečnění velké moot courty jako VIS pak studenty naučí skvěle pracovat se zdroji, spolupracovat v týmu, argumentovat v rámci písemného podání a překonat nedostatky svého projevu v cizím jazyce. Rozhodcům/soudcům, kteří se pak pouze dostanou na (pre)moot to může připadat jako zbytečné cvičení v intonaci a divadýlku, ale to je pouze proto, že tu tvrdou práci předtím si nedovedou představit (většina písemná podání ani neprolistuje, natož, aby je četli). Samozřejmě, jsou to všechno věci, které příliš nevyužijí při soudní při o roztrhnutý kabát na okrese, ale ambici řešit zrovna takové spory tito studenti nemají.

Co se týče krásného krátkého podání, které zabije 60 stránkový elaborát - taky jsem už slyšel soudce nižšího soudu říkat, že ho žádná rozhodnutí NS nezajímají, že takových on sám už překonal... (samozřejmě netvrdím, že rozsah může nahradit obsah).

Konečně, pokud jde pouze o VIS a otázku, zda-li vzdělat co nejvíce osob nebo pyramidově vybrat jen pár nejlepších pro finální pleading - zkuste se někdy zeptat odpovědných osob ve velkých českých průmyslových podnicích zabývajících se vývozem, jak probíhají jejich výběrová řízení na právníky, a kolik % ze zájemců má nějaké tušení, co to je CISG...

Jan Novák