pondělí 10. února 2014

Jan Broulík: Pleteme si v souvislosti s ekonomickou analýzou, díl 2: Ekonomie není věda o penězích!

V minulém příspěvku jsem se zaměřil na odlišení ekonomie a ekonomiky a na aplikovatelnost ekonomie na právo. Také v tomto příspěvku půjde o omyl týkající se náplně ekonomie a jeho dopady na analýzu práva. Zastánci ekonomické analýzy práva se mezi právníky mohou často setkat s následujícím dotazem: "Vy si skutečně myslíte, že je všechno jen o penězích?" Tento a podobné dotazy pramení z představy, že ekonomie je věda zabývající se penězi (či financemi obecně). Taková představa je však mylná. Ekonomie totiž není věda o penězích!

Peníze a vzácné zdroje
Jak jsem již zmiňoval v minulém dílu, ekonomie je věda zabývající se využitím vzácných zdrojů k uspokojování lidských potřeb. Vzácné zdroje můžeme se zjednodušením rozlišit na (1) výrobní faktory, a (2) výrobky a služby. Firmy výrobní faktory využívají k produkci výrobků a služeb. Takto využívanými faktory jsou například zemědělská půda, nerostné suroviny, lidská práce, výrobní stroje nebo infrastruktura. Peníze výrobním faktorem nejsou. Není je totiž možné přímo využít k produkci výrobků a služeb. K uspokojování lidských potřeb dochází prostřednictvím spotřeby výrobků a služeb. Může jít například o dům, obložený chlebíček nebo masáž. Peníze nejsou ani statkem či službou. Není je totiž možné přímo využít k uspokojení lidské potřeby.
Peníze však v oblasti uspokojování lidských potřeb prostřednictvím vzácných zdrojů hrají velkou roli, protože usnadňují směnu vzácných zdrojů. Peníze používáme při nákupu a prodeji výrobních faktorů, výrobků a služeb, protože to je praktičtější než přímo vyměňovat jeden vzácný zdroj (nějaké jeho množství) za zdroj jiný. Bez použití peněz by například bylo pro advokáta dosti složité proměnit své služby klientům v teplý oběd (pokud by klientem nebyla restaurace poblíž příslušné advokátní kanceláře). Tato praktičnost peněz ve směně je také například důvodem toho, proč právo přikazuje nahradit škodu v penězích (a ne třeba v třešních). 

Právo a peníze
Skutečnost, že peníze usnadňují směnu vzácných zdrojů, se dá nazírat také tak, že bez možnosti používat peníze by docházelo k menšímu množství takových směn. Platí přitom, že každá dobrovolná směna zvyšuje bohatství příslušného lidského společenství (např. státu), a z hlediska tohoto společenství je proto žádoucí, aby docházelo k co nejvíce směnám. Jinými slovy se tedy dá říci, že je žádoucí, aby lidé při směně vzácných zdrojů mohli využívat peníze. Nepřekvapí proto, že se státy prostřednictvím svých právních systémů snaží zajistit, aby peníze směnu usnadňovaly co nejvíce (např. zvyšováním důvěryhodnosti peněz prostřednictvím boje s padělky). 

Kde se peníze nepoužívají
Ekonomii však zajímá i uspokojování lidských potřeb, při kterém se peníze nepoužívají. Firmy například poměrně často směňují výrobní faktory za jiné (barter). V krizových obdobích (např. během války) také mezi lidmi obvykle dochází k přímé směně výrobků a služeb (bez využití peněz). Především však lidé velice často činí racionální rozhodnutí o využití vzácných zdrojů v kontextu, ve kterém se peníze (přímo) nevyskytují. Může jít například o rozhodnutí o podstupované míře rizika při volnočasových aktivitách, rozhodnutí o počtu dětí, rozhodnutí o objemu škodlivin vypouštěných firmou do ovzduší apod. Také tyto (nepeněžní) oblasti rozhodování o využití vzácných zdrojů jsou (nejpozději od druhé světové války) doménou ekonomie.

Peníze v ekonomickém výzkumu
Peníze se nicméně v ekonomické literatuře objevují i v jiném kontextu. Kromě své praktičnosti pro subjekty směňující vzácné zdroje, je totiž koncept peněz kvůli svým vlastnostem praktický také pro ekonomický výzkum. Ekonomové operují s pojmy, jako je například užitek, které je pro potřeby (zejména empirického) výzkumu obtížné operacionalizovat. Peníze se nabízejí jako metodologické řešení tohoto problému. Typicky se například zjišťuje to, jaký užitek někomu konkrétní výrobek přináší, z toho, za kolik peněz jej daná osoba prodává (kupuje). Člověk, kterému výrobek přináší větší užitek, za něj zřejmě bude požadovat vyšší peněžní kompenzaci než člověk, kterému přináší užitek menší. Jedná se pouze o metodologické využití peněz, které je z hlediska morálního hodnocení peněz zcela neutrální.

Příčiny omylu
Hlavní příčinou chápání ekonomie jako vědy o penězích je zřejmě její již zmiňované nesprávné spojování s ekonomikou, a především pak se zásahy veřejných institucí do fungování ekonomiky. Mediální debaty soustředící se na řešení ekonomických problémů prostřednictvím přidělování veřejných peněz (kterých se obvykle účastní přední ekonomové) mohou snadno vyvolat představu, že ekonomie je především o takovémto alokování peněz.
Svou roli však nepochybně hraje také nepochopení metodologické role peněz v ekonomickém výzkumu. V tomto ohledu zřejmě významně selhává ekonomické vzdělávání právníků.

Závěrem
Chápání ekonomie jako vědy o penězích brání pochopení skutečné náplně ekonomie. Člověk představující si pod ekonomií vědu o penězích se přirozeně bude bránit jejímu použití v oblastech, ve kterých o peníze (přímo) nejde. Tato věda však přirozeně postihuje i racionální uspokojování lidských potřeb za pomoci omezených zdrojů v kontextech, ve kterých se peníze (z různých důvodů) nepoužívají. Zásadní nedorozumění vznikají také při diskuzi o cílech prosazovaných ekonomií (pokud tedy mluvíme o větvi ekonomie, která normativní soudy produkuje). Bohužel není ojedinělá představa, že ekonomie prosazuje jako žádoucí cíl tvorbu finančního zisku některými subjekty. Cíle ekonomie se však netýkají peněz, nýbrž využití vzácných zdrojů.

16 komentářů:

Robert Zbíral řekl(a)...

Honzo nevím, zda se tímto příspěvkem nevlamuješ do otevřených dveří, po mém soudu snad nikdo nemůže obhajovat tezi, že "ekonomie je věda o penězích".

Něco jiného je, že řada lidí vnímá ekonomii jako vědu o maximalizaci zisku (užitku, atd.) z pohledu racionální volby jednotlivce, tedy do značné míry bez ohledu na prospěch celku. Zda to je ve světle současného vývoje ekonomie relevantní námitka, si pro hlubší neznalost literatury troufnout neodhadnu, bude ji ale jistě náročnější vyvrátit než "hypotézu" ve tvém textu.

Jan Broulík řekl(a)...

Roberte, bohužel ty dveře často minimálně přivřené jsou. (Viz třeba také komentář Pavlíny Hubkové pod prvním dílem: "Někdy mám pocit, že ekonomie je některými právníky chápána (pokud už jsou schopni ji odlišit od ekonomiky) jako věda o penězích, jejich získávání a jejich utrácení, čímž pádem ji odmítají použít v oblastech, kde přímo o peníze nejde." Nebo komentář Martina Sztefeka tamtéž: "Příspěvek mi připomněl můj pohovor v rámci výběrového řízení ke studiu v rámci erasmu, kdy se mě jeden profesor v souvislosti s tím, že píšu diplomku na téma ekonomické analýzy práva, zeptal: "Vy si skutečně myslíte, že je správné, aby bylo všechno měřeno penězi?")

Vlastně jsem nedávno něco podobného (ještě divnějšího) zaslechl i v Tilburgu: "Ekonomie je o penězích a politika o moci."

Asi mluvíš o "metodologickém individualismu" ekonomie, tj. o tom, že ekonomie vnímá užitek (lidské) společnosti jako součet užitku jednotlivých členů společnosti. Není mi ale úplně jasné, proč by se v tomhle ohledu mělo něco bez dalšího vyvracet...

Tomáš Sobek řekl(a)...

Klade-li někdo otázku "Vy si skutečně myslíte, že je všechno jen o penězích?", nemusí to ještě znamenat, že se mylně domnívá, že ekonomie je věda o penězích. Možná chce jenom říct, že trh má své morální limity v tom smyslu, že ne všechno by mělo být na prodej. Například si může myslet, že není správné, aby si vězni mohli připlatit za luxusní cely ve vězení. Nebo si třeba myslí, že není správné, aby tu existoval volný obchod s lidskými orgány (někdo prodá svoji ledvinu).

http://www.amazon.com/What-Money-Cant-Buy-Markets-ebook/dp/B007IO1X5C/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1392138065&sr=1-1&keywords=sandel+what+can

http://www.amazon.com/Why-Some-Things-Should-Sale/dp/019989261X/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1392138608&sr=1-1&keywords=debra+satz

martin levy řekl(a)...

ja si tedy myslim ze predmetem zkoumani ekonomie jako vedy je lidske chovani (jednani). To je spatne ? pokud nikoliv, pak si je v tomto kontextu pravo a ekonomie "blizke" ... Martin Levy

Šimon Klein řekl(a)...

Mám pocit, že odpor k ekonomické analýze práva v některých případech pramení z toho, že řada lidí není s to odlišit tvrzení, že něco je efektivní od tvrzení, že něco je správné. Jsou potom hluboce uraženi, pokud ekonomie ukáže, že efektivní by bylo řešení, které oni považují za nemorální. Myslím ale, že skutečně morálně vyspělý člověk by měl být schopen té úvahy, že si určité morální hodnoty cení natolik, že je ochoten přijmout i neefektivní řešení s plným vědomím, jaký užitek tím obětuje.

Jan Broulík řekl(a)...

ad Tomáš Sobek

Souhlasím, že jsem nepoužil nejlepší příklad. Ale někteří lidé si skutečně myslí, že ekonomie je věda o penězích...

Pokud někdo hovoří o morálních limitech placení penězi, tak s tím problém nemám.

ad Martin Levy

Mate pravdu. Ale lidske chovani (jednani) je take predmetem zajmu psychologie nebo sociologie. Ekonomie se (aspon jak tomu rozumim ja) zabyva lidskym jednanim v kontextu uspokojovani potreb za vyuziti vzacnych zdroju (a taky tam je vetsinou smena...).

Libor Dušek řekl(a)...

ad Šimon Klein: To jste napsal krásně.

Martin Sztefek řekl(a)...

ad Šimon Klein: "řada lidí není s to odlišit tvrzení, že něco je efektivní od tvrzení, že něco je správné".

To pak vysvětlete Posnerovi a spol., kteří zastávají názor, že spravedlnost = (ekonomická) efektivnost.

Pepa Montag řekl(a)...

Podle me je problem v tom, ze ekonomie ukazuje na problemy. Uvazte kupr. ze pan Skopek ma hangar s knihami a pan Sob je chce vsechny precist. Shodou okolnosti ma pan Sob doma hromadu cigaret, jez by pan Skopek rad vykouril. Je nasnade, ze svet bude lepsi, kdyz Sob bude mit knizky a Skopek cigarety. Ale uplne nejlepsi by bylo, kdyby to tak bylo hned na zacatku.

Ted uvazte analogickou situaci. Skopek zjisti, ze, ac ma plny hangar knih, nema ani jednu ledvinu. Vedle toho Sob ma hned dve. Skopek by se rad vzdal casti knih za Sobovo ledvinu a Sob by svoji nadbytecnou ledvinu hned vymenil za novou knizku. Stejne jako v prvnim pripade, svet by byl lepsi, kdyby hned na zacatku mel kazdy po jedne ledvine a Sob navic svoje knizky.

Uvazujme, ze svet neni hned na zacatku ten nejlepsi mozny. Idealniho stavu sveta lze snadno dohodnout smenou: v prvnim pripade knih za cigarety, ve druhem za ledvinu. Tak kde je problem?

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Pepa (Včera byla neděle)

Lidé, kteří mluví o morálních limitech trhu, vycházejí právě z toho, že svět není hned na začátku ten nejlepší možný. Zejména pak, že lidé nejsou dokonale racionální a informovaní, navíc snadno podléhají kompulzivním poruchám. Např. panu Sobovi se při pohledu na hangár s knihami rozklepou kolena, ztrácí racionální kontrolu a je ochoten prodat cokoli, včetně svých ledvin. Otázkou pak je, zda máme trh chápat jako součást přírodního výběru, totiž jako dobré místo pro získání Darwinovy ceny.

Jan Bartošek řekl(a)...

Ad Šimon Klein / Libor Dušek

Myslím, že tohle je vlastně ten problém - nevyjasněný pojem užitku... Pokud jde o individuální užitek, tak si troufám tvrdit, že je z ekonomického hlediska zcela přijatelné pojetí, že pokud dám přednost morálním hlediskům před hédonistickými, tak prostě jen dávám najevo, že určitá morální kritéria jsou relevantní z hlediska mé užitkové funkce. Jinak řečeno, ekonomický užitek se nerovná pouze materiálnímu užívání si (no a ano - případně si lze vypomoci nějakou tou behaviorální ekonomií nebo třeba časovou inkonzistencí:-)... Na druhé straně je v popisovaném smyslu skutečným a i vlastně typickým problémem ekonomie (který je ale v jejím rámci celkem standardně reflektován), jde-li o nějak agregovaný užitek (resp. efektivnost a její různé, nikoli kontroverzí prosté koncepce). Tady pak se budou jistě a zcela legitimně řešit ta dilemata efektivnosti vs. morální hlediska. Ale to již je trochu něco jiného. Ekonomie však bude i tady dosti důležitá minimálně při designování politik efektivně prosazujících byť i třeba zase v jiném slova smyslu nikoli nutně úplně efektivních policy opatření (odůvodněných např. právě určitým morálním náhledem...). Myslím, že třeba Liborův článek o truth-in-sentencing něco podobného v podstatě ilustruje... Ve finále může pak policymakerovo vyvažování efektivnostních hledisek morálními kritérii být jen vnucováním vlastní preferenční škály (jejíž součástí morální přesvědčení je...) zbytku populace. Jestli je to morální nebo efektivní, to nevím, funkční (a to i jen ve smyslu, že by byly dané "neefektivní" morální cíle vůbec dosazovány) to však téměř jistě nebude...

Anonymní řekl(a)...

Pokud si ekonimii veřejnost plete s vědou o penězích, pak je to hlavně proto, že řešení pjiných roblému ekonomickou vědou prostě většinově neobstojí.

Nebudu zobecňovat, ale problém ekonomických závěrů je v tom, že už neopakují vstupní podmínky a pak se jeví v reálu v některých situacích absurdní (např. investiční rozhodování u jednho rozhodnutí, které pracuje s pravděpodobnostmi, pro které ale neplatí zákon velkých čísel a ještě navíc nesmyslně prolonguje minulou korelaci do budouccí korealce).

Jiří Hnátek

Pavlína Hubková řekl(a)...

Ať už jsou pro někoho ty dveře otevřené, přivřené či zavřené, neuškodí podle mě čas od času připomenout, co se za nimi skrývá. Jsem ráda, že se toho Honza chopil, protože osobně jsem opravdu několikrát zažila odmítání ekonomické analýzy práva na základě argumentu, že ekonomie automaticky nahrazuje morálku a další hodnoty pouze a jenom penězi (resp. materiálním užitkem vyjádřeným penězi), a to tedy ne, ne a ne, to si nenecháme líbit.

Ad Posner: Chicagské pojetí spravedlnosti se dost často objevuje na konferencích jako vtípek k dobru: Nejjednodušší to mají v Chicagu. Pokud je to efektivní, je to automaticky spravedlivé. Tak v čem je problém?

Jinak Posnerovi už se to určitě snažilo vyvrátit hodně lidí, třeba Klaus Mathis (Efficiency instead of Justice? Searching for the Philosophical Foundations of the Economic Analysis of Law), který – podobně jak to naznačil Šimon Klein výše – operuje s pojmem „trade-off“ mezi efektivností a spravedlnosti, tj. je třeba si uvědomit kolik spravedlnosti jsme ochotni obětovat ve jménu efektivnosti a naopak kolik efektivnosti chceme obětovat pro dosažení spravedlnosti.

K tomu bych ještě dodala, že stejně jako spravedlnost není pojmem jednoznačným a jednolitým, tak i efektivnost může nabývat více podob (alokativní, produkční, dynamická). Každé pojetí spravedlnosti i efektivnosti pak vidí svůj „bod optima“ (či chcete-li bod blaženosti, bod správnosti, …) trochu někde jinde. A právě proto, že takový bod vždycky zůstane podmíněný daným úhlem pohledu, nemůže sám o sobě zjevit jediné možné řešení. To pak opět vede k hodnotové volbě – musím si uvědomit, čemu dám přednost a na úkor čeho. To, že těch bodů, resp. možností je víc a že prostě neexistuje jediná objektivní pravda, vůbec není na škodu – je dobré vědět, z čeho můžeme vybírat. Se znalostí daných možností je pak jednodušší odůvodnit zvolené řešení – ukázat co jsme vybrali, co pro nás mělo větší váhu a co jsme naopak obětovali a proč. Takový přístup pak lze uplatnit jak v rámci zavádění nové legislativy, tak v rámci (soudního) rozhodování konkrétního sporu.

(Ale koukám, že už jsem zase trochu mimo téma… Takže: Ne, ekonomie není věda o penězích. Ne, cílem ekonomie není tvorba zisku vyjádřeného v penězích. Ne, cílem ekonomické analýzy práva není poměřovat vše materiálním užitkem… )

Šimon Klein řekl(a)...

Ne všechny právní otázky jsou nutně též otázkami morálními. Zejména v oblasti civilního práva je řada problémů, které lze řešit různými způsoby, mezi nimiž není z morálního hlediska rozdíl. Myslím, že v takové situaci je správné hledat to řešení, které je ekonomicky efektivní. Mám ostatně pocit, že řada výtek vůči NOZ a zejména ZOK je implicitně založena na tom, že daná změna není efektivní. No a abych se vrátil zpátky k tématu, tak právě tyto problémy, byť řešitelné prizmatem L&E většinou o penězích vůbec nejsou.

Anonymní řekl(a)...

Neefektivnost v NOZ je spjatá s první velkou (Dědičovou) novelou obchoda, která přinesla nesmyslný formalismus do ochodního práva, zrůdnosti typu §196a, "znalce" ocenění majetku jmenované soudy, notářské zápisy na jednání jednočlených sro atp. Dodnes jsem nepohcopil, co to vyřešilo krom distribuce papirů a poplatků a krom judikátl, které to vracejí logicky zpět.

Vystudoval jsem ekonomii i právo a bavilo mě obojí, ale prezentované názory ekonomů jsou v drtivé většině modely, které mají spousty předpokldaů, z nichž je jen část exlipicitní, o ceteris paribus nebo dokonalost trhů ani nemluvě. Všechny modely do jednoho jsou neověřitelné. Jedna čitě ekonomická, tzv. Lafferova křiva, která predikuje zvýšení výběru daní při snížení daňové sazby, což je "důsledek" tvaru této křivky. Když si uděláte jenpřehledovou studii, zjistíte že důsledky jsou různé, ale zastánci snížení daní ji mají jako modlu.

Michal Hrdlička

Kryštof Syrý řekl(a)...

Podívejte se také na můj blog týkající se různých ekonomických témat krystofsyry.wordpress.com