sobota 8. února 2014

Jakub Drápal: Trestní rejstřík a diskriminace

Chcete péct kaštany v centru Prahy? Balit zboží na balicí lince za 70 Kč/h v Praze? Stát se elektrotechnikem na ministerstvu vnitra? Nebo prodávat bankovní produkty přes telefon? Připravte si čistý výpis z trestního rejstříku. V tomto příspěvku se zabývám dvěma případy, kdy je pro zaměstnání požadována bezúhonnost – v prvním případě zákon mlčí a v druhém je to naopak on, který ji vyžaduje.
Jedním ze základních požadavků reintegrace vězňů do společnosti a zabránění recidivy je zaměstnání vězňů během výkonu trestu odnětí svobody a po propuštění. Důvody jsou jasné – pokud jsou vězněné osoby zaměstnané, pak neztrácejí – či získávají – pracovní návyky, mohou se vyučit, něco ušetřit a zaplatit způsobenou škodu, či její část. Po propuštění jim zaměstnání umožňuje nejen materiální zajištění, ale také sociální začlenění. Nabízí jim skupinu, kde jsou přijímáni jako rovnoprávní s ostatními a jsou braní s podobnou lidskou důstojností. I díky tomu se mohou zpět zařadit do společnosti. Dnes jsou však osoby se záznamem v trestním rejstříku často nezaměstnatelní a v přístupu k práci neprávem diskriminovaní.


Podmínka bezúhonnosti nepožadovaná zákonem

Bezúhonnost je často požadovaná bez jakéhokoli ospravedlnitelného důvodu, jako v příkladech v úvodu článku, které byly nalezeny namátkou na internetu v průběhu posledního měsíce.

Jaká je situace? Opakovaně problematiku rozebírá a řeší Poradna pro občanství, občanská a lidská práva. Dle jejich zpráv (http://www.poradna-prava.cz/folder05/diskriminace_v_pracovni_inzerci.pdf) z roku 2007 bylo 9 % inzerátů zveřejňovaných Úřady práce diskriminačních z hlediska požadavku bezúhonnosti. Do tohoto podílu se ale počítaly pouze zjevně nepřiměřené nabídky práce, nikoli ty nabídky, které byly sporné. Ve stejném roce Poradna vydala publikaci (http://www.poradna-prava.cz/folder01/Bezuhonnost.pdf) týkající se požadavku bezúhonnosti, ve které se tématu do hloubky věnovala. 
V dubnu 2011 se tématem zabýval Veřejný ochránce práv ve svém doporučení (Sp. zn.: 30/2010/DIS/LO). V něm zdůraznil, že požadavek bezúhonnosti je nadužíván a může být, kromě zákonných důvodů, použit jen pokud je nezbytným a přiměřeným. Ombudsman prozkoumal přes 12 000 inzerátu na serveru Prace.cz, z nichž přes 5 % bylo diskriminačních z důvodu požadavku bezúhonnosti. 
Jaká je situace při ucházení se o zaměstnání zjišťoval v roce 2013 také server Jobs.cz (http://www.jobs.cz/poradna/clanky/aktuality/polovina-firem-neda-odsouzenym-ani-podradnou-praci/). Jeho údaje (sesbírané z webového průzkumu a dotazování firem) ukazují na to, že požadavek bezúhonnosti je zakořeněn v myslích jak uchazečů o zaměstnání, tak zaměstnavatelů. 80 % uchazečů o zaměstnání, kteří odpověděli na serveru jobs.cz, běžně předkládá doklad o tom, že nebyli trestáni. Naopak ze 151 středních a velkých firem polovina odpověděla, že osoba se záznamem v rejstříku trestů nemá šanci získat jakoukoli práci a pouze pětina z nich se individuálně zabývá spáchaným trestným činem.  Byť nelze brát výše zmíněné výsledky průzkumu serveru Jobs.cz doslovně, ukazují na skutečnost, že požadavek bezúhonnosti je vyžadován častěji, než je přiznáváno v požadavcích inzerátů. 
Osoby se záznamem v rejstříku trestů jsou tedy dnes zřejmě diskriminováni na trhu práce, zejména v oblastech manuální práce.
Možností, jak tuto situaci řešit, je několik. Rozdělím je na preventivní a konkrétní řešení z hlediska současné právní úpravy a řešení de lege ferenda.
Preventivní veřejnoprávní řešení lze dělit na dvě větve – podle toho, zda se postupuje podle zákona o ochraně osobních údajů, nebo podle zákona o inspekci práce. Pokud zaměstnavatel požaduje výpis z trestního rejstříku, byť to není nezbytné, pak se dopouští přestupku podle zákona o ochraně osobních údajů a může být sankcionován až do výše 100 000 Kč. Z hlediska pracovního práva může být zaměstnavatel pokutován za přestupky/správní delikty na úseku rovného zacházení případně na úseku pracovního poměru. Ani jedno zmíněné státní orgány nečiní. Situaci by zvlášť pomohl zásah inspekce práce, pokud by se tomuto tématu alespoň okrajově věnovala. Několik mediálně zveřejněných případů, ve kterých by byl zaměstnavatel pokutován, by byl způsobilý změnit přístup zadavatelů inzerátů. Toto preventivní řešení by mělo za následek, že požadavek bezúhonnosti by se nevyskytoval v zřejmě nepřiměřených situacích.
Řešením konkrétní situace je v případě nezaměstnání z důvodu záznamu v rejstříku trestu podat žalobu na ochranu proti diskriminaci ve věcech pracovních a přiměřenou náhradu nemajetkové újmy v důsledku porušení práva na rovné zacházení. Jedním z prvních rozsudků, který v této oblasti padl, je rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 37C 2/2011-72 z 24.února 2012. Na místo uklízeče se hlásil pan A., kterému pomáhala výše zmíněná Poradna, který byl dříve odsouzen za neplacení alimentů. Soud poškozenému přiznal nejen omluvu, ale i finanční satisfakci ve výši 51 000,- Kč, přičemž poznamenal, že již sama existence diskriminace odůvodňuje přiznání finanční satisfakce. Dle § 13 NOZ by (od 1. ledna 2014) soudy měly rozhodovat obdobně, nebo přesvědčivě vysvětlit odchylku – pro osoby propuštěné z vězení může být tato částka dostatečně zajímavá, aby se o ní soudili.
Pokud se státní orgány nezačnou o situaci více zajímat a diskriminovaní se nezačnou více soudit, je možné situaci změnit novelou zákoníku práce. Zajímavý návrh představil Ladislav Zamboj a Michal Hubálek z Poradny – zaměstnavatel by nemohl požadovat bezúhonnost, ale pouze čestné prohlášení, že nespáchal trestný čin, který by se vztahoval k výkonu práce. Pokud by toto prohlášení bylo nepravdivé, byl by to důvod pro okamžité rozvázání pracovního poměru. Opět je otázkou, zda zde neudělat výjimku pro situace, kdy by toto omezení bylo zjevně nepřiměřené. 
Zákonná omezení
V první větvi úvah jsem se zabýval problematikou zaměstnávání osob se záznamem v rejstříku trestů, kde tento požadavek – vyřčeně či nevyřčeně – chtějí zaměstnavatelé. Níže se zaměřím na situace, kdy pro výkon určitých zaměstnání to nejsou zaměstnavatelé, ale zákon, který vyžaduje čistý trestní rejstřík. Z výše zmíněné analýzy Poradny je zřejmé, že přes šedesát zákonů stanoví různé podmínky bezúhonnosti pro různé státní pozice, přičemž některé jsou velmi diskutabilní. Konkrétní případy zde nebudu rozebírat, jsou dostatečně vylíčené v analýze.
Listina v čl. 26 samozřejmě umožňuje zákonodárci požadovat pro některé zaměstnance bezúhonnost a je to tak správné. Evropská úmluva o lidských právech ale v čl. 14 stanoví zákaz diskriminace, který Velký senát ESLP v roce 2000 v případu Thlimmenos proti Řecku rozšířil i na některé případy požadavku bezúhonnosti.  Jednalo se o stěžovatele, který byl odsouzen na čtyři roky trestu odnětí svobody kvůli odepření vojenské služby z náboženských důvodů, a proto nedostal místo autorizovaného účetního. Soudu se toto jednání zdálo nepřiměřené vzhledem k povaze trestného činu a k odpykání větší části trestu, zejména z důvodu, že spácháním tohoto trestného činu se stěžovatel nedopustil morálního prohřešku, který by měl vztah k vykonávané profesi. Porušením Úmluvy bylo nezavedení výjimek z obecně platného pravidla. (§48) Byť v tomto konkrétním případě hrál roli i náboženský kontext, lze argumentaci Soudu zobecnit. V některých případech má být postupováno individuálně a zákon má pamatovat na konkrétní případy lidí, pro které by aplikace obecného pravidla požadavku bezúhonnosti byla nepřiměřená. V českém prostředí by se tomuto mohl blížit případ, kdy rodič, na základě svého filosofického přesvědčení, přesvědčuje své dítě, aby nechodilo do školy, ale radši poznávalo přírodu a snažilo se v ní přežit. Tím by se mohl dopustit trestného činu ohrožování výchovy dítěte (§ 201 TZ) a po odpykání trestu by nemohl být např. členem správní nebo dozorčí rady nadace či obecním policistou. 
Myšlenka, která stojí za způsobem přemýšlením Soudu, je dle mého názoru důležitá. Podobně se aplikuje ve francouzském trestním právu, ve kterém může soudce rozhodnout mnohdy podle své vůle. Musí svůj úsudek ale speciálně zdůvodňovat, pokud se odchýlí od některých zákonných ustanovení. Osobní přístup k osobě, které umožňuje, aby bylo s každým zacházeno individuálně a aby nebylo právo nespravedlivé. To vyžaduje, samozřejmě kromě změny zákona, také od osob, které rozhodují, pracovitost a odvahu. 
Při individuálním posuzování osoby se zápisem v rejstříku trestu se navíc dosáhne dalšího cenného cíle. Odmítnutý nebude moct svoji vinu svalit na systém, který je nefunkční a odmítá jej – a proto se musí postavit proti němu. Naopak bude konfrontován se svoji vinou a nebude mu nijak ubráno na lidské důstojnosti.

34 komentářů:

David Schmidt řekl(a)...

Záznam v RT by měl ve veřejné části zůstat jen v odůvodněných případech jako
zvláštní forma následku odsouzení stanovená soudem (jen zločiny,
recidiva atp). Zaměstnavatel má jinak právo znát morálku případného
zaměstnance, k čemuž je RT obecně vhodným a přiměřeným nástrojem v
KAŽDÉM zaměstnání, byť by bylo možná účelnější jej filtrovat, jak
uvedeno (tím by se ale naopak utvrdila nezaměstnatelnost těžších
pachatelů).

Jan Slanina řekl(a)...

Zaměstnavatel v drtivé většině případů nese odpovědnost za škody, které jeho zaměstnanec způsobí jiným osobám, nemluvě o škodách, které způsobí přímo zaměstnavateli, proto si myslím, že má právo si tyto informace prověřovat. Tedy je na jeho posouzení, zda mu postačí čestné prohlášení, nebo zda si vyžádá výpis.

Možnost zaměstnance "vyhodit na hodinu" poté, co vyjde najevo, že jeho čestné prohlášení bylo nepravdivé, je v pravdě "cold comfort", protože to nejspíš vyjde najevo až v okamžiku, kdy zaměstnanec opět "něco provedl".

Z pohledu zaměstnavatele odmítat zaměstnance s trestní minulostí představuje přirozenou snahu o eliminaci rizikového faktoru. Paradoxně právě proto, že jich je relativně málo, takže se obvykle najde někdo jiný. Pokud je stát veden nepochybně ušlechtilou snahou o resocializaci odsouzených, je na zvážení, zda by neměl přistoupit k nějaké aktivní podpoře zaměstnavatelů, kteří je zaměstnají. Přinejmenším by tomu tak mělo být v oblasti veřejnoprávních povinností.

Například takřka každý zaměstnavatel zpracovává osobní údaje a má tedy podle § 13 zákona o ochraně osobních údajů povinnost " přijmout taková opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům, k jejich jinému neoprávněnému zpracování, jakož i k jinému zneužití osobních údajů ".
Pokud vyjde najevo, že na pozici s přístupem k osobním údajům byl zaměstnán zaměstnanec dříve odsouzený, nelze vyloučit, že to bude zaměstnavateli přičteno k tíži.

Jakub Drápal řekl(a)...

Možná by se v diskuzi mělo jít ještě dál a ptát se, na co všechno má zaměstnavatel právo. Ano, může být vhodné znát morálku zaměstnance - vědět, jaké má ambice, jakého je náboženství, sexuální orientace, politického názoru, zda chce mít děti, jak vystupuje na sociálních sítích ap. - to vše pro někoho zahrnuje pojem morálka. Pokud to zaměstnavatel ví, může se zaměstnancem např. lépe komunikovat. Na základě těchto kritérií jsou ale často zaměstnanci diskriminovaní, a proto se ani nesmí zmínit v pracovním pohovoru či tyto informace vyhledávat. Patří otázka na RT do podobné skupiny? Myslím si, že ano i ne. Neřeší se zde ale ideální situace, ale stav, kdy jsou záznamy v RT masivně zneužívány, což podporuje argument, že ano, záznam v RT patří do stejné skupiny s několika výjimkami.

Další otázkou je, zda má trest trvat i po jeho odpykání, jak bylo navrženo. Samozřejmě, že to možné je, ale mělo by to být případně jako nový trest - nikoli vedlejší účinek. Nedomnívám se ale, že by to vedlo k nezaměstnatelnosti těžších pachatelů - i u nich by totiž bylo nepřípustné nezaměstnat je v práci, která nemá vztah k TČ, který spáchali. Situace by tak nebyla odlišná od té dnešní. Jen by bylo méně pachatelů, kteří by byli potenciální diskriminaci na trhu práce vystaveni a bylo by jednodušší toto kontrolovat.

ondra řekl(a)...

Je to docela zvláštní mix věcí:
Na jedné straně tu máme zákony, které by měly platit "pro všechny stejně" a dozvídáme se, že by bylo hezké, kdyby soudy uplatňovaly "Osobní přístup k osobě, které umožňuje, aby bylo s každým zacházeno individuálně a aby nebylo právo nespravedlivé. To vyžaduje, samozřejmě kromě změny zákona, také od osob, které rozhodují, pracovitost a odvahu."

Na druhé straně tu máme zaměstnání, což je především smlouva, dobrovolný vztah, aneb nepotřebuji důvod, abych smlouvu neuzavřel - a z nějakého důvodu tady zákon individuální přístup zakazuje a vyžaduje "rovné zacházení"... Ale nejen rovné zacházení (protože požadavek čistého rejstříku je rovné zacházení), ale ještě, aby to nebylo nepřiměřeně rovné - aneb úřad práce vám dá pokutu, protože si myslí, že nepodepisujete smlouvy ze špatných důvodů.

Při této příležitosti by měl úřad práce prohlásit za neodůvodněný požadavek mnoha zaměstnavatelů na středoškolské a vysokoškolské vzdělání pro zaměstnání, kde zákon takové vzdělání nevyžaduje. Je to neodůvodněná diskriminace proti lidem, kteří se požadované dovednosti naučili mimo školní systém. Docela by mě zajímalo, jak by se úřad práce díval např. na praktiky firmy Google, jejíž požadavky na pracovní místo jsou záměrně nadhodnocené k pozici, na kterou přijímají; oni si jsou vědomi, že tímto způsobem odmítají mnoho lidí, kteří by na danou pozici byli vhodnější než ti, které přijmou, ale na nic lepšího, jak přijmout "dobré lidi" zatím nepřišli. Bylo by docela veselé vidět rozsudek soudu, že to takhle je vlastně špatně.

Pokud se dnes rejstřík trestů stal v určitém smyslu "cejchem" a dojdeme k názoru, že je to jako trest poněkud nepřiměřené, není lepším řešením některé věci do trestního rejstříku nepsat a lidi tak tímto způsobem netrestat?

Anonymní řekl(a)...

Smysl trestu spočívá i v prevenci a zde máme odsouzeného ve veřejném procesu a nevidím žádný důvod, proč by měl být výpis z trestů neveřejný nebo dokonce neaplikovatelný. Jde jen o pravdivý výpis z historie, kdy se společnost nějak bránila proti danné osobě. Veškeré pracovní a post-trestní důvody mi přijdou nicotné proti zájmu společnosti spočívající v možnosti prevence, tj. například takovou osobu nepřijmoout do práce. Institut zahlazení je už nyní podle mě předdimenzovaný. O svém osudu si pachatel rozhodl sám.

Jan Skácel

Anonymní řekl(a)...

Dovolil bych si nesouhlasit s tvrzením, že "Osoby se záznamem v rejstříku trestů jsou tedy dnes zřejmě diskriminováni na trhu práce, zejména v oblastech manuální práce."

Tady přeci nejde o osoby s jakýmsi záznamem typu data narození v občance, který vznikl nezávisle na jejich vůli ale o osoby, které spáchaly v nedávné době trestný čin. Nutit veřejnost nebo zaměstnavatele chápat význam rozsudku o vině a trestu podle "poradny" je podle mě indoktrinace jako hrom, a především krátkozraká indoktrinace.

Za chvíli bude ombudsman nebo jiná "poradna" radit zaměstnavatelům jak mají chápat jiné věci v CV. A že by měl být trest v CV a motivačním dopise, když tam je minulost pracovní návyky, silné/slabé stránky, je snad jasné. Zatímco jiné věci typu referenci, diplomy atp. lze nezávisle ověřit, tak část morálního profilu (a že spáchaný TC do něj patří je beze vší pochybnosti) nelze bez výpisu z RT.

Zcela jistě je pachatel znevýhodněn oproti jiným, tj. pro někoho diskriminován, ale je to stejné jako když z vlastní lenosti nedodělá školu. Je to prostě jeho vina.

Přijde mi fujtajblové,m že by si nemohl například řemeslník ověřit, zda nebyl jeho možný zaměstnanec odsouzen za krádež atp.

Petr Váchal

Jakub Drápal řekl(a)...

Základním problémem je časté zneužívání existence záznamu. Na záznamu samotném nic špatného není a řemeslník by měl mít správně možnost ověřit si, zda uchazeč o zaměstnání nebyl odsouzen za krádež. Problémem je, když tento řemeslník zjistí, že uchazeč byl odsouzen za neplacení alimentů a z tohoto důvodu ho nevezme. Situace, kdy byl vyžadován čistý výpis z RT bez podmínky k zametání ulic v Praze, je podobný, jako kdyby bylo podmínkou zametat ulice hrát na klavír. Není to tedy o zákazu individualizace - ta je jednoznačně potřeba. Je to o zákazu individualizace podle kritérií, která nehrají roli pro případně zaměstnání - podobně, jak jsem výše zmínil např. politický, náboženský názor či sexuální orientaci. Zde je rozdíl s vysokoškolským vzděláním, o kterém mluví Ondra: Je legitimní tvrdit, že VŠ dává větší rozhled, rozvíjí schopnosti přemýšlet i argumentovat, a proto lidé s VŠ budou v práci "lepší". O záznamu v RT ale něco podobného tvrdit nelze - samotný fakt, že byl někdo odsouzen (a velmi často ani nebyl ve vězení) na jeho pracovní schopnosti/zvyky/ap. nemá vliv.

Jan Slanina: Aktivní podporu zaměstnavatelů - to by vzbudilo podobný odpor, argumentace by byla, že stát nepodporuje dostatečně ostatní, ale dává peníze na pachatele TČ. Byť by se mi tato varianta líbila víc, tak jsme v situaci, kde nám právo nabízí různé prostředky řešení, ale stát do této problematiky investovat nechce.

Jan Slanina řekl(a)...

Jestli se nepletu, tak v případě, že dostal jen podmínku, tak v okamžiku, kdy se osvědčí, se informace na výpisu přestává objevovat. Tzn. na výpisu z rejstříku trestů vidím buďto aktivní podmínku, nebo nepodmíněný trest.

Jakub Drápal řekl(a)...

Sice ano, pokud soud rozhodne, že se osvědčil, tak záznam mizí. Ale pokud soud nerozhodne, tak až po roce od uplynutí zkušební doby nastává domněnka osvědčení a teprve s tou se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzený. (§83/3,4 TZ) Tedy i podmínka po uplynutí zkušební doby může být ve výpisu z RT.

Objevovat se tam můžou ale i další tresty, podle § 105/1/e TZ po jeden rok po výkonu domácího vězení, propadnutí majetku či věci, zákazu pobytu či vstupu na akce nebo peněžitého trestu, pokud trest padl za úmyslný trestný čin.

Libor Dušek řekl(a)...

Překvapuje mě, jak intenzivně soukromý sektor vyžaduje výpis i u nekvalifikovaných pozic bez odpovědnosti za peníze. Soudní případ s uklízečem je ilustrativní. Zaměstnání odsouzeného je také zisková příležitost - oni nejsou v pozici, že by si mohli příliš vybírat, tudíž lze zaměstnat za výrazně nižší mzdu.
V čem je tedy problém? Minimální mzda? Další regulace a kolektivní smlouvy vyžadující equal pay for equal work? (Když zaměstnávám 10 bezúhonných uklízečů za 11,000 a mám možnost najmout jednoho trestaného za 9,000, ale kvůli equal pay musím i jemu dát 11,000, tak je výhodnější už raději předstírat, že vyžaduji čistý rejstřík a za stejnou mzdu najmout bezúhonného).

David Schmidt řekl(a)...

Uklízeč sice nepracuje s penězi, ale jsou mu propůjčeny pracovní pomůcky. v objektech pak klíče.

Jan Slanina řekl(a)...

Hlavně si myslím, že je nesprávné reduktovat otázku trestní minulosti zaměstnanců jen na ochranu majetku zaměstnavatele.

Zaměstnavatel má v dnešní době spoustu odpovědností. Namátkou:

- uklízeč se při uklízení dostane do kanceláří; pokud se na něj zaměstnavatel nemůže spolehnout, musel by přijmout mnohem striktnější opatření k ochraně již zmíněných osobních údajů, jinak riskuje citelné pokuty;

- uklízeč se zpravidla ve firmě pohybuje večer, když už je tam jen málo zaměstnanců - snadno se tedy dostane do situací, které lze zneužít k sexuálnímu obtěžování některé zaměstnankyně, která zrovna zůstala v práci přesčas - a zaměstnavatel by opět byl ohrožen aplikací veřejnoprávních předpisů.

Shrnuto a podtrženo: jedná se podle mne o zcela přirozený vývoj, který je důsledkem dvou mechanismů:

(1) ubývá pracovních pozic, které jsou charakterizovány malou zodpovědností a malou možností uškodit, protože tyto pracovní pozice jsou většinou nahrazovány stroji či výpočetní technikou;

(2) zaměstnavatelé mají stále více veřejnoprávních odpovědností, na které musí adekvátně reagovat.

Mechanismus (2) je důvodem, proč jsem volal po tom, aby se stát k problému postavil čelem a jednoznačně zaměstnavatele chránil před tím, že bude trestán v důsledku opakovaného selhání zaměstnance, který již v minulosti selhal a byl za to odsouzen.

ondra řekl(a)...

"Problémem je, když tento řemeslník zjistí, že uchazeč byl odsouzen za neplacení alimentů a z tohoto důvodu ho nevezme"... Je to o zákazu individualizace podle kritérií, která nehrají roli pro případně zaměstnání"

Připadá mi poněkud ekelhaft, když úřad práce vysvětluje zaměstnavateli, co hraje nebo nehraje roli pro to, zda s někým bude spolupracovat či nikoliv.

Je legitimní tvrdit, že VŠ dává větší rozhled, rozvíjí schopnosti přemýšlet i argumentovat, a proto lidé s VŠ budou v práci "lepší""

Legitimní to evidentně je, jenže to není pravda. Průměrný vysokoškolák je lepší než průměrný středoškolák. Není legitimní tvrdit (i když je to pravda), že průměrný muž odvede více práce než průměrná žena s dítětem. Evidentně není legitimní (i když to asi taky bude pravda), že průměrný člověk s čistým rejstříkem trestů bude asi spolehlivější než průměrný člověk se záznamem v rejstříku.

Fascinuje mě, jak např. fakt, že se jedná o ženu s dítětem, a tedy v průměru bude mít nižší produktivitu, je "nelegitimní" důvod pro diskriminaci (přitom si za to "může sama"), zatímco fakt, že je někdo středoškolák a tedy v průměru bude mít nižší produktivitu (a většinou (ne vždy) si za to může taky sám) je najednou nelegitimní....

Zaměstnavatelům jde v první řadě o peníze, takže je poněkud nepravděpodobné, že by se rozhodovali na základě kritérií, která "nehrají roli". A pokud se rozhodují, pak se tím sami zbytečně okrádají o peníze.

Jakub Drápal řekl(a)...

Libor Dušek: Nevím, zda je správný předpoklad, že firmy jednají vždy tak, jak se jim to vyplatí. Z tohoto hlediska bych viděl problém v představách zaměstnanců - na člověka se záznamem se nelze spolehnout, je to kriminálník, nelze mu nic svěřit. To, že má záznam třeba i za neplacení alimentů ale neberou v potaz.
Nevím, zda se equal pay uplatňuje v dotčených oborech - tipl bych si, že např. u uklízečů není příliš silná odborová organizovanost.

Jan Slanina: Toto by ale měl vzít v potaz až v návaznosti na konkrétní trestný čin, který byl spáchán, nikoli obecně na záznam. Protože teprve až po posouzení "nebezpečnosti" lze posoudit, zda by tato nebezpečnost mohla být i při výkonu práce a zda to je pravděpodobné/přiměřené. Podpora Ztelů by ale byla samozřejmě lepší - nepřibývalo by regulace a bylo by to nejspíš účinnější.

Ondra: Připadá mi poněkud ekelhaft, když úřad práce vysvětluje zaměstnavateli, co hraje nebo nehraje roli pro to, zda s někým bude spolupracovat či nikoliv.
V tu chvíli se ale dostáváme do úplně jiné diskuze. Tento příspěvek bere v potaz současné právní předpisy. O názoru, že Ztel si může naprosto jakkoli vybrat a může diskriminovat jak chce, protože to je jeho svobodný výběr, tu nechci diskutovat, protože bychom se příliš vzdálili od tématu.

Anonymní řekl(a)...

Že by měl zaměstnavatel řešit kolizi odpovědnosti a "špinavého" TR tím, že by studoval konkrétní trestný čin ve vztahu ke konrétnímu místu je podle mě praktický nesmysl, i když je to akademicky v pořádku.

Za prvé podle označení TČ nedovodí, co konkrétně pachatel udělal (vykradl sámošku nebo měl hlad a vykradl sámošku), jak se celá věc stala. Dobrá, předpokládejme protestantskou otevřenost, dá mu zaměstnanec odůvodnění rozsudku. Pak ale máme jen prokázané věci a často také doměnky soudce.

Já nevím, ale mně je například odporný člověk, který neplatí alimenty víc než ten, kdo někdy něco ukradl v lepší sámošce nebo opilý jel na kole.

Takového "taťku" považuji za neodpovědného, nespolehlivého a svým způsobem za křiváka, kterému bych neuvěřil, že myslí podpis na pracovní smlouvě vážně.

Naopak člověk, který někde po sobotách hajluje a kříčí nenávistná hesla na ostatní etnické skupiny, mi přijde z pracovního hlediska v pořádku. Vím, podle humanistů, jsem asi morální odpad, ale huminista mi ztráty ve firmě hradit nebude.


Petr Hájek

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Jakub Drápal: ano, nesporně existuje určitý vztah (ne)relevance mezi spáchaným trestným činem a prací, o kterou se má jednat.
Ale to mohu provést až poté, co ten výpis z rejstříku vidím a vím, o jaký TČ se jedná. Proto brojím proti nápadu s čestným prohlášením.

Martin Bílý řekl(a)...

Jestliže někdo neplatí alimenty na své vlastní dítě, jak asi bude plnit povinnosti vůči zaměstnavateli? Jestliže je natolik lehkomyslný, že ani hrozba trestní represí jej neodradí, jak si bude počínat s prostředky zaměstnavatele?

Podle mého smyslem trestu (zejména podmíněného) je nejen nějaká podmínka, která sama o sobě omezující charakter nemá, ale i společenský důsledek. Zejména na pachatele dosud netrestané má větší vliv společenský dopad trestu, než samotný trest...

Petr Peřina řekl(a)...

V rámci přípravy právní úpravy uvažovaného rejstříku přestupků se v současné době významně prosazuje názor, že opis z budoucího nového rejstříku by měl být vydáván nejen k tomu zvlášť povolaným orgánům veřejné moci, ale též k žádosti fyzické osoby, které se bude týkat. Pro případ, že taková možnost bude uzákoněna, lze předpokládat, že někteří zaměstnavatelé se nespokojí jen s požadavkem předložení výpisu z RT.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Petr Peřina: a, pokud stát jednoznačně nedá najevo, že svěření určitých povinností osobě dříve potrestané za přestupek na podobném úseku není o porušením povinností, bude jejich postup naprosto logický

Ondřej Palkovský řekl(a)...

Tento příspěvek bere v potaz současné právní předpisy. O názoru, že Ztel si může naprosto jakkoli vybrat a může diskriminovat jak chce, protože to je jeho svobodný výběr, tu nechci diskutovat, protože bychom se příliš vzdálili od tématu.

Děkuji za nakopnutí zpět k tématu...

Zajímavé je, že rozhodování podle záznamu v TR není považováno za diskriminaci (viz zákon o rovných přiležitostech, konec konců dost nepochopitelně úvodní odstavec průzkumu z roku 2007).

Ombudsman v rozhodnutí píše:

Pokud zaměstnavatel dostatečně neodůvodní potřebu získat citlivý údaj o trestní minulosti uchazeče či zaměstnance, jedná se o porušení zákona o ochraně osobních údajů a zaměstnavateli za to může být uložena sankce Úřadem pro ochranu osobních údajů.

Takže pokud jsem něco neminul, tak se o diskriminaci nejedná. Problém je, že by se zaměstnavatel neměl dostat k některým informacím, pokud je nepotřebuje, protože se považují za osobní (část "Ochrana osobních práv zaměstnance zákoníku práce) a v rámci ochrany osobních údajů se naše zákony snaží, aby se naše osobní údaje jen tak někde nepovalovaly.

To se ale samozřejmě dá řešit. Pokud by se zaměstnavatel domluvil s úřadem práce (nebo nějakou jinou oddělenou třetí osobou?), že mu bude posílat pouze lidi s čistým trestním rejstříkem, bylo by to zcela korektní (fakt, že se zaměstnavatel dozví, že někdo má čistý TR asi není nějaký problém z hlediska ochrany OÚ?).

Takže pokud tedy hodlá zákon toto nějak řešit, tak by měla "bezúhonnost" být zařazena do odstavců týkající se zákazu diskriminace, nikoliv těch týkající se ochrany osobních údajů.

Neřeší se zde ale ideální situace, ale stav, kdy jsou záznamy v RT masivně zneužívány, což podporuje argument, že ano, záznam v RT patří do stejné skupiny s několika výjimkami.
[loaded terms...?]
Neřeší se zde ale ideální situace, ale stav, kdy jsou záznamy v RT masivně využívány, což podporuje argument, že ano, záznam v RT patří do stejné skupiny s několika výjimkami.

Opravdu fakt, že firmy masivně využívají RT je podporou argumentu, aby se jim to zatrhlo?

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Ondřej Palkovský: z hlediska ochrany osobních údajů je třeba rozlišit ze dvou rovin:

(1) nezbytnost: osobní údaje lze zpracovávat jen po dobu, po kterou je to nezbytné pro daný účel. Tady nezáleží na tom, jestli je to údaj o záznamu v rejstříku trestů nebo o jeho absenci. Zaměstnavatel tedy musí být schopen nezbytnost odůvodnit, na druhou stranu nezbytnost zde není nezastupitelnost, ale stačí naléhavá potřeba.

(2) údaj o trestním odsouzení je tzv. citlivý osobní údaj, který lze zpracovávat buď s výslovným souhlasem zaměstnance, nebo na základě taxativních výjimek.

Anonymní řekl(a)...

Orzumím tomu dobře, že pokud je soud veřejný a vyhlášení rozsudků veřejné, (předpokládejme, že zaměstnavatel nebude chtít rejstík) nesmí se na existenci odsouzení zaměstnanec ptát, protože je to "citliv"á informace ? To mi přijde jako komedie. Citlivá informace je to s kým spím a nespím a ne to, zda jsem někoho okradl

Snížení výše trestů v 60.letech bylo založeno na prevenci na úkor represe. Nyní tedy nebude ani prevence a o trestech se bude mlčet.

Petr Hájek

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Petr Hájek: de lege ferenda s Vámi naprosto souhlasím.

De lege lata si bohužel náš zákonodárce zjednodušil práci a při transpozici směrnice 95/46/ES "spláchl" údaje o trestních odsouzeních do jednoho "kýblu" s údaji o sexuálním životě atd. Pak se sice ukázalo, že směrnice 95/46/ES má plnou harmonizaci (rozsudek C-101/01 Lundquist), jenomže zrovna tohle ustanovení dává členskému státu značnou volnost v tom, že zpracování může povolit. Ale nemusí.

Nyní se chystá nové evropské nařízení (účinnost nebude dřív než 2016, spíš 2017), jehož nejnovější mně dostupný text počítá s tím, že bude možné zpracovávat za účelem plnění právní povinnosti. A jeden pozměňovací návrh dokonce výslovně říká že i za účelem rozhodnutí o uzavření smlouvy.

Jan Vučka řekl(a)...

MArtin Bílý napsal: "Jestliže někdo neplatí alimenty na své vlastní dítě, jak asi bude plnit povinnosti vůči zaměstnavateli?"
Zrovna tímto trestným činem bych příliš neoperoval. Pokud někdo neplatí alimenty, v 9 případech z 10 je to prostě chudák, co nemá peníze a potřebuje práci.
Že máme něco jako zavinění a tak, to u § 213 (postaru) neplatí. U českých soudů bohužel často platí pravidlo "máš dluh na výživném, spáchal jsi trestný čin!"

Anonymní řekl(a)...

9 z 10 ? Mohl bych vědět pane Vučko, jak jste k té podivné statistice přišel ? Z mých zkušenosti vyplývá, že cca 4.000-10.000/měs má úplně každý.

Jan Hrazdíra

Anonymní řekl(a)...

Proč se tady opět teoretizuje o tom, zda je třeba u některých profesí výpis rejstříku trestů nebo ne.Samozřejmě že je nutný a nic na tom nezmění teorie o prevenci, represi či zařazování odsouzených do společnosti. Samozřejmě že různé dotazníky jsou velmi diskutabilní, zda informace zde požadované jsou relevantí k tomu co má ten člověk vykonávat za práci. Ovšem o rejstříku trestů, bez ohledu na to kolik ten člověk dostává peněz, není nutno diskutovat.Jsou prostě profese, kde by to bez něj nešlo.Zcela jistě by se nikomu ze zde diskutujících nelíbilo, kdyby firma která má na starost úklid vašich kanceláři, přijala osobu trestanou za majetkovou trestnou činnost. A to nedej bože, aby to vyšlo najevo, pokud by zde tato osoba něco odcizila.

Jan Vučka řekl(a)...

Ad Jan Hrazdíra: zdravím Vás! :-)
Nepochybuji o tom, že příjem alespoň 4.000 Kč měsíčně má většina lidí. Jinak by umřeli hlady. Otázkou však je, zda může někdo s příjmem 4.000 Kč jíst, bydlet a ještě platit alimenty. Něco mi říká, že ne.
Jenže soudy sekají § 213 jak Baťa cvičky a pak musí až Brně ÚS zasahovat s tím, že pokud je otec na tom tak špatně, že pobírá dávky v hmotné nouzi, tak asi u něj nebude zavinění vůči neplacení alimentů! Něco je očividně špatně.
Ale nechme toho, to už je dosti od tématu původního článku. Plánuji, že letos něco napíšu o "péči soudu o nezletilé" samostatný článek.
Přeji hezký den!

Anonymní řekl(a)...

Já bych navrhoval naopak volně přístupný veřejný trestní rejstřík. Rozsudky i líčení jsou veřejná a není důvod společnost preventivně nechránit.

Jiří Hanousek

Šimon Klein řekl(a)...

Nepochybuji o tom, že výpis z rejstříku trestů je pro jakéhokoli zaměstnavatele relevantní informace. Z hlediska prevence kriminality je oproti tomu potřeba, aby po výkonu trestu získal odsouzený zaměstnání. Otázka tedy je, který zájem v daném případě převažuje a zda by nebylo účelné zamezit zaměstnavateli, aby takové informace získával. V takovém případě ovšem prostý zákaz nemusí být vůbec řešením, protože zaměstnanec s čistým rejstříkem rád zaměstnavateli výpis přinese. Nebylo by např. možné nevydávat výpis z rejstříku na žádost dotčené osoby, ale pouze s jejím souhlasem na žádost prospektivního zaměstnavatele (který by k tomu musel mít legitimní důvod)?

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Šimon Klein:

Zamezení přístupu k výpisům z rejstříku trestů podle mne není cesta. Pak se budou žádat různá čestná prohlášení, budou vznikat pokoutné databáze odsouzených osob a podobně. Napravený odsouzený, který se ke svému odsouzení přizná, bude mít problém stále, ale zlému úmyslu nebude jak se bránit.

Stát by podle mne měl jednoznačně říct, že zaměstnávání takových osob je správně. Přinejmenším tím, že jednoznačně řekne, že se nejedná o porušení myriád veřejnoprávních povinností, které zaměstnavatelé mají.

Možná by bylo rozumné uvažovat i o nějaké rozumně definované státní záruce, přinejmenším pro určitý okruh škod, které může zaměstnavatel utrpět, zejména ve formě odpovědnosti za škodu vůči jiným zaměstnancům apod.

Anonymní řekl(a)...

Myslím si že se zde používají velmi obecné pojmy. Odsouzený, co to je ? Odsouzený za dopravní nehodu, za ublížení na zdraví, za výtržnictví, rvačku nebo za kvalifikovaný trestný čin hospodářské povahy, podvod, zpronevěra apod. Trochu se tu zapomíná na subjektivní odpovědnost osoby, která se takového trestného činu dopustila. Taková osoba se nemůže divit, že jí nikdo nezaměstná v oboru, kde se i jen letmo otře o peníze nebo o přístup k důležitým informacím. Na tom nezmění nic ani politika státu o zaměstnávání odsouzených. Ale je tu přeci dost jiných zaměstnání, kde není trestní rejstřík potřeba. Ono teoreticky vzato, pokud se někdo dopustí shora uvedených činů, tak to že jej pak nikdo v takovém oboru nezaměstná je jeho vina a záleží jen na něm jak se s tím vyrovná a jak dokáže přesvědčit okolí, že se skutečně napravil. Protože se tu také nehovořilo o tom, zda jde o prvotrestaného či o osobu vicekráte trestanou. Podle mého názoru jde o případy, které se musí řešit případ od případu, nakonec k tomu vzniklo několik různých organizací, které odsouzeným pomáhají. Nelze proto vytvořit státní politiku zaměstnávání odsouzených obecně.
Karel Prouza

Anonymní řekl(a)...

for: Karel Prouza

...záleží jen na něm jak se s tím vyrovná a jak dokáže přesvědčit okolí, že se skutečně napravil.

Mno tak tento výrok má několik rovin
- v prvé rovině jde de facto o dvojí potrestání
- v druhé rovině, jak může přesvědčit, že se napravil, když nesežene zaměstnání a dostane se do dluhové a dalších pastí, tedy přistoupí k zoufalým činům, jenž jsou zpravidla protiprávní
- ve třetí rovině je zde dokonce otázka nepřiměřeného a krutého trestu, jelikož nemám-li zaměstnání nemám peníze a mám hlad, anastupují důsledky předchozího bodu.

V praxi je nutné opravdu rozlišovat, která zaměstnání musí mít i podmínku bezúhonnosti a která nikoli, a hlavně jakého rozsahu musí tato bezúhonnost být. Paradoxně ta uklízečka musí mít bezúhonnost odpovídající pracovníkovi na daném úseku zaměstnavatele - jiná v garážích a na chodbách, a jiná s přístupem do kanceláře ředitelů. Na dané pracovní místo by měl mít zamětnavatel vypracovaný popis daného místa, včetně požadavků na danou osobu. Obecně nedbalostní delikty, pokud nejde o delikty související s činností pro zaměstnavatele by neměly mít zásadní vliv na většinu běžných zaměstnání v soukromé sféře, což mj. odpovídá požadavku kladenému úředníkovi samosprávného celku (viz § 4 odst. 2 zákona 312/2002 Sb) na jeho bezúhonnost. U úmyslných trestných činů je zde otázka charakteru osoby, jeho povahy, charakteru trestného činu (např. vyhodila mě žena, měl jsem hlad, venku bylo -20°C a vloupal jsem se do chaty, přečkal noc, najedl se a ráno mě chytila policie)...

Co se týče rejstříků, tak zde lze jednoduše zjistit, zda má uchazeč "nějaký vážný flastr" tím, že se se k dané pracovní pozici bude vyžadovat některé státem licencované oprávnění - typicky řidičský průkaz, či ještě lépe zbrojní průkaz. Případně zaměstnavatelé budou více pracovat s informacemi v režimu vyhrazené (tam spadne kupodivu vcelku hodně věcí i ekonomického charakteru).

Patrik Šebesta

Anonymní řekl(a)...

Jedním z účelu trestního práva je ovhrana společnosti před TČ. K tomu slouží i veřejnost procesu. Představa, že výkonem trestu nebo dokonce zahlazením je vše v pořádku, je naprosto komická a řekl bych odpovídá myšlení studenta prvního ročníku PF UK, který si také myslí, že "presunkce" (sic!) neviny často znamená, že se maji na vraha (lidé) dívat všcihni jako neviného než to bude soudem prokázáno :-) . To je jen důsledek sovětského vnímání práva, které stavělo zákon nad společnost a přirozený chod věcí a proto se také dlouhodobě nikde neujalo.

Od nepaměti se ví, že špatná pověst je často daleko horší trest a že se výkonem trestu nesmyje a jeden se s ní musí naučit žít až do konce života.

Osobně bych to řešil podpisem prohlášení , že jsem neudělal nic, čím bych ostatním způsobil škodu nebo nenabyl neoprávněný zisk, ale přikázat něco podobného malému živnostníku je nesmysl, ten sám ví, jakou minulost člověka ještě výkon jjeich povolání snese a teoretické odlišení nedbalosti a úmysl to opravdu nepsraví, když on sám odpovídá např. podle SoD objektivně :-) .


Michal Handlíř

Anonymní řekl(a)...

S většinou argumentů bych souhlasil, ale pokud jde o dvojí potrestání, no kdo tedy trestá a za co osoby, které mají trestní rejstřík čistý a přesto nemají práci ? Píšete o krutém a nepřiměřeném trestu, bez peněz a o hladu, takže vidíte, že když se na věc podíváte obecně, tak to není problém určité speciální skupiny lidí, která by u nás trpěla tím, že jí nikdo nezaměstná. V závěru druhého odstavce uvádíte skutečnosti, které se dají vyčíst pouze z trestního spisu a k němu nemá zaměstnavatel přístup. Z toho vyplývá že rejstřík trestů je jediným zdrojem ověřených informací o bezúhonnosti osoby. Navíc byl, je a bude využíván v trestním řízení, takže proč vytvářet něco nového, co by vyžadovalo nemalé náklady na svojí existenci. Karel Prouza