pátek 10. ledna 2014

Plné moci zahraničních společníků, aneb § 441 odst. 2 NOZ a § 44 NZMPS

Nový zákon o mezinárodním právu soukromém (NZMPS) je v rámci rekodifikace takovou trochu opomíjenou popelkou. Zatímco se právnická obec předhání v identifikaci nedostatků a (někdy údajných, někdy skutečných) problémů, které přináší nový občanský zákoník, NZMPS stojí spíše stranou pozornosti. Přitom přinejmenším jedna z novinek, které přináší, může pomoci vyřešit (přinejmenším částečně) jeden z nejčastějších problémů, s nímž se praxe v souvislosti s NOZ potýká. S novým rokem se na nás stále častěji obrací notáři, klienti, ale i kolegové advokáti s otázkou výkladu § 441 odst. 2 poslední věta NOZ, podle které: „Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc.“ Obtíže s tímto ustanovením spojené vznikají v případě, kdy má právní jednání předepsanou formu notářského zápisu a plná moc k tomuto jednání musí podle tohoto ustanovení tedy být také v podobě notářského zápisu. Daná otázka se řeší především ve vztahu k zahraničním společníkům kapitálových společností, a to v kontextu toho, zda k účasti na valné hromadě, k jejímuž rozhodnutí se vyžaduje notářský zápis, má mít zmocněnec takového společníka plnou moc ve formě notářského zápisu. Podobné platí také ve vztahu k plné moci k rozhodnutí jediného společníka společnosti, které má mít formu notářského zápisu, též ohledně plné moci k jednáním (úkonům) zakládajícím společnost apod. Zároveň se klade otázka, zda notářský zápis musí být český, nebo postačí zahraniční. 

Po diskusích, které o této otázce již proběhly, se zdá, že ve vztahu k účasti na valné hromadě tento problém nevzniká, protože samotná účast a hlasování na valné hromadě formu notářského zápisu nevyžaduje; notář pouze osvědčuje přijetí rozhodnutí – takový byl dle informací dostupných na internetu i názor členů Kanclu, který by snad měl doznat i podoby výkladového stanoviska (viz např. http://www.portalsvj.cz/diskuse/plna-moc-a-noz-stanovisko-kanclu). V ostatních výše uvedených případech se nicméně zdá, že plné moci ve formě notářského zápisu bude třeba. 

Jelikož se v případě zahraničních společníků jedná o soukromoprávní situaci s mezinárodním prvkem (§ 1 NZMPS), řešení této pro zahraniční společníky jistě obtěžující situace by podle mého názoru mohlo skýtat ustanovení § 44 odst. 4 NZMPS ve spojení s jeho odst. 2. Z této úpravy plyne, že pro zachování formy plné moci mj. postačí, vyhovuje-li forma právnímu řádu platnému v místě, v němž byla plná moc vystavena, nebo právnímu řádu státu, kde má zmocnitel své sídlo nebo obvyklý pobyt (vedle dalších v odst. 2 a 3 vypočtených právních řádů, pro naše účely nicméně v zásadě nepřípadných). Jestliže některý z těchto právních řádů nestanoví tak přísné požadavky, měla by být plná moc formálně platná, i když nebude mít formu notářského zápisu. Podobný názor vyslovil na portálu obczan.cz Roman Kramařík, který si zároveň položil otázku, zda daná situace nicméně nespadá pod statusové záležitosti právnické osoby, které se řídí právem státu inkorporace a tedy v případě českých společností českým právem (§ 30 NZMPS). Sám nicméně dochází k závěru, že nevidí důvod, proč nevyužít “benevolence” § 44, který by podle jeho názoru měl být považován za lex specialis. 

Odpověď na otázku, zda danou situaci podřadit kolizní normě pro zastoupení (§ 44 NZMPS) nebo pro statusové věci právnické osoby (§ 30 NZMPS) závisí na řešení tzv. kvalifikačního problému, nikoliv vztahu obecného a zvláštního. Na rozdíl od starého ZMPS upravuje NZMPS kvalifikaci ve svém § 20. Podle něj se právní hodnocení dané otázky pro účely podřazení správné kolizní normě provádí zpravidla podle práva českého. Vzhledem k tomu, že forma plné moci je řešena obecně v NOZu ve vztahu k zastoupení (kam je § 441 odst. 2 nepochybně řazen), nikoliv specificky ve vztahu ke korporátním záležitostem, mělo by to vést k závěru, že podle českého práva se jedná o otázku zastoupení a použít by se tedy měl § 44. Otázka zpětného a dalšího odkazu zde podle mého názoru nevzniká, neboť § 44 odst. 4 má povahu subsidiární provalidační kolizní normy a použití zpětného odkazu by bylo proti její logice. Pro ty případy, kdy by i jiné právní řády určené na základě § 44 odst. 4 NZMPS požadovaly plnou moc ve formě notářského zápisu, by podle mého názoru měl postačovat zahraniční notářský zápis s předepsaným ověřením (dle okolností např. apostilou), pokud má obdobné rysy jako zápis český. 

Již jsem se k této otázce včera vyjádřil zde, s ohledem na další vývoj a dotazy jsem se rozhodl tímto trochu zkráceným textem reagovat na tento problém i na Jiném právu.

52 komentářů:

Ivo Telec řekl(a)...

Rozumné a jasné.

Anonymní řekl(a)...

Tady to není o zdravém rozumu právníka, ale o odvaze notářů, kteří čekají na novelu (odhad do 6/2014) anebo na vyjádření tzv. kanclu Ministerstva spravedlnosti ve stanoviscích.

Jejich úvaha je taková, že Kancl vysloví jen relativní neplatnost, a protože této neplatnosti plné moci se může dovolat jen poškozený a to může být v podstatě jen zahraniční zmocnitel, tak se tento úkon neplatným nestane a tedy nebude notářům hrozit náhrada škody za zpackaný úkon.

Osobně si pamatuji doby, kdy stačil jedna generální plná moc na všechno a také se žilo.

Jiří Havlík

Anonymní řekl(a)...

Někteří odvážnější notáři postupují v souladu s přechodnými ustanoveními NOZ a nechávají klienty plné moc antidatovat s tím, že jde o započaté jednání a nyní ho jen dokončují.

Mimochodem podobně účelově s odkazem na tsejné ustanovení už stačil judikovat jeden krajský soud, když tvrdí, že budoucí nájemní smlouva na nebytové prostory podepsaná před účinností NOZ, tj. před 31/12/2013 automaticky vyvolá chování nájemní smlouvy uzavírané po 31.12.2013 dle již zrušeného zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor.

Jan Chladil

Anonymní řekl(a)...

ad Telec : vůbec nic jasné není. To by pak šla nová povinnost dle NOZ, tj. shody formátu úkonu (plné moci) obejít podpisem např. i českého subjektu někde ve třetí zemi a odkazem na MPS.
Zde přeci není problém kolizní normy nebo výběru práva, ale v platnosti (veřejného!!!) zápisu do OR, pro který je nutné zajistit formát notářského zápisu.

Zákon (NOZ) v této věci mluví jasně a jednoznačně, ZMPS zde není v žádném případě zákonem speciálním ve vztahu k OZ, na platnost úkonu (zplnomocnění) obyčejná plná moc samozřejmě vliv nemá (dle MPS lze řešit právě jen tu platnost) , ale na použitelnost pro nedostatek formy před notáři.

Zásadní problém je přeci v tom, že pánové z ciziny takové notářské zápisy ve své zemi nemají a proto sem musí přijet. Nejde tedy o podmínku nesplnitelnou a proto se k ní musí přihlížet, i když je nepraktická (a z hlediska dosavadní praxe - ověřeného podpisu v zahraničí s apostilou nebo bez dle Haagu). Dnes to řeší notáři tak, že ze zástupce společníka udělají něco jako zaměstnance jediného společníka (dostanou zpravidla nějaké orazítkované potvrzení, že dotyčný ze své pozice za firmu běžně jedná a hlasuje na VH) a využijí funkčního oprávnění k provedení notářského zápisu.

Představa, že notář bude řešit ve smyslu MPS právo Kajmanů podepiosvat za společnost a jejich formáty ověření, když právo společnosti je zpravidla právo USA, skutečné sídlo nelze zjistit a efektivní řízení dělá český advokát přes nějakou zahraniční právně chatrnou zahraniční loutku, je sice lákavá, ale to je když už tak věc soudu, který rozhodnout musí, notář nikoliv. Tomu stačí odkázat na NOZ, úkon s díky odmítnout a bude mít plnou pravdu.

Michal Perný

Ivo Telec řekl(a)...

Ad Michal Perný:

Praxe je různá, což jistě může být rizikové z hlediska event. pozdějších napadání. Článek ale naznačuje řešení. V tom se jeví srozumitelně a jasně.

Fakt, že to může klást nároky na notáře, je pravda. A co s tím? Notářský úřad není jednoduchý.

Stále mi to přijde lepší, nežli minulý stav, kdy notářské zápisy na základě prostých plných mocí, dokonce i bez ověření podpisu, fakticky vyvolávaly pouhé zdání jistot a výhod veřejné listiny.

Možná v komisi pro aplikaci nového civilní legislativy přijdeme na nějaké organizačně nenáročné výkladové řešení. V příspěvku uváděné řešení se mi ale jeví jako schůdné.

Nezapomínejme, že podstatou a smyslem je bezpečí notářských zápisů, pokud možno. Tedy odstranit minulá rizika.

Ivo Telec řekl(a)...

ad Michal Perný podruhé (doplnění):

Jak by mohl notář takový úkon odmítnout, aniž by se vystavil riziku kárného řízení, event. i povinnosti nahradit škodu, když se jedná o výkon veřejného úřadu? Notář nic takového nesmí odmítnout.

Při sepisování notářských zápisů totiž nejde o tzv. ostatní činnost, kdy je notář na roveň s advokátem, který může klienta odmítnout.

P.S. Kdysi, ještě na státním notářství v půli 80. let, jsme běžně pracovali se zahraničním právem. - Pravda, moc jsem tomu nerozuměl, ale ze mě si nelze brát příklad. :-)

Anonymní řekl(a)...

ad Telec : já nevím, ale v prosinci k notářskému zápisu zahr. subjektu musela být ověřená plná moc, nestačil jen popdis zmocnitele.

ZDe jde jen o to, že někdo u NOZ nemyslel a žádá po zahraničních subjektech něco, co se v cizině zas tak často nedělá, tj. místo ověřené plné moci, notářský zápis.

Sám se jistě opravíte, protože právní jistota u zanraničního ověření a zahraniční notářského zápisu je z logiky věci úplně stejná

Jan Hanzalík

Anonymní řekl(a)...

Neni divu, ze CR se na indexu "Ease of Doing Business" uspesne propada. Je to hlavne kvuli pitomostem jako je tato. Mensina poctivych a opatrnych proste proskoci deseti obrucema za soucasneho udelani dvojiteho salta (pokud je to bude bavit a nepujdou radsi do rozumnejsich krajin), no a ti ostatni si najdou nejakou "interpretaci" jak to obejit. Hlavne ze mame vse zformalizovane, notarsky overene a jistotu a bezpeci. :(

Honza V.

bauer řekl(a)...

Souhlasím s příspěvkem nade mnou, je to ostuda. Je známo, kdo toto do zákona proloboval? Kdo seděl v rekodifikační komisi, a to konkrétně v minitýmu pro otázky zastupování? V původním návrhu NOZ z roku 2007 takto přísná úprava nebyla a dostala se do návrhu až roku 2008 (před předložením vládě).

Anonymní řekl(a)...

V tom bych nebyl tak kritický. Vsadím se s Vámi, že tak do 2 let zde budeme mít několik skandálů s ukradením holandských, kajmanských anebo maltských společnosti a to ze strany zahraničních "správců". Doposud to bylo celkem tabu, i když se to také už několikrát stalo a stihlo se to ututlat, ale poslední dobou se správci začínají "ztrácet" a místo nich se objevují právnické osoby s jistými prvky vydírání. Později to bude připomínat hroucení hradu s karet, protože tenhle byznys nebyl postavený na formalitách ale na důvěře a jakmile se jednou ztratí, bude dloho trvat než se obnoví. Důvodem podle mě je přirozený úbytek lidí první poválečné generace a její nahrazení dobrodruhy z let sedmdesátých, kdy se morálka posunula trochu někam jinam.

Nakonec se za 5 let posuneme tak, že budeme otvírat sro v Německu :-), protože tam to bude nejjistější

Ono by možná výkladově stačilo říci, že forma notářského zápisu je pro tento účel rovna formě ověřeného podpisu, ale to bych chtěl asi od notářské komory vlastní úsudek a ten se zatím od 90.lete nikde neobjevil krom tarifu .

Jan Hanzalík

bauer řekl(a)...

Je to už značně off topic, ale pokud mě paměť neklame, bylo možné v 90. letech otevřít s.r.o. na základě vlastnoručních podpisů, už si nepamatuji, zda musely být úředně ověřeny. V případě v.o.s. je toto možné dodnes. Nijak nerozumím, proč je právní forma s.r.o. takto neúměrnou byrokracií znevýhodňována, kdo na tom měl zájem a komu jsme tím pomohli (odpověď zní: notářům). Proč lze v Británii společnost otevřít emailem nebo prostým vyplněným formuláře na webové stránce úřadu Companies House bez elektronických podpisů a datových schránek, která je zapsána do rejstříku obvykle týž den? Proč v ČR trvá registrace společnosti s celou procedurou od notáře, přes ŽÚ po soud celý měsíc? Kdo na tom má zájem?

Anonymní řekl(a)...

Pane profesore a kdy prosim bude to vykladove stanovisko? NOZ je uz ucinnym, praxe nemuze cekat. O tomto problemu slycham na seminarich uz asi rok a pul. Proc se to na KANCLU nevyresilo pred ucinnosti NOZ? Proc stat necha praxi tapat? A cekame hned na nekolik slibovanych vykladovych stanovisek, nejen na toto.

Andrea Bednaříková

Anonymní řekl(a)...

ad bauer : Někdy od první velké novely obchoda (Dedičova dvouletka) se zakodexovalo, že zápis do OR musí být notářský zápis nebo not. ověřený podpis, takže se mi nezdá, že by to i v 90.letech šlo. Předtím byl alespoň povinný notářský zápis společenské smlouvy. Tuším, že tehdy ale nešlo mít jednoho společmníka u sro.

Daleko snadnější bylo založení společnosti dle zrušeného hospodářského zákoníku, ale ten byl "prý" zaostalý a bolševický stejně jako zákonné a povinné rozhodčí obchodní soudy tzv. arbitráž, kde průměrná doba od podání žaloby do pravomocného rozhodnutí bylo 125 dnů (pro neznalé mluvím o období před rokem 1992).

Proč je potřeba tolika podpisů ? Protože jsme v 90.letech zde měli právníky typu pí. Pelikánová a Dědič, kteří nikdy předtím v byznysu nefungovali a přitom seděli ve spoustě kodifikačních komiisích a navrhují nesmysly typu základní kapitál a jeho zákonnou ochranu, §196a, takže musíme na každý ... mít potvrzení auditora nebo notáře. Ta touha mít po sobě pojmenováný (pokud možno jeden velký ) zákoník byla v 90.letech strašná a hledali se důvody, proč musíme mít světový upgrade. Dobře si pamatuji na hádku studentů s pí. Pelikánávbkou, když se jí snažili vysvětlit, že základní jmění je pouze účetní a právní konstrukt a ne majetková hodnota.Marně.

Jiří Ohlídal

Ivo Telec řekl(a)...

Ad Andrea Bednaříková:
Určitě se to v KANCLu popožene. Chodí tam ale hodně dotazů z jiných ministerstev, a tak se všechno nestíhá. Je to sám o sobě "úřad". I díky JP se to ale popožene. Alespoň doufám. Sám se pokusím o popohnání.

bauer řekl(a)...

Seznam členů minitýmu pro otázky zastoupení:


Prof. JUDr. Jan Hurdík, CSc. - Právnická fakulta MU v Brně

Mgr. Erik Mrzena - Notářská komora ČR

Mgr. Veronika Outlá - Stálé zastoupení ČR v Bruselu

JUDr. Aleš Pejchal – Česká advokátní komora

JUDr. Petr Tégl, Ph.D. – Právnická fakulta UK Praha

JUDr. Robert Waltr – Nejvyšší soud v Brně

Anonymní řekl(a)...

S obdobným požadavkem zákona jsem se v praxi "potýkal" v Bulharsku a Rumunsku.

Pominu-li drobné rozdíly, praxe si osvojila a postupovala dle argumentace uvedené v postu.

Ne všichni notáři Vám takovou plnou moc v daných zemích přijmou. Zajímavé je, že takový postup a kritika argumentů uvedených v postu většinou filozoficky vychází z komentáře, který se zde rovněž objevil, a to: "Nezapomínejme, že podstatou a smyslem je bezpečí notářských zápisů."

Byť s postem souhlasím, bude po určitou dobu pro některé úkony lepší přiletět.

Martin Vacek

bauer řekl(a)...

To jsem tedy zvědav, jak si poradí kastlíkové firmy se statutárem z dalekého ostrova, který samozřejmě nikam nepoletí.

Ivo Telec řekl(a)...

Právě se to řeší.

Šimon Klein řekl(a)...

Sehnat úřední a úředně přeložené znění příslušného zahraničního předpisu může být myslím (zejména časově) mnohem větší problém, než vyhotovit v dané zemi plnou moc ve formě notářského zápisu u tamního notáře, případně u tamního konzulátu. Zatím se mezi notáři řeší, zda ze zemí, kde takovou plnou moc vůbec vyhotovit nelze, budeme akceptovat pouze ověřený podpis. Obdobně danou věc zřejmě řeší notáři v Polsku.

Anonymní řekl(a)...

ad bauer:

v naprosté většině případů tak, že sepíší plnou moc před notářem na dalekém ostrově. Dostat k notáři "statutára" velké zahraniční korporace může být, minimálně časově, obtížnější.

Dostanou-li se výjimečně do situace, kdy by jim v budoucnu mohla reálně hrozit žaloba na platnost určitého úkonu a riziko vyhodnotí jako příliš vysoké, přiletí.

ad Š. Klein:

Bez znalosti zahraniční právní úpravy pak notář posoudí náležitosti plné moci podle toho, že bude v záhlaví uvedeno notářský zápis? To není ironie, ale příklad ze zahraniční praxe.

Nevím jaké změny se chystají, pochybuji však, že by české konzuláty získaly pravomoc sepisovat plnou moc ve formě notářské zápisu. Na to, aby posuzovaly cokoli jiného než totožnost podpisujícího, nejsou a nebudou personálně vybaveny.

Jinak ovšem souhlasím s tím, že v případě zemí, které ve výpisu z obchodního rejstříku neuvádí oprávnění a způsob jednání za společnost, může být plná moc ve formě notářského zápisu, tj. vedle osvědčení podpisujícího i osvědčení jeho oprávnění takovou plnou moc udělit, zdánlivým zjednodušením situace.

Možná se mýlím, ale z pohledu notáře sepisujícího notářský zápis o určitém úkonu se toho v podstatě až tolik nemění.

Osobně si tedy spíš kladu otázku, zda by se počet úkonu, pro které zákon obligatorně požaduje formu notářského zápisu, nemohl limitně blížit nule. Skutečné zloděje požadavek na notářský zápis nezastaví a pro ostatní je to administrativa navíc. Statistika mne může usvědčit z omylu, nevím.

M. Vacek

Ivo Telec řekl(a)...

Výkladové stanovisko KANCLu při MSp bylo přijato a zveřejněno zde:

http://obcanskyzakonik.justice.cz/vykladova-stanoviska/

Dotčená ustanovení:

- § 441 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („NOZ“)
- § 168 odst. 1, § 399 a § 635 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích - „ZOK“)
- § 44 odst. 4 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém („ZMPS“)

Stanovisko:

Plná moc k zastoupení na valné hromadě, členské schůzi družstva či jiného orgánu právnické osoby ani k rozhodnutí za jediného společníka nemusí být udělena formou notářského zápisu.

Odůvodnění je výše na stránkách k NOZ.

Anonymní řekl(a)...

Ad vykladove stanovisko: to bude sranda, az nejaky soud prijde s jinym vykladem a zpochybni tak velkou cast transakci, ktera se na trhu kazdym rokem uskutecni.

Az tady treba bude kupovat nejakou technologii Google, bude asi muset Larry Page proste prijet do Prahy za panem notarem. To bude jiste rad :) (Larry Page i pan notar) Anebo si treba rekne: "What the hell, let's buy the guys in Estonia instead!"

Honza V.

PS Vykladove stanovisko samozrejme trosku pomuze, ale podstatu veci neresi. U dulezitych transakci se nehraje na "tak by se to dalo vykladat", ale na "jak se ochranit pred nejvetsim blbcem, na ktereho je mozne kdykoli narazit".

Ivo Telec řekl(a)...

Ad Honza V.:

Pokud by se jednalo o skutečně tak důležitou transakci a ochranu před největším blbcem, tak se asi musí věc řešit osobně.

Tady nemůže pomoci žádný soud ani stanovisko.

V čem podle Vás samo výkladové stanovisko neřeší "podstatu věci? Je v něm chyba? Kde?

Každý předpis podléhá výkladu, proto jsou také dány i výkladové právní normy. Zároveň jsou dány kritéria správnosti.

Tedy, v čem není řešena "podstata věci"?

Ptám se záměrně, protože by určitě bylo možné výklad opravit ve Vámi (ne)naznačeném duchu, pokud by snad byl vadný.

Ivo Telec řekl(a)...

ad Honza V. podruhé:

Výkladová stanoviska KANCL při MSp samozřejmě nejsou právně závazná.

Cituji: "to bude sranda, az nejaky soud prijde s jinym vykladem a zpochybni tak velkou cast transakci, ktera se na trhu kazdym rokem uskutecni."

Vtip je v tom, že soud by nejprve musel právně argumentačně vyvrátit stanovisko KANCL při MSp.

- Zkuste si to, prosím, nanečisto, půjde-li to.

Zbytek by byla soudcovská svévole, protože soudce musí rozhodovat podle zákona o soudech a soudcích nejen podle svého nejlepšího svědomí, ale i vědomí (vč. odborného vědomí, jak správně vyložit normu) . A odborné vědomí odborného stanoviska KANCL lze u soudce předpokládat, když je státním odborníkem. Kdyby snad soudce zajímalo něco jiného než stanoviska KANCL, třeba výsledky kopané v místě jeho bydliště, lze mu to připomenout přes kárné řízení nebo vhodným zveřejněním jeho postupu, protože by sám porušil zákon o soudech a soudcích.

Pokud nebudeme trvat na soudcovské osobní odpovědnosti, tak nám mohou být jakákoli stanoviska na nic, protože bude rozhodovat jen mocenská svévole nebo zpupnost. Víte, ono mnohdy stačí jen odborně fundovaně kriticky zveřejnit případ i se jmény soudců (nejen spisovou značkou) a nastane pak takový šrumec na soudě ... (podle mé zkušenosti). Ale to už je zcela jiné téma.

Šimon Klein řekl(a)...

Opravte mě, pokud se mýlím, ale měl jsem za to, že podle vídeňské úmluvy může konzulární úřad vykonávat též funkce notáře, tj. mimo jiné vydávat i veřejné listiny. Tam, kde nemá konzulární zastoupení Česká republika, mohly by připadat v úvahu i konzuláty jiných zemí EU.

Co se zahraničních notářských zápisů týče, pak stejný problém vyvstává u podpisů ověřených zahraničním notářem, které se v těchto případech běžně do 1.1.2014 používaly. V praxi to myslím žádné větší potíže nečinilo, nevidím tedy důvod, proč by případné uznávání zahraničních notářských zápisů mělo činit problém o mnoho větší.

Šimon Klein řekl(a)...

Omlouvám se za vícenásobné komentáře, ale ještě jednou ad M. Vacek:
Statistika lze celkem jednoduše srovnat u podvodných "krádeží" nemovitostí. Hojně se vyskytují v zemích, které latinské notáře vůbec nemají a pak v Čechách a na Slovensku, kde sice klasické notáře máme, ale pro převod nemovitosti není forma NZ obligatorní. V jiných zemích se tento jev prakticky nevyskytuje.

Osobně jsem se setkal i s případem, kdy od pokusu o "krádež" společnosti odradil už požadavek úředně ověřeného podpisu. Požadavek notářského zápisu je přece jen ještě silnější.

Vít Tokarský řekl(a)...

Pokud tedy chápu výkladové stanovisko dobře, tak:
1) pro zastupování na valné hromadě postačí plná moc písemná, jelikož se jedná o NZ osvědčující, nikoli o NZ o právním jednání dle § 62násl. NŘ.
2) a contrario, jelikož NZ např. o uzavření společenské smlouvy je zápisem o právním jednání dle § 62násl. NŘ, pak pro založení společnosti musí plná moc formu notářského zápisu mít.

Inu, dobrá. V tom případě mi však není příliš jasné, jaký druh notářského zápisu má být o plné moci vlastně pořízen. Plná moc jako osvědčení o uzavření smlouvy o zastoupení není sama o sobě právním jednáním, notářský zápis dle § 62násl. NŘ tedy o ní pořízen být nemůže. Zajisté by šlo pořídit NZ o smlouvě o zastoupení a vyžadovat, aby k se k notáři kromě zmocnitele dostavil i zmocněnec, tak daleko však ustanovení § 441 NOZ snad nesahá.

Možná se ve svých úvahách dopouštím nějaké chyby, ale mám pocit, že plnou moc notářským zápisem zkrátka udělit vůbec nelze.

bauer řekl(a)...

Já se tedy osobně už dvakrát setkal s padělaným ověřením podpisu (padělanou doložkou). Vzhledem k tomu, že notáři nemají povinnost ověření zapisovat do knihy, není ani šance cokoli později prověřit. Slyšel jsem i o případech padělaných notářských zápisů, což jistě dnes není technický problém (byť NZ již prověřit lze).

Anonymní řekl(a)...

Ad Ivo Telec. "podstatou veci" jsem mel na mysli, ze NOZ vyzaduje nesmyslne formality. Nijak jsem se nechtel vyjadrovat k obsahu toho noveho vykladoveho stanoviska. Jeho vydani je naopak chvalyhodne.

Problem je v tom, ze u vetsiny zahranicnich transakci bude pravni firma davat tzv. "legal opinion" (mluvim o serioznich transakcich, ne o nejakych tunelech, kde nikoho pravni purismus nezajima). Bohuzel i pres vykladove stanovisko nebude mozne vydat ciste "legal opinion", protoze pravni firma nebude chtit riskovat potencialni nahradu skody klientovi. Vysledek bude, ze se bude k notari cestovat skoro pri vsem a malokdo bude na vykladove stanovisko spolehat.

Pokud jde o povahu vykladovych stanovisek jako takovych, to co uvadite je take jen jeden z vykladu. Jiny je, ze soud je vazan pouze zakonem a ne nejakymi vykladovymi stanovisky spravniho uradu (viz averze ceske teorie k socialistickym vykladovym smernicim). Pokud soud bude chtit rozhodnout jinak, nez je uvedeno ve vykladovem stanovisku, myslim, ze ani na minutu vahat nebude.

Co se tyce obsahu stanoviska jako takoveho, argumentace je solidni u hlasovani na VH. Pokud jde ale o rozhodnuti za jedineho spolecnika, zacina to byt spekulativni. Nerikam, ze to tak vykladat nelze, ale opirat osud transakce (a pripadnou odpovednost advokata) o vnimany ucel pravni upravy je problematicke. Co se tyce te casti o ZMPS, jiz zde zaznelo, ze by vec mohla byt povazovana za otazku statusu pravnicke osoby, coz je myslim mozne obzvlaste v pripade toho rozhodnuti jedineho spolecnika, kde "hlasovani" a samotne rozhodnuti splyvaji.

Jeste jednou ale zduraznuji, ze vydani toho stanoviska je dobra vec, nikoli spatna, a je super, ze je snaha vec vyresit. Je vsak otazka, i s prihlednutim k rade dalsich problemu v ZOK, zda proste nepouzivat na vse napr. UK limited company a ceskemu korporatnimu pravu se z daleka vyhybat.

Honza V.

Ivo Telec řekl(a)...

Ad Honza V.:

Rozumím Vaší obavě i připomínkám. Snad jen na doplnění:

- výkladové stanovisko KANCL je nutno brát jen jako argumentaci, resp. právní kvalifikaci, kterou není soud vázán, ale, je-li mu předestřena či o ní ví nebo má vědět, musí se s ní právně argumentačně vypořádat, tedy i event. argumentačně vyvrátit, půjde-li mu to.

(Sám jsem ale proti stanoviskům NS ve věcech výkladů, protože to má vyplynout z konkrétního rozhodnutí a jeho event. zobecnění, nikoli ze směrnice. Dokonce bych byl za zrušení tohoto postupu ze zcela jiné doby administrativně-direktivního řízení všeho, i justice),

- pokud jde o účel zákona, resp. o podstatu a smysl, jak záměrně shodně říká Listina i NOZ, jedná se o objektivní cíl právní normy, který musí být prostý spekulací. Pak bychom mohli (a někdy to tak i děláme) spekulovat naprosto o všem. Jen mám trochu obavu, že tyto základní otázky nejsou u nás až tolik brány (a někdy ani vyučovány). Sice jsem již byl jindy a jinde nařčen z "výkladového optimismu", ale nemohu si pomoci. :-)

P.S. Ale už jsme se od 1. 1. 2014 trochu u nás zlepšili v korporačním právu a vůbec u právnických osob - viz rejstříkové notářské zápisy. Jde to ztuha, ale jde to. :-)

Ivo Telec řekl(a)...

ad p. Bauer:

Notář i jiný ověřující veřejný úřad musí zapsat ověření do úřední ověřovací knihy, kde je i tzv. protipodpis.

Proto je snadné dohledat, zda ověřovací doložka je platná, nebo falešná. Musí být o tom zápis v úřední ověřovací knize včetně dalšího podpisu v této knize.

Podle "čárky vlevo nebo vpravo" (už si to nepamatuji), tedy podle úřední poznámky, lze zjistit i to, zda již někdo přišel s listinou podepsanou (a jen uznává svůj podpis za vlastní včetně protipodpisu), např. s listinou podepsanou už z domu, anebo ji podepsal teprve až před notářem aj. úřadem (opět včetně protipodpisu).

bauer řekl(a)...

Hluboce se omlouvám. Zaměnil jsem s ověřováním listin, pro které není vedena ověřovací kniha.

Ivo Telec řekl(a)...

A víte, že jeden čas v 80. letech se ověřování listin psalo na jmenovité žádanky? Prý, aby si náhodou někdo něco neověřil. Hrúza.

J. Grinc řekl(a)...

Na jednu stranu je to pro praxi rozumné, na druhou stranu metoda přepisování poměrně jasného znění zákona výkladovými stanovisky, která nejsou zákony ani jinými právními předpisy, ale jejichž závaznost pro soudy může být vynucována pomocí kárného řízení (I. Telec), devalvuje právní systém a i nezávislost soudů. To už můžeme mít místo Nejvyššího soudu rovnou Ministerstvo spravedlnosti. Zkusme si tento model výkladových stanovisek moci výkonné vydávaných ještě před vznikem jakékoli judikatury a následného postihu soudců, kteří se s nimi dostatečně argumentačně nevypořádají, převést na nějaký jiný zákon, u něhož bude mít veřejná moc eminentní zájem na to, aby byl vykládán právě určitým způsobem...

Jan Grinc

Anonymní řekl(a)...

Dovolil bych si velmi varovat před návrhem, aby následování stanovisek KANCLu bylo vynucováno kárným postihem. Jsem přesvědčen, že to odporuje dělbě moci v naší republice. Stanoviska KANCLu, stejně jako příspěvek Petra Břízy, však vítám jako přínosné.

Zbyšek Kordač

Anonymní řekl(a)...

Osobně si myslím, že notářských zápis je věc překonaná (a pro mě je to z hlediska formy stále jen forma písemná s ověřeným podpisem, protože nesděluji nic jiného než že jsme se někdy někdy sešli a ale to jistě dnes minoritní stanovisko:-) a vznikla za účelem naplnění tarifu notářů a zjednodušení práce soudních tajemnic na OR, které si dělají na soudech stejně co chtějí bez ohledu na judikaturu.
Smysl notářských zápisů spočíval v minulosti jen v překonání analfabnetismu lidí, který disponovali s nemovitostmi a při dědictví (viz. Čapkův Hordubal).


ad Grinc : tady nejde o žádné dolaďovaní judikatury ale o rychlé napravení prvních větších chyb. Po Kanclu bude náskledovat novela, aby se mohly dávalat legal opinion a abychom získali pověst Rakouska, kde vám po podpisu nedá nikdy banka úvěrovou smlouvu do ruky a má všechny vyhotoveních u sebe :-), protože je to z daňových důvodů lepší.



Jiří Marek

Ivo Telec řekl(a)...

Ad Grinc a Kordač:
Omyl. Nejde o vynucování závaznosti stanovisek kárným řízením. Takový nesmysl jsem nenapsal!
Je-li soudu předložen právní názor nebo mu je či musí být znám, tak se s ním soudce musí vypořádat. Třeba i argumentačně vyvrátit. Nesmí se však tvářit, že nic takového neexistuje.
Pak je úplně jedno, odkud stanovisko pramení. Podstatné je, že je součástí právního povědomí.
Přečtěte si, prosím, můj příspěvek, na který reagujete, pozorněji. Nic jiného v něm není.

David Schmidt řekl(a)...

Pokud
se ani jedna ze stran nedovolá stanoviska, není povinností soudu se s
ním explicitně vypořádávat, to by musel rešeršovat celý veřejný prostor,
proč ne např. stanoviska komor atd.? Učiní-li účastník námitku takovou,
je povinností soudu se s obsahem argumentace vypořádat stejně jako u
dostatečně určitého odkazu např. na odborný text. Role stanoviska =
generální kolektivní advokacie ve veřejném zájmu, na níž stačí jen
dostatečně srozumitelně odkázat, není potřeba vytvářet.

Ivo Telec řekl(a)...

ad David Schmitt:

Vedle právně argumentačního odkazu (ztotožnění se se stanoviskem) ze strany účastníka řízení a upozornění na ně, jsem v diskusi na JP vycházel z:

- § 79 odst. 1 a 82 odst. 1 a 2 a slibu podle zákona o soudech a soudcích; "vědomí" soudce (tedy i "nejlepší" odborná vědomost soudce o právních otázkách), - a to i s přihlédnutím k možné specializaci či rozvrhu nápadu, jehož se týká určité výkladové stanovisko -, pramení též z jeho řádného (dokonce cílově "nejlepšího") plnění zákonné povinnosti samostatného studia, která je soudci uloženo zákonem.

Nepochybuji, že dotčená výkladová stanoviska nejsou ničím nijak věcně (předmětově) vyloučena z (odborného) předmětu (tematiky) samostatného soudcovského studia nového občanského zákoníku, resp. celé rekodifikace soukromého práva. A to již proto, že mají, jak správně uvádíte, ač se s tím asi neztotožňujete pro zbytečnost, faktickou povahu kolektivní advokacie ve veřejném zájmu. A to vše právě s ohledem na mimořádný právní stav, jímž je reforma soukromého práva. Nejde o běžný chod zákonodárných věcí.

"Něco takového" (odborná stanoviska) skutečně nelze při výkonu soudcovské povinnosti samostatného studia odborně přehlédnout či nebrat na vědomí ("býti ukradené"), pokud soudce svou povinnost samostudia plní řádně; navíc při běžných upozorňováních na odborná stanoviska i při školeních soudců apod. I po advokátovi lze z hlediska řádné odborné služby objektivně požadovat znalost těchto stanovisek. A to vše i se zřetelem na mimořádnou dobovou situaci reformy soukromého práva, k níž u nás došlo (a dochází vždy asi po 20 letech). :-)

Po soudci proto lze v dané situaci rozumně (i spravedlivě) požadovat odbornou znalost odborných stanovisek i bez námitek (argumentace) stran apod. A to právě s ohledem na předpoklad jeho řádného výkonu samostudijní povinnosti dle zákona o soudech a soudcích ve vazbě i na další ust. tohoto zák a při mimořádném stavu reformy soukromého práva.

Proto z toho všeho dovozuji důsledky (i) podle zákona o soudech a soudcích. Jestliže by soudce svou samostudijní povinnost neplnil anebo by ji plnil neřádně, vystavil by se hrozbě kárného postihu.

(Opakuji, že tím není vyloučena možnost soudcovského právně argumentačního vyvrácení správnosti výkladového stanoviska.)

Anonymní řekl(a)...

Díky Bohu (KANClu :-)) za stanovisko, které v současné době pomůže alespoň u rozumných notářů.

Nicméně nelze si jen povzdechnout, že tento problém nebyl vyřešen ji v rámci připomínkového řízení. Pro zajímavost připojuji e-mail, který jsem 22.7.2008 zaslat na MSp:

"Vážení,

v ustanovení § 381 odst. 2 návrhu nového občanského zákoníku se mj. stanoví: "Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc."

Toto znění je z hlediska praxe nešťastné, pokud se nějakým zásadním způsobem nesníží potřeba notářských zápisů. S ohledem na současnou a i dle věcného záměru obchodního zákona plánovanou povinnost u společností s ručením omezeným a akciových společností mít zakladatelský dokument ve formě notářského zápisu (a s tím související změny těchto dokumentů) by mělo navrhované ustanovení za následek, že i plné moci budou muset být ve formě notářského zápisu.

Toto bude ale v praxi činit značné potíže ve vztahu k zahraničí, kde některé státy formu notářského zápisu jako takového vůbec neznají. Kromě toho se zvýší transakční náklady jakékoliv operace.

Domnívám se, že k této úpravě není důvod, když v současné době sepisování notářských zápisů na základě plných mocí s úředně ověřeným podpisem dobře funguje. Navrhovaná úprava je dle mého názoru nepružná. A to nejen ve vztahu k již zmiňovaným společnostem ale i obecně.

Proto si dovoluji navrhnout, aby se ustanovení změnilo tak, aby pro formu plné moci k zastoupení při sepsání právních jednání ve formě notářských zápisů, resp. exekutorských zápisů, byla dostatečná písemná forma s úředně ověřeným podpisem.

Pokud toto je upraveno v jiném ustanovení návrhu nebo to bude řešeno v jiném zákoně, např. notářském řádu, pak dávám ke zvážení, zda by z hlediska srozumitelnosti to nemělo být uvedeno v ustanovení § 381 odst.2 návrhu."

Oldřich Baroch

David Schmidt řekl(a)...

Ad
Ivo Telec: je např. kárným proviněním, pokud exekuční soudce odmítne na
základě § 72 odst. 3 ZÚS uznat exekuční titul za náklady řízení
bagatelní věci u rozsudku vydaného před zrušením přísudkové vyhlášky,
aniž by kromě zákona zmínil i dovysvětlující stanovisko pléna ÚS, že věc
"není tak jednoduchá" a namísto jednoho odstavce napsal několik stran
nebo jednoduše změnil názor ("zákon, ale stanovisko a s ním souhlas")

J. Grinc řekl(a)...

Ad I. Telec.

Napsal jste: "soudce musí rozhodovat podle zákona o soudech a soudcích nejen podle svého nejlepšího svědomí, ale i vědomí (vč. odborného vědomí, jak správně vyložit normu). A odborné vědomí odborného stanoviska KANCL lze u soudce předpokládat, když je státním odborníkem. Kdyby snad soudce zajímalo něco jiného než stanoviska KANCL, třeba výsledky kopané v místě jeho bydliště, lze mu to připomenout přes kárné řízení nebo vhodným zveřejněním jeho postupu, protože by sám porušil zákon o soudech a soudcích." Poté jste doplnil: "výkladové stanovisko KANCL je nutno brát jen jako argumentaci, resp. právní kvalifikaci, kterou není soud vázán, ale, je-li mu předestřena či o ní ví nebo má vědět, musí se s ní právně argumentačně vypořádat, tedy i event. argumentačně vyvrátit, půjde-li mu to."

Souhlasím, že soudce by se měl s argumentací obsaženou ve stanovisku vypořádat, ale stejně tak by se měl vypořádat s jakýmkoli jiným odborným názorem, který mu předloží účastníci řízení. Soudce musí při rozhodování zajímat i "něco jiného" než výkladové stanovisko KANCLu (výsledky kopané samozřejmě ne). Výkladové stanovisko KANCLu nemůže být bráno jako něco, co musí soudce nejprve argumentačně vyvrátit, než začne rozvíjet jakékoli vlastní úvahy. Kromě toho mi není jasné, jak byste pro účely kárného řízení posuzoval, zda se soud s výkladovým stanoviskem dostatečně argumentačně vypořádal. Co když výkladové stanovisko převezme, ale nevypořádá se s jinými dostupnými odbornými stanovisky? Také by mělo následovat kárné řízení, protože z hlediska povinnosti soudce rozhodovat podle odborného vědomí jsou tyto situace rovnocenné.

Také si nepřeji, aby se v praxi forma notářského zápisu vyžadovala, a neočekávám, že by soudy volily výklad, který k něčemu takovému povede. Mám ale pocit, že u tak elementárních pravidel, jako je forma plné moci, by výraznější výkladové problémy neměly vznikat (například i proto, že bych čekal, že si v přípravné fází NOZ někdo na ministerstvu zkusil ty nejběžnější úkony napsat...). Vaše úvahy se mi příčí hlavně v obecné rovině, odhlédneme-li od tohoto konkrétního případu.

Petr Bříza řekl(a)...

Děkuji všem za komentáře, stejně jako za emaily, které mi v mezidobí přišly. Byl jsem od soboty v zahraničí, proto reaguji až nyní.

Především vítám, že KANCL v mezidobí vydal to stanovisko, snad jeho argumentaci budou následovat i soudy a notáři.
Osobně se přikláním k tomu, že přehnaný formalismus je podnikání na škodu a skutečné podvodníky nějaký požadavek notářského zápisu stejně nezastaví. Takže na to zase doplatí ti poctiví podnikatelé, pro něž to znamená zbytečné náklady, čas a administrativu. I proto ten výklad vnímám, a to i v části, která se netýká ZMPS, jako správný a přínosný.

Pokud jde o tu část, která se týká (N)ZMPS - že se na soukromoprávní situace s mez. prvkem použije ZMPS, je jednoznačné. Že formu plné moci upravuje § 44 ZMPS, je také zcela zřejmé. Jediná pochybnost může vzniknout ohledně toho, zda daná situace nespadá pod § 30 ZMPS- proč si myslím, že tam nespadá, píši v postu a připadá mi to ve světle systematického zařazení § 441 odst. 2 NOZ zřejmé, že české právo toto kvalifikuje jako otázku zastoupení. Takže si ani nemyslím, že výklad ZMPS a jeho aplikace na tuto situaci by byla nějakou ekvilibristikou, kterou by bylo pro soudy snadné vyvrátit.

Pokud jde o praktické problémy se zjišťováním cizího práva - ano, v případě exotických zemích by to problém být mohl, v rámci EU se to ale dá zjistit lehce a rychle, zjišťovat lze v zásadě jakýmkoliv způsobem - viz § 23 ZMPS. Nezjišťuje se přitom, v jaké formě právo daného státu vyžaduje "plnou moc k jednání, na které české právo vyžaduje notářský zápis", jak mi napsal do mailu advokát jedné nejmenované renomované advokátní kanceláře, ale zda se pro plnou moc k jednáním tohoto typu vyžaduje zvláštní forma plné moci či nikoliv. Pokud jde o úvahy ve smyslu, že mohu i v případě českých společníků zajet do třetí země a tam to podepsat a vytvořit tak situaci s mezinárodním prvkem a tím zajistit aplikaci ZMPS, obávám se, že v takovém případě by se jednalo o uměle vytvořený mezinárodní prvek, aplikoval by se § 5 ZMPS a daná situace se tím pádem posoudila jako vnitrostátní.

Anonymní řekl(a)...

Ad Ivo Telec:

Vážený pane profesore,

obecně s Vámi souhlasím v tom, že soudce by se měl v rámci svých možností snažit co nejvíce se vzdělávat, a pokud tak nečiní, může to za jistých okolností být karným proviněním (jde zde ale podle mého názoru i o intenzitu neplnění této povinnosti a o další okolnosti konkrétního případu).

Chtěl bych se Vás ale přesto ještě zeptat, kterak toto své vyjádření myslíte ve vztahu k odborným stanoviskům obecně. Kam až sahá povinnost soudce nejen znát odborná stanoviska, ale také se s nimi vypořádat v rozhodnutí? Na jaká stanoviska se tento závěr vztahuje a v jakém rozměru může být nevědomé pominutí odborného stanoviska soudcem naplněním skutkové postaty kárného provinění?

A co vše je vlastně odborným stanoviskem? Nezpochybňuji, že soudce by měl znát stanoviska KANCLu, i když autorita těchto stnovisek je dána pro mě vahou odborníků, kteří jsou v této komisi zastoupeni, nikoliv proto, že se jedná o komisi při MSp. Nevím ale, jaká další stanoviska má (musí) soudce znát, aby se nedopustil karného provinění. Má znát soudce například stanoviska všech komentářů k NOZ, ZOK, ZMPS atd. a se všemi se v rozhodnutí vypořádat? Přitom odborné názory zde uvedené mohou mít přinejmenším stejnou váhu jako stanoviska KANCLu;již jen proto, že v autorských kolektivech je mnoho jejich členů.

Za Vaši případnou odpověď Vám z celého srdce děkuji (opravdu).

Jan Kolba

Ivo Telec řekl(a)...

Ad Jan Kolba (a trochu i J. Grinc)

Děkuji za podněty.
Co vše musí znát soudce, aby dostál své zákonné povinnosti samostudia, a tedy i "nejlepšího (odborného) vědomí", s nímž se má argumentačně vypořádat, asi nelze říci úplně paušálně, ani tak, že by měl číst zrovna ten a ne jiný odborný časopis (viz i platové příplatky za odbornou literaturu).

Nicméně,

1. nepochybně půjde o úroveň (míru, rozsah, závažnost) neznalosti a o důsledek tím vyvolaný; např. o závažnou korporační újmu s vlivem třeba i na zaměstnanost v regionu apod. nebo o ohrožení zahraniční investice chráněné mezinárodním právem a o hrozbu vystavení ČR postihu (i možné ztrátě pověsti jako vhodného investičního prostředí),

2. okolnosti případu a vůbec právní situace ve státě. Již jsem zmínil aktuální situaci reformy soukromého práva, což je situace jistě mimořádná, která vyžaduje i zvýšené znalostní úsilí (po nás všech, soudce nevyjímaje). Tedy i míra plnění soudcovské samostudijní apod. zákonné povinnosti bude za dané mimořádné reformní okolnosti nutně zvýšená,

3. objektivizačním hlediskem je to, čemu říkáme "náležitá odborná péče" (bez ohledu na možná účelové vymezení) anebo obdobně "péče řádného hospodáře" apod. Tedy, požadavek (zásada) odbornosti vč. znalosti, protože rozhoduji o cizích osudech a cizích majetcích.

Ivo Telec řekl(a)...

Ad J. Kolba (a trochu i J. Grinc) - dokončení:

Jak to vše posoudit např. u soudce? A to i pro event. účely kárného řízení (vyžadujícího jistou míru nebezpečnosti neznalosti, protože jinak by stačila tzv. prostá výtka).

Vycházel bych z toho, jak by se měl objektivně chovat např. advokát, aby poskytl řádnou službu klientům, aniž by je poškodil nebo vystavil nějaké jiné hrozbě, třeba jen potížím v průběhu řízení, zvýšeným nákladům apod. (Nechme stranou specifické otázky "místní" znalosti "našeho" okresního soudu či neformální rozhovor se spolužákem na téma "jak to u nich chodí".) Berme to jako objektivní měřítko. Tedy,

- pokud se jako advokát setkám s případem takového druhu, který běžně nedělám, anebo s případem, který se týká dnešní reformy soukromého práva, zjistím si vše k tomu potřebné, mám-li odvést řádnou službu a nejde-li snad o nějakou drobnou informaci po telefonu apod. Sem patří i zjištění zveřejněných (pomocných) výkladových stanovisek KANCL při MSp, ale třeba i stanoviska některé profesní komory, je-li přijato apod. K tomu většinou stačí chvilku sedět u internetu a vyhledávat nebo to zadat koncipientovi, praktikantovi apod. Soudce by to mohl zadat asistentovi (už jich je více, nežli dříve). Podobně je docela běžné projít si judikaturu, třeba v ASPI apod. (myšleno obecně, bez ohledu na reformu).

Vše z toho považuji za standardy "náležité odborné péče", tedy i náležité právní služby advokáta apod.(Daňový poradce by zase měl znát zveřejněná výkladová stanoviska MF, i když ve správním právu může jít o něco trochu jiného).

Tyto standardy můžeme obdobně přenést i na soudce ve spojení s plněním jeho zákonné samostudijní nebo školící povinnosti a "nejlepšího (odborného) vědomí".

Pokud soudce jedná (rozhoduje) s takto či podobně vynaloženou odbornou péčí (k čemuž mu mají pomáhat asistenti a nepřímo zejm. Justiční akademie), pak nemůže porušit povinnosti ze zákona o soudech a soudcích anebo alespoň nikoli v podstatné míře, která by mohla zavdat ke kárnému řízení. "Ví, co se v soukromém právu děje", alespoň zásadní měrou.

Nezapomeňme, že soudcovské rozhodování, alespoň v civilu, je svého druhu služba státu (veřejná služba) vůči "zákaznické" veřejnosti. Nebuďme "slepými poddanými", ale sebevědomými občany. Chtějme proto po soudci to, co bychom jinak chtěli po svém advokátovi nebo daňovém poradci či třeba cestovní kanceláři nebo lékaři.

Faktem zůstává, že nežli tlakem veřejného mínění (třeba i odborně na JP) a právním vzděláváním toho moc nezmůžeme. Ale i to může být v občanské společnosti poměrně hodně. Zbytek by už byl na kárném žalobci (aniž volám po trestání soudců!), jedná se mi totiž obecně o princip osobní odpovědnosti za odborný výkon (za souzení jiných).

Jako advokát tuto odpovědnost plně nesu. Jako soudce ji mám nést také.

David Schmidt řekl(a)...

V mém příspěvku 16.01.14 16:15 vypadlo to nejdůležitější: otazník ?

Samozřejmě je chyba v selektivnosti, nejenom v jakobínství: jestliže dnes není kárně zajímavé, že soudce ani nezná spis (resp. až tehdy, pokud je dána "intenzita", tj. nečte vůbec spisy po dobu např. alespoň 2 let).

Anonymní řekl(a)...

Ad Š. Klein 1:

Nejsem si jist, zda správně rozumím Vašemu komentáři. Pomohu si zahraniční zkušeností, která může být přínosnou v kontextu celé zde vedené diskuse:

V Bulharsku je pro převod obchodního podílu nutná smlouva "autentifikovaná" notářem (forma NZ) a stejnou formu musí mít i plná moc.

Běžně byly a jsou řadou notářů akceptovány plné moci podepsané před bulharskými konzuláty. Jiní notáři a někteří konzulové takové PM odmítají s argumentací, že konzul může ověřit plnou moc nikoli ji "autentifikovat", tj. osvědčit soulad jejího obsahu s bg právem, mimo jiné osvědčit i způsobilost podepisujícího takovou plnou moc za daný subjekt udělit.

Zjistit, zda cizí právo vyžaduje pro danou transakci zvláštní formu PM je, či může být, v celku snadné, doložit to bg notáři však rozhodně není rychlé a často ani snadné. V případě států, kde se zvláštní forma PM vyžaduje, navíc s cizím notářem řešíte, zda je oprávněn vystavit v dané formě PM pro transakci v cizím státě.

Z banálního obchodu, kterým chce jihokorejská společnost převést svůj 40% podíl v nedobře fungující bulharské společnosti za jeho nominální hodnotu (končíme, stačilo, vezměte si to zadarmo a na shledanou) na německou společnost, která již drží 50%, se díky požadavkům na formu dané smlouvy(a částečné nejistotě, zda třetí společník nebude mít zájem převod v budoucnu zpochybňovat) může stát právně zajímavá mezinárodní transakce, jejíž náklady mohou "těšit" snad jen některé právníky.

Ad Š. Klein 2:

Máte-li odkaz na nějakou studii, rád si ji přečtu.

Osobně považuji za zásadní spíš efektivní soudnictví, tj. možnost domoci se rychle svého práva a odpovědnosti zloděje, než požadavek na NZ, povinnost předchozí publikace atp.

V právu obchodních společností považuji, stejně jako řada dalších komentátorů výše, požadovat obecně a obligatorně pro určitá jednání NZ za přežitek stěžující podnikání (pokud si to v korporativních dokumentech sjednám, budiž, požaduje-li to burza pro určitá rozhodnutí jako podmínku přijetí CP k obchodování, budiž atp.)

Požadovat NZ pro založení společnosti? Proč?

U nemovitostí, které zmiňujete, nemám zcela pevný názor, ale o tom komentovaný post není.

M. Vacek

Anonymní řekl(a)...

Jen jsem u vyjádření KANCLu nepochopil, zda u jednočlenného SRO s jedním např, UK společníkem, je nutné mít ten podpis ověřený na plný moco nebo ne :-) Vy ano ?

Jiří Klusák

Karel Machačka řekl(a)...

Nemůže být řešením v případě s.r.o. rozhodování per rollam?

Tedy zejména pak § 175 odst. 3, které klade pouze podmínku úředně ověřeného podpisu na vyjádření, a to pouze za situace, kdy je jinak nezbytný notářský zápis.

Limitaci omezující rozhodování per rollam pouze na některé případy jsem v ZOK nenašel.

V takovém případě by tedy nebyl nutný notářský zápis nikdy, ani pro samotné rozhodnutí.

Otázkou je, jak by v takovém případě reagoval OR.

Umožňuje-li tedy rozhodování per rollam "obejít" povinnost notářského zápisu rozhodováním mimo VH, pak nutně lze tuto možnost připustit i v případě jediného společníka (viz § 12 ZOK).

Pokud je výše uvedené pravdivé (což si zatím myslím), pak je řešením pro zahraniční společníky v případech, kdy se jim nechce přiletět, rozhodnout per rollam.

Karel Machačka

Anonymní řekl(a)...

Hlasování per rollam je u jednočlené společnosti z podstaty nesmysl. Zde nehlasuje 100% společník na VH ale v její působnosti.

Navíc jste nepochopil, že u VH podle vyjádření Kanclu, stačí jen běžná plná moc, tj. v případě plné moci pro per rollam hlasování tedy nejde o žádnou úlevu, je to úplně stejné jako kdyby byla VH. Zatímco pokud byste připustil u 1členné společnosti per rollam, tak byste notářský zápis obešel.


Karel Machačka

Anonymní řekl(a)...

Domníval jsem se, že zmíněným výkladovým stanoviskem expertní skupiny Ministerstva spravedlnosti bude problém vyřešen. Ovšem v praxi se opakovaně setkávám s odmítavým postojem notářů. S výkladovým stanoviskem nesouhlasí, trvají při zastoupení jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady na plné moci ve formě notářského zápisu. Jaké jsou Vaše zkušenosti? Nevíte, zda se k věci vyjádřila či hodlá vyjádřit notářská komora? Děkuji.

Václav Vlk