úterý 21. ledna 2014

Hodnota života a náhrada nemajetkové újmy dle NOZ I.

Jak určit náhradu nemajetkové újmy při usmrcení či poškození zdraví za nového občanského zákoníku? Změny jsou zásadní. Zrušila se „bodová vyhláška“ (440/2001) stanovující konkrétní (nízké) částky za konkrétní újmy. Skončil §442 starého občanského zákoníku přiznávající pozůstalému v případě úmrtí urážlivých 240,000 Kč. Dle §2958 NOZ „Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.” Obdobně i následující paragraf řeší náhradu při usmrcení. A teď, soudce, pomoz si.


Často slýcháme, že hodnota lidského života je nevyčíslitelná. Podle této logiky by náhrada újmy mohla být nekonečno (což prakticky nejde) nebo také nula (což je i morálně nepřijatelné vůči poškozeným a zákon to ostatně nedovoluje). Je nutné dospět ke konkrétním částkám, které by se měly odvíjet od pokud možno od objektivních či měřitelných hodnot, obdobně jako se náhrady škod odvíjí od tržních cen zničených věcí apod.

V literatuře na pomezí ekonomie, práva a zdravotnictví přitom již desetiletí existuje koncept, kterým lze vyčíslit újmu způsobenou usmrcením: tzv. hodnota statistického života (value of statistical life). Ta vychází z reálně projevené ochoty lidí platit za snížení rizika v reálných životních situacích, jako jsou např. nákup bezpečnostní výbavy do automobilu či přijetí méně rizikového a proto také hůře placeného zaměstnání. (Existuje i obdobný koncept pro poškození zdraví, o tom někdy příště.)

Hodnota statistického života se nejlépe vysvětlí na příkladu: Řekněme, že pravděpodobnost, že se v autě zabijete, je 1/5,000. Auto lze vybavit bezpečnostním prvkem, který tuto pravděpodobnost sníží o polovinu, tj. o 1/10,000. Za bezpečnostní prvek jste ochotni zaplatit maximálně určitou částku, řekněme 4,000 Kč. Kromě vás je celkem 10,000 takových lidí, kteří si bezpečnostní prvek pořídili. Dle zákona velkých čísel se zachránil právě jeden život. Za snížení rizika, které v konečném důsledku vedlo k záchraně jednoho života, byla tato populace lidí ochotna zaplatit dohromady 40 milionů Kč. Hodnota statistického života je v tomto příkladu právě 40 milionů Kč.

Výše statistické hodnoty života byla odhadnuta různými metodami v bezpočtu studií v kontextu řady zemí, samozřejmě nejčastěji v USA. Výpočtů na českých datech je jako šafránu. Jedna studie došla k hodnotám 18 až 40 milionů, novější 60 milionů. Můj vlastní hrubý výpočet před lety na LEBlogu dospěl k 33 milionům. Tyto odhady – i přes své rozdíly – dávají přinejmenším konzistentní závěr, že hodnota statistického života v Česku se pohybuje v řádu několika desítek milionů korun.

Hodnota statistického života poskytuje soudům příležitost, jak stanovit náhradu újmy při usmrcení na základě čísel, která nejsou „cucána z prstu“ nebo jen z pocitů o tom, co ještě nevyvažuje a co již vyvažuje utrpění, ale která vycházejí ze skutečně projevené ochoty lidí za život a zdraví platit. Protože se jedná o velmi důležitý koncept, k jeho různým aspektům (jak se liší mezi lidmi, co skutečně měří, i k tomu, že lidský život je opravdu tou největší (ekonomickou) hodnotou na světě) se v budoucích blozích hodlám vracet.

PS Prozatím doporučuji shrnutí od světové autority č. 1: Kip Viscusi: Value of Life in Legal Contexts: Survey and Critique..

10 komentářů:

Jan Vučka řekl(a)...

"Náhrada újmy při usmrcení" ... zde je nutno nejdříve vyjasnit, čí újmy. Domnívám se, že má spíše smysl nahrazovat újmu, která vznikla pozůstalým (ztráta materiálního zabezpečení + újma na citech), než újmu, která vznikla usmrcenému (námět článku). To budou ovšem odlišná čísla!

Jan Broulík řekl(a)...

Libore, i když o tématu hodnoty statistického života zas tak moc nevím, vždycky mi přišlo zajímavé. Zejména v kombinaci se systémovým pokrytectvím spočívajícím v prohlašování, jak zásadními hodnotami život a zdraví jsou, a současném poskytování směšně malých kompenzací...

Zajímala by mě jedna věc. Máš představu, o kolik by se zdražilo povinné ručení, kdyby kompenzace za smrt byla těch tvých 33 milionů?

Občasný blogger řekl(a)...

1) Především díky za inspirativní článek. Musím však souhlasit s Janem Vučkou: v tomto rámci vůbec nejde o odškodnění "hodnoty života" usmrceného, ale o odškodnění vznikající osobám blízkým jako sekundárním obětem usmrcení primární oběti, tj. nikoli z titulu zásahu do práva na život, ale z titulu zásahu do jejich vlastního práva na rodinný život.

2) Zrušení "paušálů za smrt" považuji za krok výrazně správným směrem, neboť tyto paušály byly často oprávněně pozůstalými vnímány jako nedostatečné a "nutily" pozůstalé, kteří chtěli docílit alespoň trochu důstojného odškodnění, vedle uplatnění nároku na NŠ dle § 444 odst. 3 obč. zák. (před pojišťovnou, v adhezním řízení či před civilním okresním soudem) vést i řízení na ochranu osobnosti před krajským soudem.

3) Jak jsem ovšem již kdesi napsal, sama představa NOZ o „plném“ vyvážení utrpení sekundárních obětí je iluzorní, neboť rozsah vzniklé nemajetkové újmy nelze nikdy exaktně kvantifikovat a vyčíslit. Nemajetková újma vzniklá porušením osobnostních práv se v obecném slova smyslu „odškodnit“ ani nedá a lze za ni „jen“ poskytnout zadostiučinění (satisfakci). Je proto nepochopitelné, že tvůrci NOZ přistoupili na prvním místě k vyžadování nemožného požadavku „plného“ vyvážení utrpení a požadavek odškodnění podle zásad slušnosti zakotvili až subsidiárně. V zákoně užitá terminologie bije přitom do očí tím spíše, že sami tvůrci komentující tento kodex již návazně zcela správně formulovali samozřejmou skutečnost, že nemajetkovou újmu nelze nikdy penězi plně napravit. Význam prvého zákonem pro tyto účely použitého kritéria je proto nutno považovat jen za symbolický a v praxi by mělo přiznání náhrady za imateriální újmu splňovat právě až požadavek odškodnění slušného, tj. takového, které je založeno na proporcionalitě mezi výší přiznané částky a rozsahem újmy, po zohlednění všech relevantních okolností případu.

4) Zatímco pro účely odškodnění imateriální újmy na zdraví se rýsuje zcela nová propracovaná metodika (hodnocení podle MKF), které bylo věnováno již hodně práce, pro účely odškodnění újmy při usmrcení nic takového neprobíhá. NS provedl pouze sběr dosavadních judikátů soudů, vycházejících samozřejmě z odlišné právní situace (deformované právě dosavadní existencí jednorázových paušálů) a tedy velmi pravděpodobně i z odlišných relací.

Michal Ryška

Šimon Klein řekl(a)...

Souhlasím, že použití hodnoty statistického života pro odškodnění blízkých oběti je poněkud kontraintuitivní. Je to peněžní vyjádření toho, jak si v průměru lidé cení vlastního života a nikoli toho, jak si života zemřelého cenili jeho blízcí (tj. jaká ztráta jim vznikla).

Myslím ale, že to má svou vnitřní logiku. V prvé řadě je třeba vyjít z toho, že obdobným způsobem je možné vyčíslit náhradu škody na zdraví. Tam takový rozpor není. Odškodňujeme újmu na zdraví poškozeného podle toho, jak si lidé statisticky cení vlastního zdraví. Taková náhrada bude stoupat se závažností újmy, až se nakonec dostaneme k bodu, kdy poškozený zemře. Pokud tu dojdeme k závěru, že tuto metodu zde nemůžeme použít, protože jde přece jen o to, jak si cenili života zemřelého jeho blízcí, patrně dojdeme k výrazně nižší částce, než u závažného poškození zdraví.

Taková úvaha je ale podle mě nepřijatelná jak z důvodů morálních, tak z důvodů utilitárních. Má-li být lidský život nejvyšší hodnotou, pak nemůže být náhrada za usmrcení člověka nižší, než náhrada za jeho zmrzačení, to by bylo nemorální. Navíc by takový systém vytvářel krajně nevhodné incentivy pro škůdce - než někoho vážně zranit, to už je lepší ho rovnou zabít. To by bylo neefektivní. Proto je myslím vhodné uvažovat o použití statistické hodnoty života i přesto, že taková náhrada nemusí být striktně vzato zaplacena tomu, komu tato škoda skutečně vznikla.

Občasný blogger řekl(a)...

"Navíc by takový systém vytvářel krajně nevhodné incentivy pro škůdce - než někoho vážně zranit, to už je lepší ho rovnou zabít. To by bylo neefektivní. Proto je myslím vhodné uvažovat o použití statistické hodnoty života i přesto, že taková náhrada nemusí být striktně vzato zaplacena tomu, komu tato škoda skutečně vznikla."

Argument, že se škůdci vyplatí člověka spíše zabít než ponechat zmrzačeného naživu, jsem slyšel mnohokrát a má své ratio. Jenže bezvýhradně by platil pouze tehdy, pokud by byla povinnost k náhradě újmy jedinou sankcí za delikt usmrcení. Tak tomu ovšem není: osobnostní práva jsou chráněna komplementárně nejen prostředky práva soukromého, ale i práva veřejného. To, zda došlo k újmě na zdraví nebo právě k usmrcení, pak bude mít významný dopad v rovině práva trestního.

Při odškodnění imateriální újmy vzniklé na rodinném životě skutečně není předmětem odškodnění statistická hodnota života usmrceného, ale duševní útrapy osob blízkých (jejich utrpení) - viz § 2959 NOZ. To není nic specifického pro ČR, je tak nastaven i PETL v čl. 10:301.1. in fine: nemajetková škoda (sic) může být vymáhána též osobami majícími blízký vztah k poškozenému, který utrpěl smrtelnou nebo velmi vážnou nesmrtelnou (strašný termín) újmu. Ekonomický aspekt mají ovšem další nároky pozůstalých dle NOZ:

§ 2966

(1) Při usmrcení hradí škůdce peněžitým důchodem náklady na výživu pozůstalým, kterým zemřelý ke dni své smrti poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. Náhrada náleží pozůstalým ve výši rozdílu mezi dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu a tím, co by poškozený podle rozumného očekávání mohl pozůstalým na těchto nákladech poskytovat, pokud by k jeho zranění nedošlo.

(2) Z důvodu slušnosti lze přiznat příspěvek na výživné i jiné osobě, pokud jí usmrcený poskytoval takové plnění, ač k tomu nebyl podle zákona povinen.

§ 2967

(1) Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; náhrada nákladů na výživu pozůstalým nebo jiným osobám však nesmí úhrnem převýšit to, co by zemřelému náleželo jako náhrada za ztrátu na výdělku, případně na důchodu.

(2) Při vyměření náhrady pozůstalým se přihlédne také k tomu, jak dlouho by usmrcený pravděpodobně žil, nebýt zranění. Při vyměření náhrady jiným osobám se přihlédne k tomu, jak dlouho by usmrcený plnění pravděpodobně poskytoval.

Michal Ryška

Občasný blogger řekl(a)...

Ještě dodatek té částce 33 milionů:

Nová metodika odškodňování újem na zdraví podle MKF, o které se lze dočíst třeba v aktuálním vydání časopisu Soudce (1/2014), v sobě zahrnuje i stanovení "pomyslné hodnoty zmařeného (byť neskončeného) lidského života při absolutním vyřazení ze všech sfér společenského zapojení". Široká skupina expertů, zahrnujících odborníky z justice, advokacie, pojišťoven či Společnosti medicínského práva, dospěla k závěru, že tato částka by se měla pohybovat kolem 10 milionů Kč a stanovila ji jako čtyřsetnásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, tj. např. za 2. čtvrtletí 2013 jde o částku 24.953 Kč.

I zde jde o imateriální újmu, nikoli majetkovou újmu (typu ztráty na výdělku či nákladů péče o zdraví, osobu či domácnost poškozeného) a výjimečnými okolnostmi lze podle této metodiky navýšit výši částky až na dvojnásobek.

Michal Ryška

Anonymní řekl(a)...

Cením si každé metody, každého vodítka, které nabízí objektivní postup při stanovení nemajetkové újmy a výše či formy její "náhrady". Má matematická nedostatečnost si zde nastíněné metody cení o to víc a rád se jí budu brouzdat a doufat, že ji jednou pochopím.

Stále jsem ovšem přesvědčen, že majetkovou hodnotu nemajetkové újmy nebude nikdy možné dosti dobře stanovit. Lidská společnost si možná zvyká na to, že leckteré nemajetkové hodnoty lze nahradit majetkovými hodnotami a zvláště pak tím nejrozšířenějším majetkovým ekvivalentem, tedy penězi. Mně se ale stále nezdá, že by to bylo zcela a bez pochyb možné. Jsem přesvědčen, že v rovině "kompenzací" nemajetkových újem musíme stále hovořit jen o satisfakci (zadostiučinění), nikoliv o náhradě.

Projevuje se to podle mého soudu zvláště u nemajetkové újmy způsobené ztrátou osoby blízké (a tím nemíním tento pojem jen ve smyslu právním). Navíc, jak poukazuje Michal Ryška, nejde tu o stanovení hodnoty lidského života, ale o zadostiučinění pro pozůstalé. Nejde podle mého názoru ani tak o to, jak moc si pozůstalí cenili života zemřelého (na kolik by jej ohodnotili), ale jaké duševní útrapy jim ztrátou blízkého byly způsobeny. To samo o sobě - tedy ona nemajetková újma - je těžko představitelné a těžko popsatelné. Satisfakce újmy je pak ještě větší oříšek. Domnívám se, že účelem satisfakce je toliko určité zmírnění újmy, nikoliv však její úplné "vymýcení" ze života lidského.

Ani u poškození zdraví nevnímám jakékoliv finanční zadostiučinění jako nějakou exaktní náhradu, která by se rovnala náhradě majetkové škody. I MKF je přece vystavena na tom, že velmi dobře popíše omezení poškozeného v jeho dalším životě (co nemůže a nebude moci dělat, i kdyby to dělat nikdy nechtěl), ale stanovení náhrady za poškození je exaktní náhradou jen relativně - totiž ve vztahu k jiným omezením (buď větším či menším). Totéž platí pro bolestné. Ve své celistvosti se ale i u náhrady újmy na zdraví jedná o satisfakci, nikoliv kompenzaci. Jak se stanoví hodnota bodu, jak se stanoví výchozí částka, z níž bude soudce při aplikaci MKF vycházet? Znovu to musí být nějaký odhad podle "zasad slušnosti" v dané společnosti, v dané zemi. Východisko zvolené odbornou komisí a již zde citované, je jistě možným řešením.

Jednání škůdce se do újmy samozřejmě také promítá a NOZ jednání škůdce na několika místech do způsobu stanovení zadostiučinění promítá daleko více než SOZ (např. § 2957, pretium affectionis atd.). Je otázkou, zda česká právní doktrína či praxe začne vnímat tato ustanovení jako sankční ve vztahu ke škůdci či jako prvky, které zvýrazňují závažnost vzniklé újmy.

Nakonec ale kruhem snad můžeme dojít k podpoře v tomto postu nastíněné metody. Totiž, není-li dosti dobře možné stanovit exaktně náhradu nemajetkové újmy, je dobré mít možnost opřít se o metodu, která se k tomu alespoň blíží a (alespoň pro mě) budí zdání, že se tak děje za použití vědeckých (racionálních) postupů.

Jen se budu asi stále zdráhat hovořit v této souvislosti o náhradě a zůstanu zřejmě u zadostiučinění.

Uvidím, možná budu překvapen.

Děkuji moc za článek a za věnování se této tématice.

Jan Kolba

Anonymní řekl(a)...

Ještě si snad dovolím dodatek:

U všech metod odškodňování nemajetkových újem jde podle mého názoru daleko více o vyhovění § 13 NOZ nežli § 2958 větě první (vyvážit plně nemajetkové újmy).

Jan Kolba

Anonymní řekl(a)...

Myslím, že zde je jeden z mnoha příkladů toho, jak nás NOZ posouvá za oceán k právu americkému, aneb od letošního roku je dovoleno se soudit prakticky kvůli všemu a o libovolné množství peněz. Jinými slovy, ještě nedávno jsme se všichni smáli, jak je jen v Americe možné vysoudit miliony za opaření kávou v McDonalds. Myslím, že do pár měsíců nás čeká něco podobného.

JR

Jan Vučka řekl(a)...

Myslím, že zde je jeden z mnoha příkladů toho, jak nás NOZ posouvá za oceán k právu americkému, aneb od letošního roku je dovoleno se soudit prakticky kvůli všemu a o libovolné množství peněz.
Já se zase těším, až sem dorazí bohulibý zvyk vydat občas rozsudek "žalobci VIP-supercelebritě-politikovi se přiznává náhrada nemajetkové újmy ve výši 1 Kč; náhrada nákladů řízení se nepřiznává".