06 prosince 2013

Michal Hájek: „Měl jsem se líp učit“, aneb soudní guerilla proti guerillové reklamě

Představte si, že jste Rom a pracujete na výkopu v centru Prahy. Jednoho dne vám a vašim spolupracovníkům (převážně také Romům) šéf nabídne pár piv a cigarety, pokud si na sebe v práci na dva dny oblečete žluté tričko s nápisem „Měl jsem se líp učit!“ a jakýmsi webovým odkazem. Prý nějaká reklama. Představte si, že nabídku přijmete a tričko si obléknete (ostatně stejně jako vaši kolegové – romští i neromští). A konečně si představte, že vám stát jménem republiky oznámí, že jste právě byli diskriminováni a zároveň byla snížena vaše lidská důstojnost.
 
Zhruba takto by se dal shrnout příběh, který začal v roce 2010 a skončil až nedávným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2013, č. j. 1 As 46/2013 – 44, kterým byla potvrzena pokuta udělená živnostenským úřadem jisté reklamní agentuře. Pořád si to představujete? Představivost je totiž v tomto případě opravdu důležitá.

Jakkoli tento rozsudek prošuměl (snad vyjma vyvěšení tiskové zprávy na webu Nejvyššího správního soudu a nemnoha článků v novinách; viz např. zde a zde) bez větší pozornosti, nelze přehlédnout, že se jedná o jednu z nejdůležitějších judikaturních událostí na poli mediálního práva v uplynulém roce, která by jistě zasluhovala více než jeden post. Abychom ale nerozmělňovali případnou diskuzi, zaměřme se především na následující body jeho odůvodnění, které mohou vyvolávat určitou kontroverzi:


1) Diskriminace není legrace

Klíčovou pro výsledné rozhodnutí byla především interpretace § 2 odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, který zní:

Reklama nesmí být v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí obsahovat jakoukoliv diskriminaci z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti nebo napadat náboženské nebo národnostní cítění, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost, obsahovat prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu. Reklama nesmí napadat politické přesvědčení.

Sdělení této normy je tedy především následující: reklama nesmí být v rozporu s dobrými mravy (tečka). Následný demonstrativní výčet pak už jen ilustrativně uvádí situace, které je možné považovat contra bonos mores. Nejvyšší správní soud přitom v tomto případě (na rozdíl od soudu městského) zvolil „tvrdou“ interpretaci, dle které „z citovaného ustanovení lze jednoznačně vyvodit, že jakákoliv diskriminace z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti automaticky představuje rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy tak už netřeba dále odůvodňovat a „intenzitu“ diskriminace není nutné zkoumat (tečka). Skutečně? Je opravdu nutné veřejný prostor takto politicky hyperkorektně sterilizovat?

Opačný přístup k otázce interpretace § 2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy přitom Nejvyšší správní soud zvolil v rozsudku ze dne 15. 9. 2010, čj. 1 As 47/2010 – 65, č. 2173/2011 Sb. NSS, který se zabýval interpretací motivů strachu obsažených v reklamě. V právní větě k tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud shrnul, že „[k] naplnění skutkové podstaty podle § 2 odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, je třeba, aby reklama využívala motivy strachu, a to takovým způsobem, že bude současně rozporná s dobrými mravy. Ne každý eventuální motiv strachu v reklamě proto bude automaticky protiprávní.“ Odkaz na tento rozsudek však Nejvyšší správní soud označil bez dalšího vysvětlení za nepatřičný. Bát se tedy můžeme různě intenzivně, ale diskriminovat z určitých důvodů lze jen nemravně?

Ano, pokud bychom chtěli například a priori vyloučit uchazeče o zaměstnání z důvodu rasy či pohlaví, ačkoli jinak splňuje kvalifikační kritéria, pak je přísnost zcela jistě žádoucí. Nicméně tato situace je odlišná. Odhlédneme-li od skutečnosti, že i komerční projev je chráněný svobodou projevu (byť v omezené míře - viz typicky rozsudek ESLP ve věci Markt Intern Verlag GMBH a Klaus Beermann proti Německu; v posuzovaném případě se však možná dokonce jedná o projev quasi-komerční, neboť vyvolal i určitou veřejnou diskuzi – srov. rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Mouvement Raëlien Suisse proti Švýcarsku), pak především není zcela jasné, co vlastně pojem diskriminace v kontextu mediálního práva znamená. Zde totiž nejde o soutěž uchazečů o zaměstnání nebo třeba rozdílné zacházení s žadateli o sociální dávky. Je přitom nejasné, zda v tomto typu případů může být řešena otázka diskriminace ve vztahu ke konkrétním osobám, nebo pouze vůči celému etniku (resp. skupinám osob) jako takového; reklamu je totiž vždy třeba posuzovat z pohledu jejího působení na širokou veřejnost, což je samo o sobě jen těžko uchopitelný proces, přičemž je obtížně představitelné, že by „široká veřejnost“ shledávala diskriminaci konkrétní osoby (zde tedy konkrétního kopáče v centru Prahy) bez znalosti konkrétního kontextu.

Nejvyšší správní soud přitom až mechanicky vychází z konceptu diskriminace dle antidiskriminačního zákona a judikatury ESLP, dle které je diskriminací „rozdílné zacházení s osobami nacházejícími se ve srovnatelné situaci, které nemá objektivní a rozumné odůvodnění“. Tato koncepce ale směřuje na ochranu před diskriminací jednotlivce, což však Nejvyššímu správnímu soudu nebránilo v tom, aby ji aplikoval na „diskriminaci romského etnika“ a prohlubování stereotypu o „nevzdělaném a ke vzdělání neochotném Romovi“.

To podstatné tak Nejvyšší správní soud uvádí (naneštěstí nikoli explicitně) až víceméně závěrem svých úvah: diskriminace v reklamě de facto znamená prohlubování nežádoucích stereotypů. Jenže tím se v reklamě dramaticky zmenšuje prostor pro jakoukoli nadsázku a vtip, neboť ty zpravidla stojí právě na určitých stereotypech, případně na jejich zesměšňování. Ostatně i argumentace reklamní společnosti se mimo jiné opírala právě o prvek nadsázky a humoru (dobrá, je třeba uznat, že vtip může být i nepovedený, ale přeci správní orgány a soudy nepostavíme do role porotce v soutěži stand-up komiků). Reklama jako žánr je totiž ze své podstaty založena na reprodukci stereotypů, typizaci, příběhovosti a mnohdy i humoru. Tzv. guerillová reklama, o kterou v posuzovaném případě nepochybně jde, je pak navíc typická i svou šokující, extravagantní nebo kontroverzní formou.

Právě v těchto případech by tak měla být rozhodná právě ona „intenzita“. Nebo lze opravdu vyobrazení jakéhokoli stereotypu (na základě rasy, pohlaví nebo národnosti) vždy považovat za nemravné? Pokud ano, valná většina reklam by v tomto testu propadla, anebo do budoucna musí nový JAR používat fifty-fifty muži i ženy, pivo už nebude doménou pivařů – mužů, kvalitní automobily nebudou pocházet z Německa nebo Japonska, dobrá vodka nebude smět být jen z Finska… a ano, samozřejmě, pak kopáči nebudou smět být za žádných okolností Romové (tečka).

2) My vás ochráníme, i kdybyste nechtěli

V druhém sledu se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda předmětnou reklamou byla snížena lidská důstojnost konkrétních dělníků a zejména, zda v daném případě hraje nějakou roli skutečnost, že si dělníci oblékli trička dobrovolně. V této souvislosti již soud uvedl, že pro rozpor s dobrými mravy nestačí jakékoli snižování lidské důstojnosti, tedy test „intenzity“ naštěstí zcela nezatratil, aby o pár odstavců dále dodal, že pro „posouzení snížení lidské důstojnosti jako hodnoty, kterou je třeba chránit, není nutné prokazovat postoj zúčastněných dělníků k nošení žlutých triček. I případná dobrovolnost kopáčů tedy v posuzované věci nebude hrát roli. Práva na zachování lidské důstojnosti, jako nezadatelného a nezcizitelného práva, se totiž nelze vzdát.

Takové konstatování je pro každého trochu liberálněji smýšlejícího člověka poměrně silnou kávou. V rozporu s dobrými mravy tu totiž může být i to, co se osoby, jejíž důstojnost měla být snižována, vlastně ani nijak nedotýká, neboť se ponižována být necítí a koncept důstojnost chápe autonomně, případně i odlišně od běžného společenského vnímání.  Na podporu tohoto názoru Nejvyšší správní soud poukazuje mimo jiné na bizarní případ řešený německým Správním soudem v Neustadtu ve věci Zwergenwerfen - házení trpaslíků (rozhodnutí ze dne 21. 5. 1992, sp. zn. 7 L 1271/92) – tato anabáze by ostatně zasloužila také samostatný post (obdobně jako rozhodnutí Komise pro lidská práva OSN ve věci Manuel Wackenheim proti Francii), ale pro teď ji nechme stranou.

Dotyční kopáči jsou tak v podstatě postaveni do pozice nesvéprávných osob, které nejsou schopny rozhodnout, co si vezmou na sebe. Tento závěr Nejvyššího správního soudu pak vyvolává řadu otázek: Není tím jejich důstojnost snížena ještě více než před tím? A opravdu se své důstojnosti nemůže nikdo (byť ad hoc) vzdát, resp. ji dobrovolně dočasně omezit? Je pak každý vtip, který člověk udělá na svůj účet, snížením jeho důstojnosti? Nebo se naopak jedná o projev vyzrálosti a schopnosti takovou legraci unést? A má se stát stavět do role arbitra, jaký je správný život a správné chápání pojmu důstojnost?

V této otázce stál Nejvyšší správní soud na rozcestí mezi dvěma stejně legitimními možnostmi, kdy volil mezi liberálním přístupem a státním paternalismem. Zvolil tu druhou, což mu nelze nijak vytýkat. Na druhou stranu jedním ze znaků vyspělosti a sebevědomí každé minority je i to, jakým způsobem jsou její příslušníci schopni nebrat se příliš vážně (možná také znáte nějakého toho gaye či lesbičku, kteří vás pobavili vtipem o homosexuálech, a možná už jste také slyšeli Žida vyprávět židovskou anekdotu). A možná, že i účast romských dělníků (a ostatně i dalších kopáčů) v posuzované reklamě byla projevem takové emancipace. Nejvyšší správní soud však svým rozhodnutím dal najevo, že takto tedy ne. A možná je to škoda (tečka).

Autor je asistentem soudce NSS


P. S. Není možné v relativně krátkém postu na blogu obsáhnout všechny otázky, které v souvislosti s tímto rozsudkem Nejvyššího správního soudu vyvstávají. Tento text je pak jen výběrem těch nejpalčivějších (i o těch však hovoří z důvodů stručnosti spíše v náznacích). O zbylých je pak jistě prostor debatovat v diskuzi.

18 komentářů:

Jakub Porod řekl(a)...

Díky za upozornění na zajímavé rozhodnutí.

Nezamýšlené důsledky:
1) příště dá agentura těch pár piv pouze neromům (a nebyla by to opět diskriminace?)

2) dost bych si jako agentura rozmýšlel, jestli obsadím roma do reklamy vůbec - není náhodou zobrazenní roma v reklamě na head'n'shoulders podporováním stereotypů o nemytých romech s lupy?

Jakub Porod

Jan Vučka řekl(a)...

Děkuji autorovi za napsání příspěvku. Dvě poznámky:
1) V běžném denním tisku se dočtu, kolik je Romů ve zvláštních školách, jak je málo Romů na vysokých školách a jak je nutné to změnit (s čímž nelze než souhlasit, jinak se postavení Romů ve společnosti nezlepší). Ale když někdo vyrobí reklamu na nutnost vzdělání a dá tam Romy, tak hned dostane pokutu za údajnou diskriminaci.
2) Moji rodiče mi říkali "uč se, nebo budeš kydat hnůj". Podle znalce Zbořila to byli vyvrhelové lidstva a darebáci, neboť snižovali význam manuální práce a diskriminovali manuální dělníky.
Suma sumárum, nesmyslná hyperkorektnost a úzkoprsost zvítězily nad zdravým rozumem.

Jan Š. řekl(a)...

Michal říká: "Bát se tedy můžeme různě intenzivně, ale diskriminovat z určitých důvodů lze jen nemravně?"

Nějak mi z těch rozhodnutí NSS není jasné, které části § 2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy zakládají rozpor s dobrými mravy bez dalšího a které jen při patřičné intenzitě. Pro diskriminaci platí první, pro strach druhé. A co ten zbytek?

Otázku bych tedy pro doplnění položit i jinak: Můžeme ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost či snižovat lidskou důstojnost různě intenzivně, ale diskriminovat z určitých důvodů lze jen nemravně?

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím s příspěvkem v tom, že záleží vždy na okolnostech. Např. v citovaném rozsudku o "vrhu trpaslíků na dálku" (Zwergenweitwurf) německý soud řekl, že již samotné házení lidmi jako sportovním náčiním a jejich označování jako trpaslíků v kontextu toho, že má jít o zábavu pro návštěvníky diskotéky, je nemravné. Naproti tomu pokud se domluví parta lidí trpasličího vzrůstu s partou kulturistů, že si nacvičí házení a výtěžek ze vstupného věnují výzkumu genetických vad, bude to OK.

Ale v projednávané věci, kde šlo o komerci (reklamu na vzdělávací server) mně to přece jen připadá ponižující. Ne pro Romy (většina kopáčů jsou fakt Romové), ne pro účinkující (pokud dostali dobře zaplaceno a nehrozil jim vyhazov, když odmítnou), ale hlavně pro ADRESÁTY reklamy. Nemělo by nám totiž uniknout, že reklama nám podsouvá, že pomocný dělník prostě NEMŮŽE být sám se sebou spokojený a MUSÍ litovat, že měl špatné známky. Jinak by si přece neříkal "měl jsem se líp učit", že? Ale to přece není pravda. Chudý, poctivý kopáč je stokrát kvalitnější člověk než nějaký sociopat s titulem a IQ 140. A tahle reklama jde přímo proti tomu. Jde proti všemu, co psal Foglar a co se učí ve skautu. Rychlé šípy možná byli budoucí kopáči.

Tenhle blog asi čtou spíš VŠ, museli bychom se proto zeptat vzorku kopáčů, jak to pociťují oni. Podle mě jim ale ta reklama spíš vadí než nevadí, a proto je urážlivá.

Miroslav Skala

Anonymní řekl(a)...

Pro zajímavost uvádím, že již před cca dvěma týdny jsem k této věci napsal komentář ( skromných resp. zkousnutelných 4200 znaků) a poslal do jednoho českého deníku, po 8 dnech mi řekli, že nemají místo, pak jsem jej poslal do dalšího deníku - totéž, cca 3 dny pryč ...tak jsem jej v pátek poslal do třetího listu, takže až to snad někde vyjde, tak to bude vypadat, že se "opičím" po JP. Inu, jsem ještě z té starší generace "papírových novin".

P.Kolman, PF MU Brno

Anonymní řekl(a)...

Jakub Porod: Přesně tak. Nejbezpečnější bude Romy do reklam vůbec nedávat. A raději ani ženy... A když už jsme u toho, tak muže taky ne.

Jan Vučka: No, právě. Pokud by to mělo někoho urážet, tak spíš Ukrajince s vysokoškolským diplomem, který si ale na výkopu v ČR vydělá víc než ve svém oboru doma.

Honza Šmakal: V dalších případech to NSS doposud (pokud vím) neřešil. Počkejme si na to.

Miroslav Skala: Že to do určité míry ponižující je, o tom není sporu. Problém ale vidím v tom, že se těch kopáčů v řízení před správním orgánem, resp. soudem, nikdo na názor nezeptal. Snižování lidské důstojnosti NSS dovodil automaticky. Jinak to, že ta reklama není moc vtipná, v tom se taky shodneme. I s tím, co píšete o Foglarových ideálech souhlasím. Ale máme kvůli tomu ukládat správní sankce?

Michal Hájek

Miroslav Knob řekl(a)...

Díky Michale za zajímavý výkop v diskusi o tomto judikátu.

Moc nerozumím tomu, proč kritizuješ NSS za přístup, vycházející při interpretaci dobrých mravů z LZPS. Protože rozhodnutí neříká nic jiného, než že diskriminace je zásah do rovnosti v důstojnosti (čl. 1 LZPS) - drží se tedy tzv. důstojnostního pojetí diskriminace (které razí např. i antidiskri oddělení VOP). Ač tam tento argument nezazněl explicitně, je tam. Co jiného je proti dobrým mravům než porušení základního principu právního řádu? Klasické prozařování. Tečka :-)

K nadsázce jako prvku reklamy - NSS říká, že jsou diskriminační důvody (zde etnicita, konkrétně Romská), ze kterých se sranda nedělá, protože představují ve společnosti tak závažný problém, že prohlubování stereotypů (a nic jiného různé tématické vtipy nejsou) si nezaslouží běžný přístup (jako například tebou zmiňovaný strach). Jednoduše řečeno - vtípek "cigáni nechodí do školy" ve veřejném prostoru je v kontextu reality vzdělávání Romů v ČR nepřijatelný. A je to právě z důvodu specifického kontextu Romů a ČR.

K ochraně těch, kdo to nechtějí. Co nezadatelnost a nezcizitelnost lidských práv? Nebo to je jen přehnaná politická korektnost, která se nesluší na spořádaného liberála?

Pro doplnění jsem o tomto rozsudku psal v aktuálním čísle Bulletinu Centra pro lidská práva a demokratizaci (http://www.centrumlidskaprava.cz/listopadovy-bulletin-0).

Tomáš Sobek řekl(a)...

Moralismus si podal ruku s formalismem: Předpokládá se, že důstojnost je objektivní kategorie, což se nijak nezargumentuje, ale odkáže se na jiný judikát, který to taky nezargumentoval.

Anonymní řekl(a)...

Mirek Knob: Mirku, nemůžu s Tebou souhlasit. Tedy ano, pokud o něčem řekneme, že je to porušením základního principu právního řádu (A), pak je to nejspíš i proti dobrým mravům (B), ale tady to podle mě nenaplňuje tu první podmínku (A). Jednoduše proto, že lidská práva i důstojnost svědčí jednotlivci. NSS tady tu diskriminační argumentaci vztahuje na skupinu jako takovou. V kontextu mediálního (reklamního) práva totiž opravdu jen těžko můžeme hovořit o "individuální diskriminaci". To by ta reklama musela být zaměřena na konkrétní osobu. Mimochodem, pokud by tam tenhle argument měl být, pak by mi přišlo dost nedostatečné, že tam není "explicitně", protože to by musel být základ celé argumentace.

K druhé výtce: Příklad který uvádíš už je evidentně za hranou. Ale to je vlastně to, o čem v postu mluvím - rozhodující je míra (intenzita). Koukal jsi někdy na Českou sodu?

Michal Hájek

Miroslav Knob řekl(a)...

Ad Tomáš Sobek: Podle mého je důstojnost, respektive rovnost v důstojnosti, objektivní kategorie sama o sobě. Je to dáno tím, že byla ústavodárcem zakotvena do pozitivního práva. Jak chcete zaručit rovnost v důstojnosti, když budete důstojnost brát jako subjektivní kriterium? A pokud budeme důstojnost takto brát, co je potom čl. 1 LZPS? Monolog zákonodárce?

Myslím, že je potřeba rozlišovat důstojnost jako kategorii etickou (moralistickou), tedy jako kategorii subjektivní a důstojnost, jako pojem pozitivního práva (princip, příkaz k optimalizaci). Druhá věc je, že naplnění tohoto pojmu v pozitivním právu je vždy balancování na tenké hraně. Což je ostatně i tento judikát.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Miroslav Knob

Jedna věc je, že práva na zachování lidské důstojnosti se nelze vzdát, druhá věc pak je, co je/není zachováním lidské důstojnosti.

Jestliže soud řekne, že ho subjektivní vnímání důstojnosti "poškozených" osob nezajímá, protože důstojnost je přece objektivní kategorie, tak je to jen rétorické maskování skutečnosti, že soud v záležitostech JEJICH života upřednostňuje svoji subjektivní koncepci důstojnosti před jejich subjektivní koncepcí.

Jan Potměšil řekl(a)...

Bez ohledu na právní kontext mi to vůči těm dělníkům přijde ponižující. Těžko mohou svému šéfovi odmítnout, a zároveň musí na svém těle nosit nápis sdělující "jsem blb a neschopa". Považuji to za zneužití jejich podřízené pozice. Nepouštím se už do úvah nad tím, zda to není ještě víc nefér vůči Romům, kteří mají ztíženou šanci nějakou práci vůbec najít.

Unknown řekl(a)...

NSS ve svých důsledcích tvrdí, že Romové jsou objektivně natolik nedisponovaní, že se nemohou vyučit ani v řemeslu, "z čehož se sranda dělat nebude".

Je to totiž podle NSS zřejmě stejné jako posílat pozvánky jednonohým k účasti v maratonu ("měli jsme rychleji běžet"). Jinými slovy, není pravda, že Romové se měli lépe učit, a i kdyby byla, tak se nesmí říkat nahlas. Reklama na vzdělávání má zakázáno reflektovat realitu - když půjdeme kolem výkopových prací a uvidíme Rómy. Slušný občan podle NSS si nemyslí nic, resp. myslí přitom na Antidiskriminační zákon, dobré mravy a jak je morálně skvělý, když si toto myslí, zatímco hlupáci, jimiž pohrdá, jsou rasisti.

NSS ve snaze vydat rozsudek zamýšlející se nad diskriminací v reklamě klopýtl (odst. 68), když zavázal městský soud k závěru, že se jedná o prohloubení stereotypů.

Možná díky této reklamě se nějaký Róm namísto kopáče z ubytovny stane instalatérem. I když byla podle pokrytců na NSS snížena jeho lidská důstojnost.

Jakub Drápal řekl(a)...

Zarazilo mne, jak vehementně byla bráněna možnost kopáčů brát akci recesisticky či s nadhledem. Zároveň jsou z této situace vyvozeny závěry - NSS těmto skupinám zakazuje dělat si srandu sami ze sebe?

Mým argumentem proti těmto teoriím je - ozval se někdo z kopáčů, že to byla z jejich strany legrace? Že chtěli ukázat na své osudy a na svá selhání? (pokud je selhání být kopáčem) Že chtěli ostatním posloužit jako vhodný příklad a inspirace či případně je odradit od stejného chování?

Toto jsem nikde nečetl. Dovozuji tedy z toho, že akce nebyla jim vlastní a sami toto činit nechtěli. Zúčastnili se akce, za kterou dostali zaplaceno. Pokud lze říct, že jejich důstojnost byla tímto narušena (což lze), pak vyměňovali peníze za důstojnost. Domnívám se, že je správné, že NSS toto stanovisko označil za v rozporu s dobrými mravy.

Znamená to, že pro příště si toto tričko nebudou moct Romové či podobné tričko jiné menšiny obléct?
Myslím si, že ne. NSS hodnotil aktuální kauzu, přičemž vynesl i některé obecné soudy. Ty ale nejsou závazné (precedenty se u nás neřeší) a nedokáži si představit soudce, který by recesistickou akci z vlastní iniciativy odsuzoval.
Pokud by si např. skupina zaměstnanců německé firmy rozhodla nosit trička "Možná jsem měl být Němcem." s recesistickým odůvodněním, že by společnost v české kotlině vypadala lépe, tak se nedomnívám, že by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Naopak pokud by jim tato trička rozdala jejich společnost a nařídila jim je nosti (či jim za jejich nošení platila), tak bych proti tomu měl námitky a v rozporu s dobrými mravy by to bylo.

Unknown řekl(a)...

Pokud NSS hodnotil aktuální kauzu, své hodnocení zamlčel - viz dvouřádkový odst. 68, že jednání žalobce prohlubuje stereotypy. Ignorance procesních práv účastníků (GEORGIADIS v. GREECE) je pro NSS typická. Vždyť o nic nejde, soudci NSS se baví, náklady ať si platí ti, kdo projevují "kreativitu" v oblastech, s nimiž si Nová levice neví rady, a proto je tabuizuje.

Byť je nyní jasné, že městský soud má být "přísný", hodnocení oné intenzity v rozsudku NSS absentuje, břemeno proti žalobci je jasně naloženo a městský soud má již nyní vlastně jen podrobně "dopsat" rozsudek NSS dopliváním žalobce.

V čem konkrétně jsou stereotypy prohlubovány? Nebo snad není pravda, že drtivá většina Romů pracuje v nekvalifikovaných profesích? A pokud ano, v čem je prohlubování stereotypu výrok, že se měli lépe učit?

Poselství NSS je jediné: nemyslet, mlčet, perzekuovat. Poselství žalobce proti tomu jasně spojuje problém se svým řešením, to je něco, k čemu se moralizující lež nikdy nepřiblíží ani zdaleka.

Anonymní řekl(a)...

Ad David : Neříkám, že Vašemu postoji nerozumím, ale jednak jde v tomto případě o pouhe individální rozhodnutí, které se navíc týká specifického druhu kominikace - reklamy. Dále nevěřte těm pohádkám o závaznosti judikátu, už tolikrát se stalo, že A střídá B a pak opět A aby nakonec C, i přes křik nátlakových skupin.

Za další je zcela jasné, že žádný soudní nebo správní příkaz nebo rozhodnutí nemůže změnit společnost. Už jsem trochu starší a pamatuji si na snahu vymést (podle mě i tehdy zcela neutrální) slovo cikán novotvarem - alespon v rámci češtiny - rom. A přiznejme si, že se stal přesný opak. Rom je dnes prakticky urážka, zatímco to "straššnéé" slovo cikán má stále ten neutrální kontext, neutrální neznamená že je to synonymem gádža, ale že obsahuje trochu negativní konotace na pracovní návyky a kriminalitu a na druhé stran pozitivní ve vztahu k hudbě a volnomyšlenkářství, resp. volnoživotě. Pojem rom se prakticky stal kategorií položky ve vězeňské kartě a to ne kvůli romům, ale kvůli politicky korektním a hloupým a naivním snahám z pol. 90 let minulého století.

My právnící často podléháme akademickému výkladu právních dějim, tj. že právo nějak změnilo svět (prodej nemovitostí v Římě, osvobození otroka, Code Civil, Magna Charta, akciové zákony) atp. a přitom zapomínáme, že je to výsledek společenského myšlení a nikoliv jeho příčina. Pokud právo dlouhodobě "nesedí" na společnost, pak neudělá ve společnosti revoluci, ale samo se nakonec společnosti přizpůsobí, jen se přitom nadělá o hodně víc škody než kdyby to bylo "v mezích pokroku".

Navíc se přiznám, že mi zde chybí názor nejdůležitější a to Romů. Dovolil bych si tipnout, že je ta kauza vůbec nezajímá :-)

Michal Holan

Unknown řekl(a)...

Podstatné je, že tzv. "prohloubení stereotypu", tj. konkrétní hodnocení skutkového základu si nemůže NSS odhlasovat, ale musí konkrétně odůvodnit, jinak se dostává do rozporu s právem na spravedlivý proces. NSS není soudem I. stupně, ale též ne zákonodárcem, byť si po této kompetenci pošahává.

Honza řekl(a)...

Zaprděnost a falešné moralizování české justice je k pláči.
Od režijního debutu Pierre Richarda Roztržitý jsem velikým fanouškem guerilla marketingu :)
U guerilla marketingu je nejtěžší vymyslet maximální zásah s minimální investicí a nepřekročit hranici etiky natolik, aby reklama mohla někoho zraňovat a urážet. To se myslím v tomto případě skvěle povedlo. Bravo.
To že reklama na triku hlásá, že kopáči mají nízké vzdělání je prostě fakt, který nelze popřít.
Dáte snad svým dětem jiný příklad nekvalifikované profese?
Guerilla marketing nejde dělat jinak, než za cenu boření společenských tabu.
Jedním z těchto společenských tabu je zřejmě i právo nazývat věci pravými jmény bez toho, aniž bychom je museli lakovat nabílo.

Otázka na závěr:
Zeptejete se cikána co dělá manuální práce na ulici zdali je cikán, nebo Rom?
9 z 8mi cikánů mi odpovědělo v roce 2006: "no přece cigán ty vo..".
Asi jsou to rasisté diskrimunující romskou menšinu, nebo jen neprošli školou eufemismu NSS :)

Honza
student PrFUK