08 prosince 2013

Barbara Havelková: Proč se sexistická a rasistická reklama příčí dobrým mravům aneb alternativní výklad zákona o reklamě

Michal Hájek ve svém nedávném příspěvku kritizoval rozhodnutí NSS (rozsudek č. j. 1 As 46/2013 – 44) k reklamní kampani „Měl jsem se líp učit“ (zde). Autor s rozsudkem nesouhlasí, já nesouhlasím s autorem, a naopak souhlasím s rozsudkem. V následujícím blogu vysvětluji proč. Diskutovat budu nejen reklamu rasistickou a daný případ, ale též reklamu sexistickou (pro ilustraci přikládám exemplář „Potřebujete píchnout“). 

Diskutuji obojí společně zaprvé proto, že se oba druhy diskriminační reklamy v českém veřejném prostoru vyskytují v hojném počtu. Zadruhé si myslím, že důvody, proč je mnoho lidí ochotných tuto diskriminaci tolerovat, či ji dokonce bránit, jsou podobné a souvisí s omezeným chápáním symbolické újmy jako újmy hodné kritiky i právních sankcí.

Pro posouzení, zda je sexistická či rasistická reklama protiprávní, je stěžejní ustanovení § 2 odst. 3 zákona o reklamě. To mj. stanoví, že reklama nesmí mj. „být v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí obsahovat jakoukoliv diskriminaci z důvodů rasy, pohlaví…, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost, (či) obsahovat prvky pornografie“. Jak reklama „Měl jsem se líp učit“ tak reklama „Potřebujete píchnout“ podle těchto kritérií porušují zákon o reklamě a jsou protiprávní. V následujícím textu postupně diskutuji tyto stěžejní pojmy.





Dobré mravy
„Dobré mravy“ jsou neurčitým právním pojmem, který nemá zákonnou definici. Dle judikatury Ústavního soudu jsou „dobré mravy“
„souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a času, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právních vztahů.“ (II. ÚS 249/97)
Hodné je zdůraznit trojí. Zaprvé že právní pojem dobrých mravů počítá s použitím jiných (mimoprávních) normativních systémů. Zadruhé že se jedná o pojem dynamický, elastický a schopný vývoje (viz např. Bohata, P. Dobré mravy v německém právu. In: Právní rozhledy č. 9/1999, zejména s. 467 an.). A zatřetí, což nevyplývá z uvedené citace, ale je logickým důsledkem rozdílů mezi právními odvětvími, že interpretace „dobrých mravů“ se bude lišit s ohledem na předmět úpravy a právní odvětví. Rozdílné tak bude jejich chápání v ústavním právu, občanském právu, soutěžním právu, či co se týká etiky profesí (viz např. Kamila Bubelová, Dobré mravy v judikatuře Ústavního soudu ČRů Právní fórum, č. 1/2010, s. 1 – 7). Je proto si třeba klást otázku, co jsou přesně „dobré mravy“ v kontextu reklamy. Zde bude jistě hrát důležitou roli příkladmý výčet obsažený v § 2 odst. 3 zákona o reklamě. Zákonodárce mezi typy porušení „dobrých mravů“ na první místo řadí „diskriminaci“, čímž zdůrazňuje nutnost ochrany zvláště kulturně a společensky znevýhodněných skupin. Zatímco v jiných právních odvětvích je často pro posouzení souladu s „dobrými mravy“ rozhodující vyhodnocení jakéhosi celospolečenského minima či většinového názoru či konsenzu, v případě ochrany socio-ekonomicky, socio-kulturně a/nebo politicky znevýhodněných skupin, jako jsou v českém kontextu jak ženy tak Romové, je nutné dobré mravy navázat na pojmy spravedlnosti, rovnosti a důstojnosti. „Většinový“ názor je tak třeba podrobit „kritickému zkoumání, především ohledně jeho souladu s vyššími morálními principy.”  (Zdeněk Kühn diskutuje „kritickou morálku“ v kontextu ústavního soudnictví, analogicky se tento požadavek podle mne uplatní i zde. Viz blíže Kühn, Z. Rovnost, diskriminace a meze aktivity moci soudní. In Bobek, Boučková, Kühn (eds.) Rovnost a diskriminace. C.H.Beck 2007, str. 102. Toto rozlišení pracuje s Hartových dělením morálky na většinovou (popular morality) a kritickou (critical morality). Blíže viz. Hart, H.L.A. Law, Liberty and Morality. Oxford: Oxford University Press, 1963, na s. 20 an či Hart, H. L. A., Positivism and the Separation of Law and Morals 71 Harv. L. Rev. 593 (1957)).
Důvodem pro potřebu kritického výkladu dobrých mravů je, že právo chrání tyto skupiny před diskriminací právě proto, že jsou většinovou společností mnohdy nepochopené a neoblíbené, a jejich potřeby nerespektované či opomíjené. Pokud tedy zákon o reklamě explicitně v příkladmém výčtu typů jednání, které jsou v rozporu s dobrými mravy v reklamě, zmiňuje diskriminaci, je při výkladu pojmu dobrých mravů nutné zohlednit nikoli většinové pojetí práv znevýhodněných skupin, ale kriticky hodnotit dopad reklamy specificky na skupiny definované zvláště chráněnými charakteristikami, zejména rasy a pohlaví. 
Konečně je pro úplnost vhodné zdůraznit, že fakt, že zákonodárce hovoří o „mravech“ zdůrazňuje, že se při posuzování souladu reklamy s požadavky zákona, nejedná o hodnocení z hlediska vkusu (tedy estetické kategorie) ale morálky (tedy etické kategorie) – nejde o to, zda se nám reklama líbí či nelíbí, ale zda někomu působí újmu (na toto rozlišení poukazuje i NSS v odst. 41-42 rozsudku č. j. 1 As 46/2013 – 44).

Michal Hájek kritizuje chápání NSS kdy prokázaná diskriminace je ipso facto porušením dobrých mravů. Zde se podle mého jedná o relativně standardní otázku jak interpretovat vztah mezi obecnou položkou (dobré mravy) a mezi jejími zákonodárcem explicitně identifikovanými specifickými formami (diskriminace). Rozhodnutí, že diskriminace je ipso facto porušením dobrých mravů, je zde podle mého dáno ze zákona a není předmětem interpretace (viz zcela správně odst. 28-33 rozsudku č. j. 1 As 46/2013 – 44).

Michal Hájek zároveň zpochybňuje, že se v daném případě jedná o diskriminaci, respektive obviňuje NSS z „mechanického“ chápání diskriminace. Nelze souhlasit. NSS naopak ukazuje velkou citlivost k fenoménu diskriminace, a je zcela v souladu s vývojem práva i doktríny ve vyspělých právních systémech.

Diskriminace
            Abychom pochopili proč se u sexistické a rasistické reklamy jedná o diskriminaci, je třeba se oprostit od úzkého chápání diskriminace jako situace, kdy je nelegitimně rozlišováno mezi dvěma osobami na základě chráněného kritéria (pohlaví, rasy,…), a kdy toto jednání má identifikovatelnou oběť, která utrpěla zjevnou hmotnou újmu (na mzdě, na kariérním postupu, atd.).
Zaprvé v kontextu reklamy, tedy zobrazení, není jistě možné očekávat, že oběť bude individualizována, jako je tomu například u diskriminace v pracovněprávních vztazích. Taktéž nelze očekávat, že bude způsobena hmotná újma. Když zákon o reklamě hovoří o diskriminaci, musí mít na mysli diskriminaci v symbolické rovině, která způsobuje rozptýlenou nehmotnou újmu tím, jaké spoluvytváří socio-kulturní prostředí.  Z tohoto chápání diskriminace vychází též evropské právo a antidiskriminační zákon, když pod pojem diskriminace zahrnují obtěžování ve formě „vytváření nepřátelského prostředí“ (např. čl. 2 odst. 1 písm. c) a d), zahrnutí pod pojem diskriminace v čl. 2 odst. 2 písm. a) Směrnice 2006/54/ES, do českého práva provedeno v § 4 odst. 1 písm. a) a § 2 odst. 2 antidiskriminačního zákona). Sexismus a rasismus je v těchto kontextech diskriminací. Z prostorových důvodů v následujícím textu použiji příklad sexismu. 
Sexistická a proto diskriminační reklama může mít několik forem. Jednou je zobrazování mužů a žen ve stereotypních genderových rolích. Toto se týká jak rodinných tak profesních situací. Reklama tak například převážně zobrazuje ženy jako matky, jak si mezi sebou radí o jarech a pracích prášcích, čímž spoluvytváří a podporuje představy o domácích pracích jako ženské doméně. V profesních situacích jsou ženy častěji zobrazovány v pomocných a podřízených pozicích – například jako sekretářky, či jsou zobrazovány v tradičně „ženských“ povoláních – například jako učitelky, zdravotní sestry, apod. To přispívá k představě, že horizontální i vertikální segregace žen na trhu práce je „normální“ či „přirozená“.
Jiná forma diskriminace je zobrazování žen jako sexuálních objektů. Téměř či zcela nahé ženy velmi často nabízejí produkty, které s ženským tělem nesouvisí. Fakt neexistence logického spojení mezi nabízeným produktem a ženou je důležitý. Zaprvé zdůrazňuje genderovanost nahoty v reklamě – pokud jsou zobrazováni odhalení muži, produkt v převážné většině případů souvisí s jejich odhaleným tělem (reklama na spodní prádlo, deodorant, atd.). Naopak ženy jsou „používány“ pro celou škálu produktů. To, jestli je nahota relevantní pro daný produkt, zadruhé umožňuje rozlišit mezi kritikou nahoty a sexismu. Odpor proti sexismu není – alespoň v mém pojetí - nějakým prudérním odporem proti zobrazení ženského těla. Ale je odporem proti výlučnému použití žen jako sexuálního objektu pro nabízení nejrůznějších druhů produktů, a současné prezumpci, že konzumentem je muž.
Takovéto použití ženy jako „lákadla“ či dekorace je samo o sobě problematické, ale reklamy jdou v České republice často výrazně dál. Mnohdy jsou vystavěny tak, že se zdá, že je zde nabízena žena a nikoli produkt. Časté je použití obrazového či jazykového dvojsmyslu. Například u posuzované reklamy evokuje slogan „potřebujete píchnout“ možnost soulože se zobrazenou nahou modelkou.
Podobnou analýzu je možné uplatnit i na rasistickou reklamu – zobrazování romského etnika stereotypně jako nevzdělaného či líného přispívá k socio-kulturnímu znevýhodnění této skupiny ve společnosti (kvalitní analýzu rasismu jako diskriminace nabízí sám rozsudek NSS v odstavcích 52-73).
V praxi mohou pro subsumpci sexistické reklamy pod právní rubriku diskriminace být problematické ještě dva prvky: zavinění a ospravedlnění. S ohledem na zavinění je důležité zdůraznit, že diskriminace je v našem právním řádu chápána jako jednání, za které škůdce nese objektivní odpovědnost. Není tedy třeba zavinění – je jedno, zda si tvůrci či zadavatelé uvědomovali, že je reklama sexistická a diskriminační, a je irelevantní, zda takové poselství chtěli či nechtěli (viz též odst. 43 rozsudku).
Co se týká ospravedlnění, je třeba poznamenat, že často uváděné omluvy sexismu v reklamě - že se jedná o humor a nadsázku -, neobstojí. Stačí to myslím převést paralelou s antisemitismem – nabízely-li by například plynárny dodávky plynu pod heslem „konečné řešení tepelné otázky“, přišlo by nám to jistě nejen nevkusné, ale též morálně a právně problematické vyjádření antisemitismu narážkou na holokaust. Rasismus a sexismus není humorem či nadsázkou zmírněn ani odstraněn. Právě naopak. Jedná se o způsob, jak stereotyp zopakovat a posílit, který je obzvláště zákeřný právě proto, že je jakoby nevážně míněn a tudíž zdánlivě neškodný.

Lidská důstojnost
Lidská důstojnost je považována jak za základ lidských práv, tak zároveň za jedno z lidských práv samo o sobě. (Česká Listina základních práv a svobod lidskou důstojnost zmiňuje v čl. 1 and čl. 10. Pro mezinárodní srovnání a teoretickou diskuzi, viz McCrudden C, ‘Human Dignity and Judicial Interpretation of Human Rights’ (2008) 19 The European Journal of International Law 655.) V ČR s ní do určité míry operuje Ústavní soud. Ten chápe ústavněprávní garanci (Kantovsky) jako zákaz zacházení s člověkem jako objektem:
„Lidská důstojnost jako hodnota je ukotvena v samých základech celého řádu základních práv obsažených v ústavním pořádku. Je s ní spojen nárok každé osoby na respekt a uznání jako lidské bytosti, z něhož plyne zákaz činit z člověka pouhý objekt (…), anebo zákaz vystavení osoby takovému jednání, které zpochybňuje její kvalitu jako subjektu.“ (Pl. ÚS 69/04, bod 43)
V případě reklamy se sice nejedná o zásah státní moci do lidského práva, ale o regulaci vztahů mezi soukromými osobami; analogicky ale tento výklad použít lze. Použiji-li opět příklad sexismu, výše již zmíněná „objektifikace“ žen je zjevně v rozporu s požadavkem plného „respektu a uznání (zobrazené ženy) jako lidské bytosti“. To, že jsou ženy zobrazené jako předmět, který je možné použít k sexu, jako předmět, který muže zdobí, jako předmět, který je možné „píchat“, buduje či případně utvrzuje představu, že ženy jsou sexuálními objekty, což snižuje jejich lidskou důstojnost. 
Zajímavá je otázka zda dochází ke snížení lidské důstojnosti modelky či kopáčů anebo žen či Romů jako skupin. Dle mne je sexistická a rasistická reklama škodlivá, protože systematicky v symbolické rovině snižuje lidskou důstojnost skupiny definované pohlavím či rasou. Podle mne je pro ustanovení zákona o reklamě více méně jedno, zda si kopáči oblékli trička a modelka se nechala fotit dobrovolně, či zda jim bylo individuálně ublíženo (ikdyž tento konkrétní zásah do jejich práva na rovnost by mohl být případně řešen podle antidiskriminačního zákona). V tomto se nicméně s NSS neshoduji - přístup soudu je, že zásah do lidské důstojnosti musí být individualizován (odst. 74-82).

Pornografie
Konečně zákon o reklamě zmiňuje pornografii, jako jeden ze způsobů, jak může reklama porušit dobré mravy (tento druh porušení bude pochopitelně možné namítat spíše proti sexistické reklamě). Podobně jako dobré mravy není pornografie zákonně definována, definici nicméně nabízí judikatura. Dle Ústavního soudu je pornografickým dílem
„jakákoliv věc, pokud uráží způsobem, který lze stěží akceptovat, cit pro sexuální slušnost. Pornografické dílo může u normální osoby vyvolávat sexuální vzrušení, vedle toho však může tuto osobu sexuálně znechucovat či odpuzovat. Test pornografické povahy díla, který by měl být aplikován obecným soudem, spočívá na posouzení, zda celkový dojem díla způsobuje morální pohoršení osobě s běžným cítěním“. (IV. ÚS 606/03)
Chápání pornografie je tak závislé od morálky. Dle Ústavního soudu ale základem posouzení není filozofická či právně-filozofická analýza morální újmy sama o sobě, ale to, jak ji chápe „osoba s běžným cítěním“. Toto do velké míry nastoluje problém senzitizace. Čím více pornografie se vyskytuje ve veřejném prostoru, tím méně bude pohoršující, protože si na ni lidé jednoduše zvyknou. A pokud společnost není citlivá vůči sexismu a objektifikaci, je těžké argumentovat, že zrovna tento aspekt budí pohoršení. Z prostorových důvodů není možné se hlouběji zabývat touto debatou (viz např. Kateřina Lišková, Hodné holky se dívají jinam. SLON 2010), ani diskuzí o odlišení erotického a pornografického materiálu (ten je stěžejní pro odlišení škodlivého materiálu například v analýze Catherine MacKinnon. Viz např. MacKinnon CA, Toward a feminist theory of the state (Harvard University Press 1989), 195-215 či MacKinnon CA, Only words (British edn, HarperCollins 1994). Osobně bych de lege ferenda argumentovala pro to, aby i pro posouzení pornografie byla podstatná újma, a nikoli posouzení, jak ji vnímá „osoba s běžným cítěním“. Zčásti tak činím z důvodů uvedených výše o riziku použití „většinového“ (resp. v této formulaci „běžného“) názoru. Zčásti tak apeluji z důvodu právě zmíněného rizika desenzitizace. Posouzení pornografie dle perspektivy „osoby s běžným cítěním“ by totiž v praxi paradoxně znamenalo, že čím více a čím brutálnější pornografie se bude vyskytovat ve veřejném prostoru, tím více na ni budeme zvyklí, a tím méně proti ní bude možné právně zakročit.
Pro posouzení reklamy jako pornografické by tak neměla být rozhodující míra nahoty a tudíž elementu „vyvolání sexuálního vzrušení“, ale právě morálně relevantní aspekty sexismu, neúcty, ponížení, objektifikace, atd., zmiňované výše. Reklama „Potřebujete píchnout“ je tak pornografická nikoli proto, že zobrazuje nahou ženu, ale proto, že ji zobrazuje jako objekt pro sexuální styk a slovně k němu přímo vybízí a tím spoluvytváří prostředí, ve kterém jsou ženy obecně chápány jako pouhé předměty pro ukojení sexuálního pudu mužů.

Námitka proti „nechtěné“ ochraně
Přestože jsem otázku dobrovolnosti již letmo zmínila, chci se k ní vrátit, protože hraje podstatnou roli v článku Michala Hájka. Hájek kritizuje soudní intervenci v situaci, kdy si někteří kopáči oblékli trička dobrovolně. Staví proti sobě autonomii a liberalismus. Nesouhlasím s velmi reduktivním chápáním liberalismu, kdy Hájek konstatuje, že „pro každého trochu liberálněji smýšlejícího člověka“ je zásah státu a práva v těchto situacích „silnou kávou“ – mnoho velikánů současné liberální právní filozofie jako je Joseph Raz nebo Martha Nussbaum by jistě nesouhlasilo. Otázka do jaké míry má stát prostřednictvím práva intervenovat v situaci, kdy reálná schopnost jednotlivců vyhodnotit své jednání je omezená jejich oslabenou pozicí ve společnosti, je jistě na dlouho debatu. V kontextu sexistické a rasistické reklamy každopádně nemůžeme ignorovat možnost internalizace nedostatku respektu (internalization of disrespect). Jednou ze součástí rasismu a sexismu je, že se od znevýhodněných skupin očekává, že budou brát svou stereotypy, které se k nim váží, s nadsázkou a humorem, případně že je budou ignorovat. Pokud to neudělají, jsou často podruhé viktimizováni („Ah, tenhle sexistický vtip se ti nelíbí, ty asi nemáš smysl pro humor/ty jsi nějaká přecitlivělá!“). Aby předešli tomuto druhotnému zesměšnění, budou často participovat na jednání, které je zesměšňuje, objektifikuje, steretypizuje, atd. Je naivní si myslet, že toto jednání je plně autonomní a v jejich nejlepším zájmu (a už vůbec ne v nejlepším zájmu skupiny).

32 komentářů:

Tomáš Sobek řekl(a)...

Liberalismus je příliš široká kategorie. V takové diskuzi by se mělo rozlišovat, jestli se někdo hlásí k tzv. liberálnímu perfekcionismu (např. zmíněný Joseph Raz), nebo k těm proudům tzv. politického liberalismu, které zdůrazňují etickou neutralitu státu (např. S. Lecce, J. Quong, S. Huster).

Ano, autonomie má určité sociálně-psychologické předpoklady a měli bychom se ptát, jestli jsou v tom či onom případě splněny. Ale také bychom se měli ptát, proč si někdo myslí, že má právo vnucovat druhým lidem svoji představu o tom, co je důstojné.

Občasný blogger řekl(a)...

Jen jsem chtela dodat, ze dřívější verze tohoto blogu vyšla ve sborníku "Jak na sexistickou reklamu"; celá publikace je d dispozici zde: http://www.otevrenaspolecnost.cz/cz/o-nas/novinky/699-novinka-dita.

B.H.

Anonymní řekl(a)...

ad " buduje či případně utvrzuje představu, že ženy jsou sexuálními objekty, což snižuje jejich lidskou důstojnost. "

Problém je, že tato představa je ve shodě s realitou a to je celý problém podobných pojednání. Ženy a muži jsou skutečně sexuální objekty, jinak by tady nebyly. Říkat něco jiného je nejenom nereacionální ale i nevědecké (viz. vznik pohlaví v evoluci).

Jan Kučera

Anonymní řekl(a)...

Asi nebudu moc obecně správný, tj. politický korektní, ale mě z tohoto názoru trochu "smrdí" protestantismus, kde se z každého jednání udělá a dovodí mravní obecnost a pak nikdo nesmi nic, jen se smát a tleskat. Přitom se stejně kouká na porno, stejně se "smilní" jako v katolické Itálii, kde se z toho nestřílí (viz. opálený Obama).

Ženy jsou zjevně sexuálními objekty, muži také. Romové se mohli víc učit, neromové taky a cikáni nakonec taky. Rozhodnutí NSS nehodnotím, počekejme pár let a uvidíme, jak se podobné soudy osvědčí. Moje prognoza je, že se tímto soudy samy ztrapní a společnost si najde cestu, jak se z ras, etnik, náboženství, pohlaví atp. dělat legraci dál, i když o to v tomto případě asi ani nešlo.

Nechme podobné nesmysly amíkům a britům, kteří za posledních 50 let mají podobných obratů co každé dva roky a buďme svobodní jako Švejk.

Michal Nováček

Lubomir Majercik řekl(a)...

Vítám příspěvek, který otevírá zajímavé téma a přináší mnoho podnětů do diskuse.

Jisté pochyby mám ale se zaměňováním sexismu a diskriminace. Autorka se k rovnítku dostává dvěma interpretačními postupy.

Tvrzením, že takto chápe sexismus i příslušná směrnice a AntiZ, "
když pod pojem diskriminace zahrnují obtěžování ve formě „vytváření nepřátelského prostředí“ (např. čl. 2 odst. 1 písm. c) a d)."

To ale není zcela korektní - směrnice definuje pod a) přímou diskriminaci, pod b) nepřímou diskriminaci, pod c) obtěžování, pod e) odměnu... Jedná se tedy o různé pojmy (v AntiZ i v jiných paragrafech). Nebo máme i odměnu chápat jako formu diskriminace?

Druhý postup, kterým nás autorka přesvědčuje, že sexismus a diskriminace je to samé - "je třeba se oprostit od úzkého chápání diskriminace jako situace, kdy je nelegitimně rozlišováno mezi dvěma osobami na základě chráněného kritéria (pohlaví, rasy,…), a kdy toto jednání má identifikovatelnou oběť..."

Jestliže je ale právní pojem založen na vyjmenovaných rysech, tak nemůžeme tvrdit, že pod něj můžeme podřadit i něco jiného, pokud "se oprostíme" od těchto konstitutivních rysů. Budeme tvrdit, že zadržovací právo je i něco dalšího, co sice nesplňuje jeho definici, ale od té se můžeme oprostit?

Souhlasím, že sexismus ve veřejném prostoru může jít proti důstojnosti, dobrým mravům a podobné reklamy se mi nelíbí. Ale to není důvod rozmělňovat právní pojmy.

Anonymní řekl(a)...

Přistihnul jsem se, že veškeré Vámi uváděné příklady nemorálnosti mi nikterak nemorální nepřijdou. Např. rád jsem sledovával Českou soudu, která byla plná vtipů odsuzovaného typu (a to včetně těch plynáren). Chápu správně, že podle Vás tento typ nemorálních vyjádření je odsouzenihodný obecně - je-li součástí veřejného prostoru - např. ona Česká soda a měl by se "trestat" stejně jako obdobná reklama, anebo je vyjádření, kterým nechci pobavit, ale vydělat peníze (tj. reklama) si zaslouží zvlášť přísné zacházení? Ptám se abych porozuměl rozdílu mezi jedníma a druhým typem veřejných vyjádření.

Karel Hlaváček

Anonymní řekl(a)...

Smyslem antidiskriminace není potlačování stereotypů. Stereotypy jsou hodnotově neutrální - prostě tady jsou- a představa, že zákazem nahatých reklam lze potalčit stereotyp představy o ženě je pohádka mládí stejně jako že zákazem legrace na úkor rómů pomůžeme romům.
Žena je zcela evidentně sexuálním objektem bez ohledu na existeenci stereotypu. Kdyby jim nebyla, nebyli bychom.

Když čtu o tom, co si pisatelka nebo soud myslí o pornu, musím se smát. Porno přeci není právní kategorie, kterou lze definovat. To negativní pozadí představy o pornu skutečně zavání klasickým protestantismem nebo těžkým anglikánstvím a rozhodně nejde o obecný (většinový) postoj k tématu. Nakonec i v tom přehledu před 5 lety o nejvíce stahovaných stránkách v justici bylo porno na prvních třech místech ale uznávám, že tamější okruh je poněkud implicitně perverzní a není nezávislý, neb prošel úspěšně záhadnými psychotesty v 90.letech :-)

Václav Hájek

Občasný blogger řekl(a)...

Moc díky za podnětné komentáře.
Ad Tomáš Sobek – ano, souhlasím, liberalismů je mnoho. Já se každopádně ohrazovala proti rovnítku mezi „každým aspoň trochu liberálně smýšlejícím člověkem“ a velmi omezeným pojetím liberalismu v článku Michala Hájka.
A co se týká „vnucování“ – já se účastním veřejné diskuze o tom, jak chápat určité pojmy, zákonodárcem již zvolené jako relevantní pro regulaci určité činnosti. A doufám, že se mi podaří přesvědčit ty, kterým záleží na podpoře skutečné autonomie jednotlivce a na férové a otevřené společnosti, že je to správný přístup. Nevím, proč by tohle mělo zasloužit škatulku „vnucování“.
B.H.

Ad Lubomír Majercik – to je dobrá poznámka. Myslím, že to celé záleží hodně na to, jestli k pojmu diskriminace člověk přistoupí spíše teleologicky nebo spíše formálně. Teleologie zákazu diskriminace podle mne je ochrana již znevýhodněných skupin ve společnosti (proto ty zvolené „chráněné charakteristiky“) před dalším znevýhodněním. Pod pojem diskriminace se pak postupně subsumovala jednání, která nesou tyhle znaky. Některé jsou diskriminační v úzkém smyslu (například rozdílné odměňování), některé v širokém smyslu (například právě obtěžování formou nepřátelského prostředí, kde centrální už není rozlišení, ale kde chráněný důvod stále hraje roli – obtěžování, které je sexuální povahy, nebo jehož důvodem je pohlaví, budou považovány za diskriminaci). Tohle podřazení původně udělaly soudy v USA a přejala to směrnice EU. Dnes to je reflektováno strukturou antidiskriminačního zákona:
§ 1 odst. 3: Fyzická osoba má právo v právních vztazích, na které se vztahuje tento zákon, na rovné zacházení a na to, aby nebyla diskriminována.
§ 2 odst. 1: Pro účely tohoto zákona se právem na rovné zacházení rozumí právo nebýt diskriminován z důvodů, které stanoví tento zákon.
odst. 2: Diskriminace je přímá a nepřímá. Za diskriminaci se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci.
§ 4 odst. 1: Obtěžováním se rozumí nežádoucí chování související s důvody uvedenými v § 2 odst. 3, a) jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí,…

Občasný blogger řekl(a)...

Ad Jan Kučera – co se týká sexuální objektifikace, je třeba jistě rozlišovat mezi jednáním v soukromí a na veřejnosti. A tady nesouhlasím s tím, že by ve veřejném prostoru byli ženy i muži byli sexuálně objektifikováni do stejné míry. Vezměte například volbu Miss UK (viz úvahu zde: http://www.zenyaveda.cz/novinky/souteze-krasy-na-akademicke-pude) či souteže v Poslanecké sněmovně (!!!) (zde: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/hlasujte-miss-poslankyne-vyberte-tu-nejkrasnejsi_290115.html#.UpWd18RyGUJ). Stalo by se něco takého poslancům?

Pro pobavení – takhle to vypadá, když muži dělají to samé co ženy běžně v klipech (myslím, že to vyzdvihuje ten rozdíl a tu absurdnost běžných zobrazení žen):
http://distractify.com/fun/perfection-this-small-hairy-man-doing-wrecking-ball-on-chatroulette-will-literally-change-your-life/
http://www.funnyordie.com/articles/be0abaaf40/seth-rogen-james-franco-bound-3
http://www.youtube.com/watch?v=GOoZgEWKBfU
B.H.

Jan Slanina řekl(a)...

Osobně tedy vidím mnohem víc důvodů k odsouzení reklamy zneužívající sexuální pudy než k odsouzení reklamy "Měl jsem se líp učit".

Zatímco ale souhlasím s M. Hájkem v jeho kritice rozhodnutí NSS ve věci reklamy "Měl jsem se líp učit", souhlasím s kritikou reklamy založené na vy(zne)užívání lidské sexuality.

Reklama založená na využívání lidské sexuality je totiž podle mne prostě nefér, protože využívá pudového mechanismu, kdy muže instinktivně zaujme, pokud někde vidí nahou ženu. Je to něco podobného, jako když výrobci potravin své výrobky dopují fruktózou a glutamátem, čímž ovlivňují pudové funkce našeho organismu, které jsou těmito sloučeninami oklamány.

Jako otec dvou dcer neoceňuji ani fakt, že reklama využívající sexualitu obvykle pracuje s nerealisticky štíhlými (často Photoshopem upravenými) modelkami, čímž dále posiluje zvrácený ideál krásy, byť asi není jeho primárním tvůrcem.

Naopak v reklamě zneužívající sexuality podle mne nelze nalézt aspekty svobody projevu, které v reklamě "Měl jsem se líp učit" podle mne nalézt lze.

Myslím si zkrátka, že tyto reklamy lze odsoudit i bez toho, abychom za součást pojmu dobrých mravů (které by měly být výsledkem společenského konsensu) označili zákaz sexuální objektifikace nebo abychom v této formě reklamy viděli zakázanou diskriminaci.

Občasný blogger řekl(a)...

Ad Karel Hlaváček - Já se taky ráda zasměju (viz výše). ;)
A Českou sodu jsem naprosto baštila v 90. letech, ale když jsem se na ni tuhle opět podívala, byla jsem v upřímném šoku.
Otázka, kterou ale kladete vy, souvisí s rozdílem mezi vkusem a morálkou, a otázkou do jaké míry má zasahovat právo. Morální závadnost podle mého vzniká, když dochází k újmě a/nebo se zasahuje do práv druhých. A právo má zasahovat v určitých kvalifikovaných situacích. Ty mohou být zaprvé vymezeny obecně. Buď dle prostoru – a zde je relevantní právě ten veřejný prostor (vs soukromý prostor) a fakt, že se jedná o reklamu, ikdyž já bych obdobnou analýzu bych uplatnila i na sdělovací prostředky obecně. Nebo podle typu sdělení – zde bude podstatné, že se jedná podporu existujících stereotypů o znevýhodněných skupinách (diskriminace). Zadruhé se může jednat o individualizované vyhodnocení konkrétního zásahu, například podle ochrany osobnosti.
Prakticky to znamená, že bude-li si TV show dělat srandu z politiků, nebude to samo o sobě závadné, pokud to například nebude sexistické či rasistické, apod. Bude-li si dělat srandu z konkrétního politika/čky, bude též záležet na tom, do jaké míry bylo zasaženo do jeho/její lidské důstojnosti, dobré pověsti (a ostatních kritérií ochrany osobnosti podle občana).

Guy Peters řekl(a)...

Terminologická poznámka: Blog (= webovský zápisník) je Jiné právo. Váš text je post či článek.

Tomas Pavelka řekl(a)...

Vyhlašuji soutěž o vtip (neb marketing se pokouší o vtip coby pozitivní emoci), který nečerpá svou jadrnost ze stereotypů pohlaví, rasy, barvy vlasů a dalších fyziologických subtypů, národnosti, jazyka a dalších kulturních subtypů, chytrosti, hlouposti, z mrtvých, živých, malých, velkých, mladých, starých, středně starých (ženy v přechodu), hasičů, popelářů, policistů, zvířat(!), komiksových, pohádkových a literárních postav a dalších povolání a životních rolí, na jejichž volbu člověk ne vždy má dostatečný vliv.

PS: H2SO5 se nepočítá.

Souhlasím, že reklama „potřebujete píchnout“ je sexistická, neboť těží ze stereotyopu o pohlaví. Jakobychom my, muži, nebyli schopní vnímat vnitřní hodnotu služby ve formě kvalitně poskytnutého úvěru, půjčky, či konsolidace, ale potřebovali ke vzbuzení zájmu sexuální kontext. Cítím se reklamou dotčen, neboť není pravda, že myslím na sex i ve chvílích, kdy bilancuju svoji finanční situaci. Tato reklama snižuje mou lidskou důstojnost.

Aneb kde chybí smysl pro humor a vlídnost, nastupuje politika a právo.

Anonymní řekl(a)...

Já vůbec netvrdím, že jsou muži a ženy "sexualizovány" do stejné míry na veřejnosti. Evoluce zcela zjevně muže donutila chovat se jako lovec, který má na výběr a proto "sexualizovala" ženu a ta nejsexualističtější měla nejpravděpodobněji nejvíce potomků. Na tom nezmění nic ani celá gender studies nebo zákon, naději hledejte maximálně v budoucích léčivech.

Inzerent přeci nemusí vyrovnávat sexualizování pohlaví nebo mít rasově a pohlavně vyvážený komparz. A kdyby byl každý zásah do něčích práv měl být trestán, pak by společnost zdegenerovala do stalinistického státu.
Zásah práv musí být citelný a musí být prokazatelný, nestačí jen že jedna paní povídala, zda navíc jedna bílá paní povídala o jiných.

Upřimně řečeno je mi Váš slovník v vašem článku naprosto cizí, protože je subjektivisticky mlhavý. V podstatě abych Vám rozuměl, musel bych mít puristicky anglikánské kinderstube a žít v akademické vatě. Jen aktualisticky doplním, že stejná anglikánská ideologie dřív umožnila existenci apartheidu.




Jan Kučera

Anonymní řekl(a)...

Nelze neš souhlasit s kontračlánkem pana Hájka, totiž že ne každá diskriminace je v rozporu s dobrými mravy.

Musíme mít především na zřeteli, že výrazy "dobré mravy" a "diksriminace" jsou obecné výrazy, časově proměnlivé a bylo by naprosto náhodné, kdyby byl jeden výraz podmnožinou druhého.

Osobně nepovažuji dannou reklamu za problém ve vztahu k oběma pojmům, ale dovedu si představit soudce, kterému něco podobného vadí. Je pak na něm, aby svůj subjektivní názor zdůvodnil, i když bych raději viděl hlasování v porotě bez zdůvodnění. Zde se stalo navíc myšlenkové faux pas v tom, že diskrimiance je vždy v rozporu s dobrými mravy, pavděpodobn pod dojmem antidiskriminačního zákona, který ale paradoxně některé diskriminace výslovně povoluje - TAKŽE JE VLASTNĚ NEMORÁLNÍ :-)

Petr Hasálek

Anonymní řekl(a)...

Asi tak
http://www.amk.to/images/articles/default/861-1386529931.gif

Jan Slanina řekl(a)...

PS: jinak řečeno: reklama založená na sexuálním pudu se podle mne více podobá reklamě podprahové než reklamě "Měl jsem se líp učit".

Anonymní řekl(a)...

Protože tématem diskriminace jsem se pár let zabýval, dovolím si jen pár poznámek:

1) ne každá diskriminace je nutně v rozporu s dobrými mravy - pokud máme tzv. pozitivní diskriminaci (nazývanou jakkoli jinak, aby se zastřelo, že jde o diskriminaci) těhotných, žen, nezletilců, méně zastoupené rasy, invalidů atd. tak taková společensky akceptovaná diskriminace není v rozporu s dobrými mravy.

2) antidiskriminační směrnice zakazují sice obtěžování, přičemž jej chápou jako vytváření ponižujícího či urážlivého prostředí, nicméně v komentáři k antidiskriminačnimu zákonu, který směrnice EU doslovně opisuje, jehož je samotná Havelková spoluautorkou, se u obtěžování píše, že: určující nebudou individuální pocity dotčené osoby, resp. její přemrštěné požadavky na korektnost celkového prostředí. Rozumná osoba v postavení oběti obtěžování by musela danou reklamu vnímat jako nežádoucí, aby bylo možné hovořit o obtěžování. Obávám se, že většině lidí sexistické reklamy prostě nevadí a nepohoršují nad míru přiměřenou poměrům. V opačném případě by je jejich autoři ani nevytvářeli. Pokud Havelková usiluje o opak, pak se obávám, že chce právem napravovat "hnusnou" morálku. To nemůže fungovat.

3) teze, že se stereotypy je třeba bojovat právní úpravou, dokazuje naprosté nepochopení mechanismu diskriminace. Stereotypy samy o sobě závadné nejsou. Mohou být pozitivní i negativní a hrají v lidském jednání podstatnou roli. Vtip je v tom, že pouze zapojení negativních stereotypů do mechanismu diskriminace nakonec může vést i k diskriminaci. Může vést také k vyhýbání se, k nevhodným vtipům, klidně i k fyzickému napadání. Nicméně stereotypy samy o sobě zlikvidovat nelze. Pokud někdo tvrdí opak, měl by si uvědomit, že právo musí být vynutitelné a to, co předepisuje, musí být v praxi dosažitelné. Blíže k mechanismu diskriminace např. Bouda, P. Zákaz diskriminace - analýza problému s ohledem na právní úpravu EU a ČR, diplomová práce, MU Brno, 2010.

4) osobní poznámka: lidé uvažující stylem, který zde artikuluje Havelková, v minulosti zahalovali antické sochy s obnaženým poprsím či genitáliemi, na obrazy starých mistrů domalovávali fíkové listy a dnes vnucují obyvatelům Evropy šátky a závoje. Jejich vzorem jsou dnes tak "pokrokové" země, jako je Irán, Irák či Saudská Arábie, kde ženy samy ani nesmí řídit auto a musí chodit v pytli, ze kterého mžourají skrz průzor. Ženy tam jako sexuální objekt skutečně znázornit nelze.

Jan Kasal řekl(a)...

Reklama, ve které je oblečená žena zobrazena při vaření nebo při péči o děti je přijatelná nebo diskriminační?

Šimon Klein řekl(a)...

Důvodem zobrazení ženského těla není presumpce, že konzumentem je muž. Ženské tělo je s to upoutat pozornost jak mužů, tak žen. Oproti tomu pohled na mužské tělo zajímá muže i ženy nesrovnatelně méně. Stačí srovnat časopisy pro dámy a časopisy pro pány. Obrazový materiál v nich obsažený je takřka totožný.

Pavel Uhl řekl(a)...

Chtěl bych tímto autorce postu poděkovat za článek. Když jsem si přečetl text Michala Hájka, silně jsem s ním nesouhlasil a chtěl jsem napsat něco, co by s jeho textem polemizovalo. Jsem rád, že to udělala Barbara Havelková, a to nepochybně mnohem lépe, než bych tak učinil já. S jejím textem vřele souhlasím.

K diskusi pod postem bych dodal pouze to, že právo samozřejmě lze vykládat nekonečně mnoha způsoby. Konečným arbitrem mezi různými variantami výkladu je pak hodnotový žebřík každého jedince, ať už je k výkladu práva povolán, popřípadě se k němu svobodně vyjadřuje. Úvahy à la „který typ liberalizmu“ jsou sice akademicky zajímavé, ale k základní potřebě práva dávat odpovědi na řešení sporů a na zásadní otázky, co je dovoleno, nepřispívají.

Právo samozřejmě nekopíruje zcela předepsanou, přijatou či jinak popsanou společenskou hodnotovou osnovu, ale reaguje pouze na excesy zásadní. Vedle toho by mělo reagovat se zvýšenou citlivostí tam, kde jiné, zpravidla sociální, nástroje regulace zcela selhávají. Existují samozřejmě společnosti, kde je podobné jednání veřejnoprávně nepostižitelné, ale v těchto společnostech by mu zabránila přirozená sociální regulace (politická korektnost), popřípadě nástroje soukromého práva.

Problémy rasismu a i sexismu jsou v české společnosti zásadní; za dvacet let nedošlo ze strany společenosti a jejích institucí k zásadnímu posunu v jejich uchopení. Tyto problémy navíc silně ohrožují obecnou společenskou soudržnost a dlouhodobě erodují subjektivní vnímání principu rovnosti a potažmo i spravedlnosti. Proto je namístě, že se první senát NSS k této otázce postavil svými třemi čely a zvýšil v tomto směru hranici citlivosti.

Anonymní řekl(a)...

Asi bych ještě našel judikát z 20.let minulého století z oblasti soutěžního práva, který výslovně povolil užití fotografie ženy a psa u nabízeného výrobku bez nějaké zvláštní souvislosti.



Jan Michna

Anonymní řekl(a)...

Z těchto aktivistů nové levice (ať již v oblasti práva či jinde) je na kilometry daleko cítit to pohrdání "běžnými lidmi", jejich hodnotami a životním stylem. Když jsem viděla reklamy vybrané v "Sexistickém prasátačku", často šlo o neprofesionální výtvory drobných živnostníků či jejich rodinných příslušníků, kteří si na reklamu svojí vlastní firmy dali něco, co se jim osobně nějak tak líbilo. Nejde si nevšimnout, jak se právě těmto lidem různí lidé napojení na sociálněvědní fakulty či státem financované "neziskovky" (financované právě z daní těch pracujících) vysmívají a ukazují jim, jak oni jsou ti, kdo má navrch. Přesně je cítit to pohrdání i vůči dělníkům ve fabrikách, kteří mají polepené šatní skříňky obrázky nahých žen, vedou o sexu poklesle vulgární rozhovory a politická korektnost při debátách o etnicitě jim nic neříká. Stejným lidem chtějí tihle nařizovači libující si v akedemických termínech, které nemají reálný obsah bez ukotvení v jejich neomarxistických a obdobných teoriích, zakázat i jejich zaplivanou a zakouřenou hospodu, protože oni cítí morální převahu určovat, co kdo smí či musí dělat. Romský kopáč se ani nesmí s majitelem společnosti, pro kterou pracuje, svobodně domluvit, co si vezme do práce na sebe. Tohle povýšenectví vůči Romům přesně vystihl Borrega Borrega v případě DH v. Česká republika, když nesouhlasil s tím, že velký senát ESLP fakticky konstatoval, rodiče romských dětí, "i kdyby" byli schopni dát vědomý souhlas, nedokážou vybrat svým dětem školu.

Okamžitě se mi vybali citát sociologa Petra Hampla: "Zatímco tradiční socialisté se soustředili na ekonomické otázky, moderní levice se snaží řídit celý životní styl – určovat, co mají lidé jíst, jak mají trávit volný čas, jak si rozdělí práci v domácnosti, jak budou vychovávat své děti… až po to, jaké sexuální praktiky mají provozovat."

Jitka Novotná

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím s tím, že kdybych záměrně oblékl skupinu Romů do podobných triček, vyfotil je a dal na billboard, tak tím prohlubuji nežádoucí stereotyp, že Romové můžou vykonávat maximálně nekvalifikované profese, což veřejnému prostoru neprospívá a není to žádoucí. Poškozenou je v takovém případě celá společnost a ve větší míře romská menšina. Skuteční lidé však nejsou komparz, nemůžu si namixovat jejich společensky korektní složení.

Soudy se ale k mému smutku téměř vůbec nezabývaly tím, zda převážně romské vzezření pracovníků bylo dílem náhody. Proč si společnost Underline vybrala k realizaci právě společnost Šlehofer? Jaká je obecně situace ve společnostech provádějících výkopové práce ohledně poměru počtu Romů a neromů v řadách jejich zaměstnanců na těchto dělnických pozicích?
Třeba by se ukázalo, že by taková reklama nešla zcela bez Romů zrealizovat, leda by se zadala firmě nějakého rasisty. :-(

Je důležité si uvědomit, že dostal-li někdo tento nápad, musel vybrat nějakou profesi tak, aby si lidé opravdu řekli: „No jo, tohle bych dělat nechtěl!“. Problém je, že opravdu nekvalifikovaných zaměstnání, odpovídajícího profilu a provozovaných takto veřejně moc není. Ještě mě napadají popeláři, ale protože je to v určitém věku vysněné povolání většiny kluků ;-) a navíc musí nosit reflexní vesty, tak to nebude vhodná náhrada.

Soud uvěřil společnosti Underline, že na etnické složení pracovníků neměla vliv a snížil jí o 20 000 Kč pokutu. Já se kloním k tomu, že z povahy guerillové reklamy byla pozornost médií žádoucí a nepřekvapilo by mě, kdyby dopředu věděli, jak se věci mají. Shrnuto: soud se téměř vůbec nezabýval tím, proč měli trička zrovna Romové a je to škoda - rozhodnutí by to prospělo.

Mně ovšem na tom rozsudku především vadí ta část ve věci „Snižování lidské důstojnosti konkrétních dělníků“, protože to už je trochu pomýlené a srovnání s házením trpaslíků prostě není na místě.

Věřím, že ti konkrétní kopáči to nedělají proto, že je to jejich vysněná práce, ale proto, že lepší nesehnali. Také věřím, že si uvědomují, že vyšší kvalifikace by jejich šanci na lepší pracovní uplatnění zvýšila. Také si jistě připouští, že na své současné situaci sami mají svůj podíl. Každopádně to mohli odmítnout.

Ona celkově ta teze, že důstojnost konkrétního člověka musí být chráněná i před ním samým, je hodně teoretická. To bychom mohli kompletně zakázat SM porno, striptýzové kluby atd. A existují dokonce ženy nosící trička s nápisy: „Wish These Were Brains“ či „Who Needs Brains When You Have These?“, které snižují svou lidskou důstojnost samy a ještě za to platí! Tak co s nimi?

Jan Angelovič
PS: Kouzlo nechtěného :-D

Havelkova-Havelkova_Mel_jsem_se_lip_ucit

Anonymní řekl(a)...

Ad Jittka Novotná : Nejsem milovník škatulkování, takže je mi jedno, kdo argumentuje a čeho je příznivcem. Daleko víc mi vadí, že ty argumenty BH jsou prostě slabé a tvrzení o sexismu dokazuje tvrzením někoho jiného, který opět cituje někoho dalšího, opačné názory nejsou reflektovány a ani nejsou nějak váženy. Ony totiž podobné dva názory na stejnou věc ani vážit nelze. Od toho má být porota, kde se hlasuje a i to je spravedlnost lidská.

Když jeden rom řekne, že ho ta reklama uráží a druhý ne, kde je pravda ? A má takový názor smysl, když ani jeden z nich reklamu neviděl a byl s ní konfrontován až na nátlak nějaké skupiny zjišťující jeho názor ? Je zcela zjevné, že pojen mravy, etika, diskriminace jsou někdy užitečné, ale mlhavé a proto by s nimi právo mělo pracovat co nejméně jako s pomocným instrumentem, protože jak se jednou dostanou do rukou fanatika, skončí to špatně. V Iránu po islámské "revoluci" byla ministryně školství (ano v tom pro komunisty a islamisty zaostalém perském království byla nezahalená žena ministryní) popravena pro jednání "proti bohu a světu".

Osobně bych zařadil názory BH v úvodním příspěvku jako stá-dní ve smyslu, že chce aby se stát postaral o nesvéprávné stádo, které si nemyslí to, co si myslí autorka. Podstava vtipu je přeci také v hyperbole, že se přežene jistý rys nčlověka, ale i národa, rasy, náboženství a ten se analogizuje na jiný předmět a tím se jinak neškodná vlastnost stane groteskní. Svět autorky ale už nezná černý humor, jen slušný humor.... a takový jak víme nestojí za nic.

Viktor Navrátil

kocour řekl(a)...

Jitka Novotná:

Jedním slovem - snobi.

Šimon Klein řekl(a)...

Jitka Novotná: Sexistické prasátečko je kategorie sama pro sebe. Pamatuji si, že jeden ročník této skvělé soutěže vyhrála reklama na erotické služby, protože zobrazovala polonahé ženské tělo. Nevím, zda povolaní hodnotitelé neviděli souvislost mezi zobrazeným tělem a nabízeným produktem, či zda si představovali, že si bordel dá do výlohy hodinky. Tak jako tak bych tuto soutěž pro ilustraci současného diskursu raději nepoužíval.

Anonymní řekl(a)...

V prvé řadě chci autorce poděkovat za její polemiku s mým příspěvkem. Pod oběma články se rozpoutala zajímavá diskuze, což je to nejdůležitější. Nemá zde proto smysl, abych opakoval své argumenty. O jejich doplnění či naopak popírání se ostatně postarala řada diskutujících. Snad jen k poslednímu bodu stran "nechtěné" ochrany v souvislosti s druhotnou viktimizací: možná právě proto se správní orgán měl zajímat o názor participujících kopáčů, aby zjistil jejich skutečný postoj k této reklamě. Kategorický závěr stran "absolutní" lidské důstojnosti je jen zbytečným ulehčením pro aplikační praxi.

Obecně se bojím, že se postupnými plíživými kroky dostaneme do situace, kdy se budeme muset až bát veřejně mluvit, abychom se někoho nedotkli a nebyli za to právem sankcionováni. S autorkou se tudíž rozcházím v samém hodnotovém základu, protože pro mě je na prvním místě svoboda, přičemž jakékoli její omezování je třeba důkladně zvažovat. Pokud na každý problém budeme vymýšlet právní normu (nejlépe doprovozenou sankcí), pak je to podobné, jako když na každou nemoc nasadíme antibiotika. Viry a bakterie nám postupně zmutují, stanou se rezistentními a vrátí se v mnohem nebezpečnější podobě. Obdobně společenské problémy se nám skrze právo možná na chvíli podaří potlačit (resp. spíše se na chvíli schovají), ale nevyřeší se. Naopak postupem času zase probublají zpátky na povrch mnohem agresivněji. Sterilní veřejný prostor má zase stejné důsledky jako žít v dezinfikovaném bytě - pokud následně vyjdete ven na čerstvý vzduch, snadno onemocníte. Trocha špíny (není-li jí moc) je naopak dobrá jako očkování :-)

Michal Hájek

Jan Potměšil řekl(a)...

Co se oné reklamy "Měl jsem se líp učit" týče, považuji to, že v ní figurovali především Romové, spíš za by-product, nikoliv nutně za primárně zamýšlený cíl. Tzn. nevím, zda tam lze moc operovat s diskriminací, byť ten výsledek může podporovat určité stereotypy. Spíš mi to pro ty dělníky přijde ponižující - těžko mohou svému šéfovi odmítnout. Tím trikem zároveň říkají, že jsou blbové, kteří se byli líní učit (přitom jsou třeba rádi, že nějakou práci mají a s možností získat kvalitní vzdělání to mohlo být všelijaké). A přijde mi to i jako neúcta k práci, zde manuální. Každá práce je potřebná a zaslouží si ocenění, naopak přezíravost k ní si zaslouží spíš odsudek. Tzn. zvolená forma reklamy mi přijde stejně necitlivá, nedomyšlená a svým způsobem buranská, jako některé "geniální" nápady prezentované v tom sexistickém prasátečku.

Anonymní řekl(a)...

Jan Potměšil : to, že má být každá práce potřebná a zasluje ocenenění, je privátní filosofické hledisko, který každý nesdílí. Já třeba nepovažuji za skutečnou práci práci úředníka nebo českého soudce, co jen recykluje papír, někdo zas kariéru kopáče nepovažuje za člověka hodnou.

Michal Hrdina

Anonymní řekl(a)...

Ad Viktor Navrátil

Vidíte, a já bych osobně zařadila mezi "stádní" názory ty, které se podobají tomu Vašemu nebo názoru paní Jitky Novotné (argumentace "novou levicí" je snad ten "nejstádnější" názor, který jsem tu četla).

S rozsudkem NSS naprosto souhlasím, protože skutečnost, že jistá společnost si vybere pro tento typ reklamy zrovna profesi "kopáče", mi nepřijde vůbec náhodná. Nezaznamenala jsem, že by v této souvislosti někdo uvažoval např. nad profesí "prodavačky", která v menších městech zcela běžně pobírá mnohem nižší mzdu (vzhledem k lehčí fyzické práci) oproti kopáčům. Nespadla jsem z Marsu ani z Venuše, chodím po ulicích, funguji jako běžný normální pracující člověk, takže mám jakousi laickou (byť vědeckými studiemi nepodloženou) představu o tom, jaké etnikum je více zastoupeno mezi kopáči a jaké mezi prodavači/prodavačkami. Nic na tom nezmění argumentace, že osoby takto dehonestované s tím vlastně souhlasily a údajně se na tom domluvily se svým zaměstnavatelem (slovíčko údajně uvádím proto, že ještě nikdo nepopsal, jak ta domluva ve skutečnosti konkrétně zněla). Nevidím důvod, proč by si někteří mohli kupovat za peníze či věcné úplatky (cigarety) vše, tedy i cizí lidskou důstojnost, a využít tak slabosti druhé strany. Osobně mám za to, že chránit slabší stranu, která "na oko" chráněna být nechce, je zcela v pořádku (ano, jsem dokonce i pro zachování zákoníku práce) a puritánstvím mi to rozhodně nezavání (to je podobné, jako kdyby někoho, kdo bojuje proti ženské obřízce, obviňovali z vměšování se do cizích "kulturních" zvyků).

Ad Jan Kasal
Reklama, ve které je oblečená žena zobrazena při vaření nebo při péči o děti není diskriminační, naopak je normální a přijatelná (pokud tedy žena na sobě nemá tričko s nápisem „K ničemu jinému se nehodím“ ). Reklama, v níž muž poučuje ženu o tom, jaký prací prostředek má použít, není diskriminační, ale je nenormální a nepřijatelná :-D (samozřejmě jak pro koho).

RH

Honza řekl(a)...

Vážená Barbaro,
ačkoliv na začátku článku tvrdíte, že objasníte Váš souhlas s rozsudkem "měl jsem se líp učit", nejste schopná vyargumentovat porušení "dobrých mravů a snížení důstojnosti" v daném případě jinak, než za pomocí bezesporu hloupé a sexistické reklamy. Unáhlený závěr je klasický argumentační faul A = B.


Kampaň "měl jsem se učit líp" je krásným případem guerilla marketingu, jež nepřekračuje hranici etiky natolik, aby mohla někoho zraňovat a urážet. Více k ní v mém komentáři pod článkem Michala Hájka.
Chcete-li opravdu zjistit, kudy vede v reklamě ona křehká hranice mezi povedenou reklamou a tím co "musíme zakázat", tak si projděte práci Oliviero Toscani. Svět reklamy je mnohem barevnější, než myslíte.