pátek 29. listopadu 2013

Nostrifikovaný diplom ze slovenského práva k advokátní koncipientuře nestačí

Rád bych upozornil na relativně nedávný rozsudek Nejvyššího soudu v kauze sp.zn. 30 Cdo 1475/2013, který se zabývá zajímavou otázkou z hlediska výkonu koncipientsví, resp. posléze advokaci v ČR. Soudu byla konkrétně předložena otázka, zda může ČAK odmítnout zápis do seznamu advokátních koncipientů osobě, která předloží vzdělání v oboru právo od (nyní) Panevropské vysoké školy, kterážto dle zjištění nalézacích soudů má souhlas jen s poskytováním studia v oboru slovenské právo, přičemž však takto nabyté vzdělání, resp. diplom byl posléze nostrifikován MŠMT (a tím potvrzena jeho srovnatelnost s dosaženým vzděláním v ČR). Nalézací soudy (Obvodní soud pro Prahu 1 a Městský soud) dospěly k závěru, že ano - že ČAK takový zápis může odmítnout. Nejvyšší soud pak posléze neshledal, že by dovolání mělo zásadní právní význam, pročež je odmítl. V odůvodnění nicméně s odkazem na dřívější rozhodnutí uznal oprávnění ČAK v každém jednotlivém případě zkoumat skutečný obsah dosaženého vzdělání, resp. zda takové vzdělání odpovídá obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice. Implicitně tedy aproboval i postup ČAK v daném případě.

Z odůvodnění mne zaujala zmínka o tom, že ČAK v minulosti příslušně nostrifikované diplomy akceptoval a prý běžně dané osoby do seznamu koncipientů zapisoval. Bohužel touto zmínkou úvahy na dané téma končí, a tak se vlastně nedozvíme, zda tomu tak opravdu bylo či nikoliv.

Dále a aniž bych se tomu blíže někdy věnoval, by mne zajímal "evropský" rozměr (tj. otázka přípustnosti postupu ČAK z hlediska volného pohybu osob, včetně přístupu k zaměstnání, resp. svobody usazování) dané kauzy, který však bohužel nebyl v daných rozhodnutích nijak řešen. Nebylo již něco podobného řešeno na unijní úrovni? Obecně mi přijde pravomoc národních profesních komor z legitimních důvodů (mezi které patří i rámcové ověření obsahu nabytého vzdělání) regulovat vstup do odvětví poměrně obhajitelná, ale celkem by mne zajímalo, zda se již něco takového neřešilo před SDEU, kde by to s jeho "prointegračním" přístupem mohlo dopadnout jinak.

Pro úplnost podotýkám, že vůbec neznám bližší skutkové okolnosti ani detaily dané kauzy a vyjadřuji se tak pouze na základě četby odůvodnění zmíněného rozsudku. Samozřejmě pokud někdo znalý dodá bližší kontext, budu rád za informaci.

37 komentářů:

Dušan Sulitka řekl(a)...

Odlišný postup ČAK-u v minulosti bol zrejme spôsobený novelou zákona o advokácii, ktorá s účinnosťou od 1. 9. 2009 do § 37 odst. 1 písm. b) bodu 2 pridala nasledujúcu formuláciu "současně takové vzdělání odpovídá obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v oboru právo na vysoké škole v České republice." Tento dôvetok v minulosti v zákone obsiahnutý nebol, ČAK-u tak pravdepodobne neostávalo nič iné, než sa uspokojiť s nostrifikáciou. Je to však iba moja domnienka. Judikatúra Súdneho dvora týkajúca sa podobného problému (požiadavka nostrifikácie + zrovnateľný obsah vzdelávania) mi bohužiaľ nie je známa. Po letmom pohľade na článok 14 smernice o uznávaní odbornej kvalifikácie mi však postup komory príde v poriadku. Aplikácia zákona o advokácii sa však dúfam v rukách ČAK-u nestala absolútnou prekážkou výkonu právnického povolania v ČR pre osoby zo zahraničným vzdelaním. To by už samozrejme problém bol. Podľa unijného práva môže byť požadované „adaptačné obdobie“, alebo „skúška spôsobilosti“. Ako k tejto možnosti pristupuje ČAK v praxi netuším. Každopádne ďakujem za zaujímavý post.

Anonymní řekl(a)...

Já bych se přidal s doplňujícím dotazem, jelikož jsem to nikdy nechápal:

Studenti v ČR na té škole studují slovenské právo, na které má ta VŠ akreditaci v SR anebo studují české právo bez akreditace? Na webu uni nikde nevidím rozpis předmětů.

Yossi

Anonymní řekl(a)...

Evropský prointegrační rozměr a otázku svobody usazování a výkonu povolání by jistě stálo za to řešit v situaci, kdy by ČAK nezapsala absolventa hypotetické „problematické“ slovenské vysoké školy, s odůvodněním, že jeho vzdělání neodpovídá „obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v oboru právo na vysoké škole v České republice“ (§ 37/1/b/2 ZkAdv). To ale podle mě není (nebo přinejmenším nemusí být) tento případ.
V rozsudku se píše, že výuka žalobce nebyla fakticky realizována (nyní) Panevropskou vysokou školou v Bratislavě, ale společností Uninova, o.p.s. v Brně. Stejně jako náš zákon o VŠ v § 39/2, tak i slovenská úprava (§ 47 odst. 2 zákona č. 131/2002 Z. Z.) výslovně zapovídají převod státního souhlasu s oprávněním působit jako soukromá vysoká škola na jinou právnickou osobu. To soud koneckonců také sám uvádí.
Panevropská vysoká škola se na webu zmiňuje, že Uninova, o.p.s. je její „dceřiná vzdělávací společnost“ (http://www.paneurouni.cz/cz/o-pevs/o-nas/kdo-jsme/). Jde tedy zjevně o jiný subjekt, než který je držitelem státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola. Není-li možný převod státního souhlasu, tím méně je podle mě možné jeho dublování na dceřiné společnosti. Vzdělání tedy v tomto případě prováděl někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn.
S výhradou neznalosti detailů (například jaký byl přesně právní vztah žalobce k PVŠ a jaký k Uninově atp.) bych pak vůbec nevylučoval možnost, že žalobce ne že získal jiné než potřebné vzdělání, ale že - obávám se - formálně vzato nemusel získat vzdělání žádné. Případná nostrifikace takový nedostatek samozřejmě zhojit nemůže (vůči ní bych si uměl představit například uplatnění § 156/2 SprŘ).
Jiná věc pak je, jak zmiňuje žalobce, že jeho spolužáci jsou zapsaní jako exekutorští nebo soudní čekatelé. Aby to nebyla(další) tikající bomba v systému našeho právnického vzdělávání.
Jan Malast

Anonymní řekl(a)...

V oblasti advokacie jde v tomto případě jen o snahu omezit uměle počet advokátů. ČAK se nezabývala např. plzenskými diplomy ani v době, kdy o jejcih praktikách každý věděl ani v době poté, co ztratila práva akreditaci, nezabývala se ani "Staníky" na PF UK, ztracenými diplomkami na stejné škole. Rovnost před zákonem jako hrom.
Ať CAK udělá nestranou PÍSEMNOU zkoušku a na diplomingy nechť se vykašle.
Není žádným tajemstvím, že advokátní zkouška je naprosto statisticky nerelavantní amaterérská ústní povídačka bez solidních pravidel toho, co ještě projde a kdo bude v danné komisi,

V rozporu s unijním párem to bezesporu je, ale elementární neznalost evropského práva u správních soudů včetně "nejvyššího" mě nepřekvapuje. Všichni víme, že tady nehraje právo žádnou roli, jde jen o to znemožnit soukromým školám vstup do vzdělávacího trhu stejně jako to v oblasti práva dělá akreditační komise ve spolupráci se zástupci z ostatních konkurenčních PF.

Jen zmíním, že nejsem absolventem slovenské instituce, ale pohrdání právem ČAK a přísluzšnými soudy je do nebevolající.

Jiří Černý

Slavomíra Henčeková řekl(a)...

V tejto veci mám aktuálné osobné skúsenosti. ČAK skutočne neuznáva slovenské diplomy, a nejde len o súkromné školy akou je Paneurópska, ale o akúkoľvek slovenskú univerzitu vrátane Univerzity Komenského, čo je môj prípad. Návrh na zápis mi bol preto odmietnutý s odôvodnením, ktoré sa v podstate podobá tomu, čo uviedol Najvyšší súd. Pôvodne som si myslela, že ČAK vychádza z tohto svojho nedatovaného stanoviska http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=2919 a že s mojím diplomom nebude problém. Po odmietnutí návrhu na zápis som sa ale dozvedela, že sa v skutočnosti vychádza z tohto stanoviska http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=7108. Mať slovenský, resp. zahraničný diplom však neznamená, že Vás nezapíšu nikdy. Podľa slov ČAKu "nie je možné zápis v budúcnosti vylúčiť, ak si žiadateľ doplní vzdelanie." Telefonicky sa dozviete, že doplnením vzdelania sa myslí absolvovanie skúšok z trestného, správneho, občianského, obchodného a ústavného práva. Jediný, kto je v súčasnosti oprávnený Vás vyskúšať, je Právnická fakulta Univerzity Karlovej v Prahe v rámci celoživotného vzdelávania, konkrétne tzv. štúdia jednotlivých predmetovhttp://www.prf.cuni.cz/pravidla-pro-studium-jednotlivych-predmetu-1404044243.html. Potreba doplnenia vzdelania mi príde ako legitímna požiadavka. Zádrheľ je trošku inde. Potrebujete absolvovať 6 skúšok, poplatok za každú činí 5.000 Kč. A samozrejme aj nostrifikovať diplom. Pred rokom 2011 takáto požiadavka neexistovala, absolventi neviem či všetkých, ale určite viem, že Univerzity Komenského áno, boli automaticky zapisovaní ako advokátski koncipienti bez potreby absolvovania akýchkoľvek skúšok. Odôvodnenie ČAKu vo vzťahu k slovenským študentom je založené aj na argumente, že advokátska prax v ČR je len tri roky a v SR od tohto roka až päť rokov, čo spôsobuje príliv slovenských absolventov do ČR voči čomu sa chce ČAK aj takto brániť http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=12191 Nuž, v mojom prípade by som do Čiech odišla aj keby prax bola 5-ročná, ja keby 7-ročná. To nie je vôbec dôležité. Doplnenie vzdelania formou skúšok považujem tiež za legitímne. Len by som rada transparentne vedela, na čom vlastne som a koľko ma to bude stáť. A nemyslím si, že by dorábanie skúšok bolo jednoduchšie ako pobudnúť dva roky dlhšie v kancelárii ako koncipient. Alebo sa mýlim? Neviem, nemám čas sa nad tým viac zamýšľať, idem sa učiť správko.

Pavel Uhl řekl(a)...

O žádném "evropském" řešení nevím. Přijde mi ovšem docela podivné, že ČAK neuznává slovenské diplomy, pokud jí zákon implementující evropské právo nutí akceptovat slovenské advokáty jako evropské advokáty. Podle argumentiu od většího k menšímu by měla strpět, že se někdo vyučí v českém právu se slovenským diplomem, pokud je povinna strpět někoho se slovenskou advokátní licencí (a eventuálně i zapsat jako usazeného evropského advokáta).

Taky mě zarazilo, že to řeší soudy v civilním soudnictví. Zápis do seznamu koncipientů je veřejné subjektivní právo; komora v tomto směru vykonává veřejnou správu. Měl si podat žalobu podle s. ř. s. do Hybernský a pak kasační stížnost k NSS.

Anonymní řekl(a)...

Kvalitu daného štúdia a iné obdobné aspekty nechám stranou, avšak dané rozhodnutie ani rozhodnutia nižších stupňov sa mi vôbec nepáčia.

Prvostupňový súd (podľa prepisu v dovolacom rozhodnutí):

"BVŠP, nyní Panevropská vysoká škola, je soukromou zahraniční vysokou školou, které byl státní souhlas ... udělen vládou Slovenské republiky pro studijní program slovenské právo v sídle jejích fakult. Podle sdělení Ministerstva školství, vědy a výzkumu SR žádná z fakult této školy nemá oficiální sídlo mimo území SR. Poskytování studia uvedenou slovenskou vysokou školou na území ČR souvisí se společností UNINOVA o.p.s. Na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že vysoká škola, která žalobci poskytla vzdělání, nemá státní souhlas k poskytnutí vysokoškolského vzdělávání v oboru české právo na území ČR. Státní souhlas SR neobsahuje možnost toto vzdělání poskytovat prostřednictvím jiného subjektu a mimo sídla vysoké školy. Doklady o dosaženém vzdělání, které předložil žalobce tak nesvědčí o dosažení vzdělání předepsaného zákonem o advokacii pro zápis do seznamu advokátních koncipientů. K případné diskriminaci, na kterou žalobce poukazoval, uvedl, že žalovaná vysvětlila, že tři absolventi téže vysoké školy jako žalobce, byli sice zapsáni do seznamu advokátních koncipientů, avšak na základě pochybení konkrétních pracovníků žalované, kterým z tohoto titulu u žalované skončil pracovní poměr."

Toto snáď ani nepotrebuje komentár.

Druhostupňové:
"Žalobce studoval na vysoké škole, která má akreditaci pouze pro právo – rozuměj slovenské (a akreditace se vztahuje pouze na území Slovenské republiky), takže žalobci se nepodařilo prokázat, že by podmínky požadované ustanovením § 37 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii splnil. Stejně se ztotožnil i se závěrem, že ze strany žalované nedošlo k diskriminaci žalobce. K žalobcem v odvolacím řízení předloženému nostrifikačnímu rozhodnutí vydanému MŠMT ČR ze dne 27.1.2012, jímž byl uznán jeho diplom vydaný BVŠP a potvrzena jeho rovnocennost s vysokoškolským diplomem a dodatkem k diplomu vydaným v ČR, odvolací soud uvedl, že i když Univerzita Karlova (správně ovšem MŠMT) nostrifikovala diplom žalobce, žalovaná jako představitel profesní organizace má právo při zápisu do seznamu advokátů zkoumat obsah studia."

Aha, čiže medzinárodná zmluva (na ktorú sa zákon o advokácii odvoláva) sa stala trhacím kalendárom, lebo ČAK má v zákone možnosť skúmať, či dané vzdelanie zodpovedá "obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v oboru právo na vysoké škole v ČR." To už rovno môžu nostrifikáciu a medzinárodné zmluvy zrušiť, keďže ČAK má možnosť preskúmať to isté.
No a teraz naspäť k téme. Obidve rozhodnutia sú mimo misu.

Ak si odmyslíme zákonnú "zvláštnosť" uvedenú vyššie, ani prvostupňové,ani odvolacie rozhodnutie sa (podľa prepisu podstatných! tvrdení dovolačkou) nezaoberajú napr. tým, že:
a) prečo podľa papierov študoval daný študent BVŠP v SR, kým podľa vlastných slov v Brne v ČR (a teda ako je možné, že BVŠP rozdáva pre brnenských študentov uninovy nostrifikovateľné doklady)?
b) akým spôsobom ČAK skúmala obsah a rozsah štúdia na uninove ako zákonnú podmienku?
c) či nenastala diskriminácia (resp. či v tých ostatných prípadoch boli chybne zapísaní koncipienti potom aj vyškrtnutí, nielen zamestnanci prišli o miesto)
d) čo s prejudiciálnou otázkou typu: je § 37 ods. 1 pism. b) bod 2 in fine ZoA zlučiteľné s právom EÚ, resp. ako vykladať príslušný predpis EÚ?

No a dovolačka to zaklincovala, najmä tým, že daný študent má mať právnické vzdelanie podľa O.s.p. pre prípustné dovolanie, ale pre zápis koncipientúry pre ČAK už nie, čo myslím, že bohužiaľ je otázka zásadného právneho významu (bohužiaľ preto, lebo v civilizovanom právnom prostredí by bola banalitou pre prvostupňový súd).

A pokiaľ ČAK vykonáva "verejnú správu na úseku advokácie" (sic!), nemala náhodou celá vec končiť pred NSS?

Ondrej Pivarči

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Čo sa týka európskeho rozmeru, ESD zatiaľ rozhodoval dva podobné prípady:

C-313/01 Morgenbesser: Christine Morgenbesser vyštudovala právo vo Francúzsku, presťahovala sa do Janova a požiadala o zápis do talianskej advokátskej komory. Talianska komora jej žiadosť zamietla a ponúkla jej možnosť 2-ročného "rýchlokurzu" talianskeho práva, v rámci ktorého by musela zložiť 13 skúšok a napísať záverečnú prácu. Christine však o ďalšie štúdium nestála, pokúsila sa teda namietať nesúlad talianskych noriem s európskym právom. Argumentáciu postavila na tvrdení, že advokátska koncipientúra je samostatnou regulovanou profesiou v zmysle smernice 89/48/EEC (dnes už 2005/36/EC) o uznávaní odborných kvalifikácií. Súdny dvor však koncipientúru ako samostatnú profesiu neuznal (ide len o súčasť advokátskej profesie) a dodal, že sa smernica [2005/36/EC] na daný prípad neaplikuje, pretože sa týka len "hotových" právnikov, nie koncipientov. ESD však posúdil tiež relevantné ustanovenia primárneho práva, konkrétne čl. 45 a 49 ZFEÚ (voľný pohyb pracovníkov a sloboda usadzovania), a taktiež všeobecný princíp vzájomného uznávania diplomov, ktorý plynie z rozhodnutia vo veci C-232/99 Vlassopoulou. V zmysle týchto ustanovení má členský štát povinnosť vziať do úvahy predchádzajúce vzdelanie získané v inom členskom štáte a preskúmať, do akej miery je táto kvalifikácia postačujúca pre výkon právnickej profesie. "That examination procedure must enable the authorities of the host MS to assure themselves, on an objective basis, that the foreign diploma certifies that its holder has knowledge and qualifications which are, if not identical, at least equivalent to those certified by the national diploma." (para 68). V prípade objektívnych odlišností však členský štát môže vyžadovať doplnenie kvalifikácie. (Bohužiaľ neviem, ako prípad dopadol na národnej úrovni...)

C-345/08 Peśla: Ešte o niečo zaujímavejší je prípad Krzysztofa Peśla, ktorý sa chcel stať právnym čakateľom v Nemecku. Krzysztof vyštudoval právo paralelne v Poľsku i v Nemecku, v rámci svojich nemeckých štúdií však neabsolvoval povestnú prvú štátnicu ("erstes juristiches Staatsexamen"), ale len akýsi kurz základov nemeckého práva, za ktorý mu bol frankfurtskou univerzitou udelený titul "Master of German and Polish Law". Spolkové ministerstvo spravodlivosti tento titul odmietlo uznať ako dostačujúci pre výkon rechtsreferendariátu a vyžadovalo po Krzysztofovi porovnávaciu skúšku v rozsahu prvej štátnice. Krzysztof namietal, že v zmysle rozsudku Morgenbesser by malo byť posúdené jeho právnické vzdelanie z Poľska i z Nemecka, ESD ho však ubezpečil, že to z predchádzajúcej judikatúry nevyplýva, a zopakoval pravidlo o objektívnych odlišnostiach právnického vzdelania a o prípadnej nutnosti doplnenia kvalifikácie. Ako plynie z bodov 46-47 rozsudku, spôsob "preskúšania" je v diskrécii členských štátov, nie Súdneho dvora. Pre česko-slovenské prostredie je však extrémne zaujímavá tretia časť rozsudku, v ktorej sa ESD vyjadruje k tomu, ako náročná má byť porovnávacia skúška. Členské štáty totiž môžu - ale nemusia - od zahraničných absolventov vyžadovať rovnaký rozsah znalostí ako od vlastných študentov. Bod 56 rozsudku členským štátom umožňuje zmierniť náročnosť porovnávacej skúšky a podľa bodu 59 by sa (v prípade čiastočnej rovnocennosti kvalifikácie) od zahraničného absolventa nemala vyžadovať porovnávacia skúška v plnom rozsahu, ale len v rozsahu, v ktorom sa dosiahnuté vzdelanie od vyžadovaného vzdelania líši. Opäť bohužiaľ nepoznám rozhodnutie nemeckého súdu, ale z rýchleho kliknutia na Krzysztofov web usudzujem, že sa nakoniec Rechtsanwaltom nestal... :-)

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Voľný pohyb právnikov sa teda v súčasnosti delí na:
a) voľný pohyb advokátov, ku ktorému existujú hneď tri smernice (Lawyers Services Directive, Lawyers Establishment Directive, Professional Qualifications Directive)
b) voľný pohyb koncipientov, ktorý zatiaľ zostáva regulovaný len primárnym právom a judikatúrou, a ktorý poskytuje nižšiu mieru ochrany než ad a).

V súčasnosti sa pripravuje modernizácia smernice 2005/36/EC, v rámci ktorej by sa jej pôsobnosť mala rozšíriť i na osoby pripravujúce sa na výkon regulovaných profesií, a teda i na advokátskych koncipientov (porov. bod 4.8.1 návrhu, ktorý hovorí o väčšej právnej istote pre túto kategóriu odborníkov, resp. bod 3.3.3 Zelenej knihy, ktorá návrh bližšie popisuje). Dôležitá zmena, ktorá by prišla s novým režimom, by vyplývala z čl. 14(2) smernice: koncipient by si mohol vybrať medzi "skúškou spôsobilosti" a "adaptačným obdobím" - čo by v praxi znamenalo, že by sa skúške jednoducho vyhol. Navyše by sa do čl. 14 doplnil odst. 6 v nasledujúcom znení:

"6. Rozhodnutí o uložení adaptačního období nebo zkoušky způsobilosti se řádně zdůvodňuje. Obsahuje zejména tato zdůvodnění:
a) uvádí úroveň kvalifikace požadovanou v hostitelském členském státě a úroveň kvalifikace dosažené žadatelem v souladu s klasifikací stanovenou v článku 11;
b) uvádí předmět nebo předměty, které byly zjištěny jako podstatně se lišící;
c) vysvětluje podstatné rozdíly z hlediska obsahu;
d) vysvětluje, proč kvůli těmto podstatným rozdílům nemůže žadatel vykonávat na území hostitelského členského státu své povolání uspokojivým způsobem;
e) vysvětluje, proč tyto podstatné rozdíly nelze vyrovnat znalostmi, dovednostmi a schopnostmi, které žadatel nabyl během své odborné praxe a celoživotního učení.
"

-> ...bude zaujímavé, ako si ČAK poradí s písm. e) - bude argumentovať, že právnické vzdelanie na Slovensku je natoľko naviazané na konkrétne právne normy a natoľko odtrhnuté od abstraktnejších princípov, že právnici so slovenským vzdelaním nie sú schopní tieto rozdiely prekonať poučeným čítaním právneho textu? :-)

Poznámka na záver: postup ČAK je (zatiaľ) principiálne v súlade s európskym právom, obstojí však jeho konkrétne nastavenie? Nie je problematické, že porovnávacie skúšky môže slovenský absolvent vykonať jedine na UK v Praze a že za to musí zaplatiť tisíce korún? (Myslím, že je to 6x 5.000,- Kč)...

Anonymní řekl(a)...

cely system nostrifikace by si zaslouzil revizi nebo spis zmenu paradigmatu - puvodni zamer vychazel ze zcela jinych podminek nez jsou nyni - nebude se nic nalhavat - nyni vznikaji i vysoke skoly s jedninym motivem - nalakat cizince na "lehci" kdyz ne rovnou pouze "na oko" studium jiz primarne s cilem nasledne nostrifikace v zemi studenta - copka urednik z MSMT ma detailni informace o obsahu vyuku nejake zapadle soukrome vysoke skoly v Rumunsku ? Jak se pak asi citi absolventi treba prava ale i jinych oboru na skolach kde opravdu neni "nic zadarmo" ? V teto souvislosti mne napada jednak zakomponovat neco ve smyslu "rozpor s verejnym poradkem" u uznani cizozemskeho rozhodnuti i u nostrifikace. Po zodpovezeni techto primarnich otazek bych pak teprve resil zda a nakolik tuzemske pravo respektuje unijni pravo ve smyslu svobodneho pohybu, usazovani ... Tu nostrifikaci by mozna mel provadet nekdo treti, nebo by se vice melo jednat o rizeni "sporne" kde jsou 2 ucastnici (kdo za stat, ktery zastupuje verejny poradek?), nikoliv pouze zadatel a rozhodujici organ, soudni prezkum by byl umoznen k odvolani proti kladnemu rozhodnuti. V teto souvisloti mne pak napadaji i treba motivace Michala Haska z CSSD delat rigorozni praci (JUDr.) na soukrome vysoke skole na Slovensku, to pomijim fenomen plzenska prava atd. a to jsme pouze v CR kde jeste realie aspon trochu zname .. Martin Levy

Anonymní řekl(a)...

Pokud se nemýlím, na úrovni evropského práva jsou popsanému stavu nejblíž rozsudky SD EU ve věci Morgenbesser (C 313/01) a Peśla v. Justizministerium Mecklenburg-Vorpommen (C 345/08).

Ve věci Morgenbesser SD konstatoval, že komora nemůže odmítnout zápis do seznamu advokátních koncipientů pouze z důvodu, že dotyčná osoba je držitelem VŠ diplomu z jiného členského státu, jenž nebyl nostrifikován nebo potvrzen jako ekvivalent diplomu z členského státu komory.

Ve věci Peśla SD uznal určitou míru posuzovací volnosti orgánů členského státu, v němž chce osoba s VŠ diplomem z jiného členského státu vykonávat praxi advokátního koncipienta a v budoucnu též advokáta, zároveň však konstatoval, že ony orgány mohou uznat i nižší úroveň znalostí, než jaká je požadována od osob s diplomem z tohoto členského státu (v dané věci od Němců).

Doufám, že je to srozumitelné - upřímně řečeno dopodrobna oba rozsudky neznám.

Kateřina Skřivánková

Anonymní řekl(a)...

No, tak vidím, že se mi předtím bůhvíproč nezobrazily komentáře, takže judikaturu SD EU přede mnou už vysvětlila Zuzana Vikárska.

K. S.

Anonymní řekl(a)...

Povšimněte si, že žalobce nebyl pro dovolání zastoupen advokátem a NS to nevadilo. Takže pro NS bylo jeho právnické vzdělání zjevně dostatečné pro podání dovolání, ale ČAKu pro pouhý zápis jako koncipienta nikoliv.

Anonymní řekl(a)...

Mno tak neuznávat Slovenské vysoké školy v oboru právo...
ad 1/ Slovenská republika ty české normálně uznává
ad 2/ Polovina učitelů na slovenských právnických školách jsou češi, kteří učí i na českých
ad 3/ Čvrtina učitelů na českých právnických školách jsou slováci, kteří učí i na slovenských
ad 4/ 90% práva v ČR i SR jsou prakticky totožné... i ten občan je do 31.12.2013 v obou státech zákon 40/1964 Sb., neřku-li, že legislativci od sebe opisují, zákonodárci od sebe opisují a i soudy od sebe vzájemně opisují (vtipně zpravidla čeští legislativci a zákonodárci opisují od slovenských a a slovenští soudci od českých)
ad 5/ rozdíly mazi právními řády je opravdu marginální, a jde o velmi podobnou situaci, jakou je nějaká středně obsáhlá novela zákona - paradoxně mnoho právníků, zejména těch starších, pokud by chtěli do advokacie, tak obsah jejich učiva je zcela odlišný od současného učiva
ad 6/ Česká republika je jedinou zemí EU a dokonce jednou ze dvou zemí Evropy (společně s běloruskem), kde není soukromá právnická škola
ad 7/ lpět na názvu "právo" namísto nad obsahem je opravdový světový unikát
(i já jsem abdsolvoval studium v oblasti veřejné správy, kdy jsem si v rámci volitelných předmětů vybral takové, že jsme pokryl celou škálu předmětů totožně jako na PF, a to všetně i kreditního rozsahu - ovšem z hlediska pokryteckého pozitivistického textualismu nejsem ani ten právník a nemohu vykonávat činnost advokáta; vtipně ovšem jsem zaměstnán u firmy jako právník a zastupuji jí v celé škále soudních sporů v občanském, obchodním a správním právu).
ad 8/ mnoho zahraničních škol i v rámci EU lze studovat i korespondečně (e-learningem)
ad 9/ Panevropská vysoká škola ve svých pobočkách jenom vystupuje ekonomicky řádně a hospodárně - proč by mělo jet 50 studentů jet třeba z Prahy do Bratislavy (a mnohdy i se svým učitelem, který je taktéž třeba i z Prahy), tam si to formálně odříkat na slovenském území a zase jet zpátky;
a to neříkám, jak se bude s formulkou o působení akreditace uvnitř slovenské republiky, až jednou lidi z PeVŠ napadne využít k výuce prostory knihovny a školícího sálu Slovenského velvyslanectví a formálně budou v Praze-Bubenči na půdě Slovenské republiky.

Formalismus a porušování platného práva je bohužel u ČAK na denním pořádku. ČAK si dokonce novelizovala zákon, když se mezi koncipienty dostal absolvent policejní akademie, který odůvodnil, že jde o vzdělání v "oblasti práva" (jak dříve uváděl zákon), tedy i on může být zapsán. byl zapsán, a než mohl vykonat advokátní zkoušky - asi měsíc před nimi, byl vyškrtnut, protože ČAK si protlačila změnu zákona o advokacii, tedy nesplňoval podmínky pro výkon advokáta, ačkoli ho tři roky dělal - a vcelku úspěšně.

Možná by bylo dobré novelizovat celkový advokátní stav, tj. umožnit zřízení různých advokátních komor, vzájemně si konkurujících. Vstup do advokacie umožnit podle příbuznosti obsahu oboru a nikoli podle formalistického názvu. A možná také začít vyškrtávat advokáty, kteří neprojdou zkouškou na PF v případě zásadní změny zákona - například nyní občanského práva, obchodního práva a mezinárodního práva soukromého... před pár lety trestního práva a chvíli předtím správního práva a v roce 1993 i ústavního práva. Neřku-li od roku 2004 Evropského práva.
Všichni advokáti, kteří nemají příslušnou zkoušku, by jí museli absolvovat, jinak by byli vyškrtnuti - to by byla potom zábava.

Karel Matušák


btw. Mgr. Stanislav Huml je absolventem policejní akademie a byl soudem uznán a mohl zastupovat někoho jako obecný zmocněnec jak před NSS a dokonce tam vyhrál.

Ivo Telec řekl(a)...

O žádný "převod" individuálního státního souhlasu se nejedná. Státní zkouška se vykonává před slovenskou státní komisí PEVŠ (alespoň v současné době i při studiu prostřednictvím české "pobočky"). I v Česku lze studovat např. veřejnoprávní Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně prostřednictvím soukromého a právně samostatného Institutu mezioborových studií v Brně. Zákon to takto umožňuje a počítá s tím.

Anebo lze u nás vystudovat např. LL.M. in Corporate Law na Nottingham Trent University v Británii (nepleťme si ji se známou Univ. of Nottingham) prostřednictvím PF MU v Brně, aniž by člověk uměl jediné slovo anglicky a vůbec někdy byl v Británii (promoce je také v Česku). (I jeden český /ne britský/ ministr školství to absolvoval). Britský diplom ovšem dostane z českého práva, které se navíc výukově (obsahově) týká korporací jen okrajově. Český název je také odlišný "obchodní právo", což není "corporate law" ani podle českých učebnic korporačního práva. - Podobně to je v Brně i na soukromé vysoké škole, B.I.B.S. (anglický název, česká škola, britský diplom, český obsah výuky, čeští vyučující). Fór je v tom, že podle českého zákona jde jen o placené celoživotní vzdělávání s odvodem části výnosů do Británie (jenže od 2009 to má zvláštní - v podstatě zabraňující - režim podle novely zák. o VŠ, která podle všeho uniká pozornosti ...).

Také to je podobné u MBA (VUT v Brně), MPA (PF MU v Brně), a nevím u čeho všeho a kde všude ještě. Včetně různých zcela soukromých titulů i u nás (Ústav práva a právní vědy, o. p. s., v Praze).

V podobných případech se jedná o vzdělávací obchody jako druh "byznysu" na školním trhu.

ČAK asi chtěla reagovat na školské obchody, ale podle mě špatně (i formulace zák. o "obecném vzdělání" je podivná, protože právě "obecné vzdělání" je to, co je v právním vzdělávání všude víceméně stejné nebo podobné, snad s výjimkou zcela odlišných právních kultur). Proto z toho všeho trčí dojem zabraňující účelovosti, navíc opřené o podivnou formulaci, která na první pohled směřuje úplně obráceně, než si asi někdo na ČAK myslel.

Vzdělání na PEVŠ podle všeho zjevně odpovídá českému požadavku "obecného vzdělání", které by bylo možno získat v právu v Česku na českých vysokých školách. (Někdy může být obsahově i lepší, pokud jde o PEVŠ v Bratislavě, protože němečtí a rakouští univ. prof. u nás tak běžně neučí, jako tam.) Tedy účelový požadavek českého zák. o advokacii by měl být běžně naplněn, a to i pomocí studia na vzdělávacím zařízení u nás. - Ovšem nehodnotím obsah tohoto studia ve smyslu náročnosti, modernosti, srovnatelnosti se západními vzory apod. To ovšem nepřísluší ani ČAK, ale slovenským orgánům veřejné správy vysokého školství.

Česká akreditační komise se ústy předsedkyně již dříve vyjádřila tak, že podobným věcem nelze zabránit (myšleno oněm "pobočkám"), protože to odpovídá i mezinárodní vzájemnosti. České "pobočky" některých českých vysokých škol zase působí na Slovensku.

Celkově, je to poměrně obchodně i právně spletité tržní prostředí ostrého "byznysu" i docela velkých peněz kolem něj a investic, do čehož všeho ČAK "tak nějak" vstoupila jako regulátor trhu právních služeb.

Nejsem si jist, zda i příslušní soudci se v tom úplně orientují.

- Asi něco nevím, ale stále nerozumím, proč to řešil civilní soud v civilní věci (že by diskriminace?, asi). Prvoplánově by mělo spíše jít o veřejné subjektivní právo na vzdělání, tedy nakonec i o event. kasační stížnost k NSS. Ale to je asi věc žalobce, jakou cestu si zvolil a proč zrovna takto.

Anonymní řekl(a)...

Co si pamatuju ještě ze své advokátní zkoušky, tak žaloba proti odmítnutí o zápis do seznamu koncipientů či advokátů se podává v rámci o.s.ř.

Co se týče evropského rozměru navazuju na to co již řečeno Zuzanou Vikarskou. Dle SD EU volný pohyb koncipientů nespadá pod volný pohyb advokátů, tj. neaplikují se příslušné směrnice, zejména 98/5/ES. Jedná se o otázku volného pohybu pracovníků, jelikož v našich zemích jsou koncipienti zaměstnané osoby. V tomto ohledu ve spojení judikatury Morgenbesser a Pesla s kriterii ve Vlassopoulou je odpovědný orgán povinen zhodnotit veškeré aspekty studia a porovnat je s potřebným vzděláním v hostitelském členském státě. Toto porovnání nemá být čistě formální, ale obsahové, tudíž pokud studenti absolvovali předměty i z českého právního řádu, zdá se tato praxe v rozporu s daným rozsudkem. I kdybychom připustili, že po porovnání je nalezena nedostatečná kvalifikace (rozuměj, neporovnáváme konkrétní znalost jednotlivce ale obsah studia jako takového, protože jinak by neprošlo možná plno studentů i z českých VŠ :)), tak je relevantní otázka již vznesená výše Zuzanou ohledně možnosti doplnění vzdělání v rámci zkoušek v CŽV pouze na PF UK, kde jedna stojí 5.000,- Kč. Takový postup by mohl narazit v testu proporcionality, neboť není takový postup nezbytný pro naplnění sledovaného účelu a překračuje meze toho co je nezbytné pro jeho dosažení...

Tereza Kunertová

Ivo Telec řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

ad IT:

Bez ohledu na to, že "jiní to dělají taky", jsem nějak nepochopil zda z toho "Státní zkouška se vykonává před slovenskou státní komisí PEVŠ (alespoň v současné době i při studiu prostřednictvím české "pobočky")." vyplývá, že jsou tedy dotyční zkoušeni z českého práva anebo ze slovenského? Bez ohledu na to, zda to lze přejít nějakou právní kličkou, mi přijde jako ubohost, pokud někdo vystuduje české právo, dostane papír, že vystudoval slovenské, a pak se soudí s ČAKem, že mu na to došel.

Yossi

Ivo Telec řekl(a)...

K soudní ochraně se vyslovil NSS zde:

http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0010_3Ans_0800068A_prevedeno.pdf

Systematicky by ale mělo skutečně jít o veřejné subjektivní právo na přiznání veřejnoprávního stavu (veřejnoprávního statusu) advokátního koncipienta. Jedná se jasně o veřejnoprávní stav, viz i podrobení kárné odpovědnosti. Úprava, resp. výklad a používání je v tomto směru spíše nevhodné. Jako bychom si snad pojmově pletli, co je subjektivní veřejné právo (a stav advokátně koncipientský) a co je subjektivní soukromé právo.

Podle mého názoru se v podstatě jedná o posouzení těchto dvou otázek:

a) je student PEVŠ v Bratislavě, studuje-li prostřednictvím zákonné možnosti přes vzdělávací zařízení v Česku, studentem zahraniční (slovenské) vysoké školy v zahraničí (na Slovensku) podle zahraničního (slovenského) programu? Kým byl přijat ke studiu? - Předpokládám, že byl přijat děkanem FP PEVŠ v Bratislavě, a to ke studiu na FP PEVŠ. Kde se nachází budova a kdo zajišťuje provoz, nemůže hrát roli.
Co vím, tak tamější (bratislavské) státnice jsou ze slovenského práva, protože jsem ve slovenských státních komisích v Bratislavě působil jako předseda komise; v poslední době se týkaly i studentů PEVŠ, kteří navštěvovali vzdělávací zařízení v Česku.

Tedy, podle všeho bez ohledu na místo výuky, které může být nakonec v různých státech, protože nejde o místo výuky, kde se nachází např. seminář či budova, nýbrž o to, zda škola jako taková je zahraniční (slovenská)?

- (Kupř. jedna polská právnická fakulta má místo výuky v Londýně a Athénách, aby byla blízko dálkovým studentům práva, kteří jinak pracují v cizině. Profesoři za studenty létají, jen nesmí zapomenout, do které země podle rozvrhu zrovna letí. Neříkám, že to je následováníhodné, nicméně i to se na trhu v EU děje.)

b)současně zda takové vzdělání - viz a) - odpovídá obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v oboru právo na vysoké škole v České republice. Zdá se, že při zběžné znalosti poměrů na trhu požadavku "obecného vzdělání" odpovídá, viz i můj předchozí příspěvek.

V žádném případě se nechci stavět do role obhájce toho nebo onoho systému výuky či vzdělávacích obchodů. Docela mi je ale líto osudu studentů práva, resp. absolventů zahraniční vysoké školy s výsledkem u nás úředně nostrifikovaným a současně zjevně odpovídajícím "obecnému vzdělání" v právu u nás.

Výkladový spor ale může být o tom, co je zákonodárně myšleno oním obecným pojmem, totiž druhým předpokladem, a to souladem s "obecným vzděláním" u nás.

- Na okraj, docela mě "fascinuje" chuť soudců rozhodovat o cizích lidských osudech, resp. chuť zabraňovat někomu v povolání, aniž pořádně pokaždé víme, zda je někdo individuálně schopný, anebo totálně neschopný. Ale to je už na jinou diskusi.

Ivo Telec řekl(a)...

ad Yossi:

Byl jsem předsedou komise pro státní zkoušky na PF PEVŠ v Bratislavě, která zkoušela ze slovenského práva, např. BSM, nikoli české SJM apod.

Státní zkoušku vykonávali i studenti, kteří navštěvovalo české vzdělávací zařízení. Předpokládám, že výuka na českém vzdělávacím zařízení probíhala podobně jako státní zkouška ze slovenského práva, tedy např. BSM, nikoli SJM. Jinak by to bylo zcela pochybné. Sám jsem ale na českém zařízení nepůsobil (s výjimkou asi jednoho roku někdy před možná 9 lety, kdy jsem vedl speciální předmět, který byl obsahově právně zásadně sjednocen v celé EU, resp. se jednalo o převzaté právo československé. Tedy, bylo možné předmět uchopit univerzálně, resp. vyučovat v zásadě stejně podle českého i slovenského práva. Ale to je jen má osobní zkušenost.

Ivo Telec řekl(a)...

Pokud by byl právní stav takový, že slovenská PEVŠ je držitelem slovenského státního souhlasu a česká Uninova, o. p. s., je jen její servisní organizací pro studenty z Česka, aby nemuseli dojíždět, pak by to bylo podobné jako kdysi, v 90. letech, s CET 21, spol. s r. o., jako držitelem státního povolení k televiznímu vysílání, a Českou nezávislou televizní společností, s. r. o., jako servisní organizací, což bylo českým státem akceptováno. (Autorskoprávní dobový problém ponechávám stranou.) - To jen pro pamětníky "soudobých právních dějin".

Anonymní řekl(a)...

IT:

Děkuji za vysvětlení. Pokud skutečně studují slovenské právo a mají zkoušku ze slovenského práva, tak pak mi ten postup ČAK nepřijde zcela v pořádku.

A zajímavé je tohle tvrzení ČAKu:
"Státní souhlas Slovenské republiky neobsahuje možnost toto vzdělání poskytovat prostřednictvím jiného subjektu a mimo sídla vysoké školy." To je asi dotaz na příslušné slovenské orgány nebo na slovenskou právní úpravu, zda tedy ta Uninova ČR nepostupuje náhodou v rozporu s předpisy SR, pak to je asi spíše problém SR, že neumožňuje svým VŠ poskytovat vzdělání v zahraničí.

Yossi

Ivo Telec řekl(a)...

ad Yossi:

Ano, máte pravdu. Pokud by slovenské právo něco takového zakazovalo (kupř. české to připouští), pak by slovenská vysoká škola porušovala slovenské právo pod sankcí event. správního postihu podle slovenského práva.

Není to však věcí ČAK, ale MŠMT SR nebo slovenské akreditační komise.

I kdyby snad slovenská vysoká škola porušovala slovenský zákon o vysokých školách nebo příslušné rozhodnutí, pokud jde o organizaci výuky (a o nic jiného by nešlo), těžko by to mohlo mít dopad na to, že diplom byl vydán studentovi, u nás úředně nostrifikován a byla by splněna i další podmínka navíc podle českého zák. o advokacii.

ČAK i českým soudům tak má jít o srovnatelnost obsahu vzdělání. Nikoli snad o řešení, zda cizozemská osoba porušila či neporušila organizaci vzdělávání podle slovenského práva nebo slovenského rozhodnutí. Akreditaci tam dokonce udělovala přímo vláda svým usnesením. ČAK či český soud by tak posuzoval, zda neúčastník civilního řízení event. porušil usnesení slovenské vlády, nebo neporušil. To ale dost dobře nejde, protože již zcela odbíháme jinam a mezi jiné osoby a orgány, navíc cizího státu. ... ale stalo se tak ...

Ivo Telec řekl(a)...

Může zde být ještě problém s § 39 českého zákona o VŠ:

"Státní souhlas
(1) Právnická osoba, která má sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie, nebo která byla zřízena nebo založena podle práva některého členského státu Evropské unie, je oprávněna působit jako soukromá vysoká škola, pokud jí ministerstvo udělilo státní souhlas."

I tady půjde o výkladovou otázku, zda PEVŠ sídlem v Bratislavě, působí na českém území, anebo ne.

Působením by jistě bylo, pokud by zde měla pobočku, což nemá. Potom je otázkou, zda působením se rozumí i to, že by zde spolupracovala s jinou právnickou osobou jako servisní organizací, například, pro dálkové studenty. Působení je možná (?) širší nežli podnikání zahraniční osoby skrze pobočku nebo podnik v Česku.

Roli by mohlo sehrát i to, čí zaměstnanci by byli vyučující v "servisní organizaci".

V civilním řízení, o které se zde jedná, ale tyto domněnky nikdo argumentačně nevyvrátil. Musel by vyložit i dané zákonné pojmy.

I kdyby zahraniční škola skutečně porušovala český cit. § 39 zák. o VŠ, i pak by bylo otázkou, jak a zda vůbec by na to měla reagovat ČAK (a české soudy) poté, co i takovýto výsledek studia by byl u nás úředně nostrifikován.

Domnívám se, že i pak by se sice mohlo jednat o důvod zásahu proti působení zahraniční vysoké školy u nás bez českého státního souhlasu - pokud by bylo možno nějak administrativně zasáhnout, ale spojitost s odmítnutím přiznání veřejnoprávního stavu advokátního koncipienta se mi jeví až příliš vzdálená. Leda, že by ČAK své rozhodnutí opřela o veřejný pořádek (mimo ZMPS), ale k tomu jí zase chybí legální důvod. Snad by se dalo "něco vyčarovat" proti absolventům zahraniční vysoké školy, ale to bychom asi museli vskutku hodně "právně čarovat". Anebo se spokojit s mimoprávním moralismem. "Nemáte nárok, protože Vaše vysoká škola porušila zákona". Tímto metrem by ale ČAK nesměla zapsat ani některé absolventy českých škol, které porušily český zákon, byť třeba jiným způsobem.

Ze soudních rozhodnutí nic takového (až takového) nevyplývá. V podstatě soudy vyšly z toho, co si o věci myslí ČAK.

Zkusíme-li zvolit lidskoprávní kritérium, pak mi předběžně - a s výhradou neúplné znalosti případu - vychází spíše upřednostnění postavení absolventa a jeho subjektivních práv, nežli organizace podnikání na českém území. Subjektivní práva včetně legitimního očekávání soukromé osoby kladu zpravidla na vyšší hodnotovou úroveň, nežli je "pouhé" organizační právo včetně organizace podnikání.

V tom se ale patrně lišíme se soudci i ČAK.

Anonymní řekl(a)...

Ivo Telec:

Pane profesore, při čtení Vašich komentářů mě napadaly různé poznámky a reakce, takže teď – a to se omlouvám – spíš trochu nesouvisle:

Uvádíte, že „I v Česku lze studovat např. veřejnoprávní univerzitu … prostřednictvím soukromého a právně samostatného institutu… Zákon to takto umožňuje a počítá s tím.“ Mohl byste mě prosím odkázat na příslušné ustanovení ZVŠ? Bez ironie, neznám ho.

Myslím, že pro demonstraci některých svých názorů jste si nevybral úplně nejlepší příklady.
Příklad Institutu mezioborových studií v Brně se mi nezdá příhodný, neboť – alespoň soudě dle jeho webu – je tento institut držitelem společné akreditace s UTB. Netuším, jestli je na tom stejně Uninova v ČR s PEVŠ v Bratislavě, ale docela bych se divil, kdyby ano.
Analogie s LL. M. a MBA či MPA mi taky nepřijde úplně případná, neboť – jak i sám zmiňujete – nejde o vysokoškolské studium ve smyslu naší legislativy (§ 60a ZVŠ).
No a za třetí. Srovnání s CET21 a její servisní organizací kulhá v tom, že televizní vysílání není výkonem veřejné správy, zatímco poskytování vysokoškolského vzdělání jím je, jakkoliv specifickým. To, že k obojímu potřebujeme nějaký „státní souhlas“, na věci nic nemění. Ten potřebujeme i k řízení motorových vozidel.

Nepochopil jsem, jestli, pokud jste u státnic PEVŠ zkoušel slovenské právo, bylo toto právo studentům také přednášeno českou „servisní organizací“ a jejími zaměstnanci v souladu se slovenskou akreditací (tj. jestli s něčím takovým, jako je česká pobočka a čeští přednášející, slovenská akreditace počítala), anebo to bylo mimo ni.
Nesouhlasím s Vámi v tom, že „I kdyby snad slovenská vysoká škola porušovala slovenský zákon o vysokých školách nebo příslušné rozhodnutí, pokud jde o organizaci výuky (a o nic jiného by nešlo), těžko by to mohlo mít dopad na to, že diplom byl vydán studentovi, u nás úředně nostrifikován…“ – co jiného, než porušení slovenského práva jako práva, které zakládá oprávnění poskytovat toto vzdělání a podmínky tohoto procesu, by se mohlo projevit (a projevilo by se) v případné neplatnosti diplomu? Nostrifikace by to podle mě nezachránila.

Moje komentáře jsou asi ovlivněny i tím, že nesdílím postoj, který tu byl také vyjádřen, tedy že české a slovenské právo jsou prakticky totožné. Nejsou, vychází možná z obdobných principů a jsou psány podobnými jazyky, ale tím shodné znaky končí (alespoň co mohu soudit u úprav týkajících se mé oblasti zájmu, tj. správního práva). Právě tato idea ale způsobuje ten problém, tj. neostrost hranice mezi oběma „světy“ a zdánlivost jejich shody. Poláci létají do Athén přednášet polské právo, protože by je ani nenapadlo nechat o polském právu přednášet řecké profesory. Češi a Slováci si to klidně dovolí, protože jde přeci „téměř o totéž“. Obávám se, že hloubka tohoto omylu se postupně bude jen zvětšovat, což úzce souvisí s výše zmíněným rozsudkem Peśla a náročností srovnávacích zkoušek.

Každopádně se ukazuje, že tohle je hodně komplexní a hodně zajímavý problém. Začínám mít chuť to vypsat studentům jako téma DP, schválně, jestli se najde nějaký odvážlivec.

Jan Malast

Ivo Telec řekl(a)...

Ad Jan Malast:

Vážený pane kolego, děkuji za všechny připomínky i nesouhlasy. Asi by to bylo na pořádnou právní studii nebo velkou rozpravu nad rámec diskuse na JP. Jen pár poznámek, ať nezůstávám "dlužen":

- jak se někdy stává, odkaz v zákonu na své tvrzení o studiu prostřednictvím samostatného institutu, nemohu nalézt. Možná, že "zmizel" v rámci novelizací. S námi "pamětníky" bývá potíž, že si občas pamatujeme, co bylo nebo co mělo být podle xtého návrhu, až nám z hlavy vypadne, co nakonec vlastně platí (co z toho zbylo). Nicméně, takový stav, který popisuji, nastal v Brně někdy v půli 90. let a byl z toho tehdy problém, i když právně to asi bylo možné pokrýt za určitých okolností přijetí ke studiu. Týkalo se to PF. Následně se podobný stav týkal PedF tamtéž (MU). Nový zák. o VŠ to právě měl legalizovat od 1998,

- pokud je Institut mezioborových studií držitelem společné akreditace, pak by nebyl žádný problém,

- akreditační vazbu mezi českou Uninovou, o. p. s., a PEVŠ neznám, je-li nějaká,

- analogie mezi LL.M. atd. by byla možná pro případ např. nostrifikace "britského" studia u nás jako bakalářského. Už se o tom také uvažovalo. Nostrifikovat to ale podle všeho nelze jen pro kratší dobu studia. Pokud by ale bylo např. LL.M. protaženo, pak by tato otázka reálně nastala a mohla se vážně řešit nostrifikačně (nějak). Jedná se tedy jen o rozdíl v délce studia, principiálně mi to ale přijde podobné. Nakonec i LL.M. může mít 6 semestrů (někde mají ročně trisemestry), tedy celkem např. 6 semestrů, tj. jako u našich bakalářů,

- srovnání s televizemi jsem myslel ve významu "servisní organizace". O výkon veřejné správy samozřejmě nejde. Spíše mě zaujala ta "servisní organizace",

- předpokládám, že studenti PEVŠ, ať již chodili kamkoli, studovali slovenské právo, k němuž také mají slovenské učebnice (výjimečně i české, kde např. není slovenská na trhu). Bylo by totiž divné, jestliže by studium včetně různých zkoušek, bylo z českého práva, zatímco státní zkouška - aniž by pro ni snad byla zvláštní "slovenská" příprava kromě běžné předstátnicové výuky slovenského práva - by byla z práva slovenského; to si neumím představit ani ze strany studentů, kteří by tak studovali dva právní řády; (např. v civilním procesu jsou odchylky, a to nemluvím od 1. ledna 2014 o občanském právu),

- otázka neplatnosti diplomu, kterou načrtáváte, je asi na další a podrobnější právní rozbor,

- se zadáním DP na toto téma máte dobrý nápad! Určitě by to chtělo pojmout právně komplexně a podrobně, na což zde není místo.

Děkuji za diskusní připomínky.

Jiří Kindl řekl(a)...

Díky moc všem za zajímavé komentáře, zejm. včetně doplnění toho evropského rozměru. Je podle mne zjevné, že je to nejen právně zajímavá problematika, ale z určitých úhlů pohledu i značně kontroverzní. Osobně mi jistá míra kontroly ze strany ČAK nad obsahem vzdělání, které má zakládat oprávnění být zapsán do seznamu adv.koncipientů, přijde legitimní.

Co se týče té několikrát nastolené otázky, jak to, že to řešil civilní a nikoliv správní soud, tak v tomto ohledu je judikováno, že je zde založena speciální civilní soudní pravomoc s ohledem na §55b zákona o advokacii. Srov. k tomu např. str. 410-411 komentáře z ZA od C.H.Beck a tam zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 06.03.2008, čj. 3 Ads 98/2007 - 37: "... Z těchto ustanovení je třeba ve vztahu k projednávané věci vyvodit závěr, že, ačkoliv se jedná o veřejné subjektivní právo, jde o jinou věc ve smyslu § 7 odst. 3 o. s. ř., a k projednání a rozhodnutí o žalobě toho, kdo nebyl ve lhůtě stanovené zákonem o advokacii zapsán do seznamu advokátních koncipientů, je věcně příslušný soud jednající v občanském soudním řízení."

Anonymní řekl(a)...

Několik poznámek k tématu. V ČR se nachází na několika místech konzultační střediska PEVŠ. Ohledně názvu studijního oboru na PF je to právo. Obsahově je to právo slovenské, české a evropské. Kontrolu nad tím, zda je obor řádně a v souladu s udělenou akreditací realizován provádí MŠ SR a nikoli ČAK. Celý problém by bylo možno velmi snadno řešit anonymizovanou písemnou zkouškou , kterou by vykonali všichni uchazeči o koncipování, ať již získali své vzdělání kdekoli. Paradoxem je stav, kdy některé zahraniční profesní komory zapisují své členy jen na základě přihlášení.

Anonymní řekl(a)...

NO z otho co tu čtu mi jde mráz po zádech, spíše vidím problém v poskytovateli vzdělání ININOVě, ta nás kasíruje o nemalé školné a ta tedy nese odpovědnost za to co se nám dostane za tyto peníze. Argument že na UNINOVě v Brně je učeno slovenské právo je mi téměř k smíchu, učí se tam český NOZ ne slovenský bolševický občan, byť novelizovaný. Podobnost českého a slovenského práva je věcí jinou, táhnoucí se již od ABGB, ale zde je opravdu ta věc že se učíme české právo ve škole, a myslíme si že tato škola má akreditaci a ona možná nemá. Nejde o to že nás nezapíšou do ČAK - což je asi správně - jelikož - ruku na srdce - kdo děla zkoušku např. na UP z OP tak ví...ale abychom získali vůbec nějaké vzdělaní. Jasně je daná podmínka akreditace - která je nedelegovatelná. Opravdu zvažuji zda uhradit školné, za situace kdy jsem emailem kontaktoval pana děkana a pana rektora s kvalifikovaným požadavkem na objasnění vlastně toho ..co studujeme a zda vůbec vlastně "studujeme" a po měsíci žádná reakce - to si myslím není v pořádku. Toto si myslím že je alfa a omega, jelikož studovat lehkou školu a nemít ony požitky jako žáci těch řádných..OK...ale dát cca téměř 300.000,-- a nemít nic..mi přijde..poněkud nefér...

Jakub Backa řekl(a)...

ad anonymní:

Je podmínkou studia na Uninově maturita z českého jazyka? Váš příspěvek totiž naznačuje opak.

Anonymmm řekl(a)...

Dobrý den pane profesore, nevím, zda se k Vám dostaly zprávy ohledně daného tématu. Dovolím si zde zkopírovat příspěvky a) studijní referentky PEVŠ v Praze b) vyjádření ČAKu

a) Vážení studenti,

s
potěšením vám oznamujeme, že Česká advokátní komora zapsala do seznamu
koncipientů absolventa magisterského studijního programu 3.4.1. Právo
Fakulty práva Panevropské vysoké školy.

Rádi
bychom Vás prostřednictvím tohoto e-mailu upozornili, že nezbytnou
podmínkou pro zapsání Českou advokátní komorou je úspěšné absolvování
magisterského studijního programu 3.4.1. Právo na Fakultě Práva
Panevropské vysoké školy a následné přezkoušení ze sedmi vybraných
předmětů na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.

Každá
z těchto zkoušek je zpoplatněna částkou 5.000 Kč. Jednotlivé předměty
jsou rozděleny do dvou po sobě jdoucích semestrů, přičemž v zimním
semestru je třeba úspěšně absolvovat předměty Správní právo, Trestní
právo a Ústavní právo a následně v letním semestru předměty Občanské
právo hmotné II, Občanské právo hmotné III, Občanské právo procesní a
Obchodní právo.

Touto
cestou se tedy absolventům studijního programu 3.4.1. Právo Fakulty
práva Panevropské vysoké školy otevírá možnost jejich realizace v
oblasti právních povolání.

Děkujeme za pozornost.

S pozdravem a přáním hezkého dne

Zuzana Pytlíčková

b)Dobrý den,
reaguji
na Váš dotaz s tím, že Česká advokátní komora zapíše do seznamu adv.
koncipientů žadatele, který ukončil vysokoškolské studium v magisterském
studijním oboru právo na některé státní právnické fakultě v České
republice. Pokud je absolventem zahraniční VŠ, týká se i Panevropské
vysoké školy práva, musí žadatel prokázat, že školu absolvoval v
zahraničí. U zmiňované školy tomu tak u většiny žadatelů není,
vystudovali např. v Praze, Ostravě , Třebíči. Panevropská vysoká škola
nemá akreditaci pro výuku na území naší republiky.
V
poslední době Komora však dva žadatele, kteří skutečně vystudovali
zmiňovanou školu v Bratislavě , předložili nostrifikaci diplomu o a
doplnili si vzdělání v oblasti českého práva , formou mimořádného studia
na PF UK Praha ( absolvovali zkoušky z tzv. státnicových předmětů
správní, trestní právo, ústavní práva a úvod do státovědy, občanské a
obchodní právo). Toto studium má však pro zápis do seznamu adv.
koncipientů u České advokátní komory smysl pouze v případě splnění první
výše uvedené podmínky.
Jinak
doporučuji odkaz na webové stránky Komory, a to Aktuality-archív. Zde
je k dohledání rozhodnutí Městského soudu v Praze, i usnesení NS ČR i ÚS
ČR , které projednávali žalobu jednoho z absolventů Panevropské vysoké
školy, kterou se domáhal zápisu.

David Ondrejkovič řekl(a)...

Studujeme slovenské právo podle slovenské akreditace s tím, že v každém předmětu komparativní metodou překlenujeme výkladem rozdíly - plus zařazujeme výběrové předměty tam, kde to nestačí.


Mgr. Bc. David Ondrejkovič

David Ondrejkovič řekl(a)...

Dobrý! Toho jsem si nevšiml. Takže faktické uznání? :-)

David Odnrejkovič řekl(a)...

Ano, státní zkoušky (bakalářská i magisterská) se vykonávají před slovenskou komisí, která na řádný termín dorazí dokonce i na týden a dva do Prahy (na opravné termíny už musí studenti jezdit do Bratislavy). Zkoušky jsou z povinných i nepovinných předmětů - v těch povinných je základem slovenská právní úprava a komparativní metodou se doplňuje i česká. U nepovinných předmětů převažuje česká právní úprava (pokud je relevantní).

David Ondrejkovič řekl(a)...

Pokud vím, tak Pedagogická fakulta UK v Praze má již od roku 1946 pobočku v Brandýse nad Labem a nevšiml jsem si, že by to někomu vadilo......A z Prahy do Brandýsa je dnes v mnohých ohledech (21. století! Internet, EU....) stejně daleko jako z Prahy do Bratislavy

David Ondrejkovič řekl(a)...

Momentálně je v PSP novela VŠ zákona, která právě tohle řeší. ČAK pochopitelně proti němu protestovala (Justoň), ale její protesty byly v prvním kole smeteny.

David Ondrejkovič řekl(a)...

Přikládám přehled předmětů absolvovaných v průběhu prvních 3 let - do absolvování bakalářské státnice.