pondělí 25. listopadu 2013

Milan Sýkora: Výchova právníků v Rusku - Srdečné pozdravy z Východu

V adventním období plném svařeného vína a vůně vanilkového cukru si čtenáře Jiného práva dovolím oslovit s tímto postem, který nebude vánočním ani v nejmenším. A co navíc, odehrávat se bude v zemi, kde se Vánoce neslaví, tedy přesněji řečeno slaví se v lednu, a dárky nenosí éterický Ježíšek, ale obtloustlý bodrý Děda Mráz.

Možnost studovat na Právnické fakultě Petrohradské státní univerzity se mi naskytla díky meziuniverzitní smlouvě mezi touto univerzitou a mojí alma mater, Univerzitou Karlovou. Jistě nejsem prvním studentem (ať už předlistopadovým nebo polistopadovým), který tuto „exotickou“ stáž absolvoval, nicméně o současném právnickém vzdělávání na východ od Panevropské univerzity se u nás ví velmi málo, a proto si zaslouží, myslím, alespoň stručné zmapování provedené s patřičným odstupem a nadhledem.

Když jsem zprávu o tom, že budu studovat v Petrohradu, volal své babičce (bylo zrovna po večerních zprávách), tak se zhrozila: „A co tam budeš studovat? Vždyť tam žádné právo není!“ Jelikož mi to přišlo jako velmi legitimní otázka, zvolil jsem si za cíl svého pobytu najít k ní odpověď. Jestli se výzkum do konce pobytu podaří je zatím záhadou.


Jaké jsou právnické fakulty v Ruské federaci

Právnických fakult vychovávající právníky je v Rusku velké množství a každá má svá specifika a vyniká v něčem jiném. Systém počítá s klasickými právnickými fakultami při velkých nespecializovaných univerzitách, dále potom se zvláštními „instituty“ (jakési samostatné vysoké školy práva) a končí temnými a obyčejnému smrtelníku nedostupnými pracovišti různých vládních agentur a Akademie věd.

Obecně fanatizace vědy v dobách Sovětského svazu dosáhla nebývalých rozměrů a nevyhnula se ani vědě právní. Její pracoviště nebyly sice, na rozdíl od těch atomových, tajná, nicméně jejich systém je dodneška natolik pestrý, že by si zasloužil samostatný článek.

Co se týče fakult vzdělávající nejmladší právníky (tzn. bakaláře a magistry), za zmínění hodné považuji zejména následující:
• Vědecky nejčinnější je zřejmě Právnická fakulta Moskevské státní univerzity Lomonosova, která zároveň láká i velmi kvalitní pedagogy zabývající se vědeckou činností. Mohutností své budovy i rozpočtem na vědu překonává všechny ostatní právnické fakulty v zemi.
• Z centra veškerého ruského obchodního světa – Moskvy – čerpá i Moskevský státní institut mezinárodních vztahů. Ten je sice nechvalně známý tím, že v dobách Sovětského svazu vychovával nové generace nomenklatury, nicméně dnes je známý spíše tím, že jeho právnická fakulta vychovává velmi prakticky orientované právníky.
• Z těch exotických mě zatím nejvíce zaujala Dálnovýchodní státní univerzita a Jakutská státní univerzita, nicméně o jejich kvalitách se v Petrohradu příliš neví.
• A nakonec jsem si nechal Petrohradskou státní univerzitu, se kterou mám, pochopitelně, nejvíce zkušeností. Obecně přitahuje mnoho kvalitních pedagogů a vědců, kteří preferují klid Petrohradu před nikdy nespící Moskvou. Kromě toho její právnická fakulta přitahuje i, zdá se, významné alumnis. Když každý den vcházím do budovy fakulty, tak jsem konfrontován s tabulí s nejvýznamnějšími absolventy místního ústavu. Úplně nejvýše se skví fotografie Vladimíra Vladimiroviče Putina a o několik centimetrů pod ním potom Dimitrij Anatoljevič Medvěděv. Zřejmě ne náhodou nadpis nástěnky naproti děkanátu fakulty říká výmluvné „Právník – vzdělaný politik.“

Systém vzdělávání

Než se z prváka třesoucího se nad výčtem pravomocí prezidenta v učebnici ústavního práva stane plnohodnotný absolvent právnické fakulty, trvá to v Rusku šest let. První čtyři roky bakalářského studia jsou společné pro všechny, v magisterském programu se potom studenti učí již jen své specializaci.

V prvních ročnících bakalářského studia jsou studenti konfrontování s předměty s názvy, které znám jen z vyprávění svého otce, absolventa pražské právnické fakulty z roku 1988: Teorie státu a práva, Prokurátorský dozor a podobné. Jak jsem ale slyšel od jiných zahraničních studentů, místní studenti-bažanti jsou velmi motivovaní a od prvního semináře se důkladně připravují.

K jisté změně dochází s přestupem do magisterského studia. Zde již každý student má svou specializaci (buď svojí vysněnou, nebo prostě tu, která na něho zůstala). Celkem je specializací na naší fakultě 14. Výuka probíhá pouze dva dny v týdnu, z nichž jeden je sobota (normální učební den na ruských univerzitách), což dává studentům větší flexibilitu a většina z nich při studiu pracuje. Běžně tedy vídám studenty, jak na svých laptopech přepínají mezi poznámkami k semináři a drafty plných mocí. Je to takový příjemný závan z naší fakulty dobře známé praxe.

Vědecké a pedagogické osazenstvo

Jak jsem již řekl, věda byla v Sovětském svazu něco jako náboženství a v podobném duchu se pokračuje i dnes. Ruští právníci-vědci a právníci-pedagogové jsou velmi hrdí na své velké předchůdce a na knihovny naplněné jejich teoriemi. I mezi mými vyučujícími je několik opravdových matadorů, kteří by si jistě zasloužili Řád Lenina (nebo si ho spíše již zasloužili, nicméně dnes o tom nemluví).

Hned na první hodině mezinárodního práva soukromého mě zaujala velmi vážená prof. Galenská, o níž studenti s úctou hovoří jako o „Patriarchovi ruského mezinárodního práva“. Paní profesorka neváhá i ve svých 81 letech před studenty vystoupit se svým ostrým názorem a kritikou některých současných právních učenců pro jejich nevzdělanost a špatnou znalost práva i ruského jazyka.

Bibliografie prof. Galenské je neskutečně obsáhlá, nicméně přesto je zastíněna místním odborníkem na mořské právo – prof. Sidorčenkem. Absolvent Dálnovýchodního vyššího mořského učiliště z roku 1949 a námořník tělem i duší. Právníkem se stal až po té, co ho po dvaceti letech služby kapitána přestalo bavit brázdit světové oceány a do dnešního dne napsal přes 30 monografií a více jak 1100 článků.

Průměrný věk pedagogů se zdá být oproti českým poměrům vysoký. Akademická kariéra v Rusku je velmi dlouhá a pozvolná. Aby člověk vystoupal na takovou úroveň, že ho studenti uvidí jinde než v knihovně, musí po ukončení magistratury projít aspiranturou, kandidaturou, doktorátem a až poté se mu otevře cesta k docentuře, popřípadě k profesuře.

Výuka práva

Kvalita výuky magisterských právnických předmětů mě na Petrohradské státní univerzitě velmi překvapila. Všem předpokladům a předsudkům navzdory má mnohem blíže k americkým univerzitám, než k mojí alma mater mezi Židovským hřbitovem a Vltavou.

Výuka většiny magisterských předmětů probíhá v malých skupinkách od pěti do dvaceti studentů. Všem je před každou hodinou dán seznam literatury k prostudování a výuka je poté vedena metodou sokratovského dialogu mezi profesorem a studenty. Studenti sami mluví, ptají se a navzájem se doplňují. Někteří z nich sice rychle přepínají mezi rozepsanou licenční smlouvou, kterou musí ještě během semináře odeslat do kanceláře, ale většina z nich se v tématech orientuje a neváhá se i do krve pohádat se svým kolegou. Profesoři diskuzi spíše moderují a doplňují. Podobný způsob výuky se většinou daří udržet i u přednášek, na které chodí větší část magisterských studentů, tedy třeba osmdesát lidí.

Co se týče výukových materiálů, tak většina profesorů staví na velmi bohaté doktríně, produkované výše zmíněnými zástupy právních vědců. Na druhou stranu jsou trochu skeptičtí k širšímu používání judikatury (možná důvodně vzhledem ke kvalitě místního soudního systému).

Bizarnosti ruského práva

Na závěr bych se rád se čtenáři Jiného práva podělil o pár bizarností z ruského práva, jejichž seznam jistě mnozí čekali pod názvem tohoto postu. Tumblr obrázky nedoplním, abych snad nebyl osočen, že své vzdělávání v zemi neomezených možností neberu dostatečně vážně.
• Soukromé právo v Rusku je jednotné, vše se řídí jedním občanským zákoníkem (na rozdíl od Ukrajiny, která po rozpadu Svazu přejala Podnikatelský zákoník). Nicméně aby to nebylo zase tak moc jednoduché, alespoň soudní soustava je rozdělena na obecné soudy a na soudy pro podnikatele. A aby byli zahraniční špióni ještě více zmateni, ty podnikatelské se nazývají „arbitrážní soudy“, ale s arbitráží nemají nic společného. (pozn. autora: reforma a sjednocení se již naštěstí blíží mílovými kroky)
• Základní pravidlo výkladu práva, že legis specialis derogat lege generalis platí všude, nicméně ne tak úplně v Rusku. Článek 3 bod 2. odst. 2 ruského občanského zákoníku totiž jasně říká, že všechny ostatní zákony občanského práva musí odpovídat jeho ustanovením. Občanský zákoník je tedy primus inter partes a pro poslance dumy není vůbec snadné ho nějak obejít.
• Občanský soudní řád umožňuje neuznat cizí rozhodnutí (které se jinak má uznat) na základě následujících výjimek: veřejný pořádek a ohrožení státní suverenity Ruské federace. Proč to druhé není obsaženo v tom prvním, nikdo neví.
• Na závěr výrok jednoho z mých vyučujících v reakci na to, že příkazem prezidenta (pozn. autora: stále ještě podzákonná norma) byl omezen pohyb osob v oblasti pořádání olympijských her v Soči: „Víte, sice máme napsáno v ústavě, že zákon se nedá změnit příkazem prezidenta … no, ale pokud se hodně chce, ono to jde … a určitě by to šlo s ústavou taky.“

Milan Sýkora

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

jen doplním, že i u nás pro obchodní spory existovala tzv. arbitráž, tj. obchodní soudnictví a to do roku 1991 a musím smutně uznat, že do té doby byl v obchodních sporech jakýs taký pořádek :-)


Michal Holan

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Milane,

mám na tebe pár otázek.
1) V celém postu popisuješ poměrně poutavou a aspoň pro mě velmi překvapivou metodu výuky, kterou známe z filmů jako Paper chase, ti šťastnější pak případně z vlastní zkušenosti z US. To samo o sobě je určitě příjemná změna oproti domovu (sám si to teď užívám v Lovani), ale nemůžu se nezeptat: co obsah? Co je náplní seminářů/přednášek? Jaká je kvalita té nápně v porovnání například s tvojí předcházející zkušeností z McGillu? Nakolik se jedná o moderní studium práva v kontextu a nakolik je to učňovka "black-letter rules"? Tedy jedná se o studium práva nebo o studium zákona/zákonů?

2) Píšeš o velkém teoretickém zázemí ruských právníků učících v Petrohradu a zároveň o jejich vysokém věku. Z toho mi vyplývá, že ale většina jejich teoretického zázemí bude v sovětském právu, nebo se pletu? Jakým způsobem si udrželi tito lidé vědeckou autoritu po změně režimu? Prostě se přeučili kapitilistickou právní doktrínu? Jak tam funguje zahraniční vědecká spolupráce, konfrontace s klasickými západními právními systémy a jejich teoriemi? Jakou relevanci mají tedy jejich co do kvantity jistě nezpochybnitelné výsledky bádání z minulosti dávnější potažmo z minulosti porevoluční?

Díky za odpovědi a měj se fajn!

Vojta Bartoš

Milan řekl(a)...

Ahoj Vojto, zdravím do Lovaně. Nevím, jestli se mi teda podaří odpovědět uspokojivě na všechny otázky, ale zkusím to alespoň stručně:

1) Samozřejmě, obsah samotné přednášky/semináře může vždycky při takovéhle formě výuky utrpět, zvlášť, pokud se studenti nepřipravují. Určitě rozevírá nůžky. Připravení studenti, kteří problematiku načetli, se dostávají mnohem dále. Společně s přednášejícím mohou rozebírat a kritizovat přečtenou doktrínu/judikaturu z různých úhlů. Dostávají tak "možnost nácviku ústního projevu". Nepřipravení studenti naopak z přednášky/semináře mnoho nemají. Jak pro studenty, tak pro vyučující je určitě snadnější vést výuku přednáškovým monologem, ale výstup v podobě zažitých znalostí a stupně kritického myšlení tomu odpovídá.

V technice výuky i výukových materiálech a zřejmě i připravenosti a motivaci studentů má samozřejmě McGill navrch. Ale opravdu jen velmi těžko lze tyto dvě univerzity srovnávat. Je to asi jako srovnávat... třeba Rusko a Kanadu?!

S black-letter a studiem zákonů jsem se tady moc nesetkal. Naopak hodně vyučujících utíká k principům práva a smyslu zákona (ale těžko říct, jestli to je způsobené kvalitou vyučujících nebo nekvalitou zákonů). Všechny zkoušky jsou open book, takže nikdo nezná paragrafy z hlavy (většinou ani vyučující). Studenti jsou naopak nabádání, aby v hodině k těmto účelům co nejvíce používali tablety a laptopy.

2) Jasně, část doktríny (s výjimkou soukromého práva) se stále ještě odvíjí od sovětských časů, za což se nikdo nestydí a nikdo se s tím v Rusku netají. Co se týče soukromého práva a například teorie práva, tak tam je samozřejmě použitelné jenom to, co se napsalo za posledních 25 let. Toho ale také, vzhledem k velikosti země, není zrovna málo.

Autoritu si udrželo hodně autorů, a to vzhledem ke dvěma věcem a) jak jsem již řekl, ne všechno právo bylo zpolitizováno a řada věcí např. z mezinárodního nebo trestního práva je stále použitelná (asi jako například u nás). A b) předěl SSSR/RF nebyl zdaleka tak revoluční jako u nás v r. 1989 a názory na sovětské časy nejsou zdaleka tak jednoznačné, jako jsou v ČR (doufám, že zatím ještě) názory na období socialismu.

Zahraniční vědecká konfrontace zde bohužel příliš nefunguje a vyučující se někdy zdráhají používat zahraniční literaturu a už vůbec nepoužívají zahraniční judikaturu. Západní systémy jsou sice konfrontovány, ale určitě ne nestranně. Zřejmě to také souvisí s náladou ve společnosti, ale kontinentální právo se považuje za mnohem bližší tomu ruskému. Naopak americké právo se kritizuje pro jeho invazivnost.

Jestli je ruské porevoluční právo nějak relevantní, je velká otázka. Myslím, že se spíše otvírá velmi široký prostor pro studie z oblasti politické ekonomie. Důvěra v rule of law a soudy je v Rusku malá, a to vzhledem k období privatizace a "špinavým 90. létům" (zhruba to, co známě z ČR, ale v měřítku odpovídající velikosti země). Jestli je tedy porevoluční teorie k něčemu dobrá, tak je to především kritický přístup, který navíc zohledňuje právě ony systémové mezery ve vynucení práva. Jinak ale souhlasím naprosto s tím, že kvantita převyšuje kvalitu.

Měj se tam v Evrosojuzu fajn!

Milan Sýkora

Anonymní řekl(a)...

S ohledem na to, že Petrozavodská státní univerzita měla první právní kliniku v kontinentální Evropě a v současnosti by mělo být v Rusku na 160 právních klinik, jakou roli má klinické vzdělávání v Petrohradě?

Libor Dušek řekl(a)...

Univerzity v byvalem SSSR maji katastrofalni povest, pokud jde o akademickou poctivost - opisovani ci profesori berouci uplatky za lepsi znamky jsou tam spise normou. Jak to konkretne vypada na pravech v Petrohrade? Stejne? Nebo preci jen tyto nejelitnejsi skoly zvladaji podobne nesvary omezit?

Milan řekl(a)...

Omlouvám se diskutujícím za zpoždění, ale byl jsem teď chvíli na cestách.
Anonymní: Děkuji za zajímavost. Právní klinika na Petrozávodské univerzitě byla podle jejich stránek vytvořena r. 1995 za podpory University of Vermont. Jinak v Petrohradě právní klinika existuje, nicméně valného významu bohužel dle mého názoru nemá. Petrohrad přináší pořád dostatek příležitostí ke komerční praxi, čehož studenti i využívají.
Libor Dušek: Plagiátorství je v ruské akademii obrovský problém a určitě se nevyhýbá ani Moskevské státní univerzitě, ani Petrohradské státní univerzitě. Takovou špičkou ledovce je rektor MSU, který byl obviněn z plagiátorství za neuvedení citací na svém twitterovém účtu. Nicméně, četl jsem statistiku, že 25 % členů dumy má doktorát, nicméně většina z nich ho získala až po zvolení... Již zmíněná MSU ustanovila komisi, která má záležitost ve vlastních řadách prošetřit, nicméně výsledky bude stejně, dle mého názoru, potřeba brát s rezervou.