středa 30. října 2013

Billable hours, sweeter than flowers ... anebo ne?

Nedávno jsem narazil na článek Slow ignorant lawyers charge by the hour to inflate bills says leading judge, který poměrně nevybíravě kritizuje praxi účtování podle počtu hodin (billable hour). Co si o tom myslíte, zejm. z hlediska české praxe?

Obecně je prostý systém billable hour (bez dalších doplnění, např. v podobě stropů atp.) podroben kritice již poměrně dlouhou dobu, a to pochopitelně kritice sofistikovanější, než se nachází v uvedeném článku, a zmiňují se v této souvislosti různé "alternative billing systems". Zmínit lze např. výbornou knihu The Vanishing Americal Lawyer, nebo příspěvky na blogu Adam Smith, Esq., popř. autorem daného blogu vydanou knihu Growth is Dead: Now What?: Law firms on the brink, nebo příslušnou kapitolu v Managing the Modern Law Firm a/nebo mnoho dalších. Celkově si nicméně myslím, že nahradit účtování na základě hodinových sazeb kompletně nějakým jiným systémem je v praxi obtížné s výjimkou případů "standardizovaných" právních služeb, kdy lze účtovat jednotnou sazbu za úkon (je pak ale otázkou, na kolik je to pro klienta výhodnější). Navíc v praxi se prostá "billable hour" tak jako tak používá omezeně (zejm. je zpravidla limitováma dohodnutým stropem pro celkový billing v určité věci). Je tak např. otázkou, zda příslušná kritika není zaměřena spíše na výši hodinových sazeb v Londýně (popř. NY - popř. dosaďte jiná obdobná centra právních firem), než na koncept billable hour jako takové. Ostatně k něčemu podobnému zřejmě směřovalo i nedávné prohlášení Lord Chief Justice, aby se namísto londýnských drahých právníků konzultovali mimo-londýnští levnější právníci (srov. článek Consult non-London lawyers via Skype to cut legal costs, says lord chief justice). V ČR přitom pochopitelně hodinové sazby ani u prémiových právních služeb nedosahují zdaleka takových úrovní jako v Londýně či NY. 

Pochopitelně praxi účtování dle billable hours nepomáhají k dobrému jménu medializované skandály některých právních firem o vědomém zneužívání daného systému (srov. např. Suit Offers a Peek at the Practice of Inflating a Legal Bill nebo DLA Piper Emails A Wake-Up Call On Bill Padding). Stejně tak nepomáhají ani vtipy o denním billingu přesahujícím 24h - někdy ostatně nejde o vtipy - viz např. Contract attorney faces felony overbilling case, allegedly claimed over 24 hours on 80 work days nebo Lawyer Billed 29-Hour Day To The Same Client And Didn’t Expect to Get Caught. To opět ale není ani tak o konceptu hodinové sazby jako takové, ale o elementární poctivosti ke klientům i k sobě samému.

Souhrnně k dané věci - myslím si, že otázka nastavení billingu je ve finále otázkou důvěry mezi klientem a advokátem a vzájemné poctivosti a otázka, jakým konkrétním systémem (za předpokladu, že bude transparentní) se účtování na základě vzájemné dohody nastaví, je spíše podružnou otázkou.

4 komentáře:

Jan Hladky řekl(a)...

Podle mne je to přesně naopak. Systém billable hour je výhodný pro efektivní právníky s dostatkem práce, protože mohou obhájit vyšší hodinovou sazbu efektivitou.

Klienti, ochotní platit vyšší sazby nejsou hloupí a chápou, že "paušály" jsou jen podivný systém postavený na pojistné matematice, který je nespravedlivý buď na jednu nebo druhou stranu.

Hodinová sazba se dá dobře doplnit capem nebo systémem slev, pokud se nepodaří najít řešení. Samozřejmě, spousta věcí se dá komoditizovat, ale je na každém právníkovi, jestli chce soutěžit na junk marketu, nebo se raději soustředí na věci, které klientům přinášejí nějakou přidanou hodnotu.

Honza

Anonymní řekl(a)...

Dovolil bych si nesouhlasit, že v ČR přitom pochopitelně hodinové sazby ani u prémiových právních služeb nedosahují zdaleka takových úrovní jako v Londýně či NY. Stačí se podívat např. na zprávu NKÚ o externích právních službách poskytnutých ŘSD v letech 2010 - 2013 za celkem 357 milionů Kč. Mimo jiné též pěkný příklad overbillingu, kdy sice byla sjednána taxa 3500 Kč na hodinu, ale přímým propočtem celkové uhrazené částky se lze dobrat zjištění, že pokud byla účtována každá hodina od 0:00 dne 1. 1. 2010 do 23:59 dne 31. 12. 2013, byla každá tato hodina účtována minimálně 3,88x
V.

Anonymní řekl(a)...

Tak já pro změnu nesouhlasím s předchozími komentátory- od doby, co k tomu mám co říci, jsem velký přítel pevných cen (ovšem patřičně vysokých ;-)). Jednak nemotivují k nadprodukci zbytečných hodin a souvisejícímu drcení juniorních právníků, jednak billable hours nejvíce odměňují ty nejpomalejší a nejméně efektivní. Fix naopak motivuje k maximální efektivitě a v ušetřeném čase se dá dělat něco jiného. Otázkou ale je, jestli klienti ve skutečnosti nepreferují spíš hodiny a cap, protože pak to obchodně působí jako "sleva" - i když všichni předem víme, jak to dopadne a kolik se nakonec zaplatí, že ano.

Na druhou stranu, je tu jedna výjimka, o kterou milému panu soudci šlo asi nejvíc - spory, zejména soudní. Tam se prostě nedá dát pevná cena a jedinou potenciální náhradou za "knihu hodinek" je success fee, případně v kombinaci s nějakými hodinami. Při fixu na sebe právník bere klientovo ekonomické riziko vedení sporu, což je ve spojení s odpovědností otázka, proč by proboha něco takového měl dělat.

Martin Ráž

Jiří Kindl řekl(a)...

Ad JH: V zásadě souhlasím. Z hlediska advokáta by asi měla být ambice být "expert trusted advisor", který poskytuje klientovi specializovanou nekomoditizovanou službu, za niž je patřičně odměněn. To platí zejm. v případech, kdy jde o hodně a záleží na kvalitě.

Dá se použít příměr. Např. oblek od zakázkového krejčího i oblek ze supermarketu slouží oba stejnému účelu. Kvalita atd. bude ale asi odlišná. Budu záležet na preferencích zákazníka, co chce. Nebo jinak - z bodu A do bodu B se lze nechat dopravit mercedesem i trabantem. Pohodlí a rychlost cesty (jakož i pravděpodobnost, že se tam nedorazí ať již vůbec, anebo ne včas) bude odlišná. Opět má zákazník možnost volby. U právníků je to v principu podobné.

Ad V.: Tomu propočtu nerozumím. Příp. prosím o dovysvětlení. Neděláte nějakou logickou chybu? Např. že se jednalo jen o jednu právní záležitost, jednu firmu, resp. jednoho právníka, což tak nepochybně nebylo. Navíc mi přijde, že pro Vámi uvedené období 2010-2013 (které ještě ani neuplynulo), počítáte s 3 lety, ač celkově jde o 4 roky (2010, 2011, 2012 a 2013).

Navíc - když si porovnáte sazby v Londýně či NY zmiňované v některých mnou odkazovaných zdrojích (např. 700 EUR za hodinu či 1000 USD za hodinu), tak myslím, že mé tvrzení o tom, že v ČR ani u prémiových služeb nedosahují hodinové sazby takových úrovní prostě platí.