pondělí 16. září 2013

Pawel Uhl: Zákonem vpřed vyhláškou zpět

Dne 5. září 2013 rozeslalo Ministerstvo spravedlnosti do meziresortního připomínkového řízení svůj návrh vyhlášky, kterou hodlá novelizovat svou vyhlášku – advokátní tarif. V systému o/dok (to je nová podoba portálu vládní legislativy, aby ti, co si zvykli na eklep, intelektuálně nezakrněli) je jako poněkud samoúčelný důvod uvedeno „plán vyhlášek pro rok 2013“ a jako popis (tedy asi skutečný důvod) „novelizace advokátního tarifu - harmonizace s rekodifikací soukromého práva“. Podle důvodové zprávy se skutečně jedná o novelu advokátního tarifu, která má do této normy vnést novou terminologii soukromého práva. Celý dokument, včetně důvodové zprávy, výsledného znění, vysvětlivek a průvodního dopisu je dostupný na této internetové adrese.

Zde bych chtěl zdůraznit, že tzv. technická novela advokátního tarifu je nepochybně důležitý krok. Nahrazení pojmu „závazek“ slovem „dluh“ a pojmu „škoda“ označením „újma“ je nepostradatelným legislativním počinem. To platí zejména v zemi, ve které jeden ze dvou nejdůležitějších právních dokumentů, tedy Listina, používá pro označení státu, ke kterému se práva a svobody vztahují, stále pojem „Česká a Slovenská Federativní Republika“ po dobu delší než dvě dekády neexistence tohoto státního útvaru, aniž by to vyvolalo za tuto dobu jediný interpretační problém. Jeden by neřekl, čemu všemu může taková technická novela předejít a jaké dopady by mohlo způsobit to, že by tarif používal starší terminologii. S ohledem na typické adresáty této normy (ano, jsou to právníci) by následky jejich omylů, které jsou nasnadě (ano, jsou to právníci) byly samozřejmě nedozírné. Význam novely je navíc podtržen tím, že dokonce nahrazuje pojem „bezpodílové spoluvlastnictví manželů“ pojmem „společné jmění manželů“ a dále reflektuje některé aspekty reformy správního soudnictví z roku 2002. Ministerské vnímání časového vymezení rekodifikace soukromého práva je tedy velmi velkorysé až rozostřené.

Zatím tato informace vypadá jako nudná úřednická poznámka. První zdání ovšem klame. Vedle velkorysého pojetí časového vymezení se v novele skrývá poměrně věcná velkorysost, která pod rekodifikaci soukromého práva podřazuje i právní otázky, které by tam hledal málokdo. Zvlášť atraktivní v tomto směru je bod č. 10 návrhu novely, který zní: „V § 12 odst. 3 se slova „ , pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem,“ zrušují.“. Změna provedená tímto bodem pak vypadá takto: „(3) Při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se odměna určí součtem odměn za všechny spojené věci.“. Důsledkem této změny je pak stav, kdy spojení, které plyne ze zákona, nemá vliv na odměnu právního zástupce, respektive odměna na kterou má nárok, je stejná, jak kdyby ke spojení nedošlo.

Tarif je dispozitivní normou, od které se strany mohou odchýlit. Zastupování v řízení, která jsou spojena, se navíc typově týká větších a profesionalizovaných subjektů, které jsou informačně disponovány jako advokáti a mohou si na trhu právních služeb vyjednat jiné podmínky podle libosti. V tomto problém není. Kouzlo novely tkví v tom, že tarif od jara funguje namísto přísudkové vyhlášky a je tedy současně dočasnou normou určující výši přísudku. V praxi to znamená, že pokud by novela byla v této podobě přijata, tak by jakékoliv sloučení řízení (spojení věcí) nemělo dopad do přiznaného přísudku úspěšné strany.

Od ledna tohoto roku platí novela procesního civilního práva, která právě staví na tom, že má některým dlužníkům trochu ulehčit v případě souběžné exekuce pro téhož věřitele. Zákonodárce tak reflektoval skutečnost, že některé pohledávky, které se z přísudkových důvodů žalují odděleně, mohou být v řízení sloučeny, aby dlužník nepocítil přísudkový šok tak intenzivně. Přijetí novely předcházela dlouhá odborná debata, a to jak v odborných kruzích, tak mezi profesionály dané oblasti a ve státní správě. Na tuto diskusi navazovala politická debata na úrovni vlády a obou komor. Padlo mnoho věcných pozměňovacích návrhů, naprostá většina z nich nebyla přijata, některé ano; všechny byly vypořádány při plném vědomí jejich obsahu. Celý proces byl pod příslušnou veřejnou kontrolou, byl setrvalou součástí veřejné a mediální diskuse a byl zcela transparentní.

Jakkoliv lze reformu procesního práva 2012/2013 kritizovat věcně, tak z hlediska nároků na legitimitu tohoto procesu, která je odvozena od povědomí zastupitelských sborů, odvozených politických a správních elit a veřejnosti o tom, co je předmětem jejich rozhodnutí, jde o legitimní rozhodnutí par excellence.

Samotné ministerstvo (potažmo vláda) se pak k tomuto kroku hlásí jako ke své vlajkové lodi zlidšťování podmínek na jarmarku přísudkových příležitostí a lidského neštěstí. Ve své důvodové zprávě k novele procesního práva 2012/2013 (poslanecká sněmovna; tisk č. 537/0; 6. volební období) uvádí: „Smyslem navrhované úpravy je zajistit, aby exekuční řízení vedená proti jednomu povinnému byla koncentrována k rukám jednoho exekutora. Ten má jednak relevantní informace o povinném, a není tak nutné, aby si stejné informace zjišťovali i ostatní exekutoři, jednak kumulace oprávněných v jednom řízení vede k tomu, že se celkově výrazně snižují náklady exekuce.“. Ministerstvo dokonce považovalo tento krok za natolik významný, že v polemice se senátorským návrhem na zrušení přísudkové vyhlášky uvedlo: „Pro případ, že by došlo k exekuci, pak se novelou předpokládá i automatické spojování exekucí, které jsou vedeny u téhož exekutora proti témuž povinnému ve prospěch téhož oprávněného. Spojovat bude možné i exekuce vedené u více exekutorů nebo exekuce ve prospěch více věřitelů, toto bude činit na návrh dlužníka soud, pokud jednotlivé dlužné částky nepřevýší částku 10 000 Kč.“, přičemž tuto skutečnost považovalo za dostatečnou k řešení problémů, které byly s přísudkovou vyhláškou spojeny.

Celý složitý a léta trvající proces, jehož výsledkem je změna procesních předpisů, a ke kterému se ministerstvo hlásí jako ke svému úspěchu a považuje jej za skutečné opatření, navazuje i na soudní judikaturu, která otázku slučování nenařizovala, ale kladla důraz na to, že odměna by měla být vypočtena jako v případě, že by k výkonu došlo souhrnně. Soudy na rozdíl od politických elit, které se opíraly o úvahy politické a praktické, vycházely z obecných právních principů, jako přiměřenost a povinnost volit méně zatěžující postup, popřípadě zákaz šikanózního výkonu práva (třeba I. ÚS 3923/11; I. ÚS 988/12; IV. ÚS 2777/11 a konečně i Pl. ÚS 25/12). Člověk by až zaplakal, jak zákonodárce a soudy se v hodnotovém souladu shodně snaží, každý podle svého způsobu, o jedno a totéž a jak chrabře příď korábu spravedlnosti rozráží rozbouřené vlny přísudkové nespravedlnosti.

To všechno ovšem, pokud bude technická novela přijata v této podobě, padne. Novela procesních předpisů 2012/2013 sice bude platit, ale ve sloučeném řízení se na přísudku přizná totéž jako kdyby jí nebylo. Soudy si sice mohou říkat co chtějí, ale pokud se budou chtít odchýlit od vyhlášky, která nyní bude netvrdo říkat přesný opak, tak to budou muset individuálně odůvodnit, což je činnost navýsost nevděčná a z hlediska fungování justice jako celku nepříliš praktická. Dopad zákona se tak odstíní a dopad judikatury se minimalizuje na pár křiklavých případů, jejichž nespravedlnost bude čišet ze spisu na sto honů. Pokud by se někdo chtěl utěšovat tím, že dlužník alespoň bude ušetřen opakovaných nákladů exekutora, tak ať věnuje svou pozornost § 11 odst. 2 a 3 exekučního tarifu (330/2001 Sb.). Podotýkám, že mnohé vymáhající subjekty rozdělují návrhy proti týmž subjektům různým exekutorům s důkladností přesahující rozvrh práce mnoha soudů.

Zajímavé je, jak samotné ministerstvo tuto navrženou změnu odůvodňuje. V důvodové zprávě k návrhu vyhlášky uvádí, že „Navrhuje se, aby právní režim mimosmluvní odměny advokáta byl v případě spojení věcí stejný jak v případě, kdy ke spojení věcí dojde z rozhodnutí soudu, tak v případě, kdy ke spojení dojde ze zákona, neboť pro rozlišování těchto případů neexistuje z hlediska množství práce advokátem odvedené rozumné opodstatnění. Proto se navrhuje, aby se odměna advokáta při spojení dvou a více věcí určila součtem odměn za všechny spojené věci.“. Je to jasné: advokáti nejsou s to kvůli množství své odvedené práce rozlišovat dva režimy slučování věcí. Aplikuje se nově tedy ten režim, který je stejný, jako kdyby ke slučování vůbec nedošlo. Proč se nezvolil ten druhý režim, je ovšem záhadou. Nicméně určitou indicii skýtá obecná část důvodové zprávy, která uvádí: „Návrh vyhlášky byl konzultován s Českou advokátní komorou, která je stavovskou organizací všech advokátů a shromažďuje z právní praxe podněty ohledně advokátního tarifu.“. Pokud by podnět skutečně pocházel z této stavovské organizace, je to krok nepochybně nesmírně odvážný a průkopnický, protože jak komora přiznala, není ve vztahu k této otázce mezi advokáty shoda, což plyne z textu z pera předsedy ČAK na str. 5 Bulletinu advokacie č. 7-8/2013. Zápisy ze dvou posledních schůzí představenstva (zde a zde) jsou formulovány tak, že je možné, se tam o tomto podnětu jednalo, ale je možné, že se tam, o něm ani nejednalo. Nějaké podněty by tam byly, ale jaké, to ze zápisů není zřejmé.

Není tedy zjevné, zda se nápad urodil na ministerstvu nebo jinde. Zjevné je pouze to, že je záměr nejasný a v podstatě minimálně odůvodněný a podrobený veřejné diskusi. Z postupu ministerstva lze dovodit pouze to, že ustálená judikatura Ústavního soudu a nepochybný záměr zákonodárce, jemuž je oporou širší sociální konsensus, jsou normativně překlenutelné pouhou technickou novelou vyhlášky, kterou postačí odůvodnit potřebou zjednodušení. Z hlediska principů dělby moci jde o nesmírně podnětný postup, který nepochybně staví čl. 4 a 6 Ústavy do nového světla. Může sloužit jako výchozí bod diskuse nad novou podobou ústavního pořádku a jeho konečným podřazením vyhláškové normotvorbě vlády v demisi. V této souvislosti bych se přimlouval za to, aby vyhláška nesla upřímné označení „ústavní vyhláška“ po vzoru „ústavní zákon“ nebo „ústavní dekret“ (nezaměňovat s „ústavní výchovou“ nebo „ústavní péčí“).

Pro ty, co se domnívají, že situace moc k smíchu není, smířlivě dodávám, že připomínkové řízení je otevřeno do 26. září 2013 (podle odkazu v o/doku) nebo do 20. září (podle průvodního dopisu) a že legislativní pravidla vlády připouštějí připomínkování osobami, které nejsou formálními připomínkovými místy.

Připomínkám zdar!

8 komentářů:

Daniel Hrbáč řekl(a)...

Nerozumím tomu co píšete. Pokud tomu rozumím správně, tak návrh říká, že pokud budu mít u stejného exekutora dvě exekuce po 3.000,-- Kč, které budou spojeny ze zákona tak dostanu odměnu podle tarifu za 6.000,-- Kč, tedy nikoliv 1.000,-- + 1.000,--, ale 1.500,-- Kč. V čem to zhoršuje situaci dlužníka, když doposud by hradil 1.000,-- + 1.000,-- Kč?

Dan Hrbáč

Pavel Uhl řekl(a)...

Ad Daniel Hrbáč: Návrh míří opačným směrem. Usiluje o to, aby se sčítaly již vypočtené původní odměny. Pokud nabvrhnete k exekuci 1,-Kč stokrát, tak byste podle návrhu měl dostat na nákladech 100 x 300,-Kč namísto 300,-Kč jako za jednu zažalovanou stovku.

Slova " ... odměna určí součtem odměn za všechny spojené věci.", která se mají nově vztahovat na všechny slučovačky, nelze vyložit jinak.

Michal Bureš řekl(a)...

Je třeba rozlišovat mezi tarifní hodnotou a odměnou advokáta a tím také mezi sčítáním tarifní hodnoty a sčítáním odměny advokáta. Pokud sečtu tarifní hodnotu, tak opravdu dostanu součet 6 000 Kč a z něj odměnu advokáta 1 500 Kč. Pokud ale z první tarifní hodnoty vypočtu odměnu advokáta a z druhé tarifní hodnoty vypočtu odměnu advokáta, tak mám dvě odměny advokáta á 1 000 Kč a jejich sečtením dostanu 2 000 Kč.
V teoretické rovině je ovšem možné vést diskuzi, zda po spojení věcí dochází k takovému snížení náročnosti poskytování právní služby, aby se odměna vypočítala ze součtu tarifních hodnot.

Anonymní řekl(a)...

Jaký dopad má existence § 8 odst. 3 advokátního tarifu:
"Je-li zákonem stanoveno spojení dvou nebo více věcí ke společnému projednání, považuje se za tarifní hodnotu hodnota věci, která je nejvyšší"?
Toto ustanovení na peněžité pohledávky nedopadá?

David Slováček

Pavel Uhl řekl(a)...

Ad David S.: Ust. § 8 odst. 3 dle mého názoru na peněžité pohledávky dopadá. Za této situace samozřejmě navrhované znění § 12 odst. 3 koliduje se stávajícím § 8 odst. 3. Pokud by rozpor nebyl odstraněn v připomínkovém řízení (třeba odstraněním § 8 odst. 3), tak by vznikla sitace nejasná a nebylo by jasné, zda aplikovat princip lex specialis nebo lex posterior. Na právní jistotě účastníků by to samozřejmě nepřidalo a praxe by se různila; jinak by rozhodovaly soudy a jinak asi exekutoři.

Post jsem psal s vědomím tohoto legislativního úskalí, ale nezmiňoval jsem to, protože jde o relativně samostatný problém a celou otázku by to ještě znepřehlednilo. Nejde navíc o problém věcný, ale legislativně technický. Zaměřil jsem se na to, kterým směrem novela míří svým záměrem.

Tato drobnost ale svědčí spíše o tom, že je to bouda šitá horkou jehlou. Vzhledem k tomu, že asi nepodaří rozkrýt, kdo s touto ideou přišel a kdo to politicky posvětil, tak je celkem jedno, kdo odpovídá za technickou chybu. Každý se někdy splete. Tento technický detail - tuto nešikovnost bych nikomu nevyčítal, kdežto věcný úmysl stojící za bodem 10. novely ano.

Za normálních okolností by se chyba opravila v připomínkovém řízení.

Anonymní řekl(a)...

Ad Jaký dopad má existence § 8 odst. 3 advokátního tarifu

Zajímavý postřeh - prosím autora článku, nechť se k tomu erudovaně vyjádří.

Děkuji.

Martin Šaroch

Anonymní řekl(a)...

Novela vyhlášky nezvýší odměny advokátů viz. dnešní stanovisko MS zveřejněné na stránkách justice.cz

http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=331684

Martin Cach

Létající Koza řekl(a)...

Paklize ministryně říká: "Tento nápad se rozhodně nezrodil na Ministerstvu spravedlnosti, jak některá média mylně informovala, a jako ministryně spravedlnosti garantuji, že takové znění vyhlášky neopustí můj resort", tak by bylo jistě zajímavé zvěděti, kdo dal zpracovateli pokyn, aby taková pasáž byla do materiálu vpravena, proč tam byla vpravena, v jaké fázi přípravy dokumentu se tak stalo, z připominkoveho rizeni se nezda, že by se tak stalo v jeho pruběhu.