pondělí 15. července 2013

Jan Vučka: Karel Randák jako lakmusový papírek české justice

Dnešní hlavní líčení proti obžalovanému Karlu Randákovi se vyplatí sledovat. Jde totiž o unikátní sondu do profesionální integrity orgánů činných v trestním řízení. Jak se zachovají české orgány, když je na něčím postihu zájem až úplně shora? Budou jednat nestranně podle litery zákona nebo se pustí do série nezákonných manipulací, aby vyšly vstříc poptávce?
Případ Karla Randáka je vazbou na osoby z vládních kruhů srovnatelný s čunkiádou. Navíc oproti čunkiádě jej můžeme sledovat takřka on line a můžeme činit spolehlivé závěry přímo z listin od orgánů činných v trestním řízení. Všechny hlavní dokumenty případy byly již publikovány, ať už díky redakci Deníku Insider nebo Lidovek. Jak si tedy orgány vedou?
Prvním varovným signálem je sama právní kvalifikace stíhaného skutku jako trestného činu. Karel Randák měl protiprávně opatřit výplatní pásky Jany Nagyové a předat je novinám ke zveřejnění, v čemž je spatřován trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 180 trestního zákoníku. Tento trestný čin ovšem předpokládá nejen (1) neoprávněné nakládání s osobními údaji, ale také (2) vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají (§ 180 odst 1 TZ in fine).
Plat Jany Nagyové má přitom být dostupný podle zákona o svobodném přístupu k informacím a podle dobře známé judikatury (nejen) NSS. Jak je možné spáchat právně relevantní vážnou újmu zveřejněním údaje, který se ze zákona smí kdokoli na prostý dotaz dozvědět? To by také mohlo být vážnou újmou otištění údajů, které jsou veřejně přístupné v obchodním rejstříku!
Tohle je základní právní problém celého případu a ani policie, ani státní zastupitelství jej nijak neřeší. V odůvodnění jejich usnesení nenajdete ani čárku o tom, že by se s ním nějak vypořádaly, nebo alepoň vzaly jeho existenci na vědomí. Kdyby policejní komisař a státní zástupce (ne)naplnění všech znaků skutkové podstaty nějak vyargumentovali, mohli bychom s nimi souhlasit či nesouhlasit, ale pokud usilovně předstírají, že problém neexistuje, je to, ehm, zajímavé.
Mimochodem, pokud bychom měli brát vážně právní konstrukci policie a státního zastupitelství (tj. že pokud informace podléhá zákonu o svobodném přístupu k informacím, může ji zveřejnit jen povinná osoba podle zákona o svobodném přístupu k informacím, aby se vyvinila z případné vážné újmy ve smyslu TZ), pak by to znamenalo, že kdyby (1) Karel Randák obdržel informace o platu Jany Nagyové od Úřadu vlády v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím a (2) pak je zveřejnil, přesto by se tím dopustil trestného činu. Nevím, jestli si orgánové uvědomují, co vlastně tvrdí.
Nechme však stranou otázky hmotněprávní. Třeba my špatně chápeme § 180 TZ a orgánové mají pravdu. Jak je to s dodržováním procesních předpisů?
Ze židle mne nadzvedlo odůvodnění usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání. Celý případ je postaven na pouhých dvou "důkazech". První důkazem je svědectví z doslechu tehdejšího předsedy vlády, který slyšel, že Karel Randák měl nabízet výplatní pásky Jany Nagyové jednomu novináři. Dotyčný novinář na policii odmítl vypovídat a v jednom novinovém rozhovoru tvrzení Petra Nečase popřel. Opřít trestní stíhání o vyvrácené svědectví z doslechu chce vskutku velkého ducha, toho by nikdo menší nebyl schopen! Na mysl se vkrádá zlomyslná myšlenka, zda tato nestandardní vstřícnost orgánů náhodou nesouvisí s osobou svědka. Když u předsedy vlády postačuje vyvrácené svědectví z druhé ruky, možná u papeže či generálního tajemníka OSN by stačilo, kdyby slyšel, že někdo jiný slyšel?
Druhý "důkaz" je ještě zajímavější. Podle policejního usnesení má jít o úřední záznam policejního orgánu ze srpna 2012, podle nějž měl Karel Randák v prosinci 2011 nebo lednu 2012 opatřit a předat výplatní pásky novinám.
Úřední záznam policejního orgánu ze srpna 2012 samozřejmě nemůže být žádným důkazem o tom, co se stalo v prosinci 2011 nebo lednu 2012. Důkazem by byly odposlechy či videozáznamy ze sledování z té doby. Úřední záznam ze srpna 2012 může být jedině shrnutím či vyhodnocením nějakých starších důkazů. Jakých, to bylo policejním orgánem zatajeno.
Jak může policejní orgán v usnesení o zahájení trestního stíhání utajovat před obviněným, proč je vlastně stíhán? Máme snad stále středověký inkviziční proces?
Pokud policejní orgán v odůvodnění utajil, proč vlastně zahajuje trestní stíhání, pak jednal jednoznačně nezákonně. Usnesení mělo být zrušeno už kvůli této zásadní formální vadě. Přesto státní zástupce usnesení policejního orgánu bez problémů potvrdil. V angličtině existuje pro tyto situace hezká fráze, která zní malebněji než její český protějšek: to smell a rat.
Rozhodování o stížnosti proti zahájení trestního stíhání bylo vůbec zajímavé. Obhájce obviněného polemizoval s újmou, s uznanou povinností mlčenlivosti i s pár dalšími body menšího významu. Přijde-li na státní zastupitelství stížnost s argumentem A, očekával bych při zamítnutí, že státní zástupce vydá usnesení, v němž řekne "ne A, protože ...". Když si však prostudujeme usnesení, zjistíme, že celá argumentace usnesení je obsažena v následujícím jednom souvětí:
"Pokud jde o argumentaci obviněného, zda-li vůbec může zpřístupnění informace o platu či odměnách poškozené Mgr. Janě Nagyové způsobit nějakou újmu, neboť dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, je dokonce povinností Úřadu vlády České republiky (coby povinného subjektu ve smyslu ustanovení § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů) sdělovat informace o platech a odměnách svých zaměstnanců, jakožto příjemcích veřejných prostředků, přičemž je známým faktem že i samotný Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí č.j. 5 As 57/2010 - 79, ze dne 27.05.2011 se vyslovil v tom směru, že taková informace má dokonce přednost před ochranou poskytovanou subjektům zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a to až do té míry, že se nevyžaduje souhlas osoby, které se tyto údaje týkají, s jejich poskytnutím, je třeba uvést, že tento případ (tj. v předmětné tr. věci) se nicméně nevztahuje na ustanovení § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, neboť zde by musel takovouto informaci poskytnout samotný Úřad vlády České republiky (jakožto povinný subjekt) s tím, že by muselo být mimo jiné uvedeno komu přesně informaci poskytl, obviněný v daném případě rozhodně není osobou oprávněnou poskytovat tyto údaje ve smyslu výše citovaného zákona, navíc za situace, kdy v daném případě nebyly zveřejněny pouze osobní údaje týkající se informací o příjmech zaměstnance veřejné správy - poškozené, ale i ostatní osobní údaje poškozené (např.údaje o zdravotní pojišťovně)."
Státního zástupce by měli poslat povinně na kurz právního psaní, kde by mu řekli, že takto dlouhé věty se opravdu nepíší. Ale hlavní problém rozhodnutí státního zástupce je jinde; smyslem citovaného souvětí po odřezání balastu je, že obviněný nebyl povinnou osobou podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Tvrdil obviněný ve stížnosti něco takového? Nebo uváděl zcela jiné stížnostní důvody?
Tady vidíme další případ nezákonného postupu orgánů. Státní zástupce ignoruje obsah stížnosti a vydá naprosto mimoběžné usnesení. To je zjevná procesní vada, na kterou ovšem nereagovalo ani Městské státní zastupitelství v Praze, když vykonávalo dohled. Jak člověk může mít důvěru v orgány činné v trestní řízení, když ani neodpovědí na obsah jeho stížnosti! Má pak cenu jim něco psát?
Podáním obžaloby se vyjasnila povaha tajemného důkazu ze srpna 2012. Opět bohužel tím způsobem, že se odhalil nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení. Ač to není v obžalobě výslovně napsáno, snadno si lze domyslet, že jde o výstupy z operativní činnosti Bezpečnostní informační služby. Naneštěstí pro orgány již v roce 2008 Ústavní soud judikoval, že podobné informace nelze používat jako důkaz v trestním řízení (sp. zn. I.ÚS 3038/07). 

Používání nezákonného důkazu, krytí jednoho nezákonného rozhodnutí jiným nezákonným rozhodnutím, postavení celého případu na jednom vyvráceném svědectví z doslechu ... s tím je ochotna obžaloba jít k soudu, když tak praví předseda vlády! Nevím, jestli si státní zastupitelství, které si léta snažilo zlepšit pověst otřesenou čunkiádou, může dovolit znovu budit dojem, že umí vyjít vstříc přáním shora.

12 komentářů:

Občasný blogger řekl(a)...

Na okraj jedna perlička z procesu:
V popisu skutku policejní komisař i státní zástupce uvádějí při výčtu nespravedlností na údajné poškozené, že Jana Nagyová "není veřejnou osobou". Jak mohou toto napsat o vysoké státní úřednice, který byla už delší dobu veřejně označována na "pravou ruku premiéra"?!
(když státní zástupkyně četla tuto pasáž, v soudní síni to vyvolalo hlasitou zábavu)
Je to smutný pohled vidět, co všechno jsou někteří pracovníci OČTŘ ochotni napsat, aby mohli někoho postavit před soud. Ve prospěch policejního komisaře a státní zástupce však uznejme, že možná to nebylo z jejich hlavy a mohli také dostat závazný pokyn od nadřízených.
JV

Jan Vucka řekl(a)...

Oprava: "... nahodou nesouvisi s osobou svedka".

Anonymní řekl(a)...

Ve světle současných událostí mi přijde stíhání dvojitě absurdní. Nebo snad ještě není zřejmé, že si pan premiér vysokými odměnami hrál malou domů? Co, kdyby to byla přímo jeho manželka (a odměny by šly do SJM)? Nebo žeby šlo o výši těch částek? Že kdyby jí dal na odměnách každý měsíc pět milionů, tak už by nedokázal vysvětlit jak "těžce" pracuje?
Myslím, že zveřejnění páchání trestného činu, byť poruší ochranu osobnosti, by mělo být okolností vylučující protiprávnost činu (nutná obrana či alespoň krajní nouze) - za situace, kdy v důsledku politického postavení obou se jeví běžná (neveřejná) forma trestního oznámení nedostatečnou.
V.

Tomáš Marný řekl(a)...

… co všechno jsou ochotni udělat …"
Ono se možná z Úřadu vlády netelefonovalo jen na Vojenské zpravodajství. :-)

Anonymní řekl(a)...

To strasne dlouhe souveti z usneseni nerika pouze, ze zverejnit muze jen povinna osoba, ale rika, ze na vyplatni pasce jsou i jine udaje, jako treba "udaje o zdravotni pojistovne."

Ze zverejnit muze pouze povinna osoba: timto to neobhajuji, jen rikam, co by organ mohl rict. Pokud je udaj osobni a nelze zanonymizovat, NSS , v orbiter dictum, rika, ze povinny se ma snazit zjistit, zda opravneny ty "osobni" informace jiz nema nebo ta osoba o kterou se jedna s tim souhlasi a tedy nevznikne skoda. Samozrejme NSS myslel na pripady, kdy se pta "advokat" o svem klientu a pod, ale tento advokat, pokud by ty informace zverejnil, se mozna muze dopustit neopravneneho sireni (siroce definovano jako v tomto pripade).

Na odlehceni, ze Jana Nagyova neni verejnou osobou. Vybavil se mi znamy klip Izera a Riskuj, kde se Izer pta, kdo to byla Madame de Pompadour. Soutezici si nemuze vzpomenout a rekne jedno slovo zacinajici na k. Izer rekne, sice bychom pouzili kurtizana nebo neco jineho, ale uznam to.

Jan Vučka řekl(a)...

Ad Anonymní 12:36:
Zveřejněním informace, že Jana Nagyová je pojištěná u VZP a má zaměstnanecké číslo 12345, se nikomu vážná újma způsobit nedá. Tato část souvětí se tedy trestného činu vůbec netýká a spadá do kategorie "balast".

AKTUALIZACE:
Opraveno pár překlepů (příspěvek byl psán ráno před snídaní). Hlavní líčení nakonec bylo selankovité a na rozuzlení příběhu si musíme počkat prý až do října: Nečas se omluvil z rodinných důvodů.

Jan Potměšil řekl(a)...

Skandální je to, že Nečas už od svého působení na MPSV dotuje z veřejných peněz svoji milenku, a ještě má být stíhána osoba, která na výši částek, btw. údaj poskytnutelný dle InfZ, upozorní.

Pominu to, že konservativní katolický politik se 4 dětmi, hájící prý rodinné hodnoty a nepřátelský vůči všem, kdo tradiční rodinu údajně ohrožují, by neměl mít milenku.

Je to i porušení nepsaných norem pracovněprávních, kdy se zapovídá, aby na jednom pracovišti byl milenecký pár ve vztahu nadřízený/podřízená. Ti, kterým zbylo trochu soudnosti a slušnosti, to řeší odchodem jednoho či druhého z daného pracoviště. Zde se tak bohužel nestalo.

A jak už jsem naznačil, pokud má někdo milenku, vydržuje si ji většinou za své. Zde však bohaté "dary" pro milovanou osobu plynuly z veřejných prostředků. Kladu si otázku, zda se to neblíží zneužití pravomoci úřední osoby.

Přinejmenším lze bohorovné dotování blízké osoby z eráru a agresivní postup proti člověku, který na nestandardní utrácení upozornil, považovat za multiplikovaný projev papalášské drzosti.

Anonymní řekl(a)...

Že státní zastupitelství fakticky neodůvodňuje zamítání stížností proti zahájení trestního stíhání je zcela běžným jevem. Bohužel.

Anonymní řekl(a)...

Je to trochu politické víc než právní. Přechod nadřízeného vztahu "do postele" není v čekém právu nijak řešen, takže i když je to nemorální a trapné, není to nelegální.

Mohl bych vědět, z čeho čerpáte pro mě překvapivé informace, že Nečas je konzervativec anebo dokonce katolík? Pokud vím tak v pojetí "konzervativismu" bývalého prezidenta spočívalo v placené účasti jeho manželky v dozorčí radě ČEZu v 90.letech, jeho syna v managementu této tehdy 100% státní firmy a nakonec 100mil daru šéfa ČEZu jeho druhému synovi na soukromou školu. Jeho opakované osobní celonoční schůzky s letuškami ČSA nenechaly snad nikoho na pochybách o jaký konzervativismus asi jde :-) Nakonec s. Biľak byl přeci také konzervativec, že ....

O katolicismu bych silně pochyboval, protože s rozvodem na krku a s nevěrou nemůže ani ke sv. přijímání, takže čekám nějakou skrytou konverzi k light katolickým verzím, typu husita nebo letniční církev, kam se vejde snad každý, kdo ještě nevraždil, minimálně z toho nebyl usvědčen, ale současně se mu stýtká po zachování dekóra. (např. Paroubek). A pokud vím, tak Nečas byl před r. 1989 v KSČ, ne ?

Jan Hrabánek

Anonymní řekl(a)...

Také si myslím, že výplata mimořádných (nenárokových) odměn za práci, pokud je rozumně a pravdivě prokazatelně zdůvodněná, je zcela v pořádku, i když se zaměstnancem spí šéf/ová. To samé se týká i samotných práv a povinností obou stran, např. při návrhu na kariérní vzestup. Vyjimkou jsou samozřejmě vojáci, policisté a u některých zahr, grantů vědci.
Pokud vím, není ani v českém pracovním právu nutná objektivní spravedlnost (rovnost) při výkonu pracovních pravomocí vedoucích, je zakázána jen diskriminace, a to jen v určitých případech. V některých tzv. Big5 se v 90.letech pokusili převzít v podstatě jen přeložený "protestantský" etický kodex z USA s tím, že musí vztah mezi nadřízeným a podřízeným oznámit, jinak hrozil postih za default smlouvy, přičemž postihem mohla být samozřejmě i výpověď. Zaměstnavatel měl pravomoc oznámené "souložící" dát do jiných týmu atp. Nakonec to sami po pár letech po hrozbě žalob stáhli, i když neformálně takové věci vyžadují znát. Z vyprávění jen vím, že to porušují právě ti partneři firem atp. a jde o klasické americké pokrytectví.


Jana Hanbalíková

Jan Vučka řekl(a)...

Hnusná sebepropagace: případ Randák jsem využil jako ilustraci k článku Význam odůvodnění v materiálním smyslu v Bulletinu advokacie online.
Lze jen zopakovat povzdech proč jim něco posílat, když se ani nenamáhají odpovědět?

Jan Vučka řekl(a)...

Jinak nepravomocný závěr kauzy Randák byl již v novinách komentován. Shodně s článkem soud neviděl, jak by mohl být spáchán vynesením daných údajů trestný čin.
Zatím není znám přesný text rozsudku ani odvolání státní zástupkyně, proto bližší komentář v tuto chvíli nebude.