02 května 2013

Martin Richter: Protiústavní aplikace předpisu je důvodem k jeho zrušení?

Dne 25. 4. 2013 vyhověl Ústavní soud svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 25/12 návrhu 11 senátorů na zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., jíž se stanovuje výše náhrady nákladů v občanském soudním řízení, a to tím způsobem, že se tato vyhláška ruší dnem vyhlášení rozsudku ve Sbírce zákonů. Dle názoru Ústavního soudu dotčená vyhláška „motivuje věřitele k soudním sporům o bagatelní částky, přičemž jejich ziskem není samotný předmět sporu, ale paušální (a vzhledem k předmětu řízení nepřiměřená) výše odměny právního zastoupení. To vede ke vzniku trhu s bagatelními pohledávkami, během jejichž uplatňování převyšují přiznané náklady ty, které byly skutečně vynaloženy. Přiznané náklady se v důsledku této vyhlášky pravidelně dostávají do hrubého nepoměru k hodnotě sporu, čímž dochází ke stanovení sankce bez zákona, a tedy i ke kolizi s čl. 4 odst. 1 Listiny (povinnosti lze ukládat jen na základě zákona a v jeho mezích). Tato skutečnost, stejně jako rozpor s § 142 odst. 1 o. s. ř., který stanoví jako kritérium přiznání náhrady nákladů řízení účelnost vynaložení těchto nákladů, vedla Ústavní soud k rozhodnutí vyhovět návrhu a přísudkovou vyhlášku zrušit jako celek (odst. 94 a 103 nálezu).

Při čtení celého odůvodnění tohoto nálezu se nelze zbavit dojmu, že soudci Ústavního soudu podlehli tlaku médií a s ním spojeným osobním emocím. Poslední dobou totiž byly médii často popisovány praktiky jisté skupiny „podnikatelů“, kteří vytvářeli nemravně vysoký zisk na náhradách nákladů řízení u vymáhání bagatelních pohledávek. Tomu má tento nový nález zabránit. Články o zjevných nespravedlnostech, kdy malý dluh vzroste o tisíce procent, přirozeně nechávaly chladným málokoho. Čtenáři si po jejich přečtení vybíjeli negativní emoce v diskuzích pod články, politici v diskusních pořadech i podáním návrhu na zrušení dotčené vyhlášky a soudci nyní všechny tyto emoce přetavili na okamžité zrušení vyhlášky. A tím zdánlivým odstraněním jedné nespravedlnosti málem způsobili nespravedlnost jinou a stejně závažnou.

Dle § 71 zákona o Ústavním soudu totiž „(…) pravomocná rozhodnutí vydaná na základě právního předpisu, který byl zrušen, zůstávají nedotčena; práva a povinnosti podle takových rozhodnutí však nelze vykonávat.“ Pokud se tedy komukoliv v ČR v poslední době podařilo u soudu úspěšně dovolat spravedlnosti, tak jeho vítězný rozsudek zůstává nedotčen, ale přiznanou částku na náhradu nákladů řízení dle jazykového výkladu § 71 zákona o Ústavním soudu nelze vymáhat. To je velice znepokojivé zjištění, protože vítězné straně na základě tohoto nálezu by neměly být náklady řízení uhrazeny, leda jen jako naturální obligace, tedy jen pokud tak dlužník sám od sebe bude chtít. O dobrovolném uhrazení lze ale v mnoha případech pochybovat, neboť právníci poražené strany by své klienty jistě informovali o právní nevynutitelnosti této části rozsudku.

Tohoto závažného nedostatku ve svém Nálezu si Ústavní soud ex post všiml a nyní se ho snaží odstranit svým Sdělením k účinkům nálezu sp. zn. Pl. ÚS. 25/12, ve kterém vykládá § 71 odst. 2 tím způsobem, že se ta část ustanovení o nevykonatelnosti neuplatní. A to z důvodu, že by uplatnění tohoto ustanovení zasahovalo do základních práv vítězných účastníků řízení, jak již bylo upozorněno výše a tudíž by byla taková aplikace tohoto ustanovení protiústavní. K tomu se však pojí několik zajímavostí.

První zajímavostí je, že toto sdělení ÚS samozřejmě nemá žádné právní účinky. Je to pouze jakási zpráva ostatním soudům, jak mají rozhodovat a že pokud budou rozhodovat jinak a toto jejich odlišné rozhodnutí se dostane až k ÚS, tak že ho s největší pravděpodobností ÚS zruší.

Druhou zajímavostí je, že ve svém sdělení k § 71 Ústavní soud potvrdil platnost přesně té logiky, která dokazuje, že zrušená vyhláška o náhradách nákladů řízení protiústavní nebyla. Ústavní soud totiž také nezpochybňuje ústavnost celého § 71 zákona o ústavním soudu, ale pouze konstatuje, že v určitém okruhu konkrétních případů je protiústavní jen jeho aplikace a tedy v těchto případech se jednoduše neaplikuje. Ústavní soud se zde nepokouší tvrdit, tak jak činí u zrušené vyhlášky, že by možnost protiústavní aplikace § 71 zakládala důvod k úplnému zrušení tohoto ustanovení. Což je dobře, protože v jiných případech, např. týkající se trestního práva, je jeho existence velmi žádaná. Je mi záhadou, proč stejnou logiku neuplatnil ÚS u zrušené vyhlášky.

Neméně zajímavé je, že v konečném důsledku lze za protiústavní označit právě nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS. 25/12. Ústavní soud má přeci při svém rozhodování znát zákony a to zejména když se jedná o zákon o Ústavním soudu. Tedy když ústavní soud tvořil svůj nález, tak ho měl zformulovat tak, aby byl v souladu s českým řádem, tedy aby se dal plně aplikovat. Nicméně jak Ústavní soud nyní přiznává svým sdělením, důsledná aplikace zákona na tento nález vede k závěrům a protiústavnosti takové aplikace. A přeci když nějaký akt veřejné moci vede k protiústavnímu stavu, tak je tento akt protiústavní. Bohužel ani Ústavní soud nemůže své rozsudky rušit, a tak nyní musí tvořit „manuál“ pro soudy v podobě sdělení, jak správně § 71 zákona o ÚS ohnout, aby nedošlo k dalším zásahům do základních práv.

Budiž mu to ale přičteno k dobru, protože se tímto svým, jak se ukazuje nedokonale promyšleným nálezem, zahnal sám do kouta a nyní svým sdělením bojuje ani už ne tak u zachování své cti, jakožto o zachování elementární spravedlnosti pro vítězné účastníky řízení.

Přitom pokud soudci cítili naléhavou potřebu vyhlášku zrušit a chtěli by předejít celému tomuto nešťastnému stavu, tak se stačilo rozhodnout pro derogaci s odkladem tak, aby mělo Ministerstvo spravedlnosti čas přijmout vyhlášku novou, která by již reflektovala výhrady Ústavního soudu a plynule navázala na zrušenou vyhlášku. Pouhým lehkým pozměněním výroku rozsudku by byl tedy celý problém s § 71 vyřešen. Ústavní soud bohužel ve svém nálezu neodůvodňuje, kde se najednou vzala tato potřeba vyhlášku překotně zrušit doslova ze dne na den navíc, když zde tato vyhláška fungovala se změnami více než 12 let.

Paradoxní na celé situaci je, že okamžité zrušení dotčené vyhlášky pravděpodobně nepovede k odstranění kritizovaného jevu, tzn. generování zisku na vymáhání bagatelních pohledávek. Až do vydání nové vyhlášky se náhrada nákladů řízení bude totiž muset vypočítávat podle advokátního tarifu, který ale také samozřejmě náklady paušalizuje. K této skutečnosti vznáší ve svém odlišném stanovisku soudce Vladimír Kůrka řečnickou otázku: „ (…) Doložila většina pléna však, že advokátní tarif nepřináší obdobné, resp. obdobně kritizované důsledky? Nebyly i za jeho účinnosti ‚bagatelní‘ pohledávky … rovněž dobrým ‚byznysem‘?“

Nejsmutnější na celém odůvodnění je, že v něm Ústavní soud de facto „odhalil“ viníka za vznik kritizovaného byznysu, který vedl až ke zrušení vyhlášky. A to na straně soudní moci. Přitom se ale v rozporu s tímto jeho jasným konstatováním snaží prokázat, že za tento stav může zrušená vyhláška. Že za vznik tohoto nečestného podnikání mohou soudci a ne vyhláška Ústavní soud doložil v odst. 104 konstatováním, že vyhláška a zákony poskytují dostatečný prostor pro žádaný výklad, který zamezuje hrubému nepoměru mezi uplatňovanými náklady řízení a skutečnými náklady řízení. Problém ale, jak odhaluje Ústavní soud v odst. 106, tkví v tom, že takové odchýlení od vyhlášky musí být soudcem odůvodněno. A nutnost odůvodňovat odchýlení se od vyhlášky „demotivuje soudce, aby využívali těchto variantních postupů.“ Nejsem si jistý, jestli skutečnost, že se některým soudcům nechce vypracovávat odůvodnění, je dostatečný důvod pro zrušení vyhlášky.

Z výše uvedeného jasně plyne, že dotyčná vyhláška v kontextu s českým právním řádem protiústavní postup nevynucuje ba ani neukládá. Současná právní úprava naopak dává soudcům dostatečné nástroje k tomu, aby ke kritizovaným nespravedlnostem nedocházelo. Konkrétně § 150 o. s. ř. říká: „Soudce dále může v konkrétní věci přihlédnout k důvodům hodným zvláštního zřetele.“ Dokonce i sám Ústavní soud přiznává, že „judikatura, včetně judikatury Ústavního soudu, poskytuje relativně široké pole možností pro rozhodování.“ Takže protiústavnost musí nutně spočívat jen v konkrétní aplikaci vyhlášky, tzn. konkrétním rozsudku. Právní řád ale nutně protiústavní aplikaci vyhlášky nevyžaduje. Vyhlášku v kontextu občanského soudního řádu musíme, jak vyplynulo z výše uvedeného, za protiústavní označit teprve ve chvíli, kdy si připustíme, že soudci obecně nejsou schopni posoudit, zda náhrady, které ve sporech přiznávají, jsou adekvátní náročnosti sporu – tedy zda přiznávají náklady potřebné k účelnému uplatnění práva. Pokud by některý soudce přiznal náhrady vyšší, jak jsme v poslední době médii upozorňováni, tak by bylo poté na místě zrušit jeho nespravedlivý rozsudek, ale ne snad celou vyhlášku, když je drtivá většina přiznaných nákladů řízení dle této vyhlášky v pořádku a protiústavní aplikaci nevynucuje.

V návaznosti na pojem účelně vynaložených nákladů ještě upozorním na odst. 105, kde Ústavní soud dovozuje, že se „vyhláška příčí zákonu – občanskému soudnímu řádu, podle něhož se přiznávají náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (ust. 142 odst. 1 o. s. ř.). Toto konstatování totiž není prosté kontroverzí, neboť tento bod komentuje ve svém odlišném stanovisku soudce Kůrka, který upozorňuje na skutečnost, že toto ustanovení „míří zcela jinam, neboť stanoví primárně kritérium, jež určuje, kdo hradí náklady řízení a komu.“ Účelné náklady jsou poté dle jeho názoru v kontextu tohoto zákona všechny ty, jež mají oporu v právním předpisu. Pokud ale přistoupíme na výklad většiny pléna, že pojem účelné náklady jsou ty, které strana sporu skutečně vynaložila, tak stejně můžeme učinit závěr, že toto ustanovení naopak ústavní konformitu zrušené vyhlášky jen podtrhuje. A to z důvodu, že pokud soudce rozhoduje v souladu s českým právním řádem, tedy i § 142 odst. 1 o. s. ř., tak se od vyhlášky v případě, že hrozí přiznání neadekvátní výše náhrady nákladů řízení, odchýlit musí skrze aplikaci § 150 o. s. ř. Tím se zároveň protiústavnost vyhlášky i protiústavnost její aplikace vyloučí.

Na závěr bych ještě zmínil, že nad rámec tohoto článku soudce Kůrka v odlišném stanovisku např. upozorňuje, že Ústavní soud v tomto nálezu rezignoval na uplatnění vlastních přezkumných standardů, jmenovitě testu tří kroků (účelnosti, přiměřenosti a proporcionality). Ústavní soud tedy dle mého názoru zrušil vyhlášku Ministerstva spravedlnosti ne kvůli tomu, že by byla ve své podstatě protiústavní, ale jen kvůli tomu, že někteří soudci a jen v některých konkrétních případech nepostupovali ústavně konformním způsobem. Na Právnické fakultě UK jsem se v hodinách ústavního práva dozvěděl, že pokud lze právní předpis vykládat ústavně konformním způsobem, tak by ze zásady neměl být zrušen jako protiústavní. Nemyslím si, že v tomto případě dochází k tak zjevné a silné protiústavnosti, aby nejméně invazivní nebo dokonce jediná možná náprava spočívala v okamžitém zrušení vyhlášky. A to vzhledem ke skutečnosti, že její protiústavnost se projevuje jen u určení náhrad nákladů u bagatelních částek, což tvoří pouze jednu malou část celé soudní agendy, u ostatních sporů je výpočet dle zrušené vyhlášky v pořádku. Navíc právní řád dává dostatečný prostor pro to, aby v případech, kdy by uplatnění vyhlášky bylo nespravedlivé, nebyla vyhláška soudem aplikována. V tomto konkrétním případě tedy soud již zmíněnou zásadu obrátil následovně: Jestliže lze právní předpis vyložit protiústavním způsobem, je nezbytné takový předpis zrušit. Každý si ale může zkusit odpovědět sám, kolik předpisů protiústavní aplikaci nepřipouští ...

49 komentářů:

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Dovolil bych si k zajímavému postu malou poznámku: vedle přednosti ústavně souladného výkladu před zrušením právního předpisu tu nutno zmínit, že toto pravidlo nelze využít za situace, v níž lze s ohledem na četnost protiústavních rozhodnutí dovodit, že justice neumí předpis ústavně využívat (viz již například zrušení části páté OSŘ - bývalá úprava správního soudnictví). V tomto ohledu se mi jeví rozhodnutí ÚS docela přesvědčivé.

Jako vážnější problém vidím intertemporalitu nálezu - troufám si tvrdit, že sdělení ÚS v postu citované je dost problematické a rozporné s jasnou dikcí § 71.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Naznačuje-li autor, že by snad ÚS mohl část ZÚS zrušit, naráží na ustanovení čl. 88 odst. 2 Ústavy, podle něhož je ÚS je ZÚS vázán, a to se dosud vždy interpretovalo tak, že derogace části ZÚS je vyloučena (což je v souladu s principem dělby moci: zasahovat do ZÚS by ÚS dovolovalo rozšiřovat si své pravomoci).

Možnost ústavní konformní interpretace právního předpisu není dostačující podmínkou pro odmítnutí derogace, jsou situace, kdy pouhý (případný) interpretativní výrok nestačí, a je na úvaze ÚS, jakou variantu zvolí.

Autor má samozřejmě pravdu, že za chyb soudů jsou nesmyslně trestáni jiní, v daném případě advokáti a jejich klienti, kterým nikdo za sazbu podle tarifu službu neposkytne, není-li hodnota sporu dostatečná (odhaduji, že prahová hodnota bude cca 30–50 tisíc Kč). Podobně nebude ekonomické vést spory o ochranu osobnosti, protože tam je snížení odměny drastické.

Anonymní řekl(a)...

Ad Podlehli tlaku médií:
Ústavní soud sám má docela účinný přímý přístup k přísudkové realitě - jen od 01.01.2012 vydal ve věci bagatelních nákladů řízení nejméně 284 rozhodnutí, kdy musel posuzovat rozhodnutí obecných soudů vydaná v konkrétních věcech - k ověření viz nalus.

Ad disent soudce Kůrky: pan doktor mj. vykládá zákon (osř) a ústavu pomocí podzákonného předpisu - 484/2000 Sb., což bylo běžné dříve, a u soudce který začal soudit před rokem 1989 to lze pochopit. Nicméně je to postup chybný. Dále. Argumenty "všichni víme" a pod, které disent používá, ten snad ani nepatří do konceptu rozhodnutí.

Ad § 150 osř: toto ustanovení má jiné určení, což je bohatě projudikováno. Argument tímto ustanovením se nijak nevypořádává s působením čl. 95 odst. 1 Ústavy, který působí jak vůči § 142 odst. 1, tak vůči § 151 osř. I toto autor postu pomíjí.

Ad zákonnost vyhlášky: pokud vyhláška atomaticky a bezpodmínečně nutí považovat výdaj na odměnu advokáta ve výši 4.800,-- Kč při spouru o 3.000,-- Kč za výdaj uplatněný účelně, pak JE protizákonná a v rozporu s ustanovením § 142 odst.1 osř
PR sdělení ÚS není závazné.

Ad 484/2000 Sb. Vyhláška systematicky vedla ke zvráceným důsledkům a nutnost měsíčně vedle vydání 20 běžných rozhodnutí (vypořádání SJM, vyklizení, určení vlastnictví), vypořádávat ve 40 inkasních rozhodnutích na mnoha stranách nákladový výrok, objektivně ztěžovala přístup k soudům, protože energie byla více než rok věnována akcesorické otázce, což je neefektivní.
Je dobře že byla vyhláška 484/2000 Sb. zrušena.

Ad advokátní tarif: I zde se autor mýlí, (ale mýli se s dr. Kůrkou, který rovněž pominul celý text rozhodnutí Pl. ÚS 25/12). I výpočet dle tarifu podléhá testu přiměřenosti - jak z hlediska výše odměny, tak z hlediska počtu úkonů. Ostatně paušální náhrada 300 Kč je v době el. podání nadsazená.
Jan Sudil

Michal Matějka řekl(a)...

Zdá se mi, že kvalita rozhodnutí ÚS má zejména v poslední době silně klesající tendenci.

Učebnicovější příklad situace, kdy není neústavní právní předpis, ale pouze jeho aplikace (navíc jen v naprosté menšině případů) si snad lze jen stěží představit. Navíc se soudní praxe (byť jí to docela trvalo) naučila s evidentními příklady zneužití paušální vyhlášky pracovat tak, že náklady v těchto případech přiznává jen zčásti, popř. vůbec.

Je to už za posledních pár let poněkolikáté, co nezbývá, než nad rozhodnutím ÚS jen nevěříčně kroutit hlavou (obdobně, jako před časem nad nálezem o přípustnosti dovolání nebo nad věcí Melčák).

Po tomto nálezu už skutečně nemůže nikdo s vážnou tváří tvdit, že rozhodnutí ÚS lze na základě dřívější judikatury jakkoli předvídat.

Anonymní řekl(a)...

ad Matějka : jak chcete měřit kvalitu rozhodnutí během doby ? ÚS chce něco zrušit, nemůže to měnit. Možná něco nedomyslel, ale to se netýká meritu věci ale přechodných důsledků. Zde je jen patrné, že se "chtivci" vzbudili, protože práci dělají pro peníze a teď nemají tu svou "jistotu".


Jan Pavel

Unknown řekl(a)...

Především je největším skandálem, že ÚS takto předpojatě sděluje, co je nutné PROJEDNAT v samostatném řízení, kdy nyní je právní otázka §71 odst. 2 ZÚS v působnosti exekučních soudů.

Ve sdělení je zarážející, jak může ÚS ignorovat, že vykonávací / exekuční řízení není horizontálním právním vztahem, ale vztahem mezi osobou a veřejnou mocí. §71 odst. 2 ZÚS je pak z hlediska právní jistoty neproblematický: již provedené výkony rozhodnutí nelze zpětně zneplatnit, ale od vyhlášení nálezu nemůže veřejná moc, nyní již kvalifikovaně, pokračovat v deliktním jednání.

Jinými slovy, kde je právní jistota na dodržování §71 odst. 2 ZÚS?

Na druhou stranu je nutné uplatnit např. závěry podle odst. 22 nálezu IV. ÚS 1777/07 (kterého se ve svém sdělení ÚS pokrytě dovolává) a nevykonatelnost spojit úzce pouze s nosnými derogačními důvody (tj. na formulářové bagatelní pohledávky) a o částečném zastavení exekuce též nesmí být rozhodnuto formalisticky (žádná náhrada nákladů), ale s přihlédnutím k účinnému AdvT. Zde je nutné si uvědomit, že právo na náhradu nákladů nezaložila vyhláška, ale přímo zákon. Toto právo tudíž lze ve smyslu §71 odst. 2 ZÚS vykonávat. V jaké výši, je již předmětem rozhodnutí exekučního soudu, který určuje rozsah zastavení exekuce. Není to řešení ideální, ale je proporcionální jak majetkovým právům oprávněných, tak povinných.

Unknown řekl(a)...

Ad TP "že by snad ÚS mohl část ZÚS zrušit"

To by jistě mohl. Úplně nepochybně v té části ZÚS, která neupravuje řízení před ÚS, což je případ např. §6 odst. 2 ZÚS.

Následky rozhodnutí jsou však typickým procesněprávním institutem, proto spadají pod rozsah čl. 88 odst. 2 Ústavy. Pokud by kvalifikovaný navrhovatel navrhl zrušení §71 odst. 2 ZÚS, bylo by to též možné, zejména proto, že by Ústavní soud nemusel ústavnost řešit při vedení řízení.

Úplně nejspornější by byla až situace, že by měl ÚS rozhodnout o ústavnosti procesní otázky již při samotném řízení bez derogačního výroku. To by bylo odborně zajímavé, ovšem v této situaci hypotetické. Podstatným by podle mě bylo, že ÚS soud je vázán jak procesními pravidly ÚS, tak ÚS, tudíž je nutné uplatnit pravidlo lex superior.

Rudo Leška řekl(a)...

Považuji to rozhodnutí za poměrně skandální. Když už se argumentuje více společenskou realitou, než právem, pak mi v rozhodnutí chybí zamyšlení se nad situací z pohledu věřitele. Nevím, kde se vzalo tvrzení, že obchod s bagatelními pohledávkami je APRIORI nemravní. Apriori nemravní je neplatit dluhy. ÚS se vůbec nezabývá tím, že někteří věřitelé mají JENOM bagatelní pohledávky (např. dopravní podniky) a že jim tedy nezbývá, než bagatelní pohledávky uplatňovat. Nemusí to být nutně projev "sudičství" ani "chamtivosti", jak se mi zdá, naznačuje ÚS. Obecně si myslím, že je sociálně akceptovatelnější situace, když se dluhy vymáhají (v rámci zákona, vč. soudní korekce některých excesů), než když se dluhy nevymáhají a u dlužníků to vyvolává dojem, že se jim "neplacení vyplácí".

PS - Jsem advokát, ale tento druh zastupování nedělám. Spíš mě štve, že platím za tramvaj nejenom za sebe, ale i za ty nebohé dlužníky...

Anonymní řekl(a)...

Vůbec nechápu, že ÚS nezruší monopolistický advokátní tarif. Pohádky o potřebe zabezpečení profesionality a etiky atp. patří někam do těžkých snů.


Petr Hašek

Anonymní řekl(a)...

To je právě tragika celého nálezu a následného sdělení k němu. Nejde o intertemporalitu nálezu, ale o to, jak se to technicky stalo. Jim to totiž evidentně vůbec nedošlo! Nikoho z nich prostě nenapadlo, že existuje nějaký § 71 ZÚS.

Důsledky svého rozhodnutí si pak uvědomili nikoliv sami od sebe, ale na základě šeptandy, ev. četby blogů, kde si toho naopak publikum všimlo okamžitě (resp. po překonání šoku z nálezu jako takového).

Takže to ÚS nakonec vyřešil (po dvou týdnech!) vydáním hotfixu, kterým porušil ZÚS. Celá argumentace obsažená v daném sdělení je přece jenom marná sofistika, která má omluvit a alespoň trochu zakamuflovat to, že ÚS z neznalosti udělal fatální chybu. A to prosím zrovna v takhle ostře sledované věci. Nikdo přece nemůže věřit tomu, že to tak udělali schválně.

Závěry z nálezu ZÚS jsou pak vlastně následující:
- máme tu ÚS, který nezná zákon ani o sobě samém,
- máme tu ÚS, který se neštítí porušit základní právní předpisy (zde ZÚS), když je to potřeba,
- máme tu ÚS, jehož předsedou je ten samý Rychetský, který druhdy jako ministr "spravedlnosti" vydal vyhlášku (zde 484ku), kterou si pak jako ústavní soudce zrušil,
- tento Rychetský bude předsedou ÚS nejméně dalších pět let, protože a) byl komunista a b) to má politicky správně pokryté.

No řekněte: lepší podobenství české justice si nelze přát.

Jakou asi legitimitu má takovýto soud? Na němž je vrchním strážcem ústavnosti člověk, který vydal protiústavní předpis způsobivší všechny ty strašné následky?

PV

Unknown řekl(a)...

Z ekonomického hlediska je neodůvodněné, aby zrušením monopolistického nadsazeného cennového předpisu, zmizela nabídka i poptávka určité služby. Advokáti majitelů hromadných bagatelních pohledávek ostatně ani dosud neměli celý přísudek, proto spíše zmizí mravně problematická a z hlediska zákona vyloučená externalita "dlužnické solidarity", tj. že poctiví / exekuovatelní dlužníci v celku bagatelních pohledávek vykryjí ty nepoctivé a "nepostižitelné", tj. že přísudek není náhradou nákladů řízení, ale slouží k vykrytí fakticky nevymahatelné pohledávky jiné osoby.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad DS1:

Podle mého právního názoru ÚS může derogovat ZÚS bez omezení, ale jeho dosavadní judikatura se tímto směrem neubírá (nebudu to teď hledat, ale vzpomínám si, že takové návrhy odmítá ÚS jako nepřípustné).

Ad DS2:

V mnoha systémech (např. v USA) se běžně přiznává násobek (např. trojnásobek) dlužné částky, aby byl deliktní dlužník potrestán a věřitel odškodněn, a tato částka může technicky sloužit i jako projev "dlužnické solidarity". Sporné je, že v ČR je tato "premie" přenášena do nákladů zastoupení, a advokáti s věřiteli jsou tak nuceni k uzavírání dohod, které by před zraky ČAK neobstály.

Kdybyste ovšem, jak naznačujete, tuto solidaritu vyloučil, bylo by vymáhání pohledávek neefektivní a věřitelé by tak činili pouze z důvodu, že to zlepší platební morálku ostatních zákazníků (např. poctivých pasažerů v MHD), což je stav, který, jak zřejmě uznáte, není z hlediska práva ideální, i když by mohl být funkční.

Něco podobného navrhoval Pavel Uhl ve svých úvahách o tom, že advokátní zastoupení je vlastně "nadstandard", který by měla strana řízení nést ze svého.

Anonymní řekl(a)...

I když v jiné souvislosti (diskrimiační aplikace právního předpisu) Nejvyšší soud USA již v 80. letech 19. stol. dospěl k obdobnému závěru: "Though the law itself be fair on its face and impartial in appearance, if it is applied and administered by public authority with an evil eye and an unequal hand, so as practically to make unjust and illegal discriminations between persons in similar circumstances, material to their rights, the denial of equal justice is still within the prohibition of the Constitution" (Yick Wo v. Hopkins). Připomínám, že podobný důvod (an evil eye and an unequal hand) vedl ke zrušení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Jan Kolba

Anonymní řekl(a)...

Trochu mi tu chybí zmínka o jedné skutečnosti: 1) všichni vycházejí z toho, že se po derogaci bude namísto 484 používat advokátní tarif (ÚS to spíše neřeší), 2) nadále máme platné a účinné ustanovení zákona (§ 151 odst. 2 osř), které odkazuje na 484. V důvodové zprávě k tomuto ustanovení se dočteme, že se záměrně neodkazuje na advokátní tarif, ale na jiný předpis- tedy zrušenou. Tudíž se ptám- Nebyla by v takové situaci aplikace tarifu protizákonná?

Anonymní řekl(a)...

Ja jako soudce civilu na okrese Vam reknu jen jedno - ja se chci se zamerit jen na predmet sporu a palmare ma byt jen technickou zalezitosti pres softwarovou kalkulacku na jeden radek - necekejte ode mne kdyz mam 1500 veci v senatu ze budu predmet sporu mit na 2 stranach a pak sofistikovane snizeni palmare na uroven ucelne vynalozenych nakladu na dalsich 4 stranach a4 z duvodu ze je mi jasny ze se advokat do toho vyroku odvola abych to ustal na odvolacce ... nekdo by se mel taky podivat jak je to v nemecku, rakousku, svycarsku, belgii ...
mimochodem nemravny je i advokatni tarif - nalejme si cisteho vina - tady nekdo shora prikazem rekl jaka bude cena pravnich sluzeb v CR - nechte pracovat neviditelnou ruku trhu - advokatu je mraky, konkurence vysoka a dejte lidem volnost kolik jsou ochotni za pravni sluzby dobrovolne platit, uvidite ucinky dokonale konkurence na trhu pravnich sluzeb... ty vily na Hanspaulce jsou jen sprostou zlodejnou byt podle vyhlasky - ono je vubec na povazenou a nebudem si nic nalhavat o pozadi vyse castek ve vyhlasce, ze takovou obrovskou pravomoc stanovovat povinnosti obcanum zakon (osr) sveril do rukou ministra spravedlnosti vyhlaskou, byt tam asi nejake divadylko kolem (nejake formalni pripominkove rizeni, projednani na vlade .. bylo)

Unknown řekl(a)...

Ad TP: problém efektivity vymáhání bagatelních pohledávek je řešitelný hmotným právem, např. smluvní pokutou, která pokryje nadstandardní smluvní odměnu advokáta nebo celkovou kondici majitele "hrníčků" (Jak utopit dr. Mráčka).

Anonymní řekl(a)...

ad David Schmidt:

S tou smluvní pokutou si nepomůžete, to Vám zruší už i kdejaký okresní soud kvůli nepřiměřenosti. A nevěřím, že přesvědčíte soud, že náklady na advokáta jsou součástí škody, která vám nezaplacením vznikla (i když to tak asi je).

Yossi

Jan Slanina řekl(a)...

Připadá mi, že opět uniká ten základní problém, který byl, tj. fakt, že paušální náklady řízení byly zcela odtržené od reality, takže docházelo k tomu, že řadu pohledávek se vyplácelo nakupovat za více než jejich nominální hodnotu, aby se pak inkasoval paušál za náklady řízení.

Postoj ÚS proto chápu jako snahu tento stav narovnat.

Ad David Schmidt

Nemyslím si, že by bylo v souladu s hmotným právem sjednat smluvní pokutu ve výši mnohonásobku zajištěné pohledávky. Judikatura tento koncept jednoznačně odmítla, tolerantnější je pouze k "denním pokutám", kde si dlužník za jejich nárůst může sám.
Je ovšem pravda, že i denní pokuta by při obvyklé délce soudního řízení mohla tento účel splnit.

Ad "anonymní soudce" 03.05.13 6:56

Advokátní tarif by IMHO měl sloužit minimálně jako strop. Kdyby nebyl, tak budou v rámci "konkurence" vznikat mandátní smlouvy s nepřiměřenými odměnami, které budou doprovázeny tajným dodatkem o snížení odměny, který soudu nikdo neukáže, ale bude chránit klienta pro případ neúspěchu.

Pavel Uhl řekl(a)...

Dovolím si stručně reagovat. Soud se může od vyhlášky odchýlit v konkrétním případě a neaplikovat ji a může věc posoudit jinak. To ovšem nečiní vyhlášku nijak souladnou se zákonem či ústavním pořádkem. Jinými slovy, zákon protiústavní není, protože občanský soudní řád lze naplnit v souladu se ústavními principy odchýlením se od vyhlášky. Nepoužití vyhlášky ale nemůže založit její soulad s čímkoliv. To je jako kdybych tvrdil, že když namísto nevhodného a předepsaného kladiva použiji na přeseknutí větvě třeba sekyru, tak tím činím kladivo k tomuto účelu vhodným.

Celou dobu se tu vede diskuse, že bylo možné dosáhnout spravedlnosti odchýlením se od vyhlášky, což je nepochybně pravda, ale předmět řízení se týkal něčeho jiného a to, zda je vhodná (zákonná a ústavní) právě ta vyhláška. Je to asi jako kdyby ministerstvo vydalo pokyn, že k sekání větví se má používat kladivo a neformálně mezi slovy připouštělo, že když to nepůjde, tak tedy můžeme výjimečně použít tu sekyru. Pokud se někdo ozve, že pokyn je asi špatný, tak se ministerstvo brání, že dosažení účelu pokynu lze dosáhnout jeho nerespektováním a použitím sekyry.

Obávám se, že se do abstraktního přezkumu normy v diskusi promítají principy z konkrétní kontroly norem, kde se upřednostňuje nikoliv pouze ústavně souladný výklad napadené normy, ale mnohdy spíše práva jako celku.

Co se týče sdělení, které vykládá nález, tak to není, pravda, úplně nejšťastnější forma, jedná se ale asi úplně nejefektivnější způsob řešení určitého nedostatku řešení intertemporálních účinků nálezu, které se jaksi do nálezu asi nějakým technickým nedopatřením nedostalo. Ústavní soud sice mohl mlčet, ale dopadlo by to stejně po mnoha řízeních, která by nakonec vedla k témuž výsledku. Technicky vzato to samozřejmě není norma či pramen práva, ale jde o vyjádření názoru, jak by soud rozhodoval (materiálně vzato se to normou stává). Nadávat na soud, že udělal chybu, mi nepřijde příliš vkusné. Chyby děláme všichni. Ústavní soud ji umí i napravit.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad anonym:

Nebyla, proč? I AdvT sám na vyhlášku odkazuje.

Ad DS:

Tomu brání dva důvody: za prvé jsou stávající vztahy, nebo minimálně značná část z nich, založeny na předpokladu, že k odměně bude vymožena "prémie", a za druhé jsou situace, kdy smluvní pokuta nepřichází vůbec v úvahu: spotřebitelské smlouvy, náhrada škody, regulované kontrakty (R/TV poplatky, jízda načerno…) apod.

Rudo Leška řekl(a)...

Naprosto souhlasím, abychom to nechali na "volnou ruku trhu". Zrušme vyhlášku a přiznávejme v řízení skutečně vynaložené náklady na advokáta. Ale aby se pak ti soudci a účastníci nedivili, že to bude o dost víc, než vyhláška. Ve většině sporů je totiž přísudek mnohem nižší, než co úspěšný účastník na advokáta ve skutečnosti vynaložil.

Šimon Klein řekl(a)...

ad David Schmidt:
To se mi nejeví jako dobré řešení, zkuste si to představit na příkladu pohledávek dopravního podniku.

Současný stav je takový, že dlužník porušil svůj závazek zaplatit za lístek v ceně nějakých třiceti korun. V důsledku toho musí zaplatit smluvní pokutu v řádech stokorun. Pokud ji dobrovolně nezaplatí, je žalován a platní náklady sporu ve výši řádově v tisícikorunách. Pokud nadále dobrovolně nezaplatí, čeká ho exekuce a další nemalé náklady.

Tento současný stav je vesměs považován za neakceptovatelný a hluboce nemorální.

Nu a Vy jako alternativu navrhujete,že by bylo aby danou situaci řešil DP tak, že za porušení závazku zaplatit jízdné v ceně třiceti korun má býti smluvní pokuta ve výši rovnou několika tisíc, aby měl z čeho DP hradit náklady vymáhání těchto pokut?

Drtivá většina "černých pasažérů" (stát se to může leckomu i bez zlého úmyslu, člověk např. může zapomenout dobít si svou opencard) neprodleně zaplatí smluvní pokutu dobrovolně, právě aby se vyhnula nákladům soudního sporu. Tito lidé by pak byli vlastně trestáni za to, že své závazky plní dobrovolně, neboť by platili náklady vymáhání pohledávek vůči těm cestujícím, kteří smluvní pokutu dobrovolně neuhradili.

Já nevím jak Vám, ale to by přišlo nemorální mě.

Anonymní řekl(a)...

K Pavlu Uhlovi - obecně máte nepochybně pravdu. Ale pokud si vezmete tu konkrétní vyhlášku, tak na ni Ústavní soud spatřuje špatně jen tu část stanovující náhrady u bagatelních částek. Svým nálezem ale ruší vyhlášku celou. Navíc u té části agendy, kvůli které je vyhláška rušena (bagatelních pohledávek), se nejedná o nespravedlivou výši náhrad ani ve všech případech, ale jen v případech, kde jsou vymáhány ve velkém. Pokud mě totiž někdo bude dlužit např. 1000,- Kč a půjdu za Vámi, že bych je rád vymohl, jsem zvědavý jaká by mi naskočila sazba. Rozhodně bych se dle mého názoru na náhradách nákladů jako jednotlivec potom neobohatil. Samozřejmě bych si mohl vyhledat levnějšího advokáta, ale nenašel jsem žádného, který by měl hodinovou sazbu pod 1000,- Kč. Takže já nemám právo se mého, byť malého, dluhu domoci? Nemyslím si, že je správné, abych já při domáhání se mých peněz zpět za trest, že jsem někomu půjčil, nesl náklady na advokáta jako ztrátu. To akorát motivujete malé dlužníky, aby nespláceli. Protože jak jim potom mohu pohrozit soudem, když náklady na soud bych musel hradit ze svého a přesáhli by souzenou částku? Nezákonná aplikace vyhlášky se tedy týkala jen určité části agendy a u ní šlo výši přiznaných nákladů "regulovat" ustanoveními o.s.ř. Proto si myslím, že vyhláška protiústavní ani protizákonná nebyla. Podle mě byla chyba v některých konkrétních rozsudcích,ale ne ve vyhlášce. Ale chápu, že je to můj úhel pohledu a že se na to dá dívat z obou stran.

Martin Richter

Unknown řekl(a)...

Ad PU: "vyjádření názoru, jak by soud rozhodoval" samozřejmě zakládá min. podjatost všech soudců jednomyslně hlasujících pro toto sdělení, tj. žádný ze "starých" soudců i při znovujmenování by správně neměl ve věci rozhodovat. Sdělení ÚS je obyčejným zastrašováním, aby v 15 dnech od vyhlášení nálezu / oznámení exekuce povinní nepodávali návrhy na její částečné zastavení. Mimochodem, toto je další dílek zákonné právní jistoty, opět proporcionální majetkově pro obě strany.

Pavel Uhl řekl(a)...

Ad Martin Richter: vycházíte z mylného předpokladu, že když půjčíte někomu peníze a ten nedodrží svůj závazek, tak že byste měl neměl nést riziko z toho plynoucí. Není věcný ani právní důvod, abyste spor mohl vést tak, abyste nic netratil. Pokud půjčujete a lidí vám vrací, tak budiž, ale pokud k tomu potřebujete donucení státu, měl byste za službu platit jak státu (SOP), tak tomu, kdo Vám to odborně zajistí, protože prostě půjčujete (ekonomicky) špatně.

Jestliže je přirozené, že si každý platí ochranu ústavnosti, právní služby v rodinných sporech, spoustu jiných mimosoudních právních služeb, tak není důvod, aby pro případ, kdy vstupujete do rizikového ekonomického vztahu, bylo toto riziko jinak než smluvně přenášeno skrze nákladovou agendu. Pokud jde jen o dlužnou tisícovku, tak upřímně vzato, nepotřebujete zastoupení. Pokud by šlo o složitější právní spor, tak náklady na místě jsou, ale neměly by dosáhnout takové výše, aby uhradily reálné náklady. Jinak se lidi budou soudit do nekonečna.

Co se týče nesmluvních vztahů, tak tam je právě kompenzace zahrnuta už právě ve vyšší sankci zavedené zákonem. Jestliže nezaplatím jízdné ve výši 20,-Kč a hradím v důsledku toho tisícovku, tak je v tomto navýšení zahrnut i náklad na případné vymáhání. Jestliže nárůst sankce nese prvky, které by u smluvního nárůstu neobstály, tak je to právě proto.

Přístup k právní pomoci sociálně slabším by pak měl být zajištěn nástroji jinými.

Vyhláška byla zrušena celá, protože koncept jako celek je příliš hrubý a spoustu faktorů nerozlišuje (třeba rozdíl mezi příkazním řízením a řízením, s pěti jednáními, kde se vede dokazování), což platí i o vyšších pásmech. V návrhu je to rozepsáno podrobněji než v rekapitulaci nálezu.

Ad David Schmidt: No, formálně je na Vašem postoji kus pravdy. Podejte si návrh na zastavení, pak se prosuďte až k Ústavnímu soudu, pak si vůči všem soudcům, kteří hlasovali pro sdělení, podejte postupně námitku podjatosti. Když uspějete, budete mít senát ze tří soudců, kteří budou na soudě noví (dnes byli tři jmenovaní). Tento senát to posoudí a rozhodne, ale moc šancí Vám nedávám. Asi skončíte u námitek, které budou posouzeny jako neúspěšné. Já osobně v tom nespatřuji výzvu, která by mě lákala.

Anonymní řekl(a)...

Výsledek je jednoduchý: Odůvodnění nálezu je právně pochybné. ÚS postupoval svým "dovysvětlením" extra legem. Advokáti přidají jednu várku úkonů. Exekutoři rychle pytlíkují rozhodnutí, aby to stihli před vyhlášením. ALE ÚS má zářez na mediální pažbě.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Pavel Uhl: jenomže nežalují se jen půjčené peníze.

U spotřebitelských úvěrů poskytnutých po 1.1.2010 máte asi pravdu - věřitel měl posoudit úvěruschopnost spotřebitele a když to neudělal dobře, jeho problém.

Lidé ale žalují i třeba náhrady škody. To jsem si jako měl vybrat, kdo mi narazí do auta?

Vůči matkám samoživitelkám je sice možná legitimní říct, že si měly lépe vybrat, od koho si nechají udělat dítě, ale je to v zájmu společnosti?

Anonymní řekl(a)...

K Pavlu Uhlovi - Já bohužel s tímto Vaším názorem nesouhlasím, ale přirozeně se na jednu věc dá dívat z více úhlů.

1.Nemyslím si, že máte pravdu v tom, že veškeré náklady za právní zastoupení by měl nést věřitel jako součást rizika. Pokud by to tak bylo, tak to bystřejším dlužníkům dojde a nebudou malé půjčky vracet, neboť si budou vědomi, že se věřiteli je nevyplatí vymáhat, protože tím stráví spoustu času a ještě na nákladech zaplatí třeba víc, než půjčil. Tedy poškozujete věřitele, kteří se chovají v souladu s právem a zvýhodňujete jen ty dlužníky, kteří neplní své závazky - tedy jednají v rozporu s právem. Tedy ve výsledku se spousta obyčejných lidí (ne "profesionálních věřitelů") nebude moct efektivně domoct svých pohledávek. To např. u rodinných sporů, na které upozorňujete, nehrozí, protože jejich předmětem není malý finanční obnos.

2. Teoreticky je samozřejmě možné konstatovat, že se malých částek mohou věřitelé domáhat sami. Ale to poté nejspíše musíte změnit o.s.ř., aby nebyl vůči formálním chybám tak přísný. Drtivá většina neprávně vzdělaných lidí, které znám, by se totiž svého dluhu domoct sama nezvládla. A podle mě to nejsou vůbec hloupí lidé. Ale prostě pokud jsou neznalí práva, tak je to pro ně velice obtížné. Orientace pro průměrného člověka v o.s.ř. je tápání v bludišti. Není pro laika vůbec snadné orientovat se "u kterého soudu má být žaloba podána, aby nedošlo k promlčení, jaké náležitosti má mít podání, aby nebylo odmítnuto, do kdy je třeba tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy, aby k nim soud přihlížel a nevydal rozsudek pro zmeškání nebo nezamítl žalobu pro neunesení důkazního břemene." (viz článek JUDr. Žižlavského - Nový občanský zákoník bez občanského soudního řádu? na portálu epravo). Takže právní pomoc je podle mě v mnoha případech na místě i u bagatelních částek.

Martin Richter

Unknown řekl(a)...

Ad PU Pokud obměněný ÚS v případech hromadných, formulářových a bagatelních pohledávek popře §71 odst. 2 ZÚS a svoji judikaturu, je to na jeho odpovědnost, nejen z hlediska Prvního protokolu k Úmluvě.

Unknown řekl(a)...

Přísudková vyhláška byla zrušena, protože neobsahuje výjimku pro hromadné, formulářové a bagatelní pohledávky. Jen těchto případů se nález týká i ve smyslu §71 odst. 2 ZÚS. Proto moc nerozumím, proč je debatováno o sporech o náhradu škody, matkách samoživitelkách nebo jednotlivých pohledávkách, např. 1000 Kč.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad David Schmidt: mně prostě připadá, že případy, kdy si věřitel má nést náklady vymáhání sám, by měly být výjimkou, nikoli pravidlem.

I u těch spotřebitelských úvěrů to není úplně jednoznančné, protože podle všeho naprostá většina spotřebitelů v žádostech o úvěr více či méně lže (alespoň drobná lež se najde u cca 50% žádostí o úvěr - a to pak slyšíte ten povyk, když ty žádosti zamítnete). Do jaké míry má potom být věřitel trestán za svou důvěru, zvláště když tu máme státní úřady jako ÚOOÚ, které věřitelům stále více komplikují prověřování bonity dlužníků?

Na druhou stranu by ale podle mne přiznané náklady měly co nejvíce aproximovat náklady věřitelem skutečně vynaložené.

Anonymní řekl(a)...

ad Pavel Uhl:

A když žaluji nezaplacenou cenu za zboží/nemovitosti, nejlépe jako spotřebitel? Taky to má být mé riziko? Co si mám co dovolovat koupit něco v obchodě!

Všichni prodavači šmejdů si nad Vašim "úspěchem" mnou ruce, protože za tarif se nikdo nebude soudit o vady zboží.

Ale hlavně, že jste porazil ty špatné kapitalisty!

Anonymní řekl(a)...

ad Jan Slanina:

S těmi spotřebitelskými úvěry souhlasím, a potěšilo mě, jak teď byla podána ta hromadná trestní oznámení na lidi, kteří se patrně dopouštěli úvěrových podvodů.

(Jen reakce justice je trochu podivná, prý zneužívají trestní právo, tak to měli tu skutkovou podstatu vypustit...)

Yossi

Jan Slanina řekl(a)...

ad Yossi: skutková podstata úvěrového podvodu je taková divná. Na jednu stranu lhát je špatné, na druhou stranu fakt, že je trestné něco, co dělá polovina lidí, je takový divný.

Nevyhnutelně to vede k tomu, že to, jestli dojde k trestnímu stíhání (jestli vůbec dojde k trestnímu oznámení) je víceméně věc náhody. A to je IMHO špatně.

Obávám se, že justice si zvykla, že se věřitelé nezdržují podáváním trestních oznámení - a teď je překvapena.

Tomáš Pecina řekl(a)...

K čemu mi stát bude, jestli nezajistí, že pacta sunt servanda? To je IMHO úplně scestný (a právně perversní) proud úvah!

Problémem je frapantní nespravedlnost vymáhání některých pohledávek, přičemž onu nespravedlnost způsobuje jen zčásti vyhláška, a jejím zrušením se problém ve své podstatě nezmění, pouze poněkud zmírní (a ještě ne moc, uvážíme-li, že částí tohoto problému jsou i vysoké odměny exekutora).

Naopak, pro mnoho lidí, počínaje babičkou se vnuceným zázračným hrncem za pouhých deset tisíc a konče lidmi, které okradlo telco, se situace zhorší, protože se náklady v jejich případě zvýší, mnohdy citelně nad vymožený přísudek. V logice Pavla Uhla si asi měli lépe ověřit, u kterého operátora se upíší/na který zájezd i s obědem za třicet korun pojedou. Velmi asociální…

Anonymní řekl(a)...

V mediích, od politiků i od právníků ( vč. těch ústavních) můžeme opakovaně slyšet - obchod s tzv. bagatelními pohledávkami je nemravný a špatný . Ale myslím , že by se mělo ve veřejném diskurzu stejně často ne-li častěji objevovat, že hlavně neplatit dluhy (a to i ty malé) jest nemravné !

Pěknou neděli všem.

P.Kolman, Brno

Unknown řekl(a)...

Dobře, ale neberme si za příklad prodavače vysavačů, ale spíše civilnější babičku a právní případ, který nepůjde vyřešit podle připravené šablony. Jak je vůči ní podle Vás spravedlivé, že kvůli uměle nadsazeným cenám nesežene advokáta, protože vítězství, a tudíž přísudek nejsou natolik pravděpodobné, aby si na ně "vsadil"? Nebylo by lepší nechat ceny spadnout a nevycházet z nerealistické domněnky, že nejprve ona babička odevzdává advokátovi celý svůj důchod vč. DPH, jehož náhradu pak vysoudí?

Jan Slanina řekl(a)...

V tomto kontextu považuji za hodně problematické, že stávající systém je nastaven tak, že využití služeb advokáta je podmínkou přiznání náhrady nákladů.

Což mimochodem taky je (bylo) jednou ze složek toho byznysu: po zavedení přísudkových paušálů se u velkých věřitelů začala rozpouštět interní vymáhací oddělení a vše se outsourcovalo.

To mi nepřipadá zdravé.

Anonymní řekl(a)...

Kdysi jsem byl po prvním setkání s justicí překvapen, kterak soudce odmítnul upuštění od peněžitého trestu člověku, který byl k trestnému činu motivován čistě zištnými důvody, neboť jeho jediným oficiálním příjmem byl jakýsi příspěvek "pro nepřizpůsobivost" ve výši 500,- Kč. Jako důvod odmítnutí upuštění uvedl skálopevný argument: každý přece musí mít peníze na třítisícový peněžitý trest. Stejně logické mi příjde i házet do kauzality neplacení dluhů a výši přísudků. Inu, porád se tu právníci mají dobře, pořád nevědí, jak žije sprostný lid, a nemá-li na chleba, nechť přežvykuje koláče.

Pavel Suchý

Anonymní řekl(a)...

Možnosti jsou dvojí. Buďto tady budeme dále držet při životě onu vzrušující loterii mnoha advokátů spočívající v náhradě nákladů řízení (které zpravidla končí jako součást odměny advokáta) nebo se vydáme cestou toho, že náhrada za spor bude přisouzena úspěšné straně nezávisle na zastoupení, avšak v mnohem nižší výši než nyní. O tom, že to funguje, je možné se přesvědčit u daňových sporů. Ty advokátní tarif považuje za stejně složitou věc, jako jakýkoliv přestupek. Samotná náhrada nákladů řízen je tak ve výši několik tisíc. To nezávisle na tom, kolik stovek milionů bylo žalovaným rozhodnutím doměřeno. Nicméně lidi se soudí a platí advokáty, jejichž skutečnou odměnu jim přísudek nahradí jen z velmi malé části. Ostatně stejný osud po publikaci zrušujícího nálezu čeká i osobnostní spory.

Pokud se však vydáme druhou cestou, tak dříve nebo později někoho napadne, k čemu je dobrý onen advokátní monopol na právní služby za úplatu? A to je myslím mnohem větší strašák, než nějaký mrzký přísudek.

Ondřej Lichnovský

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Ondřej Lichnovský:

Trochu nepříjemné je to slovíčko "mnohem", ale obecně mi přijde, že náhrada nákladů mírně nižší, než jsou obvyklé vynaložené náklady, je v pořádku: je to určitý tlak na zvyšování efektivity.

Myslím, že diskuse o smyslu existence advokátního monopolu tady byla nedávno v kontextu nápadu na prodloužení koncipientské praxe na 5 let :-)

Unknown řekl(a)...

Co když je všechno jinak? Viz Závěr, po již asi nudné rekapitulaci, zde.

john siphas řekl(a)...

Vážený zákazníku,

Jsme DIAMOND Home úvěr (diamondloanhomes@yandex.com). Nabízíme soukromé, komerční a osobní půjčky s velmi minimální roční úrokové sazbě pouhých 2% na 1 rok až 40 let splácení doba trvání do kterékoliv části světa. Dáváme se půjčky v rámci minimálního rozsahu 3000 až maximálně 500,000,000,00. Naše servisní půjčky pojištěné pro maximální bezpečnost je naší prioritou.
* Jste finančně vymačkaný? * Myslíte si, hledat finanční prostředky na splacení úvěrů a dluhů * Myslíte si, hledat finance založit svůj vlastní podnik? * Jste v nouzi soukromých nebo podnikatelských úvěrů pro různé účely? * Myslíte si, hledat úvěry realizace velkých projektů * Hledáte financování pro různé jiné procesy?
Chci, abys věděl, že dám své půjčky s úrokovou sazbou ve výši 2%.

E-mail: diamondloanhomes@yandex.com
DIAMOND Home úvěr
Ferdinand Marcos

24hourloanservice řekl(a)...

Vítejte 24hodinová výpůjční služby

Už jste se snažil získat úvěry od bank bez úspěchu? Naléhavě potřebují peníze dostat z dluhů? Potřebujete peníze na rozšíření nebo zavedení vlastního podnikání? Získat úvěr od jednoho z předních úvěrové společnosti ve Velké Británii. 24hodinová výpůjční služba je jedním z největších zajištěných úvěrů firem ve Velké Británii a náš přátelský a zkušený personál jsou schopny zpracovávat vaši žádost rychle a efektivně. Můžete si půjčit přes jakoukoli podmínku 1 až 25 rok a půjčit jakoukoli částku od 2000 liber do £ 50,000,000.00 pro jakýkoliv účel.

Typy úvěru nabízíme patří:

Osobní půjčky

Krátkodobé úvěry

Půjčky konsolidaci dluhu

Online půjčky

Rychlé půjčky

Veškeré účelové úvěry

Úvěrové podmínky

Špatné úvěrové půjčky

levný úvěr

Nežádoucí úvěrové půjčky

Home úvěr

Špatné úvěrové problémy

Zajištěné půjčky

S nízkou úrokovou sazbou ve výši 3% na všech částech světa. Aplikace je k dispozici pro žadatele, kteří jsou 18 let a výše.

Pro více informací, prosím, kontaktujte prostřednictvím e-mailu: 24hourloanservice@gmail.com

S pozdravem

Larry Fox

Tracy Ageeta řekl(a)...

Potřebujete investora?
Potřebujete obchodní nebo osobní půjčky
Dáváme úvěr na každou osobu nebo podnik na 3% úrok ročně. pro

více informací, kontaktujte nás prostřednictvím e-mailu: tkaloanint@gmail.com


Poznámka: Předat svou odpověď pouze v tomto E-mail: tkaloanint@gmail.com
==================================================

Potřebujete investora?
Potřebujete obchodní nebo osobní půjčky?
My rozdávat půjčky na každého jednotlivce a společnosti na 3% úrokovou sazbou

ročně. Pro více informací, kontaktujte nás prostřednictvím e-mailu:

tkaloanint@gmail.com


Poznámka: Předat vaše jediná odpověď na tento e-mail: tkaloanint@gmail.com
Děkuji za váš čas.
2014 SPA ®


Tracy Ageeta
tkaloanint@gmail.com

Můžeme assit vám s vaší půjčky tc

KILL LI řekl(a)...

Život je dobré, když máte ty vaše láska kolem sebe, říkám to proto, že když jsem měl problémy s mým milencem i nikdy neviděl život jako dobrá věc, ale díky Dr. AGBAZARA z AGBAZARA chrámu mi pomohl, aby kouzlo, které přivedl můj milenec zpátky ke mně v prostoru 48 hodin. Můj manžel mě opustil kvůli jiné ženě po 7YEARS manželství, ale Dr.AGBAZARA pomozte mi kouzlo, který ho přivedl zpět ke mně do 48 hodin. Nebudu vám říct více informací o sobě, spíše budu radit pouze ti, kteří mají problémy tam vztahu nebo manželství kontaktovat Dr.AGBAZARA chrámu přes tyto detaily přes; (agbazara@gmail.com) nebo agbazara@gmail.com

Zabij z češtiny.

Jelena Klusa řekl(a)...

BEWARE: Do not use most of all these Private Money Lender here, there are not genuine and trustworthy mostly if they have a free email account i.e. yahoo, gmail, hotmail, live etc, that should arose your suspicion and be very cautious. If they have telephone number with international dialing codes from Nigeria (Africa ) & India then you have to beware. A genuine lender would have a legitimate website, personalized email address/account and not a free email account. I recommend anyone looking for a trusted/relaible lender to visit: CHESHIRE LOAN COMPANY LTD BASED IN THE UK & USA their credibility speaks for them far more in the industry than other lenders whom put up advertisement here to lure loan seekers out of their hard earned money. Contact CHESHIRE LOAN COMPANY LTD for your Business & Personal Loan, Mortgage Loans, Debt Consolidation and Real Estate Loans. Their Website: www.cheshireloancompany.com or Email: contacto@cheshireloancompany.com Skype Id: cheshireloan.company

luisfinanciallsev řekl(a)...

Pozor !!

To je informovat širokou veřejnost (dlužníka), který Luiz finanční společnosti jsou v současné době nabízí všechny druhy úvěru s komfortním splátkový kalendář, Naše úrokových sazbách je 3% za prohlásit za neplatné s dohodou trvání splatnosti, naše půjčka rozsah je od $ 5,000.00 do $ 100,000,000.00 MAX. a bez ohledu na místo nebo stav kreditu. Pro dotazy E-mail: luisfinanciallsev@gmail.com

Vážné Žadatel by nám měla poskytnout s níže, který zahrnuje:

* Jméno:

* Adresa:

* Země:

* Povolání:

* Sazba Příjem:

* Mobil:

* Požadovaná částka:

* Půjčka Doba trvání:

* Úvěru Účel:

Díky za váš čas si prohlédnout inzerát a prozkoumat z tohoto skvělou příležitost. Všichni žadatelé musí být nad 18 let.

Název společnosti: Luiz finanční společnost

E-mail: luisfinanciallsev@gmail.com

Wilfido Jana Garcia řekl(a)...

Hledáte velmi skutečné úvěr? Za přijatelnou úrokovou sazbou? Zpracováno během 2 až 5 pracovních dnů. Už jste byla odmítnuta neustále podle svých bank a jiných finančních institucí? Zde je legitimní nabídky, protože otázka úvěru a bezpečnost je něco, co zákazníci jsou stále více znepokojeni, Gratuluji vám, úroková sazba pro naší nabídky je 3% Pokud máte zájem o získání finanční pomoci, kontaktujte nás ještě dnes na adrese: seankentco-operative@hotmail.com.

Žadatel Osobní údaje.

Tvé jméno:
Částka potřebná:
Vaše země:
Půjčka Doba trvání:
Vaše adresa:
Telefonní číslo:
Měsíční příjem:
Sex:
Vaše číslo Fax:
Tvůj věk:

Kontaktní osoba: Sean Kent.
E-mail: seankentco-operative@hotmail.com