neděle 5. května 2013

Jan Vučka: Nadávání vyslýchané osobě soudcem není důvod k domněnce podjatosti

Škoda, že již nežije Jaroslav Hašek! Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2013 ve věci sp. zn. 8 Tdo 1298/2012 by poskytlo známému satirikovi snad ještě lepší materiál k povídce než jeho návštěva Panského domu v Chotěboři.
Vynechme dlouhé úvody a přejděme rovnou k suché řeči úřední. Obviněný v dovolání uvedl, že:

„[...] již před odvolacím soudem vznesl námitku podjatosti předsedkyně senátu soudu prvního stupně spočívající v tom, že ještě před provedením některých důkazů vyjádřila svůj osobní názor na validitu důkazu, zejména poukázal na její slovní komentář na adresu znalce prof. PhDr. Jiřího Strause, DrSc., který byl vyslechnut při hlavním líčení ze dne 5. 12. 2011, k němuž uvedla, že ‚většího blbce nezná‘. Dovolatel dále (aniž by již uvedl konkrétní skutečnosti) poukázal na zvukový záznam z hlavního líčení, kde podle něj bylo takových nevhodných sdělení více. Jelikož v tomto případě šlo o apriorní názor na validitu navrhovaných důkazů ještě před tím, než byly provedeny, má za to, že uvedená soudkyně nebyla způsobilá v jeho trestní věci nestranně rozhodovat, což se projevilo i tím, že veškeré důkazy navrhované obhajobou zamítla.“

Tvrzení obviněného se zřejmě zakládalo na pravdě, neboť:

„Odvolací soud, který si zvukový záznam z průběhu hlavního líčení poslechl, na tyto výtky obviněného reagoval na straně 17 až 19 odůvodnění napadeného usnesení, kde v zásadě k jednotlivým konkrétně vzneseným výhradám uvedl, že v případě nevhodného vyjádření, které předsedkyně senátu vznesla před zahájením trestního stíhání na adresu prof. PhDr. Jiřího Strause, DrSc., nešlo o výrok, který by byl určen stranám a ani se netýkal obsahu posudku či jeho věrohodnosti. Svědčil jen o nezdvořilosti předsedkyně senátu, nikoliv o její podjatosti ve vztahu k projednávané věci či stranám tohoto řízení.“

Zdvořilost k dámě nám brání komentovat profesionalitu dané soudkyně, natož pak řešit vztah nadávání znalci k § 87 zákona o soudech a soudcích. Přečtěme si raději, jak se Nejvyšší soud vypořádal s tvrzenou podjatostí:

„Z uvedené námitky, jakož i z obsahu spisu je zřejmé, že v projednávané věci nejde o skutečnosti, které by mohly opodstatňovat vyloučení předsedkyně senátu podle § 30 odst. 2 tr. ř., ale mohlo by se jednat jen o vyloučení z důvodů vymezených v § 30 odst. 1 tr. ř., a to pro poměr k projednávané věci nebo k osobám. O takový případ by však šlo jen, pokud by byl prokázán osobní vztah konkrétního soudce k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení, nebo k věci samotné, anebo by byl výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stádiích trestního řízení. Pouhé poznámky a výroky učiněné v průběhu hlavního líčení či jiných stádií trestního řízení a obviněnými subjektivně vnímané jako nevhodné, nemohou vést k obecné pochybnosti o možnosti tohoto soudce nestranně a objektivně rozhodnout. Nejde zde o poměr nyní jmenovaného soudce k věci nebo osobám či orgánům činným v trestním řízení, který předpokládá ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. Pochybnosti o možnosti soudců nestranně rozhodnout v obdobných případech může vzbudit jedině velice blízký osobní poměr k osobám na řízení zúčastněným nebo k věci samé (přiměřeně srov. rozhodnutí č. 30/2007 Sb. rozh. tr.).

Za okolnost zakládající pochybnost o podjatosti soudce pro poměr k věci ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. tedy nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná jen z předpokladů a domněnek dovolatele, ale o takovou skutečnost může jít jen tehdy, pokud existují skutečné a konkrétní okolnosti nasvědčující tomu, že takový soudce právě pro tuto okolnost není schopen spravedlivě a nestranně rozhodovat.

O takovou okolnost se však v projednávané věci rozhodně nejedná. Obviněný nezmínil žádnou konkrétní skutečnost, pro kterou by bylo možné se domnívat, že předsedkyně senátu rozhodující jeho trestní věc v prvním stupni má k věci nebo k osobám na ní zúčastněným jakýkoliv osobní vztah. Jestliže obviněný soudkyni vytýkal nevhodné výroky, podle jejich obsahu se jednalo o nepřípadná ironická konstatování, která byla nemístná a nepatřičná, nikoliv však nasvědčující důvodu pro její vyloučení. Z úkonů a postupů předsedkyně senátu prováděných v průběhu dokazování po celou dobu řízení vedeného před soudem prvního stupně žádné faktické negativní subjektivní tendence nebyly zaznamenány.“

Jsem uklidněn tím, že nadávky soudkyně nepředstavují doklad o jejím vztahu k osobám zúčastněným na trestním řízení. Jen si dovoluji Nejvyšší soud zdvořile požádat, zdali by nemohl být více konzistentní.

Když v případu Romana Smetany objektivní test nasvědčoval možné podjatosti, tehdy Nejvyšší soud zdůrazňoval nedostatek konkrétních zaujatých projevů a nápadně upozadil objektivní vztah k osobám, aby nám vysvětlil, proč se soudkyně žádného pochybení nedopustila. Nyní soud přesně naopak zdůrazňoval nedostatek zjevného vztahu k osobám a nápadně upozadil existenci zaujatého projevu, aby vysvětlil, proč bylo vše v naprostém pořádku.

Rád bych si škrtl příslušnou pasáž v učebnici, ale potřebuji jasné sdělení, která je ta správná. Respektive „nesprávná“.

Však mi rozumíte a já myslím, že dobře rozumím i Nejvyššímu soudu.

9 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Já to celkem chápu. Na některé znalce, zvlášt humaniodního zaměření, má justiční veřejnost celkem jednotně vyhraněný názor, ale tyti znalci jsou na seznamu, tak se musí "vyslechnout". Na podjatost jsou podobná tvrzení opravdu málo a na vyloučení znalce "pro blbost" nemá soudce žádné páky. Tady aspoň vidím soudkyni člověka, která se neudržela a vyslovila to, co si skutečně myslela. Myslím, že drtivá většina z nás a většna soudců neuvažuje jinak.

Jiří Hanzlík

Tomáš Pecina řekl(a)...

Proč by měla být podjatá, když není podjatá manželka poškozeného (Smetana), znalec, pro kterého jsou obvinění "stupidní deprivovaná hovada" (Ivo Svoboda), nebo který se akce, kterou pak posoudl, osobně zúčastnil (tentýž), případně soudce, který je sám podezřelý z rychlostudia v Plzni, ve sporu o povinnost této školy zveřejnit údaje o studiu (plzeňský soudce Alexandr Krysl)? NS je naopak plně konsistentní.

Tomáš Marný řekl(a)...

Já tomu taky rozumím. Prostě kryjí jeden druhého.
Jak by řekla teta Kateřina, vrána vráně oči nevyklová.

Anonymní řekl(a)...

To TP: Alexandr Krysl studoval na brněnské právnické fakultě.

Jana Smutná

Anonymní řekl(a)...

Titulek článku "nadávání vyslýchané osobě" považuji za zavádějící. Vyvolává totiž dojem, že soudkyně nadávala při výslechu. Až v článku je nenápadně řečeno, že se o znalci vyjádřila kdysi, před zahájením stíhání obžalovaného. Tedy titulek připomíná věty typu "Prezident Havel se narodil v Praze" (správně: "Pozdější prezident..."). Přitom dle TŘ (i OSŘ) smí účastník sám předložit posudek od jakéhokoliv znalce. Takže se nám rýsuje, ale to je moje spekulace, hezká možnost obstrukční obhajoby: Zjistěte,kdo věc soudí. Vypátráte kteréhokoliv znalce, nebo obhájce, k němuž má soudce vztah podjatosti. No a pak prostě předložte posudek od daného znalce, nebo udělte plnou moc danému obhájci. Tím je soudce vyloučen! U soudce č. 2 učiňte totéž atd. atd. atd. Miroslav Skala

Tomáš Pecina řekl(a)...

V usnesení NSS č. j. Nao 3/2013-40, se píše: Mgr. Alexandr Krysl uvedl, že v letech 2007 až 2012 byl studentem doktorského studijního programu na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni, avšak není dán žádný objektivní důvod pro pochybnosti o jeho nepodjatosti.

Což, jak snad uznáte, je naprostý výsměch žalobci (tedy mně). Ve sporu jsem nepokračoval, protože tím byl výsledek v podstatě určen: plzeňský soud nikdy nenařídí plzeňské fakultě zveřejnit údaje o podvodech, které se tam děly.

Tomáš Marný řekl(a)...

Britské listy zveřejnily případ, kdy magistrát uložil pokutu pro přestupek proti občanskému soužití, v němž byl "poškozeným" (o spáchání přestupku lze mít silné pochybnosti, viz článek) náměstek primátora.
Dozvěděli jsme se však, že náměstek primátora je funkce politická, a nikoli úřední. Proto prý v žádném případě nehrozí zvýšené nebezpečí, že úředník magistrátu bude ochoten vyjít vstříc vyřčenému i nevyřčenému přání pana náměstka.
O přesvědčivosti takového ujištění si můžeme myslet své, stejně jako o spáchání přestupku, o panu náměstkovi i o dotyčném snaživém úředníčkovi.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad TM: Že žádné nebezpečí nehrozí jste si už ale přidal sám. Nebezpečí může spočívat i ve snaze o mírný postih, aby se neřeklo, že jde o pokyn shora. Ideální to není, formálně ale k pochybení nedošlo. Nevěřím ani ve snahu úředníků vycházet někomu, koho třeba ani v životě neviděli, vstříc. Dokud zde bude smíšený model veřejné správy, budeme se s podobnými případy setkávat i nadále. Stěžujte si na systém, ne na jeho kolečka.

Jan Vučka řekl(a)...

... a nadávání do krav není vůbec nadávání, pokud si to říká soudní personál mezi sebou.
Tvrdí to alespoň dnešní Novinky:
"To byla kráva, co… To jsem si teda řekla, to zase je kráva," říká na nahrávce, kterou Nova zveřejnila, soudkyně.

"Především musím zdůraznit, že doktorka Hovorková nikoho neurážela, nikomu nenadávala a už vůbec ne účastníkům. Výroky byly vyneseny neveřejně, v soukromí," citovala v neděli Nova ze stanoviska předsedy soudu.


Pevně doufám, že to nějak zkreslili novináři.