čtvrtek 2. května 2013

Databáze DNA: Evidence o jejich dopadech

Databáze DNA běžně slouží k odhalování pachatelů trestné činnosti v řadě vyspělých zemí, Česko nevyjímaje. Naše legislativce na toto téma ale čeká trochu práce: Zmocnění policie k odběrům vzorků DNA a okruh osob, od kterých lze odebírat, upravují trestní řád i zákon o policii, fungování databáze pak pokyn policejního prezidenta. Fakt, že tuto problematiku řeší pouze pokyn policejního prezidenta a nikoli zákon, je delší dobu kritizován. Byl to i důvod, proč v nedávném případu bývalý vězeň odsouzený za více než 3 milionový daňový podvod dosáhl u soudu toho, že jeho profil má být vymazán (případ ale putuje k vyšším instancím). Ministerstvo vnitra nyní připravuje patřičné novely, aby databáze fungovala na základě zákona. 
Klíčovou otázkou je určení okruhu osob, od nichž se profily DNA sbírají a následně skladují. Je ukázkovým příkladem kolize práv a přímo volá po principu proporcionality. Snaha více chránit právo na soukromí osob, jejichž profily jsou či by mohly být v databázi, znamená nevyhnutelně oslabení ochrany práv jiných osob, zejména obětí trestných činů. Větší rozsah databáze výrazně zvyšuje šance na odhalení a odsouzení pachatele, a tedy i šance oběti domoci se zadostiučinění, náhrady škody od pachatele, a jeho potrestání. Databáze DNA též mohou přispět ke snížení kriminality – pokud zločinec ví, že je v databázi, odrazuje jej to od páchání dalších zločinů (nebo aspoň těch zločinů, při kterých zůstává biologická stopa.)

O tom, kdo by v databázích být měl a kdo už ne, se dá vést inteligentní věcná debata: Na základě čísel lze vcelku rozumně posuzovat přínosy z rozšiřování okruhu osob (např. odsouzení za násilné činy, odsouzení k nepodmíněnému trestu, všichni obvinění, či všechny osoby, od kterých byl profil kdy získán) a hledat rozumnou hranici, kdy přínosy pro oběti a veřejnost jako celek ospravedlňují zásah do soukromí. Navzdory tomu je debata bohužel předurčena k iracionalitě, například díky obecnému mýtu, že z profilů DNA v policejních databázích lze vyčíst údaje o fyzických vlastnostech člověka či jeho zdravotních predispozicích. Pro identifikaci se ale používá úsek DNA, který tyto „kódy“ vůbec neobsahuje.[1] Každopádně zákon o databázích DNA si přímo říká o to, aby vycházel z kvalitně udělané analýzy dopadů (RIA).

Do debaty si dovolím přispět stručným shrnutím dvou zřejmě jediných akademických studií, které zkoumaly efekty databází DNA na kriminalitu. Je obtížné je odhadnout: chceme porovnat dva v minulosti odsouzené zločince, jeden s profilem v databázi a druhý ne. Za prvé se ti dva budou v řadě ohledů lišit – do databází nejsou zařazování náhodně, vážnější zločinci mají vyšší šanci se do databáze dostat. Za druhé, nevíme, co skutečně zločinec páchá, dokud jej policie neodhalí. Profil DNA v databázi odrazuje od další kriminality. Díky tomu zločinci s profilem mají nižší pravděpodobnost, že se v budoucnu opět objeví v policejních statistikách jako pachatelé dalšího činu, než srovnatelní zločinci bez záznamu (represivní efekt). Ale pokud přeci jen další zločin spáchají, profil v databázi výrazně zvyšuje pravděpodobnost odhalení. Díky tomu zločinci s profilem mají vyšší pravděpodobnost, že se v budoucnu objeví v policejních statistikách jako pachatelé dalšího činu (probativní efekt).

Překonat tyto překážky se pokusila Jennifer Doleac (2012) ve své disertaci.[2] Databáze DNA mají všechny státy USA, byly zaváděny v různých státech v různých letech. A zejména v jednotlivých státech byl jejich rozsah skokově rozšiřován jako reakce na medializované „if only“ případy – případy, kdy bylo bývalo možné odvrátit brutální zločin, jen kdyby jeho pachatel, už tak recidivista, měl profil v databázi (a byl by tak odhalen jako pachatel jiného, dřívějšího činu, kdy byla k dispozici stopa). To umožňuje porovnat recidivu srovnatelných zločinců s profilem a bez: zločinec, který „stihl“ být popuštěn z vězení krátce před expanzí databáze se systematicky neliší od srovnatelného zločince, který byl propuštěn až po expanzi a jeho profil tedy v databázi je.[3]

Autorka má k dispozici databáze zaznamenávající kriminální kariéru několika tisíc násilníků po propuštění z vězení v 7 státech.[4] Zjišťuje, že záznam v databázi zvyšuje pravděpodobnost, že během tří let po propuštění je zločinec znovu odsouzen, o plných 23%. Toto číslo zahrnuje probativní a represivní efekt dohromady. Jelikož je kladné, ukazuje dolní hranicí skutečného probativního efektu. (Pravděpodobnost odhalení mohla vzrůst i o více než o 23%, ale pokud databáze DNA aspoň trochu odrazují od další kriminality, někteří zločinci nejsou znovu-odhaleni proto, že zločiny skutečně nepáchají). Tento efekt se projevuje u násilné i majetkové kriminality a primárně u pachatelů do 25 let.

Dopad databází na kriminalitu nelze odhadnout na datech individuálních recidivistů. Jennifer Doleac ale odhaduje dopad rozšiřování databází na následný vývoj kriminality na úrovni jednotlivých států. Ostatně, databáze DNA nemusí od kriminality odradit jen bývalé vězně, ale kohokoli. A hlavně – díky silnému probativnímu efektu mohou redukovat kriminalitu prostě tím, že více nebezpečných recidivistů sedí za mřížemi. Rozšiřování databází na méně závažné pachatele mělo statisticky významný dopad na většinu násilných činů a na krádeže aut. Výsledky implikují, že eventuální rozšíření o zatčené, ale neodsouzené osoby (což je často navrhováno) by snížilo počet vražd o 3%, znásilnění o 7%, krádeží aut o 5%.

Avinash Bhati (2010) se pokusil odděleně změřit probativní a represivní efekt na souboru všech propuštěných vězňů na Floridě v letech 1996-2007. Legislativa v té době okruh osob v databázi několikrát výrazně rozšířila.   Jde na to ryze statistickou technikou, kdy trestná činnost je modelována primárně jako funkce věku a pravděpodobnost odhalení primárně jako funkce času od posledního propuštění. Výsledky jsou ale obdobné – probativní efekt v řádu 20-30% u většiny trestných činů, a mírný represivní efekt (2-3%) u loupeží  a vloupání.

Zde akademická evidence zatím končí. Existují též expertizy zevnitř represivního systému (zde případ z UK, zde z USA) potvrzující výrazný probativní efekt. 

Suma sumárum, databáze DNA mírně snižují kriminalitu. A zejména výrazně zvyšují šanci na odhalení pachatele. A není to jen existence databáze jako takové: v obou případech vyhodnotili akademici tyto důsledky na základě rozšiřování databází, aby zahrnovaly i relativně méně nebezpečné pachatele.




[1] Z profilu lze s jistotou vyčíst pohlaví, a pak např. nelze vyčíst rasu, ale jen určitou pravděpodobnost, že člověk je spíše jedné než druhé. Detaily přenechávám genetikům.
[2] Disertace byla dostatečně kvalitní na to, aby autorce vynesla job na University of Maryland.
[3] Srovnatelných zločincem se myslí ten, který má stejné vlastnosti, jaké pozorujeme ve statistické databázi: typicky pohlaví, věk, předchozí odsouzení, délka trestu, atd.
[4] Konkrétně se jedná o pachatele odsouzené za „aggrevated assault“ (svou skutkovou podstatou nejblíže k nebezpečnému vyhrožování). 

31 komentářů:

Guy Peters řekl(a)...

Navzdory tomu je debata bohužel předurčena k iracionalitě, například díky obecnému mýtu, že z profilů DNA v policejních databázích lze vyčíst údaje o fyzických vlastnostech člověka či jeho zdravotních predispozicích. Pro identifikaci se ale používá úsek DNA, který tyto „kódy“ vůbec neobsahuje.
Bohužel odporujete sám sobě. Pohlaví není „fysická vlastnost člověka“? Vysoká pravděpodobnost rasy? Profil DNA se tak podobná rodnému číslu, které nikdo neoznačí za bezvýznamové, protože kromě identifikace člověka nese další informace.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Tento spor vedeme u závadového držení (praporu Dělnické strany), ale paní, dříve soudružce, soudkyni Lobotkové na městském soudu se do souzení nějak nechce (podrobnosti, včetně žaloby, najdete na mém blogu pod tagem DNA).

Různé policejní analysy zásadně zpochybnil Velký senát ESLP v kause S. et Marper v. UK, a ani statisticky mi nepřijde právě snadné rozlišit mezi pachatelem, který trestný čin nespáchal, a tím, který nebyl dopaden, protože nebyl jeho profil DNA v databasi. Rozhodně velký prostor pro manipulativní závěry.

Pefi řekl(a)...

Součástí této debaty by měla být alespoň zmínka o něčem, o čem se skoro nemluví. Jde o to že i testy DNA mohou být falešně positivní a to s pravděpodobností, která je malá, ale rozhodně není nulová. Viz např. [1,2,3]. Komu se nechce číst, tak aspoň výňatek:

In 1995, Cellmark Diagnostics admitted that a similar sample-switch error had caused it to report, incorrectly, that a rape defendant’s DNA profile matched DNA found in vaginal aspirate from a rape victim. [2]

In the case of one innocent man — Josiah
Sutton, found guilty of rape based primarily on DNA evidence — criminology professor William
C. Thompson said: "If police picked any two black men off the street, the chances that one of
them would have a DNA profile that 'matched' the semen sample as well as Sutton's profile is
better than one in eight." Also, we mustn't forget about corruption. In some known cases, DNA
analysts have misrepresented (ie, lied about) their findings in order to obtain convictions.
[6]

Obecně chyby mohou vzniknout např.:
- při manipulaci se vzorkem (záměna vzorků, kontaminace vzorku)
- při interpretaci vzorku
- úmyslně při snaze na objednávku zdiskreditovat konkrétní osobu, nebo dosáhnout odsouzení.


Podle [6] laboratoře v USA byly schopné vygenerovat falešně-positivní výsledek s pravděpodobností cca 1:200.

Obávám se, že když police v databázi zjistí, že moje DNA vyhovuje, tak dalšího pachatele přestane hledat, a pro mě bude (při kvalitě některých našich soudů, "znalců"[3, 4]) prakticky nemožné prokázat svou nevinu.

Tendence k plošné archivaci DNA považuji za mimořádně nebezpečnou z toho důvodu, že test DNA je díky médiím vnímán jako téměř absolutní a soudci již mnohokráte prokázali, že se nedokáží rozlišovat hollywoodskou "realitu" a skutečnou realitu.

Proč vlastně nemají soudci povinné profesní atestace, při kterých by prokazovali, že jsou kompetentní?

A nejde jen o soudy - můžeme mít v tomto směru důvěru v policii ?

... První analysa dokumentů ukazuje, že jejich obsah je šokující a policie je právem před veřejností tajila: zaveden je v nich, obrazně řečeno, institut sprostého nevinného: rozhodne-li státní zástupce nebo soud, že skutek se nestal nebo není trestným činem, policie přesto všechny osobní údaje obviněného, včetně citlivých dat, drží v archivu, a to v případě otisků prstů dalších 5–10 let, u genetických údajů (profilů DNA) fakticky trvale, po dobu 100 let od narození zproštěného. To je ve flagrantním rozporu s tím, co vyslovil Evropský soud pro lidská práva v rozsudku Marper v. UK z r. 2008, jakož i se zdravým (nepolicejním) rozumem, a svědčí to o zvrácenosti policejní mentality: pro policii neexistují nevinní, jen ti syčáci, kteří nám protentokrát vyklouzli. [5]

Více na téma jak MV respektuje práva v oblasti DNA viz:
http://paragraphos.pecina.cz/search/label/DNA

---
[1] How the Probability of a False positive Affects the Value of DNA Evidence

http://projects.nfstc.org/workshops/resources/articles/How%20the%20Probability%20of%20a%20False%20Positive%20Affects%20the.pdf

[2]Errors happen
http://www.scientific.org/articles/JFS%20excerpt.htm

[3]Spravedlnost po česku 2:

http://chabr.blog.idnes.cz/c/336128/Spravedlnost-po-cesku-2-vice-soudcu-a-spravedlnosti.html

[4] http://neviditelnypes.lidovky.cz/justice-slitovny-soud-0b2-/p_spolecnost.asp?c=A130430_205740_p_spolecnost_wag

[5] Policie poskytla další informace k odběrům DNA
http://paragraphos.pecina.cz/2013/02/policie-poskytla-dalsi-informace-k.html

[6]DNA Matching Is Not Infallible
http://50thingstonotknow.blogspot.cz/2006/12/dna-matching-is-not-infallible.html

Pefi řekl(a)...

Hezký souhrn problémů s DNA testy:

Tarnish on the “Gold Standard”:
Understanding Recent Problems in Forensic DNA Testing

http://www.nasams.org/forensics/for_lib/Documents/1138913547.79/DNA%20Problems1.pdf


----

S tím jak roste počet vzorků s databázi roste i pravděpodobnost falešně positivního nálezu, aniž by došlo k chybě v laboratoři.

Částečně se falešnou positivitou může vysvětlit i to, proč záznam v databázi zvyšuje pravděpodobnost následného dopadení a odsouzení za recidivu - kdo by také věřil recidivistovi, když se přeci prokázalo jeho DNA na místě činu ...


Testy s neúplnými vzorky DNA generují poměrně mnoho falešně positivních výsledků, proto by se testy DNA s částečným vzorkem měly používat jen tam, kde již je definovaný okruh podezřelých:

The need for caution in the use of
DNA evidence to avoid convicting the innocent

http://www.innocencenetwork.org.uk/wp-content/uploads/2011/11/10.1350.ijep_.2011.15.3.380.pdf

Čím méně člověk (soudce) rozumí problermatice, tím větší důvěru v danou "striktně vědeckou metodu" má, zvláště, když znalec potvrdí, že shoda DNA je prakticky vyloučená.

Ve skutečnosti se i při srovnávání vzorku DNA s databází uplatňuje tzv. narozeninový paradox.

Kolik náhodně vybraných lidí musíte mít v místnosti, aby s pravděpodobnopstí nad 50% dva z nich měli narozeniny ve stejný den
? Člověk by intuitivně tipoval něco jako 365/2 tedy cca 180 lidí. Ve skuetčnosti stačí 23 osob.

Pro databázi DNA s milionem záznamů (záznam má 13 lokusů) a náhodný vzorek "z místa činu" s devíti lokusy je výpočet pravděpodobnosti falešné pozitivity proveden zde:
http://www.maa.org/devlin/DevlinCalc.pdf

Výsledek je že pro částečný vzorek z místa činu je s takovou databází pravděpodobnost, že bude náhodný vzorek označený za pozitivní 50%.

Zakopaný pes je ve velké databázi a neúplném vzorku z místa činu.

Anonymní řekl(a)...

mnně se nelíbí ta "relativizace všeho". Smiřte se s faktem že soudce u skutkového děje nebyl a tudíž se snaží pokud možno poctivě provádět ex-post reverse engeneering a výsledkem je určitý pravděpodobnostní model, pokud dosahuje výše kterou daný soudce považuje za "rozumnou pravděpodobnost" dojde nejspíše v rozhodnutí kladnému ve vztahu k (o)žalobě. S Vaším přístupem a snahou o 100% by téměř nikdy nikdo nemohl být odsouzen. Samozřejmě tím, že se jedná o pravděpodobnostní model, může se stát že realita byla opačně (justiční omyl). Taková je realita s kterou nic nenaděláte.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Pefi:

Povinné vzdělávání trestních soudců v relevantních přírodních vědách by určitě prospěšné bylo.

Na druhou stranu bych trochu varoval před relevancí informace z roku 1995 pro aktuální stav. Opravdu dnešní kriminalistické využívání DNA používá stejné technologie jako 1995?

Ad Guy Peters:

Přiznávám, že nevím, jakým způsobem se s DNA pracuje při ztotožňování osob. Pokud by ale například bylo pracováno jen s jedním konkrétním chromozómem, a nešlo by náhodou o pohlavní chromozóm, tak prostě nemám šanci pohlaví dotčené osoby poznat.

A rodné číslo sice určitou informaci obsahuje, ale zásah do práva dotčené osoby je extrémně malý - pokud se na tu osobu podívám, její pohlaví a přibližný věk zjistím taky. A ještě spoustu dalších informací, které RČ neobsahuje. Atmosféra kolem RČ mi připadá jako typický příklad, kdy naprosto nedochází k balancování nezbytnosti, ale něco se zakazuje a-priori, bez porovnání dopadů.

Pefi řekl(a)...

... se snaží pokud možno poctivě provádět ex-post reverse engeneering

Nezlobte se na mě, ale na to, aby někdo mohl provádět reverse engineering, byť za použití znalců, tak o problematice musí něco vědět. Soudce nemusí být expert, na to má znalce. Ale musí být dost kompetentní na to, aby dokázal znalci klást otázky a také aby dokázal poznat, kdy znalec překračuje meze své kvalifikace a začíná se "znalecky" vyjadřovat o problematice, ve které není znalcem, ale tuctovým občanem.

rozumnou pravděpodobnost

Opravdu by mě zajímalo, jaká je pro vás rozumná (přijatelná) pravděpodobnost toho, že pošlete do vězení nevinného.

Podle mě je zjištění, že renomované laboratoře mohly udělat chybu s pravděpodobností 1:200 poměrně děsivá. Testoval to někdy někdo u našich laboratoří ? Pokud ne , tak to znamená, že reálnou chybovost našich laboratoří nikdo nezná. To vás nechává klidným ?

O labopratořích zpracovávajících DNA nevím nic. Zato vím o běžných nemocničních laboratořích dost na to, že když jsem chtěl mít jistotu, tak jsem nelitoval a jel jsem cca 100 km do konkrétní laboratoře, kde vzali krev přímo na místě, aby se eliminovalo riziko znehodnocení vzorku při manipulaci.

Můj přístup rozhodně není absolutní. Já bych pouze rád, aby lidé byli odsuzováni pouze v případě, že je vina prokázaná nade vší rozumnou pochybnost. Soudce, když neví, tak by měl poznat že "se neví" a podle toho by měl rozhodnout. A ne si důvody pro odsouzení cucat z prstu jen proto, že panu soudci není obžalovaný sympatický.

----

Já čtu téměř výhradně rozsudky v oblasti nutné obrany. Skutečně mě děsí, že názory soudců na to jak by měla vypadat obrana jsou v příkrém rozporu s:
- odbornou literaturou,
- informacemi od instruktorů (bývalí policisté),
- informacemi od soudních lékařů,
- mou osobní zkušebostí z tělocvičny,
- mou osobní zkušebostí z i ulice.

Pokud soudci nezvládají ani velmi jednoduchou problematiku v oblasti střetného boje, nedomnívám se, že by se soudci dokázali alespoň náznakem zorientovat v mnohem složitější problematice forenzních analýz DNA.

Pefi řekl(a)...

mně se nelíbí ta "relativizace všeho". Smiřte se s faktem ...

Nebylo by správnější, kdyby se soudy smířily s faktem, že matematika a zákony statistiky platí i pro ne ?

Prosecutor's fallacy:
The fallacy can arise from multiple testing, such as when evidence is compared against a large database. The size of the database elevates the likelihood of finding a match by pure chance alone; i.e., DNA evidence is soundest when a match is found after a single directed comparison because the existence of matches against a large database where the test sample is of poor quality may be less unlikely by mere chance.

The basic fallacy results from misunderstanding conditional probability ...

http://en.wikipedia.org/wiki/Prosecutor's_fallacy

Naši juristé již prokázali, že se zjevně s nesprávnou aplikací matematiky v oblasti práva problémy nemají (viz prezidentské volby a počítání podpisů).

Možná by se měli zamyslet nad tím, zda právní stát může popírat matematické zákony a zda je přípustné používat postupy, které jsou prokazatelně v rozporu s platnými přírodními zákony.


Pokud se vám nelíbí moje relativizace všeho, možná by vám pomohla terapie s touto knihou:

http://www.amazon.com/Reckoning-Risk-Learning-Live-Uncertainty/dp/0140297863

Aneb zřejmě příklad z této knihy: " DNA testing on a murder weapon matches your DNA, and a forensic expert says there's only a 1 in 100,000 chance of that happening. Are you doomed? Would you be surprised to know that in a city of, say, 2 million people, this means you're 95% likely to be NOT guilty, based on that DNA evidence alone?"

Pefi řekl(a)...

"Opravdu dnešní kriminalistické využívání DNA používá stejné technologie jako 1995?

Zcela stejné technologie asi ne, ale článek z roku 2003 se problematikou falešně positivních nálezů z pohledu statistiky zabývá:

How the Probability of a False Positive Affects the Value of DNA Evidence

http://projects.nfstc.org/workshops/resources/articles/How%20the%20Probability%20of%20a%20False%20Positive%20Affects%20the.pdf

Základní princip totiž zůstává stále stejný a problém s tím, že vzorky zajištěné na místě činu mohou být nedokonalé či se může jednat o smíšenou DNA více osob.

Zatímco v USA standardizovali 13 identifikačních lokusů, v Evropě se začínalo na pouhých sedmi. Doporučení z roku 2009 je zvednout evropský standard na 12 lokusů, přičemž i tento níže odkazovaný dokument upozorňuje v kapitole 6 "6 Likelihood of finding adventitious matches " na problematiku falešně pozitivního nálezu a skutečnost, že s nárůstem velikosti databáze riziko roste k hodnotám, které jsou hrozivé:

http://www.enfsi.eu/sites/default/files/documents/enfsi_document_on_dna-database_management_2012_0.pdf

Následující velmi zajímavý článek z roku 2010 dokládá, že prakticky všechny problémy, které jsem uváděl, jsou stále aktuální, včetně toho, že soudy mají tendenci ve zvýšené míře odsuzovat na základě DNA, aniž by soudci chápali statistickou podstatu (a s tím související matematické paradoxy):

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2892330/


Co se mě týče, forenzní identifikace DNA může být ve správných rukou dobrý sluha, ale také velmi zlý a nebezpečný pán. Bude-li sluhou či pánem závisí do značné míry i na soudcích a jejich znalosti této problematiky.

Guy Peters řekl(a)...

ad Jan Slanina:

Přiznávám, že nevím, jakým způsobem se s DNA pracuje při ztotožňování osob. Pokud by ale například bylo pracováno jen s jedním konkrétním chromozómem, a nešlo by náhodou o pohlavní chromozóm, tak prostě nemám šanci pohlaví dotčené osoby poznat.
Tak si to prosím nastudujte.

A rodné číslo sice určitou informaci obsahuje, ale zásah do práva dotčené osoby je extrémně malý
A to rozhodne kdo?

pokud se na tu osobu podívám, její pohlaví a přibližný věk zjistím taky.
To sice ano, ale pak nepotřebujete jeho či její rodné číslo.

A ještě spoustu dalších informací, které RČ neobsahuje. Atmosféra kolem RČ mi připadá jako typický příklad, kdy naprosto nedochází k balancování nezbytnosti, ale něco se zakazuje a-priori, bez porovnání dopadů.
Tak se laskavě podívejte, k čemu se rodné číslo má používat: k identifikaci člověka. Pokud kromě identifikace zjistím rovněž pohlaví, věk a s vysokou pravděpodobností rovněž místo narození, tak je použití rodného čísla vyloučeno pro pseudonymní účely, např. pro výběrová řízení, neboť by mohlo být zneužito pro diskriminaci na základě pohlaví nebo věku.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Guy Peters: rodné číslo se IMHO používá k identifikaci člověka zejména tam, kde je potřeba zajistit, že identita téže fyzické osoby bude nezaměnitelná a v čase neměnná.

Používání rodného čísla u výběrových řízení je samozřejmě zhůvěřilost, protože tam nepotřebujete tu neměnnost v čase.

Kdyby stát každému z nás přidělil bezvýznamový identifikátor a každému, kdo přinese seznam rodných čísel, ke každému rodnému číslu sdělil příslušný bezvýznamový identifikátor, aby byla zajištěna kontinuita, tak nemám problém.

Dokud to stát neudělá, tak považuji jakoukoli regulaci užívání rodných čísel soukromými subjekty za velmi obtížně obhajitelnou.

Ano, jsou státy, kde se ekvivalent rodných čísel nepoužívá. Ale zkuste si třeba ve Velké Británii jako cizinec založit běžný účet. Ke ztotožňování lidí se tam používají data z veřejných voličských seznamů, kde jako cizinec nejste a nebudete tam ani v době, kdy už v ČR dávno máte i jako cizinec rodné číslo.

Jan Slanina řekl(a)...

PS: ještě si dovolím poznamenat, že kombinace jméno+příjmení+datum_narození, která je často doporučována místo rodného čísla:

- nese stejně jako rodné číslo informaci o věku
- zpravidla nese informaci o pohlaví (výjimkou jsou jména jako René Janků nebo někteří cizinci)
- může ale nést i informaci o etnickém původu (např. Lejla Abbásová), což je osobní údaj citlivý
- v případě jmen jako René Janků může, byť s jistou mírou chybovosti, naznačovat dokonce to, že subjekt je transgender, což považuji za osobní údaj přímo hypercitlivý, byť zákon tuto kategorii nezná
- u např. Islanďanů, kde místo příjmení používáme patronymium, nese dokonce osobní údaje otce (jeho jméno)

Za této situace mi používání rodného čísla připadá vyloženě benigní.

Guy Peters řekl(a)...

rodné číslo se IMHO používá k identifikaci člověka zejména tam, kde je potřeba zajistit, že identita téže fyzické osoby bude nezaměnitelná a v čase neměnná.
To je sice hezké, to je obvykle přílišný zásah do soukromí.

Dokud to stát neudělá, tak považuji jakoukoli regulaci užívání rodných čísel soukromými subjekty za velmi obtížně obhajitelnou.
Dokud se jedná o státní číslo, je jakékoliv jeho využívání v soukromém sektoru krajně problematické.

Ale zkuste si třeba ve Velké Británii jako cizinec založit běžný účet.
To je mnohem zdravější přístup. Podnikatel má svého klienta znát. V ČR se místo toho spoléháme na 2 identifikační průkazy + rodné číslo a pak se divíme, že je tolik exekucí.

Ke ztotožňování lidí se tam používají data z veřejných voličských seznamů, kde jako cizinec nejste
V místních volbách smějí všude volit občané EU, tedy i cizinci.

kombinace jméno+příjmení+datum_narození, která je často doporučována místo rodného čísla
Ano, to je nevhodné. Lepší je kombinace jména + bydliště nebo jména, relativního věku (st., ml., nejml.) a bydliště, přičemž si je však nutno uvědomit, že stejně jako jakýkoliv osobní údaj je i identifikační údaj relativní. Tvořit absolutní kolonky je proto absurdní. Např. Karel Gott je spolehlivě identifikován již svým příjmením a povoláním.

což je osobní údaj citlivý
Pokud není účelem zpracování údaje zpracovávat jej jako citlivý, tak se za citlivý nepovažuje. Cf. fotografie.

Za této situace mi používání rodného čísla připadá vyloženě benigní.
Nicméně není, protože, jak uvádíte výše, zajišťuje nezaměnitelnou a v čase neměnnou identifikaci. Proto jej za údaj blízký citlivému považuje i EU, což musí respektovat i ČR.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Guy Peters:

To mi chcete říct, že za účelem, abych nezpracovával rodné číslo (které obsahuje jen pohlaví a věk), ani datum narození, budu evidovat údaje o rodinných příslušnících subjektu údajů, abych věděl, jestli je "st.", "ml." nebo "nejml."?

A budu je neustále aktualizovat pro případ, že by se to změnilo? Třeba takový pán vdovec (50 let) žije s maminkou ("st.") a dcerou pojmenovanou po babičce (ml.). A najednou se pán ožení - a, co čert nechtel, paní přijme jeho příjmení a bude mít stejné jméno a příjmení jako předchozí dvě dámy. Maminku nebo dceru tedy musím přeoznačit - a k tomu musím vědět, že existují. Kdybych používal rodné číslo, vůbec by mne to nemuselo zajímat.

Má Vaše rozlišování, zda je fotografie apod. zpracovávána s úmyslem být zpracovávána jako citlivý údaj či nikoli nějakou oporu v obecně závazných právních předpisech? Předmětné stanovisko ÚOU znám, ale logiku mi nedává.

Jinak tedy Váš přístup, že spotřebitel má být závislý na podnikateli, který ho zná, protože žádný jiný se nemůže odvážit ho akceptovat, protože ho nezná, rozhodně za zdravý nepovažuji. Ale to je asi rozdíl ve světonázoru.

Guy Peters řekl(a)...

budu evidovat údaje o rodinných příslušnících subjektu údajů, abych věděl, jestli je "st.", "ml." nebo "nejml."?
Co je toto za nesmysl? Vyzvete ho jednou a dost.

A budu je neustále aktualizovat pro případ, že by se to změnilo?
Neustále? Jak často aktualisujete údaj o příjmech? Tak Vám snad nic nebrání, abyste v této souvislosti aktualisoval i identifikační údaje. Navíc je standardní smluvní klausulí, že změnu údajů má klient hlásit, takže nic aktivně dělat nemusíte.

Kdybych používal rodné číslo, vůbec by mne to nemuselo zajímat.
A kdyby byla cizinka, tak máte smůlu.

citlivý údaj či nikoli nějakou oporu v obecně závazných právních předpisech?
Jistě. Je to jediný možný výklad, jinak by bylo zakázáno zpracovávat fotografie, kromě zákonem stanovených výjimek. To samé DNA. Každé kadeřnictví by muselo mít zabezpečení pro zpracování citlivých údajů. Naštěstí v právu vládne zdravý rozum; doslov zákona je jen cestovní mapa ke spravedlnosti.

rozhodně za zdravý nepovažuji.
Stačí se podívat na Západ a zamyslet, proč funguje jinak než ČR, kde dva identifikační doklady pomalu přestávají stačit.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Guy Peters:

Neustále? Jak často aktualisujete údaj o příjmech? Tak Vám snad nic nebrání, abyste v této souvislosti aktualisoval i identifikační údaje. Navíc je standardní smluvní klausulí, že změnu údajů má klient hlásit, takže nic aktivně dělat nemusíte.
Ne každý obchodník své klienty zatěžuje povinností aktualizovat jejich údaje. Ale, i kdyby ano, kolik klientů své údaje skutečně aktualizuje? Jako obchodníka mne nezajímá jen formální zadostiučinění zákonu, ale zejména funkčnost systému.

A kdyby byla cizinka, tak máte smůlu.
Zdaleka ne u každého cizince mám smůlu, protože spousta cizinců má rodné číslo přiděleno. Ale hlavně, cizince poznám relativně snadno a tudíž vím, že musím řešit speciální situaci. U běžného tuzemce nemám šanci poznat, jestli hrozí záměna s jinou osobou stejného jména či nikoli.

Je to jediný možný výklad
Tedy je to výklad. Nemyslím si ale, že je jediný možný

Neumím si představit přístup, že právní úpravu ochrany citlivých osobních údajů lze rozdílně aplikovat podle úmyslu správce či zpracovatele. To má být ochrana mých citlivých údajů menší jen proto, že si správce není vědom toho, že o něčem citlivém vypovídají, nebo že je používá k něčemu jinému?

Spíš bych vycházel z toho, že má být dosaženo cíle směrnice, který je balancovaný - není jím výhradně neomezená ochrana osobních údajů, ale i umožnění jejich zpracování pro určité účely a dokonce volného pohybu (to má i v názvu) a kategorii citlivých údajů je třeba chápat restriktivně - například údajem vypovídajícím o rasovém původu nemůže být každý údaj, který sebemlhavěji vypovídá o rasovém původu (moje příjmení a místo bydliště také s naprosto převažující pravděpodobností ukazuje na můj rasový původ), ale jen údaj dostatečně určitý a přilnavý. Pokud bychom totiž citlivé údaje vykládali extenzivně, v rozporu se směrnicí bychom fakticky vyloučili většinu režimů zpracování bez souhlasu subjektu údajů podle § 5 odst. 2, což judikatura SD jednoznačně zapovídá.

Guy Peters řekl(a)...

Ne každý obchodník své klienty zatěžuje povinností aktualizovat jejich údaje.
Pak ať si nestěžuje.

Ale, i kdyby ano, kolik klientů své údaje skutečně aktualizuje?
Ano, v ČR se smlouvy massově porušují. To však nemá být standard.

Ale hlavně, cizince poznám relativně snadno a tudíž vím, že musím řešit speciální situaci.
Právě, že ne. Slováka od Čecha často nepoznáte. Nebo cizince českého původu.

To Vaše řešení speciální situace by naopak mělo být standardem.

Neumím si představit přístup, že právní úpravu ochrany citlivých osobních údajů lze rozdílně aplikovat podle úmyslu správce či zpracovatele.
Jenže přesně tak to má být. Např. je zásadní rozdíl mezi přenášením telefonního hovoru a jeho odposloucháváním.

To má být ochrana mých citlivých údajů menší jen proto, že si správce není vědom toho, že o něčem citlivém vypovídají, nebo že je používá k něčemu jinému?
Jistě, přesně tak.

Spíš bych vycházel z toho, že má být dosaženo cíle směrnice, který je balancovaný - není jím výhradně neomezená ochrana osobních údajů, ale i umožnění jejich zpracování pro určité účely
Tak si přečtěte doslov směrnice: „Členské státy stanoví, že zpracování osobních údajů může být
provedeno pouze pokud…“ x „Členské státy zakáží zpracování osobních údajů, které
odhalují rasový či etnický původ, politické názory, náboženské
nebo filozofické přesvědčení, odborovou příslušnost, jakož
i zpracování údajů týkajících se zdraví a sexuálního života.“ Cítíte ten rozdíl? Pokud ne, tak je mi líto.

kategorii citlivých údajů je třeba chápat restriktivně - například údajem vypovídajícím o rasovém původu nemůže být každý údaj, který sebemlhavěji vypovídá o rasovém původu (moje příjmení a místo bydliště také s naprosto převažující pravděpodobností ukazuje na můj rasový původ)
To právě ne. Pokud Vás bude někdo profilovat na rasu, tak bude zpracovávat citlivý údaj. Samozřejmě, že nebude mít 100% jistotu. Ale tu nemáte skoro nikdy. Stačí vysoká pravděpodobnost.

Pokud bychom totiž citlivé údaje vykládali extenzivně, v rozporu se směrnicí bychom fakticky vyloučili většinu režimů zpracování bez souhlasu subjektu údajů podle § 5 odst. 2, což judikatura SD jednoznačně zapovídá.
Bohatě postačí výklad, který je používán všude v Evropě: Údaj je citlivý podle účelu. Netřeba zase objevovat Ameriku.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Guy Peters:

To Vaše řešení speciální situace by naopak mělo být standardem.

Jak může být označování "st.", "ml." nebo "nejml." standardem, když třeba já nemám v příbuzenstvu široko daleko žádného jiného Jana Slaninu, nejsem tedy ani starší, ani mladší, ani nejmladší? Najednou se starším stanu, pokud se mi narodí syn a s partnerkou ho pojmenuji Jan Slanina. Ale do té doby to relevantní nebude. To má po mně obchodník chtít, abych mu hlásil narození dítěte? Případně dítěte svého bratra?

Pokud Vás bude někdo profilovat na rasu, tak bude zpracovávat citlivý údaj.

Pokud mne bude někdo profilovat na rasu, tak mne (nebo někoho jiného) bude na základě rasy diskriminovat. K ochraně proti rasovému a podobnému profilování máme antidiskriminační předpisy (antidiskriminační zákon, zákon o ochraně spotřebitele atd.), které ostatně transponují unijní legislativu. Pokud by ustanovení o ochraně citlivých údajů mělo sloužit jenom k prevenci úmyslných postupů tohoto typu, je zbytečné, protože rasově profilovat tak jako tak nesmím.

Jediný logický smysl omezení zpracování citlivých údajů typu rasový a národnostní původ či náboženské vyznání je tedy předcházet tomu, aby vznikaly třeba i perfektně legitimní databáze, které lze následně zneužít, s čímž má Evropa neblahé zkušenosti. Pak ale na úmyslu správce nemůže záležet.

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím s J. Slaninou "rodné číslo se používá k identifikaci člověka zejména tam, kde je potřeba zajistit, že identita téže fyzické osoby bude nezaměnitelná a v čase neměnná" a nechápu, proč to G. Peters považuje za "obvykle přílišný zásah do soukromí".
Je logické, že je třeba jednak odlišit různé osoby téhož jména a příjmení a jednak identifikovat tutéž osobu i po změně jména a/nebo příjmení. Toto musí vyřešit tvůrce každé databáze osob (zaměstnanců, studentů, zákazníků firmy, ...). Rodné číslo bylo šikovně vymyšleno a hodí se k tomu velmi dobře a je i pro osoby dobře zapamatovatelné. Bohužel posledních několik let ÚOOÚ prosadil změnu zákona. Nabízená náhrada "jméno, příjmení, datum narození" není tak elegantní, je těžkopádná a nemusí být 100 % jednoznačná.

Pefi řekl(a)...

Rodné číslo není bezobsažný identifikátor, navíc při kupónové privatizaci se ukázalo, že to není identifikátor jednoznačný. Ale vymyšleno je rodné číslo velmi dobře a to včetně primitivního kontrolního součtu.

Správa sociálního zabezpečení přiděluje lidem (živnostníkům) další číselný identifikátor, který by už jednoznačný a bezobsažný být měl.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Pefi: nemyslím si, že by kdokoli trval na rodném číslu jako takovém - přechod na bezobsažný identifikátor, pokud bude zajištěna konverze historických dat, není problém.

Pokud ale čtu vyjádření GP, tak podle jeho názoru by i tento nový bezobsažný identifikátor byl postižen obdobnou regulací jako rodné číslo, protože by umožňoval jednoznačnou neměnnou identifikaci fyzické osoby. A s tím mám tedy osobně problém.

Jinak rodné číslo sice není 100% jednoznačné, ale chyby se pohybují ve zlomcích procenta.

Guy Peters řekl(a)...

Jak může být označování "st.", "ml." nebo "nejml." standardem, když třeba já nemám v příbuzenstvu široko daleko žádného jiného Jana Slaninu, nejsem tedy ani starší, ani mladší, ani nejmladší?
To jste mne nepochopil. Myslel jsem, že standardem není značkovat lidi, např. rodnými čísly, nýbrž používat přirozené identifikátory. Pokud jste v rodině jediný Jan Slanina, relativní věk samozřejmě není vůbec třeba.

To má po mně obchodník chtít, abych mu hlásil narození dítěte?
Ne, pouze to, že v rodině je nový Jan Slanina, např. adopcí, aby se poznalo, který je který.

Případně dítěte svého bratra?
Pokud bydlí s Vámi a má zvláštní nápad pojmenovat syna po strýci, tak ano.

Pokud mne bude někdo profilovat na rasu, tak mne (nebo někoho jiného) bude na základě rasy diskriminovat.
To je myšlenkový zkrat. Profilování primárně neslouží k diskriminaci, přeci. Profilování slouží k odlišení a tedy lepšímu cílení.

Pokud by ustanovení o ochraně citlivých údajů mělo sloužit jenom k prevenci úmyslných postupů tohoto typu
Ano. Jediný smysl zákazu zpracování citlivých údajů je prevence diskriminace.

Pak ale na úmyslu správce nemůže záležet.
Záleží, protože někdy je zpracování citlivých údajů legitimní, např. ve zdravotnické dokumentaci či v databasi farníků.

nechápu, proč to G. Peters považuje za "obvykle přílišný zásah do soukromí".
Protože

a) to tak stanoví EU,
b) vysoce přesná identifikace je vyšším zásahem soukromí.

Nebo snad zveřejníte svůj DNA profil? Pokud ne, proč ne?

Bohužel posledních několik let ÚOOÚ prosadil změnu zákona.
To neprosadil ÚOOÚ, to byl nápad MV.

Nabízená náhrada "jméno, příjmení, datum narození" není tak elegantní, je těžkopádná a nemusí být 100 % jednoznačná.
Souhlas. Proto ji také nepodporuji.

Správa sociálního zabezpečení přiděluje lidem (živnostníkům) další číselný identifikátor, který by už jednoznačný a bezobsažný být měl.
IK je číslo, které přišlo pozdě. Nyní máme ZIF a AIF, takže IK do toho nezapadá.

Pokud ale čtu vyjádření GP, tak podle jeho názoru by i tento nový bezobsažný identifikátor byl postižen obdobnou regulací jako rodné číslo, protože by umožňoval jednoznačnou neměnnou identifikaci fyzické osoby.
Pokud vím, tak se počítá s AIF pro soukromý sektor. Osobně s tím však nesouhlasím.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad GP:

To jste mne nepochopil. Myslel jsem, že standardem není značkovat lidi, např. rodnými čísly, nýbrž používat přirozené identifikátory. Pokud jste v rodině jediný Jan Slanina, relativní věk samozřejmě není vůbec třeba.

Přirozené identifikátory jsou vzhled obličeje, otisky prstů, DNA a podobně. Všechna jména, příjmení či přízviska jsou společenský konstrukt, stejně jako rodné číslo. Jedno není přirozenější než druhé.
Pokud budu bydlet v domě o několika desítkách či stovkách jednotek, je reálná šance, že tam někdo se stejným jménem a příjmením stejně bude, zejména pokud se budu jmenovat Jan Novák. Já to ovšem vůbec nemusím vědět.

Pokud bychom Vám dali zapravdu, tak např. věřitel nemusí být schopen poznat, že má dvě pohledávky za toutéž osobou, protože se tato osoba stihla přestěhovat či dokonce provdat.

Prostě nežijeme v 19. století, kdy naprostá většina lidí všechny své právní úkony činila v okruhu lidí navzájem si víceméně známých, na území o poloměru např. 10 km.

To je myšlenkový zkrat. Profilování primárně neslouží k diskriminaci, přeci. Profilování slouží k odlišení a tedy lepšímu cílení.

Odlišení čeho? Cílení čeho? Obvykle odlišení za účelem cílení nějakého odlišného zacházení se subjektem údajů. Pokud použiji profilování k tomu, abych si z pasažérů letadla vybral muslimy (racionálně na základě vědomí, že muslimové objektivně páchají víc bombových útoků než třeba hinduisté) a ty následně podrobil osobní prohlídce, zatímco u hinduistů se spokojím s kontrolou dokladů, muslimy zjevně diskriminuji.
Pokud leasingová společnost prohlíží fotografie na občanských průkazech, aby své služby neposkytla Romům (v 90. letech běžná praxe, opět nanejvýš racionální - neplatičů mezi Romy je víc než v majoritní populaci), také profiluje a také diskriminuje.
Mimochodem, diskriminace je pojmově nerozlišitelná od odlišování: ve statistickém modelování se hovoří o "discriminating power", tj. schopnosti funkce odlišovat.

Záleží, protože někdy je zpracování citlivých údajů legitimní, např. ve zdravotnické dokumentaci či v databasi farníků.

To je důležité pro uplatnění výjimek ze striktního režimu ochrany citlivých údajů. Nevidím ale důvod, proč by to mělo něco měnit na posouzení údajů coby citlivých.

Údaj o tom, že je někdo Žid, je IMHO stejně citlivý, ať je
(a) implicitně v seznamu příslušníků Židovské náboženské obce,
(b) implicitně v "databázi cílů" antisemitské bojůvky - ta si tam formálně nepíše "Žid", protože ví, že její cíle jsou Židé,
(c) implicitně v evidenci cestujících, kteří od letecké společnosti vyžadují košer stravu nebo
(d) implicitně v databázi kliniky, která mu léčí geneticky podmíněnou nemoc, která se vyskytuje jen u Židovské populace.

Účel sub. b) je nelegitimní a proto je zpracování citlivých údajů a-priori zakázáno.

Účel sub. c) je legitimní, ale není zcela nebytný: Žid se může rozhodnout, že pravidla košer poruší, aby se nevystavil nebezpečí, podmínkou zpracování citlivých údajů je tedy kvalifikovaný souhlas subjektu údajů

Pro účel sub. a) a d) je zpracování nezbytné, resp. v případě sub. a) by popřelo smysl náboženské obce a v případě sub. d) by znemožnilo lékařskou péči (bez evidence diagnózy nelze péči poskytovat). Proto pro ně platí výjimky.

Ve všech případech je ale stejně citlivý. Pro subjekt údajů je potenciálně stejně nebezpečné, jestli si člen antisemitské bojůvky jeho jméno najde v "databázi cílů" sub. b), v seznamu sub. a) nebo v evidenci sub. c) nebo v databázi sub. d).

Ve všech případech by proto příslušné evidence měly být nadstandardně chráněny. Sub. c) a d) bez výjimky, sub. a) si lze představit výjimku, pokud zákonodárce dojde k závěru, že striktní požadavek na nadstandardní ochranu citlivých údajů by nepřiměřeně omezoval právo sdružovat se za účelem praktikování náboženské víry.

Guy Peters řekl(a)...

Přirozené identifikátory jsou vzhled obličeje, otisky prstů, DNA a podobně.
To nejsou. Otisky prstů a DNA musíte odebrat, což není přirozené.

Všechna jména, příjmení či přízviska jsou společenský konstrukt
Ano, ale přirozený. Svému robátku říkáte: „Aničko, pojď sem“ a ne „13 55 14 / 0850, pojď sem.“ Svému žáku řeknete: „Nováku, vysvětli to.“ a ne „14 45 28 45 15 26 78, vysvětli to.“

Jedno není přirozenější než druhé.
Už je Vám jasnější, proč je? Pokud ne, tak ve své databasi laskavě smažte všechna jména a nechte si jen rodná čísla.

Pokud budu bydlet v domě o několika desítkách či stovkách jednotek
Stovky jednotek? To jste někde viděl? Pokud vím, tak nejvyšší věžák má 12 pater a na každém patře 4 partaje. Takže maximálně 48. Vzhledem k tomu, že tam musí nějak doručovat poštu, tak už dávno vědí, jak rozlišit jednoho Jana Nováka od druhého. Stačí se nebát zeptat.

Pokud bychom Vám dali zapravdu, tak např. věřitel nemusí být schopen poznat, že má dvě pohledávky za toutéž osobou, protože se tato osoba stihla přestěhovat či dokonce provdat.
A co mu brání se zeptat? Víte, Váš největší problém je, že neustále vymýšlíte specificky české způsoby, které jinde ve světě nemohou fungovat. Pokud chcete mít jen české klienty, OK, rodné číslo Vám stačí. Ale mezi Vašimi zákazníky nejsou žádní cizinci? Pak je Vám rodné číslo na dvě věci.

V ČR neustále objevujeme Ameriku. Identifikace klienta se odbývá, protože máme 2 průkazy a rodné číslo k tomu. A pak se divíme, že máme tolik neplatičů a že exekuce jsou největší sociální problém dneška. Ono je hezké mít tolik klientů. Ale musí být také schopni platit.

Další problém je všeobecná česká tolerance k podvodům. Dokud zatajení podstatné informace nebude přísně trestáno, lepší to nebude.

Prostě nežijeme v 19. století, kdy naprostá většina lidí všechny své právní úkony činila v okruhu lidí navzájem si víceméně známých, na území o poloměru např. 10 km.
A dnes je to snad jinak? Máte snad svou banku v cizím městě?

Mimochodem, diskriminace je pojmově nerozlišitelná od odlišování
Ano, to máte pravdu: Diskriminace je odlišování. Nicméně, v právním discoursu se roky používá jako zkratka pro nezákonnou negativní diskriminaci neboli protiprávní znevýhodňování. Jestli dovolíte, tuto zkratku budu používat i já.

muslimy zjevně diskriminuji.
To je absolutní nepochopení principu diskriminace. Diskriminace není jen to, že se stejnými zacházím rozdílně, ale také to, že s odlišnými zacházím stejně.

také profiluje a také diskriminuje.
Nicméně zde zakázaně, protože není splněn princip proporcionality. Zatímco v případě muslimů jde jen o prohlídku navíc, zde je celá služba odepřena.

implicitně v seznamu příslušníků Židovské náboženské obce,
Ta eviduje židy a ne Židy.

implicitně v evidenci cestujících, kteří od letecké společnosti vyžadují košer stravu
Tam jen nepřímo. A protože mezi košer a halal není rozdíl, lze dovodit toliko semitství.

podmínkou zpracování citlivých údajů je tedy kvalifikovaný souhlas subjektu údajů
Nepřesné vyjádření. Pouze v tomto konkrétním případě.

Ve všech případech je ale stejně citlivý.
Není. Pokud údaj zpracovává židovská obec, tak pro ni citlivý není. Pokud antisemitská bojůvka, tak je vysoce citlivý. Záleží tedy na správci, neboť při zpracování osobních údajů je vše relativní.

Pro subjekt údajů je potenciálně stejně nebezpečné
Ano, ale od toho se odvíjí toliko zabezpečení a možnost předání. Nikoliv vlastní zpracování správcem.

Ve všech případech by proto příslušné evidence měly být nadstandardně chráněny.
Stejně jako database o 1 000 000 údajů, kde není ani jeden citlivý údaj. Riskantnost zpracování není na citlivosti založena.

Jan Slanina řekl(a)...

Stovky jednotek? To jste někde viděl? Pokud vím, tak nejvyšší věžák má 12 pater a na každém patře 4 partaje. Takže maximálně 48. Vzhledem k tomu, že tam musí nějak doručovat poštu, tak už dávno vědí, jak rozlišit jednoho Jana Nováka od druhého. Stačí se nebát zeptat.

Poměrně běžné jsou objekty chodbového typu, kde je na každém patře chodba s 20-30 malometrážními byty. Např. objekt č.p. 1701 v k.ú. Krč (Praha) se dělí na 733 jednotek. I kdyby polovina byly garáže (což si nemyslím, ale objekt znám jen od pohledu z ulice), stále jde o více než 300 bytů. A, pro mne nikoli překvapivě, právě v těchto objektech jsou s doručováním velké problémy, protože tam dochází ke značné fluktuaci obyvatelstva, takže pošťačka často není schopna najít ani unikátního obyvatele, natož rozlišit mezi dvěma se stejným jménem a příjmením.

A co mu brání se zeptat?

Obvykle prostý fakt že dlužník nekomunikuje - a i když komunikuje, tak se obvykle nepřizná k tomu, že místo jednoho dluhu má dva. Prostě já hledám fakticky funkční řešení, zatímco Vy prezentujete řešení ryze teoretická.

Máte snad svou banku v cizím městě?

Ano. Svoje banky mám v cizích městech. Moji hypotéku mi vyřizoval bankéř (zdůrazňuji "bankéř", ne "makléř" či "broker"), který má kancelář v Kolíně. Depozita mám u Air Bank a Equa Bank - ani jedna nemá pobočky na Praze 4, kde bydlím. Praha 5 a Praha 10 už jsou pro mne cizí města.
Hlavní město Praha fakticky není město, ale region. Za města lze považovat městské části či ještě spíš historické obce, dnes zpravidla rozpoznatelné jen podle katastrálních území nebo ani to ne. Nebýt centralistických tendencí z minulých dob, Praha by patrně nebyla jedno město (obec), ale několik desítek měst a obcí, obdobně jako rozlohou cca třetinový Brusel není jedna obec, ale region sdružující 19 municipalit (municipalita "Bruxelles - ville" nemá ani 150 tisíc obyvatel - necelých 15% celku). Bylo by to IMHO jednoznačně lepší.
Takže moje čtvrť jsou Dvorce, moje město je komplex Braník-Podolí (mezi které byly původní Dvorce rozděleny i katastrálně), případně Praha 4.

Není. Pokud údaj zpracovává židovská obec, tak pro ni citlivý není. Pokud antisemitská bojůvka, tak je vysoce citlivý. Záleží tedy na správci, neboť při zpracování osobních údajů je vše relativní.

Tady zcela popíráte obsah právních předpisů.

§9 OchOsÚ výslovně uvádí:
"Citlivé údaje je možné zpracovávat, jen jestliže (...) e) jde o zpracování, které sleduje politické, filosofické, náboženské nebo odborové cíle, prováděné v rámci oprávněné činnosti občanského sdružení, nadace nebo jiné právnické osoby nevýdělečné povahy (dále jen "sdružení"), a které se týká pouze členů sdružení nebo osob, se kterými je sdružení v opakujícím se kontaktu souvisejícím s oprávněnou činností sdružení, a osobní údaje nejsou zpřístupňovány bez souhlasu subjektu údajů,"

Zákon tedy zjevně považuje údaje, které naplňují definici citlivých údajů, a jsou zpracovávány náboženskou obcí, za citlivé údaje. Pouze pro toto zpracování nevyžaduje souhlas subjektu údajů.

Obdobně čl. 8 směrnice 95/46 a čl. 9 chystaného nařízení (čerpám z 2012/0011 (COD)).

Mimochodem, stojí za zmínku, že tuzemský právní předpis unijní úpravu zplošťuje, neboť používá plošně formulaci "vypovídající o", zatímco směrnice 95/46 a chystané nařízení rozlišují: pro náboženství, rasu atd. mají "revealing", zatímco pro zdraví a sex mají "concerning". "Revealing" (odhalující) je IMHO jednoznačně víc než "vypovídající o".

V případě fotografie, jména/příjmení či bydliště lze tedy argumentovat i tak, že se jedná o údaje, které rasový a národnostní původ pouze naznačují, ale neodhalují.

Guy Peters řekl(a)...

Např. objekt č.p. 1701 v k.ú. Krč (Praha) se dělí na 733 jednotek.
Tak to je fatální selhání státní správy, že každý vchod nemá vlastní číslo popisné. Kdysi jsem zakládal bytové družstvo pro tzv. parlament. Měl celkem 5 čísel popisných.

Obvykle prostý fakt že dlužník nekomunikuje
Tak mu holt nikdo neměl půjčovat.

a i když komunikuje, tak se obvykle nepřizná k tomu, že místo jednoho dluhu má dva
Tedy podvod, o čemž hovořím výše.

Prostě já hledám fakticky funkční řešení, zatímco Vy prezentujete řešení ryze teoretická.
Ne, vy doslova za každou cenu hájíte postkommunistické řešení, já západní. Chtěl bych Vás vidět, jak podnikáte v Německu, kde, jak známo, žádné universální národní identifikátory nejsou.

Ano. Svoje banky mám v cizích městech.
OK, pak jste se svou mobilitou výjimka.

Bylo by to IMHO jednoznačně lepší.
Tady jsme zvyklí na čtvrti, už od roku 1784. Nebýt kommunistů, kteří to v roce 1960 nesmyslně překreslili, žádné problémy by s tím nebyly.

Tady zcela popíráte obsah právních předpisů.
Nikoliv, mluvím o fakticitě.

Obdobně čl. 8 směrnice 95/46 a čl. 9 chystaného nařízení (čerpám z 2012/0011 (COD)).
To se snad změní, protože toto absolutisující a arbitrární pojetí je nesystémový kámen. Snad projde RBA.

Mimochodem, stojí za zmínku, že tuzemský právní předpis unijní úpravu zplošťuje
Můžete to využít pro spor s ÚOOÚ. :-) Ale citoval bych spíš úřední překlad směrnice, neboť ten je závazný.

V případě fotografie, jména/příjmení či bydliště lze tedy argumentovat i tak, že se jedná o údaje, které rasový a národnostní původ pouze naznačují, ale neodhalují.
Vida, tak máme eurokonformní výklad a ani o tom nevíme.

Jan Slanina řekl(a)...

Tak to je fatální selhání státní správy, že každý vchod nemá vlastní číslo popisné. Kdysi jsem zakládal bytové družstvo pro tzv. parlament. Měl celkem 5 čísel popisných.

Nemyslím si, že by měl vícero vchodů (nouzové východy nepočítám). Zkuste nahlédnout na maps.google.com - je to ulice Štúrova.

Tak mu holt nikdo neměl půjčovat.

A kdo říká, že mu půjčoval? Mnohost pohledávek může vzniknout v řadě situací, klidně i u náhrady škody.

Ne, vy doslova za každou cenu hájíte postkommunistické řešení, já západní.

Faul: argumentum ad hitlerum :-)
Já hájím řešení, které funguje.

Chtěl bych Vás vidět, jak podnikáte v Německu, kde, jak známo, žádné universální národní identifikátory nejsou.

Německou realitu podrobně neznám. V Británii bych si pomáhal těmi veřejnými voličskými seznamy, ve Švédsku daňovými přiznáními zveřejněnými na Internetu. Předpokládám, že v Německu by se taky něco našlo. Ale u nás máme funkční model, tak mi přijde absurdní ho rušit.

Můžete to využít pro spor s ÚOOÚ. :-)

Nemůžu, neangažuji se v ničem, co by zpracovávalo citlivé údaje. Ale, kdyby ano, tak to samozřejmě použiji.

Guy Peters řekl(a)...

Nemyslím si, že by měl vícero vchodů (nouzové východy nepočítám). Zkuste nahlédnout na maps.google.com - je to ulice Štúrova.
Podíval jsem se na Štúrova 1701/55. Pokud tohle monstrum má jen jeden vchod, tak někdo totálně selhal při kolaudaci.

Mnohost pohledávek může vzniknout v řadě situací, klidně i u náhrady škody.
Pak měl mít vyjevovací povinnost.

Faul: argumentum ad hitlerum :-) + Ale u nás máme funkční model, tak mi přijde absurdní ho rušit.
Kdepak. Buď tady budeme mít navěky postkommunism a řešení, které nefunguje (cf. extrémní množství exekucí), nebo se podíváme na Západ, jak to řeší oni. Je illuse se domnívat, že úroveň lidských práv je v ČR vyšší.

Jan Slanina řekl(a)...

Kdepak. Buď tady budeme mít navěky postkommunism a řešení, které nefunguje (cf. extrémní množství exekucí), nebo se podíváme na Západ, jak to řeší oni.

Máte nějaké porovnání, které by prokazovalo, že je u nás zásadně více nesplácených pohledávek než v jiných zemích?

Za rok 2012 bylo v USA 816 tisíc "chapter 7 bankruptcy filings", což je hrubý ekvivalent našeho oddlužení - cca 0,27% obyvatel.

U nás těch návrhů na oddlužení za rok 2012 bylo 23 tisíc, tj. cca 0,23% obyvatel.

Ve Spojeném Království za rok 2012 138 tisíc individuálních insolvencí, tj. 0,22%.

Nějak mi nepřipadá, že bychom vybočovali z řady.

Podíval jsem se na Štúrova 1701/55. Pokud tohle monstrum má jen jeden vchod, tak někdo totálně selhal při kolaudaci.

Možná někdo selhal při kolaudaci, možná někdo selhal při přidělování čísel popisných, možná měl nějaký dobrý důvod. Podstatné je, že takové objekty zkrátka existují.

Pak měl mít vyjevovací povinnost.

Kterou by patrně stejně nesplnil. Budeme chránit dlužníka, který neplní své povinnosti, nebo věřitele?

Guy Peters řekl(a)...

Za rok 2012 bylo v USA 816 tisíc "chapter 7 bankruptcy filings", což je hrubý ekvivalent našeho oddlužení - cca 0,27% obyvatel.
Já se bavím o exekucích, ne o úpadku. To, že exekuce jsou v ČR závažný massový problém, je obecně známo.

Možná někdo selhal při kolaudaci, možná někdo selhal při přidělování čísel popisných, možná měl nějaký dobrý důvod. Podstatné je, že takové objekty zkrátka existují.
Typicky český přístup je individuální selhání řešit systémově. To je přeci špatně. Kvůli tomu, že někdo selže, nebudeme dělat 2x robustnější systém. To je mrhání prostředky.

Kterou by patrně stejně nesplnil. Budeme chránit dlužníka, který neplní své povinnosti, nebo věřitele?
Tak znovu. Celé podnikání je založeno na důvěře. Nebo snad máte speciální opatření proti padělaným občankám? A stejně jako drtivá většina lidí nepadělá doklady, tak se ani nevydává za jiného a nelže v závažné věci. Dokud budeme vycházet z apriorní nedůvěry a přísně nestíhat porušení důvěry, lepší to nebude. Proč je III. svět zaostalý? Investic je tam poměrně dost. Protože tam nefungují instituce (obecně). A instituce jsou založeny na důvěře. Budete-li presumovat, že každý soudce je podplacený, daleko se nedostanete.

Jan Slanina řekl(a)...

ad Guy Peters:
Já se bavím o exekucích, ne o úpadku. To, že exekuce jsou v ČR závažný massový problém, je obecně známo.

A máte nějaké srovnání, které by ukazovalo, že jinde je těch exekucí méně?

Typicky český přístup je individuální selhání řešit systémově. To je přeci špatně. Kvůli tomu, že někdo selže, nebudeme dělat 2x robustnější systém. To je mrhání prostředky.

Při určité frekvenci individuálních selhání je to naopak nejefektivnější možné. A fakt, že u nás státní správa selhává poměrně často, je myslím evidentní.

Nebo snad máte speciální opatření proti padělaným občankám?

Speciální opatření proti padělaným občankám se dělají poměrně běžně. Mimochodem, možné padělání či zneužití občanského průkazu je právě důvodem, proč se vyžaduje druhý doklad totožnosti.