27 března 2013

Pochybnosti nad usnesením o zastavení řízení o velezradě

Předem říkám, že se nedomnívám, že by i celek všech argumentů, které ve své žalobě uplatnil Senát, zakládal velezradu bývalého prezidenta. Současně se ale domnívám, že usnesení ÚS, kterým dnes řízení o velezradě zastavil, je velmi špatně odůvodněné, je v rozporu s některými základními právněteoretickými postuláty, a je v rozporu i s dosavadní judikaturou ÚS. Dosavadní zákon umožňoval zastavit řízení tehdy, jestliže prezident republiky po jeho zahájení zemřel. Naopak okolnost, že se prezident republiky po zahájení řízení vzdal svého úřadu, nebyla důvodem k zastavení řízení. Podle textu nového zákona není důvodem k zastavení řízení ani okolnost, že funkce prezidenta zanikla uplynutím doby (§ 98 odst. 3 ZÚS v aktuálním znění). Senát ve vztahu k možnosti pokračovat v řízení i po skončení mandátu prezidenta argumentoval především tím, že nová úprava je pouze deklaratorní, nikoliv konstitutivní (bod 16 usnesení). I kdyby se snad k tomuto závěru ÚS nepřiklonil, měla být aplikována nepravá retroaktivita, tedy nová procesní úprava, nikoliv procesní úprava stará (bod 17).

I. Vskutku konstitutivní norma?
Podívejme se předně na otázku, zda je nové ustanovení opravdu materiálně „nové“, tedy konstituující novou právní normu. Podle ÚS z § 98 odst. 1 a 2 ZÚS, ve znění účinném do 8. 3. 2013, nelze dovodit žádný zákaz zastavit řízení i z důvodů jiných, než těch, které jsou tu výslovně jmenovány, tj. 1. odvolání žaloby Senátem, 2. úmrtí žalovaného prezidenta (bod 35). Naopak z § 98 odst. 3 ZÚS ve znění účinném do 7. 3. 2013 lze prý argumentem a contrario dovodit, že z jiného, než tu uvedeného důvodu (tj. vzdání se prezidentského úřadu), nelze v řízení o ústavní žalobě pokračovat poté, co žalovaná osoba již úřad nezastává (bod 36). Již tyto úvahy jsou podle mne velmi pochybné. Argumentace a contrario tu není vůbec automatická – proč se naopak neargumentuje a simili, nebo dokonce a fortiori (pokud se řízení nezastaví pro vzdání se prezidentského úřadu, tím spíše se nezastaví pro doběhnutí mandátu)? Ostatně neznám případ řízení, kde by například jen v důsledku event. průtahů před soudem a následné s tím spojené skutečnosti (zde uplynutí mandátu) došlo automaticky k jeho zastavení. Právě uvedené ukazuje na teleologickou povahu údajně „logických“ argumentů výkladu práva. Současně jasně ukazuje, že argumentovat „logickými“ argumenty bez větší teleologické analýzy nabízí jednoduchou cestu k libovolnému řešení podle přání rozhodujícího orgánu.

Některé úvahy ÚS jsou, jemně řečeno, úsměvné. Například tomu, že odpovědnost pro velezradu je vázána na výkon funkce prezidenta, prý svědčí i to, že procesní normy, týkající se řízení o ústavní žalobě, označují žalovanou osobu vždy jako „prezident republiky“. Táži se tedy: co tam má být uvedeno? „Prezident republiky nebo bývalý prezident republiky“? Stačilo by ÚS, pokud by zákon vytvořil legislativní zkratku "žalovaný"?

Velmi slabá je i úvaha, podle níž pro podporu názoru ÚS může sloužit i § 104 ZÚS. Ten praví, že „vyhlášení pravomocného odsuzujícího nálezu způsobuje nástup tří sankcí, z nichž jednou je ztráta prezidentského úřadu. Tyto sankce nastupují vždy kumulativně; je samozřejmé, že po předchozím zániku funkce (uplynutím funkčního období) již ke ztrátě prezidentského úřadu nemůže dojít“ (bod 43). Táži se: jak tedy tato sankce mohla nastat v zákonem i tehdy předvídané alternativě rezignace prezidenta?!

II. Vskutku pravá retroaktivita?
Již prvý závěr ÚS, který je nepříliš organicky promíchán napříč celým odůvodněním, je tedy podle mne nesprávný. Podívejme se však na další premisu ÚS. ÚS se rozhodl na situaci aplikovat „příznivější“ normu, tedy dosavadní úpravu: „Pokud by v této věci mělo být aplikováno nové znění ust. § 98 odst. 3 zákona o Ústavním soudu o nemožnosti zastavit řízení proto, že prezidentská funkce zanikla uplynutím funkčního období prezidenta, došlo by k ústavně nepřípustné pravé retroaktivitě zákona v neprospěch ústavně žalovaného“. Toto je nejen pochybné, neboť jde o procesní normu. Navíc je tento závěr naprosto nekompatibilní například s bodem 22 níže rozebraného nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/09. Co třebas, pokud dojde k předání osoby podle evropského zatýkacího rozkazu za trestný čin, který spáchala v době, kdy ještě eurozatykač neplatil? Byli vskutku například členové Berdychova gangu, předaní z Irska do ČR, předání do ČR v rozporu se zákazem pravé retroaktivity? Samozřejmě nikoliv, ostatně i o této věci rozhodoval ÚS.

Zkusme srovnat úvahy ÚS o retroaktivitě procesních norem s jeho předchozí judikaturou. Vyberu úmyslně příklad extrémní, podle mého názoru již za hranou. Ovšem příklad, kde byl ÚS jednomyslný. V nálezu ze dne 3. 8. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 38/09 (č. 269/2011 Sb.) ÚS jednomyslně zamítl návrh NSS na zrušení přechodných ustanovení zákona novelizujícího exekuční řád. Připomeňme, že zákon tehdy předal pravomoc rozhodovat o kárných věcech exekutorů kárnému senátu NSS. To se týkalo i všech běžících věcí. NSS tehdy čelil situaci, v níž byl kárně obviněný exekutor Exekutorskou komorou zproštěn kárné obžaloby, rozhodnutí však nebylo přede dnem účinnosti nového zákona vyhotoveno písemně. Protože nabyl účinnosti nový zákon, spis byl předán k rozhodnutí NSS. Dosavadní řízení tedy přišlo vniveč, kárného obviněný nepravomocně zproštěný exekutor musel započít nové řízení před NSS! Přes tato flagrantní fakta neměl ÚS sebemenší problém návrh zamítnout. Podle ÚS zde šlo o retroaktivitu nepravou. ÚS zde vycházel ze záměru zákonodárce, argumentace předkladatele zákona a z důležitého veřejného zájmu, který stál nad novou úpravou kárného řízení nad exekutory (body 27 násl.; všimněme si, že naopak v prezidentském usnesení se ÚS důvody nové úpravy příliš nezaobíral - nikoliv překvapivě, neboť tyto důvody jeho argumentace vůbec nesvědčily). „Na základě nové, navrhovatelem kritizované, právní úpravy mají totiž k dispozici celý proces vedený od samého počátku před vysoce kvalifikovaným senátem Nejvyššího správního soudu, jehož složení zajistí rovné, spravedlivé a nezávislé posouzení všech případů bez ohledu na to, v jakém stadiu řízení mu byly postoupeny“ (bod 29).

Překvapí též styl argumentace ÚS v usnesení o zastavení. Ten cituje promiskue akademické články i různá vyjádření v elektronických médiích, pohříchu ovšem jen ve prospěch závěru ÚS. Pikantní nicméně je, že v samotném linku na web tyden.cz se skví podtitulek „experti se neshodnou“ (bod 46). Obecně se mi zdá, že citovat vyjádření akademiků pro média, činěná často bez nějakého většího rozmyslu, je krajně nevhodné. Ještě méně vhodné je pak citovat různé mediální spekulace, v řízení nijak neprokázané, o skutečných motivech navrhovatelů (odkaz na „neviditelného psa“ v bodě 47). ÚS z těchto spekulací vychází jako ze zjevených pravd, a bez dalšího k nim zaujímá negativní postoj (bod 48).
Jaký je disent soudkyně I. Janů, zatím nevíme. O konkurenci soudce Balíka, jako již ostatně tradičně, nemá smysl hovořit. V každém případě mne mrzí, že judikatura ÚS se často v obdobných případech dramaticky rozchází v závislosti na tom, o koho se jedná. Princip „co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi“ (intertemporalita řízení o velezradě vs. intertemporalita kárného řízení proti exekutorům) by však neměl mít u ÚS místo.

28 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím se Zdeňkem. Naprosto neuvěřitelná je tato argumentace: "44. Nepotřebnost pokračovat v řízení s ústavně žalovaným, jehož funkce již zanikla uplynutím funkčního období, lze dovodit též ze smyslu (ratio legis) institutu ústavní žaloby. Ústavodárce byl nepochybně veden především potřebou vytvořit ústavněprávní institut, umožňující zbavit úřadu prezidenta takovou osobu, která svým extrémně excesivním a tudíž protiústavním jednáním ohrožuje či porušuje samotné základy státu. Protože jiné ústavní možnosti, jak prezidenta zbavit funkce, neexistují, neboť prezident republiky je neodvolatelný a není z výkonu své funkce odpovědný (čl. 54 odst. 3 Ústavy), byl vytvořen speciální ústavněprávní delikt velezrady a procesní institut ústavní žaloby. Tyto ústavní nástroje sledují jako základní cíl zbavit prezidenta úřadu, aby nemohl nadále poškozovat či ohrožovat zájmy státu. V situaci, kdy po uplynutí funkčního období již osoba není ve funkci, ztrácí pokračování v řízení o ústavní žalobě hlavní smysl, protože uložení předpokládané hlavní ústavní sankce (zbavení úřadu) již nepřichází do úvahy."

Všichni jsou právní surrealisté, jen Balík je upřímný.

Tomáš Sobek

Tomáš Sobek řekl(a)...

Koukám, že z mého komentáře vypadlo, proč si myslím, že argumentace v bodě 44 je chybná.

Jestliže se i podle starého zákona mělo pokračovat v řízení, přestože se prezident vzdal svého úřadu, pak ratio legis musíme uvažovat tak, že MÁ SMYSL pokračovat v řízení, i když už prezidenta nelze zbavit úřadu.



Anonymní řekl(a)...

Hypotetická otázka:

Rozhodl by ÚS stejně (usnesením by zastavil řízení) pokud by prezident opravdu naplnil skutkovou podstatu ústavního deliktu velezrady jednáním o kterém by nebylo pochyb že jde o velezradu a kterého by se dopustil tesně před koncem svého mandátu ? Samozřejmě by (IMHO) řízení nezastavil...

Tomáš Pecina řekl(a)...

Souhlasím s některými autorovými výtkami, nikoli se závěrem.

Jestliže se na řízení o ústavní obžalobě díváme jako na trestní řízení sui generis, musíme respektovat všechny jeho zásady, a není představitelné, abychom ustanovení o možnosti stíhat dál presidenta, který abdikoval, vykládali široce jako možnost stíhat presidenta, jehož mandát zanikl jiným způsobem. To je klasická analogie v neprospěch, v trestním právu nedovolená.

To samé platí pro použití toho znění právního předpisu, jehož účinnost se s Klausovým funkčním obdobím vůbec nekryje.

Unknown řekl(a)...

Zjevně rozumově vychýlený je názor, že zákonodárce sice ve staré úpravě byl schopen vyjmenovat smrt jako důvod zastavení řízení a výjimku, kdy se pokračuje, dokázal upravit zpětvzetí žaloby jako důvod pro zastavení řízení, ale pak ho to najednou - zřejmě - přestalo bavit a stanovil rovnou výjimku: vynechal důvod zastavení řízení "zánik funkce", který ÚS protizákoně nyní vytvořil, a jen tak stanovil rovnou výjimku. Řádný a logicky správný výklad je naopak ten, že když zákon zná případ, kdy zánik funkce NENÍ důvodem pro zastavení řízení, neplatí - aniž by byla explicitně stanovena - norma, že zánik funkce JE důvodem zastavení řízení.

Anonymní řekl(a)...

ad Pecina : obecně v trestním právu se žádná anaologie v neprospěch nezakazuje. To se týká pouze trestního práva hmotného, např. při udělení trestu , ne procesu. Panebože, kde jste studoval ?

Martin Hájek

Tomáš Pecina řekl(a)...

MH: No samozřejmě, ale ustanovení o nemožnosti vést stíhání má přes svou zdánlivě procesní povahu bezprostřední hmotněprávní dopady, takže není analogie v neprospěch přípustná ani u něj. Podrobněji to vysvětluji na svém blogu.

ZK nečiní rozdíl mezi rozhodnutím o tom, před kterým orgánem určité řízení probíhá (což je procesní otázka a lze to změnit i v průběhu řízení v rámci přípustné nepravé retroaktivity) a ustanovením o nemožnosti stíhat, které se rovná zániku odpovědnosti za delikt (ledaže by se snad Klaus opět presidentem stal a ústavní obžaloba by pak mohla být projednána, ale kdyby na toto ÚS pomýšlel, musel by řízení přerušit a nikoli zastavit).

Na usnesení ÚS mi vadí strohost některých úvah, ale to je dáno jeho jednorázovostí a absencí precedenčních účinků: po novele už se podobná otázka nikdy řešit nebude.

Unknown řekl(a)...

Trestní řízení je podle ÚS druhem sankce, nikoli procesním prostorem nepředjímajícím výsledek. Aneb pro VK je zastavení řízení "příznivější"... Zvláštní u zjevně neopodstatné žaloby, kde je příznivější zproštění.

Tomáš Pecina řekl(a)...

DS: Vaše úvaha je chybná, protože předjímáte výsledek meritorního projednání návrhu. Příznivější pro ústavně obviněného je pouze jeden ze dvou možných výsledků řízení, a my nevíme, který by nastal.

Ano, kdyby chtěl být ÚS fairový, napsal by do obíčka, že senátorský návrh je už od pohledu největší blábol sepsaný od vynálezu klínového písma, takže by stejně nemohl uspět, ale po tom, jak se k nim Klaus celé ty roky choval, soudcům ani nezazlívám, že to neudělali.

Unknown řekl(a)...

TP: Nevím, proč u zjevně neopodstatněné žaloby by měl Ústavní soud předstírat, že není zjevně neopodstatněná.

Ale i kdyby žaloba nebyla zjevně neopodstatněná, trestní řízení není sankcí. Jestliže Senát obviní hlavu státu z velezrady, jednání před Ústavním soudem je pak jen přirozeným prostředkem, jak věc vypořádat, ukončit a výrokem soudu do věci vnést řád. Takové řízení není sankcí, postihem, obecně nepříznivým právním důsledkem, ale průchodem práva, procesním prostorem, v němž mohl Václav Klaus Senátu obvinění úspěšnou obhajobou vrátit.

Od včerejšího dne může každý Václava Klause - v rámci svobody projevu - nazývat velezrádcem, které se pro formální důvody vyhnul postihu.

Jan Potměšil řekl(a)...

Stejně jako u možnosti přezkumu amnestie je disent soudkyně Janů opět přesvědčivější než většinové stanovisko, viz s. 14 - 18 usnesení ÚS zde: http://usoud.cz/clanek/GetFile?id=7907

Unknown řekl(a)...

Ano, soudkyně Janů jediná zachraňuje poslední zrnka důvěryhodnosti Ústavního soudu.

Anonymní řekl(a)...

Článek ukazuje, že když ústavní soudci (čest výjimce Janů) zřejmě moc chtěli zastavit to řízení, tak si nijak hlavu s odůvodněním ani jejich profesní pověstí hlavy nelámali. Ono by jim to stejně nebylo nic platné. Ústavní soudci nám předvedli přesně ten druh uplatnění soudní moci, o kterém Václav Klaus vždy hovořil, jako o bytostném ohrožení demokracie a jejím nahrazením soudcokracií. Nerad to říkam, ale tentokrát měl Václav Klaus zcela výjimečně pravdu.

Richard

Unknown řekl(a)...

Taktéž souhlasím se Zdeňkem Kühnem a disent soudkyně Janů se mi líbí. ÚS se k tomu měl postavit čelem, danou věc přinejmenším projednat a s lítostí vnímám některá protichůdná rozhodnutí ÚS i NSS. Prezident si měl především uvědomit, že jeho moc pochází z lidu, že Ústava je založena spíše na principech, slušnosti a tradicích, a že tedy nemůže udělit amnestii v jakémkoli rozsahu, byť z formálního hlediska takovou pravomoc má.

Anonymní řekl(a)...

Ad Tomáš Sobek

Upřímnost soudce Balíka je až neuvěřitelná. Mám pocit, že nám dosud byl odhalen jen velmi malý vršek ledovce soudního surrealismu a upřímnosti a že ještě budeme hodně překvapováni.

Richard

Anonymní řekl(a)...

Ad Tomáš Pecina

Disent Ivany Janů zcela jasně a přesvědčivě vyvrací Vaše závěry ve smyslu zákazu analogie v neprospěch "obviněného". Alespoň že se našel jeden ústavní soudce, který v daných případech skutečně sledoval ochranu ústavnosti a nikoli ochranu Václava Klause před nepříjemnostmi.

Richard

Tomáš Pecina řekl(a)...

JN: Za abolici, jakkoli zločinnou nám snad může připadat, není president z Ústavy odpovědný. Opravdu si přejete, aby se právo stalo instrumentem našich sympathií a nesympathií a výslednicí lidových vášní? Opakuji: president není a nikdy nemůže být za premierem kontrasignovanou amnestii odpovědný.

Anonymní řekl(a)...

Prezident se může dopustit velezrady jednáním proti demokratickému řádu. Takovým jednáním může být i ona zlovolná a důvěru v právní stát hrubě narušující abolice. Skutečnost, že ji kontrasignoval premiér a že za abolici odpovídá vláda, která o žádné abolici nebyla ani informována, je určitým druhem spoluodpovědnosti premiéra za tu abolici.

Anonymní řekl(a)...

Je velmi pravděpodobná i ta varianta, že minimálně pro některé soudce (tedy ty, kteří nejsou na stejné vlně, jako krásně upřímný Balík), bylo hlasování pro takovéto rozhodnutí formou pomsty Václavu Klausovi. Kdyby byla totiž žaloba obsahově projednána, musel by být žalovaný zproštěn, což by ho nejen očistilo, ale i posílilo, všechna jeho žalovaná jednání by byla legitimizována. Naopak žalující senátoři by z řízení vyšli buď jako hlupáci nebo jako nízcí špinitelé. Ale takto, co se holt dá dělat, řízení muselo být zastaveno. A podezření z možného provinění proti demokratickému právnímu řádu zůstává...

Přitom celý obsah rozhodnutí se dá prakticky vměstnat do poučky, že projednání věci znamená zhoršení postavení žalovaného (výslovně odst. 31, 32 a 42)... Tedy presumpce neviny neplatí, (ob)žalovaný je sprostý podezřelý, prakticky rovnou odsouzený. Na rozdíl od právních nadšenců typu pana Peciny (srov. "... ustanovení o nemožnosti vést stíhání má přes svou zdánlivě procesní povahu bezprostřední hmotněprávní dopady, takže není analogie v neprospěch přípustná ani u něj.") si myslím, že u soudců ÚS by to už mohlo leckoho trknout.

V. Lokomotiv

Anonymní řekl(a)...

inak, ako treba vykladať články ústav, ktoré zakazujú prezidentom byť zvolený viac než dvakrát za sebou? stačí zdôrazniť "dvakrát" alebo dôraz na "dvakrát za sebou" umožňuje kandidovať tretí krát po prestávke?

post rooseveltovský 22. dodatok k ústave US hovorí jednoznačnejšie, že "nobody shall be elected.. more then twice."

v Rusku majú tiež formuláciu "dvakrát za sebou" (čl. 81 ods. 3 ústavy RF), nespomínam si žiaľ, či bol prijatý špeciálny zákon, ktorý by výslovne umožňoval byť zvolený po prestávke aj tretí krát (Putin).

v závislosti na výklade čl. 57 ods 2 ústav ČR by preto mohlo byť relevantné riadne pokračovať v konaní o obžalobe, z hľadiska možnej sankcie stratiť spôsobilosť získať funkciu prezidenta.

Dominik Baco

Anonymní řekl(a)...

TP: Ok, takže vezmu případ (jistě čistě hypotetický)kdy , president propustí naprosto všechny vězně a premiér mu to za rohlík v kávovém opojení podepíše.

Nevím jestli vám to připadá jako výraz demokracie, a právního řádu, mně ne.

Tomáš Marný řekl(a)...

Nevím jestli vám to připadá jako výraz demokracie, a právního řádu, mně ne.

Tady se řeší, co se Vám líbí, ale co je napsáno v Ústavě (čl. 63/4: "Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda."). Prosím rozlišuje, co by se Vám líbilo, a co je napsané v zákonech. O obojím se dá legitimně diskutovat, ale nemá se to plést dohromady.

Tomáš Marný řekl(a)...

A jak se vlastně přišlo na to, že amnestie byla "zlovolná" a "důvěru v právní stát narušující"?
Připadá mi, že někteří lidé přiletěli z Marsu a až letos zjistili, že v ústavě se píše o amnestiích. Píše se tam o nich už od samého počátku a celou dobu se tam píše, že prezident je oprávněn vyhlásit amnestii (ostatně není to zdaleka první amnestie v dějinách ČSSR/ČSFR/ČR). Proč jsou z toho lidi tak překvapení???
A že není možné někoho stíhat donekončena, snad není tak nepochopitelné. Já osobně pokládám absolutní lhůtu osmi let za překvapivě krátkou (a hradní vysvětlení za nepovedené), nicméně jestli by bylo deset let lepší než osm, neohrožuje důvěru v právní stát.
Ono ani těch osm let trestního stíhání není málo. Představte si, že se vám narodí dítě, projde školkou, na základce už chodí do dvé třídy a stát vás pořád tahá po soudech, aniž by řízení mělo konec. Umím si představit, že někdo pokládá za "důvěru v právní stát narušující" právě tohle.

Anonymní řekl(a)...

O nemorálnosti taktové amnestie netřeba diskutovat. Morálka se neurčuje výkladem ale stanovuje konsensem.

Petr Hladík

Martin Pánek řekl(a)...

Tomáš Marný: Mně naopak i těch osm let připadá jako neskutečně dlouhá doba a kdybych já vyhlašoval abolici, tuto lhůtu bych významně zkrátil.

V médiích se navíc objevila informace, že dvěma třetinám takto amnestovaných hrozil trest nejvýše čtyři roky.

Šikanovat de iure nevinného člověka, kterému hrozí nanejvýš čtyři roky, osmiletými soudními tahanicemi, to mi tedy připadá v příkrém rozporu s právním státem.

Anonymní řekl(a)...

Ad Tomáš Marný

Předně je třeba upozornit, že o zlovolnosti a narušování důvěry v právní stát jsem hovořil výslovně ve vztahu k abolici (nikoli k amnestii). Hovořil jsem především o případech, kdy již byli zločinci pravomocně odsouzeni a Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí pro nízkou délku trestu. Hovořil jsem o případech, kdy obvinění sami záměrně prodlužovali řízení. Mluvil jsem o případech, kdy průtahy moli mít na svědomí i soudci a nikoliv pouze z důvodu neschopnosti, či lenosti. Průtahy v řízení se samozřejmě dotýkají i poškozených. Jakým způsobem byla zohledněna jejich práva v ohledu nefungující justice? Je rovněž známo, že průtahy v řízení, byť obviněným nezaviněné, nejsou důvodem k zastavení řízení, nýbrž důvodem pro úvahy o výši trestu, či o upuštění od potrestání a že je tak třeba činit pouze v individuálních případech a nikoli hromadně abolicí. V tomto světle jsou vaše úvahy na téma "prezidenta osvoboditele" nespravedlivě stíhaných značně nepřiléhavé.

Richard

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den,

nerad bych zde opakoval již vyřčené. Mě osobně zde nejvíc (pozitivně) zaujalo a oslovilo stanovisko soudkyně I.Janů.

Pěkné Velikonoce všem

P.Kolman, Brno

Anonymní řekl(a)...

AD Petr Hladík:

To o té morálce to je patentováno Jürgenem Habermasem, není-liž pravda.....