Promoce na Harvard University
Ve svých postech jsem se snažila zachytit hlavní body, kolem kterých se studium na Harvard Law School točí. Promoce je samozřejmě jedním z těch nejdůležitějších. Celá univerzita, čili Harvard College a všechny fakulty mají promoci ve stejný den, letos 24. května, což má za následek přibližně ztrojnásobení počtu osob pohybujících se v malé Cambridge, stejně jako v univerzitních kampusech. Promoce je samozřejmě velká událost, na kterou se všichni velice pečlivě připravují. Vše musí proběhnut dle plánu, a to správnou velikostí talárů počínaje a úpravou květin v crimson barvě (oficiální barva Harvardu) konče. Promoční den je rozdělen do tří částí: zahájení a hromadné svěření titulů prezidentkou Harvard University prof. Drew Gilpin Faust ve starém univerzitním kampusu, po kterém následuje individuální předávání diplomů děkany v kampusech jednotlivých fakult, a zakončení opět ve starém kampusu, kde hlavní host, letos Fareed Zakaria, pronese svůj projev.
Zahájení patřilo šerifovi Middlesex County, který v historickém obleku třikrát poklepal hůlkou do země a hlasitě zapěl povolení k zahájení shromáždění. Po americké hymně a modlitbě se již veškerá pozornost upírala k projevu samotné prezidentky Harvard Univerzity prof. Faust (něco mi říká, že jej jistě každý rok mění...), po kterém následoval velice vtipný projev v latině, přednesený undergrad studentem (všichni se smáli samozřejmě pouze z toho důvodu, že měli k dispozici anglický překlad). Poté dostal prostor laureát Nobelovy ceny za literaturu Seamus Heaney, který přednesl svou báseň složenou k letošnímu 375. výročí založení Harvard University. Následně začali předstupovat děkani jednotlivých fakult, kteří hromadně představovali své studenty -- kandidáty k udělení titulů. Na základě jejich ujištění, že studenti splnili všechny předpoklady pro absolvování fakulty, svěřila prezidentka Faust všem titul. Poté následovalo udílení čestných doktorátu Mezi čestnými doktory byli známý fyzik Walter Kohn, bojovník proti segregaci v USA John Lewis či vlivný žurnalista celosvětového významu Fareed Zakaria, který byl zároveň hlavním řečníkem promočního dne. První část ceremonie byla zakončena hymnou Harvardu, po jejímž zapětí se všichni rozutekli zpět do svých kampusů, aby si převzali diplomy.
Tak jako téměř každý den po celý akademický rok byl i tento den velice náročný, intenzivní, vyčerpávající a plný stresu, ale přesto krásný a nezapomenutelný. Již před Harvardem jsem studovala v zahraničí a měla jsem mnoho mezinárodních zkušeností, ale tomuto roku se absolutně nic nevyrovná. Nejde jen o pocit, že se univerzita a fakulta, včetně profesorů, administrativního personálu i knihovníků točí kolem studentů a všichni se ochotně snaží vyjít vstříc a podporovat jejich aktivity a nápady, což může být pro některé zahraniční studenty pocit poměrně nový. Naprosto výjimečné, přestože plné výzev, je však celé společenství velice chytrých studentů, kteří se denně v kampusu potkávají. Když mi přišel první e-mail s oslovením „Dear Harvard Law School Community“, tak jsem, slovy klasika, pozvedla obočí, ale po pár týdnech jsem mu téměř propadla. Jedině tak je totiž univerzita schopná žít tak intenzivním a plnohodnotným studentským a akademickým životem, kterým žije, neboť většina studentů se po jistou dobu s fakultou identifikuje a je ochotna učit nejen sebe, ale též se podílet na obohacování ostatních. Na začátku roku nám někdo řekl, abychom si uvědomili, že jsme sice mohli být výrazní a výjimeční na svých školách, což ale zpravidla skončí příchodem na Harvard, kde se koncentrují lidé, kteří všichni byli někdy někde výjimeční. Právě tato skutečnost způsobuje, jak již jsem psala dříve, rozšířený „imposter syndrome“. To mohu jen potvrdit, nicméně i přes všechny překážky a zklamání, která jsem, stejně jako ostatní, musela denně překonávat, mohu s plným vědomím říct, že tento rok byl tím nejlepším v mém životě. Jelikož je toto můj poslední post z pozice hosta Jiného práva, ráda bych tímto ještě jednou poděkovala za pozvání a zejména za milé komentáře od čtenářů, ať již ty veřejné či neveřejné. Zájemcům o studium na Harvardu přeji mnoho štěstí a zejména odvahy, které není nikdy dost. Nicméně, jak říká jeden z absolventů: “Yes, you can”... Pokud by měl někdo dotazy ohledně studia na Law School, může se na mne obrátit na d.ratajova[at]gmail.com. Přeji všem příjemné léto, pokud možno ve společnosti jedinečného Jiného práva.
Celý příspěvek
Promoční den na Právnické fakultě začal v 6:45, kdy se všichni kandidáti J.D. a LL.M. a shromáždili v kampusu, aby společně v talárech za východu slunce posnídali. Následně se všichni vydali v průvodu v čele s děkankou, úžasně uvolněnou, přátelskou a přístupnou bojovnicí z lidská práva a rovnost mezi ženami a muži, prof. Marthou Minow, směrem ke starému kampusu Harvard University. Tam se všichni promující studenti z celé univerzity řadili a za doprovodu univerzitní kapely usazovali na svá místa. Celkem se v kampusu za přísných bezpečnostních opatření shromáždilo několik tisíc studentů a jejich rodinných příslušníků (pouze dva hosti na studenta). Každý student, kromě studentů College, si nesl jistý atribut fakulty, který se během promoce používal pro vyjádření příslušnosti k té které fakultě. Všichni studenti Právnické fakulty obdrželi malá soudcovská kladívka (jakožto symbol boje za spravedlnost ve světě), studenti dentální medicíny měli obří kartáčky na zuby, studenti Kennedy School of Governance mávali nafouknutými míčky ve tvaru planety Země a někteří studenti Business School měli náhrdelník z dolarových bankovek. Kdykoli byla během ceremonie zmíněná některá z fakult, její studenti okamžitě začali mávat atributy, pískat, dupat, nadšeně volat a tleskat. Jelikož si Harvard potrpí na formality a během roku dělá dojem poměrně vážné univerzity, byla jsem šokována, jak uvolněná, neformální a plná studentského ducha byla atmosféra právě při promoci.
Zahájení patřilo šerifovi Middlesex County, který v historickém obleku třikrát poklepal hůlkou do země a hlasitě zapěl povolení k zahájení shromáždění. Po americké hymně a modlitbě se již veškerá pozornost upírala k projevu samotné prezidentky Harvard Univerzity prof. Faust (něco mi říká, že jej jistě každý rok mění...), po kterém následoval velice vtipný projev v latině, přednesený undergrad studentem (všichni se smáli samozřejmě pouze z toho důvodu, že měli k dispozici anglický překlad). Poté dostal prostor laureát Nobelovy ceny za literaturu Seamus Heaney, který přednesl svou báseň složenou k letošnímu 375. výročí založení Harvard University. Následně začali předstupovat děkani jednotlivých fakult, kteří hromadně představovali své studenty -- kandidáty k udělení titulů. Na základě jejich ujištění, že studenti splnili všechny předpoklady pro absolvování fakulty, svěřila prezidentka Faust všem titul. Poté následovalo udílení čestných doktorátu Mezi čestnými doktory byli známý fyzik Walter Kohn, bojovník proti segregaci v USA John Lewis či vlivný žurnalista celosvětového významu Fareed Zakaria, který byl zároveň hlavním řečníkem promočního dne. První část ceremonie byla zakončena hymnou Harvardu, po jejímž zapětí se všichni rozutekli zpět do svých kampusů, aby si převzali diplomy.
Druhá část promoce byla na Právnické fakultě nebyla zahájena Barackem Obamou, o němž se nejprve dost mluvilo (ten letos místo své alma mater zahajoval promoci na univerzitě v NYC), ale úvod patřil U.S. Attorney General Ericu H. Holderovi. Všichni s napětím očekávali, zda budou tento projev doprovázet nějaké protesty, neboť několik dní před promocí se objevily (zejména rasistické) projevy odsuzující jeho účast na promoci. Myslím, že si děkanát, který vydal oficiální stanovisko distancující se od těchto protestů, velice oddechl, že vše proběhlo hladce a studenti fakultě neudělali ostudu. Holderova hlavní myšlenka se točila kolem celospolečenské zodpovědnosti absolventů Harvardu za budování spravedlnosti ve světě, a to nejen ve státní správě či NGOs, ale též v soukromoprávních korporacích. Holder kladl studentům na srdce, že nikdy nemají zapomínat na hodnoty, kterým je Harvard učil a nemají se zaprodat mamonu. Po jeho trefných poznámkách následovalo několik plamenných projevů z řad studentů i učitelů a po přibližně šesti hodinách čekání, řazení se, pochodování, sezení a mávání soudcovskými kladívky v talárech a neustále z hlavy padajících čepicích, jsme se konečně dočkali. Jeden student po druhém byl volán na pódium postaveném před krásnou knihovnou, ve které každý trávil dny i noci, aby si pod vlajkou Harvard Law School a za přihlížení stovek rodičů a hostů od děkanky Minow převzal svůj diplom a byl oficiálně přijat do společenství absolventů Harvard Law School.
Když bylo všech, téměř 700 diplomů předáno, přesunuli jsme se opět na místo ranního zahájení ve starém univerzitním kampusu, kde ceremonie pokračovala různými projevy, zejména významných alumni. Každý rok je totiž promoce spojena též se setkáním všech absolventů Harvardu. Celý významný den zakončil dlouho očekávaný projev oficiálního speakera, kterým byl letos již zmíněný Fareed Zakaria. Jeho projev mně velice zaujal svou odlišností od všech ostatních, které jsem ten den slyšela. Většina z nich zdůrazňovala nepokojnost světa, ve kterém zuří násilí, vítězí chudoba, nemoci a korupce, a který čeká na nás, abychom přinesli změny. Zakaria však mluvil odlišně a naopak se snažil zaměřit na to, co je ve světě dobré a co se lidstvu podařilo nejen v oblasti vědy a techniky, ale též po stránce ekonomické a v mezinárodních vztazích.
Tak jako téměř každý den po celý akademický rok byl i tento den velice náročný, intenzivní, vyčerpávající a plný stresu, ale přesto krásný a nezapomenutelný. Již před Harvardem jsem studovala v zahraničí a měla jsem mnoho mezinárodních zkušeností, ale tomuto roku se absolutně nic nevyrovná. Nejde jen o pocit, že se univerzita a fakulta, včetně profesorů, administrativního personálu i knihovníků točí kolem studentů a všichni se ochotně snaží vyjít vstříc a podporovat jejich aktivity a nápady, což může být pro některé zahraniční studenty pocit poměrně nový. Naprosto výjimečné, přestože plné výzev, je však celé společenství velice chytrých studentů, kteří se denně v kampusu potkávají. Když mi přišel první e-mail s oslovením „Dear Harvard Law School Community“, tak jsem, slovy klasika, pozvedla obočí, ale po pár týdnech jsem mu téměř propadla. Jedině tak je totiž univerzita schopná žít tak intenzivním a plnohodnotným studentským a akademickým životem, kterým žije, neboť většina studentů se po jistou dobu s fakultou identifikuje a je ochotna učit nejen sebe, ale též se podílet na obohacování ostatních. Na začátku roku nám někdo řekl, abychom si uvědomili, že jsme sice mohli být výrazní a výjimeční na svých školách, což ale zpravidla skončí příchodem na Harvard, kde se koncentrují lidé, kteří všichni byli někdy někde výjimeční. Právě tato skutečnost způsobuje, jak již jsem psala dříve, rozšířený „imposter syndrome“. To mohu jen potvrdit, nicméně i přes všechny překážky a zklamání, která jsem, stejně jako ostatní, musela denně překonávat, mohu s plným vědomím říct, že tento rok byl tím nejlepším v mém životě. Jelikož je toto můj poslední post z pozice hosta Jiného práva, ráda bych tímto ještě jednou poděkovala za pozvání a zejména za milé komentáře od čtenářů, ať již ty veřejné či neveřejné. Zájemcům o studium na Harvardu přeji mnoho štěstí a zejména odvahy, které není nikdy dost. Nicméně, jak říká jeden z absolventů: “Yes, you can”... Pokud by měl někdo dotazy ohledně studia na Law School, může se na mne obrátit na d.ratajova[at]gmail.com. Přeji všem příjemné léto, pokud možno ve společnosti jedinečného Jiného práva.
