17 prosince 2012

Pavla Špondrová: Bijte na poplach! Směrnice o „kvótách“ je tady!!! (Skoro)

Když jsem se dozvěděla o tom, že Evropská komise schválila směrnici týkající se zastoupení žen a mužů v rozhodovacích pozicích, byla jsem potěšena. Konečně se v souvislosti s rovností žen a mužů, jedné z hodnot EU (např. čl. 2 či 3 Smlouvy o EU), nejen mluví, ale i koná.

Následovalo zklamání... Navrhovaná směrnice se vztahuje jen na dozorčí rady, tedy ne na výkonné orgány a management, jen na firmy kotované na burze a je jen na členských státech, jaké sankce při nedodržování kvantitativního cíle – alespoň 40% jak žen, tak mužů, v dozorčí radě, stanoví.

Po podrobnějším prostudování návrhu jsem nakonec docela spokojena. A je zajímavé, že si čas na přečtení pěti stran textu samotného návrhu moc lidí, obzvláště těch, kteří v rozhlasových nebo tv interview bubnovali na poplach, např. že „český hutnický průmysl je ohrožen“ apod. nenašlo.

V tomto článku nejdříve představím základní parametry návrhu a podrobnosti a specifické otázky rozeberu na příkladech základních výhrad, které mají k návrhu jak zastánci a zastánkyně, tak odpůrci a odpůrkyně návrhu. V druhé části se zaměřuji na diskusi týkající se stanovení právního základu směrnice, na čemž závisí schvalovací procedura a také na otázky proporcionality a subsidiarity návrhu.

Slabá nebo silná směrnice?

Oficiální název návrhu je zatím: Directive of the European Parliament and the Council on improving the gender balance among non-executive directors of companies listed on stock exchanges and related measures (shrnutí návrhu na stránkách Evropské komise je zde). Návrh samotný i s výsledky konzultací a dalšími informacemi jsou k dispozici v angličtině zde a v češtině, v ne zcela dobrém překladu, používajícím např. pro sousloví „positive action“ překlad „pozitivní diskriminace“, zde.

Úvodem základní parametry návrhu:

Co:
- podniky mající v dozorčí radě méně než 40% nedostatečně zastoupeného pohlaví mají povinnost do tohoto tělesa jmenovat kandidáty, za předpokladu jejich srovnatelných kvalifikací, tak, aby bylo do stanoveného termínu tohoto cíle 40% jak žen, tak mužů, v dozorčích radách dosaženo (čl. 4/1, 4/3)

Kdo:
- dozorčí rady soukromých firem i veřejných podniků, které jsou kotované na burze a zároveň nejsou malým nebo středním podnikem
 -- malý a střední podnik (tzv. SME) je podnik, který má do 250 zaměstnanců/kyň a roční obrat nepřesahující 50 milionů Euro a/nebo v případě bilanční sumy roční rozvahy 43 milionů Euro (definováno v doporučení Komise 2003/361/ES),
 -- veřejný podnik je podnik, v němž mají orgány veřejné moci rozhodující vliv (podrobněji čl. 2/9)

Sankce:
- stanoví samotné členské státy v prováděcích předpisech,
- mají být účinné, přiměřené a odrazující,
- mohou zahrnovat např. správní pokuty nebo rozhodnutí soudu o neplatnosti uastanovení osob, které bylo provedeno v rozporu se směrnicí, za neplatné (vše čl. 6)

Do kdy a na jak dlouho:
- veřejné podniky mají dosáhnout cílového podílu do 1. ledna 2018, ostatní podniky do 1. ledna 2020 (čl. 4/1),
- v návrhu směrnice se stanoví, že směrnice pozbývá účinku 31. prosince 2028 (čl. 10/2), (Komise při pravidelném přezkoumávání výsledků působení směrnice posoudí, zda by bylo vhodné, aby směrnice platila i po stanoveném termínu účinnosti, nebo zda je třeba směrnici jinak novelizovat.)

A nyní nejčastější výtky, které doprovázím vysvětlujícím nebo upřednostňujícím komentářem (Ale...):

Výtky odpůrců/kyň:

- zavádí se pozitivní diskriminace, ve vedení firem budou na základě diktátu osoby nedostačující kvalifikace, ale správného pohlaví

Ale...:
o navrhované znění směrnice je neutrální – vztahuje se jak na ženy, tak na muže (nedostatečně zastoupené pohlaví) (čl. 4/1),
o návrh neumožňuje přijetí méně kvalifikované ženy na úkor více kvalifikovaného muže. K upřednostnění kandidáta nedostatečně zastoupeného pohlaví může dojít pouze pokud je z hlediska vhodnosti, způsobilosti a odborných výsledků stejně kvalifikovaný jako kandidát opačného pohlaví. Navíc přednost nesmí být automatická či bezpodmínečná, ale je třeba od ní upustit, pokud ve prospěch konkrétního kandidáta opačného pohlaví rozhodnou specifické důvody týkající se konkrétní osoby. (čl. 4/3) (k tomu více SDEU: C-450/93: Kalanke (Sb. rozhod. 1995, s. I-3051), C-409/95: Marschall (Sb. rozhod. 1997, s. I-6363), C-158/97: Badeck (Sb. rozhod. 2000, s. I-1875), C-407/98: Abrahamsson (Sb. rozhod. 2000, s. I-5539),
o v mnoha případech jsou v dozorčích radách osoby nedostatečné kvalifikace již dnes právě z důvodu neexistence jasných pravidel pro obsazování takových pozic. Proto má směrnice potenciál celkově výběr osob do dozorčích rad zprůhlednit, a tím jejich činnost zkvalitnit (také viz níže).

- zavádění kvót je příliš radikální řešení, když vůbec, mělo by se postupovat méně násilně

Ale...
o Je otázka, co se vůbec pod pojmem „kvóta“ rozumí. Zpravidla se totiž v prostředí České republiky chápe jako opatření zajišťující rovnost ve výsledku – tedy použití systému vyhrazených míst. To znamená, že místo zůstane v případě neobsazení osobou požadované charakteristiky (bez ohledu na její kvality) prázdné, i když existuje kvalitní kandidát nadreprezentovaného pohlaví. V případě předmětného návrhu směrnice se o kvótu v tomto smyslu ale nejedná. Ve skutečnosti jde o stanovení kvantitativního cíle (40%), kterého může být dosaženo různou cestou, avšak rozhodně není možné použít relativně násilného a radikálního systému vyhrazených míst (viz výše). Bude tak na každém konkrétním podniku, jakou strategii pro dosažení cíle zvolí. Vedle použití základního (podle mého názoru jednoznačně přiměřeného) preferenčního pravidla se může jednat o nenásilná opatření typu genderově senzitivní inzerce, výběrová komise složená z žen i z mužů, vytváření tzv. talent poolů, atd.

- v některých oborech stanovený podíl žen není možné naplnit, neb v nich ženy téměř nejsou

Ale...
o Pokud bude v tomto ohledu situace problematická a členský stát bude chtít, muže stanovit, že se stanovené cíle nevztahují na firmy, v nichž osoby nedostatečně zastoupeného pohlaví tvoří méně než 10 % pracovníků (čl. 4/6).

- zavedení pravidel ve směrnici obsažených průmysl zasáhne tak, že ten se stane méně výkonný a efektivní

Ale...
o Podle Komise je to právě naopak. Ta totiž považuje další zásadní nevyužívání potenciálu žen, způsobené často přetrvávajícími stereotypy a předsudky o jejich společenských rolích, které ale přesto tvoří 60% absolventů vysokých škol (v ČR viz data ČSÚ) za neudržitelné. Účinné využití lidského kapitálu je podle Komise nejdůležitějším faktorem konkurenceschopnosti hospodářství a má klíčový význam pro řešení demografických výzev, před kterými EU stojí. Z četných studií rovněž vyplývá, že existuje pozitivní vztah mezi genderovou diverzitou v nejvyšším vedení a finanční výkonností i ziskovostí společnosti. (podrobněji viz čl. 7, 8, 9 preambule). Proto návrh směrnice považuje Komise za cestu k lepší výkonnosti a efektivitě,
o je otázkou, jestli obavou osob rozhodujících o složení dozorčích rad není spíše než nevýkonnost nebo neefektivnost, kterou by ženy údajně v dozorčích orgánech firem způsobily, vůbec zavedení jasných pravidel pro obsazování těchto pozic. Místa v dozorčích radách jsou v současné době často totiž nástrojem různých politických obchodů a zpravidla složí jako trafiky pro neúspěšné kandidáty do zákonodárných sborů nebo jako nástroj kontroly vlivu opozice nebo koalice,
o navíc pravidla návrhem definovaná se vztahují pouze na společnosti kotované na burze, mající více jak 250 zaměstnanců/kyň a nevztahuje se na členy/ky výkonných orgánů společností, takže jejich každodenní činnost nebude ovlivněna. Celkově má směrnice v ČR potenciál vztahovat se na cca 10-15 podniků a tedy praktický dopad bude relativně malý.

- jedná se o zásah do soukromého vlastnictví

Ale...
o Komise nerozporuje to, že se návrh zasahuje do soukromého vlastnictví nebo svobody podnikání. Konstatuje však, že se jedná o zásah, který respektuje podstatu těchto práv a svobod a je nezbytný a přiměřený a také vyhovuje cílům obecného zájmu uznaného Unií a potřebě chránit práva a svobody ostatních (čl. 36 preambule a také viz níže – Proporcionalita).

Některé organizace naopak vyjádřily zklamání, které jsem také z počátku sdílela, že je směrnice moc slabá.

Výtky zastánců/kyň:

- směrnice se vztahuje jen na dozorčí rady, tedy ne na samotná vedení společností,

Ale...
o To je sice pravda, na druhou stranu čl. 5/1 návrhu směrnice stanoví, že členské státy zajistí, aby kotované společnosti přijaly individuální závazky, pokud jde o vyvážené zastoupení obou pohlaví mezi členy představenstva. Směrnice tak sice žádná povinná opatření týkající se výkonných orgánů podniků nestanoví, ale dotčené podniky budou mít povinnost stanovit si v tomto ohledu vlastní cíle.
o Další pobídkou pro změny ve výkonných orgánech je možnost splnit povinnost stanovenou v čl. 4/1 tak, že osoby nedostatečně zastoupeného pohlaví budou zastávat ve všech orgánech (tedy v řídících a dozorčích orgánech dohromady) alespoň třetinu všech pozic, bez ohledu na to, zda jsou členy představenstva či členy dozorčí rady.

- sankce stanovují samotné členské státy, a tedy budou slabé

Ale...
o Jak již bylo uvedeno výše, sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující, a tedy nemohou být pouze formální (podávání zpráv, kontrola zvl. úřadu, atd.).

- směrnice obsahuje mnoho výjimek, bude vztahovat jen na velmi malé množství podniků, a proto bude její dopad minimální

Ale...
o Ano, to je oprávněný argument, myslím, že však jen tato verze měla šanci uspět a význam této směrnice, pokud bude přijata, bude především symbolický.

- návrh se vztahuje na soukromou sféru, ale co veřejná správa?

Ale...
o Ano, tato výtka se vůbec těžko vyvrací. Nicméně argumentace, kterou Komise používá, a to důraz na konkurenceschopnost hospodářství, by v případě státní nebo obecně veřejné správy nebyla použitelná, navíc veřejná správa je tradičně chápána v EU jako výsostná oblast členských států (čl. 45/4 SFEU). Složitější by také bylo stanovení úrovní vedení, ve kterých by měl být onen kvantitativní cíl stanoven,
o do určité míry návrh veřejnou sféru postihuje alespoň tím, že stanoví přísnější pravidla pro tzv. veřejné podniky.

Bude vůbec „kvótová“ směrnice?

V druhé části tohoto příspěvku bych se chtěla zastavit u otázky, zda daná směrnice vůbec má naději na schválení. Ano, jedná se přece stále jen o návrh a směrnice musí být ještě posouzena jak Evropským parlamentem, tak Radou EU.

Parlament?

Evropský parlament asi problémy dělat nebude. Především proto, že to byl právě on, který v usnesení z roku 2011 vyzval společnosti, aby do roku 2015 dosáhly kritické hranice 30% podílu žen mezi členy vedení a do roku 2020 pak 40% podílu. A také vyzval Komisi, aby v případě, že kroky přijaté společnostmi a členskými státy budou považovány za nedostatečné, navrhla do roku 2012 právní předpis, který mj. stanoví kvóty (obé v dokumentu dostupném zde).

Výzvu k vytvoření právního předpisu zopakoval EP ve svém usnesení ze dne 13. března 2012 o rovnoprávnosti žen a mužů v Evropské unii – 2011 (zde).

Rada EU?

A co Rada EU? Zástupci a zástupkyně členských států rozhodují v Radě EU v případě legislativních návrhů zpravidla kvalifikovanou většinou, v některých případech však je zapotřebí jednomyslnosti.
Úhelným kamenem pro projednávání směrnice v Radě je proto diskuse o právním základu návrhu směrnice. Komise v návrhu uvádí, že právní základ pro přijetí opatření Unie, která mají zajistit uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách zaměstnání a povolání představuje ustanovení čl. 157 odst. 3 Smlouvy (SFEU). (Jen pro zajímavost byl tento článek v trochu pozměněné podobě jako čl. 119 již součástí Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství z roku 1957).

čl. 157/3
Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem přijímají opatření k uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti včetně zásady stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci.

V takovém případě by bylo pro přijetí směrnice v Radě třeba kvalifikované většiny, tedy minimálně 255 hlasů (73,9%) z celkového počtu 345 hlasů, rozhodnutí musí schválit většina členských států a v případě žádosti jakéhokoliv členského státu je třeba potvrzení, že hlasy pro rozhodnutí reprezentují přinejmenším 62% z celkového počtu obyvatel EU. (Je také možné, že se hlasování zásadně pozdrží. Pokud by k němu došlo až po 1. listopadu 2014, kdy se bude rozhodovat v Radě systémem dvojí většiny (viz např. zde) s blokační menšinou složenou nejméně ze čtyř členských států, které zastupují více než 35 % obyvatelstva EU.)

V úvahu přichází ale také čl. 19 odst. 1 SFEU, který se týká obecně přijímání opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

čl. 19/1
Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení Smluv a v rámci pravomocí svěřených Unii Smlouvami, může Rada zvláštním legislativním postupem a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu jednomyslně přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení*, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

Na základě tohoto článku vznikla také tzv. horizontální nebo čtyřdůvodová směrnice, týkající se prosazování zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace mimo oblast zaměstnání, která je v současné době „u ledu“. A to právě proto, že pro přijetí opatření na základě čl. 19 je třeba jednomyslnost, které se stále nedaří dosáhnout (návrh například stanoví povinnost poskytovat tzv. reasonable accommodation – přijmout vhodná opatření, která dané zdravotně postižené osobě umožňují přístup k službám, vzdělávání, atd., tedy mimo zaměstnání, s kterou nesouhlasí řada členských států.).

Hlavním argumentem pro zastánce a zastánkyně názoru, že má být právním základem směrnice čl. 19, je tvrzení, že vykonávání činnosti člena nebo členky dozorčí rady nespadá pod působnost čl. 157/3, tzn., že nejde o oblast práce a zaměstnanosti. Jak je ale známo, ESD/SDEU chápe práci v kontextu genderové rovnosti velice široce, v podstatě jako jakoukoliv činnost vykonávanou za (finanční) odměnu. Myslím si, že to, že např. v ČR se poměr konkrétní firmy a osoby zastávající pozici v její dozorčí radě neřídí zákoníkem práce a nemá podle české legislativy charakter pracovního poměru, neznamená, že se nejedná o práci tak, jak je vnímána EU. To je patrné také z toho, že všechny směrnice týkající se rovnosti žen a mužů v práci, včetně např. směrnice týkající se OSVČ (2010/41/EU), mají za základ právě tento článek.

V případě, kdy by byl zvolen za právní základ směrnice čl. 19, je šance na její přijetí téměř nulová. Opakovaně některé členské státy (včetně ČR) daly najevo, že s prosazováním genderové rovnosti ve vedení společností prostřednictvím legislativní činnosti EU nesouhlasí (v koalici proti návrhu, jež se dokonce podle kuloárních informací z Evropské komise pod patronací UK koordinuje a setkává, jsou údajně vedle ČR a UK také Bulharsko, Dánsko, Maďarsko, Litva, Malta, Nizozemí, Švédsko a Slovinsko).

I přes komplikované schvalování předmětného návrhu v Radě EU je třeba zmínit, že i Rada vydala k otázce vyrovnaného zastoupení žen v rozhodovacích procesech v minulosti již dvě doporučení (84/635/EHS – zde a 96/694/ES – zde), kdy to druhé výslovně vyzývá členské země, aby povzbuzovaly soukromý sektor v přijímání opatření, mezi nimi i pozitivních akcí, na podporu zvýšení zastoupení žen na všech úrovních rozhodovacího procesu.

Subsidiarita?

Druhou argumentační linií odpůrců směrnice, která se již netýká právního základu směrnice, ale základních principů správného legislativního postupu EU, je tvrzení, že předložení směrnice porušuje princip subsidiarity a proporcionality (čl. 5 Smlouvy o EU), a proto má být odmítnuta jako celek.

Pokud jde o subsidiaritu, návrh ji porušuje údajně tím, že stanoví jednotná pravidla pro všechny členské státy a nenechá řešení problematické otázky na nich samotných. Evropská komise se této otázce věnuje v materiálu doprovázejícím předložený návrh velice obšírně. Argumentace je shrnuta v čl. 37 preambulární části návrhu. EK tvrdí, že se za poslední léta ukázalo, že samoregulace a izolované kroky podnikané navíc jen některými členskými zeměmi nevedou ke splnění cíle – dosahování genderové rovnosti obecně a specificky, pokud jde o vyváženost v řídících a dozorčích orgánech podniků v celé EU. Proto, podle názoru EK „může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity“.

Proporcionalita?

A co princip proporcionality? Jsou podmínky stanovené návrhem směrnice přiměřené? Evropská komise se v preambuli (čl. 36 a 38) věnuje střetu s jinými základními právy a zásadami stanovenými Listinou základních práv EU (a), respektive otázkou proporcionality ve smyslu smluv (opět čl. 5 Smlouvy o EU) (b).

(a) Omezení svobody podnikání či práva na vlastnictví (a spol.) považuje Komise za nezbytné a přiměřené v „obecném zájmu“ (tedy prosazování rovnosti žen a mužů, podpory hospodářského růstu či využití plného lidského kapitálu s cílem dosáhnout co největší konkurenceschopnosti a zvládání demografických výzev) a na základě potřeby chránit práva a svobody ostatních.

(b) Ve vztahu k přiměřenosti konkrétní úpravy Komise konstatuje, že návrh nepřekračuje rámec toho, co je k dosažení cílů nezbytné. Návrh prý:
- poskytuje členským státům dostatečný prostor pro to, aby samy určily, jak stanovených cílů (alespoň 40% jak žen, tak mužů v dozorčích radách některých podniků) dosáhnout,
- neupírá jim zachovat právo podniků vybrat si do svých kontrolních těles ty nejkvalifikovanější,
- vztahuje se jen na složení kontrolních orgánů společností (aby byl minimalizován zásah do každodenního řízení společností – čl. 20 preambule),
- poskytuje dostatečně dlouhou dobu pro přizpůsobení
- a stanoví řadu výjimek, na jaké subjekty se směrnice nevztahuje, či kdo nemusí vytyčené cíle splnit.

Závěrem

Podle mého názoru je zpochybnění návrhu směrnice jako takového či jeho právního základu jen málo pravděpodobné. Proto se budou muset odpůrci zaměřit na hledání dostatečně silné opozice, která bude mít blokační menšinu alespoň 90 hlasů. Mimochodem součet hlasů v Radě mají státy, které se prohlašují za ve vztahu k tomuto návrhu za skeptiky, zatím přesně 100, čili by to dostatečná blokační menšina byla. Je ale otázkou, jak vše nakonec dopadne, protože např. Bulharsko se údajně dalo slyšet, že s tak měkkým návrhem nakonec mít problém nebude a bude hlasovat pro.

Analýza obsahu návrhu pak vyvrací většinu výhrad jak jeho zastánců/kyň, tak odpůrců/kyň. Dává doufat v to, že směrnice bude po svém přijetí efektivní (např. jasně stanovený cíl, pravidla pro sankce, dosah i do výkonných orgánů společností). Zároveň zajišťuje, že nebude možné upřednostnit méně kvalitního kandidáta/tku nebo že výrazně genderově homogenní firmy mohou být z působnosti směrnice vyjmuty.
Bude tedy vůbec „kvótová“ směrnice? A bude k něčemu? Na základě výše řečeného, lze, podle mého názoru (vždy optimistka), na obě otázky odpovědět ANO.

Těším se na názory a komentáře.
Pavla Špondrová

55 komentářů:

kocour řekl(a)...

Jako muži je mi to jedno.

Kdybych byl žena, pak bych se tou směrnicí cítil ponížen, že ze mne dělá hloupou husu, která se neumí prosadit sama (a navíc se tak na mne napříště budou všichni koukat, a to bez ohledu na to, jestli jsem se dostala do vedení díky směrnici nebo díky svým schopnostem).

Pavel Hasenkopf

Anonymní řekl(a)...

Pane Hasenkopf, moc nechapu co vas na te smernici rozciluje ( protoze to primo z vaseho komentare cisi;), ta smernice je nasmerovana na to aby chranila minimalni 40 procentni ucast obou pohlavi, jestli jsem to dobre cetla. To znamena, ze chrani i muze. To znamena, ze kdyz se tam dostane muz, tak by se taky podle vas mel citit jako hloupy houser, ktery se neumi prosadit sam a to bez ohledu na to jestli se tam dostal diky smernici nebo svym schopnostem.... Jana Kozlova

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den,

nevíte náhodou kde zjistit, kdy se bude Rada a EP touto navrhovanou směrnicí zabývat a hlasovat o ní?

Děkuji.

LA

Anonymní řekl(a)...

Tato směrnice je špatná už ze své podstaty. Pokud se opírá o tvrzení, že po splnění této směrnice budou podniky lepší a konkurenceschopnĕjší, pak jde z mého pohledu o výplod chorého úřednického mozku, popírající konkurenci jako takovou. Nebo se domníváte, že by na to, co je lepší, ještě vlastníci společností za nĕkolik desítek let jejich existence nepřišli sami a museli tak čekat na nĕkoho, kdo jim poradí? Opravdu mi nezbývá nic jiného, než si klepat na čelo.

Anonymní řekl(a)...

Doporučuji shlédnout díl z Jistě pane Ministře - Rovnoprávnost
(Equal Opportunitties) / s03e01

A od 19:00 to je fakt boží:-)

http://jiste-pane-ministre.vseznamu.cz/3-serie-jiste-pane-ministre-online/1x3-jiste-pane-ministre-online-1-dil-3-serie-rovnopravnost

Patrik Šebesta

kocour řekl(a)...

Víte, paní Kozlová, já o tu "ochranu" nestojím. Nepotřebuji, aby mi paní Redingová i s celou EU dělali maminku.

Vůbec nestojím o EU. Ano, býval to dobrý projekt. Ale když vidím, co z něj za ani ne za 2 desítky let dokázali udělat marxističtí politici, kterých měli v jejich domovských zemích plné zuby, a tak je vykopli krátkozrace nahoru, dělá se mi z EU na blití. EU je dnes nejsocialističtější zemí světa, Rusko hospodářsky nejsvobodnější, nebo chcete-li marxistickým slovníkem, nejkapitalističtější. Fakt jsme to dopracovali ...

Jen doufám, že se EU zhroutí vlastní vahou dřív, než lidem rupne v koulích a uchýlí se k lynči.

P.H.

P.S.: V češtině se 1. a 5. pád liší.

Anonymní řekl(a)...

Píšete, že "Komise ... považuje další zásadní nevyužívání potenciálu žen, způsobené často přetrvávajícími stereotypy a předsudky o jejich společenských rolích, které ale přesto tvoří 60% absolventů vysokých škol, za neudržitelné."

Je toto tvrzení Komise v návrhu doloženo nějakými konkrétními (sociologickými, psychologickými) studiemi o reálných důvodech nižšího počtu žen v dozorčích radách? Tj. studiemi o reálné situaci v konkrétních podnicích, reálném zájmu konkrétních žen o členství v dozorčích radách, konkrétními doklady údajných přetrvávajících předsudků a stereotypů, studiemi o reálných překážkách, s nimiž se setkávají konkrétní ženy, které neúspěšně usilují o místa v dozorčích radách?

Pavel Caban

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad PH

"... než lidem rupne v koulích ... ."

A to včetně žen?

Anonymní řekl(a)...

Kocour:

De gustibus non est disputandum.
Já radši žiju v nejsocialističtější EU než v nejsvobodnějším a nejkapitalističtějším Rusku.

Martin Macháček

kocour řekl(a)...

Tomáši, čekal jsem,kdo s tím přijde :-)

Martin Macháček: Mně by stačila normální Evropa, ne ta absurdní mateřská školka, kterou z ní dělají eurosoudruzi.

A pokud chtějí federaci, ať prostě obšlehnou americký model ... což nemůžou, protože by se ukázalo, že EU je už dnes víc integrovaná, než USA.

P.H.

Rudo Leška řekl(a)...

Osobne nemám s "pozitívnou diskrimináciou" problém, skôr naopak, ale som zvedavý, ako si s tým poradia na slovenskom Ústavnom súde, keďže "v našom ústavnom poriadku je pozitívna diskriminácia absolútne vylúčená,", ako vyhlásil predseda súdu Ján Mazák:-) Viď tu.

Anonymní řekl(a)...

Tak v praxi je to samozřejmě výborný nástroj jak vylepšit rodinné rozpočty politiků a vysokého managementu. Jediné, k čemu to v praxi povede bude zvýšení počtu neužitečných vyžírků (vyžírek?) s vysokými platy na účet akcionářů a v menší míře i zaměstnanců společností. Druhá strana mince pak znamená další zátěž pro konkurenceschopnost evropskych společností, speciálně v časech krize. Představa, že to povede ke zvýšení kvality čehokoliv je scestna, jsme v Čechách, a zdaleka nejen tady si osoby do počtu zádný opravdový "decision maker" kecat do řízení podniků nenechá. I přesto bych vzhledem k výše uvedenému hlavnímu efektu opatření čekal, ze směrnice projde, alespoň pro verejné podniky, až si političtí představitelé uvědomí jak to pro ně osobně může být výhodné.

Jako nezanedbatelnou nevýhodu navrženého opatření bych ještě dodal polarizační efekt, poškození pověsti EU a další munici pro euroskeptiky, resp. ránu myšlenkám evropské integrace. Aneb, normální zaměstnanec si to přečte a naštve se- mě tady klesá reálná mzda, všude krize, a oni tady řeší takové nesmysly...

Martin Ráž

Šimon Klein řekl(a)...

Soudím, že jde o krásný příklad, kdy se normotvůrce snaží potlačit nežádoucí jev (nedostatečné zastoupení žen) tak, že se zaměří na jeho vnější projevy aniž by se jakkoli zamyslel nad jeho příčinami (např. obtížná skloubitelnost kariéry a mateřství, natožpak nad následky takto povrchně zaměřené legislativy (nastrčené rodinné příslušnice bez reálného vlivu).

Kdyby se např. komise zamyslela raději nad tím, jak povzbudit velké podniky ke zřizování firemních školek, které mladé matce výrazně zkrátí cestu domov-školka-práce a které nezavřou, když má mamka přesčas, udělala by pro rovné příležitosti mnohonásobně více.

Anonymní řekl(a)...

Asi vrátím titul JUDr., ale nechápu, že se to nenazve jako diskriminace. Abych někomu pro jeho pohlaví pomohl, musím druhého pro to samé (resp. opačné) diskriminovat. Ono je něco takového u nás povoleného, resp. v souladu s ústavou ?
Pokud se budu cítit dotčen a místo mě tak nanominují slečnu (čistě hypoteticky, protože mě do DR těžko někdo bude chtít), tak se nedovolám spravedlnosti u českého soudu (min. náhrada škody - ušlý výdělek), příp. neúčinnosti takové směrnice ?

Michal Vrbňanský

Michal Matějka řekl(a)...

Stát, který si dovolí kecat soukromým firmám do toho, koho mají zaměstnat nebo koho mají mít ve svých orgánech, je opravdu zralý na revoluci.

A na adresu EU bych ještě dodám, že by se v první řadě měla starat o to, aby tady v tom roce 2018 nebo 2028 ještě vůbec nějaká EU byla, namísto řešení podobných pseudoproblémů direktivními zásahy do práv a svobod občanů. Pro mě je tento případ určitým testem - pokud toto skutečně projde, budu už jednoznačně pro vystoupení ČR z EU, protože taková instituce již nemá s původní myšlenkou volného pohybu osob zboží a kapitálu pranic společného.

kocour řekl(a)...

Já nevím, ale nechtěli by zastánci žen zkusit pomoci třeba tady:

http://www.lidovky.cz/projevy-solidarity-k-matce-z-ukrajiny-jsme-nezaznamenali-tvrdi-azylovy-odbor-1h9-/zpravy-domov.aspx?c=A121217_135637_ln_domov_spa

To je REÁLNÝ, zcela konkrétní lidský problém, ne nějaká teorie ... a hned třem dětem hrozí děcák na Ukrajině, úplně zbytečně.

A mimochodem, jak může vysoký úředník Ministerstva vnitra říct, že se rozhodují podle nálad veřejnosti? To chtěl říct, že kdyby někdo na podporu Hagenové uspořádal demonstraci, rozhodli by jinak? Když jsem to ráno četl, nevěřil jsem vlastním očím a čekal, že večer se dočtu o jeho odvolání, ale zřejmě to nikomu kromě mne nevadí.

A mimochodem podruhé, to také přijde všem normální, že dítě narozené v ČR nezíská automaticky naše občanství a raději ho považujeme za apatridu? Nejde mi o děti, které mají nějaké jiné občanství ... kde jsou všichni lidskoprávníci, nakupují dárečky na Vánoce?

Pavel Hasenkopf

Anonymní řekl(a)...

Nevím, jak ostatním, ale dle mého názoru si samotný návrh ve své argumentaci odporuje:

Důvodovka k němu uvádí, že je strašně přínosný a že prý přináší komparativní výhodu vůči třetím zemím, viz níže:

"The under-utilisation of the skills of highly qualified women’s constitutes a loss of economic growth potential. Fully mobilising all available human resources will be a key element to addressing the EU's demographic challenges, competing successfully in a globalised economy and ensuring a comparative advantage vis-à-vis third countries. Moreover, gender imbalance in the boards of publicly listed companies in the EU can be a missed opportunity at company level in terms of both corporate governance and financial company performance." (str. 3)

Na druhé straně v oddíle pojednávajícím o subsidiaritě uvádí, že je naprosto nutné přijmout tento návrh na evropské úrovni, a to proto, že členské státy "perceive a risk of putting their own companies at a disadvantage with companies from other Member States." (str. 9)

Proč vlastně, pokud drtivá většina zemí dosud podle samotného návrhu nepřistoupila ke kvótám z důvodu, že je považuje pro své společnosti za škodlivé pro konkurenceschopnost mezi členskými státy, které tyto kvóty nemají, by tyto kvóty, aplikované na celou EU, měly být komparativní výhodou společností z EU vůči společnostem z třetích zemí? Nebo to je jen popsání subjektivního postoje členských států EU k dané problematice, které však ve skutečnosti vůbec nemá co do činění se skutečnou realitou, přičemž EK tady podniká nějaké osvícené kroky, které hloupí lidé, hloupé společnosti a hloupé vlády vlastně vůbec nechápou?

Lze se na to podívat i z druhé strany: pokud "mobilising all available human resources" prostřednictvím (povinného) rovného zapojení by skutečně byla taková "comparative advantage vis-à-vis third countries", jak je možné, že to už není provedeno ve všech právních řádech EU i bez směrnice? A vlastně, pokud je to tak výhodné, k čemu vlastně vůbec potřebujeme právní předpis? Je-li to skutečně komparativní výhoda, společnosti by už dávno vyvíjely veškeré možné úsilí k jejich dostatečnému zapojení do orgánů společnosti samy.

Pokud ženy chtějí dělat kariéru, pomožme jim k tomu, pomožme jim např. skloubit péči o děti s prací, ale tohle je fakt mimo...

Lukáš Hofman

Anonymní řekl(a)...

Děkuji autorce za pěkný příspěvek.

Je fajn, že se zase objevila ženská autorka postu - a že se pustila do pěkně bouřlivého tématu.

Dovolím si podotknout za sebe, že já bych se necítila nijak zle, kdybych se na některých místech ocitla kvůli kvótám. Jako žena jsem v mnohém znevýhodněna, nyní, když jsem na mateřské dovolené, to platí dvojnásob. Jasně, že se vždycky snažím získat to, o co usiluji, bez kvót, ale v některých situacích to jinak nejspíš nepůjde. Argumenty, že by se žena pak za svou pozici styděla, jsou snad platné pro některé ženy (z mého hlediska zejména pro ty, které nemají dostatečné sebevědomí na to si říci, že jsou dobré a kvóty jim jen pomohou jejich schopnosti uplatnit), anebo jde pouze argumenty těch, kteří jsou raději, když jsou ženy u té pověstné plotny.

Ad Pavel Caban: doporučuji podívat se na řadu studií k problematice žen v politice. Ten mustr je stejný. Nejde o to, že právě třeba v politice by byla otevřená diskriminace, jen mají ženy prostě těžší pozici např. kvůli tomu, že se pořadí na kandidátkách dojednává v době, kdy musejí pro děti do školky apod.

Toho se dotýkají další komentáře – Šimona Kleina a Lukáše Hofmana, důležité je skloubení rodinného a pracovního života. Bez podpory mateřských školek, částečných úvazků apod. to nejde. Zajímavá je formulace komentářů: „Pomožme ženám...“ či „nezavřou, když má mamka přesčas“. Pánové, a vaše děti to nejsou? Proč ten paternalistický tón? Do školky přeci půjde v takovém případě taťka, ne? Takové formulace mě pokaždé rozesmějí, přijdou mi jako blahosklonná snaha o vyřešení problému, o kterém toho moc nevíte (možná – doufám! – to myslíte dobře, ale zní to opravdu strašně). Jedině byste o věci mohli něco vědět, kdybyste byli doma na rodičovské dovolené, starali se o domácnost a snažili se přitom ještě pracovat. Ale ruku na srdce, kolik z vás to udělalo a obětovalo kariéru rodině? Obvykle to bývá naopak, muži obětují rodinu kariéře. Sice mám ve svém okolí případy spíše opačné, ty, kde jsou muži s dětmi doma, anebo mají domácnost a péči o děti rozdělené 50 na 50. Ale nedělám si iluze, že by to byl nějaký převládající trend. Velmi mě potěší, když to bude u kohokoli z vás zde jinak. Mimochodem ale ani částečné úvazky atd. nepomohou k tomu, aby se ženy dostaly ve větším počtu do dozorčích rad (či politiky), pokud budou způsoby výběru pro ně fakticky diskriminační.

Věra Honusková

Anonymní řekl(a)...

a ještě si dovolím pokračovat:

Ad Martin Ráž: vidíte, já myslela, že počet zůstane stejný - nejde přeci o to navýšit od x % osazenstvo DR, ne? Ale v nastrčených vidím problém taky, jen si myslím, že už ho tu máme teď, řada těch (mužů...?), kteří sedí v DR teď, vyžírkové jsou, tak to zůstane v nejhorším stejné, ne?

Ad Michal Vrbňanský: diskriminace x dorovnání pozic?

Ad Pavel Hasenkopf: Paní Hagenová by mohla být případem pro aplikaci § 14 zákona o azylu (humanitární azyl), kde je ovšem správní uvážení, a tak je na správním orgánu, zda důvody najde či nenajde. Nebo spíš by mohly zkusit získat ochranu podle § 14 ty děti a na ně by byly posléze navázané žádostí rodičů. Ale to nejspíš zkoušeli – a co může udělat jakýkoli lidskoprávník v případě, že i soudy neshledají důvody pro udělení ochrany? Nečetla jsem ještě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v té věci, musím se na ně podívat, jaké argumenty vlastně byly a nebyly prezentovány, z novin to je těžko soudit. Jasně, že by neměl nikdo rozhodnout jinak, kdyby byly i sebevětší demonstrace. Zajímavý odkaz.

Měla bych ještě několik „ad“, ale protože jsem ve svých časových možnostech diskriminována tím, že mám miminko, napsat je tedy nestihnu.

Při čtení komentářů jsem si vzpomněla na debatu ženských kandidátek před volbami do parlamentu před pár, kde vystupovaly kandidátky cca pěti tehdejších stran. Když o sobě hovořily, zdůrazňovaly, co již v životě dokázaly, uváděly, že se ocitly na kandidátkách (na volitelných místech byly jen některé) právě proto, že toho již mají v životě tolik za sebou a že je tím pádem zřejmé, že mohou přispět i v politice - jedna z nich kupříkladu založila a vedla dobře fungující neziskovou organizaci atd. Každá z nich měla priority, kterým se chtěla v politice věnovat, měla propracovanou strategii, byly prostě opravdu výborné. Ptala jsem se jich na konci debaty, jaké zásluhy prokázali jejich mužští kolegové, kteří jsou na kandidátkách vedle nich a spíše často před nimi, kolik z nich také na sjezdech ukázalo, že založili a vedli organizaci, podnik apod. Tenhle aspekt u nich nikdo nezkoumal. Jinak řečeno, na umisťování na kandidátkách není vždy stejný metr pro ženy a muže – a je otázkou jak jinak, než skrze kvóty, dosáhnout v blízké budoucnosti vyrovnaných pozic. Ty ženy neměly horší kvalifikaci než muži, ba naopak, ale buďto si o pozici neuměly říci (a zde by kvóty pomohly), anebo si řekly, ale nepomohlo jim to (a zde by taky kvóty pomohly). Tj. kvóty mi přijdou v některých situacích přijatelné.

Věra Honusková

Anonymní řekl(a)...

Odhlédnu-li od značné problematičnosti (vlastně nemorálnosti) "antidiskriminačních" zásahů do soukromoprávních vztahů, přijde mi jako obvzláště pikantní ona argumentace, podle které to Komise dělá v zájmu společností samotných. Pravděpodobně se jedná o další selhání trhu, které Komise (či jiný orgán veřejné moci) odhalí, zreguluje a tím umožní všem dosahovat šťastných zítřků plných blahobtu.
Jakub Kříž

Šimon Klein řekl(a)...

ad Věra Honusková:
Přiznám se, že plně nechápu smysl Vaší argumentace.
Podpora firemních školek předně pomůže i otcům, starajícím se o děti (což jsem, pravda, nezmínil, avšak kvóty také teoreticky mohou pomoci i mužům a bavíme se zde jen o diskriminaci žen).

Též je třeba si uvědomit, že ne každá žena má nějakého taťku, který by mohl dítě ze školky vyzvednout. Nekompletních rodin je stále víc.

Konečně přijmu-li Vaši tezi, že podpora školek je snad nadbytečná, nebo genderově pomýlená a z neznalosti vyplývající, neboť pro dítě přece může přijet taťka, pak se ptám, kde je tedy ten problém? O dítě se oba rodiče starají rovnou měrou, žádné pohlaví není znevýhodněno.
Stejně tak mohu tvrdit, že kvóty jsou nadbytečné, protože na každou pozici má být vybrán(a) ten/ta nejschopnější bez zřetele na pohlaví.
Vy ovšem tvrdíte, že jako žena jste obecně znevýhodněná, takže sociální realita je patrně jiná a bylo by vhodné s tím něco udělat.
Řešení, které Vás na pozici dostane pomocí kvót a státních zásahů, Vám připadá dobré. Řešení, které Vám spíše pomůže získat si místo svými vlastními schopnostmi, Vám připadá směšné? Tomu nerozumím.

Ujišťuji Vás, že ne každá žena, která nestojí o výpomoc kvót, trpí nedostatkem sebevědomí. Naopak! Já mám ve svém okolí velice sebevědomé (a velice schopné) ženy, které si věří dost i bez kvót. Nedostatečný přístup ke školkám je pro ně ale problém.

Ondřej Palkovský řekl(a)...

Mluvil jsem s jedním kamarádem, který se dostal někde ve Švédsku na jakýsi poměrně hodně výběrový kurs v jistém výzkumném odvětví. Vzhledem k tomu, že v tomto odvětví se průměrně pohybují více ženy, a vzhledem k tomu, že na kurzu bylo poměr přesně 50%, tak se zeptal, zda by se tam dostal bez pozitivní diskriminace. Odpověď byla, že ne.

- je úplně normální, že v nějakém odvětví je více mužů než žen, případně opačně. Není na tom nic špatného. Pokud se vám zdá, že jsou tam ženy diskriminovány, asi by stálo za ty konkrétní případy řešit přímo; protože pokud nejsou, pak tento zákon zavádí diskriminaci. A vzhledem k tomu, že osobně jsem proti genderové diskriminaci...vy ne?
- účast v dozorčí radě soukromého podniku není trafika. Mám podezření, že důvod, proč to prosazujete v případě dozorčích rad a nikoliv na pozici programátora jaderných elektrárn, kardiochirurga apod. je, že si tady někdo myslí, že to trafika je.

Tomáš Břicháček řekl(a)...

Níže si dovolím připojit pár myšlenek z článku, který by měl vyjít v lednu v Právu a Byznys:

...Návrh, který je ukázkou radikálního sociálního inženýrství, je od základů nemravný, sociálně dezintegrační, v rozporu se základními zásadami právního státu a se zdravým rozumem.
Komise v odůvodnění ani neprohlašuje, že cílem iniciativy by bylo odstranění překážek pro přístup k předmětným funkcím z důvodu pohlaví, resp. že návrh reaguje na rozšířenou praxi diskriminace. Takovými překážkami se Komise vůbec nezabývá, natož aby je doložila. Jako problém je zde deklarován samotný poměr v zastoupení obou pohlaví, aniž by se zkoumalo, čím je tento poměr způsoben; není zde např. ani slovo o počtu ženských uchazeček o tyto funkce. Cílem navrženého předpisu je dosažení změny v zastoupení pohlaví v dotčených obchodních společnostech směrem k výše uvedeným poměrům.
Unijní sociální inženýři si tedy osobují právo od svých pracovních stolů určovat, jaký poměr zastoupení pohlaví v těch či oněch pozicích je „vyvážený“ či „dostatečný“. Realitu vzešlou z přirozeného běhu věcí si troufají přebudovat (překvótovat) podle svého centrálního plánu jednotného pro celou Unii. Jde o aroganci a nepokoru skutečně ohromujících rozměrů. Zvláště citlivě musí být tento přístup vnímán v zemích, jako je Česká republika, které mají zkušenosti s předchůdci těchto pokrokářů, kteří obdobně usoudili, že někteří mají příliš mnoho majetku a jiní málo, a proto je potřeba dosáhnout větší vyváženosti majetkové.
Komise v podstatě vychází z pohledu na pohlaví jako na dvě konkurenční skupiny či třídy nikoli jako na dvě komplementární složky téhož druhu, což je nebezpečný, společensky rozkladný přístup. Návrh cílí na rovné výsledky těchto skupin, čemuž hodlá obětovat rovnoprávnost, resp. rovné příležitosti jednotlivců. Paradoxně by vedl k tomu, že podniky, které doposud žádného kandidáta na základě pohlaví neposuzovaly, by s diskriminací nyní musely začít.
Návrh je nestoudný o to více, že se netýká obsazování funkcí ve veřejném sektoru (jemuž se blíží jen tzv. veřejné podniky), ale míří do soukromé sféry. ...Iniciativa je každopádně dokladem toho, jak unijní politika podléhá vlivům feminismu. Tento politický směr, třebaže je často prezentován pod hlavičkou „rovnosti žen a mužů“ dávno neusiluje o občanskou rovnost pohlaví, která byla ostatně ve všech evropských státech dosažena před mnoha desetiletími. Dnešní feminismus vychází z třídního pojetí pohlaví, útočí na tradiční, zvykové, ale i biologicky podmíněné atributy mužství a ženství v našem civilizačním prostoru, na tradiční rodinu, ba i galantnost a snaží se vybudovat bezpohlavní společnost, kde se prototypy muže a ženy budou lišit jen na elementární tělesné úrovni.
....Návrh jen utvrzuje dojem, že boj za „práva žen“ v evropském prostoru (dávno po dosažení svých základních, v zásadě obecně přijímaných cílů), začíná upadávat do absurdity a stává se v projevech typu kvót, „mainstreamování“, boje se „stereotypy“, prosazováním „korektního“ jazyka, převracením důkazního břemene či vytváření specializovaných úřadů a agentur provádějících hon na čarodějnice, vlastní karikaturou. ....

Tomáš Břicháček řekl(a)...

(Část II)
... Unie může být činná pouze v mezích pravomocí svěřených jí v zakládacích smlouvách členskými státy pro dosažení cílů stanovených v těchto smlouvách. S ohledem na to je třeba zdůraznit, že cíl „vyváženého zastoupení mužů a žen“ v jakémkoli oboru lidské činnosti a pravomoc Unie k jeho sledování bychom ve smlouvách hledali marně. Primární právo hovoří v různých variacích toliko o podpoře rovnosti žen a mužů, rovném zacházení, boji proti diskriminaci na základě pohlaví, zajištění stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci, zajištění rovných příležitostí v pracovním procesu.
Komise navrhuje jako právní základ čl. 157 odst. 3 SFEU, který dává Unii pravomoc přijímat opatření k uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti včetně zásady stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci. Tato pravomoc není přijatelná už proto, že obsazování pozic ve správních, resp. dozorčích radách obchodních společností lze sotva považovat za otázku pracovněprávní; jde o záležitost správy a řízení obchodních společností (corporate governance). Je zde ale i další problém, který by obdobně bránil použití obecněji formulované pravomoci obsažené v čl. 19 odst. 1 SFEU, jejíž použití by mohlo přijít v úvahu v druhé řadě, a která umožňuje Unii přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci (mimo jiné) na základě pohlaví. Z žádného bodu odůvodnění návrhu totiž jasně nevyplývá, že kvóty by měly být stanoveny pro to, aby odstranily existující diskriminaci v přístupu k předmětným funkcím na základě pohlaví. Návrh prezentuje bez dalšího jako problém toliko stávající procentní zastoupení pohlaví a směřuje k jeho změně. Ani jedna z uvedené dvojice pravomocí přitom nesměřuje k žádnému konkrétnímu zastoupení mužů a žen v jakýchkoli pozicích či funkcích a odkaz na takový cíl nemůže být bez dalšího ztotožňován s cílem boje proti diskriminaci.
Navíc, Unie nemá výslovné zmocnění k přijetí opatření založenému na tzv. pozitivní diskriminaci. Z Listiny základních práv EU pouze vyplývá, že právo EU nebrání přijetí takových opatření (čl. 23). Smlouvy konstatují, že právo EU nebrání přijetí takových opatření členským státem v profesních věcech (čl. 157 odst. 4 SFEU).
I kdyby některá z uvedených pravomocí byla jinak použitelná, přijetí návrhu podle mého názoru brání zásady subsidiarity a proporcionality, jimiž se výkon pravomocí EU řídí a které jsou podmínkou platnosti unijních aktů.
Rozpor s principem subsidiarity lze spatřovat v tom, že EU by zasáhla do problematiky, kde jednotné nadnárodní řešení nepřináší žádnou přidanou hodnotu a která může být zjevně lépe posouzena na národní úrovni. Jde o oblast, jež se váže na místní socioekonomické podmínky a zvyklosti lišící se stát od státu. Má-li Unie fungovat jako společenství bezmála tří desítek států, společná politika by měla být založena na nekonfliktních tématech. I s ohledem na přirozené limity nadnárodních struktur, pokud jde o možnost fungování demokratických rozhodovacích procesů a kontroly, by se měla vyhýbat nastolování kontroverzních, citlivých společenských agend, jako je pozitivní diskriminace. Ty by měly být ponechány k rozhodování co nejblíže občanům, v rámci sourodých občanských společenství, kterými jsou členské státy.
Podle principu proporcionality obsah ani forma činnosti Unie nesmí překročit rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů zakládacích smluv. Kvóty přitom nepředstavují řešení soustředěné na hypotetický – Komisí nijak neprokázaný – problém nerovnosti v přístupu k předmětným funkcím. Jeho teoretickému vzniku předcházejí rezervací míst pro „méně zastoupené pohlaví“, a tím vycházejí nikoli z rovnosti příležitostí jednotlivců, ale z rovnosti skupin ve výsledku. Návrh tak představuje extrémně vtíravé opatření, které by způsobilo mnohem závažnější problém z hlediska diskriminace, než by mohlo samo vyřešit.

Tomáš Břicháček řekl(a)...

(část III)
Žádný prostor pro kompromis
Návrh je třeba odmítnout jako celek. Jakékoli snahy o jeho zjemnění – např. o snížení cílového procenta minimálního zastoupení nebo omezení rozsahu působnosti – by neřešily základní problém. Jde zde o princip. Ustoupit není kam, protože přijetí byť jen východisek této iniciativy by znamenalo couvnutí hned před dvojím zlem.
Zaprvé, sama základní myšlenka, že veřejná moc bude určovat procentuální podíly v zastoupení pohlaví v konkrétních funkcích či profesích, je vysoce nemravná – tím spíše, jde-li o funkce v soukromé sféře. Jde o radikální sociální inženýrství, porušení rovnoprávnosti jednotlivců ve jménu rovných výsledků skupin a v tomto případě i zásah do základů svobody podnikání. Každý kompromis by byl na úkor právního státu a zdravého rozumu a vedl by k vytvoření základny, z níž by do budoucna centrální plánování zastoupení pohlaví a jeho kádrování mohlo postupně metastazovat do dalších oblastí.
Zadruhé, nesmíme si zvyknout jako na samozřejmost, že unijní instituce mohou mluvit naprosto do všeho, že mají tolik pravomocí, kolik si samy usmyslí, a že subsidiarita a proporcionalita jsou pro ně jen gumové pojmy, které si mohou kdykoli vyložit ve svůj prospěch. Je na čase zchladit přehřátý motor integrace.

Peter Brezina řekl(a)...

Ač se rozhodně nepovažuji za feministu (či feministku ;), z této diskuse mi je dosti smutno. A zejména mě fascinuje ta hrdinná obhajoba "soukromého" sektoru a práva "majitele" určovat, kdo bude ve vedení "jeho" podniku. To jako fakt? To se skutečně domníváte, že ty korporace, kterých se to má týkat, mají nějakého "majitele" ve smyslu pana továrníka, kterému se tímto veřejná moc vlamuje do jeho výsostných práv? Není to náhodou tak, že právě kvůli tomu, že v tak složitém subjektu, jako je kótovaná akciová společnost, je vztah mezi "majitelem" a vedením podniku natolik rozmělněný, že si to ingerenci veřejné moci takřka vyžaduje, přičemž jejím základním projevem je již samotná existence dozorčí rady, bez ohledu ne její složení (a propos: nutné zastoupení zaměstnanců je předpokládám taky hrůzným sociálním inženýrstvím...)?

Anonymní řekl(a)...

Zapojení zaměstnanců v dozorčích radách je dáno snahou o kontrolu směřování společnosti zaměstnanci za účelem ochránění jejich zájmů. Ti jsou ale určitá skupina lidí, která není definována na základně žádného kritéria, které by bylo možno považovat za diskrimiační (kupř. viz § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona), nýbrž na základě toho, že podepsali pracovní smlouvu, organizují se v odborech a 40 hodin týdně např. montují světla do automobilů. I když si uvědomuji, že před lety, kdy se legislativně zakotvovala účast zaměstnanců, se po celé Evropě asi vedla velmi obdobná diskuse.

Není mi zcela jasné, z jakých ekonomických důvodů je nyní naprosto nezbytné, aby tato otázka byla řešena ingerencí veřejné moci, a to nadto ještě na úrovni EU, což klade další otázky ohledně subsidiarity a proporcionality, jak kolega Břicháček parádně popsal, navíc ještě s odůvodněním, že to údajně napomůže konkurenceschopnosti.

Dovedeno ad absurdum, pokud takováto směrnice projde, velmi snadno by se dalo odůvodnit přijetí směrnic o povinném proporčním zastoupení národnostních menšin. Nebo etnik. V živých barvách si představuji důvodovou zprávu směrnice, která uvádí, že je statisticky dokázáno, že homosexuálové mají v průměru větší tvořivost, proto jsou často zaměstnáni v uměleckých povoláních, jako např. módní návrhář nebo sochař, přičemž garantováním kvóty pro ně bude možné využít plně využít této tvořivosti i při správě společností, což bude mít pozitivní účinky na konkurenceschopnost evr. podniků vůči podnikům z 3. zemí. Opatření musí být samozřejmě přijato ve formě směrnice, protože členské státy (kromě premiantů Švédska, Dánska, a Norska) budou jinak otálet v jeho prosazování z obav z negativního vlivu na podnikatelské prostředí. Že melu hlouposti? No samozřejmě že ano, ale pouze parafrázuji důvodovou zprávu ke směrnici.

Navíc, proč vlastně jenom kótované a.s.? Podobnou míru složitosti a rozsáhlosti mají i leckteré jiné společnosti - nebylo by v rámci spravedlnosti od věci stanovit tu hranici níže, třeba ročním obratem? Nebo výší základního kapitálu? Nebo počtem zaměstnanců?

Lukáš Hofman

Arnošt řekl(a)...

Problém je jinde.

Kdysi jsem byl na křesťansko-feministické konferenci, kterou pořádala ETS, škola pro výchovu evangelikálních pastorů. Byli tam zástupci KDU-ČSL i brit. konzervativců.

Klíčový moment byl v tom, že zatím co muži jsou ve vztahu práce-rodina vcelku homogenní útvar, tak ženy se dělí na 3 dost disjunktní skupiny v poměru myslím 10:80:10.

Jedna z nich má za cíl vybudovat domov, tam se nasadit, mít více dětí, vlastních i v NRP. Pro ně je klíčové, aby je v tom podpořil sociální systém, aby jejich práce pro děti doma byla ohodnocena v daňovém systému apod. Velmi zajímavý benefit pro ně by bylo průměrování základu důchodového pojištění.

Další chce spojit práci i práci doma. Pro ně je klíčové, aby byly preferovány zkrácené úvazky, time-sharing za rovných podmínek (sdílení 1 místa mezi 2 ženy), dostatek zařízení pro péči o děti, rovné podmínky v úhradě těchto zařízení (babička, paní, MC, soukromá i státní MŠ). Povinnou částečnou MD pro muže. Kvalitní školy, které se budou umět postarat o mírně problematické děti (diabetiky, chronické braní léků, diety, systematická péče o děti s poruchami učení a chování, atd.)

No a poslední, od níž vítr vane z Bruselu, chce rovné podmínky s muži na všech stupních práce, potlačení skleněných stropů, rovnost odměn a přístupu.

Anonymní řekl(a)...

Re: Peter Brezina

Napsat, že vztah mezi akcionáři a vedením je natolik rozmělnený, že si vyžaduje ingerenci veřejné moci dál oslabující vliv "majitele" na složení vedení vlastní společnosti, je jako naordinovat předávkovanému pacientovi dvojitou dávku. Nebo jako naházet do dortu, který v pohádce pekli pejsek s kočičkou a už i tak se nedal jíst, ještě dvacet dalších potravin, aby si na něm alespoň vydělalo co nejvíc výrobců. Když se už flámuje na účet druhého, ať si to užije co nejvíc lidí...

Peter Brezina řekl(a)...

as anonym (vyjímečně):
ještě jednou a zřetelně: vám, kdo je majitelem Volkswagen, AG. Vím, kdo je majitelem Agrofert, a.s. Vím, kdo je majitelem Student Agency, a.s. Tuším, kdo je "majitelem" ČEZ, a.s. (a mluvit proto o "soukromé" společnosti je poněkud úsměvné). Ale u naprosté většiny společností, kterých se to má týkat, toho "pana továrníka" prostě identifikovat neumím, a to ani při opravdu vstřícném úsilí. Takže opět: komu to zde veřejná moc leze do zelí?
K tomu údajnému prohlubování problémů ingerencí veřejné moci dodám jenom tolik, že transformující se Československo a jeho nástupnické státy přistoupily k problematice vztahu "majitele" a vlastní společnosti opačně, tedy "liberálněji", čímž umožnily, aby zdejší praxe obohatila teorii obchodněprávních korporací o pojem "tunelování".

Ondřej Palkovský řekl(a)...

Ale u naprosté většiny společností, kterých se to má týkat, toho "pana továrníka" prostě identifikovat neumím, a to ani při opravdu vstřícném

1) no těm lidem na valné hromadě. Že vy je neumíte identifikovat má snad být důvod pro to, aby veřejná moc se někam cpala... když tady evidentně je dost lidí, kteří je identifikovat umí?

2) takže veřejná moc si může uzurpovat COKOLIV na akciových společnostech? Pokud ne - tak i kdybyste měl pravdu z hlediska toho, že vlastníka nelze identifikovat, pak to vůbec neimplikuje, že by stát měl stanovovat poměr mužů a žen.

Když jste napsal:

Není to náhodou tak, že právě kvůli tomu, že v tak složitém subjektu, jako je kótovaná akciová společnost, je vztah mezi "majitelem" a vedením podniku natolik rozmělněný, že si to ingerenci veřejné moci takřka vyžaduje

Na to je jednoduchá odpověď: Je to složitý subjekt, a ingerenci veřejné moci si to nevyžaduje. Úplně stejné ex-cathedra tvrzení, jako jste napsal vy....

Peter Brezina řekl(a)...

ad ondra:

"lidé na valné hromadě" - To jako fakt? To máte opravdu pocit, že účastníky valné hromady běžné kótované společnosti lze a) podřadit pod označení "lidé" (třeba investiční fondy, investiční banky, makléři spravující portfólia svých klientů... - opravdu neříkám, že to jsou nelidské stvůry, ale "lidé"?) a b) označit za majitele předmětné společnosti?
"COKOLI" - Kdy a kde jsem to řekl?

ke "složitým subjektům" - Subjekty typu kótovaných společností existují jenom proto, že to veřejná moc umožňuje - právě proto, že to nejsou "lidé", a to ani zdaleka. Takže celá otázka stojí tak, kam až má regulace ze strany veřejné moci sahat, nikoli zda tam veřejná moc má vůbec něco regulovat.

A pro jistotu tu svou základní tezi řeknu ještě jednou a jinak: Já toho "majitele", toho "pana továrníka", najít nutně nepotřebuji. Ale ve zdejší diskusi se omezováním jeho práv pořád operuje...

kocour řekl(a)...

Peter Brezina:

"nutné zastoupení zaměstnanců je předpokládám taky hrůzným sociálním inženýrstvím."

Nikoli, je to ještě mnohem horší: nutné zastoupení zaměstnanců je reziduem korporativistického státu.

A ke zbytku: Co je mi po tom, že nevím, kdo je přesně čeho majitelem, pokud jím tedy nejsem já sám? A vůbec, s touhle logikou, proč na to jdete tak oklikou? Řekněte to rovnou a natvrdo, že by bylo nejlepší, kdyby velké korporace vlastnili zaměstnanci/stát, nehodící se škrtněte.

Váš vstup nádherně ukazuje, jak hluboce marxistické a fašistické má bruselský dirigismus kořeny a jak moc k sobě ty dvě ideologie mají blízko.

Pavel Hasenkopf

Peter Brezina řekl(a)...

Nařknout diskusního partnera z toho, že je skrytým fašistou, marxistou, nebo ještě něčím jiným, je samozřejmě osvědčeným a spolehlivým způsobem, jak diskusi ukončit a takzvaně v ní zvítězit. Tentokrát se ale tak snadno odbýt nenechám.

K věci:
Že je nutné zastoupení zaměstnanců v dozorčích radách "horší", nebo spíše obecně pitomé, o tom jsem přesvědčen již léta. Jenom jsem se teď podivil, že na rozdíl od navrhovaných kvót se nad ním nikdo příliš nepozastavuje (ostatně i PH to odbyl jako pozůstatek korporativistického státu - který ovšem nikde mimo Itálii v historii ani neexistoval, takže mi poněkud uniká, jak mohl po celé Evropě zanechat "pozůstatek"), a už vůbec nikdo v této souvislosti nepoužívá termín "sociální inženýrství".
a "ke zbytku": Mně je právě taky úplně jedno, kdo je majitelem, nejsem-li to já sám. Jenom se - možná marně - snažím upozornit na to, že zdejší diskuse jaksi předpokládá toho pana továrníka, nějakého ideálního Baťu, kterému zde veřejná moc zasahuje do jeho výsostných práv. No a že společnosti, kterých se ten návrh má týkat (podle toho, co jsem se zde dočetl, opravdu mám teď na práci jiné věci než studovat diskusní návrhy eKomise), žádného takového majitele nemají, právě naopak mají majetkovou strukturu, při které je odvolávat se na "výsostná práva majitele" velmi nepřípadné. Nic víc.

Ti, kteří si skutečně přečetli těch pár poznámek, co jsem zde a výše napsal, si navíc již jistě všimli, že jsem ten návrh na zavedení kvót ani nepodpořil, ani neodmítl. Jednak mi je to asi opravdu spíše jedno, jednak bych toho byl případně schopen až po delší a věcné diskusi, jelikož to opravdu není můj obor. No a zdejší diskuse mi v tom právě příliš nepomáhá, jelikož hlasy podporující se asi stydí někde v koutě, a z hlasů odmítajících se nejsilněji ozývají teze o "sociálním inženýrství" a "zasahování do práv majitele", které za argumenty opravdu považovat nemohu, jak se zde snažím vysvětlit.
Takže prosím, směle, přesvědčete mě. Nejsem marxista, fašista, liberalista, konzervativista, etatista, anarchista, feminista ani maskulinista (s omluvou za novotvary) - jsem prostě myslící a přemýšlející člověk, který jenom opravdu nemá rád žvásty místo argumentů v seriózní diskusi.

Jan Potměšil řekl(a)...

Autorce velký dík za přiblížení tolik diskutovaného unijního návrhu.

Osobně myslím, že nejpřípadnější reakcí na negativní komentáře byl lakonický odkaz Patrika Šebesty na příslušný díl Jistě, pane ministře, o rovnoprávnosti.

Přesto si dovolím pár poznámek - velmi frekventovaný argument o tom, že ženy by se mohly cítit poníženy tím, že je jim nějak pomáháno a že nejde jen a jen o jejich schopnosti, je zajímavý jednak tím, že většinou jej vytahují muži, kteří až dojemně pečují o pocity žen (starají se o jejich pocity i tam, kdy vypadnou z kola, páč jsou ženy?), a jednak tím, že mylně vychází z předpokladu, že k obsazení toho kterého atraktivního místa dochází na základě schopností kandidátů. Vypůjčím-li si příklad z politiky, tak Fuksa, Šnajdr a Tluchoř posty v dozorčích radách jistě nezískali za mimořádné schopnosti. Podobně považuji za mylný předpoklad "racionálního trhu", kdy vlastníci přece racionálně rozhodují tak, že preferují jen ty nejlepší. To je ale jen učebnicová fikce. V Evropě nebo Americe si můžeme připadat rozumní, moderní a bez předsudků, ovšem "zaostalejší" země (kde by měl přece trh fungovat úplně stejně - ten je dokonalý vždy a všude) ukazují, že ženy "racionálně" mohou mít přístup k atraktivním funkcím téměř vyloučený - u nás je to jen o něco mírnější.

Nejviditelnější je u nás otázka "schopností" v politice, kde se žena dostane na vyšší funkci často až poté, co ten který ambiciózní soudruh musí odstoupit, při sestavování kandidátek ale myslím hrají roli úplně jiné okolnosti než schopnosti. A to i tam, kde třeba ženy tvoří podstatnou část členské základny. Proto by se s nějakým "kvótováním" mělo začít spíš ve veřejném životě (kdo se obává přílivu neschopných žen, ať se podívá na osobnosti naší Sněmovny).

Jde-li o údajné přínosy pro výkonnost podniků, tak existují jak průzkumy, dle nichž jsou "genderově vyváženější" podniky úspěšnější, tak i průzkumy, dle nichž se nezměnilo vůbec nic (min. se ale snad nic nezhoršilo). Takže tento argument považuji jen za takovou berličku, neboť návrh směřuje hlavně k zajištění vyššího podílu žen v rozhodovacích pozicích a údajný hospodářský přínos je jen doplňkovým zdůvodněním, třešinkou na dortu. Jde jen o politické rozhodnutí, zda vyšší podíl žen chceme či ne, kdy společnost se myslím může shodnout na tom, že tomu tak má být i v sektoru soukromém. Byť osobně bych byl spíš pro to, aby se začalo od sektoru veřejného.

Přesto jde-li o ty schopnosti, výkonnost apod., tak pokud je někde 100% mužů, tak 1/2 z nich bude podprůměrných. Proto by bylo racionální nahradit je "kvalitnější" polovinou z obdobného vzorku žen, a tím i využít potenciál špičky mezi ženami. To by myslím bylo racionální, ale přesně to se (dobrovolně) nikdy nestane. A je zas politickou otázkou, zda toho chceme nějak dosáhnout či je nám to jedno. Emotivní negativní reakce, zejména ze strany mužů, zatím hovoří proti. Podobně tomu možná bylo i s pasivním a aktivním volebním právem žen a možná zaznívaly i podobné argumenty o schopnostech apod....

Jinak myslím, že málokdo ze zde přítomných aspiruje na místo v nějaké dozorčí radě, aby se musel cítit ohrožen opatřením, které sníží jeho šance takové místo zaujmout, když by tam měly být i ty ženy (zbývá spíš ohrožení existenciální, pocit ztráty jistot a dobře známého přehledného světa). Ani si nemyslím, že by hrozilo nefunkční hospodářství, ztráta konkurenceschopnosti apod. Jde jen o to, zda nám principiálně vadí snaha zvýšit někde zastoupení žen, a to do určité míry "násilně", když to nejde "po dobrém", resp. zda to chceme měnit/zda to považujeme za důležité, nebo ne. O tom je myslím unijní návrh a buď to projde nebo ne. Pokud ano, svět se myslím nezboří.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Peter a Pavel

Jsou Vánoce a vy se tu tak ošklivě hádáte. :/ To se nemůžete spolu sejít někde u svařáku a v klidu si nafackovat?

Anonymní řekl(a)...

Pane Potměšile,

k vašim "argumentům" uvádím toto.

Mně by to vadilo. Nechci, aby mi veřejná moc takto stigmatizovala jako apriori neschopnou. Jiná věc je, že bych to pragmaticky stejně využila (ostatně pokud se to rozšíří na více oblastí život, nebude vyhnutí), ale to je to samé jako s využitím nároku na sociální dávku, proti jejíž existenci člověk je. Co se racionality trhu týče, máte částečně pravdu (viz G. Becker: Teorie preferencí). Otázkou je, zda člověk politicky ve vztahu ke společnosti preferuje vycházení ze sociální reality, uspořádání a hodnot společnosti či si chce od úřednického stolu hrát na sociálního inženýra. Než-li rozhodnutí nějakého dlouhým pochodem institucemi prošlého EU-pracovníka preferuji v této otázce do toho lidem a právnickým osobám nestrkat ze strany státu nos. Hezky tu o tom psal pan Břicháček. Tolik hysterie bylo ohledně účasti KSČM na krajských vládách, ale toto považuji z hlediska dopadu na společnost, její hodnoty a právní řád za stokrát horší, než když bývalý politruk pohraniční stráže šéfuje na kraji oblasti školství.

K Vašemu závěrečnému odstavci je třeba zmínit, že "argument", který uvádíte, je poněkud falešný. Pokud by byla hypoteticky navrhována izolovaná norma "Romové nesmějí pracovat v oblasti IT", "Ženy nesmějí řídit tramvaj, protože patří za plotnu", "zavedeme trest smrti za opakované vraždění" či "homosexuálové mají v průměru vyšší příjmy než zbytek populace, proto homosexuální kadeřníci platit o něco vyšší daně", také by se to nikoho ze zde diskutujících na minimálně 99% osobně netýkalo a přímý vliv na ekonomiku by to mělo nulový, svět by se také nezbořil, ale bylo by to zavedení něčeho, co by tu mnozí považovali za hodně špatné.

Jistě není argumentem šikmé plochy tvrzení, že oblast "kde se vlastně nic neděje", byla vybrána záměrně jako vypuštění průzkumného balónku a pokud to projde, bude následovat snaha o rozšíření do dalších oblastí. Však to známe. Když se svět nezhroutil v dozorčích radách vybraných společností, tak se nezhroutí i u výkonných orgánů, u více typů společností či na kandidátních listinách, že? Prosadit do právního řádu princip či mechanismus je mnohdy náročnější než jen měnit oblasti, kde se uplatňuje. Proto ono tvrzení "vlastně se nic neděje" je toliko strategií zastánců salátové metody, jak otupit odpůrce něčeho takového.

Veronika Malinovská

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad VM: Dík za reakci - s tou salámovou metodou je to asi správný postřeh, směřoval jsem ale spíš k tomu, že se nic strašného z mého pohledu neděje, tak proč ten děs z návrhu (naopak místo salámu bych udělal větší řez, a to min. v politice, jak už jsem naznačoval).

Jinak nemyslím, že se beneficient takového opatření nutně musí cítit ponížen či stigmatizován - co když by se bez něj.opatření na to které místo vůbec nedostal, neb je tam neformální bariéra (de facto většinová kvóta pro dosavadní převažující pohlaví)? Ti, kdo těchto neformálních kvót využívají, se nijak nesví necítí, hádám. Byť svůj úspěch nejspíš vysvětlují výlučně svými mimořádnými schopnostmi.

kocour řekl(a)...

Pane Brezino,

nikdo vás neoznačil ani za marxistu, ani za fašistu, nebuďte tak vztahovačný. Co bych měl říkat já, když ze mne udělali před rokem nácka, protože se to zrovna hodilo, nebo Bátora? ... Řeč byla o ideologických kořenech. A to, na čem staví a z čeho vyrostl fašismus i komunismus (i nacismus), je touha po jistotě, pořádku, vyšší organizaci, stabilitě ... které zase vyvěrají z nedůvěry v sebe sama i ve druhé, aneb představte si, co by se mohlo stát, kdybychom lidem dali svobodu a nechali je, ať si své věci řeší sami. (Nebo hůř: představte si, že by soused byl lepší!) Ano, je pravda, že tento strach a nedůvěru (a závist) tady pod kůží má podstatná většina národa, nejen tady, ale i v Evropě (a nemyslím teď jen Evropský svaz) - proto se tu všechny tyto ideologie tak snadno uchytily a byly ve své době adorovány (velkou částí populace naprosto upřímně). I Vy to zjevně máte pod kůží. Já ne, mně kolektivismus vadil už jako malému. A pokud se týče Eurosojuzu, je to jen další pokud o nastolení pořádku. Ostatně, pamatuji jistého kantora v 90. letech na PF UK, který nám to hlásal tehdy ještě naprosto otevřeně a s upřímným nadšením, že EHS vzniklo proto, aby ty dobré Hitlerovy myšlenky (= sjednocení) nezapadly.

Ale ano, tvrdím, že česká společnost jako celek už zase začíná nebezpečně tíhnout k totalitě. Nikdo konkrétní za to nemůže, máme to naprogramované v genech a zdůrazněné tí, že ti svobodomyslní odsud vždy jen utíkali a nechávali tu jen ty pohodlné.

A opravdu nevím, jak souvisí fakt, že společnost fakticky třeba i doopravdy nikdo pořádně neřídí s tím, že by ji tedy měl řídit stát. Společnost buď funguje a přináší zisk, nebo nikoli, a pokud nikoli, tak ať prostě zkrachuje. I korporace přicházejí a odcházejí a snaha zachovat je zvenčí při životě je jen dalším projevem strachu z jakékoli (předem nikým nenaplánované a neřízené) změny.

P.H.

Michal Matějka řekl(a)...

Já opravdu zírám. Tady se zcela vážně diskutuje o tom, že stát nařídí soukromým majitelům podniků, koho mají jmenovat do svých orgánů a ještě se to prezentuje jako podpora jejich konkurenceschopnosti. Lepší důkaz totalitního myšlení zakořeněného hluboko v myslích mnoha zdejších diskutérů (kteří pohříchu zřejmě takový podnik nikdy zevnitř neviděli) sotva může někdo dát. Jen tak mimochodem, pokud byste vážně chtěli podporovat pracovní zařazení žen, úplně by stačilo daňově zvýhodnit podniky, které vytvoří např. pracovní místa pro mladé maminky. Jenže to by vám socialistům už nezbylo tolik peněz na přerozdělování, což. Zato někomu něco pod pokutou nařídit, to je takové soudružsky přímé.

V ostatním plný souhlas s panem Kocourem.

Anonymní řekl(a)...

Především to vytváří nepěknou nálepku pro ty, které by se do své pracovní či politické pozice dostaly i bez oněch kvót, zvláště pak pokud nejdou poznat od těch, které se jen vezou na rudé vlně kvót.

Ač bych z řady důvodů byla také proti, přijatelnější než kvóty na základě pohlaví mi přijdou kvóty na základě mateřství či rodičovství spojeného s řádnou výchovou dětí. Tolik asi k tvrzení Věry Honuskové "pořadí na kandidátkách dojednává v době, kdy musejí pro děti do školky apod." Pokud je hlavní komplikací v kariéře mateřství a výchova dětí, stejně by na kvótách podle pohlaví profitovaly jako černé pasažérky zejména bezdětné (či o děti nepečující) a výhradně na kariéru orientované ženy. Ostatně skutečnost, že ženy a muži si statisticky častěji volí jiné profese a mají v průměru rozdílné platy, je něco pro naší společnost vlastní a neškodné, naopak dnešní demografická krize má daleko destruktivnější charakter a to nejen pro sociální systém.

Veronika Malinovská

Peter Brezina řekl(a)...

Michale, ty tady někde vidíš, že by se "vážně" a "diskutovalo"? Nebo za způsob diskuse pokládáš svou tezi o "hluboce zakořeněném totalitním myšlení" lidí, s nimiž v takovéto ptákovině nesouhlasíš?
Přitom, jak vidět, rozumné nápady bys měl, kdybys byl ochoten skutečně diskutovat, i když mám pocit, že tvou přednesený nápad se s cílem té směrnice (nebo čeho), o které je tento post, poněkud míjí - tady asi nejde o "podporu pracovního zařazení žen" (což je teda mimochodem taky věta jak z Rudého práva...), ale o podporu jejich kariérních možností na úrovni topmanagementu, kam se z nějakých důvodů dostávají v míře, která hrubě neodpovídá jejich populačnímu podílu. Je to problém? Není to problém? A pokud ano, má se řešit? A jak? Tyto otázky mi přijdou zajímavější než povrchní psychologizující odsudky...

PS (s omluvou pro nezúčastněné): zkus se mi ozvat soukromě, chtěli bychom udělat kolejní ad revidendum a na tebe jaksi nikdo nemá kontakt... :)

Anonymní řekl(a)...

Systém kvót je z principu diskriminační, a to bez ohledu na to, zda má jejich zavádění nějaký "vyšší" smysl, či je jen škodlivé. Prohlašovat diskriminační přístup za antidiskriminační je ukázka sofistiky, nebo orwelovského doublethinku.

Současné rozdělení pozic a "diskriminace" žen mají své faktické důvody:
- mateřství, a pak následná starost o děti, jsou ve výsledku shodné s dlouhodobou vážnou nemocí (nemoc znamená koneckonců ne-moci, např. ne-moci chodit stále do práce).
Jde o výrazný zásah do profesní kariéry, jde ale o skutečné! omezení schopností, a o skutečné výrazné snížení pracovní upotřebitelnosti.
Proto mají ženy na stejných pozicích nižší platy, mají totiž (statisticky, nikoli individuálně) nižší i skutečné schopnosti a zkušenosti a mají výrazně sníženou využitelnost - např. nenadálá práce večer či o víkednu je v případě takovýchto závazků vždy problém, také potřeba odcházet z práce přesně na čas je ve skutečném provozu firmy problém atp.
Samozřejmě, muž se shodnými závazky a se shodnými pracovními výpadky (třeba kvůli nemoci nebo kvůli péči o děti) je omezen shodně, a pravděpodobně bude z těchto důvodů mít nižší plat.
- Různé formy poloúvazků a dělení jednoho úvazku mezi více lidí jsou méně efektivní, než standardní jeden úvazek pro jednu osobu. U nás ve firmě tyto poloúvazky provozujeme, kvůli nedostatku odborníků v oboru, třeba s ještě nedostudovanými vysokoškoláky, ale pokud bychom měli na výběr, nedělali bychom to - není to efektivní. Dva poloúvazky vytvoří pro firmu méně hodnot a zároveň stojí vyšší náklady, než jeden celoúvazek.
Výše uvedená omezení jsou v praxi reálná a nedají se zrušit nařízením o kvótách. V současné době je "řeší trh" nižším platem žen a nižším zastoupením žen na důležitých a náročných (odborně, časově) pozicích. Nižším platem/pozicí je kompenzována nižší použitelnost.
Zavedení kvót vlastně přiznává skutečnou nerovnost ve schopnostech a možnostech "antidiskriminovaných" skupin, obdobně jako je to se zaměstnáváním postižených - proč se zavádí kvóty a příspěvky na zaměstnávání postižených? Protože NEjsou stejně schopní.

Pak je tu ještě ohled na to, že ženy i muži (v současné době) skutečně volí jiné studijní obory a mají jiné rozložení kariérních představ. Možná to je jen nějakým genderovým zvykem, který časem pomine, možná to ale je také genetickou odlišností myšlení žen a mužů.
V současné době v mém oboru (IT) na programátorku/analytičku téměř nenarazíte, a když ano, její schopnosti jsou nesrovnatelně nižší, než u průměrného muže-programátora. Toto platí opět jen statisticky, ale je to velmi výrazné! Přitom bereme každého schopného člověka, bez ohledu na pohlaví/rasu, schopné lidi prostě potřebujeme, a ten luxus někoho diskriminovat si nemůžeme dovolit. Dokonce bereme i vysokoškoláky, jejichž využití je srovnatelné s ženou na mateřské (půlúvazky, čtvrtúvazky, zkoušková období, disertace...).

jar

Anonymní řekl(a)...

část II

Mně na návrzích kvót vadí jejich falešnost a nepřímost - kdyby bylo na rovinu řečeno, že budou zavedeny kvóty z důvodu (statisticky) menších schopností žen účinně pracovat (z důvodu mateřství a pozdější častější péče o děti), tak je aspoň o čem se bavit :-)
Jde vlastně o to přiznat, že mateřství je "těžká dřina", a jako takové opravdu! ženu znevýhodnuje. To ostatně dokazuje i to, že ženy, které se vzdají mateřství, jsou kariérně úspěšné.
Je dobré řešit podporu rodiny a mateřství, ale ne systémem kvót, který na pracovní pozice uměle dosazuje méně schopné a diskriminuje více schopné, a navíc který je podáván lživě a s udáním nesmyslných důvodů, asi kvůli politické korektnosti.
Uváděné důvody ("skleněný strop", genderové předsudky atp.) dle mého neexistují, nebo jsou minoritní. Trh toto skutečně spravedlivě řeší (spravedlivě pouze vůči efektivitě).
Pokud by existovala nespravedlivá nerovnováha v oceňování žen vůči jejich skutečným schopnostem a efektivitě, rychle by se do čela dostaly společnosti s převážně ženským managementem a převážně ženským obsazením, na mateřské a na půlúvazky ;-)

Diskriminace pomocí kvót mi také vadí z toho důvodu, že je v rozporu s chápáním rovnosti lidí, jak jsem ji pochopil a přijal. Uznávám rovnost příležitostí, nikoli zaručenou rovnost výsledků, a právě to systém kvót zavádí.

jar

Anonymní řekl(a)...

Podle mého názoru je to typická ukázka naivního přístupu ke korporátnímu právu. Soudě dle jejího životopisu komisařka Redingová nikdy v životě reálně nepracovala (povodně dělala novinářku přičemž od roku 1979 byla poslankyní v národním parlamentu, od roku 2009 evropského). Silně pochybuji o tom, že někdy v životě viděla akciovou společnost - nebo jakýkoliv jiný podnik - zevnitř a má nějakou představu o tom, jak obchodní společnost funguje a jak vlastně funguje byznys.

U takovýchto lidí panuje představa, že podnik řídí ředitelé (=zaměstanaci), zatímco představenstvo je něco jako správní rada pivovaru v Postřižinách. Že jako jednou za rok přijedou, projdou fabriku, sní klobásky a řeknou "Musíte se víc snažit pane řediteli" a odjedou.

Jinými slovy panuje představa, že členství v představenstvu nebo dozorčí radě je nějaké beneficium, léno nebo obročí, které je spojeno s bezpracným příjmem a jinými požitky. Protože to je to jediné, co taková Redingová kdy z činnosti statutára viděla.

Viděno takovouto optikou úplně chápu, že nerovnoměrná distribuce beneficíí je brána jako strašně nespravedlivá a že přece i ženy si plně zaslouží kouřit havanas, hrát golf, mít auto s řidičem a brát tantiemy.

Nikdo z těch sociálních inženýrů si ale neuvědomuje, že s členstvím v orgánech společnosti je spojena i reálná činnost a především velmi velmi reálná odpovědnost za škodu. V tom se niméně musím komisařky zastat, protože obdobný pohled na povahu funkce statutára mají i některé soudkyně na našich okresních soudech (aneb jak mi jednou řekla nějaká bába v taláru na nejmenovaném OS "On pan žalovaný přece nemohl vědět, že je společnost v platební neschopnosti. Dyť on tam byl jenom /jediným/ jednatelem")...

Jinak viděno čistě ekonomicky: pokud máme tvrzení, že "ženy jsou stejně schopné jako muži" a zároveň víme, že je obvyklé jim platit až o třetinu míň peněz, pak by se o ně všichni racionální zaměstnavatelé na trhu práce poprali, protože za míň peněz udělají stejně muziky. Protože se to zjevně neděje, musí to mít nějaký důvod.

Právně vzato je pak dle mého názoru celá směrnice obludná pitomost. Obchodní společnosti jsou primárně entity založené za účelem dosahování zisku. Ne proto, aby byly nástrojem budování nějaké byrokraticky nařízené utopie.

Skutečně nevím, proč by měl akcionářům někdo nařizovat, koho mají vybrat k řízení své společnosti. Je to přece stejně absurdní, jako kdyby mi někdo nařídil, že ve 40% případů, kdy se jdu ostříhat, si musím zvolit muže-holiče a ne ženu-holičku. Argument, že "není žádný továrník" protože akcie jsou kótovány na burze je podle mě mimo. Na valné hromadě jsou přece nějací lidi a ti tam mávají rukama. Že jsou ti "lidi" třeba banky je přece úplně jedno. Jsou to prostě subjekty, které někam vložily kapitál s tím, že z něho dostatnou maximální možnou dividendu. To je smyslem akciové společnosti a tomuto smyslu je také podřízen výběr členů představenstva a DR. Konec konců: každá dividenda se nakonec dostane k nějaké fyzické osobě, protože základem každé vlastnické struktury čehokoliv je nakonec nějaký člověk (lidé).

Navíc - existuje-li nějaká nerovnost mezi muži a ženami (jakože nějaká asi ano), žádná kvóta ji neodstraní. Stačí se podívat, jak ženské kvóty dopadly v jiných zemích, kde byly zavedeny. Jediné, co se stalo bylo to, že vznikla skupina "goldens skirts", což jsou ženy, které jsou členkami třeba padesáti dozorčích rad, kde jsou ale jenom do počtu. Jsou to takoví genderoví bílí koně :-)

Jan Tichý

Unknown řekl(a)...

Dobrý den všem,

děkuji za reakce a za diskusi. V bodech bych se ráda zastavila u několika věcí a kladla si další otázky:

- Bohužel nemám dostatek času ani energie reagovat na vše, co by si to žádalo, mám roční děcko a to mě zaměstnává, pokud nespí, úplně zcela... a pokud spí (přes den max 1h) nebo pečuje někdo jiný, snažím se prát, vařit, uklízet, vzdělávat se, pracovat, abych nevypadla úplně ze všeho, sledovat politiku, sportovat, věnovat se rodině a přátelům, atd... a na psaní nebo přispívání na Jiné právo bohužel zbývají času jen střípky (tohle píšu v 1:46). Není to částečně odpověď i na otázku, proč ženy mnohem méně na Jiné právo přispívají a mnohem méně na něm diskutují? A taky na otázku, proč je žen v DR podniků mizivé množství?

- Nerada bych sklouzla do konfrontačního tónu některých diskutujících, ale když někdo začne strašit feminismem, přestávám ho brát vážně. Česká představa že feminismus znamená: „my fousatý feministky, co si neholíme nohy, chceme zabít všechny chlapy na světě“, je opravdu dost mimo... Feminismů je celá řada (viz např.http://www.feminismus.cz/slovnicek.shtml#F) a jejich základním východiskem je (podle mě naprosto legitimní) snaha o zrovnoprávnění žen a mužů ve společnosti. Rovnost je hodnota, kterou prosazují všechny demokratické země, Listina základních práv a svobod ČR o ní hovoří již článek č. 1. Já si na základě tohoto na rozdíl od feministkobijců kladu s Nagl-Docekal otázku: „Jak může být člověk demokrat a nepřipojit se k feminismu?“

- Chtěla bych zopakovat, že NENÍ MOŽNÉ PŘIJMOUT MÉNĚ KVALITNÍ KANDIDÁTKU, v čem tedy diskutující spatřují pozitivní diskriminaci či diskriminaci pomocí kvót?

- Pokud se bavíme o omezování soukromého sektoru, nemá na to společnost plné právo? Proč nám to nevadí, když je to např. ve prospěch zdravotně postižených a ve prospěch žen nám to vadí?

- Nemohu souhlasit s tvrzením, že ženy „NEjsou“ srovnatelně kvalitní kandidátky na řídící funkce. Osobnostní kvality žen a mužů jsou srovnatelné, ženy mají ale obecně především z důvodu mateřství méně času a hůře slaďují soukromý a pracovní život. Jak je to možné, že muži-otcové, kteří chtějí dělat kariéru takové problémy téměř nikdy neřeší?

- Proč se pořád dokola objevuje tvrzení, že pozitivní diskriminace, a tedy návrh směrnice není v souladu s právem? Pokud někdo mluví o „pozitivní diskriminaci“, měl by definovat, co pod tímto pojmem rozumí... V předmětném návrhu se totiž jedná o pozitivní akce, jejichž přijetí umožňují nejen Smlouvy, EU judikatura a v ČR kontextu také ADZ (§7/2), tak ale i například Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (čl. 4/1), jejímiž signatářskými zeměmi jsou všechny země EU.

- Výtku týkající se nekonzistence argumentace Komise ve vztahu ke konkurenční nevýhodě těch firem, které pozitivní akce ve prospěch žen přijímají, a zároveň jejich tvrzené lepší konkurenceschopnosti sdílím. Myslím, že ze strany Komise se jedná spíš o snahu přiznat i to, že zavádění podpůrných opatření s sebou určité náklady v počáteční fázi přináší (zavedení konkrétních pravidel, vyhledávání kvalitních kandidátek, sledování statistických dat... atd.). Ve srovnání s celkovým přínosem tyto náklady však považuji za marginální. Jeden ze skrytých side effects – zprůhlednění nominačních procesů jako takových, je podle mě ba druhou stanu přínosem z největších.

- O chybné představě o racionalitě a efektivitě tržních „sil“ už psali jiní.

- Stejně tak již psali jiní o tom, že přijetí opatření, jejichž cílem je zvýšení podílu žen v rozhodovacích pozicích je pro ženy ponižující... Proč se nikdo neptá, zda je anebo není ponižující pro nekvalitní muže dostávat se na nejvyšší pozice? (nechci tu marně vyjmenovávat, jen, jak už někdo zmiňoval, mi na mysli tanou tzv. ODS rebelové nebo vynikající volební manažer ČSSD).

- Kdy se bude Rada a EP touto navrhovanou směrnicí zabývat a hlasovat o ní bohužel nevím, pokud se to dozvím, zkusím to dát sem do diskuse, jestli to bude možné.
- Statistiky např. zde (konec dokumentu): http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-12-860_en.htm.

Zdraví Pavla Špondrová

Anonymní řekl(a)...

ad Pavla Špondrová 29.12.12 14:38

Díky za reakci, za vyvolání diskuse a uvádění argumentů, samotnému mi zavádění kvót přijde tak zvrhlé, že se rád dozvím, jak to vidí oponenti. Zkusím oponovat, prosím neberte to osobně, skutečně se snažím věcně argumentovat, přesto musím v argumentaci řezat i tam, kde to je citlivé.

- "Bohužel nemám dostatek času ani energie", "snažím se ... vzdělávat se, pracovat, abych nevypadla úplně ze všeho" - a stále si myslíte, že až nastoupíte na (necelý?) úvazek do práce, budete stejně kvalitní kandidát na dané místo? NEBUDETE, a v tom je jádro pudla.
Na to samé místo se budou hlásit uchazeči (muži, ale i ženy), kteří za sebou/před sebou mateřskou nemají, starost o děti neřeší, strávili celý čas v práci nebo vzděláváním se... Kvóty mají toto nějak srovnat, podle mě to dělají nespravedlivě.
Po svých vlastních zkušenostech (muž, s manželkou 3 děti), mateřství a starost o děti a domácnost vidím jako skutečně velký závazek, který znemožní a ztíží lecos, nejen pracovní kariéru.
Vaše tvrzení potvrzuje, že z hlediska trhu (soukromé firmy) opravdu jste méně vhodný/schopný kandidát, a zasloužíte si menší plat. Musím znovu upozornit, že trh oceňuje pouze vaši efektivitu a hodnotu v práci, nikoli celkovou hodnotu vašeho života.
Uvedu příklad:
- člověk A - je to lenoch bez závazků, pracuje na 75%, pracovní výsledky má také na 75%
- člověk B - pracující matka - pracuje na 150%, ale z toho práci (pro firmu!) věnuje jen 75%, zbytek věnuje rodině
- člověk C - normální muž bez závazků, pracuje na 100%, pracovní výsledky má 100%
- člověk D - workholik bez závazků, pracuje na 150%, pracovní výsledky má na 150%
U výběrového řízení u soukromé firmy skončí v pořadí od nejlepšího k nehoršímu: D, C, A+B, a podle výkonu budou vypadat i jejich platy (jen vztah mezi výkonem pro firmu a výší platu nemusí být lineární).
Na příkladu je vidět společenská "nespravedlnost" - B i D absolutně pracují stejně (a to hodně), D bude mít velký kariérní postup, B bude v pracovní kariéře na úrovni kdejakého lajdáka. Ale to je SKUTEČNOST, kterou pracovní trh pouze reflektuje, nevytváří ji!

- "NENÍ MOŽNÉ PŘIJMOUT MÉNĚ KVALITNÍ KANDIDÁTKU" - nechápu, kam se tato argumentace ubírá.
Pokud máte volných pět pozic ve firmě, vyberete třeba z 50 kandidátů v průběhu výběrového řízení 5 nejlepších (6-7 se zálohou), a ty přijmete.
NIKDE v přijímacím procesu nenastává situace, kdy by si byli kandidáti rovni, jsou vždy seřazeni relativně dle předpokládaných schopností.
Pokud těch prvních 5 jsou všechno ženy, přijmete je. Představte si to jako anonymní test na VŠ, kde prostě oznámkujete testy a prvních pět projde, bez ohledu na pohlaví.
Jediný význam kvót, dávající v tomto procesu vůbec nějaký logický smysl, je pak právě v tom, posunout některé méně vhodné kandidáty mezi těch prvních 5, aby byly kvóty splněny.
Pokud jste měla na mysli nemožnost zneužití kvót pro výběr neschopných kandidátů (a tím diskriminaci schopných), je zahraniční praxe všeobecně velmi špatná, noviny přinesly ze zahraničí celou řadu kauz, kdy kvóty jsou v praxi využívány právě k preferování "neschopných" na úkor schopnějších. Vlastně je to tak normální stav, že nad tím většina lidí už rezignovala.
Viz Kanada a USA a problematické výsledky prosazování entických kvót.

jar

Anonymní řekl(a)...

- "Proč nám to nevadí, když je to např. ve prospěch zdravotně postižených" - mě to vadí, představoval bych si podporu postižených jinak, vidím to jako selhání principu rovnosti příležitostí, a převádění funkce státu na soukromé subjekty.
Společnost má "právo" na cokoli, co se mocensky prosadí, to nijak nesouvisí s pociťovanou "ne/správností".
Ostatně, kdo ty kvóty volil? Mě se např. nikdo neptal - ani ve volbách, ani v referendu. Třeba by si je naše společnost, pokud by se jí někdo zeptal, demokraticky nezvolila. To se ale dostáváme k demokratickému deficitu EU a zavádění zákonů nikoli volbou, ale úředním rozhodnutím.

- "Rovnost je hodnota" - tento odstavec je demagogie, sofistika jako z praku. Rovnost je základní hodnota demokracie, ale která rovnost? Já například těžko chápu, jak se demokrat může rozhodnout PRO kvóty, když to zcela evidentjě je v rozporu s rovností všech před zákonem. Nepřisvojujte si tedy prosím patent na chápání rovnosti a demokracie, ostatní distutéři vychází také z rovnosti a demokracie.

- "že ženy „NEjsou“ ... kvality žen a mužů jsou srovnatelné" - to může být většinou pravda, také to pravda být nemusí (např. ženy mohou být lepší), dnes to nikdo neví jistě. Myslím ale, že většina diskutujících zde možnost "genetické" nerovnosti ani nezaváděla. Řešila se nerovnost schopností způsobená stylem života (nevím, jak to lépe napsat).

- "tvrzení, že pozitivní diskriminace ... není v souladu s právem" - právních úprav/principů je vždy několik, navzájem se překrývajících, a směrnice představuje další posun od práv založených na svobodě k právům rovnostářským (socialistickým).
Ti, co s tímto posunem nesouhlasí, se samozřejmě snaží o posun opačným směrem. Obé je přitom v souladu se současným právem. Navíc právo se může těmi posuny měnit, samo postupné pronikání diskriminačních kvót do právního systému je toho důkazem.

- "nekvalitní muže dostávat se na nejvyšší pozice" - myslím, že váš příklad neodpovídá kontextu. V politice nejsou vybíráni lidé podle svých odborných nebo lidských kvalit/schopností, ale podle svých mocenských schopností - získat a udržet moc. V tomto ti jinak neschopní budižkničemové (třeba z ODS) jsou pravděpodobně schopnější.
Politička, která si nedovede mocensky prosadit a pohlídat ani své místo na kandidátce své strany, pak dále v politickém procesu (který je stejně nefér) prosadí co? Zde jste podlě mě zvolila neodpovídající "metriku", kterou se v dané oblasti poměřují schopnosti.

- "O chybné představě o racionalitě a efektivitě tržních „sil“ už psali jiní" - "jiní" už psali o všem, toto je argument anonymní autoritou. Jiní psali také o konci světa, únosu mimozenšťany, teorii dutozemě atp. Na jakékoli nesmyslné tvrzení najdete nějakou autoritu, která už tvrdila něco podobného.

jar

Anonymní řekl(a)...

tady je k "pozitivní diskriminaci" hezká diskuse: http://jinepravo.blogspot.cz/2011/11/obracena-diskriminace-v-praxi.html

jar

Olga řekl(a)...

ad "jar" z 29. 12.
Vážený pane "jar", ačkoliv Vás asi nepřesvědčím, nedá mi to nepřipojit malou poznámku k úvodním větám vaší reakce. Nevím, v jakém rozpoložení jste mohl dojít k názoru, že matky kvůli starosti o rodinu nemohou už efektivně pracovat v jiném zaměstnání (?) Z takového názoru jsem upřímně zděšená. Ano, při "kloubení" rodiny a zaměstnání opravdu praští v kostech, sama si říkám, jak asi dopadnou mé kosti po letech kojení:-)) Ale vážně: Sama mám (píšu pouze subjektivně) zkušenost právě opačnou než Vy. Do svého prvního zaměstnání na plný úvazek jsem se hlásila po první rodičovské dovolené a uspěla jsem. V době, kdy některým bezdětným kolegům bylo osobní ohodnocení kvůli nedostatečnému pracovnímu výkonu snižováno, mně je zaměstnavatel kontinuálně navyšoval. Ani dnes, když mám tři syny (doktoráty, pravda, pouze dva), by mě nenapadlo, že bych po letech studia a praxe měla na svou profesi rezignovat. Možná neskromně věřím, že by to byla pro společnost škoda...
Hodně štěstí a zdraví v novém roce všem čtenářům JP,
Olga Svobodová.

Jan Potměšil řekl(a)...

Mně připadá zajímavé, jak se řada diskutujících stále vrací k tomu předpokladu, že na ten který post jsou vybíráni ti nejschopnější. Když je pak poukázáno na to, že fakticky jsou kritéria posunutá (nebo úplně jiná), upřesní se, že i lokty a zákulisní hry jsou samy o sobě nezbytnou schopností (nutnou pro post samý?), které samy o sobě kvalifikují (jaké schopnosti tedy hledáme?). A opomíjí se, že třeba životopisy (nebo praktické zkoušky) bývají hodnoceny jinak, když z nich není zřejmé pohlaví kandidáta, a jinak, když ano. Neříkám, že znám lék na předsudky, diskriminaci či na nespravedlivou aplikaci "znalosti" průměru na individuality, které se průměru vždy vymykají, ani že nějaká směrnice je řešením, ale neviděl bych to tak jednoduše (abych mohl říct, že vše je nyní v pořádku, a proto quieta non movere). Navíc to, že je vše v pořádku, a i kdyby ne, není třeba to řešit, zde dovozují většinou zase jen muži. Chybí mi tu větší diverzita pohledů a ještě více osobních zkušeností (zejména těch, jichž by se zavrženíhodné kvóty měly týkat).

Anonymní řekl(a)...

ad "Olga" z 30.12.
"matky kvůli starosti o rodinu nemohou už efektivně pracovat v jiném zaměstnání" - zdá se, že si neporozumíme, toto mě ani nenapadlo, asi se mi nepodařilo přesně vyjádřit.
Co tvrdím, je jednodušší: pokud srovnáme STEJNĚ pracovité kandidáty BEZ závazků a SE závazky, ti bez závazku vyhrají. Závazkem nemusí být vždy dítě, ale i něco podobného - nemoc, náročný koníček (horolezectví...) atp.

ad Jan Potměšil 30.12.
"nutnou pro post samý" - pokud budete hledat kandidáta pro post vyšetřovatele Gestapa, kritériem bude třeba krutost. Nelze dovozovat, že kritéria podle kterých se vybírá kandidát na určitou funkci, jsou nějak obecně daná (odborná a morální).
Co jste tedy rozporoval?

Možná mám zkreslený pohled, daný mými zkušenostmi, ale diskriminaci ve svém okolí nepozoruji. Zatím vždy, když jsem potkal lidi, kteří se cítili jakkoli diskriminováni, tak na danou pozici byli jiní kandidáti lepší.
Skutečně diskriminovaného člověka jsem ještě osobně nepotkal.
Potřebu kvót nevidím, naopak se obávám násilného zprůměrování (socialismus k průměrování vždy vede), takže osobně vidím naopak potřebu zachovat co největší svobodu rozhodování.

Také přeji vše dobré v novém roce.

jar

Barbara Havelkova řekl(a)...

Ráda bych se vyjádřila k otázce zásahu do „soukromého vlastnictví“, kterou zde nadnesl Peter Brezina (za což mu děkuji). Můj argument směřuje k tomu, že raně kapitalistický narativ o absolutní ochraně soukromého vlastnictví před zásahy státu je v dnešním světě anachronický. Určité korporace mají v naší společnosti tak velkou ekonomickou moc a plní tak zásadní veřejné funkce, že je vhodné považovat jejich „corporate governance“ za věc veřejnou.

V první řade je třeba poznamenat, že směrnice se týká jen kotovaných společností a zároveň se neuplatní na „malé a střední podniky“ (čl. 3, definici viz výše v Pavline článku). Podíváme-li se na společnosti obchodované na Burze cenných papírů Praha, které mají roční obrat nad jeden a čtvrt miliardy korun (dívala jsem se na tržby, protože informace o nich jsou dostupnější - http://www.czechtop100.cz/files/aktuality/2012/1/01-hlavni-zebricek-top-100-dle-trzeb.pdf), jak vyžaduje směrnice, jedná se relativně malé množství společností. Přesně jsem to nepočítala, ale v celé ČR se nebude jednat o víc než několik málo desítek firem.
Nyní k jejich typu:
- Tím, že se jedná o veřejně obchodované firmy, jejich vlastnická struktura opravdu neodpovídá „panu továrníkovi“ (abych si půjčila Peterův pojem) – jejich akcie budou často ve vlastnictví penzijních fondů, případně dokonce státu. To je první moment, kde se podle mého stírá ostrá hranice mezi „soukromým“ a „veřejným“.
- Mnoho těchto firem navíc poskytuje základní infrastrukturu a plní tedy dost zásadní veřejné funkce (to se týká ČEZu a RWE Trangas, ale dle mého i společností jako je ČEPRO, OMV nebo Shell). Je způsob, kterým rozhodují skutečně čistě a výlučně „soukromou“ záležitostí?
- Tím se dostávám k otázce, zda je v dnešním světě, ve kterém mají různé nadnárodní firmy větší obraty než mnoho menších zemí (a s tím spojenou ekonomickou i jinou moc) vhodné se za každou cenu zasazovat a jakoukoli absenci zásahů do jejich „corporate governance“. Na rozdíl od USA, kde je silnější princip „shareholder control“ – tedy kontrola kapitálu – přistoupila většina evropských zemí k tzv. „stakeholder control“ (budu ráda za české termíny, pokud jsou). Mezi „stakeholders“ patří věřitelé, spotřebitelé, komunity, kde firmy působí, zaměstnanci, a jiní (proto například zmiňovaná účast zástupců zaměstnanců). Tento systém možná není tak „dravý“, ale má mnohé dlouhodobé výhody, principiální (demokratičnost) i pragmatické (stabilita systému).
- Jednou ze skupin, jejíž zájmy by měly být zohledňovány, jsou i ženy (jako spotřebitelky, zaměstnankyně, členky komunit, ve kterých společnosti působí,…). Není (na neexekutivní úrovni dozorčích rad) v pořádku (velmi mírnými prostředky – nejedná se o žádné kvóty!) se snažit o zastoupení jejich zájmů, životních zkušeností, atd.? Argument pro participaci i reprezentaci zde dle mne není až tak vzdálen argumentům pro kvóty v politice.
- K tématu proč je zastoupení žen „good corporate governance“ a mělo by být vnímáno jakou součást „corporate social responsibility“, doporučuji též tento článek Darrena Rosenbluma - http://digitalcommons.pace.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1398&context=lawfaculty.

Unknown řekl(a)...

Dobrý den,

mám jednu poznámku k formě této diskuse ve vztahu k posledním příspěvkům... nevím, kdo je to "jar", což mi dost zásadně snižuje chuť do diskuse.. A to se teda týká i dalších anonymů jako je kocour nebo ondra... Člověk by si měl za svými názory stát i se svým jménem, ne? Nerozporuji právo anonymně přispívat do diskuse, jen by taková osoba neměla podle mě úplně čekat (teda alespoň ne ode mě), že s ní bude diskutovat někdo další...

Každopádně díky všem za příspěvky a komentáře!

Zdraví Pavla Špondrová

Marketa Riha řekl(a)...

Dobrý den,
nejdříve děkuji paní Špondrové za zajímavý článek. Jsem ráda, že jste takto přispěla do diskuze o kvótách. Těšila jsem se na komentáře pod článkem, bohužel mi z nich bylo z větší části smutno - některé svým tónem velmi připomínají komentáře k článku nějakého pochybného internetového deníku, že zdražili rohlíky - to bych zde opravdu nečekala.
Je zajímavé, že do role znalců toho, "jak to doopravdy je s diskriminací žen", se pasují v drtivé většině muži.
Já se tématem zabývám a říkám otevřeně - ačkoli vnímám jisté argumenty proti, po důkladném zvážení jsem pro kvóty.
Pokud se člověk podívá na dějiny podílení se žen na veřejném životě - za což v tomto smyslu označuji i zaměstnání, studium atd. - ukáže se, že ještě před 100 lety byly čistě "mužskou" společností považovány za nerozumné, méněcenné, neschopné. Za 100 let ženy dokázaly udělat obrovský pokrok, ale z hlediska dnešních představ o rovnosti bohužel ještě ne úplně dostatečný. Ačkoli jejich potenciál je velký (viz údaje o počtu studentek atd.), často je to tak, že síť "kamarádíčků"-mužů (to nyní nemyslím nijak posměšně) funguje tak, že mezi sebe ženu nepustí. Např. dozorčí rady, kam se spousta lidí nedostane ani úplně kvůli svým schopnostem, ale spíš kontaktům.
Podle mne je nutné porušit tento odvěký vzor kvótami. "Přirozená" náprava tohoto pokřiveného systému, kde důležitější než schopnosti je mnohdy něco jiného, by trvala další století - a to není z hlediska dnešního pojetí diskriminace přípustné.
Samozřejmě firemní školky atd. samozřejmě ano, ale to samo o sobě problém v horizontu 5-10 let nevyřeší.
Shora uvedený návrh je podle mne moc mírný, ale jsem pro a myslím, že to bude první krok.
Co se týče argumentů, že "smíšené" dozorčí rady/podniky atd. přece nemohou být výkonnější a lepší - ale ano. Stačí se začíst do knih o business psychology - smíšené týmy jsou výkonnější. Jakto že se ještě neprosadily přirozenou cestou? Viz můj argument s "kamarádíčky" výše.
Částečně je to i chyba žen, že se stále pasují do role rozených pečovatelek o děti a zvladaček 100% domácích prací (to je samozřejmě myšleno trošku nadneseně). S touto obrovskou nespravedlností dělení práce v rodině je třeba něco dělat - na toto ženy velmi doplácejí, ať již ztrátou kariéry, možností, kvalifikace či finanční nesamostatností a závislostí na partnerovi.
Na závěr bych chtěla dodat, že je úplně normální, že si pánové myslí, že diskriminace žen neexistuje/není tak zlá/existuje jen u těch, co se diskriminovat nechají. Stejně jako já nevím, jak přesně jsou potenciálně diskriminováni další lidé z jiných diskriminačních důvodů. Pánům totiž taková diskriminace až na malé výjimky nehrozí, proto se jí ani nemusí ve svých vnitřních pochodech zabývat. A - jak říká staré české přísloví - podle sebe soudím tebe.
Alespoň bych na pány však apelovala, aby se nás snažili pochopit, snažili se alespoň lehce vcítít jaké to je potýkat se se strukturální diskriminací a neviděli hned rudě, jakmile se někde objeví slovo kvóta.
Markéta Říhová