pátek 16. listopadu 2012

Lukáš Křístek: Problém podjatosti soudce na případu Romana Smetany

Roman Smetana pomaloval před sněmovními volbami v roce 2010 na autobusech předvolební plakáty politických stran (ODS, KDU-ČSL) – mimo jiné ona pověstná tykadla. Jeho zaměstnavatel Dopravní podnik města Olomouce podal trestní oznámení. Občanská demokratická strana, které patřilo nejvíce poškozených plakátů, se jako jediná z takto poškozených politických stran domáhala v rámci trestního řízení náhrady škody. Ve volbách v roce 2010 byl lídrem ODS v Olomouckém kraji Ivan Langer, který ve volbách neuspěl. Danou trestní věc soudila olomoucká soudkyně Markéta Langerová – shodou okolností manželka Ivana Langera. Roman Smetana byl odsouzen k 100 hodinám obecně prospěšných prací a k zaplacení částky 15 667,- Kč ODS jako náhradě škody za pomalované plakáty. Peníze zaplatil, protože se bál exekuce. KDU-ČSL nemusel platit nic, protože tato se nepřipojila jako poškozená. Odmítl nastoupit trest obecně prospěšných prací, proto mu byl trest změněn na 100 dní vězení nepodmíněně.

V květnu 2012 podal tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil stížnost pro porušení zákona. „Podle názoru ministra spravedlnosti je však v daném případě třeba též zhodnotit, v jakém poměru se k sobě mají právo obviněného na svobodu projevu (byť uplatněné poněkud svérázným způsobem) a právo dotřených politických stran na ochranu majetku. Přitom vyjádřil přesvědčení, že pokud by byl proveden test proporcionality, a to zejména jeho část posuzující zasažené zájmy a použité prostředky, nevyznívá tak jednoznačně v neprospěch obviněného.“

Druhým okrajovým bodem stížnosti ministra byla námitka možné podjatosti samosoudce.
 

Nejvyšší soud 30. srpna 2012 stížnost ministra spravedlnosti zamítl. Dne 20. 9. 2012 prezident republiky sdělil, že nevidí důvod pro udělení milosti. Následně Smetana odmítl nastoupit přerušený trest odnětí svobody. V den voleb ho zatkla policie, protože neměla zatykač, tak ho propustila. On jako reportér zpovídal v sídle ODS v Praze premiéra. Nakonec byl předvolán pod pohrůžkou pokuty 50 000 Kč na oddělení policie do Bartolomějské a odpykává si trest.

Roman Smetana v daném trestním řízení dělal, co mohl, aby „ho zavřeli“. Na dotaz soudkyně-manželky Ivana Langera uvedl, že ji nepovažuje za podjatou. Proti rozsudku se neodvolal, odmítl trest obecně prospěšných prací, odmítl nastoupit nepodmíněný trest odnětí svobody.

Nebudu zde hodnotit skutkovou stránku případu (zda-li mohou tykadla na plakátech způsobit škodu; v nynějších krajských volbách v Olomouckém kraji si kandidáti ODS sami tykadla nechali natisknout). Mimochodem při čtení usnesení NS v dané věci je nutné mít na paměti, že se týká pomalování cca 30 plakátů na autobusech černou fixou. Zajímá mne podjatost soudce.

Podjatost soudce z pohledu státního zástupce

Státní zástupce dle usnesení NS (6 Tz 50/2012-I.) podjatost v dané věci nespatřil. „K otázce důvodu vyloučení soudkyně z vykonávání úkonů trestního řízení dodal, že za situace, kdy obviněný byl v průběhu řízení před soudem opakovaně poučován a dotazován a na to obviněný výslovně uvedl, že soudkyni nepovažuje za podjatou a nebude toto namítat, přičemž ani proti usnesení podle § 31 odst. 1 tr. ř. nepodal opravný prostředek (Samosoudkyně rozhodovala o své nepodjatosti, rozhodla, že není podjatá, Smetana nepodal stížnost), nelze mít s ohledem na obsah spisu, opodstatněnou pochybnost o tom, že jmenovaná soudkyně byla schopna ve věci nestranně rozhodovat.“
Argumentaci státního zástupce můžeme shrnout. Pokud obžalovaný nenamítne podjatost soudce, soudce může soudit dál.

Podjatost soudce z pohledu Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud na závěr svého odůvodnění usnesení (6 Tz 50/2012) konstatuje, že:

V návaznosti na uvedené skutečnosti je zapotřebí především zdůraznit, že u soudkyně JUDr. Markéty Langerové nelze dovodit, že by její vztah k dané věci či účastníkům nesl rysy, pro což by vznikaly reálné pochybnosti o její způsobilosti ve věci nezávisle a nestranně rozhodovat. V tomto směru je třeba také zdůraznit, že soudce je povinen vždy vystupovat profesionálně, čehož výrazem je i schopnost zachovat nezaujatost prakticky v jakékoliv situaci. Na potvrzení uvedených skutečností lze odkázat na postup jmenované soudkyně v průběhu trestního řízení, zejména na skutečnost, že v prvé fázi tohoto řízení po podání návrhu na potrestání (dne 23. 7. 2010, č. l. 81 spisu) usnesením ze dne 28. 7. 2010, č. j. 1 T 134/2010-60, tento návrh na potrestání podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 179a odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítla s tím, že nebyly dostatečně zjištěny skutečnosti, jež by podání předmětného návrhu odůvodňovaly, tj. zjistila nedostatky, pro které nebylo možno ve věci obviněného ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. řádně rozhodnout. Koneckonců, korektní přístup dotyčné soudkyně plyne i z faktu, že na počátku hlavního líčení dne 13. 5. 2011 upozornila, že její manžel je členem ODS a dotázala se obviněného, zda bude navrhovat její podjatost v této věci.

Zejména je ovšem namístě při posuzování dané problematiky zohlednit skutečnosti, které již byly částečně naznačeny. Obviněný byl již na počátku hlavního líčení upozorněn na vztah jmenované soudkyně k MUDr. et Mgr. Ivanu Langerovi, členu ODS, a byl dotázán, zda bude navrhovat její podjatost. Výslovně přitom uvedl, že podjatost nebude namítat, že soudkyni za podjatou nepovažuje. Obviněný také nepodal proti shora citovanému odsuzujícímu rozsudku žádné odvolání, v němž by případně podjatost namítal, a teprve v souvislosti s otázkou výkonu trestu obecně prospěšných prací sdělil, že rozhodnutí soudu nepovažuje za spravedlivé a nestranné a že v této věci daná soudkyně neměla rozhodovat, neboť je již z principu podjatá. Ovšem poté, co usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 1. 2012, č. j. 1 T 134/2010-140, bylo rozhodnuto, že JUDr. Markéta Langerová není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v dané trestní věci, opravný prostředek opět nepodal. [Uvedeným usnesení okresního soudu rozhodovala samosoudkyně JUDr. Markéta Langerová, srovnej § 31, odst. 1 TrŘ: O vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu.] Výše uvedené skutečnosti zmiňuje Nejvyšší soud záměrně vzhledem k argumentaci, která byla uplatněna ministrem spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona, event. samotným obviněným. Ta skutečnost, že soudkyně postupovala profesionálně již v prvopočátku po nápadu věci, byla již shora zmíněna (odmítnutí návrhu na potrestání). Po nařízení hlavního líčení, ale i následně, jak je výše uvedeno, činila dotazy na obviněného, zda snad tento není toho názoru, že vzhledem k tomu, že je manželkou politika, který kandidoval za stranu, která byla jednáním obviněného poškozena, by neměla být z jeho pohledu vyloučena. Pokud obviněný několikráte uvedl, že nenavrhuje její podjatost, nelze pak než učinit závěr, že následně koncipovanou argumentaci uplatněnou obviněným o tom, jak chtěl jednání a nepříslušnost zmiňované soudkyně zpochybnit apod., nelze přisvědčit. Obdobnou úvahu lze vztáhnout v této části i k vyjádření stěžovatele. Bylo prvořadým právem obviněného hájit svá práva, jak uznal za vhodné a v tomto směru mu také příslušelo právo namítnout podjatost soudkyně, tohoto svého práva nevyužil. Soudkyně sama důvody pro své vyloučení neshledala a jak vyplynulo z jejího postupu v této trestní věci, nevznikly ani pochybnosti o tom, že by se měla ve věci vyloučit. Jen na okraj Nejvyšší soud poznamenává, že ta skutečnost, že soudce bude manželem politicky angažované osoby, nemusí být důvodem pro jeho automatické vyloučení, neboť není vyloučeno, že tento soudce např. nesdílí politické myšlenky svého manžela (obdobný může být nesoulad v otázce partnerského soužití, náboženství apod.). Za situace, že by automaticky měl být soudce v takových případech vyloučen, bylo by patrně namístě zaujmout také kategorický závěr, že i soudce, který nebude sdílet určité politické představy, měl by být vyloučen, neboť nelze vyloučit, že bude rozhodovat proti takovému politikovi – straně. Shora zmíněnou úvahu uvedl Nejvyšší soud v souvislosti s problematikou obecného náhledu na otázku vyloučení soudce, která byla stížností pro porušení zákona k otázce tzv. „objektivního kritéria nestrannosti soudce“ zmíněna. Rovněž se naskýtala otázka, která nebyla předmětem úvah podané stížnosti pro porušení zákona, ale ani obviněného, zda a proč by měla být uvedená soudkyně vyloučena také pro rozhodování pomalování plakátů KDU-ČSL. Lze tedy uzavřít, že v daném případě nebyly shledány okolnosti, které by s ohledem na svoji povahu a intenzitu ve vztahu k věci nebo účastníkům řízení dosahovaly takové povahy a intenzity, že by soudkyně i přes svoji zákonnou povinnost ve věci nepostupovala nezávisle a nestranně.

Uvedené skutečnosti ve svém komplexu dovolují učinit závěr, že nelze přisvědčit stížnosti pro porušení zákona ani stran otázky podjatosti soudkyně JUDr. Markéty Langerové
.“

Argumentaci soudu shrnu
- Soudkyně v prvé fázi podmítla návrh na potrestání, protože v něm zjistila nedostatky, pro které nebylo možno řádně rozhodnout
- Obviněný byl soudkyní několikrát upozorněn na vztah soudkyně a MUDr. et Mgr. Ivana Langera
- Obviněný výslovně uvedl, že soudkyni za podjatou nepovažuje a podjatost nebude namítat
- Obviněný nepodal opravný prostředek proti rozhodnutí samosoudkyně, která se usnesením v dané věci pro podjatost nevyloučila

NS argumentuje tím, že subjektivně obžalovaný soudkyni za podjatou nepovažoval (obžalovaný následně řekl, že ji za podjatou považuje, ale že to bylo součástí jeho taktiky). Neuplatnil svá práva. A proto NS podjatost nedovodil.

Soudce může být podjatý buď ve prospěch obžalovaného, nebo v jeho neprospěch. Z argumentace Nejvyššího soudu vyplývá, že jestliže by měl být v dané věci soudce podjatý, pak v neprospěch obžalovaného. Pokud by zde bylo riziko, že soudce je podjatý ve prospěch obžalovaného Smetany, postačil by Nejvyššímu soudu názor obžalovaného, že soudce nepovažuje za podjatého? Může se názor nejvyššího soudu ve věci podjatosti soudce opírat o názor obžalovaného?

Dle mého názoru je nutné zvážit tyto skutečnosti
- Obviněný pomaloval mimo jiné i obličej manžela soudkyně, která i za pomalování plakátu s manželem uložila trest
- Manžel soudkyně, vrcholný představitel ODS, v daných volbách neuspěl
- ODS jako jediná politická strana požadovala náhradu škody (KDU-ČSL nikoli)
- Svým potenciálním rozhodnutím soudkyně mohla finančně pomoci organizaci (ODS), kde působí její manžel (to se skutečně stalo, Smetana zaplatil ODS náhradu škody 15 667 Kč; tuto částku dle NS nelze považovat za bagatelní).

Domnívám se, že NS nemůže rozhodovat na základě subjektivního názoru obžalovaného. Domnívám se, že Markéta Langerová se vůbec neměla ptát obžalovaného, zda-li bude namítat její podjatost a zda-li ji považuje za podjatou. Subjektivní názor obžalovaného nic nemění na skutečnosti, zda-li lze mít pochybnosti o podjatosti soudce. To by se příště soudci mohli ptát obžalovaných, zda-li se cítí vinni. A na základě jejich odpovědi rozhodnout.

Trestní řád v § 30 odst. 1 stanoví, že z úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro (mj.) jeho poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nemůže nestranně rozhodovat. Postačí, že „lze mít pochybnosti“. Podjatost je věcí subjektivní, a proto se dokazuje podle vnějších znaků. Proto se zkoumá, zda-li lze mít objektivní pochybnosti.

Nevím, zda-li soudkyně Langerová při svém rozhodování byla nebo nebyla podjatá, ale o to zde neběží. Dokazují se pouhé pochybnosti.

Opomenutí Listiny

Dle mého názoru případ rozhodoval soudce, o kterém lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti, tedy měl být pro podjatost vyloučen. Tím bylo porušeno Smetanovo právo, které zaručuje Listina základních práv a svobod – „Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci “ (čl. 38, odst. 1 Listiny). Soudce prvoinstančního soudu odňal Romana Smetanu jeho zákonnému soudci a rozhodl ve věci sám jako nezákonný soudce. Nejvyšší soud při posuzování případu ústavněprávně neargumentoval (srovnej §2, odst. 4 trestního řádu: “Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod“). V případu Víta Bárty nejvyšší soud ústavněprávně argumentoval (srovnej post May the Constitution be with you).

Důsledky:

Rozsudek, kterým byl Smetana uznán vinným a přinucen uhradit škodu a následně poslán do vězení, vydala osoba, která k tomu nebyla oprávněná. Proto Smetanovi nehrozí ani druhý trest, trest za vyhýbání se nástupu do vězení (maření výkonu úředního rozhodnutí). Dne 26. 10. byl trestním příkazem odsouzen k podmíněnému trestu. Státní zástupce se proti tomu odvolal, požaduje přísnější trest. A proto Romanu Smetanovi nehrozí ani třetí trest, opět za vyhýbání se nástupu do vězení (maření výkonu úředního rozhodnutí).

Závěr:

Nevím, jestli je Smetana vinen nebo ne. Ale zvláště v případě, kdy obžalovaný nevyužívá vůbec svá práva v rámci procesu (nemá advokáta, proti ničemu se neodvolá, se vším pro něj nepříznivým souhlasí), musí být státní zástupce i soud zvláště obezřetní v ochraně zákonných práv obžalovaného.

Lukáš Křístek

31 komentářů:

kocour řekl(a)...

Pokud vím, soudkyně Langerová Smetanu na začátku jednání výslovně upozornila, že je manželkou Ivana Langera, a ptala se, zda ji proto nepovažuje za podjatou. Nepovažoval. Ověřte si to. Pro mne to tím hasne.

P.H.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Na toto thema jsem již psal na svém blogu, tak jen stručně:

– Langerová se vyloučit měla, už z důvodu opatrnosti, a pokud je pravda, že tykadla byla přimalována mj. přímo jejímu manželovi, i musela, protože v tu chvíli by byl souzeným skutkem poškozen a byl by, minimálně potenciálně, stranou řízení.

– Podjatost, resp. podmínka nestranného a nezávislého soudu, má subjektivní i objektivní stránku, proto není bez významu, že ji Smetana nenamítl.

– Skutek hodnotím spíše jako přestupek proti majetku, trestněprávní kvalifikace pomíjí, že šlo víceméně jen o mírný exces z realisace svobody projevu.

– Smetana byl uvězněn oprávněně, ale přesto měl dostat milost, protože do toho, co se s ním dělo dál, ho "uvrtali" různí nezodpovědní aktivisté typu ČHV.

Christabel řekl(a)...

Mám námitky proti tomu, co vyvozujete z citací státního zástupce a soudu.

Z citovaných dokumentů je zřejmé, že si nikdo nemyslí, že pouhá námitka podjatosti ze strany obžalovaného má být rozhodující.
Jde o komplexní posouzení objektivní i subjektivní stránky. Například to co uvádíte jako "shrnutí argumentace státního zástupce" považuji spíše za zkreslení této argumentace.

Myslím, že pokud se soudkyně necítí podjatá a její podjatost ani žádná ze stran nenamítne (mohl to udělat i státní zástupce), pak není příliš prostoru k dalšímu manévrování na poli podjatosti.

Ivo Telec řekl(a)...

Výborně napsaný příspěvek!

Naprosto souhlasím (zejména s posledním odstavcem).

§ 30 odst. 1 tr. ř. je jasný. I kdyby nebyly subjektivní pochyby o podjatosti, jsou zde dány objektivní pochyby, a to i ve spojení s povinnostmi soudců podle § 80 odst. 2 zák. o soudech a soudcích (demonstrativní výčet).

Objektivní otázka nepodjatosti totiž sleduje též veřejný zájem na veřejném blahu nestrannosti soudnictví a také toho, aby se soudnictví zbytečně nedostávalo "do řečí".

Již sám příspěvek a právní a politické diskuse o věci (i jinde ve veřejném prostoru) svědčí o tom, že objektivní pochyby nebyly rozptýleny ani dosud.

Soudkyně měla a mohla hledět i na tuto stránku (ochranu soudnictví).

Při tvrdším postupu ve veřejném zájmu si lze představit i dosti snadno odůvodněnou kárnou žalobu na soudkyni.

Buď chceme mít soudnictví na úrovni, anebo nechceme.

Soudci musí počítat s tím, že jejich úřad je mimořádného významu, a proto jej také musí chránit, byť by jen "před řečmi".

K tomu je ale zapotřebí i jistý stupeň skutečné soudcovské důstojnosti (a zralosti a moudrosti). Soudkyní také není "každá domovnice".

Z hlediska tohoto veřejného zájmu na stavu soudnictví je pak úplně jedno, co a jak činí nebo nečiní obžalovaný, co si snad myslí nebo ne.

Sám nejsem přesvědčen (z toho, co vím) o tom, že by paní soudkyně snad jednala podjatě. "Jen" velmi přísně a právně jednostranně - bez ohledu na poměření svobody politického projevu (za určitých okolností stavu společnosti) a práva k majetku. Řekl bych, že to ji (nás) ale ve škole neučili. (Teprve teď se s tím začíná a spíše jen někde.)

P.S. K Nejvyššímu soudu (v jiné věci):

Nejvyšší soud odmítl delegovat civilní věc jinam za stavu, kdy se případ přímo týkal krajského soudu jako zadavatele veřejné zakázky, přičemž tento krajský soud o věci rozhodoval.

Došlo pak k tomu, že organizačně podřízený soudce Krajského soudu v Brně vyslýchal svého organizačně nadřízeného předsedu (dnes shodou okolností trestně stíhaného) v civilní věci, která se (rovněž) týkala Justičního areálu v Brně.

Podle Nejvyššího soudu ale nebylo vhodné takovou věc delegovat jinému soudu. Nevím, zda to psal asistent soudce NS někde u oběda a soudce pak podepsal "něco", "nevěda co". "Za běžného stavu vědomí" (zdravým rozumem) asi nelze k takovému právnímu závěru dojít. I zde došlo k ohrožení pověsti soudnictví. Ale možná se mýlím ...

kocour řekl(a)...

Tomáš Pecina: Podle mne Smetana měl být zbaven svéprávnosti. Už jen proto, jak snadno ze sebe nechal udělat užitečného idiota.

Debat, zda měl či neměl dostat milost, se s dovolením i bez dovolení a jistě i z pochopitelných důvodů minimálně do března 2013 zdržím.

P.H.


P.S.: Tedy moje poloslepá teta by sem psát nemohla ... to je narážka na to dokazování, že nejsem robot.

Pavel Uhl řekl(a)...

Velmi vítám, že autor otevřel tuto otázku a myslím, že je dobře, že tak učinil ve velmi izolované podobě. Nejvyšší soud redukoval otázku podjatosti na rozměr subjektivního vnímání obžalovaným. Za předpokladu, že obžalovanému byly známy všechny důvody (manželství Langrových), tak relevanci subjektivizoval absolutně. Myslím si, že to nebyl správný závěr.

Otázka podjatosti se netýká ryze obžalovaného. Týká se všech, protože uplatňování trestní sankce má širší význam a svým způsobem vyjadřuje jakým způsobem se stát staví k některým otázkám. Smyslem stížnosti pro porušení zákona je pak odstraňování některých excesů, které z nějakých důvodů (jakýchkoliv) nejsou uplatněny z pozic procesní obrany obžalovaného, popřípadě nemohou být uplatněny.

Pokud se stěžovatel (ministr) k otázce podjatosti nemohl vyjádřit v původním řízení a současně má zákonný prostor tento typ námitky v řízení uplatnit, tak je popřením logiky příslušného procesního nástroje, že k této námitce soud nepřihlédl a věcně otázku podjatosti neprozkoumal. Skutečnost, že stížnostní důvod byl nebo nebyl uplatněn obžalovaným v původním řízení nemá podle zákona vliv na jeho přípustnost v řízení o stížnosti.

Pokud by soud byl důsledný, tak by měl všechny stížnostní důvody vypořádat takto formálně. Soud měl tedy férově říci, že je obžalovaný prostě neuplatnil a tím to končí a soud to dál nezajímá, což je závěr zjevně absurdní. Zákon v řízení o stížnosti pro porušení zákona nerozlišuje procesní a hmotněprávní důvody. Z uvedených důvodů se tedy domnívám, že soud měl otázku podjatosti podrobit věcné úvaze s odhlédnutím od chování obžalovaného, protože jeho postoj se právně vzato posouzení otázky podjatosti nijak netýká. Podjatost je objektivní skutečnost nezávislá na postoji obžalovaného. Jeho postoj může být pouze procesním podnětem posouzení v hlavním líčení, ale nikoliv hmotněprávním důvodem rozhodnutí v řízení o stížnosti.

Anonymní řekl(a)...

No moment:

"Trestní řád v § 30 odst. 1 stanoví, že z úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro (mj.) jeho poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nemůže nestranně rozhodovat"

Takže nerozumiem obom reakciám na článok. To, že niekto nepovažuje sudkyňu za zaujatú, ešte neznamená, že zaujatá nie je.

Keďže je pravda, že tykadlá mal jej manžel namalované, Langerová sa mala vylúčiť z konania. Keďže sa nevylúčila, rozhodol nezákonný sudca.

Takže žiadne také, že "Smetana bol uväznený oprávnene", resp. že "nie je bez významu, že zaujatosť Smetana nenamietol", to je v právnom štáte jednoducho neprípustné.

Každý všeobecný súd má v prvom rade chrániť ústavnosť a až potom zákonnosť. V SR je to názor Ústavného súdu SR (sp. zn. II. ÚS 13/01), v ČR nemám informácie, či o tom hovorí priamo ústavný súd.
Pokiaľ by sudca nedodržal podmienku rovnosti strán, resp. kritérií zákonného sudcu určených presnejšie zákonmi, mal by byť za porušenie ústavy zodpovedný obdobne ako napr. lekár je zodpovedný za chyby pri výkone povolania. In concreto nešlo o hard case, napriek tomu konanie trpí závažnými vadami.

Ondrej Pivarči


Anonymní řekl(a)...

Podjatost je samozřejmě věc subjektivní a také nevidím problém v tom, že by se měla vyloučit, protože to má nějaký dopad na jejího manžela, zvlášť pokud ty dopady nejsou osobnostní a majetkové (snaha autora to na to navléci je dosti krkolomná), ale pouze komunálně-politické. Naopak tím, že upozornila na své manželství, tak nechala straně obžalované možnost podobná tvrzení jako má autor tohoto článku prokázat nezávislou stranou.

Souhlasím s autorem pod nickem Kocour, že ze sebe pachatel dodatečně udělal užitečného idiota a že je jen hloupou loutkou, u které hledat vnitřní logiku, proč nějaký instittut nepoužil, nemá dávno smysl. Stala se z něj celebrita v dnešním slova smyslu.

Michal Vopálenský

Ivo Telec řekl(a)...

Omlouvám se některým, ale účelem veřejné diskuse by nemělo být hodnocení spoluobčana pana Smetany, k čemuž nejsme nikdo povolán. Jako lidé jsme různí.

Podstata věci také spočívá jinde.

V tom, zda soudce (soudkyně) jako ústavní činitel, podrobitelný veřejné (i odborné) kritice, má chránit veřejný úřad soudcovský a důvěryhodnost soudnictví jako celku i tak, že se raději vyloučí z projednání věci, jež se týká jejího manžela, než by zavdala pochybám veřejnosti. (Objektivní stránka podjatosti ve vazbě i na soudcovské povinnosti.)

Pokud vím, v tomto duchu již rozhodl např. NSS v jiné věci (a ESLP). Údaje ale nemám zrovna po ruce (jsou v advokátním archivu).

Jde o stav soudnictví a o důvěru v něj v očích veřejnosti. K naplnění tohoto cíle snad lze po soudcích chtít "nějakou oběť" (raději se vyloučit z projednání a rozhodování věci týkající se manžela). Anebo ne?

Tomáš Pecina řekl(a)...

Tato diskuse trochu připomíná cca sto let staré vášnivé spory mathematiků nad tím, že některé problémy jsou v rámci daného axiomatického systému nerozhodnutelné: "platonici" to nemohli akceptovat, protože podle nich řešení "objektivně existuje", jen ho neumíme najít.

Omezovat podjatost na její objektivní aspekt je, domnivám se, podobná chyba: v takovém přístupu buď soudce podjatý je, nebo není (objektivně), a je jen věcí procesní techniky to s rozumnou mírou věrohodnosti prokázat.

To neodpovídá složitější povaze podjatosti, a aby se předešlo těmto úvahám (na jejichž konci by mohl být v českých poměrech klidně i znalecký posudek na nepodjatost soudce), uplatňuje se dvojí test nestrannosti a nezávislosti soudu. Jestliže je soudkyně tetou poškozeného, musí se vyloučit, byť by stokrát tvrdila, že k němu má naprosto neutrální vztah, a pokud soudce křičí na obviněného, že je hanebný skunk, ničema a vůbec ošklivé kačátko, musí to učinit rovněž, i kdyby ho předtím nikdy neviděl a neměl s ním nic společného.

Protože, jak známo, not only must Justice be done; it must also be seen to be done.

Ad PU: Obviněný, který neuplatňuje svá procesní práva, může dojít k úhoně, stejně jako žalovaný, který se nebrání civilní žalobě. Svět není spravedlivé místo. U Smetany vidím navíc jako přitěžující okolnost, že se bránit hodlal, ale mimoprocesně, mediálně, tedy že se sebe chtěl udělat hrdinu. To má své náklady (takový Ing. Fiala by mohl vyprávět).

Ivo Telec řekl(a)...

Možná jsem způsobil nedorozumění.

Podjatost soudce má samozřejmě stránku subjektivní (vedle objektivní). V určitém vulgárním pohledu ale zdůrazňujeme spíše stránku subjektivní.

V daném případě jsem proto chtěl poukázat na opomenutý pohled objektivní. - Bývá poměrně často opomíjen i jindy.

Anonymní řekl(a)...

Dělení na objektivní a subjektivní je nesmysl a argumentační lapsus. Dovedu pochopit dělení lhůty na podobné kategorie v teorii, ale i to je terminologický nesmysl, protože obě lhůty jsou pevně dané (tedy zjevně objektivní - každý je spočítá stejně) a obě se odvíjejí (objektivně) pevných začátků, jen každá ze stran je může mít jiné, což ale může nastat i tzv. objektivní lhůty.

Neexistuje objektivně a subjektivně spáchaná vražda, neexistuje objektivní a subjektivní stránka podjatosti. To jen někdo v teorii a zcela nesmyslně nazval zavinění subjektivní stránkou T.Č. , ačkoliv se subjektem nemá nic společného. Zavinění je stejně objektivní jako celá skutková podstata.

Podjatost je definovaná objektivně (jen poněkud nepřesně a neurčitě jako u každé složitější situace) ale rozhoduje o ní soud, tj. on (soud) musí mít pochybnosti "pro poměr k věci nebo osobám". Rozhodně neplatí, že když já (jako soudkyně) nemám pochybnosti, že přesto se mám vyloučit. To je logický nesmysl, co chcete po soudkyni. Takové to myšlení "já si to sice nemyslím, je to případ jako každý, ale protože si to bude myslet paní Nováková, tak se z toho vyloučím".

Jiří Havlát

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Při rozhodování, zda v daném případě existuje legitimní důvod k obavě, že konkrétní soudce není nestranný, je subjektivní vnímání účastníka řízení sice důležité, ale nikoli rozhodující. Co rozhoduje, je, zda obava může být považována za objektivně ospravedlněnou [Thorgeir Thorgeirson proti Islandu, rozsudek ESLP, 25. 6. 1992, č. 13778/88, § 51; viz komentář J. Kmece k Úmluvě, čl. 6 odst. 1].

Tomáš Sobek řekl(a)...

Zdeněk říká, že rozhoduje to, zda obava o nestrannosti soudce může být považována za objektivně ospravedlněnou. Tedy ospravedlnění obavy o nestrannosti soudce hodnotíme podle toho, jestli by nestranní pozorovatelé (hypotetické auditorium) takové ospravedlnění akceptovali jako rozumné.

Nestrannost soudce nakonec hodnotíme podle toho, co by o ní řekli nestranní pozorovatelé.

Anonymní řekl(a)...

jenže žádný jednotný názor nestranných neexistuje. Naopak svůj názor prosazují ti, co langera nemohou

J.Pavlát

Tomáš Pecina řekl(a)...

Žijeme v neopositivistické době, Tomáši, objektivisuje se vše, i subjektivní obavy. Dovedeno o stupeň dál, Smetanovy subjektivní neobavy z podjatosti by mohly být zcela pominuty s odkazem na to, že hypothetické auditorium nestranných pozorovatelů by je pociťovalo. Já to říkal, nakonec stejně skončíme u posudku znalce :-)

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad TP Jedna věc je, jestli při rozhodování o nestrannosti soudce jsou subjektivní obavy účastníka řízení postačující podmínkou, druhá věc pak to, jestli jsou nutnou podmínkou. To druhé záleží na tom, jestli máme sklony k paternalismu.

kocour řekl(a)...

a) Obavy jsou vždy subjektivní.

b) Upřímně řečeno, objektivní stránka věci mne vůbec nezajímá, a de lege ferenda neměla by zajímat ani zákon. Strana by prostě měla mít absolutní právo vyloučit z rozhodování o ní kohokoli, kdo se jí nějak nezdá (vyjma státního zástupce), třeba proto, že má křivý nos, právě proto, aby si nemohla stěžovat posléze a natahovat vše donekonečna. S jedinou výjimkou: že o soudci (či znalci, např.) vyjde dodatečně najevo něco, co strana původně nevěděla a co jej jako nezávislého arbitra znehodnocuje.

P.H.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad TS:

Ano, státní paternalismus, to je ten správný termín.

Česky pojaté trestní právo je důsledně nediskursivní, což je obvykle v neprospěch obviněného (k argumentům obhajoby se zásadně nepřihlíží, protože každá obhajoba podle soudců snižuje nebo přímo znehodnocuje spravedlnost rozhodnutí), zde to Smetanovi naopak prospělo, protože mnohými je fakticky dovozováno, že mu nesmí uškodit, že se hájil chybně. Výsledkem není vyšší míra spravedlnosti, spíš celkem strašidelné panoptikum, ve kterém obhajoba přitěžuje (což se zde řešilo nedávno v souvislosti s postem J. Vučky) a její absence může být naopak důvodem pro invokaci mimořádných opravných prostředků.

To už snad raději ty primitivní americké porotní soudy!

Anonymní řekl(a)...

Příspěvkem jsem chtěl mimo jiné nastolit otázku, zda-li je podjatost soudce problém obyčejného práva, či ústavního práva. Možná to je i problém ESLP.

I kdyby to byl problém jen "obyčejného" práva, pak se musí vzít v úvahu, že se nejedná o řízení sporné v rámci o. s. ř. V něm bych argumentoval "vigilantibus iura".

V trestním právu mají OČTŘ postupovat z úřední povinnosti. A protože "Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu", nebojím se toto ustanovení použít analogicky i na tvrzenou nepodjatost soudkyně obžalovaným.

Argumentace typu obžalovaný nepovažoval soudkyni za podjatou je (by měla být) v trestním právu bezvýznamná.

Lukáš Křístek

kocour řekl(a)...

Lukáš Křístek:

" ... pak se musí vzít v úvahu, že se nejedná o řízení sporné ..."

A to je právě ta základní chyba českého trestního práva a jeho nejhorší komunistický pozůstatek, že se nejedná o sporné řízení. Od něhop se odvíjí všechen ten ostatní marast. To už rovnou můžeme zrušit obhájce a převést jeho funkce na státního zástupce ... ten přece má být taky nestranný, že? Tak na co obhájce? A možná by mohli zůstat jen zcela nestranný vyšetřovatel a zcela nestranný soudce, ostatní u soudu svou zaujatostí pro tu či onu stranu vlastně jen zaclánějí. Sorry za ironii.

P.H.

Maxim Tomoszek řekl(a)...

Co se týče subjektivního prvku podjatosti, existuje řada studií, které jasně ukazují, že lidé mají tendenci přeceňovat svou objektivitu a často dospějí k závěru, že jsou nestranní, i když ve skutečnosti tomu tak vůbec není. Z tohoto důvodu nemůže být subjektivní prvek tím rozhodujícím.
Maxim Tomoszek

Maxim Tomoszek řekl(a)...

Co se týče subjektivního prvku nestrannosti: existuje řada studií, zaměřených na různé profese včetně soudců, které přesvědčivě ukazují, že lidé mají tendenci významně přeceňovat svou objektivitu. Velmi často budou tvrdit, že se necítí být podjatí, i když ve skutečnosti tomu bude přesně naopak. Vůbec se to nemusí dít úmyslně, i když samozřejmě i to je možné a mělo by to být bráno do úvahy. Proto by subjektivní prvek nestrannosti rozhodně neměl být tím rozhodujícím.

Maxim Tomoszek

Anonymní řekl(a)...

Pokud podjatost podle některých spočívá jen v blízkosti/známosti, tak by nemohlo v českých podmínkách proběhnout u US nepodjaté řízení o zrušení zákona snižující platy soudců.

Ono je velký rozdíl, když Podmáslí pomalovával všechny billboary, resp. všech politiků nebo by měl na mušce jen Langera pro nějaký zjevný důvod (mafián, paroháč, nschopný atp.) . Upřimně řečeno soudkyně rozhodla nejmírněji jak mohla, takže možná ji byl čin lidsky sympatický a manželova kampaň zcela ukradená. Odlišit paní Langerovou a paní Klausovou by se měli někteří diskutující naučit.

Ladislav Pošta

Martin Bílý řekl(a)...

Jestliže je subjektivní hledisko rozhodující při rozhodování o nepodjatosti (soudce není podjatý, jestliže jeho podjatost účastník nenamítá), pak by mělo být rozhodující i při rozhodování o podjatosti (soudce je podjatý, jestliže jeho podjatost účastník namítá).

kocour řekl(a)...

Martin Bílý:

Ano, přesně to prosazuji od doby, kdy mne média donutila se otázkou podjatosti obecně hlouběji zabývat. Napsal jste to výstižněji a stručněji než já, díky.

Jedinou výjimkou má být situace, kdy se účastník o zaujatosti soudce dozví až dodatečně.

Kdyby to takto fungovalo, ušetřili bychom si mediální orgie kolem kauzy znalce Mazla i kolem kauzy trolejbusáka Smetany.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Soudce byl objektivně nahý, a my tu vedeme diskusi o tom, jestli si to měl také subjektivně uvědomit (a zda to mělo mít právně vynutitelné následky) nebo se mohl spoléhat na to, že obžalovaný řekl, že nahý není. Pak se ale debata posunuje do roviny subjektivní sebereflexe soudce, a přitom všichni víme, jak H.Ch. Andersen líčil, že se to vyvíjelo s císařem. Nedá se podle mého názoru (z právního hlediska) vyčítat NS, že nečte pohádky. Z lidského hlediska bych jim to vyčítat mohla, ale je-li tu tento procesní problém, tak co s tím? Že na subjektivním vnímání soudce nezáleží, i když jej dotčení jedinci ujistí (v rámci zákonem procesně upraveného postupu) o opaku? To sice lze - a tento případ je natolik exemplární, že by to asi možné bylo - ale řešte potom ty následné případy, kdy se na to všichni budou odvolávat za okolností už ne tak přesvědčivých. Vezměte si, že na námitku podjatosti se musí zeptat každý soudce bez ohledu na to, zda jde o trestní, obchodní nebo občanskoprávní spor, a představte si, jak potom budete čekat na vyřešení námitky podjatosti protistrany jako posledního prostředku v situaci, kdy protistrana (v horším případě před deseti lety, na začátku soudního sporu) na přímou otázku soudce oznámila, že podjatost nenamítá. Taková juristická doktrína Vám efektivně zablokuje justiční systém. Pak budete na závěr kroužit okolo MS, ať Vám zaplatí aspoň průtahy. Ne, myslím, že to fakt nejde a přikláním se k tomu, že i v justičním systému by mělo ANO znamenat Ano, a NE by mělo znamenat NE. Sorry, byť připouštím že u dotyčného mohla sehrát svou roli skutečnost, že neměl advokáta (to nevím úplně jistě, jen si to myslím) tak nemám za to, že NS rozhodl nezákonně (byť si lze představit, že by rozhodl i i opačně).

Pavla Boučková

Anonymní řekl(a)...

Ještě se zapomnělo na to, že manželství je stav právní, nikolv faktický. I když je v zákoně o rodině uvedeno něco frází o kráse rodiny a harmonickém poutu manželů, ještě to neznamená, že by manželka fakticky nemohla mít vztah k manželovi zcela apatický nebo mírně ignorantský. Bral jsem nepodjatost soudkyně Langerové tak, že jí je manžel šumafuk (automaticky se z toho snad zpovídat v rámci TŘ nemusí) a nahraje tedy obžalovanému, ať namítne její podjatost sám, aby mohla případně svoji nepodjatost zdůvodnit.

Chápu to tak, že se nesnažila o jina typický alibismus "co řeknou lidi", když jde jinak právně o tuctový případ.

Michal Hanbalík

Martin Kopa řekl(a)...

Už jsem to uvedl k postu Hynka Baňoucha, ale i tohoto postu se vlastně týká dnešní aktualitka v podobě rozhodnutí Harabin proti Slovensku, zejména jeho bod 131, viz. http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-

Anonymní řekl(a)...

For: Michal Hanbalík
I to co píšete je podjatost. V kauze (a obecně u podjatosti) se neprobírá zda jde o podjatost pozitivní nebo negativní, protože obojí je možné.

Dosazeno do vaší rovnice - manželka je podjatá vždy, jak v případě, že má manžela ráda, tak i v případě, že jej ráda nemá.

Patrik Šebesta

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Patrik Šebesta:

Trefná připomínka. Ano, manželka je podjatá vždy; a nebo soudce, který rozhoduje o svojí manželce. Co o tom oba říkají, nebo o tom říká někdo třetí, je celkem jedno. Jediná úspěšná protimánitka by mohla být, že se manželé vůbec nikdy nesetkali a neznají se.