sobota 3. listopadu 2012

Jakub Drápal: Volební právo vězňů - protiústavní úprava?

Advokát Davida Ratha Adam Černý si v Událostech ČT ze dne 9. 10. 2012 stěžoval, že jeho klient nemůže volit do zastupitelstva kraje, protože jeho vazební věznice je v jiném volebním obvodu než místo trvalého pobytu. Je pouze příkladem jedné z tisíců osob omezených na svobodě, kterým je momentálně bráněno v přístupu k volbám. Kdo z vězněných může dnes volit?. Podle čl. 18 Ústavy ČR, čl. 21 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod mají vězni (v zásadě) právo volit do Parlamentu ČR a Evropského parlamentu. Každému vězni zákon umožňuje volit do Poslanecké sněmovny, do Senátu však ne. Zákonná úprava stanoví, že aby vězeň mohl volit, musí být vyhlášeny volby jak ve volebním obvodě, kde má trvalý pobyt, tak v obvodu věznice. Vězeňská služba toto interpretuje tak, že se ve stejném volebním obvodu musí nacházet jak věznice, ve které je umístěn, tak místo jeho trvalého pobytu. Jak vyplývá ze statistik Vězeňské služby, každý druhý rok může volit pouze 2 % vězňů oproti 33 % obyvatelstva. Ve volbách do zastupitelstev krajů mohou z vězněných volit pouze obvinění, ve volebním kodexu je aktivní volební právo vězňům přiznáno. Od června 2012 jsou podmínky pro volby do zastupitelstev krajů totožné jako u voleb do Senátu, nicméně do té doby mohli volit pouze ti obvinění, u kterých se shodoval nikoli volební obvod, ale volební okrsek. Není divu, že ve volbách roku 2008 se zúčastnil pouze 1 obviněný z 2381 držených ve vazbě. Uvidíme, zda rok 2012 bude odlišný.

Proč se volebním právem vězňů zabývat? Důvodů je několik. Snaha o soulad mezi Ústavou a zákony, o vytváření vztahu jednotlivce či o reintegraci vězňů do společnosti. Smutnou skutečností je, že v podobném postavení jako jsou vězni, se nachází i další osoby vyjmenované např. v § 6 odst. 1 b) zákona o volbách do Parlamentu ČR, tedy osoby v nemocnici, sanatoriu, ústavu sociální péče ap. Tato problematika se tak týká širších vrstev než pouze vězňů, přesto se v tomto příspěvku zabývám pouze jimi. Zajímavou skupinou jsou proto, že jejich počet je statisticky evidován, lze tedy dovodit, zda by jejich hlasy měly vliv na výsledek voleb.

Změnili by vězni výsledky voleb, pokud by volební zákon reflektoval Ústavu? Podívejme se na výsledky tří nejúspěšnějších ze senátních voleb na Praze 4, kde se nachází pankrácká věznice. Eva Syková (ČSSD) získala 7 055 hlasů, Tomáš Töpfer (ODS) 6 756 a Petr Štěpánek (SZ) 6492. Přestože tyto výsledky jsou dostatečně těsné, uvažujme pro potřeby tohoto příkladu, že by Petr Štěpánek získal o 250 hlasů více, tedy 6 692, rozdíl s Tomášem Töpferem by byl tak 14 hlasů. Dle volebních preferencí vězňů, vypočítaných z údajů Vězeňské služby a ČSÚ, SZ, za kterou Petr Štěpánek kandidoval, ve věznicích získává o 3 – 7 % hlasů více než mimo ně. ODS oproti tomu zaznamenává ve věznicích úbytek 4 – 10 %. Ve volbách do Senátu je průměrná účast ve věznicích 22 % z oprávněných voličů a v pankrácké věznici nyní sedí přibližně 980 vězňů, kteří mají Ústavou garantované právo volit, z nichž cca 910 bylo toto právo zákonem odepřeno. Pokud by toto právo mohli využít, pak by volilo dalších 200 vězňů. Jejich hlasy by znamenaly rozdíl 20 hlasů ve prospěch Petra Štěpánka, který by v tomto modelu vyhrál volby.

Přestože byl tento příklad pouze ilustrativní, vzhledem k reálným výsledkům chybělo málo, aby byly volby na Praze 4 případně zrušeny, protože 90 % vězňů nemohlo volit. Že tato otázka není čistě hypotetická, naznačují i výsledky senátních voleb, dle kterých mezi 2. a 3. kandidátem v obvodě č. 23 byl rozdíl pouhých 99 hlasů a mezi 3. a 4. kandidátem v obvodě č. 26 byl dokonce rozdíl hlasů potřebný pro případně odlišný výsledek voleb – 18 hlasů.

Samozřejmě zákonná úprava není jediným problém ve volbách ve vězení. Jedním z nejpalčivějších problémů je skutečnost, že přes 1/3 vězňů nemá průkaz totožnosti a proto nejsou připuštěni k volbám. Obdobná úprava rozumně na Slovensku stanoví, že při přítomnosti dvou dozorců může odvolit i vězeň bez platného průkazu totožnosti.

Dalším problémem bude povinnost, navrhovaná volebním zákoníkem, vězněné osoby vyjádřit se, že chce volit, přičemž podobný úkon vězni činí (bez zákonné opory) již dnes. Zvláštní seznamy v praxi pro vězně nahrazují stálé seznamy voličů, je proto směšné chtít po vězni, aby musel vykonat úkon navíc – rovnost volebního práva by tím byla porušena. Bohužel Ministerstvo vnitra tento názor nesdílí. Nutnost dalšího úkonu k odvolení tak povede jednoznačně k ještě menší účasti ve volbách ve věznicích.

Právo volit bylo Davidu Rathovi odepřeno. Stejně tak ale i necelým 18 000 vězňů, necelým 2000 obviněných a dalším, kterým bylo v roce 2012 upřeno právo volit do Senátu, resp. zastupitelstev krajů.

Jakub Drápal

Autor byl v roce 2009 v pankrácké věznici jako člen volební komise, tato návštěva ho inspirovala v bádání ohledně volebního práva vězňů, studuje Právnickou fakultu UK, o tomto tématu napsal společně s Dr. Markem Antošem článek Volební právo vězňů: zelená je teorie, šedý je strom život, který vyšel v Trestněprávní revue, 2012, č. 10.

13 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Podle mě se v tomto článku řeší zcela marginální problém, který si snad ani nezaslouží pozornost veřejnosti. České vězeňství tlačí mnohem palčivější problémy než realizace volebního práva vězňů.

Přestože nemám provedený žádný rešerš, považuji subjektivně současný stav za přijatelný z následujících důvodů:
1/ Cost-benefit. Už tak podfinancované vězeňství by mělo další mandatorní díru na peníze, kterou by musel zalepit daňový poplatník.
2/ Legitimita volebního práva vězňů. De lege ferenda argument, podle nějž považuji za přijatelné, když jsou osoby ve výkonu trestu omezeny ve výkonu svých občanských práv. Podotýkám, že současnou judikaturu k této věci neznám. Důvodem pro nelegitimitu může být např. ad 1/, nebo informační asymetrie oproti svobodnému voliči a tedy "nekvalifikované rozhodování" anebo zkrátka prostý názor, že osobám ve výkonu trestu by neměla být přiznávána některá občanská práva. (když budu cestovat na Kamčatku nebo sloužit na Mezinárodní vesmírné stanici, taky se stěží budu domáhat toho, aby mi tu stát zařídil volební právo.)

Petr Švepeš

Tomáš Sobek řekl(a)...

Měli bychom respektovat volební právo jako subjektivní právo jednotlivce, a to bez ohledu na to, jestli patří ke skupině, která má kolektivní potenciál fakticky ovlivnit výsledky voleb.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad PŠ: Tak to je hodně velké zjednodušení. Za prvé člověk ve vazbě je nevinný a nenajdete sebemenší legitimní zdůvodnění, proč jej za této situace zbavit volebního práva, za druhé, i z Kamčatky mohu volit, budu-li chtít, a za třetí je tu nerovnost mezi vězni, ve vazbě i ve výkonu, podle polohy věznice ve vztahu k místu jejich trvalého pobytu. To je arbitrární a opět naprosto nezdůvodnitelné. Numerická marginalita na závažnosti problému a jeho imanentní ústavní dimensi nic nemění.

Jakub Drápal řekl(a)...

TS: Plně souhlasím, to je primární. Chtěl jsem jen vedle toho ukázat, že i výsledky by mohly být jiné, pokud by vězni mohli volit.

PŠ: I kosmonauti na Mezinárodní vesmírné stanici mohou volit amerického prezidenta (zdroj http://zpravy.ihned.cz/svet-amerika/c1-58305760-usa-voli-prezidenta-ceka-se-vyrovnany-souboj-kvuli-sandy-lide-hlasuji-i-e-mailem)

Anonymní řekl(a)...

S nadsázkou až demagogií lze pomyslet na zjednodušený výpočet škody způsobené státem občanovi, který má volební právo, ale bylo mu upřeno jeho uplatnění následovně:
Pro zjednodušení berme volby do PS, nejblíže představující delegaci "moci veřejné" z občana na stát (demokracie) v ekonomickém zjednodušení na těleso rozhodující o "dělení medvěda" (tedy "společných peněz"):

Voleb do PSP ČR v roce 2010 se účastnilo 5 268 098 voličů (zdroj ČSÚ), kteří rozhodli o složení sněmovny na (v zásadě nutno předpokládat) další 4 roky.
Za rok 2011 bylo dle státního závěrečného účtu ČR vydáno (utraceno) 1 155 526 204 730 Kč - o těchto penězích oněch 5 268 098 voličů rozhodovalo a je možné předpokládat, že +/- deset miliard Kč to bude podobné i v dalších 3 letech.
Jen za rok 2011 tak každý volič svým hlasem rozhodl o alokování 219 344,10 Kč ze společných peněz.

Upřením hlasovacího práva do PSP ČR by tak byla takovému voliči způsobena škoda spočívající v nemožnosti rozhodovat o utracení přibližně 880 000 Kč (mimo jiné, hlubší a dalekosáhlejší rozhodnutí).

Požadovat nápravu vadného stavu - tedy aby stát poškozenému umožnil každý rok o příslušné částce napřímo rozpočtově rozhodnout?

VD

Anonymní řekl(a)...

Na druhé straně občané ČR nebydlící v ČR mohou volit do Senátu každé 2 roky v okrsku dle svého výběru, mají tedy třikrát silnější hlas než má v průměru "domácí" volič (ten průměr zmiňuji kvůli možnosti změnit trvalé bydliště mezi senátními obvody). Co na to zásada rovnosti hlasu?
Luděk Belán

Anonymní řekl(a)...

U odsouzených se dá ještě mnohé tolerovat, spíše vidím problém omezení volebního práva u vazebně stíhaných, kteří jsou sice důvodně podezřelí, ale má se na ně nahlížet jako na nevinné... I v této souvislosti by mohla být zajímavá rakouská inspirace - bohužel neznám podrobnosti, ale je prý možné hlasovat za určitých podmínek korespondenčně.
Martina Fraňková

Anonymní řekl(a)...

Že se má na někoho nahlížet jako na nevinného, je jen zákonná deklarace. Kdyby byli nevinní v bežném významu toho slova, tak nejsou ve vazbě. V ní jsou proto, že jsou z nečeho podezřelí a navíc splňují důvody pro její uvalení, což také o jejich statutu nic hezkého neříká. Stejně jako ve vazbě těžko mohou přijímat na své domovské adrese poštu a chodit volit do mysliveckého kroužku letošního největšího paroháče, tak se těžko mohou dostavit do svého volebního okrsku, aby zvolili "zástupce".


Jan Pokorný

Anonymní řekl(a)...

Asi nejsem lidskoprávně compatible ale souhlasím s Janem Pokorným, že nelze aplikovat presumpci neviny, která je primárně určena pro vedení trestního řízení na všechny ostatní a především faktické záležitosti, jakou je nemožnost dostavení se do místa bydliště. Pokud je někdo (zákoně a tedy také ve faktickém rozporu s presumpcí neviny) ve vazbě, tak je v ní proto, že je k ní podle nezávislého soudu důvod. Netvrdím, že by volba ve věznici tuto vazbu nějak narušila, ale odmítám nést náklady na uplatnění marginálního volebního práva u těchto, byť i formálně právně nevinných jedinců. To už vůbec nemluvím o zadržených. Když má někdo omezeny na základě zákona ( a také zcela logicky ) poštu, styk s okolík atp., nechť je omezen i na pasivním volením právu. A naopak nechť je mu jako doposud umožněno aktivní volební právo, protože k nim volný pohyb v danný termín nutně nepotřebuje. Vypadá to sice paradoxně, ale paradoxy nejsou samy o sobě něčemu na závadu, pokud jsou logickým důsledkem nějaké příčiny (uvalení vazby a nutnost extra nákladů na osoobní účast, oddělené počítání, opravu atp.). Extra náklady a zacházení jsou zdůvodnitelné u osobo nemohoucích, jinak závažně nemocných atp., kde i tak se nečeká na ty, co jsou právě po něhodě nebo operaci v bezvědomí.

Bohužel se obávám, že na podobných tématech si někteří aktivisté budou snažit udělat jméno, takže očekávám další "akademické" debaty.


Michal Nádvorník

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad MN

Můžete mi prosím vysvětlit, v čem je podle Vás volební právo konkrétního vězně marginální (na rozdíl od volebního práva kteréhokoli jiného konkrétního občana)?

Anonymní řekl(a)...

Marginální je ztráta volebního práva v poměru ke ztrátě svobody.
Michal Nádvorník

Anonymní řekl(a)...

Ad Michal Nádvorník:
Nemyslel jste to s tím aktivním a pasivním volebním právem přesně naopak, tedy že nesmí volit, ale může být zvolen? Jinak mně to totiž nějak nesedí.

Luděk Belán

Anonymní řekl(a)...

máte pravu. je to přesně opačně.
Michal Nádvorník