sobota 17. listopadu 2012

Hynek Baňouch: Živé kvety aneb Slovenská a Česká justice po 23 letech

Dalo se tušit, že letošní připomenutí 17. listopadu bude trochu smutné, protože, mezi jinými vzácnými ,  odešel loni i sám  Náčelník. Nenapadlo mě, že se najde ještě jeden pádný důvod k „neradosti“.  Slovensko mi je blízké, přesto jsem nesledoval dění dostatečně.  Až zprostředkovaně, přes texty  Josefa Chuchmy „Tohle není jinde možné. Opravdu?“ (MFD 10/11/2012) a Martina M. Šimečky „Nemocní v talárech“ (Respekt 12/11/2012) jsem byl seznámen s případem trestního stíhání slovenské filmařky Zuzany Piussi (dokumentární 45 min. film Nemoc tretej moci). Oba články věc popisují přesně a věrohodně, podobně jako redaktor deníku SME Lukáš Fila v textu Slovenské soudy hájí politiky a deptají křehkou režisérku (MFD 15/11/2012), a uvádějí detaily a kontextuálně důležité pozadí. Je vždy dobré utvořit si vlastní názor. Přesto jsem nějak nenašel čas. Podvědomě jsem se obával, že půjde o hodně špatné zprávy o justici v postkomunismu. Uplynula nějaká doba, než jsem využil odkazu v blogu filmaře Víta Janečka zpřístupňující filmový dokument Nemoc tretej moci. Jsme nuceni k zamyšlení, kam jsme jako společnost za 23 let došliOsobně mě nejprve zaskočilo, že jsem dostatečně nezaznamenal okolnosti provázející skon kolegů Juraje Majchráka a Marty Laukovej. Těmto tématům se Nemoc třetí moci. Je známo,  že dvojjedinný předseda NS SR a Súdnej rady často a úspěšně používá civilní žaloby, aniž by si položil otázku, zda využitím svého práva nepoškodí důvěru v justici, z níž je justice živa . Využití trestního stíhání je však v této věci nepochybně přeřazením na vyšší rychlost. Ono je to spíš zapnutí turba či forsáže.  Člověk zde kroutí hlavou,  až se mu začíná točit.  „Soudce Majchrák byl první na ráně. A když na něj v roce 2009 Harabin jako šéf Nejvyššího soudu uvalil sérii disciplinárních řízení za údajnou liknavost se žádostí o nejpřísnější trest - odvolání z funkce soudce -, propadl těžké depresi. Nakonec se v dubnu 2011 oběsil v garáži svého domu. Na pohřbu, jenž spíše než pietní akt připomínal demonstraci proti Harabinovi, řekl jeden ze soudců otevřeně: na Majchrákově smrti měla podíl „šikana vůči jeho osobě“.Smutný je i příběh soudkyně Marty Laukové. Na jaře 2009 dostala vzkaz od své nadřízené, aby propustila z vazby jednoho muže podezřelého z členství v mezinárodním gangu převaděčů - prý je to „žádost z ministerstva“ (ovládaného tenkrát právě Harabinem). Odmítla obviněného propustit a podala na policii trestní oznámení za pokus o ovlivňování verdiktu. Brzy se dočkala šikany shůry, přesunu na jiný odbor, kontroly docházky, ponižování. Zhroutila se a onemocněla. Soudní rada jí zamítla příspěvky k nemocenské - prý proto, že simuluje. Krátce nato soudkyně Lauková upadla do kómatu a zemřela na selhání srdce.Nadřízenou kolegyní, jež se jí mstila a v Soudní radě prosazovala zastavení nemocenské, byla Helena Kožíková. Teď tato soudkyně podala trestní oznámení na režisérku Zuzanu Piussi za to, že její film zachytil dramatický výstup, když dcera mrtvé soudkyně viní Kožíkovou z očí do očí z podílu na smrti své matky. Kromě trestu odnětí svobody chce JUDr. Kožíková po režisérce a Slovenské televizi ještě milion korun odškodného v civilním procesu.“ (Simečka)


Nedovolené užití skryté kamery je nepěkná věc, a před tímto jednáním jsou lidé na Slovensku chráněni skutkovou podstatou trestného činu Porušenie dôvernosti ústneho prejavu a iného prejavu osobnej povahy“ (§ 377 zákona č. 300/2005 Z.z.)  V daném případě je však zjevné, že trestní stíhání zde slouží jako nástroj umlčení kritiky, neboť možnosti jak získat informace, resp. odpovědi zainteresovaných aktérů,  jsou velmi omezené, neboť vždy mohou zalézt za pohodlnou hradbu umožňující mlčet. A to i v případě kdy je získání sdělení eminentní otázkou veřejného zájmu. Podstata filmu Zuzany Piussi je totiž právě o tom, že v justici se děje něco podivného a že se to daří držet pod pokličkou, vyslovení kritického názoru je nemožné, aniž by novináři či médiu hrozila citelná finanční sankce, či dokonce sankce trestní, od soudů, jimž v některých věcech podle všeho doslova velí ten, jehož se kritika týká. Uff. Složitá otázka, máme tu normativní střet.
Veřejná kritika je důležitou protiváhou soudcovské nezávislosti (mimo jiné nález ÚS ČR IV. ÚS 23/05). Poměřování hodnot stojících proti sobě je zde velmi náročné, a rozhodně nevystačíme s mechanickým výkladem a aplikací. Tématu se zde již věnoval David Kosař, a to i ve vztahu ke Slovensku.  Díky letošnímu sborníku editorů J. Kysely aj. Ondřejkové „Jak se píše o soudcích“ jsem byl upozorněn na starší rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci soudkyně Kuděškinové proti Rusku, kde šlo  o podobně vyhrocený střet: soudkyně neúspěšně politicky kandidovala  a v kampani použila negativní hodnocení justice, což však činila (jak samotnou kandidaturu, tak obsah kampaně) s cílem posílit důvěru v soudní rozhodování (blíže odkazuji na text  Jana Bartoničky, jakož i na jiné texty ve výše uvedené knize, která se povedla). Jde o normativní střet, mým oblíbeným příkladem usnadňujícím pochopení je situace, kterou si v rámci dramatické výchovy osvojují děti: k rybníčku přiběhne zajíček, zeptá se dětí, kde se má schovat a poprosí je, aby jej neprozradili. Za chvíli přiběhne myslivec s flintou připravenou skolit zajíčka a ptá se dětí: kde je zajíc? Hmm, co říci, lhát se přece nemá… Ale když ten zajíček se na nás obrátil s prosbou o pomoc. No, my víme, že pohádkový respondent může říci „Pleju len, pleju len, ale děti se zde učí jak řešit podobné normativní střety, a každé si musí najít odpověď samo. A podobně je musí rozhodnout i soud. (Odpovědí „Pleju len“ by selhal ve své rozsuzovací funkci.)
Druhou rovinou příběhu je strach. Bývalý ministr spravedlnosti ve filmu hořce konstatuje: K čemu je nezávislost, když je člověk závislý na vlastním strachu? V citovaných novinových článcích se píše: „Příběh slovenské justice tedy může být příkladem demokratické struktury, jež se vinou mlčící, pasivní většiny mění v tyranii. Ale může být také příkladem toho, že lidskou touhu po spravedlnosti nelze zadupat do země nadlouho. Smrt Juraje Majchráka i Marty Laukové byla možná onou pověstnou kapkou. ‚Nesmí být zbytečná‘, zaznělo na veřejném shromáždění nové organizace soudců s názvem Za otevřenou justici, jejíž předsedkyní je soudkyně Javorčíková. ‚Je nás asi 50,‘ říká, ‚a díky médiím je o nás stále více slyšet, takže dnes si už netroufnou nás šikanovat tak jako před několika lety. I veřejnost začíná být citlivější.‘Cesta ke změně však bude trnitá a dlouhá. Na Slovensku je 1400 soudců, z nichž relativně malá část (něco kolem desetiny) vytvořila klan ovládající špičky hierarchie, proti nim v roli disidentů stojí oněch 50 soudců – zbytek ovšem mlčí. ‚Mají strach a já je lidsky chápu. Vidí příklady těch, kdo veřejně kritizovali poměry v justici a pak přišli o velkou část platu nebo byli - jakkoli třeba jen dočasně - zbaveni taláru,‘ říká Javorčíková. ‚Nevím, jestli se naše generace dožije obratu k lepšímu.‘(Šimečka). Podobně i J. Chuchma: „Ze snímku zeje hrozivá propast uvnitř soudnictví na Slovensku, kdy moc třímají lidé kolem nynějšího předsedy Nejvyššího soudu Slovenské republiky Štefana Harabina, jenž v první Ficově vládě byl vicepremiérem a ministrem spravedlnosti (z devadesátých let existují záznamy Harabinových přátelských hovorů s hlavou drogové mafie operující na slovenském území). Fungují disciplinární soudy, které od práce odstavují soudce, kteří se ukážou pro Harabina & spol. něčím nepohodlní, třeba veřejnou kritikou justiční situace. Míru rozkolu ilustrují například kritické a zoufalé výroky členů Nejvyššího soudu Petera Paludy a Eleny Berthotyové, která na kameru říká: ‚Máme pocit, že jsme na loďce, která se potápí, voláme pomoc, hoďte nám záchranný kruh, ale nemá nám ho kdo hodit‘ Většina soudců se totiž bojí a raději nemá vlastní názor. Odpovědnost je nepohodlná. Harabin je v klidu, zaklíná se nezávislostí justice. Dlouhá sekvence rozhovoru s jedním ‚jeho‘ člověkem, přisluhujícím soudcem, je pak vynikající studií oportunismu.“
Redaktor slovenského deníku SME připomíná další detaily: „Ať už z pozice ministra nebo později šéfa Nejvyššího soudu, Harabin tvrdě pronásledoval kritické soudce. Stěhování do menších kanceláří, přeřazování na agendu, se kterou neměli nikdy nic společného, disciplinární řízení, kvůli nimž nemohli někteří roky soudit. To vše nejen k posílení vlastní moci, ale často jen z čisté pomstychtivosti. Problémů v justici je však tolik, že by si říkaly spíš o telenovelu než jeden třičtvrtěhodinový film, a postihují v podstatě všechny složky systému. Záchrannou brzdou není ani Ústavní soud. Míru jeho zpolitizovanosti lze vidět na příkladu zákona, jímž první Ficova vláda umožnila státu stavět dálnice i na pozemcích, které ještě nebyly odkoupeny ani vyvlastněny. Šéfka soudu se v roce 2010 navíc nestyděla říct, že rozhodnout se jim zdá nejlepší až po volbách. Na začátku roku 2011 uznali zákon za neústavní. Témat, na která by se člověk rád zeptal ústavních soudců, je samozřejmě více. Jaká smůla, že si odhlasovali, že se světem smí mluvit jen šéfka a mluvčí, čehož se ti zbývající stoprocentně drží. Jinak by je prý disciplinárně stíhali.“ (Fila)
Soudci asi vypadají jako zbabělci, kteří se nechají utáhnout kvůli pověstné lžíci šošovice. Takový pohled nebudu nikomu vymlouvat, protože to pokládám za zbytečné. Při sledování filmu mě však napadlo, že v nás je normalizace možná hlouběji, než si připouštíme. Metody ovládání nebyly tak přímočaře mocenské a otevřeně násilné jako v padesátých letech, na čemž měla podíl jak délka trvání režimu, tak zkušenost, že v rámci režimu se relativně snadno mohou role prohodit. Metody však byly o to rafinovanější (G. Husák: Každý si píše sám svůj životopis), šlo se na věc oklikou (přes děti), pomocí náznaků. A protože tam kde to nezabralo, byla stejně nasazena síla, byly posíleny prvky naslouchavé, pasivní a dopředu defenzivní mentality. Z opačné strany viděno, vznikla mentalita „naučené bezmoci“, která se post autoritářských společnostech vyskytuje napříč zeměmi. To byl pohled negativní
Dodal bych, že soudce, má-li dobře rozhodovat, potřebuje základní stabilitu prostředí v němž pracuje, pocit, že dělá práci které rozumí a že ji zvládá.Pracovitost soudce zajišťuje stále jedoucí pás nových a nových věcí, Když poleví, začnou se věci hromadit.  Trvá-li to déle, je tak či tak konec. Sladit tuto práci s osobním životem není jednoduché, což je stejné jako u jiných povolání, „správně“  a „citlivě“ nastavená kontrola příchodů a odchodů je dobrým nástrojem tlaku, i když kontrolující a kontrolovaný dobře vědí, že na kvalitu a kvantitu práce nemá vliv, že člověk je „u stroje“ každý den  právě a jen od 7:30 do 16.00 a v poledne zaběhne na 30 minut na oběd (anebo když pracuje jiných osm, devět nebo deset hodin).  Velká část práce soudce je navíc obecenstvu skryta. Připojím jistou podobnost soudnictví s herectvím či jinými interpretačními obory, v nichž o kvalitě v očích publika i sebwe samého rozhoduje v zásadě jen poslední výkon. Po těchto nákresech bych mohl snadněji popsat, jak účinné může působit, když se mění zázemí (dostanete nevýkonné či poruchové zařízení, spolupracovníci se střídají, nebo mají kolísavou kvalitu), nebo se drobně pozmění struktura nápadu tak, že dostáváte více práce než ostatní, aniž by to na první pohled bylo vidět a vy se opticky stáváte nevýkonným, či vás přímo přeřadí do jiné oblasti práva, které jste se nikdy profesně nevěnoval, ač soudíte20 let. Vnějšíma očima se stanete nevýkonným soudcem, který nadto kveruluje. Právo je dost složité a soudní provoz natolik uzavřený, že jen málokdo má čas, chuť či vůli zamyslet se nad tím, že kauzalita je opačná, že na začátku bylo „kverulování“, tedy přesněji řečeno legitimní starost o věci obecné, které vedly k pozměnění podmínek. Přidáme-li jistou pojmovou osamělost či izolovanost soudcovského povolání, mohlo by být zřejmější, jak moc může být drobná šikana účinná a že její úspěšnost není nutně dána jen nedostatkem statečnosti. A zde je právě potřeba vnímavé publikum s citem pro detail.
Pro širší veřejnost může být film  poučný poznáním, jak málo lidí může stačit v takové situaci ke spoutání justice (všimněme si, že s politikou se zde vždy najde modus vivendi a o soudcokracii  politika nemá důvod v takovém uspořádání mluvit, jde o typické rozdělení sfér vlivu), jak může být nebezpečné přeskakování mezi soudnictvím a politikou, jak důležité je, věnovat pozornost rekrutaci soudců a výběru soudních představitelů v otevřených řízeních, kde jde o skutečný výběr a skutečnou soutěž, či chcete-li konkurenci.
Budu už muset končit. K 17. listopadu 2012 jsem chtěl poznamenat, že připouštění kritiky jen když je konstruktivní apod., už tu bylo, a moc se nám neosvědčilo. Soudce, jako každý jiný veřejný činitel zkrátka musí vydržet více. Živé květy justice nevyrostou okolo věží, z nichž justice preventivně metá po kriticích co zrovna přijde pod ruku (podotýkám, že nemyslím tyto živé květy 1:15 to už tu taky bylo, a není radno se vracet).
Souzení je rozhodováním o osudech lidí a soudce nemá jednoduchou pozici, protože rozhoduje konflikty, které jsou pro aktéry zásadní. Nezřídka jsouaktéři schopni pro úspěch učinit vše. Doslova. Proto je soudce chráněn.  Ochrana však nemůže být aktivována způsobem oslabujícím důvěru v justici. Věřím pevně, že v justici už „17. listopad“ byl. Někdy si ale jistý nejsem. Přeji si, aby jméno Piussi (pravdaže Lucia) slyšel tak jako dosud ve veselejších souvislostech, se slobodou,  tak aby dni jako komíny zůstaly smutnou nostalgií, ke které už není důvod.
A na úplný konec konce. Na Nemoci tretej moci je zajímavé, že aktérkami jsou vlastně ženy. Přesto nemohu přehlédnout, že Zuzana Piussi je dalším příkladem ženy, která má více kuráže než sto chlapů. Dámy, holky, dievčence 21. století je vaším stoletím, ale to vy víte, že.

34 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Neříkám, že se na výše pospaných skonech soudů nepodepsalo chování jejich nadřízených, ale pokud by se měl oběsit každý, koho nespravedlvě vyhodí z práce anebo ho v práci šikanují, moc lidí by zde nezbylo. Soudci narozdíl od jiných jsou chráněni relativně neprůstřelnou definitívou. Pokud i ta selže a nemají na boj se systémem nervy nebo sílu, tak se mohou obrátit do advokacie atp. nebo dělat něco jiného.

Neříkám, že tyto případy nejsou alarmující, ale život (nejen) soudce není peříčko a obviňovat ze smrti někoho dalšíého, který se ho fyzicky ani nedotknul, je pro mě silní kafe, které těžko snáším u hysterek. Žádám tedy trochu střízlivosti a chladnou hlavu.

Jiří Volenský

Anonymní řekl(a)...

Soudní samospráva ve sřeoevropské praxi, nic víc. Nicméně styl článku mi připomíná prokativní články Člověk v tísni s jejich pověstnou "objektivitiu a nezávislostí". Co by měl asi dělat policista, kterému nařizuje jeho šéf, státní zástupce a soudce ? To by bylo bytů volnejch ....

Pavel Koucký

Ivo Telec řekl(a)...

ad Pavel Koucký:

Právní rozdíl mezi policistou a státním zástupcem je v tom, že jim nadřízený může nařizovat.

Soudci pro jeho projednávání a rozhodování však žádný nadřízený nic nesmí nařizovat, i kdyby se jednalo o organizačně nadřízeného předsedu nebo místopředsedu soudu ve věcech soudní správy (tedy jiných záležitostech).

To je podstata věci i právně politického uspořádání.

Anonymní řekl(a)...

ad Telec : vždyť ji to také nikdo formálně nenařizoval. V ČR se také soudcům a státním zástupcům různé věci od nadřízených doporučují. Prostě svět není peříčko a zde nedošlo ani k tomu, že by je z justice vyhodili. Nezlobte se na mě, ale článek mě připomíná běžné podání jedné strany ve sporu. Dovedu si představit, co bude tvrdit druhá strana.

Na celé věci je mi prostě divné to, že nevidím důvod k sebevraždě a "umření" kvůli vyhazovu z práce, což se děje tisícům lidí běžně. A zde se "obtěžování" koncentruje jen do disciplinárních trestů a max. kárných žalob. Vzhledem k tomu, jakým nespravedlnoste musí čelit tisíce občanů ze strany státní správy a v mnoha případech kvůli liknavosti a neznalosti soudů dlouhodobě, mi to prostě přijde jako přehánění.

Pavel Koucký

Ivo Telec řekl(a)...

ad Pavel Koucký:

- Máte pravdu, že život není peříčko. Jistou míru "nesnášenlivosti" jistě musíme běžně "snášet". Osobní, pracovní i politické věci se ale někdy mohou nešťastně nakumulovat.

- Ve slovenském právním (a dílem i státním) prostředí se menší měrou různě pohybuji od konce 80. let. Příspěvek mi proto vychází jako (žel) výstižný. Právě proto, že znám "obě" strany.

- Obecně: někdy nejde ani tak o formální příkaz či "doporučení" jako spíše o (i jen nepřímé) vyvolání atmosféry toho, co je "chtěno", aby byl "klid". Vyvolání např. nepřátelské atmosféry na pracovišti (včetně atmosféry na soudu, do níž účastníci řízení vůbec nevidí), patří ke značným nepříjemnostem, které se mohou podepsat na psychice "černé ovce", s níž nemluví ani zapisovatelka.

Věcí právního státu a občanské společnosti je, aby příležitosti k takovýmto atmosférám byly co nejvíce omezeny a pokud by k takovému stavu došlo, aby byl transparentně napraven. V prvé řadě vlastními justičními silami při běžné kontrole veřejnosti.

Občanský dík patří těm novinářům nebo umělcům, kteří nastupují tam, kde selhávají právní a justiční elity (protože si nehledí věcí veřejných, ale jen vlastního prospěchu a "klidu").

Potvrzuje se, že o právní stát se musí neustále bojovat. Byť by jen s našimi špatnými vlastnostmi.

P.S. Kolegové z Ukrajiny si mi stěžují, že u nich je to ještě horší. Slabá útěcha!

Tomáš Marný řekl(a)...

Vážení, když už o tom nic nevíte, zkuste si o tom něco přečíst. Šikana, stalking, sexuální obtěžování a podobné formy nátlaku mohou oběť dostat k drogám, alkoholu nebo i k sebevraždě. Až se na vás zaměří někdo, kdo to umí, tak potom ukazujte, jací jste frajeři.
Ono se to říká hrooozně snadno "no tak mi dneska zkontroloval trochu nezdvořile docházku" nebo "tak mi ta nána stálo ráno před dveřmi do bytu", ale až to bude každý den pár incidentů po několik měsíců, tak vám garantuju, že si budete cpát prášky do pusy třesoucíma se rukama. A nebudete zdaleka první. Takových frajerů před vámi bylo plno, co změnili názor.

Anonymní řekl(a)...

Len jedna poznámka, resp. otázočka. Všetci hovoria o trestnom stíhaní L. Piussi, aj tento článok. Nikde som však nezaznamenal, že by trestné stíhanie voči nej aj formálne začalo. Sudkňa Kožíkova mala podať trestné oznámenie, Piussi mala byť na výsluchu a od pojmu "hrozba trestného stíhania" sa prešlo rovno k "trestné stíhanie". Je to tak? Uz doslo k vydaniu uznesenia o zacati trestneho stihania, alebo to len novinari nepresne oznacuju a autor clanku to nevedomky prebera?

Anonymní řekl(a)...

ad 17/11/2012 22:31
L. Piussi nikdo nestíhá, ale trestní stíhání Z. Piussi podle všeho běží.
Yossarian

Anonymní řekl(a)...

Šikana, stalking, sexuální obtěžování a podobné formy nátlaku mohou oběť dostat k drogám, alkoholu nebo i k sebevraždě. To je sice pravda, ale od "mohou" k "musí" je dlouhá cesta. Navíc zde neško ani o šikanu, staling, natož o sex. obtěžování.
Z české praxe neznám ale jediný případ, kdyby někdo spáchal sebevraždu jen kvůli práci, natož v případě, že by nebyl z práce vůbec vyhozen. Vždy zde je buď genetická dispozice, která se přenáší do osobnostních charakteristik (např. maniodeprese, hluboká melancholie atp.) a pak vliv blízkého okolí (rozvod, krize, posměch kolegů atp.) nebo věku.

Zaměňovat ale časovou následnost za příčinnou souvislost vypadá efektně, dojme to, ale je to nefér. Co je na kontrole docházky tak nestandardního ? Je logické, že se má kontrolovat každý den a také se to tak na většině pracovištích dělá.

Mimochodem u šikany na pracovišti jsou neznámější projevy stres a vztek a narozdíl od šikany ve škole (puberta) nebo na vojně (nemožnost odejít), kde jsou známy případy sebevražď ale často pouze demonstrativní - zpravidla tyto případy končí rozvázáním pracovního poměru, nikoliv sebevraždou nebo - nezlobte se - uvedenou bizarní variantou smrtelným onemocněním.


Jiří Volenský

Anonymní řekl(a)...

Citacia: "L. Piussi nikdo nestíhá, ale trestní stíhání Z. Piussi podle všeho běží.
Yossarian"
Tak tomu nerozumiem, nechceli ste ste napísať trestné konanie?
Nepoložil som túto otázku náhodou. Všade sa hovorí o trestnom stíhani dotyčnej režisérky, akoby sa proti nej spolčila celá štátna moc. Pokiaľ však ešte nebolo vydané uznesenie o začatí trestného stíhania, príde mi to predsalen nefér. Zatiaľ ide len o kontroverzné trestné oznámenie sudkyne (a aj ke´d si o nej môžeme myslieť svoje, má naň právo) a výsluch, ktorý bol zrejme uskutočnený podľa § 196 ods. 2 TP. Takže zatiaľ by som konšpiratívne teórie brzdil (isto, vychádzam z predpokladu, že ešte nikto nikoho nestíha a je možné, že ak aj nestíha, stíhať bude...držím sa však súčasného stavu).
Čo zlé (protiprávne, alebo aspoň silne amorálne) sa voči nej zatiaľ udialo v súvislosti s touto kauzou (okrem aktivít sudkyne Kožíkovej, ktoré môžu, ale aj nemusia uspieť?

Myslím, že médiá by sa mali držať faktov a to aj tzv. mienkotvorné pre širokú verejnosť, no ešte viac to platí na tomto mieste, ktoré je primárne určené právnickej obci. Autor článku by teda správne nemal zatiaľ hovoriť o prípade trestného stíhania pani Piussi, pokiaľ žiadne neprebieha.

PS: Týmto sa nijako nesnažím obhajovať pomery v našej justícii, či iných zložkách štátnej moci (sám som nimi zhnusený), ani si o nich nerobím ilúzie, ale ak ich chceme kritizovať, robme to prosím vecne a držme sa faktov.

Hynek Baňouch řekl(a)...

ad trestní řízení ca trestní stíhání, k anonymnímu komentáři z 17-11-12 přidanému ve 22:31.

Máte pravdu, text budí dojem, že trestní stíhání Z. Piussi již začalo.

Správná formulace asi měla znít "má být trestně stíhána".

Hrozby ze strany moci se zatím realizují v řízení zahájeném na základě podání význačné představitelky mocné soudní rady pomocí předbolávání, pravděpoodbně k podání vysvětlení. Předvoláni byli autorka a ti, kdo spolupracovali. Hrozba je realizována v situaci, kdy v minulosti uspěly "jen" civilněprávní žaloby představitele justice, jenž již byl ministrem ve vládě současného premiéra.
(dvojče Lucia Piussi bylo do postu u Zuzaně vtaženo záměrně, alehrozba stíháním míří proti Zuzaně Piussi)

Ke komentářům pana Volenského uvádím, že samozřejmě soudci z justice odcházejí, např. do advokacie, což mohl ve filmu vidět.

Příběh je možno vidět jako případ "neodolného" soudce Majchráka, který si sáhl na život a jeho kolegyně, která se utrápila. Neberu Vám to, i když s Vámi nesdílím Vaše výrazivo. Ale beru to tak, že jste nad věcí.
Přesto bych se Vás zeptal, zda si myslíte, že z těch co zuůstanou, projevují všichni svou odolnost tlakům? Nebo spíš něco jiného. ale názor Vám samozřejmě neberu. A nyní k poznámkám ostatních.

Text se týká patřičnosti konkrétní trestní hrozby za výkon svobody slova.

Obecně dodám, že kontextem je zde i neobvyklá síla pravomocí súdnej rady umocněné kumulací funkce předsedy NS.
http://www.zakonypreludi.sk/zz/2002-185

O tom, jak jde neviditelně a za podpory veřejnosti provádět účinnou šikanu pojednává mimo jiné i rekapitulační část nálezu IV. ÚS 23/05, bod 22. V bodu 21 je vidět, že záleží na tom, jak se věc postaví
http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-23-05.
Záleží, jak se věc postaví. Bylo by zajímavé vědět, jak by se u nás nastavení svobdy slova k justici vyvíjelo, kdyby tato věc neskončila nálezem.

Mnohokrát děkuji za dosavadní reakce. A přeji všem pěknou neděli. A D. Berdychovi s R. Štěpánkem hodně sil.

Anonymní řekl(a)...

Zabudla sa povedať jedna dôležitá vec o pozadí smrti sudcu Majchráka, a to že bol dlhé roky psychicky chorý človek, ktorý bral veľmi silné lieky a niekoľko krát sa liečil na psychiatrii. V posledných dňoch pred smrťou ho opustila jeho milenka (sudkyňa krajského súdu p. Javorčíková) ináč prezidentka iniciatívy proti Harabinovi. Por. http://www.sudcovia.sk/index.php?option=com_content&view=article&id=506&Itemid=66

Úprimne povedané,za jeho smrť môže viac jeho choroba, ako činnosť predsedu NS.

Rovnako tak sudkyňa Lauková mala dlhodobé zdravotné problémy oveľa skôr, ako sa začali voči nej disciplinárne konania.

To, že sa trestné stíhanie nezačalo proti režisérke a či sa vôbec začne, je v rukách polície a prokuratúry. Poznajúc stav, v akom pracujú obe zložky, by ma vôbec neprekvapilo začatie trestného stíhania voči nej. Avšak na druhej strane sa v podstate každý deň dozvedám o trestných stíhaniach obyčajných ľudí, ktorí sú absolútne nevinní. O týchto ľuďoch voči ktorým sa spustí reálna štátna mašinéria, nezachránia ani súdy a často končia vo výkone trestu. Žiaľ, médiá o nich vôbec neinformujú.

Anonymní řekl(a)...

Ad Volenský či Koucký:

Vravíte "obyčajné vyhodenie z práce" či "sudcovská samospráva"? Zaujímavé, že všetky tieto prípady majú spoločného menovateľa:
sudkyňa Lauková(link z článku), sudca Mojš, sudkyňa Glezgová, sudca Paluda, sudca Babjak, sudca Sojka, aj ďalší sudcovia, vrátane sudcu Majchráka, ktorého každý slušný človek, kto ho poznal, hodnotil pozitívne ...

Títo neboli spomenutí v takýchto článkoch, ako napr. tento, a neiniciujú podobné konania, ako napr. toto. Keď sa pozrieme na etický kódex sudcov (na tejto stránke), je zrejmé, že situácia je závažná.

Tvrdenie "Pokud i ta selže a nemají na boj se systémem nervy nebo sílu, tak se mohou obrátit do advokacie atp. nebo dělat něco jiného." je absurdné. Zostanú sudcami potom len ľudia, ktorí "majú na boj so systémom silu", resp. "sú súčasťou systému" (pričom nie je ťažké zistiť, ktorá pozícia je jednoduchšia), hoci ich prvoradou povinnosťou by malo byť plniť si svoju úlohu podľa čl. 144 ods. 1 Ústavy SR? Intenzita celého deja podľa vyššie uvedených prípadov už presahuje medze, takže aj triezvy názor by si žiadal razantnejšiu odpoveď voči "systému".

V konkrétnom prípade sudcov Majchráka a Laukovej, ktorí súdili aj závažné trestné veci, sotva aj to ťažko možno predpokladať ich labilitu na takej úrovni, že obyčajná hrozba straty výkonu funkcie sudcu by im spôsobila ten následok, ktorý nastal. Možno sa iba domnievať, aké neverejné okolnosti potom museli sprevádzať tie zverejnené.

Ad konflikt slobody prejavu a práva na česť a dôstojnosť:
1. za relevantný názor do diskusie okrem vyššie uvedeného názoru VIA IURIS považujem aj tento.. A aby sme vedeli, o čom je celá kauza: tu je predmetný film.

Názor nech si teda urobí každý sám.

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

Hynku Baňouchovi děkuji za jeho článek a za jeho ethos. Styl reakcí pánů Volenského a Kouckého (a jiných) je důvodem, proč na JP nepíšu posty.

Jan Kysela

Anonymní řekl(a)...

Pane Kyselo, co vám na tom mém a přiznávám trapně přízemním pragmatismu vadí ? Nakonec někdo jiný (doufám, že si nemyslíte, že zde píši pod několika jmény) napsal, že dotyční trpěli psychickými chorobami dávno před "šikanou". Nejsem schopen samozřejmě taková tvrzení ověřit, ale přijdou mi daleko logičtější než tvrzení pana Baňoucha, který zaměnil časovou za příčinou souvislost.
Viděl jsem z blízka - úplnou shodou náhod - českou alternativu v podobě "boje" jednoho české soudce, ze kterého se před několika lety udělal bojovník proti justiční mafii a vím, kolik osobních ambicií na jedné straně a bezradnosti na straně druhé za tím bylo, ale nemohu svá slova dokázat a atakovat tak zažitá vysvělení zjednodušeně bulvární, proto je lepší soustředit se na samotná fakta a úmysly, záměry, konspirace atp. nechat někde ve spodním šuplátku. Je to mocná ale dvojsečná zbraň.

Podobně ani nesdílím aktivismus v případě vyžadování jmenování paní Bradáčkové, přestože si o panu ministrovi, jeho jednání i chování myslím asi to, co většina právníků. Faktem ale je, že exministr Pospíšil ji nejmenoval, ač na to měl fůru času, zato jmenoval před lety jakéhosi Rampulu. Fakta narušují kolektivní dojmy a ztrátu paměti. Nechám stranou pak argumentaci NSS při jeho vyhazovu, protože toto účelové dílko buď rychle zapadne nebo to bude laciný bič na ostatní SZ nebo soudce.

Jestli se vám takové názory nelíbí, ok, ale proč chcete hledat a preferovat etos a patos nad byť i mentálně jednoduším vysvětlením, totiž nad obyčejnými justičními "pracovními" spory, když to skutečnost víc zatemňuje ?

Třeba bych si osobně položil základní otázku, proč má ten slovenký "nejvyšší" zájem na propuštění nějakého z převaděčů, není to jen účelové tvrzení nadřízené, která tím dodává důležitosti svému požadavku? Za povšimnutí stojí i užití termínu "mezinárodní gang převaděčů", což obvykle v policejní praxi znamená jeden Čech, jeden Polák a jedna Maďarka, co jim vařila v kombíku. V klinické praxi není ani zpravidla známo, co přesně vyvolá silnou depresi, ale tady to přímo vědí najisto.

Nebylo mým cílem něčí smrt zesměšnit, snížit atp., jen chci slyšet celou pravdu a ne pěkné konstrukce.

Jiří Volenský

Hynek Baňouch řekl(a)...

Dobrý večer, "šalátová misa" je doma! Doma. To je dobře, i když přehlídka díváků místy připomínala sraz galerky bílých límečků. No nic. Aspoň víme, s kým se teď kdo kamarádí, resp. chce vypadat že kamarádí.

Ale zpět. K vážnému a smutnému tématu. Díky za všechny reakce.

Zavádějící označení "trestní stíhání" na místo "má být trestně síhána" mě mrzí, ale tak do dopadá, když si v pondělí umíníte, že byste měl téma uchopit, ve čtvrtek večer se do toho po práci překotně pustíte,a končíte ve dvě, protože za tři hodiny vstáváte a tak to znova nepřečtete a nekorigujete. Omluva to není žádná, jen vysvětelení.

Zdvořile prosím komentátora, který anposledy anonymně komentoval v 18.11.12 14:31, aby odhalil, nebo alespoň poodhalil svoji identitu.

Pane kolego, věřím, že by to pomohlo lépe pochopit Váš postoj, který jinak velmi sklouzává k argumentaci ad hominem, a ohledně užívaných metod v podstatě přesně kopíruje to, o čem pojednává "Nemoc tretej moci". (Položím např. klasickou otázku: vy jste těm dvěma svítil? Znamená to, že když muž podpoří ženu či naopak, že spolu něco mají?)

Pokud můj post měl vzbudit pocit, že hájím tezi, že soudce je něco více než ostatní, pak nevím, která jeho část to měla být, ale není v mých silách to zvrátit.
Nemám pocit, že bych ve své práci trpěl nedostatkem empatie pro situace "obyčejných lidí, kteří jsou absolutně nevinní", jak píšete. A nemám pocit, že by média postupovala jinak.

Ten text nepovažuje popsanou situaci jen za problém Slovenské justice.Snažil se mj. naznačit, že hranice je docela křehká. Já mám Slovensko rád, už jen proto, že su národopisně Moravský Slovák :-)
Že jde o obecnější téma viz zde i zde:
(R)evoluce, která se nekonala


V textu byl zařazen link na ten dokument, ale editor jej vyřadil, protož pravděpodobně šlo o link na nelegální sharing, což je pro soudce žinantní situace. Takže stažení chápu, byť si moc přeji, aby si každý utvořil názor až po zhlédnutí.

Na netu je dost linků, kde se dá film stáhnout. Pokud by selhal link Víta Janečka či O. Piovarčiho, doporučuji zadatat např. "Nemoc tretej moci" download.

Písmenkové překlepy mě mrzí, i zde se polepším.


Přeji všem pěkný nový týden.

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den,
oceňuji velmi pěkný post, což je u autora normou. Vždy má svými příspěvky co říci a nutí čtenáře k zamyšlení.

Po shlédnutí dokumentu jsem si položil nejen otázku o mezích výkonu práva svobodně vyjadřovat určitý názor, což bylo zřejmě jeho hlavním mottem. Neméně důležité je však pro mě i poselství, které se bezprostředně, aktuálně a palčivě dotýká i poměrů u nás. Všichni podporovatelé jistě legitimních snah o vytvoření reprezentativního orgánu soudcovské samosprávy by měli mít na paměti, že k dobré správě "věcí soudcovských" je nezbytné nejen vytvoření kvalitního institucionálního rámce fungování tělesa, ale i jeho dobré personální obsazení. Slovensko nám budiž dobrým příkladem, jak by to nemělo vypadat. Člověk s neukojenými osobními ambicemi a s vazbami na podivné politicko-klientelistické struktury a vedle něj lidé bázliví, servilní a haštěřiví, toť smrtící koktejl, jehož ingredience bychom jistě namíchali i z možných adeptů na členství v Nejvyšší soudcovské radě (či jak se ten orgán bude jmenovat) u nás.

Lze sice najít sto a jeden důvod pro závěr, že současný model výkonu správy justice zastřešovaný MS není optimální, nicméně stále by byl stokrát lepší, než - podle slovenského vzoru - devastující působení tělesa, pod jehož záštitou pár vyvolených (ať již jmenovaných či zvolených) profesně i lidsky ničí ostatní.

Přeji všem pěkný den a úspěšný vstup do nového pracovního týdne.

Michael Pažitný

Anonymní řekl(a)...

ad Volenský : můj problém z (nejen) Vaší reakce nespočívá v kritice vyznění článku, zcela jistě máte v něčem pravdu a určitě by stálo za to slyšet nejen třetí strany ,ale i poškozené a především "škdůce", aby byl obrázk detailnější. Dokonce s vámi souhlasím v kritice kauzální vazby supervizorského dohledu a smrti, i v tom, že z podobných věcí by se soudce složit neměl.

Mě vadí něco jiného - váš zjevný cynismus. A tito úplně stejně jako středoškolský etos článku. Kdyby šlo o čistý pragmatismus, tak by jásal, ale dovozovat z jejich smrti a času skonu, že šlo o náhodu, slabosti nebo mntální nmoci soudců je stejně krátkozraké jako narýsovat přičinu diagnozy.

Samozřejmě že počítám se standardní situací - stejně asi jako vy - že kritici vedení slovenské justice použijí nefér anebo dokonce vědomě lživé argumenty a stejně jako v případě Rampuly se budou snažit účelovou kombinací a pořadím jinak zcela pravdivých faktů zlo multiplikovat a personifikovat za účlem dosažení bulvárně přijatelného modelu řešení (odchod, odvolání, sebvražda), ale smrt dvou lidí by aspoň ve vás měla spustit nějaký alarm, že možná nejde o pouhou koincidenci.

Z argumentací škůdců v linkách bych si nedovolil tvrdit, že jejich návrhy nemají oporu v faktech, ale účelovost nelze vyloučit.

Michal Leitner

kocour řekl(a)...

Ovšemže máme normalizaci pod kůží více, než si myslíme. A je pak snazší šikana tohoto druhu. Ale nezveličoval bych, protože:

a) šikana v práci opravdu je obecnější problém, mne kvůli docházce buzerovali celkem 2 z mých asi 10 šéfů, jeden kdysi hodně dávno opravdu poctivě věřil na od - do a nedokázal rozlišit podstatné od nepodstatného, pro druhou to byla jen záminka a šla mi otevřeně po krku, na prášky jsem z ní byl asi rok a kolegové, co se nechávají šikanovat dál, jsou na prášky dodnes; prostě krysy jsou všude, v každé době a v každém režimu;

b) tady se prostě dostala jedna krysa až na nejvyšší místo justice.

Ptejme se: Stalo by se to dříve či později tak jako tak, je Harabin exces, nebo normál? Pokud normál či návrat k "normálu", pak je to opravdu zlé, pak je to nějaká systémová, možná v daných poměrech neopravitelná chuba ... pokud exces, zbývá vyměnit hlavní aktéry. Aneb sebelepší systém pojistek vám nezaručí, že se k moci nedostane nějaký ten Nero či Caligula ...

A ptejme se dále, nakolik se poměry a ovzduší české justice liší od té slovenské a jestli neusíná na vavřínech ten, kdo si myslí, že u nás by se to nemohlo přihodit stejně dobře, jako na Slovensku.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Ad M. Leitner:

Film ste videl? Dostali v ňom priestor obidve strany. Porovnajte ich reakcie, myslím, že pri štipke étosu je rozdiel zrejmý.

Pokiaľ ste dobre videli film, nikto v ňom nebol toho názoru, že "existuje kauzálna väzba supervízorského dohľadu a smrti". Existuje tam však iná kauzálna väzba ... odpoveď nechám na Vás.

To, čo nazývate "stredoškolským étosom článku", ja nazývam výstižným popisom situácie. Keď sa vžijete do kože sudcu v krajine, kde napr. dostávate lístočky, koho "je doporučené" oslobodiť ... a vlastne prečo to píšem?

V etickom kódexe sudcu je jasne definované, ako sa sudca má správať. Porovnaním s ním zistíte, kto sa ako správa a nespráva. A vôbec nemusíte prihliadať na nejaké vyznenie článku ani "koincidencie", riešenie je totiž jednoduché.

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

Tento film jsem neviděl, zato jsem viděl před lety oceňovaný dokument tuším že od Sommerové o manželství, ve kterém matka jako důvod rozchodu naznačila osahávání ze strany otce. Otec se druhé části natáčení, kde ke zmínce o sex. zneužití došlo, nezúčastnil a mohl na to zareagovat až po odvysílání dokumentu v české televizi. Zneužití odmítl a celkem logicky argumentoval, proč manželství skutečně skončilo. V posledním vstupu ale dotyčná dcera skončila pod vlakem. Samozřejmě TV a tvůrce filmu zažaloval, nakonec se sám neúspěšně pokusil o sebevraždu.

Spousta známých mi řekla, že na "prasáka" rozhodně vypadal a že může za smrt dcery.

Proč to píši ? Podle nějakého TV dokumentu něco soudit je naivní. Už samotné řazení záběrů předznamená výsledek, komentář, střih dílo subjektivity jen dokončí.
Michal Leitner

Anonymní řekl(a)...

jen chybějící dovětek : mělo jít o zneužití dcery, nikoliv manželky :-)
Michal Leitner

Anonymní řekl(a)...

Zmiňovaný dokument jsou viděl a pokud se tomu dá věřit, je to ve slovenské justici poněkud divné. Na druhou stranu nevidím důvod, proč bych měl kopat právě do slovenské justice, když i u nás máme na nejvyšším i vrchním soudě daleko horší případy, jen chybí na krajích a okresech ti, co by se jim postavili. Zrovna nedávno byl do jednoho českého "kraje" povýšen soudce, co předtím několikrát "přiděloval" agendu na požádání. Protože byl prakticky služebně nejmladší, předpokládám, že krajskému šéfovi vycházel vstříci částo, což bylo posléze oceněno. Samospráva v praxi.

Roman Opatrný

Martin Kopa řekl(a)...

K tématu bych jen rád upozornil na dnešní rozhodnutí ESLP ve věci Harabin proti Slovensku, viz. http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-114666. Jeho hodnocení se jako zaměstnanec ESLP z etických důvodů musím zdržet, budu ovšem velmi zvědav na Vaše názory.

Anonymní řekl(a)...

Ad) H. Baňouch

Môj komentár mal smerovať len k bližšiemu objasneniu celého kontextu smrti oboch sudcov, o ktorom sa mlčí v poste. Preto som považoval za dôležité na to poukázať.

Možno pre ilustráciu uvediem príklad na srdce chorého človeka, ktorý jeden deň príde neskoro do práce, šéf naňho celý deň kričí, večer sa dozvie, že jeho žena má milenca a nakoniec jeho obľúbený tím ešte prehrá dôležitý zápas vo futbale. Na to dostane infarkt a zomrie. Ktorá z týchto okolností to spôsobila ?

Problémom našej (slovenskej) spoločnosti je to, že je vo všetkom príliš polarizovaná. Neexistuje neutralita. Týka sa to politiky, súdnictva, histórie krajiny, médií atď. Schmittovská dualita medzi vrahom a kamarátom je extrémne aktuálna v každej oblasti.

Čo sa týka Vašich otázok tak len uvediem, že milenecký pomer uvedených osôb je open secret, o ktorom vedia všetci, ktorí sa pohybujú v oblasti justície.

Účelom argumentu o obyčajných ľuďoch bolo poukázať nie na to, že filmárka Piussi môže byť odsúdená, ale na to, že keď bude odsúdená tak pôjde o bežnú prax práce našej polície, prokuratúry a súdov. Inými slovami by k tomu došlo nie kvôli tomu, že Piussi je filmárka alebo aký film natočila a čo porušila, ale pre to, že ide o bežnú prax a prácu OČTK vrátane súdu. Dovolím si tvrdiť, že medializácia prípadu jej môže len pomôcť a v konečnom dôsledku trestné stíhanie ani nebude začaté. Žiaľ, inak by sa postupovalo v prípade niekoho menej hlasného a prominentného.

Na ostatok chcem zdôrazniť, že nie je a ani nebolo mojim zámerom znevažovať niekoho smrť v štýle ("za to si môže sám"), ale naopak ponúknuť relevantnejšie súvislosti ich smrti, ako sú prezentované v poste, resp. filme.

Anonymní řekl(a)...

Souhlas. Stalo se v ČR už dobrým zvykem za vším vidět korupci, mafii nejlépe justiční, exekutorskou nenažranost, nefér jednání atp. Jenže dovozovat něco z novinových článků je projev vlastní naprosté naivity, zvlášť pokude se objeví novinové titulky obsahující objektivní výrazy typu "křehká režisérka" a tyto články se recyklují v různých modifikacích jako se to děje v českých mediích. Stejně jako ostatní také netvrdím, že ten nejvyšší panák slovenské justice je ukázková morální autorita, ale házet na něho smrt dvou soudců mi hodně připomíná svou přímočarou primitivností argumentaci českého Spiegelu.

Koukněte jak s dobrou pověstí kvůli podobným mediálním nařčením skončil advokát Sokol, Martin Roman nebo poslanec Bém. Nechat se unést televizním dokumentem je jednoduché, stejné praktiky se užívaly ve válce v exJugoslávii, podobně i po něžné revoluci se dělaly kampaně postupně na 68tníky, nomenklaturní kádry, exkomunisty, konfidenty atp.

Osobně zůstávám klidný.


Jan Roháč

Anonymní řekl(a)...

Z dalších a alších příspěvků ze Slovenska je patrná snaha některých diskutujících skandalizovat Harabína za každou cenu, uvádět jeho "milenky" atp. Přitom Harabín jeden spor mimo SR, tedy kam jeho ruce nesahají ani náhodou, vyhrál.

ad anonym : pokud někdo s takovým zdravím chodí do práce, pak si za důsledky odpovídá sám, zvlášť v případě, kdy defacto nemá nadřízeného, který by ho k doktorovi poslal. Odsoudce se očekává, že bude schopen po jisotu dobu strpět urážky od stran, natož vydržet nějakou tu pracovní poradu. Není to zas tak moc.

Jiří Válek

Anonymní řekl(a)...

Dnešní moc v periferních zemích Evropy, kam patří Česko i Slovensko, ví moc dobře, že je jen těžko postižitelná. Sejděme níže, ale např. v pořadu Reportéři ČT byla sekvence o panu Frištenskom,který se nenásilnou formou zastal bezdomovců, proti kterýmMěstská policie vedla dost brutální zásah. A výsledek? Pan Frištenský zatčen, protože byl obviněn jedním z městských policistů, že ho udeřil. Nic z toho nebyla pravda, chování a v podsttě lidsky mírné jednání prokázal kdosi, kdo vše natočil na mobilní telefon. Závěr: ředitel pražských strážníků je od počátku a i po zhlédnutí výkonu svého podřázeného stále přesvědčen, že zákrok byl v pořádku. Můj závěr: pokud nemáte průkazný materiál (a ani ten nemusí stačit, pokud se toho neujme třeba televize), pak zastat se někoho proti policejní brutalitě vede k možnosti trestního postihu toho, kdo cítí spravedlnost jinak a zřejmě lépe než někdo,kdo si z moci úřední vykládá zákon jako to, že když má uniformu, je mu dovoleno vše. V dnešní době tedy člověk nemá téměř obranu proti pomluvě, lži a křivému obvinění, pokud za nimi bude stát "úřední moc." Za socialismu (nijak ho nechválím) měl člověk určité možnosti obrany: např. solidarita lidí, kteří systém neměli rádi; odvolání se k nějakému doporučení výboru ROH atp., kteří mohli poskytnout společenskou záruku; krajní mezí emigrace do přátelštějšího prostředí. Dnešní politici však nejsou schopni (a hlavně ochotni) nastavit systém, ve kterém by se člověk mohl domoci spravedlnosti. Dříve člověk nemohl říct beztrestně něco proti soc. zřízení, ale na drobné prohřešky slušný člověk nedoplácel. Dnes sice můžeme nadávat na společenský řád (a politici v tom vidí právě velký pokrok a demokracii), ale jedinec může být snadno šikanován a likvidován - v zde demokracie vůbec nefunguje. A podle mne jsme u zdroje frustrace lidí - chudáci politici si myslí, jak pracují pro lid na samých vzletných věcech a jsou si jisti, že to historie za 50 let schválí - nicméně nechápou, že by měli pracovat také nejen pro budoucí hisotiri, ale pro spokojenost lidí v každodenním životě. A to nepochopili, nedělají a zdá se, že ani vědomě dělat nechtějí, protože neměnnost každíonenního života právě jim, politikům, umožňuje, aby se měli dobře, měli moc, peníze, mohli rozhodovat jako v carském samoděržaví -a nepochopili, že jsme někde jinde. A rozvedu-li to ještě kousek - Evropská unie má mnoho chyb velkého molocha a asi se stává již kontraproduktivní ve většině věcí, ale msehrává roli v obecné ochraně lidských práv - a zde je podle mne jeden zdůvodů a možná hlavní důvod, proč naši politici unii nenávidí. Kdyby unie nebylo, dýchalo by se politikům mnohem lépe (a obyčejným lidem mnohem hůře).

Anonymní řekl(a)...

/1/ K argumentu, že pracovní šikana je přece ve všech oborech, tak proč z tohoto případu dělat skandál: Tak předně autor postu netvrdí, že utrpení dotyčného soudce bylo větší než utrpení, řekněme manažera v továrně na zmrzlinu, pokud by byl vystaven shodné šikaně. Skandál se z toho ale udělat musí proto, že rozdíl je v dopadech směrem ven:

/a/ Šikanovaného manažera zmrzlináře politujeme a poradíme mu, ať se na to včas vykašle a jde pracovat jinam. Ostatně, když firmě utečou poctiví zaměstnanci, tak tam zůstanou ti křiví, kteří si místo práce půjdou po krku, a firma časem zkrachuje. Nás jako zákazníky to ani nemusí zajímat – tu firmu nefinancujeme a zmrzlinu od ní kupovat nemusíme.

/b/ Naproti tomu špatně vedený soud si financujeme z našich daní, přesto nikdy nezkrachuje, na kvalitu rozsudků to vliv má a my si nemůžeme říct, že támhle se prostě soudit nepůjdeme.

Řeknu to ještě jinak: Až vám, třeba na dovolené v cizině, nějaký kmotr přejede autem nohu, místní soudce to začne projednávat a vy zjistíte, že dotyčný si do mobilu tyká s ministrem spravedlnosti, tak vás začne setsakra zajímat, jak to tam mají s neodvolatelností soudců.

/2/ K argumentu, že od soudce se očekává, že nějakou tu pracovní poradu vydrží a nebude se hroutit: Samozřejmě se uvádí, že sebevražda je do určité míry osobním selháním (s výjimkou tzv. bilančních sebevražd – např. člověk povolaný do koncentračního tábora nebo člověk, který někoho z nedbalosti zabil a rozhodne se skoncovat se životem). Dejme tomu, že u p. Majchráka byla šikana nadřízeného příčinou ze 60%, těžká nemoc (bilanční sebevražda) ze 20% a zkratové jednání z 20%. Mění to něco na tom, že šikana je protiprávní a zavrženíhodná?

/3/ Kdo soudí nejtěžší trestné činy, vyrábí si jako na běžícím pásu nepřátele na život a na smrt z řad psychopatů. Ten to asi nedělá (jen) pro peníze. Takže, když zjistí, že má nepřítele ve vlastních řadách, nota bene nad sebou, tak jednak to s ním jednak asi zamává víc než s tím manažerem v továrně na zmrzku. A jednak může mít snahu bojovat, protože bojuje i za jiné, nechce ustoupit zlu atd., takže bojuje příliš dlouho a bohužel neodhane včas, že už mu došly síly. Manažerům v oboru zmrzlinářství se tímto omlouvám, že si je pořád beru do úst.

/4/ K větě "osobně zůstávám klidný" v jednom z předchozích komentářů: Realita je, že část justice v našem sousedním státě obviňuje svého nejvyššího představitele ze zavrženíhodných činů. Buďto je tedy zavrženíhodný on, anebo jeho kritikové (řádově téměř 10% slovenských soudců). Nevím, co přesně by nás na tom mělo naplňovat klidem. Např. slovenské rozsudky jsou u nás automaticky uznávány (oba státy jsou v EU). Mimochodem, psychologický obranný mechanismus popírání spočívá v tom, že pokud je nějaká přestava pro psychiku extrémně hrozná, odmítne si ji vůbec připustit...

Miroslav Skala

Anonymní řekl(a)...

/1/ Argument financování veřejné služby je sice ppravdivý, ale naivní (viz. Parlament, Hrad nebo třeba počt asisentů US, kteří v podstatě soudí místo soudců).
/2/ Šikana je zavrženihodná kdekoliv, ale přeřazení soudce do jiné kaceláře nebo agendy a kontrola docházky rozhodně šikanou není. Šikanozní naopak mohlo být trestní oznámení na nadřízenou soudkyni. Počkejme na rozhodnutí soudu, zda mělo jednání šéfů vliv na smrt soudců.
/3/Ano, je divné,když se chtějí soudit v justici navzájem, ale pokud to prostředí dobře znáte, víte, kolik je v tom osobních ambicí, osobní nenávisti a nevyslyšených přání. Odlišit tyto lidské aspekty od boje o moc v justici je nemožné.

Co si budeme nalhávat, právo je bohužel věc výkladu a ten bývá velice pružný. Poznat spravedlivého od zla na podkladě filmu se mi nejeví jako to pravé ořechové.

Jan Hradílek

Anonymní řekl(a)...

Ad Jan Hradílek:

Súhlasím s p. Skálom.

Ad 1 - nie je celkom argument o financovaní verejnej služby, ale o tom, že táto služba je mocou, a jej rozhodnutia sa vynucujú. Pokiaľ sú sudcovia šikanovaní a na kvalitu ich rozhodovania to má vplyv, a tým často aj na osudy tých, ktorých protiprávne rozhodnutie postihne. Justícia má tým narušenú funkciu, čo znamená, že aj keď nie je ideálom, tak namiesto toho, aby sa k nemu snažila priblížiť, sa od neho cielene vzďaľuje.

Ad 2) Preradenie sudcu, ktorý 20 rokov súdi trestnú agendu, na napr. správnu, resp. civilnú, je citeľná zmena, ktorá je na kvalite rozhodnutí poznať, tobôž na inštanciách ako Najvyšší súd SR, kde je hlbšia znalosť právnej oblasti potrebná a práve preto sa tam senáty špecializujú. 20 rokov skúseností v jednej oblasti totiž sotva nahradiť akýmkoľvek usilovným prístupom k práci a štúdiom v oblasti inej za mesiac-dva.

A z kontroly dochádzky sa vie ľahko urobiť šikana, pretože postih za pár minút za mesiac je v rukách disciplinárneho senátu. A možno sa na základe videného filmu odôvodnene domnievať, že všetko, čo je v rukách disciplinárneho senátu (ostatne, vyššie som dal odkazy na stránky, kde je detailov viac než vo filme), podlieha rozdeľovaniu na "rovný a rovnejší", čiže jedného za pár minút meškania potrestám a iného nie. Tento rozdiel možno viac psychicky ničí sudcu, než samotná sankcia. Pri tom postupe senátu, aký bol viditeľný vo filme, nemám ilúziu, že všetci sú rovní, pretože napr. jedného sudcu tam vypočúvali dosť agresívne.

Ak nevidíte rozdiel medzi výkonom moci (preradenie medzi agendami, resp. kontrola dochádzky) a využitím oprávnenia (podanie trestného oznámenia), potom rozumiem, prečo porovnávate neporovnávateľné dosť opačným spôsobom.

Ad 3) V poriadku, pripustime Vašu interpretáciu ... je to celé boj o moc v justícii a osobné ambície, a to na oboch stranách (tento článok je o 2 stranách v justícii, to je Vám snáď jasné).

Nezdá sa Vám potom čudné, že disciplinárne senáty odsudzujú iba sudcov "jednej strany" a "tej druhej" nie? Že umreli taktiež len sudcovia "jednej strany" a "tej druhej" nie? Že
preraďovaní medzi agendami sú len zase sudcovia "jednej strany" a "tej druhej" nie? Potom sotva možno nazvať toto celé "bojom o moc" medzi "2 stranami", pretože jedna má moc, ktorú selektívne uplatňuje a druhá je stále v defenzíve a k moci sa dostať nemôže (ale ani nechce - viď. vyjadrenia na www.sudcovia.sk).

Mňa by preto zaujímalo, čo je práve tým faktorom, čo drží jednu z tých 2 strán pri moci a tú druhú k moci nepustí. Sú to právne nástroje, mimoprávne, ale dovolené nástroje alebo nezákonné nástroje? Ak jedny z nich, tak ktoré konkrétne? Myslím, že toto by mohlo hlbšie zaujímať aj českú justíciu, nakoľko ani ona možno nevie, či sa toto raz nezopakuje v bledomodrom aj v ČR a potom by mala blízku skúsenosť zo SR.

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

Myslím, že oba typy názorů zde, jsou v pořádku. Ten první v podstatě říká, že nic není ideální a že s tou spravedlností se to nemá přehánět, lidé v justici jsou omylní, někteří zlí ale bojovat proti zlu ostrým mečem nakonec způsobí ještě větší zlo.

Druhý názor, že justice je jakýsi ideální ušlechtilý stroj, který se musí průběžně promazávat dobrem a ideály a který stojí mimo běžnou společnost a spravedlivě "z výšky" rozlišuje mezi dobrem a zlem, se kterým se musí bojovat, jsem měl na škole a nenazýval bych ho hanlivě jako aktivistický nebo naivní. Má to také své racionální jádro.

Zdeněk Mázl


Anonymní řekl(a)...

Ad Mázl:

Nesúhlasím.

Prvý názor podľa Vašej interpretácie je logický klam postavený na argumentácii dôsledkom. Nikto totiž presne nevie, čo spôsobí "boj ostrým mečom".

Druhý názor je tiež logický klam - vychádza z nereálnych predpokladov. Justícia je totiž súčasťou spoločnosti a existuje aspoň 1 dôkaz, ktorý spochybňuje justíciu ako "ideál" (ak je to vôbec atribút justície, ktorý má o niečom vypovedať).

Preto nesúhlasím s tým, že tieto typy názorov by mali byť v poriadku a že by mali mať nejaké racionálne jadro. A ani s tým, že toto sú práve názory, ktoré sú v tejto diskusii prezentované, nakoľko viem nájsť aspoň 1 príspevok, v ktorom je obsiahnutý názor, ktorý pod tieto "typy" nespadá (príkladmo môj predošlý).

Ondrej Pivarči

Tomáš Marný řekl(a)...

Šikana je zavrženihodná kdekoliv, ale přeřazení soudce do jiné kaceláře nebo agendy a kontrola docházky rozhodně šikanou není.
Hoši, vy jste opravdu životem nepolíbení ...
Kontrola docházky sama o sobě šikanou samozřejmě není. Ale taky se dá dělat denně, hrubě, s disproporcionálním trestáním, s okatým dáváním najevo, že oblíbenec může smí chodit do práce kdykoli, a neustálým dáváním najevo, co je pravým cílem.
To máte jako se sexuálním obtěžováním. Jedno plácnutí přes zadek člověku trvale neublíží. Ale když to někdo dělá soustavně a dává se dotyčné najevo, že tam je od toho, aby se nechávala ohmatávat a že může jít na pracák, když se jí to nelíbí, tak to za chvíli otráví život parádně.
Počkejte, až se otrkáte a poznáte život líp a zjistíte, co všechno vás může čekat ...
Do té doby si můžete přečíst třeba i tu obyčejnou wikipedii. O možných následcích harassementu na psychiku oběti se tam taky píše.