úterý 6. listopadu 2012

Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly, aneb proč je dobré brát v potaz ekonomii


Dnes jsem narazil na článek[1], který popisuje, jak pojišťovny hlásí nával klientek, které u nich narychlo podepisují smlouvu na životní pojistku. Důvodem je, že chtějí stihnout levnější pojistné, které jim pojišťovny až dosud účtovaly, neboť rozlišovaly ceny pojistek u mužů a žen. K tomuto rozlišení pojišťovny vedou statistiky, ze kterých vyplývá, že se ženy dožívají vyššího věku, auta řídí bezpečněji a pracovní úrazy se jim vyhýbají (pzn. v tomto ohledu je situace zřejmě obdobná i v ostatních evropských zemích). Pro pojišťovny jsou tak ženy méně rizikové než muži a proto až doposud platily nižší pojistné.



[1] Lidové noviny z 5.11.2012, str. 13: Ženy berou pojišťovny útokem.

Proč by za několik týdnů mělo dojít ke zvýšení cen pojistného? Protože Evropský soudní dvůr rozdílné pojistné pro muže a ženy zakázal. Od konce prosince budou obě pohlaví platit za pojištění stejné sazby. Dle předběžných kalkulací ceny pojištění pro muže příliš neklesnou, naopak ženy zaplatí za životní pojistky desítky procent navíc. Proto v současné době narůstá zájem žen o uzavření pojistných smluv.

Skutečnost, že v důsledku rozhodnutí soudu dojde ke zdražení pojistného pro ženy, k celkovému zvýšení cen pojistného a ke ztrátě blahobytu spotřebitelů, není překvapivá. Vzpomněl jsem si v této souvislosti na příklad uváděný profesorem Mottou[1], který používám při přednáškách studentům soutěžní ekonomie. Motta ve své knize popisuje případ, kdy je stejné zboží prodáváno monopolistou ve dvou zemích, např. v Německu a v Portugalsku. V Německu jsou v průměru vyšší příjmy a vyšší ochota platit za zboží než v Portugalsku. Jestliže je cenová diskriminace možná[2] a povolená, monopolista stanoví vyšší cenu zboží v Německu a nižší v Portugalsku. Představme si situaci, že je monopolista regulací přinucen stanovit jednotnou cenu pro oba trhy. Jednou z možností je, že monopolista stanoví cenu někde mezi a němečtí spotřebitelé si polepší a portugalští si pohorší. Velmi reálnou možností však je, že monopolista bude účtovat vysokou německou cenu na obou trzích a bude realizovat minimální prodeje na portugalském trhu, neboť taková strategie pro něj může být ziskovější.

 

Předchozí příklad z ekonomické teorie dobře ilustruje, že zákaz cenové diskriminace je v takovém případě nejen v neprospěch spotřebitelů, ale i společného obchodu. Poskytuje nám rovněž vysvětlení, proč u nás velmi pravděpodobně dojde ke zdražení pojistného pro ženy a k celkovému zvýšení cen pojistného. Rozumím tomu, že v situacích, kdy je ekonomický zájem a argumentace spočívající v blahu spotřebitelů a společnosti vyvážen, resp. převážen jiným nadřazenějším zájmem, může být smysluplné, ba i potřebné, ekonomický zájem a argumentaci upozadit. Musím se však přiznat, že mi v tomto konkrétním případě není takový zájem příliš zřetelný.

 

Nedávno jsem v této souvislosti narazil na jiný zajímavý příklad. V září roku 2009 britský energetický regulátor Ofgem uložil dodavatelům elektřiny a/nebo plynu, kteří mají více než 50 tisíc zákazníků, povinnost nediskriminace za účelem zamezení účtování rozdílných marží v různých regionech.[3] Cílem regulace měla být především ochrana určitých „zranitelných“[4] skupin spotřebitelů.

 

I v tomto případě vedly mé myšlenky k ekonomické teorii, která vysvětluje, že možnost cenově diskriminovat může významně ovlivňovat intenzitu soutěže mezi podniky, především na oligopolních trzích, a zvyšovat spotřebitelský přebytek na úkor oligopolních zisků. Cenová diskriminace zintenzivňuje konkurenci, neboť podnikům umožňuje „atakovat“ zákazníky konkurentů, stejně tak jako nové zákazníky, a současně udržovat vyšší ceny a marže na vlastní zákaznické bázi. Jestliže podniky mají stejné strategické záměry na takové využití cenové diskriminace, odvětví čelí situaci vězňova dilematu a konkurence je intenzivnější než v případě uplatnění uniformních cen. Cenová diskriminace v těchto případech vede ke konkurenci dle jednotlivých zákaznických segmentů, což je velmi pravděpodobně intenzivnější, než když jsou firmy omezeny povinností nabízet uniformní ceny/marže všem zákazníkům. V takovém případě je podnik nucen při snížení ceny novému zákazníkovi snížit cenu i všem svým stávajícím zákazníkům a tak je od takových cenových nabídek odrazován.

 

Na základě předchozí argumentace bylo při zavedení regulačního opatření Ofgemu poukazováno na jeho možné negativní efekty. Ačkoliv byla regulace provedena na základě dobrých úmyslů, vedla v důsledku k méně intenzivní soutěži na trhu. Po zavedení nediskriminačních klauzulí sice poklesly cenové rozdíly, ale zvýšily se čisté a hrubé marže a snížila se míra přechodů zákazníků mezi dodavateli. Ofgemu slouží ke cti, že po třech letech vyhodnotil dopady a efektivnost regulace a toto opatření pro budoucí období zrušil.

 

Ekonomie přehledně vysvětluje, proč cenová diskriminace není sama o sobě nic špatného, že může být ve prospěch soutěže a blahobytu spotřebitelů a společnosti, a že nedává smysl ji ve všech případech zakazovat.[5] Vždy je potřeba přemýšlet o tom, zda takový zákaz, regulace či intervence je smysluplná či nikoliv.



[1] Massimo Motta, Competition Policy. Theory and Practise, Cambridge University Press, 2004, str. 23.
[2] Nejsou možné arbitráže, případně jen v omezeném rozsahu.
[3] Ofgem 2009b, Adressing undue discrimination Final proposals, April. Podobná regulace byla uložena i energetickým společnostem v Německu v roce 2006.
[4] Z pohledu Ofgemu se jednalo např. o skupiny spotřebitelů s nízkou úrovní gramotnosti, nedostatečnou znalostí anglického jazyka, bez bankovního účtu či bez přístupu k internetu.
[5] Viz např. Lars A. Stole, Price Discrimination and Competition, University of Chicago, GSB, 2006 nebo Jean Tirole, The Theory of Industrial Organization, The MIT Press, Seventh printing, 1994, kapitola 3 nebo Dennis Paschke, “Price discrimination can never be in the consumer’s interest” – a Discussion with Examples, Course: EC3001 Advanced Microeconomics.

17 komentářů:

Roman Landgráf řekl(a)...

Pro nedostatek času si dovolím reagovat jen velmi stručně a tedy nikoli zcela přesně:
1) Velmi mne potěšil samotný fakt, že i člověk, který pracuje na antimonopolním úřadu, má takovýto nadhled a tedy i dostatečně kritický úsudek i do vlastních řad (myslím do řad antimonopolních a podobných regulačních úřadů)
2) velmi se omlouvám, neberte to prosím jako nezdvořilost, ale spíše za pokus nebýt za každou cenu "politicky korektní" a tedy neupřímný, ale velmi se obávám, respektive sám za sebe jsem o tom skálopevně přesvědčen (ovšem nepopírám, že jsem silně ovlivněn například rakouskou ekonomickou školou či obecně laissez-faire směrem), že jakákoli, byť seberacionálnější či sebemorálněji motivovaná "ochrana" hospodářské soutěže se ve svém samotném důsledku zcela mine svému cíli, pokud se přímo neobrátí v opak. Důvody je třeba hledat i v samotném jádru či základu takové instituce, protože je zcela iluzorní se domnívat, že vznikne úřad svojí objektivitou a svými znalostmi "rovnající se téměř bohu", totiž že bude lépe než trh vědět, co společnost potřebuje, a že bude dokonce odolávat tlaku těch největších hráčů na trhu a udrží si svojí objektivitu (kacířsky se pak vkrádá, zda není nakonec vítězem ten, kdo ovládne takový úřad a nikoli ten, který na trhu uspěje s kvalitou a cenou svých produktů).
Každopádně, aby můj příspěvek nevyzněl až příliš kriticky a pro někoho tedy až neobjektivně, velmi oceňuji odvahu autora(vzhledem k jeho angažmá) podělit se s námi o i svých pochybách o prvoplánové smysluplnosti všech cenových regulačních zásahů státu.

Libor Dušek řekl(a)...

Čtení pojišťovacího případu ECJ je tristní, nejen kvůli samotnému rozhodnutí. Že se ženám zvýší pojistné, se v rozhodnutí prostě neřeší, a názor Advocate -General to naopak řeší naprosto jasně a šmahem: "68: Purely financial considerations, such as the danger of an increase in premiums for a proportion of the insured persons or even for all of the insured persons, do not in any event constitute a material reason which would make discrimination on grounds of sex permissible" . Vážně tam je "even for all"! - možná z toho bude nový koncept efektivnosti, řekněme Pareto-naruby (nebo Pareto obrácený v hrobě :).

Viz
http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?pro=&nat=&oqp=&dates=&lg=&language=en&jur=C%2CT%2CF&cit=none%252CC%252CCJ%252CR%252C2008E%252C%252C%252C%252C%252C%252C%252C%252C%252C%252Ctrue%252Cfalse%252Cfalse&td=ALL&pcs=O&avg=&page=1&mat=or&parties=test%2Bachats&jge=&for=&cid=85953#

Anonymní řekl(a)...

Ad Roman Landgráf:

Rozlišoval by som medzi reguláciou ceny a reguláciou kvality či iných parametrov súťaže. Pokiaľ cena je subjektívnym výsledkom trhových mechanizmov (zhodnotenia aktuálnej ponuky či dopytu a pod.), a preto okrem extrémnych výnimiek (nižšie) jej regulácia nemá veľmi zmysel, regulácia napr. kvality je vcelku žiadúca.

Chcieť po spotrebiteľovi, aby rozpoznal dopad 30 rozličných výrobkov, ktoré by mohol kúpiť za jediný nákup, napr. na jeho zdravie, je asi ako chcieť po CPU, aby riešilo paralelne 5x viac operácií, ako dokáže. Aké následky pri snahe výrobcov a distribútorov tlačiť náklady nadol a zisk nahor to asi môže mať, je zrejmé. Náklady spotrebiteľa na ochranu už iba jeho zdravia pred škodlivosťou viacerých výrobkov by boli bez regulácie tak vysoké, že drvivá väčšina spotrebiteľov ich nemá odkiaľ vziať (vlastnou prácou ich jednoducho nezarobí). A že nekvalitou utrpí značka? Samozrejme, výrobca sa vždy vynájde a založí si trebárs novú s.r.o. Keďže spotrebiteľ môže kontrolovať kvalitu až ex post, čiže po kúpe (použití, využití), a aj to nie vždy v záručnej dobe (taktiež druh regulácie), prístup laissez-faire ku kvalite výrobkov by nás doviedol do džungle, pretože výrobca vždy zareaguje prvý, čím má aj informačnú a inú výhodu. Túto asymetriu vyrovnáva (má tak robiť) ochrana spotrebiteľa a jej úprava.

Kvalitu vieme porovnať cez objektívne meranie parametrov, a teda vieme určiť vhodné limity a kontrolovať ich dodržiavanie (už či to bude jeden úrad alebo iný lepší spôsob, je na inú diskusiu).

Cena ako subjektívny výsledok znalostí predávajúceho je už iné kafe. Pri určení vhodnej ceny neexistuje objektívny parameter, ktorý by bolo možné merať (výška ceny nie je objektívny parameter, nakoľko je závislá od predávajúceho, resp. trhu), takže cenová! regulácia potom spôsobuje asymetriu, asi ako je popísaná v autorovom článku.

Extrémny prípad, kedy by cenová regulácia mohla ešte byť použiteľná je vtedy, ak určitá komodita je dostatočne vzácna a súčasne dostatočne nevyhnutná (výrazný dopyt by vyvstal bez ohľadu na rozsah ponuky). Napr. ak by vedel iba prírodný diamant liečiť rakovinu a nič iné by ju nemohlo liečiť, potom by ju požadoval každý chorý, no výrobca by ho predával len ako šperk, lebo zdravý bohatý dokáže zaplatiť viac, a ten ho chce ako šperk. Cenová regulácia spôsobí, že výrobca nemá motiváciu ju predávať ako šperk ... ale to je iba náznak možného extrému, ktorý napríklad v prípade palív neplatí, nakoľko existuje viacero alternatív. Preto ropa, plyn a spol. by cenovo regulované nemali byť.

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

jako původem ekonom (dále jen VŠE) bych nahlížel na věc podobně jako autoři komentářů výše, ale jako právník (dále jen jako PF) si dovedu představit projev spravedlnosti, který stojí celou společenost jisté fee. Na druhou stranu, kdyby slova o trhu a vysoké elasticitě poptávky a nabídky platila, musela by konkurence dospět do stádia cenové nabídky, kdy platí všichni průměr a na mužích pojišťovna prodělává a na ženách pojišťovna vydělává a rozdíl mezi počtem mužu a žen u jedné pojišťovny je pokryt v zajištění.

Nakonec stejně rovnostářky a "nespravedlivě" funguje i důchodové pojištění, které počítá pouze s posledními 10,15 anebo 25 lety výdělku před dosažením penzijního věku, čímž opomíjí (a současně vyrovnává) nesrovnatelnosti v příjmech po dobu těhotenství a výchovy malých dítek.

Aleš Macák

Anonymní řekl(a)...

Nedá mi to, aby nepřipojil 34 let starý článek o stejné gender
problematice . Aby si snad i přesto někdo nemyslel, že se hospodářský vývoj mírně v mezích zákona mění, přidám i poslední sloku z právě 100 let starého :
časopisu


Zbytek bez komentáře.

Jiří Voldán

Jan Slanina řekl(a)...

Osobně bych čekal, že v konkurenčním prostředí bez státního zásahu bude fluidní stav, jako třeba v pojištění aut. Pokud správně sleduji pojistný trh, tak je skupina pojišťoven A, která se snaží nabízet co nejlepší ceny pro co nejlepší klienty, takže dává nejvýhodnější ceny nejméně rizikovým starším řidičům z venkova. Naopak skupina B, která se snaží vydělat na větším tržním podílu, nabízí ceny rovnostářské.

Aktivní spotřebitel si prostě vybere tu, která je nejlevnější pro něj. Já coby relativně mladý Pražák zvolím skupinu B.

Citované stanovisko generální advokátky chápu tak, že určitá rozlišování jsou podle jejího názoru tak nemravná, že je nepřípustné je uplatňovat, bez ohledu na ekonomický efekt.

Podobným tématem bylo v USA poskytování úvěrů podle barvy pleti. Netrvalo dlouho, a banky našly řešení: vyhodnocovaly rizikovost adresy, s vědomím, že podle adresy v podstatě vědí, jaká barva obyvatelstva tam bydlí.
http://en.wikipedia.org/wiki/Redlining

Takže jsem si poměrně jistý, že pojišťovny najdou nějaké vhodný zástupný mechanismus, které jim umožní se ženám ekonomicky efektivně podbízet.

Ale jako společnost budeme mít "odškrtnuto", že podle nemravného kritéria se nerozlišuje.

Anonymní řekl(a)...

S rozhodnutím soudu souhlasím. Pohlaví, i když je ekonomicky signifikantní, není věc, kterou si můžu vybrat. Člověk s cukrovkou od dětství by také neměl být zvýhodňován na pojistném, přestože je riziko plnění prokazatelně vyšší, ale je to věc, za kterou prostě nemůže. To, že je komerční pojištění založeno na správných datech nerozporuji, není ale vždy nutné důsledky takových statistik respektovat, protože ve svém důsledku jsou více amorální a neetická než zaplacení prémie ode všech. A to stejně jako kolega nechápu, proč by pojisťovna neuměla pojistné zprůměrovat, aby ta náklaová prémie byla co nejnižší. Podobně ADZ řeší i přístup k zaměstnání žen, které prokazatelně jsou dle CV a projekce kariéry "horší" než muži a tedy nucená nediskriminace stojí firmy peníze, protože nezískavájí to nejlepší na trhu práce. Domnívám se ale, že taková ochrana žen je na místě.

Roman Hrbáček

Jan Slanina řekl(a)...

ad Roman Hrbáček:
Přiznám se, že Vaše argumentace mi moc nedává smysl. Věk si člověk taky nevybírá - také byste chtěl, aby pojišťovny nesměly stanovovat cenu podle věku?

A co třeba riziková prémie u úvěrů poskytovaných bankami: o tom se tolik nemluví, ale také se zohledňují demografické faktory: tady jsou pro změnu rizikovější mladí lidé?

S argumentem o analogii se zaměstnávání žen nemohu souhlasit v několika rovinách:
(1) antidiskriminační zákon mi nezakazuje vybrat nejlepšího kandidáta, který je náhodou muž, ale zakazuje mi rozhodovat se na základě paušálních kritérií rasy, pohlaví atd. takže antidiskriminační zákon mne nenutí postupovat objektivně ekonomicky nevýhodně, jen mne nutí překonat své předsudky. Pokud se dva kandidáti jeví na první pohled srovnatelně, musím zkrátka hledat hloub a ne vzít rovnou chlapa. Plošná cena pojištění je ale ekonomicky riziková, protože se mi tam může nakumulovat ta rizikovější skupina - a já musím dělat opatření, aby k tomu nedošlo.
(2) statisticky vyšší rizikovost mužů u životního pojištění je mnohokrát ověřený fakt, zatímco úvahy o horší kariérní projekci žen jsou s odpuštěním žvást.

Anonymní řekl(a)...

Věk si člověk nevybírá ale nikoho nediskriminuje, protože každý se může pojistit např. ve 40ti a bude mít podmínky jako 40ník.

Riziková premie u úvěrů ??? Váha pohlaví je naprosto zanedbatelná, rozhodující je příjem, majetek, bud. závazky atp., takže nabídku pro chlapa nebo ženskou nerozlišíte narozdíl od nabídky pojištšní.

Ženy mají v průměru nižší příjmy. Jestli to považujete za "žvást", je vaše věc, slovník nechám na Vás.

Roman Hrbáček

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Roman Hrbáček:
Nezlobte se, ale člověk, kterému je 60, se už za cenu 40-letého opravdu pojistit nemůže. A před 20-lety by měl jiné podmínky, i když odhlédnu od inflace, než dnešní 40-letý dnes, protože pravděpodobnost úmrtí pro 40-letého tehdy a dnes byla jiná.

V úvěrovém hodnocení je třeba odlišovat schopnost splácení a rizikovost. 50-letá uklízečka s minimálním platem je statisticky mnohem méně riziková, než 30-letý manažer s mnohonásobně vyšším platem. Samozřejmě, částky, které si může půjčit, jsou menší. Ale u stejně malé částky může klidně dostat výhodnější podmínky. Jde spíše o to, že modely bank jsou sofistikovanější, takže to není na první pohled vidět.

Já jsem psal, že žvást jsou horší kariérní projekce žen. To, že mají nižší platy, je mnohem víc důsledek diskriminace a skleněného stropu. Ale tvrdit, že manažer, který v důsledku nucené nediskriminace bere ženu místo chlapa, nezískává to nejlepší na trhu práce, nesouvisí s výší platu Spíš naopak - protože pokud je žena ochotna pracovat za nižší plat než stejně kvalifikovaný muž, tak je přece ekonomicky správné rozhodnutí vzít ženu. A v žádné jiné situaci k tomu ADZ firmu nenutí. Samozřejmě, pokud by se prosadily kvóty, bude to něco jiného.

Anonymní řekl(a)...

Nic takové jsem netvrdil. Ve svých 40ti se můžete jako kdokoli jiný ve 40ti pojistit. Když vám bude 60, platí to per analogam.

O risk managementu bank nehodlám disktuovat, protože terminologie je roztříštěná, ale muž i žena, za jinak stejných podmínek příjmu, dětí atp., dostanou stejnou nabídku hypotéky.

Roman Hrbáček

Jan Slanina řekl(a)...

Ad Roman Hrbáček:
nevím, odkud čerpáte své zkušenosti s risk-managementem bank. Já jsem v jedné bance 8 let pracoval, z toho 5 let na risk-managementu.

Pohlaví statisticky vychází jako významný prediktor rizika a zpravidla bývá zohledňováno v rozhodovacích modelech.

Klidně se může stát, že ceteris paribus bude žadatel-muž odmítnut jako příliš rizikový, zatímco ženě úvěr bude nabídnut. Nebo že, opět ceteris paribus muž spadne do rizikovějšího pásma a proto dostane vyšší úrokovou sazbu, bude u něj požadováno hodnotnější zajištění a podobně.

Anonymní řekl(a)...

Nabídky úvěrů se dělají bez ohledu na pohlaví. Ono je o 100% důležitější, jak je na tom celá rodina a podrozvahové závazky. Kde sem nabral info z řízení rizik ? KB, CSOB, CS...., PhD statistika MFF i když nevím, proč je to z hlediska argumentace tak důležité. Jednoduchá citlivostní analýza vás poučí o tom, že pohlaví nějakou váhu má, ale ta je vzhledem k jiných faktorům marginální.


Roman Hrbáček

Jan Slanina řekl(a)...

ad Roman Hrbáček:
zajímalo mne to z toho důvodu, že já jsem se osobně podílel na tvorbě skórovacích karet, které se v jedné z bank, které jmenujete (a v související finanční skupině) používaly (a dost možná ještě používají) k hodnocení retailových úvěrů. pohlaví v nich zpravidla mívalo nezanedbatelnou váhu, což jsem si musel obhajovat před lidmi z distribuční sítě.

Anonymní řekl(a)...

Také se mi jeví rozhodnutí jako správné. Otroctví mělo jistě také nějakou logiku a ekonomický efekt, ale někdy je lepší systém "zdražit", aby si byli lidé "rovni".

Jan Hanzalík

Anonymní řekl(a)...

Jan Hanzalík: A v čem je to rozhodnutí správné? Teda kromě toho, že je produktem egalitářství. Srovnání s otroctvím pokulhává ve více směrech.

Jakub Malinovský

Anonymní řekl(a)...

Právě v tom rovném postavení, tj. že za jinak stejných okolností není rozíl mezi pojistným muže a ženy. Myslím, že jste to napsal jasně.
Ohleně srovnání s otroctvím mohu jen říci, že každá analogie ma jistá omezení.

Jan Hanzalík