neděle 14. října 2012

Volba práva a volba soudu v mezinárodním obchodě

Nemá cenu zde psát dlouhé traktáty o významu volby práva a volby soudu při uzavírání transakcí s mezinárodním prvkem. Každý právník, který se k oblasti mezinárodního obchodu byť jen přiblížil, ví dobře, jakou klíčovou roli často hrají zdánlivě nenápadná ustanovení umístěná zpravidla ke konci smlouvy. A kolik mohou jednu ze stran stát – obrazně i doslova. Přesto se jejich formulaci obvykle věnuje malá pozornost a účastníci smluvních transakcí, respektive jejich právní zástupci, často stojí tváří v tvář výsledku, který rozhodně nečekali. Překvapení se přitom mohou odehrát různá. Česká a americká společnost si v rámci uzavřené transakce např. výslovně smluví, že „veškeré spory vzniklé z této smlouvy budou spadat do působnosti českých soudů“ ... a stejně skončí před federálním soudem v New Yorku. Ten bude totiž takto znějící dohodu považovat za tzv. nevýlučnou. Na rozdíl od jakéhokoliv soudu v EU, pro který ten samý text bude znamenat výlučnou příslušnost českých soudů. A asi mi dáte za pravdu, že je to setsakra rozdíl, když se místo v ČR máte soudit o několik tisíc km na západ. Podobně se Vám může stát, že soud dojde k závěru, že strany zvolily určité právo, třebaže jste smlouvu prošli písmenko po písmenku a není v ní o volbě práva ani čárka...

Pro právníka, který blíže nezná právní úpravu (včetně judikatury) volby práva a volby soudu v zemích, před jejichž soudy se může jím uzavíraná transakce dostat, nemusí být překvapením a otázkám ani zdaleka konec. Tak třeba dohoda o volbě soudu stanovící, že „příslušné jsou soudy dle volby žalobce." Je platná nebo ne? Je platná jenom v EU nebo jen v (některém státě) USA? Nebo nikde? A co kdyby byla stejně formulovaná volba práva, byl by závěr ohledně její platnosti jiný? Lze platně sjednat smluvní pokutu za porušení jurisdikční dohody? Lze zvolit jako příslušné soudy z několika různých zemí? Je možné platně určit jen právní řády, kterými se smlouva řídit NEMÁ? Je možné platně „zmrazit“ zvolené právo k určitému časovému okamžiku, např. takto: „Tato smlouva a veškeré vztahy z ní vzniklé se řídí právními předpisy České republiky v podobě, v jaké byly účinné k datu uzavření této smlouvy.“? A co třeba volba cizího soudu v čistě vnitrostátní situaci? Bude platná nebo ne? A volba cizího práva v čistě vnitrostátní situaci?

A takto bych mohl pokračovat dál a dál. Mohl bych mluvit o podmíněné volbě práva, štěpení volby práva, floating choice nebo dodatečné volbě práva. Způsobech, jak zvolit právo, aniž bychom do smlouvy napsali o rozhodném právu jediné písmenko. O materiální a formální platnosti, ať už volby soudu či volby práva. O vztahu k forum shoppingu a k doktríně forum non conveniens. O vlivu imperativních norem (včetně toho, co se za ně vlastně považuje), výhrady veřejného pořádku, jakož i o dalších omezeních volby práva, soudu, případně obou. Dalo by se psát o volbě práva pro jednostranné právní úkony či mimosmluvní závazky, jakož i o asymetrických jurisdikčních dohodách či různých důvodech, pro které nebude možné se volby práva či soudu účinně dovolat. Bylo by možné zmínit různé typy smluv v mezinárodním obchodu, jejichž režim bude více či méně odlišný od standardu, (samozřejmě) pokud se volby práva a/nebo soudu týče.

A o tom všem by se dalo psát různě až protichůdně, a to podle toho, které země by se dotyčný výklad týkal. Zatímco totiž taková franšízová smlouva bude v ČR považována za běžnou obchodní smlouvu, jejíž režim volby práva a soudu bude „normální“, v takové Kalifornii by úplně stejná smlouva mohla mít v zásadě režim smlouvy spotřebitelské, kdy by s příjemcem franšízy (franchisantem) bylo nakládáno jako se slabší smluvní stranou a byl by chráněn proti "nespravedlivé" volbě práva a soudu. Zkrátka dalo by se psát o úpravě volby práva a volbě soudu z mnoha různých pohledů, v mnoha různých zemích. Ale varuji Vás. Zabere to hodně času, a to i když se dotknete jen pár zemí a úprav, které by mohly být pro českého právníka významné. Vím to, protože jsem se o to pokusil.

Chtěl jsem najít alespoň částečnou odpověď na výše uvedené otázky, ale i na mnohé další, které se volby práva a volby soudu v mezinárodním obchodě týkají. Omezil jsem se přitom jen na úpravu v EU, v USA a v některých mezinárodních instrumentech – jednak těch, které vážou ČR nebo EU, jakož i těch, které mají univerzální nebo alespoň komparativní význam. V oblasti volby práva jsem proto rozebral nejen nařízení Řím I a Římskou úmluvu, ale pár stran jsem věnoval i Haagské úmluvě o právu rozhodném pro mezinárodní koupi zboží z r. 1955, Mexické úmluvě z r. 1994 nebo Haagské úmluvě o právu rozhodném pro zprostředkování a zastoupení z r. 1978. Pokud jde o volbu soudu, hlavní pozornost byla samozřejmě věnována nařízení Brusel I, a protože se Rada EU stihla před dokončením rukopisu shodnout na podobě jeho plánované revize, měl jsem možnost rozebrat i tuto revidovanou verzi, která by měla být účinná za cca 2-3 roky. Z mezinárodních úmluv v oblasti volby soudu jsem největší prostor věnoval Haagské úmluvě o dohodách o volbě soudu z r. 2005. Protože pro volbu soudu (alespoň ve vztahu k třetím zemím mimo EU) má stále svůj význam česká vnitrostátní úprava, věnoval jsem se relevantním ustanovením i starého a nového ZMPS. USA dostaly samostatnou kapitolu, protože tamější mezinárodní právo soukromé je kapitola sama pro sebe (myšleno bez negativních konotací).

Snažil jsem se téma zpracovat tak, aby v něm bylo dost praktických příkladů a judikatury a výklad nekončil tam, kde začíná problém. Právě otázky dosud nezodpovězené či zodpovězené nejednoznačně mě nejvíce lákaly. I když jsem se při jejich zodpovězení přiklonil k nějakému řešení/odpovědi, většinou nabízím argumenty nejen pro, ale i proti, protože jako advokát vím, že které řešení je to „správné,“ to stejně rozhodne až soud;)

Výše uvedené snažení, které s přestávkami trvalo přes čtyři roky a nakonec se roztáhlo do 300 knižních stran, vyšlo na konci září u C.H. Beck. I když je základem knihy disertační práce, psal jsem ji především s tou motivací a cílem, aby byla ke skutečnému užitku všem, kteří se s volbou práva a/nebo soudu ve své praxi setkávají. Nakolik se mi to však podařilo, to mohou samozřejmě posoudit jen laskaví čtenáři.

Žádné komentáře: