úterý 16. října 2012

Novinky EuroSoudní

Poslední týden byl na Soudním dvoře EU plný událostí. Dovolím si na ně telegraficky odkázat.

Předně došlo k částečné obnově Soudu. Obměna nicméně nebyla nijak výrazná: většina stávajících soudců byla potvrzena na další funkční období. Jediným nováčkem je vlastně jenom Christopher Vajda coby soudce za Spojené království (za Konráda Schiemanna). S ohledem na Melchiora Watheleta (nový generální advokát za Belgii, nahradil v křesle generálního advokáta rotujícího mezi malými členskými státy Jana Mazáka) a José Luís da Cruz Vilaçu (nový soudce za Portugalsko) mě s ohledem na jejich předchozí životopis napadá spíše něco na téma „všichni dobří rodáci“ či holubi, kteří se vracejí.

V návaznosti na částečnou obnovu byl znovu zvolen Vassilios Skouris za předsedu Soudního dvora. Zda je další pokračování kurzu Soudního dvora posledních deseti let dobře nebo špatně ponechám na tomto místě otevřené. Zajímavější je spíše zpráva o zvolení Koena Lenaertse za prvního místopředsedu Soudního dvora (tedy prvního v historii Soudu, neboť tato funkce byla čerstvě vytvořena). Místopředseda Soudního dvora má být „nápomocen“ předsedovi. Hmmm. Koen Lenaerts je bezpochyby dobrá volba. Spíš se lze pozastavit nad tím, zda Soudní dvůr vážně potřebuje místopředsedu. Anebo spíše byla za určité personální konstelace potřeba nová funkce?

Volba předsedů senátů příliš překvapení nepřinesla. Spíš mě zaujala tisková zpráva o přínosu Soudního dvora k udělení Nobelovy ceny za mír Evropské unii. Tak nějak mi není jasné, jestli byla tisková zpráva vydána a) protože teď všechny instituce dostaly bojový úkol vydat nějakou tiskovou zprávu na toto téma, anebo b) Soudní dvůr nenápadně říká, že tedy on má lví podíl na ceně samotné.

Nu a třešnička nakonec: v dnešním rozsudku ve věci C-364/10 Soudní dvůr zamítl žalobu Maďarska proti Slovensku pro porušení Smlouvy. Toho se mělo Slovensko dopustit odepřením vstupu maďarského presidenta L. Sólyoma na území Slovenska (do Komárna), kde se měl dne 21. srpna 2009 zúčastnil slavnostního odhalení sochy svatého Štěpána. V této skutečně pozoruhodné žalobě členského státu proti jinému členskému státu (kterých bylo za historii EU jenom pár, neboť tradičně na porušení Smlouvy žaluje Komise) se Maďarsko domáhalo konstatování porušení volného pohybu osob ze strany slovenských orgánů. Soudní dvůr pravil, že president Maďarska je sice občanem Unie, ale zároveň je také hlavou státu. Pokud tedy vykonává funkci hlavy státu, jeho svoboda pohybu může v souladu s mezinárodním právem podléhat větší míře omezení. Tudíž president má ve svém důsledku menší volnost pohybu, než prostý občan… (nu, alespoň že po Sólyomovi nechtěli, aby prošel detekčním rámem...).

7 komentářů:

Občasný blogger řekl(a)...

Michal, súhlasím s Tebou, že toto obmedzenie hláv štátov v ich slobode pohybu oproti "bežným" občanom EÚ (C-364/10) je minimálne paradoxné a dodávam, že súdom je dosť slabo odôvodnené. Pre záujemcov s prístupom za paywall slovenského denníka SME pridávam link na svoju kritiku verdiktu a slovenského potľapkávania sa po vlastnom ramene:

Verdikt v kauze Sólyom: tri chyby krásy.

Kubo Mačák

Anonymní řekl(a)...

Hlava státu je současně i vrchní velitel armády atp. Neviděl bych v tom omezení problém. Jako Janosz Kádár nechť si jezdí po celém Slovensku ale jako prezident musí respektovat území jiných států a kam ho nepustí, tak nemá, co dělat (tak jako nakonec každý jiný diplomat).

Jan Hrbolek

Anonymní řekl(a)...

"Pokud tedy vykonává funkci hlavy státu, jeho svoboda pohybu může v souladu s mezinárodním právem podléhat větší míře omezení. Tudíž president má ve svém důsledku menší volnost pohybu, než prostý občan…"

Podobne, ako J.H. tiež celkom nerozumiem povzdychu, ktorý takýto záver vyvoláva. Podľa mňa je úplne bežné, že určité pozície, či už súkromnoprávne alebo verejnoprávne nosia so sebou obmedzenia oproti bežným občanom (či sú to už sudcovia alebo manažéri koncernov). Uznám spor o detailoch (účelnosť obmedzenia, proporcionalita), ale taký paušálny argument(?), hoci je iba v nepresnej glose, ... neviem.
K.Csach

Michal Bobek řekl(a)...

Já nad výstupem v žádném případě nevzdychám. A jde patrně také o jediný výstup rozumně možný (tedy pokud Soudní dvůr neřekl, že by se maďarský prezident pokoušel přes řeku dostat jako soukromá osoba, nikoliv jako hlava státu). Já pouze říkám, že je to výsledek ve svém důsledku paradoxní, neboť prostý lid má více práv než vrchnost :-).

Občasný blogger řekl(a)...

Ten rozsudok ale vyvoláva niekoľko otázok.

1. SDEÚ nijako nerozlišuje medzi súkromnou a verejnou návštevou hlavy štátu (alebo iného diplomatického predstaviteľa). Z argumentácie súdu vyplýva, že každá osoba, na ktorú sa vzťahuje medzinárodné právo diplomatických vzťahov, môže byť obmedzená na svojej slobode pohybu medzi členskými krajinami EÚ (viď bod 51 rozhodnutia). Platí teda, že pohyb štátnych predstaviteľov je mimo sféry kompetencie EÚ (ako uvádzal GA Yves Bot, viď bod 51 jeho stanoviska)? Ak áno, prečo súd tento záver popiera svojou argumentáciou (porov. body 41-43 rozhodnutia Maďarsko v. Slovensko)?

2. Ak teda je právo EÚ relevantné, ako sa vyrovnáme s judikatúrou samotného SDEÚ? V prípade Kadi (C‑402/05 P a C‑415/05 P) súd stanovil limity aplikácie medzinárodného práva v rámci právneho systému EÚ tak, že ani jasne stanovené medzinárodnoprávne povinnosti „nemôžu mať za následok zasahovanie do ústavných zásad Zmluvy ES“ (bod 285). Ak konflikt so široko koncipovanými ústavnými zásadami v Kadim súdu stačí na odsunutie konkrétnej povinnosti stanovenej rezolúciou BR OSN (ktorá v hierarchii noriem medzinárodného práva verejného určite nezastáva spodné priečky), o to viac by mu mal stačiť, ak relevantnú medzinárodnoprávnu normu (špecifický status hláv štátov, a teda právo štátov odmietnuť im vstup) odvodzuje len vágne z povinnosti chrániť predstaviteľov iných štátov počas doby ich návštevy (body 47-50 rozhodnutia Maďarsko v. Slovensko). Súd ale súladu s Kadim nevenuje bližšiu pozornosť (porov. bod 44 rozhodnutia).

Nehovorím, že výsledok je materiálne nesprávny, ale cesta, ktorú k nemu zvolil SDEÚ, mi príde nanajvýš neuspokojivá.

Kubo Mačák

Anonymní řekl(a)...

Michal, na a podľa mňa to naopak vôbec nie je paradoxné ... :-)

Kubo, rozumiem, čo myslíš, ale súhlasím s Michalom, že iný rozumný záver asi nebol, odôvodnenie je vec druhá (a skutočne ukazuje, ako problematicky je celá Kadi-doktrína odôvodnená, ak je chápaná všeobecne ako vzťah MPV-EP, a nie iba ako špecificky ľudskoprávny koncept). Je škoda, že takúto politickú vec musia riešiť súdy.

K.Cs.

Anonymní řekl(a)...

Ad Kubo Mačák: Rozdílné závěry SDEU jsou možná způsobeny tím, že v případu Kadi je příslušná norma mezinárodního práva dosti pochybná z hlediska svého souladu s obecně platnými lidskoprávními zásadami, kdežto mezinárodněprávní norma uplatněná v druhém případě (výsady a imunity hlav států a omezení plynoucí z těchto výsad a imunit) podobnou zpochybnitelností z hlediska obecného (nikoliv pouze unijního) režimu lidských práv a obecných právních zásad netrpí. Svou argumentaci SDEU snad uzpůsobil tak, aby výsledná rozhodnutí odpovídala výše uvedeným rozdílům.

Pavel Caban