pondělí 21. května 2012

Tomáš Sobek, Právní myšlení: Errata

Ach jo, poslední dobou neznám horší pocit, než když objevuji chyby ve své vlastní knize, a to těsně po její publikaci. Na straně 352 píšu: "Pozitivisté Anschütz, Thoma a Jellinek (a další) měli za to, že pokud se dodrží postupy, které ústava předpokládá, lze změnit kteroukoli její část, ... ." Pozitivistou Jellinekem se tu samozřejmě myslí Walter Jellinek (1885-1955), konkrétně jeho práce Grenzen der Verfassungsgesetzgebung (1931), nikoli Georg Jellinek (1851-1911), jak by naznačoval odkaz ve jmenném rejstříku, který jsem ale nedělal já.

Na str. 450 v jednom odstavci mluvím o Adolfovi Merklovi (1890-1970), v následujícím odstavci pak "bez varování" přecházím k Adolfovi Merkelovi (1836-1896), což sice důsledně vzato není chyba, ale pro čtenáře to může být matoucí.

Docela mě děsí, co ve svém textu ještě objevím.


12 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Jé, to jsem ráda, že nedělám chyby jen já :-)

Občasný blogger řekl(a)...

Minulý týden měl Karel Eliáš přednášku na brněnské fakultě, kde se (mimo jiné) věnoval šotkům v novém OZ. Upozornil na dvě ustanovení, která už jazykově nedávají smysl. Jsme lidé, děláme chyby, ve velkém textu se jim nevyhneme. Ale zamrzí to. TS

Anonymní řekl(a)...

Eliáš spoutal šotky prvními paragrafy NOZ. Interpretačními pravidly zajistil kodexu fikci bezchybnosti. Příště si do předmluvy taky taková napiště a máte klid. :)

Jan Petrov řekl(a)...

Co myslíte, napíše si Tomáš Sobek do předmluvy ohledně své bezchybnosti fikci, anebo nevyvratitelnou domněnku?

Občasný blogger řekl(a)...

Viz tzv. The preface paradox.

TS

Anonymní řekl(a)...

Myslím (a uvádím to hlavně pro možnou nápravu věcí příštích), že největší erratum této knihy (podobně jako knih Argumenty teorie práva a Nemorální právo) je typografická práce. Bezpatkové písmo a proměnlivý rozpal (mezery mezi písmeny), kterým si grafik usnadňoval svůj úkol, dělají z myšlenkově nabitých textů věci k nepřečtení. Již po několika desítkách stran čtenáři doslova lezou oči z důlků, a bohužel nikoli v dobrém smyslu slova. Autorovi to rozhodně nemám za zlé, ale s ohledem na kvalitu jeho textů je to věčná škoda. Když k tomu přičteme symbol paragrafu na obálce (dvou předchozích knih), což je zřejmě největší klišé v dějinách právnické literatury, lze shrnout, že by grafici Aleše Čeňka zasloužili pro výstrahu zastřelit. I v kontextu ostatní české produkce právnické literatury, jejíž typografické provedení bývá obecně bídné, jsou tyto knihy mimořádně nepovedené.

Matěj Chytil

Občasný blogger řekl(a)...

Ad MCH

Jako autorovi mi trošku vadí např. to, že ve svém rukopisu pečlivě rozlišuji tři druhy uvozovek, protože jedny označují přímou řeč, druhé, že mluvím o jazykovém výrazu (např. slovo "inference" znamená ...), a třetí označují významový posun, resp. nadsázku, ale grafik používá systém, který to automaticky sjednocuje do jednoho druhu uvozovek pro všechno. V korekturách to v tom množství tisíců uvozovek už nemá smysl předělávat.

Kvalita grafické úpravy právnické literatury v posledních letech roste, ale vážným problémem je nedostatek dobrých jazykových korektorů. (Neumím pořádně česky, takže pro mě to opravdu je problém.) Copak si učitelé češtiny nechtějí přivydělat?

Anonymní řekl(a)...

Pokud je někomu třeba korektur, nechť mi dá vědět. Česky docela umím a korektury svých knih jsem si dělal sám.

Antonín Thurnwald
(dengrasse@seznam.cz)

Anonymní řekl(a)...

S tím patkovým písmem souhlasím!! Předmluvu jsem včera četl dvě hodiny a skončil se zarudlýma očima... A je tam dost chyb v psaní, čárky, etc., a hle, Ota W. stoletý, byť se narodil r. 1919... Celkově vzato, předešlé dvě knihy prostě nezaslouženě strašné, tato v porovnání s nimi už skvělá, dokonce se záložkou. Apropos, copyright je 2011, ale v předmluvě se uvádí spousta textů z r. 2012, což je též divné (text o koherenci práva z letošního Právníka). Nicméně podstatný je obsah!
Petr Kavan

Občasný blogger řekl(a)...

Hmmm, tak Otovi W. jsem skutečně přidal dekádu. S čárkami máte pravdu, to je moje noční můra. Copyright knihy časově předchází některé zapracované texty, protože publikace článku někdy trvá mnohem déle než publikace celé knihy. Zmíněný článek jsem poslal do Právníka v říjnu 2011, ale dostal se až do plánu čísla na duben 2012. Právník je prostě publikační rychlík.

Přiznám se, že netuším, proč bezpatkové písmo "ničí" oči, ale vážně se to špatně čte.

V každém případě děkuji za každé upozornění na chybu. TS

Petr Kavan řekl(a)...

Bezpatkové písmo neupoutá pozornost a je i biomedicínsky prokázáno, že se na něj špatně oko zaměřuje. V textech, které mají udržet pozornost a upoutat, platí dvojnásob. Poznatky z marketingu stalé 40 let (a fungují dodnes!), viz Ogilvy, D., "O reklamě" (v pasáži, kde se věnuje psanému inzerátu a venkovním poutačům, dnes billboardům). Proto většině lidí bezpatka nevadí, ale "špatně" se čte a unavuje oči. (V podstatě stejný problém jako to nedotažené ověřování příspěvků na tomto blogu, ještě se mi to nepodařilo napoprvé.)

Anonymní řekl(a)...

Patky fungují jako ligatura - spojení písmen jako u písma psaného, jednotlivá písmena opticky navazují. Bezpatkové písmo bylo vytvořeno pro obrazovky počítačů, protože při malém rozlišení se drobné patky rozpadají na pixely a nevypadá to dobře. Bezpatkové písmo tedy má dobrý smysl, ale nikdy v tisku. Zvlášť pokud jde o knihu většího rozsahu, nedá se v podstatě číst. Nakladatelství Aleš Čeněk ale jde v typografickém diletantismu ještě dál - jeho "grafici" mění rozpal písma (vzdálenosti mezi literami), aby se jim text vešel, kam potřebují. Tím jednak likvidují poslední schopnosti písma udržet čtenářovu pozornost (každý font má svůj optimální rozpal), navíc se u každého odstavce mění "obtížnost" čtení. Výsledek je katastrofální.

Pro porovnání doporučuji otevřít téměř jakoukoli předválečnou právnickou učebnici (třeba Dějiny a systém soukromého práva římského od prof. Heyrovského ve všech vydáních jsou dobrým příkladem) - kvalita typografické práce tu hraje úplně jinou ligu. Text se čte skoro sám.

Autorovy texty jsem četl při přípravě na zkoušku z Logiky pro právníky. Pro přirovnání, připadal jsem si jako v restauraci, kde šéfkuchař připraví vynikající jídlo, jedno z nejlepších ve městě, načež jej jeho asistent nakydá na hromadu do ešusu a přinese na stůl. Z toho je člověku prostě smutno.

Přeji proto lepšího sazeče všech knih příštích.

Matěj Chytil