pátek 18. května 2012

Ľubomír Majerčík: Kniha Pavla Molka Právo na spravedlivý proces

Léta se nic neděje a najednou v rozmezí několika málo měsíců vychází hned tři publikace věnující se obdobné problematice. Nejdříve autorská skupina okolo Elišky Wagnerové vydává komentář k Listině základních práv a svobod, poté mezinárodně lokalizovaný tým českých autorů přichází s komentářem k Evropské úmluvě, nyní v těsném závěsu následuje kniha Pavla Molka pokrývající právo na spravedlivý proces. Nechtěl bych věru být v roli studenta s omezeným rozpočtem.

V čem se liší Právo na spravedlivý proces od předchozích děl? Pavel si klade nemalé ambice – právě vycházející monografií otevírá cyklus šesti publikací majících pokrýt celou škálu lidských práv. To autorovi umožňuje zaměřit se výhradně na otázku spravedlivého procesu a důkladně ji rozebrat z pohledu Ústavního soudu, Evropského soudu (Evropské komise) pro lidská práva, Soudního dvora EU, Výboru OSN pro lidská práva a dalších více či méně exotických jurisdikcí. Nekomentuje tak jeden dokument, ale čtenáři předkládá ucelený obrázek o společných bodech i odlišnostech různých úprav a progresivnosti či konzervativnosti soudních mechanismů. Blíže jsou představeny klíčové rozsudky včetně popisu skutkových okolností, ze spisových značek nebo jmen účastníků řízení tak vystupují do popředí lidské příběhy. Prostor dostane i pohled doktríny, byť především české. To vše Pavel uvádí odkazy na krásnou literaturu a pojímá jemu příznačnou lehce stravitelnou a vtipnou formou („Jak prorazit dno trestní sazby“, „Přejetá noha v proměnách času“).

Doufám, že autor dostojí svým plánům a dotáhne celý cyklus do konce na podobně vysoké úrovni, na jaké si nyní nastavil laťku. Taktéž doufám, že se jarní žeň publikací věnujících se lidským právům projeví v úrovni jejich ochrany v ČR. Orgánům, jež musí toto právní odvětví brát v potaz, zcela odpadá výmluva na nesnadnou dostupnost komentářové literatury zohledňující česká specifika.

Ľubomír Majerčík

10 komentářů:

Michal Bobek řekl(a)...

Před vyvěšením tohoto postu mě chvilku svrběly prsty, zda bych si mohl dovolit dát mu titulek “Právo na spravedlivého Molka”, ale nakonec jsem eticky odolal ;-).
Moc gratuluji Pavlovi k počinu a těším se na začtení do “Nové naděje” (vysvětlení zde: http://obchod.wkcr.cz/images/stories/pdf/ukazka/Pravo_na_spravedlivy_proces_UKAZKA.pdf).

Nezbývá ale než doufat, že Pavel bude o krapet rychlejší než Steven Spielberg. Jinak mi to tak vychází, že kniha 3. Politická práva bude vydána v roce 2040 u příležitosti odchodu profesora Molka do důchodu...

Anonymní řekl(a)...

Je tedy jisté,na co padnou mé skromné úspory. Větší problém ovšem bude vyšetřit dostatek času na prostudování oněch tří publikací. Snad toho dosáhnu ještě před zmíněným a již nyní památným rokem 2040, kdy řada myšlenek v těchto knihách obsažených bude pevnou součástí české judikatury ovlivněné četnými a čtivými nálezy Bobkova, Molkova a Kosařova Ústavního soudu. o)

Jan Kolba

Tomáš Sobek řekl(a)...

Pavel to rozbalil hned na první straně, kde píše o hodnotové kontinuitě českých právnických fakult a české právní akademie ve vztahu k období reálného socialismu. :)

Jan Potměšil řekl(a)...

Tak cca 900,- Kč je ještě vcelku příznivá cena. Jinak bych už brblal, maje na mysli níže představený komentář k ESLP, něco o denegatio iustitiae. A doufám, jak mám p. Molka rád, že bude co možná nejobjektivnější - reakce to na jeho vývody u komentáře k čl. 12 Listiny o občanství, že je na ně dle něj nárok, jakkoliv je to v příkrém rozporu s dikcí zákona i judikaturou ÚS.

Anonymní řekl(a)...

Autocenzura při psaní je projevem stařecké servilnosti :-) očekávám, že jiné právo brzo pro korektnost zanikne. Název Právo na spravelivého Molka anebo jednoduše Právo na Molka by měl výhodu, že neobsahuje hned 4 velká písmena u prvních 4 slov názvu.

Jan Hanousek

Pavel Molek řekl(a)...

Ad Tomáš Sobek: Ano, tenhle styl se snažím držet v celé knize s drzostí sobě vlastní. Takže doufám, že čtenář se nebude nudit, ale nemohu vyloučit, že tu či onde někoho popudím...

Ad Jan Potměšil: Nedokážu zapřít, že už nějaký pátek patřím k Nejvyššímu správnímu soudu, takže na řadu otázek se dívám očima naší judikatury. Ale zrovna nárok na státní občanství rozhodně neprosazuji, to bude nějaké nedorozumění, zapříčiněné patrně nějakou mou formulační neobratností v mém kousku komentáře Ústavy. I v komentáři totiž držím pouze názor vyjádřený v rozsudku NSS ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. 2 As 31/2005, tedy rozlišení subjektivního práva a nároku: "...na udělení státního občanství nemá žadatel o ně právní nárok. Na stranu druhou z něj však nevyplývá, že by na ně neměl ani subjektivní právo. Tyto dva pojmy totiž není možno směšovat, ba právě v nyní posuzovaném případě a ve vazbě na nyní vykládané ustanovení vyvstává na povrch rozdíl mezi nimi. Zatímco se totiž subjektivní právo rovná určitému výslovnému dovolení zákonodárce, které je obsaženo v právu objektivním a je adresováno fyzické nebo právnické osobě; právní nárok představuje takové výslovné dovolení, kterého se za splnění podmínek uvedených v objektivním právu může subjekt práva skutečně domoci. Subjektivní právo tak představuje možnost subjektu práva právní cestou něco požadovat,právní nárok odráží jistotu, že za splnění stanovených podmínek musí být této žádosti vyhověno..."

Jinak řečeno, cizinec má právo státní občanství požadovat a o tomto jeho subjektivním právu musí být férově (nedoskriminačně, bez libovůle) rozhodnuto, rozhodně však nemá "nárok" na to, aby to rozhodnutí bylo pozitivní.
Pavel Molek

Anonymní řekl(a)...

Podobnou literární cílevědomost je v dějinách možné zaznamenat snad jen u Alexandra Dumase st.!
Zaujal mne rovněž optimistický předpoklad Michala Bobka stran zkracování důchodového věku: v roce 2040 bude Pavlu Molkovi, v konferenčním slangu známému též pod jménem "Moleček", teprve 60 let. Nevím, jak v Brně, ale na pražské právnické fakultě je to ideální věk k formulování plánů pro další dekády profesního života.

Ale bez legrace. Autorovi přeji úspěch v pokračování jeho mimořádného záměru, pro nějž je bezesporu skvěle obdařen inteligencí, vzděláním, pílí a vtipem. Čas ukáže, zda to bude stačit.

Jan Kysela

Občasný blogger řekl(a)...

A přijde doba, kdy už si nikdo nedovolí říct, že zná svoje práva. Nejvýše řekne: "Četl jsem něco z Molka."

TS

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad p. Molek:

Velmi děkuji za reakci - není sporu o tom, že o žádosti je třeba rozhodnout ve spravedlivém procesu, který se řídí nějakými pravidly, a že na takový proces nárok přirozeně je. Ale domnívám se, že jste to tlačil až k nárokovosti i pokud jde o meritorní rozhodnutí, viz citaci komentáře k Listině, který jste měl psát Vy:

"Odpověď, že udělení státního občanství je plně vedeno volnou a nepřezkoumatelnou úvahou správního orgánu, má své kořeny již v prvorepublikové judikatuře a dodnes je podporováno zejm. ze strany samotného Ministerstva vnitra. Přihlásila se k němu i judikatura Vrchního soudu v Praze, který deklaroval v usnesení ze dne 29.12.1997, sp. zn. 6 A 77/97, že na udělení státního občanství nárok není a nebyl právní nárok a je absolutně ve sféře volného uvážení státní výsosti, zda cizímu státnímu příslušníku bude občanství uděleno nebo ne. Setrvale se však domníváme, že „judikatura prvorepublikového Nejvyššího správního soudu představuje… v této otázce onen pól, od nějž je vhodné se spíše vzdalovat, než jej restituovat, jak tomu bylo v mnoha jiných otázkách správního soudnictví obnovovaného v nedávné současnosti postupně ve svém pravém smyslu.“ (Molek, Šimíček, s. 142). Oním opačným pólem v judikatuře k povaze rozhodování o udělení státního občanství je pak judikatura nově ustaveného NSS. Ta vychází z předpokladu, že spojení „lze na žádost udělit“ v § 7 odst. 1 StObč znamená ve skutečnosti „má udělit“ či dokonce „musí udělit“. Tento přístup přitom vychází právě z povahy práva upraveného v čl. 12 Úst: „Jedním ze základních stavebních kamenů právního státu je princip, podle něhož státní moc může činit jen to, co jí výslovně zákon svěřuje. Přitom je zřejmé, že tento imperativ může být reálně naplněn jen tehdy, jestliže je tento zákonem vymezený prostor dostatečně konkrétní. Z tohoto hlediska je proto nutno nazírat i na problematiku zákonem vymezeného prostoru pro správní uvážení správního orgánu. Jinak řečeno: zmocňující zákon musí vymezovat základní atributy, kterými jsou především dostupnost, předvídatelnost a určitost. Zejm. proto nemůže být shledáno ústavním řešení, které tyto atributy nesplňuje a svojí podstatou znamená živnou půdu pro libovůli správních orgánů“ (Molek, Šimíček, s. 147)."

Podobnou tendenci vidím i v textu Molek, P., Šimíček, V.: Udělování státního občanství – na cestě od milosti státu k soudně přezkoumatelnému správnímu uvážení. In: Právník č. 2/2005.

A odtartoval to rozsudek NSS ze dne 4.5.2006, č.j. 2 As 31/2005 – 78, který nelze vykládat jinak, než že po splnění určitých podmínek na občanství de facto nárok je. Byť je to v rozporu s v podstatě souběžně vydaným rosudkem NSS ze dne 7.6.2006, č.j. 3 As 32/2005 – 51, který "pokryl" i ÚS v usnesení ze dne 17.5.2007, sp. zn. II. ÚS 624/06, kdy závěry prvně zmíněného judikátu NSS de facto odmítl.

Hotovím se už dlouho k tomu, že o tom napíšu ucelený text, ale pořád nemám čas...:-(

Michal Bobek řekl(a)...

Ad J. Kysela:

sakrys, pravda, pravda. Soustredil jsem se totiz natolik na spravny vypocet posloupnosti jednotlivych dilu hvezdne sagy, ze jsem uplne zapomnel na vek naseho hlavniho hrdiny. Nu, a CSSZ proste Vraci Uder :-).

MB (Doprovazejici PM po konferencich pod prezdivkou "Bobecek").