neděle 19. února 2012

Smysl ústního jednání u soudů, které řeší pouze právní otázky

V minulém příspěvku jsem zmínil kauzu Arar v. Ashcroft, kterou rozhodovalo plénum federálního odvolacího soudu USA pro druhý okruh. Shodou okolností jsem v době ústního jednání byl zrovna v New Yorku a šel jsem se na něj podívat. Každému, kdo zavítá do USA, vřele doporučuji na nějaké jednání Court of Appeals, či Supreme Court zajít. Musím však upozornit, že je poté nebezpečí, že u ústních jednání na kontinentě (včetně ESLP) umřete nudou.

V USA soudci zástupce stran vyloženě grilují. Pokládají například záludné hypotetické otázky, kam by až výklad namítaný stranou mohl dospět a jak poté s takovým výkladem naložit. Pokud zástupce zodpoví jednu otázku, často hned přichází další. Z připravené řeči poté právník stačí odvyprávět třeba jen 10 %. Zrovna ve věci Arar dotazy od 12 přítomných soudců na zástupce žalovaných padaly s takovou kadencí, že předsedající musel vyloženě okřiknout své kolegy, aby se umravnili, a proboha nechali zástupce odpovědět alespoň na předchozí otázku než položí další.

Praxe u ESLP, ale třeba i Mezinárodního soudního dvora (MSD) je však zcela jiná. Zástupci stran přednesou své předem připravené podání, které už soud má zpravidla předem k dispozici. Poté soudci položí otázky, vyhlásí se přestávka, po které strany odpoví na otázky. Bývalý soudce MSD Bruno Simma, který v roce 2009 (když byl ještě soudcem) soudil finále studentské soutěže Jessup (simulace jednání před MSD), které je vedeno podle americké praxe (soudci se ptají kdykoliv na cokoliv a studenti musí hned reagovat), si povzdechl, jaký je to osvěžující rozdíl oproti skutečnému řízení před MSD. Poté dodal, dodnes nevím zda v žertu či ne, že na skutečných ústních jednáních v Haagu si on s kolegy krátí chvíli buď hraním lodí, nebo luštěním křížovky (už si nevzpomínám, co přesně za aktivitu zmiňoval, ale něco v tomto smyslu; pokud si některý ze čtenářů vzpomíná lépe budu rád za upřesnění).

I když tedy americký systém může být občas dohnán až do neužitečného extrému, tak mi přeci jen přijde vhodnější. Názory se testují v diskuzi, na jednu otázku navazuje další, která reaguje na předchozí odpověď, atd. Oproti tomu v Evropě máme sérii monologů. Vždy když nějaké takové ústní jednání vidím, tak si kladu otázku, k čemu je užitečné. Všechno, co strany řeknou, mohou klidně zaslat písemně a i těch pár otázek soudců, by šlo položit písemně.

Napadá mě, jestli ústní jednání není spíše pouze PR akcí hlavně pro média. Obecněji poté určitým přispěním k transparentnosti justice, kde veřejnost má možnost soudce vidět na vlastní oči a vidět, že skutečně existují. Přiznávám, že už tyto důvody mi nepřijdou málo a někdy neškodí skrze veřejné jednání přitáhnout pozornost k nějakému projednávanému problému. To však neznamená, že nelze diskutovat o případném vylepšení ústních jednání, aby byla co nejužitečnější.

17 komentářů:

Tomáš Pecina řekl(a)...

U českých soudů se relativně velká část odvolacích jednání koná pouze proto, že nerozumný "vyhláškodárce" zkrátil přísudek na polovinu v případě, že byl učiněn pouze jeden úkon právní služby. Pokud by strana, která se neodvolala, na ústním jednání netrvala, dostala by pouze poloviční přísudek, proto s upuštěním od ústního jednání nesouhlasí.

Lubomir Majercik řekl(a)...

Pěkný příspěvek! Jen drobný postřeh. Teprve u ústního jednání se u ESLP často projeví, kdo je jak kvalifikovaný právník. Přečíst svou řeč v angličtině/francouzštině zvládá kde kdo. Ale jakmile musí strany reagovat na otázky položené soudci, tady dochází na lámání chleba. (Jinou věcí už je, že se soudci někdy nezeptají na vůbec nic, pak už ústní jednání teprve ztrácí význam.)

Vládě se proto může vyplatit zainvestovat a najmout si nějakou osvědčenou těžkou váhu, jejíž silné stránky vyplynou nejen ze struktury argumentace, ale projeví se také při volném reagování na nepřipravené otázky zabíhající do starší judikatury nebo hlubšího kontextu řešeného případu. Stačí se podívat na archiv ústních jednání ESLP, jak z duelů vycházejí např. Weiler v případě Lautsi, Frowein v Gäfgen nebo Schabas v Kononov.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj, Honzo!
Super post, který se přesně dotýká mého prakticky jediného zklamání (mohu-li to tak nazvat) z doby, kdy jsem "u Vás" byl. Byl bych také zcela jistě pro "grilování" zástupců stran, protože jen tímto způsobem se mohou vyjasnit slabá (resp.silná) místa a nejasnosti v jejich argumentaci. Dokonce si myslím, že i když soudci ESLP již přichází do jednací síně s jasně utvořeným názorem na věc, měli by dát zástupců stran možnost ho konfrontovat a "otestovat" jej. Ze soudce SCOTUSu Clarence Thomase si loni dělali v USA srandu, že již 5 let u ústního jednání nepromluvil (viz. http://www.usatoday.com/news/washington/judicial/supremecourtjustices/2011-02-23-RWthomas22_ST_N.htm), jak by asi nahlíželi na praxi u ESLP, kde se nejčastěji ptají jen Judge Rapporteur a soudce ze země, jíž se daný případ týká (alespoň já jsem měl takový pocit)? Abych to shrnul, jak říkal William Rehnquist: "If oral argument provides nothing more than the summary of the brief in monologue, it is of very little value to the court". Škoda, že většina ústních jednání u ESLP skutečně je "of very little value"...

Martin Kopa

Michal Strnad řekl(a)...

Největším přínosem ústního jednání, jak jsem ho za dobu své praxe poznal, je to, že v překvapivě vysokém počtu případů účastníci, kteří jsou "na papíře" nesmiřitelní, po seznámení s názorem soudu dosáhnou nějakého kompromisu v podobě smíru, zpětvzetí žaloby či uznání výměnou za neplacení nákladů řízení apod.
Naopak příšerným důsledkem zásady ústnosti je jeden z možných postupů následujících po neúspěšném doručování platebního rozkazu: účastníkům se pošle předvolání, které (na rozdíl od platebního rozkazu) může být doručeno náhradním způsobem, a pak záleží na tom, jestli přijde alespoň žalobce (kontumační rozsudek) nebo nikdo (obyčejný rozsudek). Procesním zásadám bylo učiněno zadost, a výsledek je stejný, jako v platebním rozkazu, jen s vyššími náklady a úsilím soudu.
Pravdou je, že v běžném sporu, kde se účastníci nesmíří a přijdou k jednání, v drtivé většině žalobce odkáže na písemnou žalobu, žalovaný na písemné vyjádření. Jediný smysl, které ústní jednání má, je pak provádění důkazů, najme výslech svědků, které zástupci účastníků ogrilují tak, že si chudák svědek často přijde v ohrádce jako obžalovaný.
České civilní řízení dle mého soudu křičí po rekodifikaci - velmi podrobné a logicky i funkčně ucelené.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

Nemám možnost přímého srovnání, ale troufám si říct, že situace u ESD v Lucemburku je o něco lepší, než popisujete u MSD. Zvlášť pokud v senátu sedí aktivní soudce (Lenaerts, Tizzano) anebo přísedí aktivní generální advokát (např. grilovačky od AG Sharpston nenechávají v klidu ani zkušené borce)

V kontrastu s aktivním panelem soudců ale často propadají zástupci členských států. Přitom v přímých žalobách jde státům přímo či nepřímo o spousty peněz. Oproti všem očekáváním se nijak nevytáhli ani proslulí barristři ze City. Nestihl jsem vidět performanci našeho vládního zmocněnce, ale ten má v Lucemburku, např. u referendářů, výbornou pověst co se týče ústních i písemných podání.

Na druhou stranu, za Evropský Parlament tam často řečnil jeden brunátní právník, který byl v odpovědích opravdu brilantně pohotový a soudci z něj byli nadšení. Chvílemi jsem měl pocit, že některý soudce samou radostí vyskočí z benche a v objetí se zástupcem EP vyrazí do místní kavárny disputovat o ontologických fundacích evropského práva. Inu kdo umí, ten umí.

Hodnocení prosím berte s rezervou, byl jsem v Lucemburku dost krátce.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Mam z USA stejne zkusenosti. Souvisi to s rozdilem mezi kontinentalnim "iura novit curia" a angloamerickou diskursivni podstatou prava. Odpovedi na pravni otazky v kont.pojeti jsou (v pojeti panujici ideologie) dusledkem vyplyvani ze zakona, naopak v angloamerickem svete vysledkem souboje argumentu.

Ve svete pravni teorie to ma trebas i ten nasledek, ze diskursivni teorie aplikace prava ma velky ohlas v kont. Evrope (protoze je "novatorska"), zatimco v USA nikoho moc nezajima, protoze zakladni teze teorie jsou snuskou samozrejmosti.

Zdenek Tesner řekl(a)...

Dovolil bych si připomenout, že Supreme Court v USA má proti panevropským soudům jednu výhodu - a sice shodný jazyk účasntíků, vzhledem k naší v pravdě babylonské situaci bych se velmi nerad dočkal situace, kdy bude větší váhu mít znalost jazyková než právní.

Nicméně se domnívám,že zásada iura novit curia bude muset býti opuštěna či modifikována, neb prvání řád je natolik složitý, že není v silách soudu jej celý obsáhnout, aniž by k tomu připustil diskusi. A to neřeším vliv práva komunitárního.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Honzo, diky za podnetny a trefny post. Myslim, ze kvalita ustniho jednani zalezi hodne na naturelu jednotlivych soudcu a hlavne zastupcu stran. Tady pridavam odkaz na jedno nedavne vystoupeni Bena Emmersona pred Velkym senatem ESLP, ktere si uzila cela soudni sin (zhruba v polovine):

http://www.echr.coe.int/ECHR/FR/Header/Press/Multimedia/Webcasts+of+public+hearings/webcastFR_media?id=20110914-1&lang=lang&flow=high

Josef Nejedly

Anonymní řekl(a)...

Ad Z. Tesner:

K Vášmu argumentu som preto toho názoru, že namiesto opustenia zásady iura novit curia by malo dôjsť k zjednodušeniu právneho poriadku, pretože superflua nocent v takomto prípade, a nie opačne, ako sa traduje.

Nakoniec, právny poriadok je určený najmä adresátom práva a keď títo potrebujú stohy právnikov, aby vyargumentovali to, ako sa mali správať, tak to je smutné.

Ondrej Pivarči

Zdenek Tesner řekl(a)...

O.P. - řekněte mi jak, toho dosáhnout a budu se za to bít do roztrhání těla. Ale právo odráží stav společnosti a vývoj poznání a to obé se neustále vyvýjí a diversifikuje, takže idea zjendodušit právo tak, aby se vešlo na 12 bronzových desek je jak krásná, tak nedosažitelná.

Anonymní řekl(a)...

Ad Z. Tesner:

Ideálny stav je samozrejme nemožný. Ale ešte existuje optimálny stav a ten sa dosahuje snahou o približovanie sa k ideálnemu stavu.
A samozrejme som toho názoru, že legislatívne orgány majú značné medzery vo svojej činnosti, ktoré možno vylepšovať. Ako? Nuž najmä technickou kontrolou vnútornej nerozpornosti, redundancie, logických chýb, obsolétnosti a spol., ktorá by sa mala aplikovať na každú fázu tvorby práva.

Aj na európskej úrovni by čosi podobné mohlo existovať, napr. štýlom, že by si pred vydaním nariadenia európske orgány skomparovali právny stav vo všetkých členských štátoch a tieto by museli svoje totožné zákonné úpravy, ktoré majú iba ten istý účel ako zjednocujúce nariadenie, zrušiť.

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

Jistě je pravda, že ústní jendání u soudů v USA je daleko "zábavnější". O tom svědčí i nekonečné seriály z tamějších soudních síní nebo třeba různé publikace (např. May It Please the Court). Kladu si však (a zde diskutujícím) otázku, zda v onom diskursivním systému není účastník ještě daleko více odkázán na to, zda si vybere toho schopného advokáta a zda na něj bude z finančního pohledu mít. Mám zprostředkovaně zkušnosti z USA, a to z pohledu účastníka trestního řízení, a moc se mi to nelíbilo (jakkoliv je pro mě právní systém v USA z pohledu studujícího zajímavý a v mnohém inspirativní).

Jan Kolba

Anonymní řekl(a)...

Samozřejmě, že diskurs je jen teorie a žádný obsah tento pojem nemá. Ve skutečnosti je americké právo, resp. proces založeno - z českého pohledu na rozhodci a z toho se prostě nic vykouzlit nedá.


Jan Hanzalík

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Já si dovolím hájit veřejnost jednání.

1) Post je psán "shora", od nejvyšších možných instancí. Pravidla justice jsou budována "zdola", pro běžné soudní řízení u nejnižšího soudu, neb takových soudních řízení je drtivě nejvíce a "vyšší" řízení jsou více či méně jejich přezkoumáváním. Nevylučuji proto, že vyšší instance si mohou pravidla více či méně modifikovat. Ale obecné důvody pro veřejnost existují a jsou vážné.

2) U soudu nejnižšího probíhá především skutkové dokazování; právní exhibice názorů je časově méně významná část jednání, v mnoha případech úplně chybí. Vyslýchat svědka "písemně" nebo za nepřítomnosti stran dá výrazně odlišné výsledky; svědkové budou lhát téměř vždy. To, že svědek lže, se dá v jednací síni někdy odhalit; mimo jednací síň téměř vůbec. Podobně je to se znalcem.

3) Klíčovým důvodem pro veřejnost jednání je důvěra v systém. Lidé vidí, co se děje s věcí a jak se rozhoduje. Pracujeme za stavu, kdy se tato důvěra hroutí a dosahuje kritické meze. Odstranit jeden z posledních a nejdůležitějších způsobů kontroly řízení znamená v našem případě soudy definitivně odepsat.

4) Bude totiž jen otázkou času, kdy si někdo uvědomí, že rozhodování lze převést na úředníky, kteří budou daleko lacinější, budou rozhodovat písemně v zákulisí a kontrolovatelní budou stejně málo, jako soudce mimo veřejné jednání (totiž vůbec). Takové tendence ostatně pravidelně zaznívají (i na JP) a v rámci nadšené elektronizace zeměkoule na to určitě brzy někdo přijde i na ministerstvu.

5) Mimochodem, zkušenosti s neveřejnou arbitráží v dřívějších "hospodářských" věcech jsme už učinili. Byla strašná a následky se táhnou obchodní větví justice dodnes.

Zdenek Tesner řekl(a)...

Naprostý sohulas s VJC, veřejnost řízení na prvním stupni je nezbtná nejen z výše naznačených kontrolních důvodů, ale má i další funkce, zejména výchovné.

Ovšem s tíms e pojí již zde několikrát zmíněný požadavek, pravidlo či maxima, a sice že rozsudek by neměl být pro strany překvapením. Soud by měl dát na jevo, jak hodnotí důvěryhodnost důkazů a tkeré právní otázky považuje za stěžejní a jak an ně nahlíží. Ano, vystavuje se tím riziku, že strany budou jeho názor napadat protiarguemnty přímo, nejen písemně v odvolání, ale tím lépe.

Jan Kratochvíl řekl(a)...

Děkuji všem za komentáře a také poznámky k české vnitrostátní a jiné praxi. Jenom bych upřesnil, že mým úmyslem nebylo ani v nejmenším zpochybňovat zásadu veřejnosti soudního řízení v první instanci, případně tam kde soud provádí dokazování. Post byl pouze o ústních jednáních u mezinárodních soudů, případně nejvyšších, či ústavních, pokud tyto řeší jen právní otázky. A i tam se nakonec snažím najít důvody pro to, aby ústní jednání byla užitečná.

J. Kolba vznáší zajímavou otázku, zda při více interaktivních jednáních ještě více nezáleží na tom jak dobrého si účastník zaplatí advokáta. Asi tomu tak může být. Nicméně, snad si jsou soudci vědomi, že ústní jednání před skutečným soudem není moot court soutěž a do výsledku se nezapočítává kvalita vystoupení právního zástupce. Na druhou stranu bylo by iluzí si myslet, že i když je řízení pouze písemné, že nezáleží na kvalitě právního zastoupení. Soudci rozhodují na základě argumentů. Pokud jim někdo předloží hodně dobré argumenty pro určitý názor tak má jistě lepší šanci soudce přesvědčit než když pouze řekne: “takhle to je!”.

Zdenek Tesner řekl(a)...

JK - Kvalita právního zastoupení hraje samozřejmě roli vždy, někdy i větší, než samotná spravedlnost:/

Nicméně písemnost či ústnost takového řízení bude rozhodovat o tom, které dílčí kvality více ovlivní celkové hodnocení advokáta či jiného zástupce.

Sebelepší arguemnt je třeba umět soudu "prodat".