20 ledna 2012

Michal Ryška: Úvaha nad legalizací „krádeží ve veřejném zájmu“

Jan Petrov před časem publikoval na Jiném právu velmi zajímavý post  Náhrada za vyvlastnění: Proč má převýšit obvyklou cenu. Dospěl v něm k závěru, že při vyvlastnění zpravidla nestačí nahradit obvyklou cenu vyvlastňovaného majetku, ale je naopak nutno „přihodit“ i bonus, který je odůvodnitelný: a) rizikem, že se částka odhadnutá znalcem odchyluje od skutečné tržní ceny majetku, b) cenou zvláštní obliby. V tomto duchu si pak položil i otázku, zda je § 10 zákona o vyvlastnění, nezohledňující tyto aspekty, vůbec ústavně konformní. V diskusi návazně Tomáš Pecina vyjádřil názor, že takový bonus („prémie“ nad obecnou cenu) může být chápán také jako náhrada za zásah do principu smluvní volnosti a autonomie vůle vyvlastňovaného.

Svět však rozhodně není ideální místo. Jako takový není založen ani na bezvýhradném přijímání inspirativních akademických úvah ze strany právní praxe. Ba právě naopak – existují případy, v nichž vyvlastňovaní (čti: vlastníci vyvlastňovaného majetku) na jakýkoli bonus mohou v klidu zapomenout. Jsou naopak nuceni soustředit se na boj o dosažení „pouhé“ obvyklé ceny majetku, k němuž je vlastnické právo ve veřejném zájmu odnímáno. Fakt, že i takový legitimní boj může být marný, dokládá konkrétní Nejvyšším soudem judikovaná kauza, v níž vyvlastňovaní nenašli zastání ani u vrcholného orgánu soustavy zdejší obecné justice.

Na Profiprávu byl totiž nedávno publikován rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 691/2010 ze dne 9.11.2011 s touto právní větou: „Až novelizací stavebního zákona č. 50/1976 Sb. na základě zákona č. 186/2006 Sb. došlo ke změně předmětného ustanovení § 111 odst. 2, kdy s účinností od 1. 7. 2006 bylo možno přiznat za vyvlastněnou nemovitost cenu obvyklou (tržní). Tato úprava byla následně zachována i v zákoně o vyvlastnění č. 184/2006 Sb. (§ 10 odst. 1 písm. a/), účinném od 1. 1. 2007. Poněvadž bylo vyvlastňovací řízení v posuzované věci uskutečněno ještě za účinnosti zákona č. 50/1976 Sb., a to navíc před jeho (v tomto směru) relevantní novelizací, bylo nutno ve věci při určení výše náhrady za vyvlastnění vycházet z ceny určené právními předpisy, tedy z ceny úřední. Zpětnou účinnost (retroaktivitu) následně vydaných předpisů, stavějících tuto otázku již na bázi ceny obvyklé, tu dovodit nelze.“

Mám-li tento právní jazyk převést v konkrétním případě na čísla, pak Nejvyšší soud vlastně řekl, že za majetek v (žalobci tvrzené) obvyklé ceně 5.991.760,- Kč je (u vyvlastnění do 30.6.2006) přípustné poskytnout administrativní náhradu v částce pouze 778.150,- Kč. Pokud však odhlédneme od těchto konkrétních čísel, je problém vyvlastnění za administrativní náhrady problémem obecnějším, přesahujícím hranice dané věci. Je totiž notorietou, známou nejen mně jako soudci, který občas soudí právě i věci vyvlastnění, ale známou obecně, že vyhláškové náhrady byly dotčenými vlastníky zpravidla vnímány jako nedostatečné. Také proto se nová právní úprava od obdobných praktik odklonila směrem k principu spravedlivějších (tržních) náhrad.

Co však s případy staršími, z nichž některé jsou stále ještě soudně projednávány? Lze právní názor Nejvyššího soudu, formulovaný v předmětném rozsudku, skutečně bez výhrad akceptovat? Domnívám se, že nikoli, přičemž důvody, které mě k tomu vedou, jsou dvojího charakteru:

1) Požadavek spravedlivé rovnováhy mezi poskytovanou náhradou a hodnotou majetku

Judikatura ESLP, tak jak ji např. shrnuje Jan Čapek v článku Právo pokojného užívání majetku ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (in Soudce č. 7-8/2008, s. 24-45), je ve věcech týkajících se čl. 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod založena na myšlence hledání spravedlivé rovnováhy mezi požadavky veřejného zájmu a ochrany základních práv jednotlivce. Tato rovnováha je narušena (jak vyplývá i z rozsudku ze dne 26.11.2009 ve věci Pešková proti České republice, stížnost č. 22186/03, in Právní rozhledy č. 9/2010, s. 339-342), pokud náhrada poskytnutá vyvlastněnému není v rozumném poměru k tržní hodnotě v době, kdy k vyvlastnění majetku nabytého v dobré víře došlo. Znalecké posudky nezohledňující aktuální tržní hodnotu vyvlastňovaného majetku přitom nemohou tvořit rozhodující podklad pro určení výše náhrady za vyvlastnění. ESLP v této věci současně konstatoval, že osoba zbavená majetku musí zásadně obdržet náhradu přiměřenou k jeho hodnotě, i když legitimní cíle veřejného zájmu mohou vyžadovat menší náhradu, než je plná tržní náhrada. Rovnováhy je dosaženo, pokud náhrada vyvlastňovanému je v rozumném poměru k tržní hodnotě majetku stanovené v době, kdy k odnětí vlastnictví došlo.

Člověk přitom nemusí být zrovna profesorem matematiky nebo ústavního práva, aby si dokázal spočítat, že je-li administrativní náhrada pouhým zlomkem ceny obvyklé, je něco v nepořádku a vzniklá disproporce není legitimní. Odpověď, jak dospět k odstranění této disproporce a nastolení rovnováhy, pak může hledat v čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR a v právu soudce posoudit soulad podzákonného právního předpisu (v daném případě vyhl. č. 122/1984 Sb., vydané na základě § 111 odst. 2 stavebního zákona, ve znění do 30.6.2006) s mezinárodní smlouvou.

Jak již totiž v souvislosti s principem proporcionality náhrad (u vyhláškových náhrad škod na zdraví) uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 50/05 ze dne 16.10.2007, ve smyslu čl. 95 odst. 1 Ústavy je soudce vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. Soudce je tak oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. Dojde-li k závěru, že jde o pravidlo chování, které je s nimi v rozporu, je soudce povinen takové pravidlo nepoužít.

V případech vyhláškových (administrativních) náhrad za vyvlastnění lze přitom jistě dospět k závěru ohledně rozporu vyhlášky s mezinárodní smlouvou, a to právě s odkazem na judikaturu ESLP, akcentující ve vztahu k čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě požadavek spravedlivé rovnováhy. Na tomto základě lze pak zamezit i do očí bijícím nelegitimním disproporcím mezi poskytovanou náhradou a skutečnou hodnotou majetku a tedy i uzavřít, že také za právního stavu před 1.7.2006 bylo možno za vyvlastňovaný majetek poskytnout spravedlivou náhradu (a šetřit tím podstatu ve veřejném zájmu odnímaného vlastnického práva).

2) Požadavek aktuální náhrady za vyvlastněný majetek

S hledáním spravedlivé rovnováhy úzce souvisí i požadavek aktuálního hodnocení ceny vyvlastňovaného majetku, resp. zohlednění prodlení mezi původním a konečným ohodnocením tohoto majetku (Zacharakis vs. Řecko). V tomto směru by dle mého názoru případné rozhodnutí soudu, odvíjené od aktuální tržní hodnoty majetku v době rozhodování soudu (tedy nikoli od administrativní ceny, zjištěné původně v řízení před správními orgány), nepředstavovalo nepřípustný průlom do zákazu retroaktivity. Nejen totiž, že by vyšlo vstříc požadavkům ESLP, ale plně by odráželo i princip, na němž je řízení dle části páté o.s.ř. postaveno. Tím není přezkum správnosti procesního postupu správního orgánu, ale nové (opětovné) meritorní rozhodnutí ve věci, o níž bylo dříve rozhodnuto jiným orgánem. Pro řízení dle části páté o.s.ř. současně neplatí princip vyjádřený v rámci soudního řízení správního v § 75 odst. 1 s.ř.s., tedy že soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu - obdobně srov. závěr zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, dle nějž rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu existujícího ke dni, kdy o věci rozhoduje (in Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 3/2005, rozhodnutí publikované pod číslem 485). I o starších věcech vyvlastnění by proto bylo třeba rozhodnout dle právní úpravy dané s účinností od 1.1.2007 zákonem o vyvlastnění, založeným v § 10 odst. 1 písm. a) právě na rozumném požadavku poskytnutí obvyklé ceny majetku.

Domnívám se, že právě zohledněním výše uvedených požadavků lze i v případech vyvlastnění, o nichž správní orgány rozhodovaly podle dřívějšího skutkového a právního stavu, dospět k rozumnému uspořádání vztahů a tím přispět k nalezení elementární spravedlnosti, k níž by měly úvahy soudce v materiálním právním státě směřovat. V opačném případě se totiž jaksi nemohu zbavit nepříjemného pocitu, že by soudy svým způsobem vlastně napomáhaly k legalizaci „krádeží ve veřejném zájmu“.

16 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Aniz bych hodnotil na tu ci onu stranu, predhazuji cerstvy material pro dalsi diskusi: http://www.ods.cz/clanek/621-novy-vyvlastnovaci-zakon-stopka-spekulantum

Bohdan Knezek

Anonymní řekl(a)...

Děkuji Michalu Ryškovi za skvělý článek! ..aneb, když se snoubí přesvědčivá právní argumentace s pocitem "laického" vnímání nalézání spravedlnosti.. jen se obávám, že u většiny soudů bude chybět odvaha a tedy i vůle k obdobnému "novátorskému" přístupu. Bohužel většinou stále platí (úřednická) zásada, že není žádoucí vyčnívat z davu a přicházet s "novými" pořádky, zejm. když chybí judikatura vyšších soudů, kterou se bude možno zaštítit. Nutno podotknout, že takové obavy občas pramení i ze zkušenosti s rozhodováním odvolacích soudů. Ještě jednou děkuji autorovi za výběr velice aktuální problematiky, protože jak se zdá, naplní-li se jisté legislativní obavy ohledně nového "free-style" vyvlastnění, tak se mohou soudy těšit na vlnu žalob všude tam, kde se bude stavět silnice, takže tu po restitucích bude zdatný náhradník, který oživí souzení dle části páté OSŘ :-). V této souvislosti si neodpoustím pár poznámek, protože když čtu o úvahách čelních představitelů vlády de lege ferenda a slyším ta populistická zaklínadla typu "pole za cenu pole" tak mě jímá hrůza a zděšení! Pokud vím, tak před tím, než se kdekoliv cokoliv (včetně silnice) na dosud nestavebním pozemku postaví, musí dojít ke změně územního plánu a dotyčné "pole" se zakreslí (vymezí) jako zastavitelné území k určitému účelu (pro výstavbu RD, prům. staveb, komunikace atd.). Vždyť proboha dnes spousta pozemků nemusí být v KN vedena jako "stavební", jsou to zahrady, sady, pole, ale "stavební" z nich dělá právě územní plán. Opravdu se nemohu dočkat až soudruzi z NDR představí ústavně konformní a nediskriminační způsob, jakým vytvoří z pozemků pod silnicemi privilegovanou skupinu quasi-(ne)stavebních pozemků.. mám sice divokou představivost, ale v tomto případě jsem v koncích a žádný způsob mě nenapadá. Jen pro zajímavost a jedinečnou možnost obdivu tvůrčích schopností zákonodárce se už teď těším na paragrafové znění! Jan Zdražil

Občasný blogger řekl(a)...

1)Ad Bohdan Knezek a spekulanti s pozemky:

Není v případě výstavby veřejné infrastruktury problém spíše v předražování výstavby než v předražování pozemků? V médiích se totiž občas objevují informace, že "v Česku se staví nejdražší dálnice v EU". Češi opět vítězí:

http://www.autorevue.cz/proc-se-v-cesku-stavi-nejdrazsi-dalnice-v-eu_3

2) Ad Jan Zdražil a "pole za cenu pole":

Dnes je záruka toho, že (obvyklou cenou dle odkazu v zákoně o vyvlastnění) bude pole určené k zastavění skutečně oceněno jako stavební pozemek, obsažena v § 9 odst. 1 písm. a) zák. o ocenění majetku (zák č. 151/1997 Sb.). Dle něj se totiž pro účely ocenění za stavební pozemek chápe, inter alia, i nezastavěný pozemek evidovaný v KN "v jednotlivých druzích pozemků" (tj. právě i jako orná půda), které byly vydaným územním rozhodnutím určeny k zastavění.

Bude-li však chtít zákonodárce pro účely budování veřejné infrastruktury zakotvit ono "pole za cenu pole", využije patrně (při inspiraci "urychlovacím" zákonem č. 416/2009 Sb.) speciální úpravu v podobě "zlevňovacího" zákona či "zlevňovacího" ustanovení v zákoně o vyvlastnění, kterým obecnou úpravu oceňování těchto pozemků vyloučí. Minimálně do té doby, než taková speciální úprava případně narazí u ÚS či ESLP ...

MR

Anonymní řekl(a)...

ad MR:
Právě proto, že jsem si vědom současné úpravy, tak mě udivuje odvaha a samozřejmost vládních představitelů, se kterou si zcela vážně zahrávají s myšlenkou, že to mávnutím kouzelného legislativního proutku bez problémů změní.. Vaše úvaha o řešení, které by mohl zákonodárce využít podle mě zapadá do skupiny řešení, které jsou ve svých důsledcích založeny na flagrantním porušení vlastnických práv, a to právu na poskytnutí odpovídající kompenzace za vyvlastněný majetek. Obdobně, jako kdyby byly pozemky určené pro výstavbu pozemních komunikací, vyňaty jako výjimka a nepovažovaly se pro účely ocenění za stavební.. Domnívám se, že "vytouženého" stavu nemůže zákonodárce dosáhnout jinak než diskriminačním přístupem. Otázka je, kde se libido odpovědných osob zastaví? U silnic, a nebo to budou nakonec všechny stavby, na kterých je "veřejný zájem"? Podle všeho vláda chystá opravdu hutný ideový vývar z 50.let. Je (smutně) zábavné číst, jak vlastníci budou moci dostat dvojnásobek "ceny pole" na důkaz toho, že se jedná o rodinné pozemky, k nimž je váže i osobní (citové) pouto, když i takto zvýšená cena bude několikrát nižší než byla za starší úpravy, kdy se oceňovalo dle tabulek oceňovací vyhlášky (cena administrativní) - viz post Michala Ryšky. Jen další příklad toho, jak populisticky dosáhnout zlevnění silnic zásahem v tom (zdánlivě) nejdůležitějším a mediálně vděčném aspektu (viz zatočíme se spekulanty!) a přitom zachovat "reálné" a již tak "nízké" ceny všech ostatních položek (viz odkaz v postu MR) tak, aby penězovody nevyschly.. Výsledek bude ten (fabuluji), že ŘSD bude čekat až bude možnost vyvlastňovat lacino, pak se rozjedou výkupy pozemků a vyvlastňování, následuje pár let soudních sporů, než to skončí u ÚS, který to zruší a bude platit současná úprava. Takže se dlouho nepostaví nic a nakonec za to stát zaplatí stejně, ne-li více (odstupem času obvyklá cena pozemků většinou stoupá), než mohl původně. JZD

Občasný blogger řekl(a)...

Ad JZD:

Jsme celkem ve shodě, i já bych to nazval diskriminačním přístupem. Developer s územním rozhodnutím v kapse přece taky neprodává "pole za cenu pole" - budou-li se na něm stavět rodinné domy, jde o stavební pozemky.

Vývoj v této oblasti může být skutečně podivný: od administrativních cen, které jsem kritizoval v postu, přes dnešní rozumné obvyklé ceny, až k budoucímu možnému diskriminačnímu oceňování bez ohledu na územní rozhodnutí ...

MR

kocour řekl(a)...

Petr Hanus:

Nevím, jak moc umělá ... na rozdíl od pražských politiků bych si nebyl tak jist, že se jedná o politický útok, a klidně bych si vsadil na běžný postup kombinovaný s exekutorskou fachidiocií a nedostatkem pudu sebezáchovy.

Obstavit byt kvůli pár tisícovkám je bohužel u nás zcela běžnou praxí, naopak přiměřenost je výjimkou.

Tato kauza se liší jen tím, že exekutor mířil, kam asi neměl, a tuto praxi tak zviditelnil i těm, kteří o ní dosud buď neměli tušení, nebo strkali hlavu do písku. Odteď bude stále těžší a těžší to nevidět.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Tak nám uteklo pár měsíců a další očekávaná ústavně-protiprávní legislativní perla je na světě! Bohužel jsou v posledních týdnech záře reflektorů směřovány na mediálně vděčnější téma o sérii trestních stíhání našich zákonodárců, a i proto by nemělo zapadnout, že se (za taktovky vlády) chystá stát na loupeživou výpravu nízkonákladového vyvlastňování, tedy alespoň by se o to rád pokusil.. Zde je odkaz na sněmovní tisk novely zákona o vyvlastnění (č.184/2006 Sb.):
http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?idd=93990
Jádro pudla jest skryto v novém ustanovení § 10 odst. 5 zák. č. 184/2006 Sb., dle něhož : "Cena pozemku nebo stavby se pro účely stanovení náhrady určí vždy podle jejich skutečného stavu a účelu užití ke dni podání žádosti o vyvlastnění; přitom se nepřihlédne
k jejich zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s navrženým účelem vyvlastnění." Přeloženo z doublespeaku: Pozemek v zastavitelném území (např. pro výstavbu RD nebo dopr. infrastruktury atd.), který je zatím porostlý pouze trávou (louka) lze i tak na trhu realit s ohledem na možnost jej zastavět prodat např. za 500,- Kč/m2, bude stát po této novele vyvlastňovat ve veřejném zájmu v akční slevě za 10-20,- Kč/m2 - s možným bonusem dvojnásobku např. pro letité dynastie farmářů. Bravo! Kladivo na "Spekulanty" už se kuje a kalí! Co myslíte? Najde se někdo v PS PČR, kdo by ve druhém čtení svým kolegům ve sněmovně otevřel oči, nedej bože navrhl pozměňovací návrh odstraňující tento protiústavní exces? JZD

Anonymní řekl(a)...

proč se zde cituje anonym? Jak jinak by se měla stanovit tržní cena než podle skutečného stavu. Nelze ekon. reprodukovat, srovnávat ani výsnosovat, když to není. Navíc je nesmysl, že by existovali 2 uzemní rozhodnutí : buď je to určeno jako silnice anebo jako RD výstavba.

Jana Vohralíková

Anonymní řekl(a)...

ad Jana Vohralíková:
Tak za prvé anonymní snad nejsem. Když se podíváte na posty od začátku, tak by má identa z iniciálů JZD měla být dešifrovatelná :)
Za druhé nevím, jestli jsem svůj příspěvek formuloval dostatečně určitě, neboť to vypadá, že mě v jistých ohledech nechápete úplně přesně, takže se to pokusím vysvětlit: Předně je třeba zdůraznit, že netvrdím, že by mohl být jeden pozemek využitelný ke dvěma různým účelům. Použil jsem dva vzájemně neslučitelné příklady pro ilustraci, ale daná problematika se vztahuje v podstatě na všechny pozemky bez ohledu na jejich využití - pokud se jich bude týkat vyvlastnění ve veř. zájmu. A teď k podstatě věci: Souhlasím, že cena by se měla odvíjet od skutečného využití daného pozemku, akorát se asi lišíme ve výkladu toho, co je tím skutečným využitím.. Zásadně nesouhlasím s tím, aby stát vyvlastňoval pozemky určené ke STAVBĚ dopravní infrastruktury za cenu zemědělské půdy, i když k tomu doposud sloužila. Tím, že se změnila územně plánovací dokumentace a tedy využitelnost daného pozemku, a bylo-li vydáno územní rozhodnutí pro stavbu silnice, tak pozemek již objektivně nemá pro účely ocenění charakter zemědělské půdy, natož její "obvyklou" hodnotu, jakkoliv to naplňuje (promiňte mi bulvární příměr) "vlhký sen" každého investora.. a to je právě snaha Min. Dopravy, potažmo celé "pravicové" (sic!) vlády. Jan Zdražil

Anonymní řekl(a)...

Jednou mluvíte o RD a územku na ně, pak zase, že jako ne. Přečtěte si nejprve, jak se rozhoduje o novém územním rozhodnutí. Dotyčný je jeho účastníkem. Protože je to orná půda, dostane cenu za ornou půdou. Až si postaví silnici, pak dostane peníze za silnici.


Jana Vohralíková

kocour řekl(a)...

Jana Vohralíková:

To si snad děláte legraci. Péšes se 2012, ne 1975.

Když stát něco chce, ať si zaplatí tržní cenu.

Pavel Hasenkopf

kocour řekl(a)...

JZD: Co je to za číslo tisku? Dík.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

ad JV 2: Poučte mě prosím, jakou relevanci má procesní účastenství dle § 85 odst. 2 SZ na otázku nově navrhovaného stanovení finanční kompenzace za vyvlastnění JAKÉHOKOLIV POZEMKU dle zák. č. 184/2006 Sb. o vyvlastnění? Absolutně nechápu, proč jste stále "zakleta" v mém nahodilém příkladu o pozemcích pro RD a podsouvání mi nějakých významů, o kterých jsem nikdy nepsal, ba ani neuvažoval.. Vyvlastnění se může týkat všech pozemků a dle jejich charakteru se určí i výše kompenzace. Pokud neznáte současný způsob oceňování pozemků pro účely stanovení náhrady za vyvlastnění, tak si to nastudujte (včetně hojné judikatury NSS) a možná pochopíte, čemu se tady vlastně divím. Z Vašich posledních dvou vět usuzuji, že se pro Vás stává pozemek stavebním až v momentě, kdy je už na něm nějaká stavba realizována?! Pokud toto myslíte vážně, tak se spolu už asi opravdu nemáme na toto téma o čem bavit.. leda, že vlastníte nějaké pozemky typu orná půda, sady, louka, které se dle ÚP nacházejí uvnitř hranic pro zastavěné území, tj. podle toho budou dle § 45 odst. 5 SZ závazně vydávána i ÚR, pak bych od Vás takové pozemky za cenu pole, sadu nebo louky odkoupil (klidně i se "státním" bonusem ;-)) i bez územního rozhodnutí a aniž by bylo "hrábnuto" do hlíny! Jan Zdražil

Anonymní řekl(a)...

P.H.:
Sněmovní tisk 683/0, část č. 3/4
Odkaz na stránky PSP ČR, kde jsou příslušné dokumenty ke stažení jsem dával o pár postů výše. JZD

Anonymní řekl(a)...

Posudek na tržní cenu je logický nesmysl. Tržní cena je jen tehdy, pokud by se pozemek prodal na trhu. Posudek je jen náhradní určení ceny a tu lze odadnout dle srovnávačky, výnosové anebo reprodukční. U všech vám vyjde cena pole pár korun.

Posuzovat lze opravdu jen něco, co tam stojí. Tedy, pokud byla územkem pole přeměněna na těleso dálnice, pak se bude platit za pole.
Stavební pozemek se stává stavebním ve smyslu zápisu do KN skutečně až po fázi rozetavěné stavby. Samotné územko na to nestačí, to může být předmětem následné změny, příp. nevyužito. Navíc je územko časově omezené.


Jana Vohralíková

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

1) Praxe si zase běží po různých trasách; viděl jsem různá řešení v různých rozsudcích, a velmi často se nikdo neodvolává, takže "sjednocující" efekt citovaného rozhodnutí NS zatím není velký.

2) Opět nudně souhlasím s MR, že tržní cena je tržní cena a co mimo ni jest, od ďábla jest.

3) "Pole, na kterém se má stavět" je stavební pozemek. Pole je pole, když se na něm má něco sázet. trik vyvlastňovat pole za cenu pole za účelem stavění v rozsudcích nepodporuji.

4) Klíčem velké většině problémů tohoto druhu je čas; vyvlastňovací řízení trvá a cena se mění. Domnívám se, že dobrou zásadou bývalo, že stav věcí má odpovídat době vyhlášení rozsudku. Nějak netuším, proč by zákon měl stanovit pro vyvlastnění jiný okamžik a proč by měl nutit soudy stanovovat ceny, které v době rozsudku již neplatí.