sobota 26. listopadu 2011

Obrácená diskriminace v praxi

Jeden ze čtenářů Jiného práva – komentátorů vyjádřil zájem o příspěvek na téma vlivu pozitivní (obrácené) diskriminace na přijímací řízení na právnické fakulty v USA. Pozitivní diskriminace, tedy protežování menšiny na úkor většiny, je samozřejmě složité téma, které se v USA netýká jen černochů nebo indiánů, ale také hispánců (a v rámci této menšiny hispánců různého původu), asiatů, žen, homosexuálů a řady dalších skupin. Nemohu poskytnout hlubší rozbor této problematiky v rámci amerických právnických fakult obecně – můžu jen popsat, co se v této věci děje na Právnické fakultě Nevadské univerzity, kde působím. Nejprve si ale dovolím podělit se o zážitek, který může být považován za případ pozitivní diskriminace. Není to sice zážitek z přijímacího řízení, ale od soudu, a tak snad bude čtenáře Jiného práva také zajímat.

Příběh se odehrál před několika lety při výběru poroty pro civilní řízení před jedním z okresních soudů státu Kalifornie. Ve výběru porotců má první slovo soudce, který se zeptá pozvaných občanů, zda jim něco brání sloužit v porotě. Slečna, co se má za dva dny vdávat, bude omluvena, stejně tak pán, co se má každou chvíli vydat do porodnice asistovat u porodu svého dítěte, a voják, co má nastoupit do aktivní služby. Naopak kandidát na porotce, který se omluvil, že neumí psát, soudcem vyloučen nebyl. (Mimochodem, ten pán nakonec v porotě sloužil a byl vůbec nejpečlivějším porotcem ze všech. Hned první den požádal paní tajemnici o blok a tužku a vše si zaznamenával v náčrtcích.)

Pak jsou na řadě advokáti stran, aby vybrali porotce. V rámci výběru poroty má každá strana určitý počet kandidátů na porotce, které může bez udání důvodu ze služby v porotě vyloučit. Tento proces, takzvaný voir dire, je sám o sobě předmětem vědeckého zkoumání, vyučuje se o něm na právnických fakultách, a to i v samostatných výběrových předmětech (např. zde), píšou se o něm odborné knihy (např. zde), romány a filmové scénáře. Advokáti mají připravenu sadu otázek, které jim mají pomoci vyloučit porotce. V tomto řízení, které se týkalo prodeje nemovitosti, vyšlo velice rychle najevo, koho advokáti do poroty rozhodně nechtěli – kohokoli, kdo byl realitním agentem nebo kdo měl realitního agenta v rodině. Jak však porotci vypadávali, ukázalo se, že všichni vyloučení kandidáti byli asijského původu. V tom okresu bylo zkrátka nepoměrně vyšší procento realitních agentů v této skupině obyvatel.

Zhruba ve dvou třetinách voir dire, když začínalo hrozit, že v porotě možná vůbec žádný občan asijského původu nebude, přerušil soudce řízení a vyzval advokáty, aby ho následovali do kanceláře. Soudce advokátům oznámil, že ví naprosto přesně, proč vylučují všechny asijské kandidáty, ale že takto to dál nepůjde. Pronesl nádhernou přednášku o historii porotního systému v systému common law, o americké Ústavě, americké demokracii a demografickém složení okresu. Zdůraznil, že i když jejich kritérium výběru porotců nediskriminuje nikoho na základě národnosti nebo etnického původu, výsledek jeho aplikace je jednoznačně diskriminační, protože vede k vyloučení všech asijských porotců. „Porota prostě musí vypadat jako tento okres,“ prohlásil. Všichni tři se vrátili do soudní místnosti a pokračovali ve voir dire. Ze dvanácti členů poroty a dvou náhradníků byli nakonec tři porotci asijského původu.

Jak je to tedy s přijímacím řízením na Právnické fakultě Nevadské univerzity? Nejprve je na místě připomenout, že Nevadská univerzita je univerzitou státní a že fakulta je jedinou právnickou fakultou ve státě Nevada. To znamená, že fakulta má významné povinnosti vůči obyvatelům Nevady. Za jednu z těchto povinností je považováno to, že bude vychovávat právníky, kteří, tak jako porotci u onoho kalifornského soudu, budou pokud možno representovat všechny obyvatele státu. Zkrátka, kdyby nastoupila celá advokátní komora, měla by vypadat jako stát Nevada. Fakulta by tomuto výsledku měla napomoci.

To ovšem neznamená, že by fakulta za každou cenu přijímala uchazeče o studium bez požadovaných výsledků z předchozího vzdělání jen proto, že jsou černoši, indiáni nebo hispánci. Existují jisté minimální požadavky – minimální průměr známek z pregraduálního studia a minimální počet bodů ve standardizovaném přijímacím testu LSAT – bez kterých se na fakultu dostat nelze. Ostatně tato čísla jsou významnou součástí koeficientu, který určuje umístění fakulty na žebříčku právnických fakult v USA, takže jakékoli snížení těchto čísel by fakultu značně poškodilo (viz metodika žebříčku fakult U.S. News and World Report zde). Pokud uchazeči tyto minimální požadavky splňují, nastupuje zvážení dalších faktorů. Průvodní dopis a esej, ve kterém se student představí, může ledaccos doplnit ke strohým číslům. A zde národnostní nebo etnický původ může hrát roli – i když zdaleka ne prvotní.

Jedna fáze přijímacího procesu, kde se menšinám věnuje obzvláštní pozornost, je po odeslání oznámení o přijetí. Studenti pak mají několik měsíců, během nichž se rozhodují, zda nastoupí na tuto fakultu nebo případně na jinou, která je také přijala (studenti se běžně hlásí na několik fakult). V tomto bodě se studenti rozhodují podle žebříčku fakult, dosažitelnosti stipendií, výšky životních nákladů, ale také podle toho, zda se fakulta nachází ve městě, které je jejich menšině příznivě nakloněno, a ve kterém je šance nalézt si životního partnera ve stejné etnické skupině. Tak se může například stát, že Nevadská univerzita přijde o řadu přijatých černošských studentů. Černošská populace v Las Vegas a okolí totiž není velká a bohužel je do značné míry soustředěna v samostatném městě Severní Las Vegas, známém vysokou kriminalitu. Přijímací komise se snaží s těmito studenty promluvit alespoň telefonicky, podporu jim rovněž nabídne organizace černošských studentů, která na fakultě působí.

Nelze popřít, že uchazeči, kteří se na fakultu nedostanou, se mohou domnívat, že byli vytlačeni menšinovým uchazečem. Podobně později si uchazeči o zaměstnání stěžují, že jsou v nevýhodě v porovnání s černochy, hispánci, ženami atd. Na to se nedá nabídnout jiná útěcha, než že „discriminated groups always perform better“ – tedy empiricky naprosto nepodložené tvrzení, že talentovaní jedinci v diskriminovaných skupinách dosahují lepších výkonů než ti ve skupinách nediskriminovaných. Pokud se tedy „většinoví“ uchazeči cítí diskriminováni, měla by být naděje, že si povedou ještě lépe než kdy předtím.

S americkou přecitlivělostí na otázky národnosti a etnického původu se člověku z jiného prostředí těžko smiřuje. Otázky v dotaznících vyptávající se na národnost, etnický původ, rasu, musí leckterého Evropana prostě urazit. Navíc se může zdát, že k takové přecitlivělosti nejsou žádné důvody, že je přehnaná a zastaralá. Avšak po návštěvě některých amerických států a regionů mnozí změní názor. Když navíc uvážíme, že značná část obyvatel pamatuje doby, kdy existovaly zvláštní vchody pro barevné, kdy autobusy měly speciální sekce pro barevné, kdy byla v některých státech zakázána smíšená manželství (zákony zakazující smíšená manželství byly prohlášeny za protiústavní až v roce 1967), jde z toho mráz po zádech. Soudci byli všichni běloši, advokáti byli všichni běloši, prokurátoři byli všichni běloši. Možná by to tak v právní profesi bývalo mohlo zůstat. Zkušenost ale potvrdila, že etnicky jednolitá právní profese nezajistila rovný přístup k právu všem skupinám obyvatel.

(Otázkou pozitivní diskriminace v přijímacím řízení na vysoké školy se zabýval Nejvyšší soud USA v případu Bakke (zde), ve kterém sice soud prohlásil zvláštní přijímací řízení na lékařskou fakultu Kalifornské univerzity v Davisu za neústavní, ale rovněž připustil, že otázka rasy či etnického původu může v přijímacím řízení hrát určitou úlohu.

Objevují se návrhy, aby různorodost přijatých studentů byla jedním z faktorů pro vytváření žebříčku právnických fakult – viz např. zpráva zde.)

19 komentářů:

Martin Pánek řekl(a)...

"Za jednu z těchto povinností je považováno to, že bude vychovávat právníky, kteří [...] budou pokud možno representovat všechny obyvatele státu." WTF? Kým je to považováno? Proč zrovna právníci, a ne fotbalisti nebo instalatéři?

Anonymní řekl(a)...

Nechci se k článku moc vyjadřovat, protože autorka je zaměstnankyní univerzity a vyznění i smysl článku chápu, takže obecně. Z mého pohledu jde u přijimaček v USA o rasovou diskriminaci jako vyšitou s malou pohádkou o dobru jako návnadě pro hodné protestanty, narozdíl od snahy soudce složit porotu, která ze zákona musí být diverse a přibližně odpovídat složení populace.
Většina američanů nemá nic proti černým jako rase naorudíl např. od rasistů made in Evropa a Arábie, ale ze zkušenosti ví, že je lepší s nimi nežít viz. nakonec pozoruhodná věta, že černoší žijí "náhodou" tam, kde je právě vysoká kriminalita. Stejně i já, když jsem v USA pracoval, jsem došel k tomuto závěru : nechť mají černoši všechna práva a povinnosti jako každý jiný, ale segregace je užitená a žádnou vinu na osudu jejich prapra rodičů necítím. Například američtí hispánci anebo asiati nesnáší černochy zcela okatě a nikdo to jako nesnášenlivost nebere.

Už mnohokrát byla cesta do pekla dlážděna dobrými úmysly a Spojené státy se z toho zatím vždy dostaly. Dnešní ekonomický úpadek USA je zapříčiněn i tím, že společenská evoluce je kvůli nekonkurenci těch nejlepších zablokována a Evropa ani Asie s vyjimkou Indie není schopná tento výpadek elit emigrací doplnit.

Obecně to v moderních státech funguje tak, že buď si jsou rasy (většina populace dána rasy) fakticky ve svých použitelných schopnostech a znalostech rovny a pak k společenskému rozlišování ras nedochází, anebo nikoliv a pak už je jenom na státu, zda se to snaží formálně zakamuflovat (např. fakticky naprosto přezíravý anebo silně negativní vztah Francouzů k frankofonním arabům z exkolonií) anebo se s tím nějak pracuje (USA).

Jan Hanzalík

Jan Vučka řekl(a)...

Když navíc uvážíme, že značná část obyvatel pamatuje doby, kdy existovaly zvláštní vchody pro barevné ...
Právě proto by být dnes barvoslepí a po rase se vůbec neptat a nezohledňovat ji. Jakoukoli rasovou diskriminaci pokládám za nechutnou.

Jan Vučka řekl(a)...

A závěrem jedno hnusné selfpromo: o tématu rasové diskriminace v souvislosti s českými OČTŘ jsem nedávno psal v Trestněprávní revue (Nad rolí národnosti v rozhodování orgánů činných v trestním řízení, Trestněprávní revue 7/2011).
Věděli jste, že i statistika může rasově zaujatá? A co teprv názvy policejních akcí! Co si o tom myslí Jan Tleskač a co by na to řekl ESLP? Čtěte v článku! :-)

Zdenek Tesner řekl(a)...

Pozitivní diskriminace je diskriminace jako každá jiná, proto je ze své podstaty v rozporu se základními lidskými právy. Vznešená nauka právní by neměla sloužit k obhajobě takového přístupu, byť tak mnohdy (snad většinou) činí s těmi nejlepšími úmysly.

Anonymní řekl(a)...

Jak může někdo jakoukoliv diskriminaci nazývat pozitivní? Co je pozitivního na tom, že je někdo diskriminován? Tohle sociální inženýrství je de facto rasismem, protože dělí lidi na rasy a na základě tohoto dělení jim přisuzuje obecně různé schopnosti a uplatňuje k nim jiný přístup.
Je snad spravedlivé, že někdo není přijat na školu jen proto, že je bílý, zatímco někdo jiný, kdo napsal přijímací test hůře, je přijat, protože je černý?
Nejen, že tím trestáte bílé za jejich původ, ale navíc ponižujete černé, když na ně kladete menší nároky.
Kdo odmítá rasismus, kdo s lidmi nejedná podle toho, jakou mají barvu, ten odmítá i kvóty a diskriminaci.
Proč je to vlastně nazváno obrácená diskriminace, vždyť je to diskriminace jako každá jiná. Má to snad značit, že když jsou diskriminováni bílí, tak je to v pořádku?

Mimochodem, s logikou "kdyby nastoupila celá advokátní komora, měla by vypadat jako stát Nevada" jaksi nejde dohromady etnické složení profese realitních agentů, kde je podle vás nepoměrně vysoké množství asiatů. Neměly by se urychleně zavést kvóty pro minimální počet bílých, černých, indiánů, míšených, homosexuálních, bisexuálních, transsexuálních, asexuálních, svobodných, ženatých, vdaných, partnersky registrovaných, věřících, nevěřících, leváků, praváků a dalších potenciálně diskriminovaných mezi realitními agenty? A také pro všechny ostatní profese, zájmové skupiny, občanská sdružení, nevládní organizace a další skupiny lidí? Pokud má advokátní komora vypadat jako stát Nevada, pak tak musí vypadat i komora lékařů, prodavačů, myslivců, letušek a horníků. Jinak to nedává smysl.

Komu se nechce číst můj dlouhý příspěvek, shrnu ho do dvou vět:
Soudce ze článku je rasista, protože lidi rozlišuje podle jejich rasy. Stejně tak rasistické jsou kvóty.

Martin

Anonymní řekl(a)...

Ad Martin:

Bylo by na tu krásně kdyby to takhle mohlo být, jenže takhle to na světě nefunguje a proto se musí hledat řešení reálná, ne utopická.

K pojmu:
V USA se s ekvivalentem naší "pozitivní diskriminace" setkáte zřídkakdy (positive discrimination). Častější je pojem "reverse discrimination" a asi nejvíce používaný, obzvláště pak v souvislosti s vysokými školami je pojem "affirmative action" (snad i nejvíce politicky korektní)

Na počátku všeho byla snaha prosadit do té doby diskriminací sužované Afroameričany do všech oblastí a vrstev společnosti jelikož toto právo jim bylo po celou historii USA upíráno. Tento důvod pro zavedení affirmative action se označoval jako compensatory justification. Zda je toto důvod legitimní či ne si posoudí každý sám, bez hlubších znalostí historie USA však může být tento mírně zkreslený. Celkem výstižně shrnul problematiku affirmative action v samých začátcích prezident Lyndon Johnson, který v jednom ze svých projevů v roce 1965 pronesl:

“Freedom is not enough. You do not wipe away the scars of centuries by saying: Now you are free to go where you want, do as you desire, and choose the leaders you please. You do not take a person, who, for years, has been hobbled by chains and liberate him, bring him up to the starting line of a race and say: You are free to compete with all the others and still justly believe that you have been completely fair”

K dalším vašim poznatkům bych pak doporučoval přečíst rozhodnutí US Supreme Court ve věci Grutter v. Bolinger naleznete tam odpovědi (možná ne všechny) na mnohé Vaše poznámky. Za celé rozhodnutí snad jedna věta ze zmíněného rozhodnutí (které mimochodem opět obhájilo affirmative action) která může diskuzi posunout zase o kousek jinam.

“We expect that 25 years from now, the use of racial preferences will no longer be necessary to further the interest approved today.”

P.S. Dalo by se při řešení situace s romskou menšinou v ČR inspirovat v USA jak někteří navrhují? Pokud pomineme důvody které k tomu vedly, můžeme konstatovat že postavení našich romských spoluobčanů dnes a Afroameričanů v USA v druhé polovině 20. století není až tak rozdílné. A ať si myslíte o tomto politickém tahu v USA cokoliv, svůj účel dá se říct splnil.

R. Novotný

J. Janát řekl(a)...

K tématu doporučuji četbu článku Oty Ulče "Prozatím nejposlednější politicky korektní pokrok". K dispozici zde: http://www.otaulc.com/text/1733.htm.

Anonymní řekl(a)...

Ad R. Novotný:
Bylo by zajímavé tohle vysvětlovat někomu, koho kvůli barvě kůže nevzali na školu. Říct mu/jí po vzoru Lyndona Johnsona: "Ty jsi se sice poctivě připravovala na přijímačky, od dětství toužíš být právničkou, napsala jsi přijímací test velice dobře, ale protože jsi se narodila s bílou kůží, tak tě nepřijmeme. Můžeš jít dělat třeba kadeřnici. Kdyby jsi měla černou kůži, tak bychom tě přijali, a dokonce by jsi se na ten test ani nemusela tolik učit.
Ptáš se proč to tak je? Protože tu kdysi, ještě než jsi se vůbec narodila, měli někteří lidé větší práva než jiní. Tvoje kůže má stejnou barvu jako ti kdysi zvýhodnění, proto máš ty teď za trest menší práva."

Chtěl bych slyšet, co by Vám řekla. Možná by se Vás zeptala, co kdyby tehdy zrzaví utlačovali blonďaté a tmavovlasé? Byly by teď všechny zrzavé děti za trest diskriminované?

Zapáchá z toho kolektivní vina, nezdá se Vám? Podobný princip, jako když museli všichni Židé do koncentráku, nebo když byli všichni Němci včetně nemluvňat vyhnáni z pohraničí.
Za 25 let budou moci běloši právem říci: Teď jsme byli 50 let diskriminovaní, od teď chceme být pozitivně diskriminovaní, rovnost nám nestačí, tak to řekl i Lyndon Johnson.

Za tip na rozhodnutí soudu Vám děkuji, po zkouškovém si jej vyhledám. Třeba mě to přesvědčí, že kolektivní vina je vlastně správná.
Martin

Anonymní řekl(a)...

Obecně lze říci, že snaha upřednostnit nějakou skupinu před jinou je nezdravá, pokud se tak děje mimo kritéria potřebná pro daný případ (u studia tedy mimo inteligenci, vzdělanost, studijní připravenost atd.). Dovedu si samozřejmě představit, že po určitou, kratší dobu, která poslouží ke změně starých poměrů (menšinám nepříznivých) a případně i určité fixaci nových, lze nad určitým zvýhodněním přimhouřit oči. V dlouhodobé perspektivě se však jedná o proces zhoubný a to prakticky pro všechny zúčastněné, zejména pro klienty těchto budoucích právníků. Je jen otázka, zda je to zločin, nebo, jak říká klasik, něco horšího - hloupost.
Podotýkám, že chápu (alespoň se domnívám) pohnutky, které k tomuto jednání vedou. Považuji je však za pomýlené. Užití "nepoměrných" metod může, jak jsem již napsal, sloužit krátkodobým cílům, zejména dynamice změny v prostředí, které je jinak zakonzervováno určitými tradicemi. Jakmile však začnou fungovat dlouhodobě, stane se z nástroje změny stejně škodlivý zvyk či tradice, jakou byla ta předchozí a možná dokonce škodlivější. Následky se projeví pochopitelně až časem.
Kontrola prostřednictvím žebříčků a kriterií selhává, pokud je stejný postup uplatňován všude, nebo aspoň většinově.

Nicméně, i v krátkodobém horizontu, kdy použití pozitivní diskriminace může navodit některé požadované změny, je třeba přísně dodržet některá pravidla, mezi něž patří zejména rovnost mezi protěžovanými menšinami. Což, jaksi, právě zde jednoznačně chybí. Tudíž se nejedná o žádnou "pozitivní diskriminaci", nýbrž o unfair zvýhodňování, protěžování či protekci, případně klasickou diskriminaci v obráceném gardu. To přirozeně důsledky z ní plynoucí dále zhoršuje a činí obhajobu tohoto jednání prakticky nemožným.
Lze konstatovat, že nejvíce výhd získávají ti, kteří nejvíc křičí (mávají holemi, transparenty atd.) a to na úkor těch, kteří respektují společenský systém a snaží se prosadit v rámci obvyklých pravidel, nikoli mimo ně. Pro člověka zvyklého respektovat společenský řád, tzv. "slušného" je těžké nalézt k takovému chování sympatie.

Antonín Thurnwald

PS: co se týče onoho soudce, podezřívám jej, že ve skutečnosti chtěl mít v porotě nějaké realitní agenty, případně lidi, kteří realitám rozumí. Mít v porotě lidi co rozumí problematice je základní výhodou porotního systému. Na tu rasovost to jenom zahrál :-)

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad J.Vučka:
Článek je velmi zajímavý (taková akce Kokos...) a zároveň srozumitelný. Dostal jsem se i k té proporcionalitě, na niž jste upozorňoval na jiném místě. Rovněž přínosné + obdivuji vždy kombinaci vzdělání, analytických schopností, zájmu i smyslu pro humor (nemáte to někde vyvěšené, bych v podobných případech nemusel až do knihovny?).

Jinak jde-li o téma článku, asi bych chápal, chce-li mít soudce vyvážené složení poroty, je-li to "Lid vs. XY", nikoliv třeba "The City vs. XY". Co se týče zastoupení lidí z různých prostředí, nebo dokonce různých ras, může to mít význam tam, kde se rozhoduje (aby šlo o reprezentativní složení společnosti a různých životních zkušeností), např. v zákonodárných sborech (za minimum lze považovat zastoupení majority společnosti, tedy žen, aspoň trochu významnějším dílem) - s ohledem na jiné priority a životní zkušenosti může být "jednobarevný" zákonodárný sbor i hodně "jednorozměrný" (byť bude žít v představě, že jeho názor je univerzální a že reprezentuje všechny lidi a zájmy). V tom je rozdíl třeba oproti požadavkům na vyvážené složení instalatérů, protože ti nepřijímají rozhodnutí ovlivňující životy všech.
Co se afirmativních akcí týče, nemám vyhraněný názor, za akceptovatelný a zároveň z pragmatického hlediska vhodný prostředek k dosažení cíle (pozvednutí, podpora určité skupiny, tvorba jejích elit, usnadnění mobility mezi sociálními vrstvami) pak považuji určitě aktivity směřující k narovnání startovní pozice (předškolní ročníky), příp. další podpůrné aktivity (doučování, asistence, stipendia), kde se řeší příprava, nikoliv jak dítě/student nakonec uspěje (tedy nestanovuje se výsledek, ale vyrovnává startovní pozice), a nevýhody typu malá slovní zásoba, nepodnětné prostředí, absence (či nekompetence) podpory rodiny a okolí apod. lze částečně vykompenzovat. Nemyslím totiž, že by nějaká etnická skupina byla hloupá, jde spíš o způsob využití "materiálu". Kdy je nakonec v zájmu všech, aby tento "materiál" byl využit co nejlépe, nikoliv jen v rámci jedné skupiny obyvatel, kde je dle Gaussovy křivky počet géniů koneckonců vždy omezený a místa těch zbývajících tupějších by mohli obsadit géniové ze skupin ostatních.

J.Potměšil řekl(a)...

Oprava: akce "Rákos".

Jan Vučka řekl(a)...

Ad Jan Potměšil: děkuji za vlídná slova. Co jste však říkal na mou teorii přípustnosti tajných nahrávek v některých nesporných řízeních? To je otevřená otázka!
P.S. Články vyvěšovat nebudu (leda snad abstrakty?), nechci porušovat práva nakladatele.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad JV:
Máte-li na mysli Váš článek o nahrávkách, argumentaci týkající se zájmu dítěte považuji za velmi silnou a pohybujeme-li se na nějakém kontinuu (ne)proporcionality, myslím, že úvaha je zásadně správná. Na druhé straně bych byl i opatrný, neboť i nahrávky jsou nadužívány v některých rozvodových sporech, někteří rodiče nahrávají děti do školy, ze školy, při předávání, inscenují konfliktní situace apod., a to nikoliv s ohledem na zájem dítěte, ale především na zájem vlastní (zvítězit ve při), kdy se dítěte nikdo neptá, zda chce být nahráváno a jeho podobenky a nahrávky tahány nejen po soudech či OSPODech, ale někdy i na internetu (fotky dítěte brečícího, s modřinou, nebo naopak šťastného s výtečným rodičem), takže zde bych byl opatrný a hodně rozlišoval (v extrémním případě jeden z rodičů bez vědomí nahrávaných nainstaloval v celém bytě nahrávací kamerové zařízení a vybrané nahrávky posílal na OSPOD).
Tam, kde je však určitý zájem zřejmý a legitimní (skutečné ohrožení dítěte) bych však byl k nahrávkám i přes výše uvedené otevřený.
Zajímavé byly i úvahy nad proporcionalitou, resp. určitou nedůsledností ÚS a potažmo pak celou nejednotností a nekonzistentností judikatury.

Anonymní řekl(a)...

Velmi krátce, spíše jen glosa- když jsem byl na Fulbrightově stipendiu v DC, potkal jsem několik černochů (už tímto slovem mohu být v očích některých považován za rasistu), kteří vyhledávali pouze lékaře a právníky bílé pleti a nikoli své "bros", protože měli větší jistotu, že své profesní dráhy dosáhli svými schopnostmi a nikoli nějakou kvótou...

Anonymní řekl(a)...

ad JP a JV

Souhlasím se slovy JP ohledně zneuživání nahrávek a vyvolávání záměrných konfliktních situací.

Shodou okolností jsem měl dva přestupky...
v prvém případě kdy strana vyvolala konflikt a měla s sebou diktafon a nahrávala vše co řekla druhá strana. Potom podle svědeckých výpovědí byl záznam vyškrtnut (naštěstí tam byli policisté a strážníci jako nezaujatí svědci) jako důkaz, protože jsem měl pocit že byl manipulován, tj. sestříhán, protože neseděly časové události a jejich sekvence s tím co vypovídali svědci.

v druhém případě si strana provokující dokonce zakoupila brýle s kamerou a mikrofonem a vyvolala konflikt. Mohu říci, že naštětstí (a dále jsou pouze mé osobní domněnky:-))) po vyprovokování druhé strany tato druhá strana nějakým způsobem udeřila stranu prvou mimo záběr až se strana první předklonila a brýle spadly. Sice nahrávaly dále, ale opět naštěstí pro druhou stranu byly otočené směrem do zdi a nic nebylo vidět. Na zvuku byla pouze směsice výkřiků jako když se někdo pere :-)
Důkaz absolutně nepoužitelný a provokatér asi pár ran schytal... ovšem důkaz naprosto žádný:-)

Musím trochu korigovat svůj příspěvek zde - Přípustnost audio a video nahrávek jako důkazu II. aneb je to horší než jsme mysleli z roku 2010, a dnes na to upozorňuji na všech seminářích, že se nemá apriori bezmezně věřit i náhrávkám, pokud nepochází z nezávislého zdroje či neobsahují neodstranitelný timecode a nahrávky ověřovat i co do jejich věrohodnosti.

Patrik Šebesta

Anonymní řekl(a)...

to Markéta Trimble:
článek je velmi zajímavý, děkuji za něj. jen jsem vůbec nepochopil větu: "a ve kterém je šance nalézt si životního partnera ve stejné etnické skupině". proč se domníváte, že nějaká podstatnější část lidí v USA má motivaci po tom, najít si partnera ve stejné etnické skupině? je to založeno na empirii? (jak je to v Nevadě?) ze svého středoevropského pohledu na takové tvrzení zírám nechápavě, nedovedu si příliš představit, že by někdo něco takového a priori chtěl. přijde mi tak nějak úchylácké vybírat si životního partnera apriorně podle stejného "etnika". Díky za odpověď a zdravím Vás!

Martin Petrásek

Tomáš Marný řekl(a)...

Ad Martin Petrásek: existují určité zákonitosti lidského chování, které se týkají také výběru partnerů. Jako například, že modelky nápadně často randí s prvoligovými fotbalisty a úspěšnými podnikateli a zásadně nerandí s loosery, co mají hluboko do žlabu. Tak to prostě je, ať se vám to líbí nebo ne.
Jiná zákonitost je taková, že lidi si vybírají za partnery většinou osoby z jim blízkého prostředí. Málokterý dělňas si vezme za ženu univerzitní profesorku. Není žádný zákon, který by jim to zakazoval, ale zpravidla se to neděje, věřte mi.
Taky existuje souvislost mezi věkem jednoho partnera a věkem druhého partnera. Atd., atd., atd. Přijde Vám zvrhlé "vybírat si primárně partnera podle věku"?
Podobná souvislost platí to různá etnika. Smíšených manželství je méně než nesmíšených. Nic jim to nekazazuje, spouta lidí si vybere partnera z jiného etnika, ale vždycky jich bude menšina. Předpokládám, že nějaký evoluční biolog by Vám to úžasně vědecky vysvětlil.
Ale nedělejte si z toho těžkou hlavu, je to jen statistika, nic víc. Vůbec nic Vám nebrání hledat si partnera úplně odlišného, je to jen a pouze na Vás (a na tom druhém partnerovi).

Anonymní řekl(a)...

Ad Martin:
Vřele doporučuji přečíst zmíněný rozsudek Grutter v. Bollinger (593 U.S. 2003). Pokud se jím totiž prokoušete, zjistíte, že affirmative action by se dnes rozhodně neměla zakládat na kvótách a že soud stejně jako soudce Powell o 25let dříve odmítl zdůvodnit opatření v rámci affirmative action dlouholetou předchozí diskriminací některých skupin obyvatelstva (vaše modelová situace je tedy nerelevantní). Tím důvodem je "the attainment of a diverse student body" a etnicita či rasový původ je jen jedno z kritérií (vedle zkušeností, veřejné činnosti, rodiného zázemí, místa původu atd.) v systému přijímacího řízení, který je mnohem komplexnější než u nás. Podle rozsudku navíc rozhodně neplatí, že by se studenti s menšinovým původem na zkoušky připravovali méně.
Jinak mě zaujal například jeden britský výzkum, který zjistil, že děti ze sociálně slabších rodin mívají na rozdíl od dětí z rodin, kde mají oba rodiče vysokoškolské vzdělání, problémy s verbalizací myšlenek, menší slovní zásobu a vyjadřují se v kratších větách. Lidská společnost prostě není homogenní (a je to dobře)a zdaleka ne všichni máme stejnou startovací linii. To samozřejmě neznamená zavést kvóty (ono na druhé straně ne všichni chtěji místo na univerzitě získané jen díky kvótě, že), ale spíše zohlednit takové skutečnosti a např. zlepšit základní školství - pokud bychom měli kvalitně školené a doškolované učitele, kteří by měli méně žáků ve třídě a tedy i čas věnovat se žákům více individuálně a zavedený systém dobrovolníků či center, která by na začátku pomohla s úkoly a se čtením, myslím, že bychom za 25let nemuseli přemýšlet, proč máme na vysokých školách poměrně málo romských studentů...To stejné se ostatně dočtete i ve zmíněném rozsudku.
Myslím, že nejde o to podchytit veškerá možná a nemožná znevýhodnění, ale spíš uvažovat realisticky. Občas stačí udělat málo - třeba postavit plošinu a umístit třídu v přízemí, aby škola mohla přijmout vozíčkáře. Nebo třeba v ZŠ s větším počtem romských dětí upravit program školní družiny nebo kroužků - nevidím důvod, proč by prvňáci nemohli chodit do čtenářského kroužku, když je dnes tolik možností, jak ho vést zábavnou formou.
Martina F.