18 října 2011

Mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací

Když právník řekne málo, může to znamenat různé věci: někdy 5 (tisíc korun), podruhé 15 (gramů marihuany). Co si ale představit, když se řekne mimořádně rozsáhlé?

Na své vyprávění o sbírání informací jsem chtěl původně navázat tím, že vás seznámím s výsledky. Bylo by to logické, po vašich příznivých ohlasech v diskusi jsem ale usoudil, že i cesta je někdy cíl. A tak vás budu ještě chvíli napínat a místo evropským voličům se budu věnovat českým úředníkům.

Minule jsem psal hlavně o tom, zda jsou obecní a městské úřady po technické stránce schopné používat datové schránky k poskytování informací. Je tu však ještě jiný problém: co když schopné jsou, ale zkrátka nechtějí? Že by mne někde úplně odmítli, s tím jsem se nesetkal, ostatně nechtěl jsem nic výbušného. Ve čtyřech případech (1 %) však žádali, abych nejprve slíbil, že za poskytnuté informace zaplatím, případně to rovnou udělal, a teprve poté že mi informace pošlou.

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v § 17/1 říká: „Povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Povinný subjekt může vyžádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací.“ Možnosti vyplývající v první větě se na můj případ zjevně nedaly použít: kopie dokumentů jsem nechtěl a za doručování do datových schránek odesílatel nic neplatí. Použít by tedy bylo možné jen druhou větu a naúčtovat mi mimořádně rozsáhlé vyhledání informací; povinný subjekt ji však musí předem vyčíslit a oznámit, na základě jakých skutečností tak učinil.

Když mne na nutnost úhrady upozornili poprvé a podruhé, napsal jsem jim zpátky slušný dopis, kde jsem tyhle okolnosti vysvětlil, a záhy poté jsem požadované informace – bezplatně – obdržel. Už to by to skoro vypadalo na happy-end; jenže pak jsem se začal ptát městských částí v Praze.

Napřed se ozvala jedna z menších MČ (zhruba 2 tisíce obyvatel): informace pro mne shromáždili, ale mám jim zaplatit 50 Kč za načatou půlhodinu, pak mi je pošlou. Místo peněz jsem opět poslal připravený slušný dopis argumentující zákonem, ale tentokrát nezabral. Úřad MČ mi odpověděl, že při vyřizování každé žádosti postupuje nejen podle zákona, „ale je současně vázán dalším vnitřním předpisem, a to Opatřením tajemnice č. XX/2009, kde je stanoven přesný postup při vyřizování žádostí o informace včetně sazebníku úhrad, který byl i ve vašem případě dodržen.“  Napřed jsem se zaradoval, jak pěkný materiál do seminářů ústavního práva jsem právě získal, ale pak mi nezbylo, než sednout a sepsat stížnost na magistrát. Ten mi vyhověl: vyhledání informací v délce 30 minut nelze považovat za mimořádně rozsáhlé, a proto nelze úhradu žádat. Tohle tedy dopadlo dobře, vzápětí dorazily i informace.

Ozvala se ale i jedna z větších MČ (kolem 60 tisíc obyvatel), která na to šla chytřeji: práci odhadli na 2 hodiny a zdůvodnili tím, že „materiály vzešlé z voleb do zastupitelstev obcí konaných ve dnech 15. a 16. 10. 2010 jsou již archivovány a uloženy v prostorách archivu úřadu městské části. Zpracování požadované informace proto vyžaduje šetření v archivu, kde je nutné podklady vyhledat a po jejich zapůjčení opět vyhledávat přímo v jednotlivých složkách“. Můj dopis nezabral ani zde, podal jsem proto opět stížnost magistrátu, tentokrát se dvěma argumenty. Zaprvé, 346 měst a obcí, dále všechny brněnské a 55 z 57 pražských městských částí mi informace poskytlo bezplatně, z čehož usuzuji, že nejde o data, jejichž vyhledání  by na běžném úřadě znamenalo práci v rozsahu dvou hodin. A zadruhé, i kdyby to tak bylo, dvě hodiny pořád nepředstavují mimořádně rozsáhlé vyhledávání dle zákona.

Tentokrát však kosa narazila na kámen a magistrát původní rozhodnutí MČ potvrdil. První argument vyvrátil s tím, že každý úřad je jiný, takže co někde trvá chvilku, jinde může být náročnější. Navíc se úřady mohly i v případě větší pracnosti rozhodnout, že mi náklady účtovat nebudou, z čehož ale neplyne žádný závazek pro ostatní. Argumentovat srovnáním tedy nelze. (Připouštím, že něco na tom je, přestože statistika je mocná čarodějka a velká čísla jsou velká čísla.) Neuspěl ani druhý argument: magistrát konstatoval, že bližší vymezení pojmu „mimořádně rozsáhlé“ neexistuje, vodítko neposkytuje ani judikatura, musel si jej proto vyložit sám. K tomu účelu využil instrukci Ministerstva spravedlnosti z 14. 7. 2011 (dohledat lze na této stránce Nejvyššího soudu dole). Jde o interní předpis, podle něhož mají postupovat například soudy, pokud jsou samy žádány o poskytnutí informací. V § 5/2 je řečeno, že vyhledání informací trvající celkově méně než 1 hodinu nelze považovat za mimořádně rozsáhlé, tedy a contrario od hodiny výš už to mimořádně rozsáhlé je.

Připouštím, že se mohu mýlit, ale přinejmenším při použití jazykového výkladu jsem si pod „mimořádně rozsáhlým“ představoval spíš pět úředníků, kteří dva dny prolézají úřad od sklepa až po půdu, než hodinovou práci. Upřímně řečeno, pokud budeme poctivě měřit čas, do hodiny se nevejde skoro nic: je třeba žádost přečíst, pochopit její smysl, dohledat informace, napsat dopis žadateli atd. Pak by to ustanovení zákona vlastně nemělo vůbec žádný účinek: úhradu by bylo možné chtít za cokoliv. 

Abych se mohl opřít i o něco dalšího, zkusil jsem dohledat, kde se vůbec tohle ustanovení v zákoně vzalo a co o něm říká důvodová zpráva. A výsledek se dostavil: zavedla ho novela č. 61/2006 Sb. a důvodová zpráva o něm – tradičně – neříká nic, protože šlo o pozměňovací návrh. Okolnosti jsou ale výmluvné. Původní úprava úhrady nákladů z roku 1999 se zneužívala: například prý úřady občas chtěly nejen úhradu variabilních nákladů, ale i příspěvek na fixní náklady, jako např. na cenu informačního systému, který si úřad před časem pořídil a teď ho využije i při vyřízení žádosti. Vláda proto navrhla novelu s tím, že detaily následně upraví v nařízení vlády. Ve sněmovně se však věci chopil výbor pro vědu, vzdělávání atd. a možnost chtít peníze za vyhledávání informací navrhl vypustit úplně. Teprve poté následoval návrh poslance Čady, který navrhl doplnění do současného znění. Ve stenozáznamu je toto zdůvodnění: „Úhradu za vyhledání informací umožnit úřadům jen v případě poskytování rozsáhlých souborů požadovaných informací. Podmínka mimořádně rozsáhlého vyhledání informací by odstranila nejkřiklavější případy zneužívání práce úřadů ze strany žadatele, v některých případech dokonce vedoucí k nadměrnému zatížení příslušného úřadu.“  Ve třetím čtení pak oba návrhy prošly: obecná možnost požadovat úhradu tedy vypadla, nová věta pro mimořádné případy však přibyla.

Myslím si, že jazykový, teleologický i historický výklad zákona stojí na mojí straně a úřady pravdu nemají; tímto celoživotním univerzálním přesvědčením však trpí většina právníků, zpravidla už od prvního semestru studia, takže tomu nepřikládám velkou váhu.:-) Je ale pro mne docela poučné, jak může původní záměr zákonodárce v rozhodovací praxi zmutovat. Celé mne to navíc vede i k dalším otázkám, které už míří jinam. I kdybych – třeba soudní cestou – úřad přesvědčil, že dvě hodiny není mimořádně rozsáhlé vyhledávání, nepovede to jen k tomu, že příště stejnou práci ocení na pět nebo deset? Ostatně neudělá přesně tohle i ta prvně zmíněná místní část, která by bývala u magistrátu snadno uspěla, kdyby po mně nechtěla jen padesát korun, ale rovnou stovku? A má vůbec žadatel o informaci šanci nějak reálně zhodnotit, kolik práce s jeho žádostí bude úřad mít, a reálnou možnost jeho ocenění zpochybnit? Zvlášť když ani v mém velmi specifickém případě, kdy jsem se několika set úřadů ptal na úplně to samé, nelze zkušenost z jednoho úřadu přenést na jiný. A ad absurdum: i kdyby objektivně náklady existovaly, ale mohl za ně třeba vnitřní chaos na konkrétním úřadě, špatná organizace práce nebo archiv umístěný na druhé straně republiky, lze to přičítat k tíži žadatele? 

Těžko říci. Ty čtyři stovky jsem nezaplatil a přemýšlím, co dál. Možná má magistrát pravdu, že nám tu ještě chybí judikatura.

30 komentářů:

Kristi řekl(a)...

Dúfam Marku, že nám k tej judikature dopomožeš. Držím palce!

Anonymní řekl(a)...

Díky, že jsem si zase jednou rozšířil obzor, jako soudce jsem neměl ponětí, že máme instrukci o tom, že vyhledávání informace o délce hodiny a minuty je mimořádně rozsáhlé. Po pravdě by mne něco takového taky nenapadlo. Ale to bude tím, že tuhle práci naštěstí nemusím dělat. Ale jinak mne napadá ještě jedna možnost, jak žadatele trošku zešikanovat - chtít po něm třeba jednu korunu za proud spálený při přípravě a odesílání zprávy se žádanými údaji do datové schránky - s odůvodněním, že nebýt této žádosti, ani by počítač nezapnuli. Jiří Sýkora

Zdenek Tesner řekl(a)...

Pane autore, doufám, že jste nezmeškal lhůtu k podání správní žaloby:)

Pokud jde o zpoplatnění datových schránek, je u státních orgánů vč. soudů, věc složitější, neboť Ministerstvo vnitra hradí provozovateli určitý poplatek za každou odeslanou (a myslím,že i přijatou?) zprávu. Minsiterstvo nebo soud, pořád je to Česká republika, takže se ceny lze dopídit a naúčtovat.

Anonymní řekl(a)...

jako dalsi namet na clanek doporucuji zneuzivani prava na svobodny pristup k informacim skrze celoplosne dotazovani prostrednictvim datovych schranek ... jinak nic proti autorovi ktery uvedene cini v dbrem umyslu ale kolik strojoveho casu urednictva si jeho dotazy vyzadali a kolik nas tedy danove poplatniky tento pruzkum stal ? co kdyby podobny postup zvolily tisice zadatelu ? Stejne tak nejmenovany poslanec z TOP09 ktery podal desitky trestnich oznameni kterymi se PCR musi ex officio zabyvat a minimalne je meritorne odlozit. Martin Dvorak

Marek Antoš řekl(a)...

Martin Dvořák: Možná Vás to překvapí, ale docela dost jsem o téhle věci přemýšlel. Nakonec jsem si to ale sám před sebou obhájil tím, že: a) ten průzkum má jasný a snad i legitimní účel; b) pokusil jsem se míru zátěže omezit tím, že oslovím jen 5% vzorek; c) o výstupy se snažím podělit i s ostatními, ať už zde, nebo - v podrobnější verzi - v odborném tisku, takže by z toho něco mohli mít i ostatní. Ale připouštím, že při oslovování těch úplně nejmenších obcí (kterých přitom kvůli statistickému rozložení bylo nejvíc) jsem se trochu "styděl" a představoval si neuvolněného starostu, jak večer po práci vyplňuje můj dotazník. Odtud taky má slova v minulém spotu, že cítím respekt k tomu, jak to tyhle malé obce zvládly.

Tenhle spot se ale týká městských částí v Praze, a tam je můj náhled přeci jen jiný. Připadá mi zvláštní, že právě tady jsem - procentuálně - narazil na největší potíže: od úplného ignorování žádosti přes vyřízení po lhůtě či nedoručování do datové schránky až po zde popsané požadování úhrady nákladů. Praha a její městské části přitom mají nepochybně dostatečné materiální i odborné zázemí, aby takové jednoduché věci zvládly vyřídit bez problémů. Působí to na mne tak, že čím sofistikovanější a větší úřad, tím víc úsilí věnuje otázce, proč a jak něco není možné. Starosta v malé obci na takové věci nemá čas: takže si možná v duchu něco pomyslí, ale pak informace pošle, radši než by stejný čas strávil psaním rozhodnutí, že mám zaplatit 50 korun.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad MD a MA:
Problém nastává spíše v případě, kdy se určitá osoba zaměří na jeden úřad a ten bombarduje svými podáními - zde měl přecejen každý povinný subjekt jen jedno podání k vyřízení, byť v součtu nejde o zanedbatelný čas a práci. V případě osobního zaujetí kverulanta jedním úřadem už jde o problém, na který neexistuje účinná obrana a osobně mě nenapadá žádné reálné řešení. Vzpomínám si na příklad uvedený jedním nešťastným vedoucím odboru na stránkách Otevřete.cz, kdy kverulant psal i několik podání denně, kde se dle 106ky tázal i na zcela nesmyslné věci typu kdo zametá chodník či proč je v rohu té a té místnosti pavučina. Na vyřizování podání onoho pána byla nakonec trvale vyčleněna jedna úřednice, ani tak se desítky a v součtu stovky podání onoho pána nedařilo včas a řádně vyřizovat (poté následovaly správní žaloby, kdy ani krajský úřad nestíhal vše zúřadovat). Tam jde zjevně o šikanózní výkon práva. V jiném případě dostal jiný psavý pán od úřadu sociální příspěvek na nákup počítače, který teď využívá (nepracuje, má dost času) k intenzivnějšímu bombardování úřadu různými podáními, sepsanými na onom počítači (nevím, zda to je k smíchu či pláči). Obecně pak má každý úřad svého kverulanta (kverulanty), jimiž se musí zabývat a nejen 106ka, ale i správní řád, poskytuje velký prostor k činorodosti (např. dle s.ř. požádám, odvolám se proti zamítnutí žádosti, poté dám podnět k přezkumu rozhodnutí o zamítnutí, po vyřízení dám stížnost na sdělení o nezahájení přezkumu, na odpověď na stížnost zareaguji žádostí o přešetření způsobu vyřízení stížnosti, mezitím podám novou žádost nebo žádost o obnovu řízení, odvolám se, dám podnět, stížnost... a tak dokola). Ale 106ka je na bombardování dotazy jak stvořená. Nevím, jak věc řešit, aby nebyli postiženi "normální" žadatelé, a zároveň bylo možno odstínit činnost kverulantů, jimž se úřad musí věnovat přednostně a na 110%, zatímco jiný člověk, který skutečně potřebuje pomoc, resp. pozornost a péči úřadu, ale není tak dotěrný či "prudný", má smůlu (méně péče a pozornosti). Bude-li mít někdo geniální nápad, jak zahlcení úřadu žádostmi dle 106ky řešit (kdy např. i sám žadatel dává najevo, že mu jde především o potrápení úředníků/o mstu za údajné příkoří, ne-li přímo o odchod určitých úředních osob), budu velmi vděčný.

Anonymní řekl(a)...

Jan Potměšil řekl(a)... Bude-li mít někdo geniální nápad, jak zahlcení úřadu žádostmi dle 106ky řešit (kdy např. i sám žadatel dává najevo, že mu jde především o potrápení úředníků/o mstu za údajné příkoří, ne-li přímo o odchod určitých úředních osob), budu velmi vděčný.

Pane kolego, tady plně stačí, aby se napsal logický a přehledný zákon. 106ka je v gesci MV, stejně jako správní řád, stejně jako přestupky, stejně jako zákony o volbách, zákony o obecní policii a pár desítek dalších zákonů.

Hlavní potíž je v ministerstvu vnitra, že i u tzv. úřednických nebo technických zákonů, což je 99% procesních předpisů, nedělá nic, nebo co hůř, když něco dělá, tak to dělá špatně - viz naše diskuse k přestupkům před několika týdny. Podle Vás je zákon o přestupcích vlastně úplně v pořádku.

Stejně je tomu u 106, kdy jde pro zcela naprosto drtivou většinu úředníků o zcela nepochopitelný zákon - zejména z některých procesních postupů. Navíc je dorazí i paragraf, že se na 106 nepoužije správní řád.
A včíl se úředníku snaž, když jsi již horkotěžko prostudoval správní řád(s komentářem od Vedrala bratru 1000 stran či od Jemelky bratru 750 stran (ovšem drobným písmem, tedy bych to srovnal s těmi 1000 stranami), prokousal ještě daňovým řádem (nemlich to samé).

Na volby a místní referndum máme celkem 6 zákonů na patery volby s refernedem (obce, obce starý, částečně platný, kraje, PSP/SENÁT, EU a refernedum) - všechny řeší zcela identický průběh voleb, ale některé detaily (ovšem právně velmi podstatné, které by mohly i zhatit volby) jsou tam zbytečně odlišné, případně zcela nesmyslné. příkladem budiž právě u voleb do EU, kdy přihlášení voličů z EU končí v neděli v 16 hodin - ano správně úředníci na cca 6.500 obcích sedí v neděli 8,5 hodiny na úřadu - jenom tato "legrace" při průměrné superhrubé mzdě úředníka s příplatkem za neděli stojí 200kč/hod. x 8 a to celé x 6.500, tak jenom tato drobnost přijde státní kasu na 10,4 milionu korun.

Nemluvím o vyvěšování listin vs. jejich zasílání stranám doporučeně atd. atd., kdy v důlěžitých volbách se pouze vyvěšují a v nedůležitých (pro ty strany) se zasílají na ústředí - další miliony jenom na poštovném, protože s ohledem na velikosti archů se to neposílá datovkou, protože se to tam prostě nevejde na odeslání (několik desítek listů archů se zbytečnostmi zaslanými všem registrovaným stranám do voleb + vyvěšeno na úřední desce). A to jsme stále pouze u voleb...

Mám pro Vás ten geniální nápad - úředníci MV by si měli sednou a napsat provázané právní předpisy, ať už terminologicky, tak proceduálně a máme nějméně 50% zbytečné buzerace (ať již z jakékoliv strany) odstraněno.

Když trochu odběhnu, tak od počátku účinnosti nového správního řádu (2006) se stále a stále řeší doručování přes poštu - doručuje mnohdy špatně a v nesouladu se zákonem, což má vliv na to, že dokument není doručen a vše tedy padá. nikoho z MV dosud nenapadlo, že ZŘIZOVATELEM ČESKÉ POŠTY JE ZE ZÁKONA MINISTERSTVO VNITRA. Ačkoliv jsem to již mnohokrát připomínal, tak česká pošta si dělá se zásilkami co chce a MV dosud nezasáhlo z pozice zřizovatele, tj. direktivním způsobem. Přípdně, pokud se někdo bude chtít otáčet na tom, že jde o nezávislý subjekt, tak stačí jenom malinko změnit poštovní zákon a pošta bude muset postupovat podle zákona. Osobně bych nechal ty nýmandy z České pošty vyházet pro neschopnost, protože povyšují smluvní přepravní podmínky nad zákon - to je ovšem trochu jiná kapitola.


s pozdravem

Patrik Šebesta

Anonymní řekl(a)...

Nejsme úplně malá obec (1300 obyvatel) a nejsem neuvolněný starosta, přesto si myslím, pane Antoši, že Váš postup byl sobecký a bezohledný. Dokonce i kdyby mi vyřízení Vaší žádosti o informace trvalo jen tu půlhodinu, je to na úkor jiné práce, kterou považuji za důležitější, nebo na úkor mého soukromého času, a věřte, že pro tu obec dělám fakticky na půldruhého úvazku (a nemám půldruhanásobný plat).

Ono totiž nejde o jednorázovou půlhodinu práce, jak píšete. Je od Vás laskavé, že jste oslovil jen 5procentní vzorek obcí, taky jste mohl se svou žádostí oslovit všechny. Když takový nápad dostane jen jeden z 10 000 lidí, máme v republice tisícovku soukromých badatelů, kteří si bádají na úkor a na účet někoho jiného.

Vás to rozeslání na 350 obcí, jak jste napsal v prvním příspěvku, stálo asi čtyři hodiny práce. Kdybyste tím v každé obci zaměstnal jednoho člověka jen na půl hodiny, je to 175 hodin kvalifikované úřednické práce po bratru 300 Kč/hod. minimálně (mzda, odvody, režie budov, režie osobní), to je 150 x 350 Kč = 52 500 Kč. A Vy ve své mladické sebejistotě tvrdíte (a jistě tomu i věříte), že to není "mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací"? Kdo to pane zaplatí?

A jiní zde přítomní páni právníci se také diví, že by vyhledávání informací o délce hodiny a minuty mělo být "mimořádně rozsáhlé", a až to pan Sýkora dostane na svůj soudcovský stůl, jistě rozhodne, že za takovou prkotinu se platit nemusí. Kolik že mi naúčtuje advokát, když po něm budu chtít hodinu a minutu dlouhé vyhledání informace? A proč že tutéž práci má dělat někdo jiný zadarmo?

Vy nejste, pane Antoši, sám. Procento vysokoškoláků v naší populaci utěšeně roste, ale procento těch, kteří dokážou udělat smysluplnou diplomku bohužel ne. A tak se šíří móda dělat diplomky "statistické", je to jen varianta toho, co jste provedl Vy. Takový diplomant (nebo bakalář in spe) rozešle po tisících obcí nějaký úplně pitomý dotazník (jak se staráte o staré lidi nebo jak dlouhé máte ulice, těch otázek bývá 10 až 20) a k tomu připíše, jakou práci právě dělá a jak je to pro všechny důležité. Jeho vlastní přínos vědě pak bude spočívat v tom, že spočítá, v kolika procentech obcí se o staré lidi starají a v kolika nestarají.

Takové "žádostí o informace" mi přicházejí v průměru jednou měsíčně. Já je hážu do koše a když se někdo začne ohánět stošestkou, napíšu mu dopis, v kterém mu to vysvětlím jako teď Vám. Zatím mě ještě nikdo nenapadl, přece jen jsme slušný národ, ti lidé to nedělají ze zlé vůle, spíš (když to řeknu slušně, abych se Vás nedotkl) nedohlédnou všechny souvislosti.

Divíte se, že na velkých úřadech jsou méně ochotni se Vaším "výzkumem" zabývat? Jim totiž nechodí jeden takový mail měsíčně, jim toho chodí tolik, že na zpracování opravdu musí zaměstnat jednoho člověka navíc. A platí to, jak známo, daňový poplatník. Nejlepší pak je, když se tentýž žadatel rozhořčuje, kolik nás ty úřady stojí.

To je totiž prachobyčejný spam. Jeden nevyžádaný mail, který přijde do Vaší schránky, Vás taky skoro nic nestojí. Desítky mailů do jedné schránky denně krát miliardy schránek po světě stojí 50 miliard dolarů ročně podle odhadu v http://www.informationweek.com/news/59300834.
Takže já bych dal do zákona, že za každou žádost o informaci se platí a že minimum je 100 korun. Tím se nezmaří původní účel zákona o svobodném přístupu k informacím, protože když chci vidět třeba obchodní smlouvu. kterou obec uzavřela, tu stokorunu dám bez váhání.

Ale Vy, pane Antoši, byste za svůj hloupý výzkum zaplatil 35 000 Kč. Ani to by ještě nepokrylo všechny náklady, jak jsem je spočítal výše, ale i tak byste si ten svůj "výzkum" sakra rozmyslel. A bylo by to dobře. On totiž žádný oběd není zadarmo, někdo ho vždycky zaplatí.

Martin Macháček

Anonymní řekl(a)...

Ještě trochu jiný pohled na volby.

Podle mého volby jsou přenesenou působností obce, resp. obecního úřadu (přímo jmenovaného orgánu). O volbách se zakládá spis, kde mj. soupiska voličů je jeho součástí.

Vzhledem k existenci tzv. nahlížení spisu upraveného ve správním řádu by se neměl zákon 106/1999 Sb., vztahovat na informace poskytované v souvislosti s volbami (viz judikatura a stanoviska k nahlížení do spisů).

Mimochodem ani se nedělá samostatná statistika voličů-cizinců, ale pouze souhrnná statistika všech voličů, tj. osob s právem volit, tedy informace pouze o cizincích voličích, stejně jako například voličích dle věku či pohlaví apriori nevzniká. Pokud tedy obec tuto statistiku sama nevytvořila, tak ani tak by se na tuto informaci neměl vztahovat zákon 106/1999 Sb.

Pro kolegu výše ohledně § 5 - obdobnou žádost žádala i jedna kolegyně (úřednice) před necelým rokem k rigorozní práci.

Zase pokud někdo dělá obdobné statistiky za použití veřejných financí (pan starosta má pravdu), tak by měl všechny takto získané podklady zveřejnit na vlastní náklady a ponechat je nějakou významnou dobu (třeba 100 let) - to je námět třeba pro MV.

s pozdravem

Patrik Šebesta

btw. omluva kolegovi Potměšilovi za ostrý tón, ale to co jsem napsal, za tím si stojím - 50% nesmyslů je vlivem nesmyslných a nepřehledných procesních úprav a 45% nesmyslů je vlivem nedostatečné erudovanosti úřadů a úředníků, a to včetně toho, že podle mých poznatků na občanskoprávním existuje jiný správní řád než než na dopravce a zcela jiný než na stavebním (tři kanceláře vedle sebe, tři zcela odlišné právní systémy - týká se správních řízení a zejména přestupků - samozřejmě myšleno tak, že se identické ustanovení vykládá třemi různými způsoby... například stavební úřady dosud nepochopily, že se o přestupku ve společném řízení vydává jedno rozhodnutí, že před vydáním rozhodnutí se má umožnit, tj. i náležitě poučit o nahlédnutí do spisu, nebo taková drobnost, že právnická osoba se k podání vysvětlení nepředvolává, a podání vysvětlení nelze provést v době, kdy je o věci vedeno zahájené řízení, a již vůbec nelze ukládat pokuty za nepodané vysvětlení účastníkovi řízení v zahájeném řízení - to není zdaleka ojedinělý jev).

Marek Antoš řekl(a)...

Patrik Šebesta: Podle § 28/1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí vede obecní úřad tzv. dodatek ke stálému seznamu, do kterého na žádost zapíše občana EU s trvalým pobytem v obci. Není to tedy žádná statistika, kterou by úřad mohl či nemusel mít k dispozici, nýbrž o seznam vedený z úřední povinnosti. Vede se trvale (nikoliv jen pro jedny konkrétní volby) a vyškrtnout z něj lze voliče jen na žádost či pro pozbytí práva volit. V tomto směru tedy ani nejde o součást volební dokumentace. Navíc, na postup podle volebního zákona se správní řád nevztahuje (§ 71 ZVO).

Martina Karhanová řekl(a)...

Jen na okraj jedna rádoby "veselá" historka ze života. Majitel lesa dostal výzvu od České inspekce životního prostředí s tím, že v lese je třeba provést těžbu. Šteření proběhlo na základě anonymního udání, což ČIŽP ve výzvě uvedla. Na žádost o zaslání kopie tohoto anonymního podání pak ČIŽP sdělila, že je součástí neveřejné části spisu a nelze ji zpřístupnit, neboť by tím mohlo dojít k ohrožení stěžovatele. Marně si od té doby lámu hlavu nad tím, jak by se mohlo podařit ohrozit nebo omezit někoho, kdo byl tak chrabrý, že podal anonymní podnět (k jehož prošetření došlo ze strany ČIŽP uprostřed lesa dne 29.12. mezi 13:00 a 16:00 - a tu dobu si skutečně nevymýšlím, v tu dobu byla všude souvislá pokrývka sněhem a teploty hluboko pod nulou, leč vše se odehrálo v takhle přesně ohraničenou dobu...). On ten úřednický šiml někdy skutečně perlí...

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad PŠ:
Zajímalo mě řešení určité problematické otázky, tedy věcné řešení. Může existovat buď už za stávajícího právního stavu, nebo lze něco navrhnout de lege ferenda. Závěr, že příčina je u neschopného MV, takovým věcným řešením není a v této diskuzi nic nepřináší.

Jinak brzy bude ze strany MV předložena aktuální analýza 106ky s návrhy na změny (v poradní komisi je i SMO ČR) a poté bude (nejspíš velká) novela.

Co se pošty týče, řeší je se její činnost jak ze strany MV, tak i ze strany MSp a MF. Také se mi osobně nelíbí, jak některé věci nefungují. Má-li však SMO ČR praktické postřehy, nechť se některý z jeho představitelů obrátí na MV, jistě mu bude popřáno sluchu.

Svého času jsem se SMO ČR v zádech prostřednictvím jednoho přílepku prosadil zvýšení sankce za 49/1/b),c) PřesZ ze 3.000 na 20.000. Tzn. i samosprávy mohou přinášet změny, je-li vůle a je-li aktivita.

Mohu-li závěrem poprosit, držme se tématu, tj. 106ky, a věcné diskuze.

Anonymní řekl(a)...

Pane Macháčku,
podle mého názoru pan Antoš postupoval podle zákona 106 a tedy legálně. Chápu, že se úředníkům nechce na žádosti o informace odpovídat. Ale takový je zákon.

K. Dlouhý

Anonymní řekl(a)...

Ono to je s aplikací zákona č. 106 vůbec zábavné.

Nedávno mi na obsahově v zásadě shodný požadavek jeden ústřední správní úřad informace poskytl podle zákona č. 106, zatímco druhý ústřední správní úřad mi odpověděl, že vůbec nejde o informace podle zákona č. 106, nicméně můj dotaz vyřídil "jako běžné podání ve formě dotazu".

Paradoxně, ačkoli ten první se řídil zákonem č. 106, kde jsou dány lhůty, a ten druhý nikoli, rychlejší byl ten druhý :-)

Honza Slanina

Anonymní řekl(a)...

Ad KD a MM:
Myslím, že hlavně je třeba vyzdvihnout přínos tohoto zákona ve vytváření transparentnosti státní správy a samosprávy.

Markovo šetření jednoznačně ukázalo, že volební právo cizinců nefunguje tak, jak má. Ale bez získání informací by to těžko mohl nějak zjistit.

Já se pro změnu snažím zorientovat v rozhodovací činnosti jistých centrálních orgánů státní správy - a opravdu nevím, jak bych to udělal jinak.
Judikatura k tomu bude až za několik let, až se případné správní žaloby prokoušou soukolím správního soudnictví, ale přehled právních názorů správních orgánů je relevantní už teď.

Abych parafrázoval Benjamina Franklina: "ať raději státní správa a samospráva zodpoví 100 zbytečných dotazů, než by odmítly 1 smysluplný".

Honza Slanina

Zdenek Tesner řekl(a)...

ad Honza Slanina - Nejde ani tak o zodpovídání hloupých dotazů, ale problém je v tom,že řada dotazů směřuje na informace o třetích osobách, např. o jejich hospodářských záměrech - může, či dokonc emusí je úřad poskytnout? A co když v dané věci je třeba postupovat podle zákona o právu na ifno o životním prostředí, kde nejde odmítnout kvůli obchodnímu tajemství?

Anonymní řekl(a)...

Pane Dlouhý,

když si přečtete můj příspěvek, nikde tam nenajdete tvrzení, že pan Antoš postupoval nezákonně.

Jenomže ne vše, co zákon připouští, je taky správné a mravné. Typický "lidový" příklad toho je výmluva na osobu blízkou; zákon dovoluje delikventovi, aby použil jakékoliv prostředky ke své obraně, ale snad se mnou budete souhlasit, že mravné to není. Sofistikovanějších příkladů zákonného, avšak nemravného jednání najdete v právní praxi nespočet.

Jak správně napsal pan Antoš, jeho čin, který kritizuji, byl umožněn zákonem 106/1999 a datovými schránkami. Především ale tím druhým. Moderní technika, třeba auta nebo datové schránky, nám dává velkou moc, ale je třeba ji využívat rozumně, jinak můžeme nadělat hodně škody.

Pomocí datových schránek je totiž opravdu možné zaplavit tisíce "povinných osob" dotazy podle stošestky - tak chytře, že to žádná z nich nemůže označit za "mimořádně rozsáhlé vyhledávání", a přesto v součtu to bude znamenat, vyjádřeno v korunách, statisícové škody. Ještě jednou: když každému adresátovi způsobím škodu řádu 300 Kč (hodinu práce) a pošlu to na všech přibližně 6000 obcí v republice (to není technicky obtížné), způsobím tím škodu 1,8 mil. Kč. Vím, pan Antoš se mírnil, to mu slouží ke cti, ale i tak způsobil škodu řádu desítek tisíc korun.

Když mi někdo ukradne 300 korun, způsobí mi tím "škodu nepatrnou" podle § 138 TZ. Ale když nás takto poškozených bude 6000, bude to škoda "značná". Tak uvažuje trestní zákon. Podle InfZ je to jinak: 6000krát 1 hodina stále není "mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací".

A jestli někomu ze zde přítomných ctěných právníků připadne, že to v případě obcí není "škoda", tak mohu nabídnout pro ně možná názornější příklad: někdo bude podobné dotazy posílat na všechny soudy v republice. A jednou denně, mám na to právo, je to v souladu se zákonem. Chápu, že se soudním úředníkům nebude chtít na tyto žádosti o informace odpovídat (tak to píšete), ale takový je zákon ...


Pane Slanino,

jsem poslední, kdo by zpochybňoval význam zákona 106/1999. V současné době mi leží (už hodně přes rok) na ÚS ústavní stížnost týkající se přístupu k informacím, a byl to právě Městský soud v Praze, který mi tento přístup upřel - přístup k závěrečné zprávě konkursního správce, která byla v souladu se zákonem po jistou dobu před mou žádostí veřejně vyvěšena a která by podle dnes platného zákona byla kdykoliv dostupná v insolvenčním rejstříku.

Co napadám ve svém příspěvku výše není princip svobodného přístupu k informacím, ale jeho zneužívání. Když po mně někdo chce informace o tom, jak hospodaří tato obec, je to v souladu s cílem, pro který byl tento zákon vytvořen. Když chce informace o tom, kolik stromů je ve správě naší obce, je to s odpuštěním buzerace. I když zákonná.

Samozřejmě vím, že zneužít se dá každý zákon. Předpokládám ale, že vzdělaní a slušní lidé se budou snažit, aby to nedělali.

Martin Macháček

Anonymní řekl(a)...

Marek Antoš - mno vidíte, to je přesně důsledek toho, že neexistuje jednotná liniie při řízení o správních věcech. Toto mi za ten poslední rok uteklo, a pěkně jsem si nadrobil:-)
Na druhou stranu, pokud bych byl litery dbající, tedy přísně formalistický úředník, tak bych se mohl ošívat nad skutečností, že vy požadujete statistiku a úřad vede jmenné seznamy - statistika tedy není, a úřad žádost zamítá nebo odkládá (záleží v jakém kraji*).
V praxi jsem velmi obdobný typ žádosti (samozřejmě s jiným dotazem) od stálého stěžovatele takto smetl a kupodivu krajský úřad mi to v mnoha případech i potvrdil. Jiné úřady zase nacházely jiná "pochybení", aby to mohly vrátit. Koloběh se opakuje, pokud jde o samostatnou působnost - obec pokud nerozhodne a kraj pokud nepotvrdí, a vrací zpět, aby obec rozhodla, přičemž nesmí ani napsat v samostatné působnosti jak má rozhodnotu, tak se to ani fakticky k soudu nedostane.

---
* k tomuto bohužel opět podotýkám, že procesní řízení (nejen) v této věci podléhá jakémusi "krajskému právu".


K diskusi Jana Potměšila a doplnění:

Úředník se musí orinetovat v mnoha různých procesních odlišných předpisech, a vznikají chyby, protože správnímu úředníkovi je nejbližší správní řád.
Podle mého je problematika ve 106 z praxe mojí a mých kolegů zejména v chaotickém uspořádání zákona, zejména co do procesu. Ne zcela přesná terminologie atd. atd.
Např. odložení by se mělo dít formou usnesení - opět je to pro úředníka i účastníka řízení nejsrozumitlenější a nejpohodlnější. Samozřejmě procesně zcela v režimu správního řádu.
Problémem nejsou lhůty, ty mohou být uvedeny odlišně ve 106, i když na druhou stranu některé lhůty jsou pro mnohé úřady prakticky nesplnitelné nebo dávají úřednikovi možnost vyvolání chaosu.

Příklad:
Dostane-li úředník žádost o několika bodech (vcelku běžné), kdy jeden bod odkládá (7 dnů) druhý bod je licenční (15) dnů, výzva k doplnění jedné části žádosti, částečně zamítne, částečně poskytne. Napíše se několik samostatných papírů, kde se formálně žadatel ze zákona poučí.
Ovšem standardně neznalý žadatel si poplete terminologii a místo stížnost na odložení napíše odvolání proti rozhodnutí, a vycvičený formalistický úředník na krajském úřadu mu to zamítne, aniž vlastně žadatel pochopí proč.

Bude-li úředník chtít a na KU je formalista, tak úmyslně udělá například drobnost, že odloží věc usnesením a zamontuje do toho nějak správní řád coby formu. Úředník na kraji následně usnesení zruší co do formálních pochybení prvoinstančního orgánu a po těch cca dvou měsících, kdy to má první úředník zpět jsme na úplném začátku. Potom to zamítne - opět vráceno a nakonec se možná po roce tazatel dozví co potřebuje.
A nakonec ještě vydá jeden z dokumentů pozdě, přičemž notoričtí stěžovatelé na toto čekají a dávají si stížnost hned další den. Úředník to celé pošle na KU a čeká... a čeká.... a čeká.
Koloběh se opakuje.

K tomuto navázně je chaotické rovněž ustanovení o zamítnutí žádosti, kdy by zde pro pořádek měl být uveden nejméně demonstrativní výčet důvodů zamítnutí - opět viz transparentnost a zřejmost rozhodnutí.

A samozřejmě ustanovení o pouhém částečném užití správního řádu mate úředníky takovým způsobem, že raději nic nedělají...

Problém jsou samozřejmě i notoričtí tazatelé, kteří jsou schopni vyplodit i několik dotazů měsíčně - ale to již zde uvedl právě Jan Potměšil, viz dotazy toho vlasatého pasáka koz a politika:-) (to je z jeho osobního webu).
Je pravda, že budu-li chtí prakticky položit veřejnou správu, tak prostřednictvím datovky nebo mailů (lépe datovky) zahltím všech 6,5tis. obcí a další cca tisícovku státních orgánů plejádou dotazů, že nebudou úředníci a posléze soudy dělat nic jiného než se zabývat mými dotazy. To je zcela reálné - statistiky na všechno co úřady dělají, dotazy na mzdy úředníků, dotazy na samsoprávu obce, běda, když úřad nezveřejní rozklíčovaný rozpočet na jednotlivé účetní paragrafy, dotazy na to či ono. Stačí si jen podle libosti vybrat.


Patrik Šebesta

Jan Potměšil řekl(a)...

Za rabim přišel Mojše, že má spor s Abelesem. Rabi jej vyslechl, a nakonec mu řekl "máš pravdu". Za chvíli přišel Abeles, jaký že to hrozný spor má s Mojšem. Rabi ho také pozorně vyslechl, a nakonec řekl "máš pravdu". Když odešel, obrátila se na rabiho žena: "Prosimtě, jednomu dáš za pravdu, druhému taky, to přece nejde?!" "I ty máš pravdu", odpověděl rabi.
To mě napadlo, když jsem četl p. Macháčka i p. Dlouhého. Studenti rádi obesílají různé subjekty s dotazníky, rádi tak činí i různí kverulanti. Zejména "malým" starostům se nelze divit, že podobné věci hází do koše. Na druhé straně, vykonávají veřejnou správu a informace mají/musí poskytovat. I dle zákona. Otázkou je, kde je chyba. V tom, že lidé chtějí informace? Nebo v tom, že má obec malé zázemí/prostředky na výkon všech svých povinností? Nebo v tom, že by je obec mohla mít, kdyby netrvala na tom, že sebemenší lhota musí být obcí? (80% obcí má pod 1.000 obyvatel - pak lze stěží dělat i ostatní věci, vč.státní správy, které se starostové neradi vzdávají, na druhé straně ji nejsou schopni řádně vykonávat.) Určitě lze pochopit obě strany, žadatele o informace pak nejen z důvodu, že je to v zákoně, ale i z důvodu, že orgán veřejné moci by měl o své činnosti poskytovat určité informace, a když je neposkytne sám, lidé se ptají (to jsou ty různé územní plány, smlouvy s advokáty a firmami, zápisy ze zasedání orgánů obce apod.). Nelze asi říct, že prostředky na svoji činnost mají jen na "klid na práci", nikoliv i na informování o té práci. Jinak nejvíce otevřené společnosti většinou i nejvíce prosperují - aspoň se to tvrdí. A demokracie je drahá - to zas onehdá říkal dr. Přibáň.

Jan Slanina řekl(a)...

Ad ZT:
De lege lata je to bohužel jednoznačné, obchodní tajemství se podle zákona č. 106 neposkytuje, s výjimkou případů, kdy jde o příjemce veřejných prostředků nebo tak nějak. Ale to jistě víte. Zvláštní zákony ohledně životního prostředí neznám, to se přiznám.
De lege ferenda si myslím, že je velmi málo situací, kdy by ochrana obchodního tajemství měla převážit nad transparentností veřejné správy. Např. pokud ČNB dělá dohlídku v obchodní bance, při které kontroluje postupy pro řízení rizik, tak by výslek dohlídky měl být podle zákona č. 106 dostupný, protože ochranu obchodního tajemství banky považuju za méně důležitou, než jistotu občanů, že bankovní dohled je prováděn správně a nenechá se opít rohlíkem.

ad MM:
rozumím Vám, že zneužívání zákona Vám vadí. nemyslím si ale, že byste - při vší úctě - měl být arbitrem, co je a není zneužívání.

to je konec konců princip toho citátu, zvlášť pokud ho budu parafrázovat ještě jinak: "raději ať státní správa a samospráva musí zodpovědět 100 zneužívajících dotazů, než aby mohly odmítnout 1 oprávněný".

na druhou stranu, ke konkrétnímu případu, tj. počet stromů ve správě Vaší obce: nechci se mýlit, ale copak při Vaší činnosti tato informace vzniká nebo je zpracovávána ve smyslu § 3 odst. 3 zákona č. 106? pokud máte "ve správě" nějaký byť malý les, tak to prostě nevíte, vědět nepotřebujete, nemusíte a téměř ani nemůžete (než byste se dopočítali konce katastru, na začátku určitě nějaký strom spadne nebo vyraší), a to je podle mne legální důvod, proč informaci neposkytnete. kde nic není, ani čert nebere.

Anonymní řekl(a)...

M. Macháček: Zkrátka nedodržujete zákon, protože se vám ho dodržovat nechce. To je asi tak všechno, co z Vaší filipiky za užitečnou informaci vyplynulo.

V. Loutocký

Anonymní řekl(a)...

M. Macháček napsal:

Jenomže ne vše, co zákon připouští, je taky správné a mravné. Typický "lidový" příklad toho je výmluva na osobu blízkou; zákon dovoluje delikventovi, aby použil jakékoliv prostředky ke své obraně, ale snad se mnou budete souhlasit, že mravné to není.


Navzdory mediální masáži jako přemýšlející člověk nepovažuji za nemravné odepřít výpověď, naopak nemravná je dle mého názoru snaha omezovat základní lidská práva - v daném případě snaha motivovaná mamonem lidí působících v businessu okolo měření rychlosti (včetně regionálních politiků, kteří si z dohledu nad silničním provozem udělali výnosný vedlejšák). Nutit člověka vypovídat proti sobě samému či svým blízkým je pozůstatek středověké inkvizice. Důkazní nouze v přestupkových řízeních je přitom způsobena jen a pouze špatnou prací policie a strážníků. Zjišťujte dopravní přestupky přímo v terénu a odepření výpovědi Vám nebude ležet v žaludku.
P. Strnad

Anonymní řekl(a)...

"raději ať státní správa a samospráva musí zodpovědět 100 zneužívajících dotazů, než aby mohly odmítnout 1 oprávněný".

Mám pocit, že všichni, kteří zde toto citují, neberou v potaz skutečnost, že s rostoucím početem dotazů prvních právě roste pravděpodobnost zamítnutí těch druhých, nebo alepoň klesá šance na kvalitní odpovědi.
Proto minimální poplatek za dotaz je pro mne řešení, které by mohl dostatečně filtovat první doatzy bez negativního dopadu na šanci, že úřad zodpoví dotaz druhý (omezení tazatelů, ne omezení povinnosti úřadů).
Lukáš Dvořák

Anonymní řekl(a)...

Text M. Macháčka do jisté míry odráží mnohem hlubší problémy našich radnic coby zřejmě nejčastějšího typu povinného subjektu, které mohou mít různé příčiny (nepřipravenost na výkon funkce, nedostatek právního vědomí, neschopnost se s kladenými požadavky řádně vyrovnávat?). Jsou radnice, kde se v záležitostech zákona 106/1999 Sb. dějí věci zcela neuvěřitelné (viz např. poradna na webu www.otevrete.cz). Starostové odmítají poskytovat informace proto, že podle nich něco žadatel vědět nemusí, jiní chtějí šikanovat nemyslnými úhradami, další by chtěli zpoplatnit základní právo na informace, jinde by chtěli zakazovat focení vlastní technikou žadatele a sledoval jsem i místostarostu, který obvinil ze šikany městského úřadu žadatele, který si dovolil vyžádat několik zápisů z jednání rady města, které navíc byly podle místostarosty tajné! Právní vědomí radnic v těchto věcech tedy vykazuje někdy hodně velké propady v kvalitě, což je po více jak 11 letech aplikace zákona a dostatku judikátů překvapující (lze snad podobný jev sledovat i u aplikace jiných norem?), a v roli povinných subjektů tím přidělávají práci především krajským úřadům, které coby odvolací/nadřízený orgán donekonečna řeší naprosto evidentní věci. Debata o tom, co je "mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací", pak může v tomto kontextu vyznívat jako debata pro skupinu zasvěcenců, přestože by se s tímto pojmem každý subjekt měl i bez sjednodujícího stanoviska vypořádat předem ve svém vlastním sazebníku úhrad.
Povinným subjektům skutečně nenáleží stavět se do pozice arbitra ani hodnotit jakkoliv žadatele nebo jeho úmysly. Tím podle mě text M. Macháčka navíc trochu vybočil z mantinelů "správní slušnosti". :-)
Eric

Anonymní řekl(a)...

Ad Jan Slanina, 25.10.11 17:09

Kdo může být arbitrem? Každý člověk by měl být tak vychován, aby (až na složité případy) poznal, které chování je správné, co je a co není v rozporu s dobrými mravy. K tomu by měla vést rodina, škola, společnost (např. média, literatura apod., v krajním případě orgány činné v tresním řízení). Společnost, kde většině lidí schází tento cit pro dobré mravy, je nemocná. Z tohoto pohledu může být arbitrem toho, kdy je zákon zneužíván (tj. využíván v rozporu s dobrými mravy) a kdy ne, každý slušný člověk, tedy s dovolením i já. Samozřejmě v konečné instanci, dojde-li ke sporům, se arbitry stávají soudy. Ale čím méně k tomu dochází, tím lépe pro všechny.

… "raději ať státní správa a samospráva musí zodpovědět 100 zneužívajících dotazů, než aby mohly odmítnout 1 oprávněný" . Vzpomínám na dobu, kdy ekonomové utíkali před právem; a nebylo to dobře. Z druhé strany ale není také dobře, když právníci utíkají před ekonomikou. Zodpovědět těch 100 zneužívajících dotazů něco stojí; ptám se, kdo to zaplatí? Odpověď „to mě nezajímá“ by byla, s odpuštěním, hloupá. Jak jsem vypočítal výše, ty náklady mohou být velké a jestliže někdo přímo využívá InfZ s úmyslem takovou škodu způsobit (tím nemyslím pana Antoše, ale některé skutečné kverulanty ano) a zákon mu to umožňuje, pak tento zákon má vadu.

Proto tvrdím, že InfZ by měl stanovit, že za poskytnutí informace uhradí žadatel skutečné náklady, které v případě jednoduchých písemných informací nepřesánou 100 Kč, ale na druhé straně že povinné subjekty budou sankcionovány za zneužití tohoto ustanovení, např. kdyby požadovaly 1000 Kč za poskytnutí obchodní smlouvy. Chci-li vidět takovou smlouvu mezi obcí a dodavatelem, „regulační poplatek“ 100 Kč mi v tom nemůže zabránit, stejně jako mi regulační poplatek 30 Kč nezabrání v návštěvě lékaře, když jsem skutečně nemocný. Zabrání však žadatelům oslovovat tisíce povinných subjektů a způsobovat tím „značné škody“.

Na druhou stranu bych vyřadil z InfZ možnost odmítnout podat informaci z důvodů obchodního tajemství. To je daleko větší reálná překážka toho, aby veřejnost mohla vidět, jak veřejná správa hospodaří. Podle § 17 ObchZ obchodní tajemství „tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje.“ Každá smlouva mezi např. městem a jeho dodavatelem se podle toho dá označit za obchodní tajemství: souvisí s podnikem, má hodnotu, není běžně dostupná, má být podle vůle podnikatele utajená a podnikatel její utajení zajišťuje. Její poskytnutí žadateli se tedy podle InfZ může zamítnout; jedině rozsah veřejných prostředků a jejich příjemce se podle § 9 odst. 2 poskytnout musí, ale to je dost málo na posouzení toho, zda je smlouva výhodná pro město, nebo ne.

S těmi stromy jsem asi nezvolil nejvhodnější příklad, ale je spousta jiných informací, které někdo může podle zákona chtít, které mají k potřebě oprávněné demokratické kontroly samosprávy stejně daleko jako ten počet stromů a které nakonec jen zvyšují náklady veřejné správy.

Martin Macháček

Anonymní řekl(a)...

Ad P. Strnad, 26.10.11 22:02

Taky mě jednou vyfotografovali, jak jedu moc rychle, a taky jsem to mohl svést na osobu blízkou. Ale zaplatil jsem pokutu, protože mě v mládí učili, že lhát se nemá. Holt jsem neměl to správné právnické vzdělání.

Vaše představa o tom, jak po dálnici bude pobíhat policajt, aby „zjišťoval dopravní přestupky přímo v terénu“ je stejně pozoruhodná jako ta o „mamonu lidí působících v businessu okolo měření rychlosti včetně regionálních politiků, kteří si z dohledu nad silničním provozem udělali výnosný vedlejšák“.

No to se mi snad jen zdá …

Ad Eric, 28.10.11 12:06

Píšete „Právní vědomí radnic v těchto věcech tedy vykazuje někdy hodně velké propady v kvalitě, což je po více jak 11 letech aplikace zákona a dostatku judikátů překvapující“.

A co takhle právní vědomí justičních orgánů? Jestli to nevíte, tak v kategorii „Zavřeno“ Kužílkovy soutěže se na prvních 4 místech umístily dva soudy a jedno státní zastupitelství (http://www.otevrete.cz/novinky/vysledky-souteze-otevreno-x-zavreno-2011-463.html). A kde už by měli dodržovat zákon pečlivěji než tam?

Vůbec nechci omlouvat radnice, když zatajují důležité informace. Ani na tomto fóru ani nikde jinde jsem nikdy nepsal proti otevřenosti veřejné správy. Naopak, jako jediný možný lék na korupci vidím automatické zveřejňování všech plateb, smluv, rozhodnutí, rozsudků atd. na webu, k tomu nám dnešní technické prostředky přenosu informace dávají dříve nebývalé možnosti. Je to daleko lacinější a účinnější než budovat nějaké nové instituce „hlídačů, kteří hlídají hlídače“.

Jediné, proti čemu jsem tady vystupoval, je zneužívání zákona. Podle mého názoru by náprava byla jednoduchá: všechny informace podstatné pro veřejnou kontrolu (platby, smlouvy, faktury, zápisy apod.) by měly být ze zákona na webu (na náklad povinné osoby, to jsou ty náklady demokracie) a za poskytování všech dalších informací by platil reálné náklady žadatel, protože jinak to za něj zaplatí ti přísloveční daňoví poplatníci.

Mimochodem, po mém nástupu do úřadu starosty Ondřejova v minulém volebním období jsme asi jako první obec v republice začali zveřejňovat na webu všechny platby nad 10 000 Kč. Starostovi Dolních Břežan se to líbilo a asi rok po nás to začal zveřejňovat taky; letos za to dostaly Dolní Břežany 4. místo v kategorii „Otevřeno“ (viz tentýž odkaz jako výše). Já to Věškovi Michalíkovi přeju, protože je to nejlepší starosta ze všech, které znám, ale fakt je, že my jsme začali o rok dřív, jak lze zjistit na webech obou obcí.

Kdy začnou své platby zveřejňovat soudy a státní zastupitelství?

Martin Macháček

Jan Slanina řekl(a)...

Ad M. Macháček:

Ano, každý člověk by měl umět poznat, co je a není v rozporu s dobrými mravy. Myslím si ale, že každý člověk si má být vědom toho, kde má své zájmy a kde tudíž nemůže být arbitrem. Já prostě musím být velmi opatrný, když vynáším soudy na téma přípustnosti, správnosti atd. úvěrových registrů, protože pro jeden pracuju. Stejně tak z Vaší strany mi tvrzení, že jakýkoli dotaz je zneužívající, příjde velmi odvážné.

Sám píšete, že spoustu informací o činnosti své obce zveřejňujete. Nad každým dotazem podle mne vzniká otázka, jestli nemůžete zveřejňovat ještě trochu více. Ne proto, že byste nechtěli, ale třeba proto, že Vás to prostě nenapadlo.

Regulační poplatek, který navrhujete, by třeba Markův průzkum zcela zabil - troufám si tvrdit, že Marek by na oltář vědy nepoložil částku cca 45 000 Kč, kterou by to vyžadovalo. A i kdyby snad on ano, většina dalších výzkumníků toho není schopna. Už stávající právo požadovat náhradu při velmi vágně definovaném "mimořádném rozsahu vyhledávání" vytváří značnou nerovnost mezi občany, protože ne každý si může dovolit zaplatit tisícové položky.
A u něčeho, co má sloužit občanské kontrole veřejné moci, je to myslím špatně.

Navíc: nevím, jak řešíte účetnictví Vy, ale moje zkušenost z komerční sféry je, že částky do cca té stokoruny jsou jenom pro zlost, protože jejich zaúčtování a zprocesování (vysvětlení žadateli, platební instrukce atd.) stojí víc, než kolik reálně přinesou.

Jan Slanina řekl(a)...

A ještě jedna poznámka ad M. Macháček:

Myslím, že ten příklad se stromy nebyl nesmyslný. Obdobné je to s tou délkou ulic, kterou jste zmiňoval - opět si myslím, že nemáte důvod to vědět a tedy ani zodpovídat.
Ale už ten dotaz na to, jak pečujete o staré lidi, který jste také zmiňoval, může být pro někoho naprosto zásadní - třeba uvažuje, že se do Vaší obce přestěhuje se starou maminkou, a chce vědět, jakou péči o ni bude obec poskytovat, zatímco on bude na služebních cestách.

Co se týče toho obchodního tajemství, tak tam s Vámi souhlasím. Počítačové programy jsou chráněny zvlášť (jsou vyňaty z pojmu "Informace"). Pokud by bylo ještě něco podobného konkrétního, může to mít obdobnou výjimku. Ale smlouvy by měly být dostupné vždy.

Anonymní řekl(a)...

Jan Slanina:

"Regulační poplatek by Markův průzkum zcela zabil." Ano, věda je drahá. Může být laciná pro toho, kdo píše článek, jestliže to zaplatí (= odpracují) z větší části jiní. Tomu se v ekonomii říká externalita a ekonomové tvrdí, že čím méně externalit, tím lépe.

Jak by asi dopadlo, kdybych z vědeckých důvodů obeslal všechny advokáty (datovými schránkami), aby mi třeba napsali, kolik kauz za poslední rok měli a kolikrát se účastnili soudního jednání?

Opakuji: jsem pro svobodný přístup k informacím o výkonu veřejné správy; zdarma (zveřejněním na webu) ve věcech, které jsou podstatné pro hodnocení činnosti volených zástupců (výdaje, zápisy, rozhodnutí apod.), ale za reálné peníze, jde-li o ostatní (tj. i Markův průzkum).

Stokorunové částky jsou asi pro zlost, ale mají stejný regulační význam jako ve zdravotnictví. Takže ve výsledku mohou ušetřit hodně peněz.

Individuálních dotazů typu jak by bylo postaráno o něčí starou maminku zodpovídám denně desítky a samozřejmě zdarma. Ale to je něco jiného, než když student, kterého nenapadne lepší ročníková práce, obešle s obecným dotazem na toto téma tisíc obcí. Já jsem elektronovou strukturu malých molekul pro svou diplomku taky počítal sám, nikoho jsem kvůli tomu neobtěžoval.

Martin Macháček

Jan Černý řekl(a)...

To: Martin Macháček
Hezká argumentace, ovšem... stejně tak by se dalo argumentovat i takto:

Pokud jste uvedl pravé jméno i velikost obce, usuzuji, že jste uvolněný starosta (sotva by se neangažovaný jedinec takto rozepsal, takže se asi ozvala "potrefená husa").
Strýček google nedává moc na výběr, takže: máte akademický titul před i za jménem? V současnosti jste členem STAN a místopředseda krajského výboru STAN? Jste také krajským zastupitelem?
Je to tak? hmmm....
Jak je možné, že uvolněný starosta, který pracuje na 150% (jen pro obec), má tolik času, aby sepsal obsáhlé pojednání na téma: "jsem strašně přetížený a vy nás bezohledně šikanujete" (a jak pročítám celou diskusi, tak to není jediné pojednání).
Jaké byly náklady na sepsání tohoto (těchto) pojednání? Psal jste je v pracovní době, anebo ve svém volném čase? Započítáváte ho do těch 50% odpracovaných "pro obec" navíc, anebo ne? Použil jste vlastní zdroje a vybavení, anebo obecní?

Veřejná správa je také o veřejné kontrole. Moje osobní zkušenost je ta, že úřad bude raději věnovat 5 hodin práce a energie, aby informaci neposkytl, než aby ji za 30 minut poskytnul. Na základě vašeho příspěvku to vypadá, že máte dobře našlápnuto být taky takový "ouřada".
Například obchodní smlouva, kterou uzavře Obec, by měla být automaticky dostupná na internetu (minimálně všem občanům obce). Chtít 100 Kč za takovou žádost, to je úlet.
Největší problém starostů a obcí není v žadatelích o informace, ale v nich samotných a v úřednících všech ostatních úřadů. Aby prokázali svou opodstatněnost, všichni vymýšlí nařízení, předpisy, lejstra ... a nikdo už vlastně ani neví, jestli je toho příčinou nebo obětí.

Jan Černý