11 září 2011

Znalecký posudek - dobrý sluha, ale zlý pán

Týden se s týdnem sešel a na řadě jsou slíbená kontroverzní témata české justice. O výroční zprávě BIS zde hovořit nebudeme; znalecké posudky budou samy o sobě zajímavým námětem. Ptáte se, co je kontroverzního na znaleckých posudcích? Někdy hodně.

Není žádným tajemstvím, že se u nás vyvinula kultura nadužívání znaleckých posudků a jejich nekritického přijímání, ač jde jen o jeden z možných důkazních pramenů a stejně jako ostatní důkazní prameny mají podléhat náležitému přezkoumání ze strany soudu. Na tento neblahý stav je již delší dobu poukazováno z různých stran včetně Ústavního soudu a veřejného ochránce práv. To samé se lze dočíst i v právnických blozích (Lesk a bída soudních znalců duší a Justice v rukou znalců).
Nepodléhejme paušalizaci – v mnoha případech, nepochybně v naprosté většině, je se znaleckými posudky pracováno zcela správně a nutnost jejich opatření plyne ze zákona (zjištění ne-/příčetnosti obviněného, § 116 tr. ř.) nebo z okolností případu (posouzení jiné odborné otázky neprávní povahy). Nejsou však zdaleka výjimečné případy, kdy orgány činné v trestním řízení znalecké posudky vůbec nepřezkoumávají a nevšímají si ani jejich nápadných vad, případně zadávají znalecké posudky k posouzení otázek, jež mohl nebo měl posoudit sám orgán, a alibisticky tak přesouvají odpovědnost za případ na soudního znalce.
Někdy vadné nakládání se znaleckými posudky nabývá až absurdních rysů. Zde uveďme několik příkladů:

I.
Na počátku devadesátých let se privatizoval státní podnik. Přesně 50% připadlo českému managementu a přesně 50% zahraničnímu subjektu. Později došlo ke sporům mezi oběma vlastníky, jež vyvrcholily ochromením společnosti, převody akcií na neprůhledné subjekty a vzájemným obviňováním z tunelování.
V jednom z následných řízení se řešila otázka ocenění převedených 50% akcií společnosti, což mělo vliv na potenciální trestný čin. Ocenění provádělo hned několik znalců, ale kvůli specifickému postavení společnosti se výsledky dosti lišily. Znalec, jemuž bych přisvědčil nejvíce, vypočítal jistým způsobem hodnotu celé společnosti, vydělil ji dvěma a odečetl určitá procenta s poukazem na nefunkční vlastnickou strukturu.
Soud objednal revizní posudek u znaleckého ústavu, který všechny předchozí znalce zkritizoval, zejména mého favorita, pro nekompetentnost. Ředitel znaleckého ústavu doslovně uvedl, že nerovnost poloviny hodnoty celku a hodnoty poloviny celku by byla „v rozporu s aristotelovskou logikou“ (a co třeba prémie za majoritu!?) a vlastní ocenění provedl s ďábelskou logikou tak, že si nejprve definoval tržní cenu jako cenu, která vznikne na trhu. A protože se 50% akcií prodalo v devadesátých letech za XX milionů Kč, pak je tržní hodnota XX milionů Kč.
Se stejnou logikou mohl znalec za tržní cenu označit tu pozdější cenu, protože za ni se to také prodalo, nemluvě o tom, že z okolností privatizace bylo jasné, že původní prodejní cena s tržní hodnotou souvisela jen velmi volně. Zjevná nesmyslnost posudku však nebránila jeho akceptaci.
II.
Na ulici zkolaboval člověk. Když přijela sanitka, lékař podle jistého spolehlivého příznaku poznal, že dotyčný je již několik minut mrtvý. Protože však na místě byli příbuzní zemřelého, chvíli alespoň předstíral, že zemřelého oživuje; pochopitelně ne tak pečlivě, jak se má oživování normálně provádět.
Později bylo na lékaře podáno trestní oznámení a došlo i na znalecký posudek, v němž znalec prohlásil, že lékař porušil své povinnosti - byť šlo o prokazatelnou mrtvolu - neboť oživování neproběhlo lege artis. Lékař byl pravomocně odsouzen a až dovolací soud se zamyslel nad tím (třebaže to bylo namítáno obhajobou již dříve), zdali lze neposkytnout pomoc i prokazatelně mrtvému člověku. Do té doby soudy postupovaly tak, že znalec prohlásil, jak ho měl oživovat, a znalec má vždy pravdu.
III.
V jednom technologickém areálu fungovaly dvě společnosti se vzájemně provázanými provozy. Když došlo ke sporu ohledně vzájemných plateb a obě strany argumentovaly svou verzí smlouvy, zjistila se pozoruhodná věc. Oba výtisky smlouvy se lišily v klíčové pasáži na prostřední straně a jakousi zvláštní náhodou výtisk každé strany zvýhodňoval právě tu stranu.
V trestním řízení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu nemohl chybět soudní znalec z oboru kriminalistika, který zjistil toto: sporná stránka předložená první společností se nijak nelišila od zbytku smlouvy. Naproti tomu sporná stránka předložená druhou společností se od zbytku smlouvy nepatrně lišila řezem písma, pravopisem i návazností textu (to vše bylo patrné na první pohled a nemusel se přibírat znalec, aby to konstatoval). Z toho znalec dospěl k závěru, že smlouvu padělala PRVNÍ společnost. Stíhání jednatele první společnosti byl nakonec naštěstí zastaveno soudem z formálních důvodů, přestože obhajoba už v přípravném řízení upozorňovala na zjevnou nesprávnost posudku.
IV.
Opilý pasažér brutálně napadl řidiče tramvaje. Útočník byl obžalován z ublížení na zdraví v základní skutkové podstatě, neboť znalec označil zranění za prostou újmu na zdraví a těžká újma na zdraví dle něj nehrozila. Přitom svědci vypověděli, že napadený měl zástavu dechu a svědci mu dávali umělé dýchání podle pokynů záchranářů přes telefon.
Znalec totiž obdržel jen část podkladů, v nichž tato důležitá informace chyběla. Nikomu tento rozpor mezi závěry znalce a svědeckými výpověďmi nevadil, ač bil do očí a k odhalení příčiny stačilo pozorně přečíst první stranu posudku, kde byly vyjmenované zprávy předložené znalci.
V.
Znalec posuzoval spornou dopravní nehodu, údajně čelní náraz do stromu, když se řidič vyhýbal zvěři, a dospěl k závěru, že nehoda byla fingovaná a na místo bylo přistaveno již havarované vozidlo. V odůvodnění znalec uvedl, že poškození zadního nárazníku neodpovídalo poškození přední části druhého vozidla - a navíc tento odstavec končil v polovině. Znalec zjevně vyrobil posudek metodou cut & paste z jiného, a ještě k tomu špatně. Policejnímu orgánu však postačoval jen závěr posudku a byl by zahájil trestní stíhání.
VI.
Dvě společnosti vedly spor o přesný obsah dohody, přičemž podle verze jedné strany mohl být spáchán trestný čin podvodu. Naneštěstí byla dohoda uzavřena jen ústně, obě strany tvrdily něco jiného a jediným dokladem o dohodě byla nesporná faktura, v níž byl ovšem předmět obchodu popsán nejasně přesně uprostřed mezi oběma tvrzeními. Když jsem se při diskuzi nad případem dostal k tomuto bodu a k inkriminovanému účetnímu dokladu, policejní vyšetřovatel zareagoval automaticky: „tak přibereme znalce z oboru účetnictví!“

Zejména poslední zmiňovaný příklad by se dal pominout jako humorná příhoda bez valného významu, kdyby nebylo ostatních dokladů o tom, že se u nás postupně vytvořila atmosféra slepého spoléhání se na znalce za všech okolností.
Kromě posudků, které byly zadány správně, ale nikdo je nečetl a nepřezkoumal (viz např. shora uvedené oceňování podniku), se vyskytují i posudky, které správně neměly být vůbec zadány, protože otázku mohl nebo v některých případech dokonce musel posoudit sám orgán činný v trestním řízení.
Například pokládám za jednoznačně nezákonné oblíbené zadání znaleckého posudku „zda obviněný propagoval …“ či „zda obviněná vyjádřila sympatie k …“. Znalec je tak skrytě vyzván, aby hodnotil úmysl obviněného. Fakticky pak jde o soudního znalce z oboru vina, což je ultimátní projev přehazování odpovědnosti na znalce.
Vyšetřování trestných činů z nenávisti věnujeme později samostatný článek. V té souvislosti už jen uveďme, že klást znalci otázku „zda lze určitou ideologii propagovat knihou“ (kauza Mein Kampf) pokládám za snad ještě zbytečnější než pomocí znalce zjišťovat, zdali se někdo může leknout atomového výbuchu (kauza Ztohoven). On by to nedokázal soud posoudit samostatně?
Případ Ztohoven a nabouraného televizního vysílání je vůbec hezkou ukázkou zbytečného zadávání posudků. Znalec se vyjadřoval k tomu, zda se fiktivní atomový hřib na podvrženém závěru podobal skutečnému. Domníval bych se, že hrubou představu o atomovém hřibu má každý, kdo absolvoval třeba jen základní školu, kromě toho falešné vysílání nebylo určeno znalcům, nýbrž obyčejným divákům. Proto rozhodovala laická představa diváctva, kterou snad dokáže odhadnout každý i bez znalce. Ostatně – pokud je mi alespoň známo – nikdo si záběr nespletl s globální pandemií, protrženou přehradou ani jakýmkoli dalším druhem katastrofy.
Značné výhrady pak mám vůči v současnosti populárnímu zadávání znaleckých posudků na věrohodnost obviněných/svědků. Kromě zvláštních případů (podezření na duševní nemoc, omezení schopností svědka atd.) totiž tyto posudky nemohou přinést významnou informaci. Znalec nerozhodne, zda dotyčný hovoří pravdu nebo lže. Já osobně jsem ve své praxi nechal pořídit takový posudek jen jedinkrát, a to když byl k tomu konkrétní důvod (bohatý restituent ve věku přes 90 let se stal obětí promyšleného podvodu a dalo se předvídat, jak bude jeho svědectví napadáno).
Kdybych pracoval na příslušných místech, zauvažoval bych o opatření statistiky, jak často se takové posudky zadávají, a zkoušel bych si udělat představu, kolik z nich bylo potřebných a kolik nikoli. Mám totiž silné podezření, že významná část takových posudků slouží jen jako akt z nouze a jako pokus obejít nepřijímání polygrafového vyšetření jako důkazu, čímž se opět přehazuje odpovědnost za případ na znalce. Jde však jen o mou hypotézu - bez podrobné studie nelze činit kategorické soudy.
Podobně sporné jsou i posudky jazykové, se kterými se lze setkat v případech pomluv či hanobení národa atd. Ještě nikdy jsem neslyšel o případu, kdy by účastník lékařského kongresu řekl druhému „pane kolego, Vy jste oligofrenik třetího stupně dle členění Minkowského“. Pak by bylo opravdu nutné zjišťovat přesný význam daného oslovení. Ale v běžných případech pomluv si účastníci nadávají do mafiánů, defraudantů, lotrů a podobných slovíček, která jsou součástí obecné mluvy a jsou také určena obecnému publiku. Všeobecné jazykové dovednosti by tedy měly k jejich posouzení plně dostačovat.
Snahy o zapojení znalců do vysvětlování obsahu relativně běžných slov či osvětlování významu textů pokládám opět za zbavování se odpovědnosti za rozhodnutí. Chce-li někdo tvrdit, že soudce není kompetentní k samostatnému posouzení českého textu, musím kontrovat otázkou, zdali byl soudce kompetentní ke studiu práv a složení justiční zkoušky – tam také musel prokázat velmi dobrou znalost češtiny a schopnost chápání textu bez pomoci znalce.
Kdybychom chtěli být hodně přísní, mohli bychom zpochybňovat ústavní konformnost přehazování odpovědnosti na znalce. Má-li určitou otázku rozhodnout svou úvahou soud, ten však rozhodne jen formálně a ve skutečnosti svévolně přesunul rozhodovací kompetenci v dílčí otázce na znalce bez efektivního přezkoumání soudem, je to v pořádku nebo ne? Litera naplněna byla; papírové rozhodnutí nese hlavičku a razítko soudu. Zda byl naplněn i účel soudního rozhodování, nejsem si zcela jistý.

(dokončení příště)

POZNÁMKA: Případy uváděné z mojí praxe jsou vždy fiktivní. Princip je zachován, avšak zasazen do smyšleného děje. Případy, jež jsou mi známy z denního tisku nebo z databází rozhodnutí, jsou uváděny tak, jak byly popsány tam.

101 komentářů:

Jan Vučka řekl(a)...

Poznámka pod čarou 1: Protože se specializuji na trestní řízení, hovořil jsem zásadně o trestním řízení a o práci orgánů činných v trestním řízení. Současně jsem v zájmu zjednodušení textu nerozlišoval mezi znaleckými posudky a odbornými vyjádřeními.

Jan Vučka řekl(a)...

Poznámka pod čarou 2: V zájmu spravedlnosti se sluší dodat, že výtky lze mít v tomto ohledu vůči všem orgánům činným v trestním řízení rovnou měrou, tedy vůči policejním orgánům, státním zástupcům i vůči soudům. Nemyslím si, že by jedna část orgánů byla více odpovědná než ostatní.
Zapomínat nelze ani na obhájce, těm ovšem vyčítám současný stav nejméně. Je-li v zájmu klienta mást soud požadavky na zbytečné znalecké posudky nebo objednáváním posudků u notorických hired guns, pak advokát jen dělá svou práci, když tak činí.
Orgány činné v trestním řízení mají být natolik odborně na výši a natolik odvážné, aby na takovou hru nepřistoupily, posudky přezkoumávaly a aby se nebály samostatně rozhodnout a poctivě vyargumentovat to, co mohou rozhodnout samy.

Jan Petrov řekl(a)...

Jeden smutný případ z oblasti civilního práva: Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy nemohou samy posoudit, zda reklamní slogan "upeč třeba ... zeď" zasahuje do autorských práv k písni "Dělání, dělání", neboť údajně:

"Je ... třeba uvážit, že v daném případě předmětem ochrany není vlastní látka, resp. myšlenka díla nebo jeho části, nýbrž tvůrčí a proto chráněná činnost autora spočívající v tom, jak jím byla tato látka ve své vnější i vnitřní formě zpracována. Řešení této otázky však vyžaduje mimo jiné odborného posouzení, k němuž však sám soud povolán není."

Dále jsou v citovaném rozhodnutí hodny pozoru předlouhé citace teorie, které ovšem nejsou nijak podsatatné pro meritorní posouzení: tomu se soud vyhnul.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Obsese znaleckými posudky se mi rovněž nelíbí. Jak říkal hezky již prvorepublikový NS ČSR v rozsudku ze dne 3. 2. 1928, sp. zn. Zm II 383/27: „Jest v povaze věci, že se znalci přibírají k tomu, by jednak pozorovali skutečnosti, jichž poznání předpokládá zvláštní odborné znalosti (nález), jednak,
by z takovýchto pozorování vyvozovali znalecké úsudky (posudky), nikoli však, by sdělovali soudu své názory
a úsudky o otázkách rázu právního neb o otázkách, k jichž správnému porozumění a řešení není zapotřebí
odborných vědomostí nebo znalostí, nýbrž stačí, hledíc ku povaze okolností případu, úplně soudcovská zkušenost
a znalost.“ (Vážný, sv. X, roč. 1928, s. 106, publ. pod č. 3075/1928).

Před rokem jsme posuzovali otázku, zda je třeba nutně znalec na posouzení toho, že se určitý tabák (o němž je znalecky zjištěno, že je to opravdu tabák) dá bez problémů sbalit do papírku a kouřit. V rozsudku sp.zn. 1 Afs 71/2009 jsme dospěli k tomu závěru:
[31] Posouzení otázky, zda dojde při přerušení tahu k uhasnutí cigarety vytvořené z předmětných tabákových výrobků, nevyžaduje žádné odborné znalosti. K objasnění této skutečnosti není třeba ustanovovat znalce, neboť dostatečně spolehlivé závěry lze učinit prostřednictvím zkoušky kouření tabákového výrobku v cigaretové dutince. Např. svědek Ing. H. uvedl, že je nekuřák a onu cigaretu přesto bez problémů vykouří. Tato zkouška je průkazná ve vztahu ke všem skutečnostem, ohledně nichž panuje v uvedených odborných posudcích rozpor
(viz bod [27] shora). Při ní bylo zjištěno, že tabákové výrobky prodávané pod obchodní značkou
Cézar a GOLEM EXTRA lze naplnit bez problémů a vynaložení zvláštního úsilí do cigaretové
dutinky, vytvořenou cigaretu zapálit a postupně kouřit. Přitom přerušení tahu nepůsobí uhasnutí
cigarety, která doutná i nadále.

Občasný blogger řekl(a)...

1) Ad Jan Petrov:

Píšu zdaleka a ve spěchu, tak jen krátce.

Ten požadavek NS na vypracování znaleckého posudku byl absurdní (byť - samozřejmě a bohužel - procesně závazný). Za situace, kdy původně věc rozhodující soudce tento pokyn ignoroval, mu byla věc odvolacím soudem odebrána a rozhodl ji soudce jiný (ve výsledku úplně stejně, ovšem formalizované "spravedlnosti" bylo učiněno zadost).

2) Novela zákona o SOP a změně dalších zákonů docela překopala úpravu znaleckých posudků v o.s.ř.

Michal Ryška

Pavel Uhl řekl(a)...

Ad Zdeněk K.: No, pokud byste postupovali podle toho prvorepublikového judikátu a chtěli byste vycházet ze „soudcovské zkušennosti a znalosti“, tak byste měli namísto čerpání ze svědecké výpovědi kdovíjakého nekuřáka normálně nařídit jednání a na něm si zapálit cigaretu ručně ubalenou tou stranou, která nese v daném sporu břemeno tvrzení a důkazní. Přerušení tahu byste mohli testovat zvýšenou zátěží předáváním cigarety mezi jednotlivými členy senátu. Pokud by chtěli účastníci provádění důkazu verifikovat, mohli byste jim dát taky páva. Tiskový mluvčí soudu by pak mohl vydat tiskovou zprávu, že jste sice kouřili, ale nešlukovali.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Pavle, ten dukaz byl takto proveden uz pred spravnimi organy, my jen posuzovali, zda bylo treba znalce ci ne.

Napr. KS Ostrava postupoval v jine kauze presne tak jak rikas a predseda senatu si v jednacce zakouril (nevim, zda i dalsi soudci).

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Co dodat - souhlasím s každým písmenkem postu a s většinou komentářů (vlastně nevidím jasné místo, kde bych s někým nesouhlasil).

Už můj velký učitel jednou rozhodl věc s odvoláním na fyzikální jev, známý ze školy. Šlo o sousedský spor, podle kterého na pozemek žalobkyně tekla voda vlivem terénních úprav. Soudce provedl místní ohledání, zjistil, že pozemek žalobkyně je v terénu výše, a zamítl žalobu s odůvodněním, že "voda teče obvykle dolů".
Pod jeho vlivem se mi později podařilo skončit velesložitý spor prostým změřením jistého komínu.

Obávám se, že dnes by leckdo nutil k provedení znaleckého posudku. Neb soudci na zahrádky a komíny zásadně nelezou, aby neztratili svoji akademickou důstojnost.

Vyrábět posudky z oboru "právo" je podle mne přímo zjevně nezákonné.

anti řekl(a)...

Som potešený nadnesením tejto témy, problematika znaleckeho dokazovania by vydala aj na obsiahlejši dielo. Dalo by sa o tom baviť úplne vážne aj humorne. Ja mám dnes chuť na to druhé a tak len pridávam svoju trošku pre pobavenie Vás kolegov.

Neviem ako je to v ČR ale u nas v SR svojho času, ak bol raz trestný čin spachaný pod vplyvom alkoholu, tak nebol prípustný žiadny iný záver psychiatrického posudku, než tento: "Obvinený je zavislý od požívania alkoholickych nápojov v III. stadiu závislosti podla Jellineka."

Bolo pri tom uplne jedno, či išlo o dlhoročneho alkoholika alebo o chlapca, ktory sa prvý krát v živote opil a spachál výtržnosť. Závislí boli vždy všetci a vždy v tom tajomnom III. stadiu. Prešlo mi rukami, dovolim si povedat cca 300 posudkov a nikdy som nevidel iné štádium ako to tretie. A ak dotyčný pitie popieral, mal to ešte horšie. K III. štádiu mu ešte znalec pripisal:" Obvinený konzumáciu neguje."

Vrchol ale bol, ked sa v jednom pripade posudzoval pripad chlapa, ktory sa prvy krat v živote opil a pod vplyvom toho zbil svoju manželku. Všetky výpovede (vrátane výpovede samotnej manzelky!!) sa zhodovali v tom, že ten človek bol až do osudného dňa abstinent, nakoľko bol praktizujúci moslim.

Znalkyne mu napisali toto: "Znalkyne zistili u obvineného prítomnosť duševnej poruchy a to poruchy psychiky a správania zapríčinené nadmerným požívaním alkoholu podľa Jelinka, ktorý sa u neho prejavuje nepravidelným konzumom nízkych dávok alkoholu, s nízkou toleranciou alkoholu."

Nech sa páči! Nadmerné požívanie alkoholu prejavujúce sa nepravidelným konzumom nízkych dávok! Moslim, nemoslim, tretie štádium ako z učebnice. Ďalší prosím.

Jan Petrov řekl(a)...

Zdenek Kühn: Děkuju za komentáře. Když vidím, o kolik je správní judikatura často normálnější než ta civilní, říkám si, že jsem někde udělal chybu.

Jinak: že soudci zkusí, zda to jde kouřit, je praktické, levné, rychlé a selsky normální řešení -- tedy je jasné, že někomu bude v souvislosti s justicí připadat jako nepatřičné.

Radek Policar řekl(a)...

Chvíli jsem váhal, ale nakonec mi to nedalo. Jistá nemocnice je žalována pacientem, který má za to, že mu tam poškodili jeho zdraví. Požaduje asi dva a půl milionu korun. K této částce dospěl odhadem, jak uvádí v žalobě. Nyní po čtyřech letech soudního řízení u okresního soudu od žalobce zaznělo, že jen menší část požadované částky je náhrada škody a že ta větší je požadavek na relutární satisfakci a že to měl soud poznat. Upozorňuji, že žalobce – absolvent právnické fakulty je zastupován advokátem. To jen tak na úvod tohoto absurdního dramatu, ve kterém jsem dodnes nepochopil, v čem spočívá újma na zdraví žalobce.
Znalec v oboru zdravotnictví zpracoval posudek. Jelikož je zcela v prospěch oné nemocnice, její právní zástupce jej nerozporoval. Jen mu je divné, že znalec nikdy žalobce neviděl, nikdy nemluvil s žádným z lékařů oné nemocnice a ani nikdy nepožádal ani o nahlédnutí do zdravotnické dokumentace vedené o žalobci.

Jan Potměšil řekl(a)...

Otevřené téma je velmi výživné, zkusím však zatím reagovat jen dílčím způsobem - domnívám se, že užitečnou prevencí vypracovávání nesmyslných znaleckých posudků je nedostatek financí. V přestupkovém řízení jsou znalecké posudky rovněž velmi oblíbené, ovšem pouze obviněnými a poškozenými. Správní orgány mají z posudků hrůzu, neb na ně nemají peníze, pročež jsou pak mnohem vynalézavější jak v jejich odmítání, tak i v řešení věci cestou "pomoz si sám". Relativně častěji se posudky provádějí pouze u dopravních nehod (aspoň z rozsudků NSS se lze poměrně často dočíst o vypracování posudku). V případě žádostí o znalecké/odborné zkoumání plivance na kabátě (zda jde o DNA obviněného hulváta), o znalecké zkoumání, zda střecha stíní sousedovu stavbu moc či málo nebo v případě šikanózních požadavků na psychologické (nebo psychiatrické) zkoumání poškozené(ho) nejen v otázce věrohodnosti výpovědi (psychiatrizace poškozeného coby obranná strategie) takoví žadatelé zpravidla nemají úspěch, z výše uvedených důvodů. Pokud by však správní orgán nebyl nijak finančně limitován a bylo jen na požadavcích dotčených stran, bylo by "přeposudkováno" i na této úrovni. Jinými slovy v soudních řízeních mohou být na vině nejen alibistické orgány veřejné moci (příp. jejich snaha ušetřit si vysvětlování a zdůvodňování, proč to či ono nebylo provedeno), ale i nesoudné nároky stran řízení.

kocour řekl(a)...

Jen přirozený důsledek úřednické nátury většiny soudců. Mít znalecký posudek = mít možnost vymluvit se na někoho jiného.

P.H.

anti řekl(a)...

Rád by som pridal svoju vlastnú kategorizáciu problémov znaleckého dokazovania.

I. Preddavky
U nás 4 – 5 rokov dozadu súdy otázku preddavkov vôbec neriešili, všetko platil hotovým štát a až následne sa to vymáhalo od neúspešnej strany. Potom sa situácia zmenila, súdy dostali pokyn všetko tvrdo preddavkovať o tak sa odrazu táto otázka stala veľmi dôležitou.
V tomto smere ale žiaľ, súdy často nerozlišujú medzi účastníkmi a preddavkujú všetkých bez ohľadu, na to, kto dôkaz navrhol. Skutočne sa mi stalo, že sme predložili dva naše zhodné znalecké posudky ale nespokojná protistrana navrhla napriek tomu vykonanie tretieho posudku, s čím súd súhlasil a zaviazal nás každého na polovicu preddavku. To, že tento dôkaz ani nie je v náš prospech, ani sme ho nenavrhli, súd nezaujímalo.

II. Znalec objednaný súkromne kontra znalec objednaný súdom
Ďalšia znalecká záhada. Dodnes som nepochopil aký je medzi nimi z hľadiska „dôkaznej sily“ rozdiel. Pritom na znalecký posudok vykonaný na základe súkromnej objednávky sa často hľadí ako na prašivého psa. Stalo sa mi pred týždňom, že sa protistrana vyjadrila na adresu súkromného znaleckého posudku, že „logicky nemôže ísť o súdnoznalecký posudok, ak ho nenariadil súd“.
Pritom dôvody na súkromný posudok sú zásadné – súkromne si viete zabezpečiť znalecký posudok cca za 80% kratší čas ako súdne. Okrem toho, často potrebujete posudok ešte pred žalobou (zameranie spornej hranice, náhrada škody a pod.)
Samozrejme je jasné odkiaľ fúka vietor - v našich podmienkach platí pravidlo, že aký posudok si objednáš, taký dostaneš. To je celý problém. Ale znalec je snáď viazaný rovnakou prísahou, keď pracuje na objednávku súkromnú aj súdnu, alebo je to inak?

III. Znalec namiesto sudcu
Tento problém ste všetci opísali naprosto vyčerpávajúco. K tomu niet viac, čo dodať.

IV. Návrh na znalecké dokazovanie sa nezamieta.
Koľko krát ste zažili súdom zamietnutý návrh na vykonanie znaleckého dokazovania? Ja tuším ani jeden. Zamietnutie takého návrhu totiž treba riadne odôvodniť (neúčelnosť, nehospodárnosť, nemožnosť a pod.) a to je oveľa prácnejšie ako bez odôvodnenia nariadiť.
Súdy dokonca robia ešte viac - ak znalecký nikto nenavrhne, nariadia ho sami – veď sa tým možno nejako pohnú veci dopredu.

Anonymní řekl(a)...

KS Ostrava ani předseda senátu nekouřili. Učinila tak strana (celní ředitelství), která tvrdila, že to kouřit jde. Zjednodušeně šlo o pokyn "když to tvrdíš, tak to předveď".
Jiří Gottwald, KS Ostrava

Martin Bílý řekl(a)...

Zažil jsem, že soud uvedl, že nechá zpracovat znalecký posudek. Já jsem uvedl, že je zcela zbytečný, protože z hlediska užívání veřejné komunikace je nepodstatné, po jakém pozemku vede, když je to veřejná komunikace a tedy ji může užívat kdokoliv. Soud nechal vyparcovat znalecký posudek, usoudil, že silnice jde po pozemku žalobce - ale protože jde o veřejnou komunikaci, stejně nemohl uložit zákaz užívání. Zato však uložil klientovi zaplatit náklady zcela zbytečného znaleckého posudku, který nikomu nesvědčil. Měl jsem pocit, že to udělal asi jen proto, aby si odložil rozhodnutí...

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

"Znalec objednaný súkromne kontra znalec objednaný súdom
Ďalšia znalecká záhada. Dodnes som nepochopil aký je medzi nimi z hľadiska „dôkaznej sily“ rozdiel."

O kus dál si sám odpovídáte.
Znalec objednaný stranou říká vždy to, co chce strana slyšet. Kdyby neříkal, nebude u soudu tento důkaz navržen.

Nepravdivý - nebo alespoň lehce zkreslený - znalecký posudek je velmi častá praxe, a ne vždy se to podaří dotáhnout k trestnímu stíhání znalce. Když tohle spustíte, obvykle se vám podaří jen podstatně zdržet původní věc.

Pro mnohé soudce je proto daleko jednodušší mávat o.s.ř. a zbavit se znalce tím, že nesplňuje procesní náležitosti.

Jiná cesta je vypořádat se s tímto "prašivým psem" v odůvodnění a tam ho milosrdně utratit. Na to ale slyší odvolací soudy kupodivu mnohem hůře.

Saxána řekl(a)...

Můj návrh na postavení soudních znalců : Tito budou výhradně zaměstnanci státní a ministerstva budou mít tuto novou strukturu t a k t o : ministr, soudní znalci, písaři
Kdybych byla přísedící, posuzované živé či místo samé bych si osobně prohlédla. Odborné vyjádření či znalecký posudek bych žádala od specialistů – zaměstnanců ministerstev. Tímto by účastníci soudního řízení měli právo na soudní ochranu č i s t ě , bez finanční újmy. Výstupy na komín bez kvalitního žebříku či horolezeckého jištění bych předsedovi senátu rozmluvila.

Anonymní řekl(a)...

No, nedej bože, když na znalecké posudky má někdo firmu a pak se jako ředitel podepisuje pod posudky. Pak z toho může vzniknout málem i justiční omyl. Ještě že to poslanecká sněmovna včas zarazila. Jan Sova

Anonymní řekl(a)...

Taky pridam jednu :
Ve stavebnim rizeni nekdo pozadal vyjimku z OTP (obecne technickych pozadavku na stavbu) ohledne pozarne nebezpecneho prostoru u stavby. Upozornuji predem, ze neslo o majitele stavby, ale o samozvaneho stavebnika. Spolumajitele samotne stavby, kterym jeden z nich bez jejich souhlasu postavil dve patra nastaveb, se o vyjimce dovedeli nahodou az pri rizeni o dodatecnem povoleni s tim, ze nasledne po podani odvolani krajsky urad zamitl jejich odvolani proti vyjimce s tim, ze ucastnikem rizeni je pouze zadatel (tedy jakakoliv treti osoba) a mesto jako vlastnik souseniho pozemku. Jejich ucastenstvi odmitl.

Spolumajitele tedy podali spravni zalobu a v mezidobi dali sami zadost o zruseni vyjimky s tim, ze jsou tedy ted zadatele a mesto zrusenim vyjimky jenom ziska (snizi se rziko preneseni pozaru na pozemek mesta).

Stavebni urad (Prostejov), aby nemusl vyjimku zrusit si vymyslel, ze prilohou zadosti musi byt znalecky posudek statika :-)))) Nemusim uz ani snad dodavat, ze stavebnikem je jeden z radnich.

Jan Vrchota

anti řekl(a)...

Vidíte a ja by som zase navrhoval opačný postup - zrušil by som objednávanie znalcov súdom. Nechal by som len súkromné posudky - nech si ich každá stran objedná koľko chce a za čo chce.
Mohlo by to mať dvojitý efekt:
Za prvé, by sa po čase prestalo stávať, že jeden znalec povie sto a druhý milión, pretože by každý znalec robil posudok s vedomím, že to na 100% bude po ňom prehodnocovať znalec protistrany. Takáto, možno extrémna, kontradiktórnosť by možno prispela k objektívnosti viac než nútené hľadanie "objektívnej spravodlivosti".

Za druhé, vyplávala by na povrch skutočnosť, o ktorej my všetci vieme ale ktorá nie je všeobecne známa - totiž to, že znalec je obyčajný človek a posudok je obyčajný kus papiera a že dvaja znalci (podobne ako dvaja lekári alebo právnici) môžu mať na tú istú vec úplne odlišný názor. Možno by to trochu sudcov vyliečilo z ich závislosti na "hľadaní objektívnej pravdy" cez inštitút vševediaceho znalca.
Možno by sudcu, ktorému by pristáli na stole 4 rôzne posudky na tú istú vec, všetky opatrené pečaťou so štátnym znakom, zachvátilo spravodlivé znechutenie a rozhodol by sa urobiť si na vec aj vlastný názor.

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Anti:

Tím byste dosáhl stavu dvou a více posudků ve věci, což je dvakrát tak drahé.
Normální je totiž mít ve sporu jeden či dokonce žádný posudek; víceposudkové bitvy představují velmi malý zlomek sporů.

A technicky vzato, v některých odvětvích by vůbec neměly různé posudky vznikat; mohou naznačovat omyl nebo dokonce tendenčnost znalce.

V ryze subjektivních disciplínách, jako třeba právě umění (a věčné téma "tvůrčího přínosu" § 2 a.z.) by neměly posudky existovat rovněž, protože obcházejí různým způsobem práci soudu.

Navíc se nedomnívám, že znalec je loudspeakerem účastníka; i když podá strana svoje vyjádření podpořené dvaceti strýci a tetičkami, tak nebude mít více pravdu.

Tato sčítací metoda hodnocení důkazů již byla překonána.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad posudky "na objednávku":
Mám zkušenosti se zajímavou symbiózou policie a jedné znalkyně, která - světe div se - téměř vždy dospěla k závěru, že se v dané věci nejedná o "ublížení na zdraví v soudně-lékařském smyslu", o což pak policie opřela postoupení na přestupek. Znalkyně měla stálý příjem a policie jistotu, že nebude muset řešit trestný čin. Jiný kolega má podobné zkušenosti s oceňováním škody vzniklé v důsledku protiprávního jednání - i věc v tržní hodnotě kolem 25.000 má u policií oblíbeného znalce - jaká náhoda - cenu 4.850 (4.890 apod.) Kč. Ani strany sporu, které si posudek samy zadají, nikdy nepřinesou nic, co by zpochybňovalo jejich postoj. Nutno přiznat, že (i s ohledem na omezené finance) jsem nikdy nezadával znalecký posudek, pokud jsem nepředpokládal, že jen potvrdí naše závěry a vina bude prokázána (a aspoň částečně se posudek zaplatí ve zvýšených nákladech řízení).
Vedle "nájemného" charakteru práce znalců je pak problémem i nízká kontrola. Když (tuším TV Nova nebo Prima) jednoho znalce přistihla, jak za 15.000 Kč dává "posudky" na to, jak je ten či onen rodič úžasný, byť rodiče ani dítě neviděl (vše pěkně zdokumentováno), policie věc (křivý znalecký posudek) odložila z důvodu, že papír měl sice znalcovo razítko, ale formálně nešlo o posudek. Soud, který znalce ustanovil a měl by jej kontrolovat, mě se podnětem, aby byla znalci aspoň udělena výstraha, nevybíravě poslal do háje, že jej informace z televize nezajímají (zřejmě existují povolené a zakázané zdroje informací). Proč ne - proč by měl vůbec jakoukoliv motivaci aspoň v minimální míře, dle současného už tak dost bezzubého zákona, cokoliv kontrolovat. Znalec samozřejmě vesele znalcuje dál. Okolnost, že jiný znalec na objednávku členů a příznivců militantních otců vystavuje posudky o vyzrálosti a zrale strukturované osobnosti i zjevných psychopatů, a z této linie nikdy nevybočí, už nevzruší nikoho (někteří pak údajně píší "pro matky", jiní "pro otce", jiný demokraticky "tomu, kdo zaplatí"). Aspoň takové věci, jako je přemrštěná cena a/nebo odfláklý posudek plný překlepů či nedokončených vět, trochu vyřeší trh. Byť v situaci, kdy zaplatíte 20.000 za psychologický posudek, který je kompilován z posudků předchozích, máte peníze nenávratně v prachu a další "průzkum trhu" se může pěkně prodražit. Snad přinese posun připravovaný nový zákon o znalcích.
V každém případě se lze závěrem ztotožnit s tím, že i znalec je jen člověk a rozhodovat má soudce.

Christabel řekl(a)...

Výstižný článek!
Doplnila bych, že skrytým problémem mohou být znalecké posudky z oboru genetiky. Ať už v trestním řízení nebo v rodinněprávních sporech, absentuje kontrola, jakým způsobem se nakládá se vzorky, předchází jejich kontaminaci, záměně, chybám ve vyhodnocení apod.
Kromě toho takový posudek na DNA se od jiných oborů liší podle mého názoru v tom, že laicky je zcela nepřezkoumatelný. U jiných posudků může i laik s trochou trpělivosti nesrovnalosti nalézt, sledovat úvahy znalce (je-li odůvodnění alespoň v minimální kvalitě), ale u DNA to není možné.

Saxána řekl(a)...

Pro „ z n a l c e o.s.ř.“ , aneb příklad z mého života :
Jako žalobce jsem byla osvobozena od soudních poplatků pro řízení na prvním a druhém stupni. N e b y l a jsem však ze zákona soudem poučena o možnosti, požádat o zástupce. Žalovaný byl zastoupen advokátem na obou stupních.
Oba soudy své rozhodnutí opřely o rozhodnutí NS 20 Cdo 2498/99, které jsem dodnes nenašla. (NS má v programu zřejmě ty novější judikáty). Mé vlastní odvolání bylo podáno v nevědomosti o obsahu judikatury, citované v rozhodnutí. Texty judikátů n e b y l y přílohou rozhodnutí na obou stupních obecného soudu.
Mám podanou žalobu pro zmatečnost, však je to právně velmi složité (soud trvá na přesné specifikaci ) a poněkud finančně rizikové. Jsem přesvědčena, že soud chybně rozhodl nejen v postupu úředním, ale i procesním, zejména v nerozhodnutí o odmítnutí žaloby nebo jejím zastavení. Tímto jsem byla povinna uhradit advokátní odměnu v nehorázné výši - petit měl původně 5 bodů, další bod petitu mi soud sám nabídl a na tento jsem ještě v dobré víře jeden navázala. Celkem 7 petitních bodů za celkem 162 778,- Kč. Kauza je pouze veřejného charakteru, mou aktivitou bylo prvotně trestní oznámení na veřejného činitele, později žaloba, když žalovaný poprvé kandidoval do Senátu.
Našlo by se v o.s.ř. či jinde (trestní zák.) nějaké efektivní řešení ? Pokud stát – soud pochybí, jak občan může vyjádřit svůj odpor, aby ho to nic nestálo (aby to nic nestálo ani protistranu, protože nejsem pomstychtivá, dokonce aby to nic nestálo ani daňové poplatníky). Děkuji za každý nápad.

Anonymní řekl(a)...

"Tím byste dosáhl stavu dvou a více posudků ve věci, což je dvakrát tak drahé."

Soudci by tak konečně museli čelit skutečnosti, že některé soudně-znalecké posudky jsou hrubě neodborné a mohlo by konečně začít docházet k tomu, že špatní znalci přijdou o své magické razítko. V současné době se někteří znalci nebojí vyjadřovat se sebejistě ke skutečnostem, které jsou zcela mimo jejich kvalifikaci. Méně sebejistý posudek od skutečného znalce v oboru pak v očích soudce dostane menší váhu, třeba proto, že nezní dost sebejistě. Konkrétně znalec z oboru sindefendologie určil nejpravděpodobnější průběh konfliktu, zatímco znalci-lékaři bylo naprosto jasno jak se to semlelo a tak se zcela bez obav vyjadřoval i ke skutečnostem mimo jeho expertní obor.

Z počátku by byl posudků nadbytek a bylo by to 2x tak drahé. Po čase by ale byla téměř jistota, že když se znalec pod posudek podepíše, tak si za ním stojí bez ohledu na to, která strana sporu jej platí.

Systému znalců zoufale chybí zpětná vazba, která by posudky zkvalitnila po odborné stránce.

Petr F.

anti řekl(a)...

Ad Vojtěch J. Cepl:

1.
Stavu dvoch a viacerých posudkov viem docieliť aj dnes. Ak sa mi posudok nariadený súdom nepáči, objednám kontra posudok súkromne, predložím ho súdu a navrhnem kontrolné znalecké dokazovanie. Niet sudcu, ktorý si za takého stavu dovolí kontrolné dokazovanie odmietnuť. Takže tu máme hneď tri posudky a to aj za dnešného procesného stavu. Inak, táto prax je úplne bežná pri "neexaktných vedách" napr. psychiatria ale aj v takých oblastiach ako oceňovanie majetku, hodnotenie postupu lege artis a pod.

2.
Máte pravdu v tom, že v niektorých oblastiach by odlišné posudky ani nemali vznikať - spravidla ani nevznikajú napr. pri zmieňovanej analýze DNA, pri písmoznalectve a tiež aj pri dopravných nehodách (crash simulátory). Týchto oblastí by sa môj návrh prakticky nedotkol, lebo je málo pravdepodobné, že by sa súkromne dal vypracovať test DNA podľa objednávky. A ak by to náhodou nejaký znalec aj riskol, mohol by veľmi ľahko prísť o pečiatku, lebo dva odlišné posudky na DNA to nie je ako dva odlišné psychitrické posudky, tam je jasné, že niekto spôsobil buď fatálny omyl alebo fatálny podvod, pričom oboje je na stratu funkcie.

3.
V niektorých oblastiach by posudky určite nemali vznikať – napríklad oblasť umenia (Tam by sa hodila skôr porota). A práve v tejto oblasti by môj koncept mohol pomôcť – toto som myslel obrazne tými štyrmi odlišnými posudkami, ktoré by mohol sudca dostať na stôl – po čase by ho to možno prinútilo zamyslieť sa nad tým, že subjektívne otázky jednoducho nie sú pre znalcov.

4. Myslím, že po prvotnom ošiali by sa znalci značne skľudnili, vediac, že ak napíšu niečo úplne mimo, môžu byť konfrontovaní s iným znalcom a môže byť problém. Vezmite si našu profesiu – tam sme denno - denne konfrontovaní s inými profesionálmi – advokát advokátom, prokurátorom a sudcom, sudca advokátom, prokurátorom a sudcom vyššieho súdu atď. Právo (aspoň procesné určite) sa nedá robiť na objednávku klienta ale nie preto, že by sme boli ktovieako čestní a objektívní ale preto, lebo už dopredu vieme, čo nám určite nedovolí druhý profesionál (advokát protistrany alebo súd). V každom prípade ďakujem za Vašu reakciu a prajem pekný deň.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad "všeznalí" znalcové:
To už považuji spíš za kolorit, byť to může nabýt i absurdních rozměrů, pokud se toho chytí média. Politolog (a historik) Zbořil takto posuzoval projevy na demonstraci Národní strany v Letech u Písku. Uzavřel, že jediný, kdo se dopustil přestupku, byl Markus Pape, který 2x vykřikl "stop nacizmu". Média to stále citovala, byť dotyčný není právník a nerozumí trestným činům, přestupkům ani právu shromažďovacímu. Skutečnost byla taková, že jediný, kdo spáchal přestupek, byla naopak předsedkyně Edelmannová, která demonstraci řádně neohlásila.
A ještě krátkou noticku ke kvalitě znalců a kontrole:
Problém vidím i v tom, že znalec dostane razítko "na doživotí" a nic jej nenutí skutečně se dál vzdělávat, udržovat si rozhled. Odvolat jej lze jen ve skutečně mezních situacích, kompilace posudků stylem "copy-paste", včetně psychologických, kde znalec člověka třeba vůbec nevidí (nebo vykáže vyšetření, která neproběhla), řešit v podstatě nejde a soudům, které znalce ustanovují a mají kontrolovat, je to šumafuk. Žádná kontrola však není 100%ní, a o to důležitější je pak úsudek soudce. Možné to je, vím o soudkyni, která např. odmítla přihlížet k posudku "znalce", neboť i ve skutkově odlišných případech píše stále totéž (ve prospěch objednatele, pochopitelně).

kocour řekl(a)...

Stran posudků jsem diletant bez praxe, ale být soudcem a muset se podle nich rozhodovat, neumím si představit, že by mi stačil jen jeden a že bych fakticky dopustil, aby spor rozhodl znalec. Možná dva, lépe tři, pro kontrolu a pro srovnání a pokud možno tak, aby se znalci nemohli nebo neměli zájem domluvit. U nás se to dělá také tak (pravda, u nás to nic nestojí).

P.H.

Občasný blogger řekl(a)...

Ad PH:

Posudek střídá posudek a rozsudek nikde? Pokud byste byl soudcem a respektoval zákon, tak ten zní v relevantní části takto:

§ 127 o.s.ř.

1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.

(2) Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

(3) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost.

...

§ 127a

Jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.

Michal Ryška

Tomáš Marný řekl(a)...

Náhodně jsem objevil novinový článek k problematice znalců:
Nekvalitní znalci zdržují vyšetřování vážných nehod

kocour řekl(a)...

Michal Ryška:

Neřeším, jak to je v platném zákoně. Řeším, jak by to být mělo.

Pokud bych měl k dispozici jediný či společný znalecký posudek, neměl bych žádnou kontrolu, že ten znalec nekecá. Pokud se 3 NEZÁVISLE na sobě shodnou, fajn. Pokud jeden tvrdí ano a druhý ne, pak se jeden z nich nutně mýlí ... nemluvě o tom, že pokud znalec ví, že není jediný a je pod kontrolou, tak si dává větší pozor, aby nepsal nesmysly.

Mne zaráží, že tak zřejmou věc vůbec řešíme ...

P.H.

Občasný blogger řekl(a)...

Aha, takže nejde o to, kdybyste byl soudcem, ale spíše legislativcem. Ty citované paragrafy jsou ovšem v daném ohledu naprosto čerstvě zboží (účinné jen pár dnů), aktuálně odrážející realitu v tomto směru panující - "ušetřit a zrychlit". Takže byste byl i jako legislativec se svou pravdou asi docela sám voják v poli.

Samozřejmě by bylo krásné mít k dispozici posudky rychlé, kvalitní a bezrozporné, ale realita je často vážně úplně jinde (viz i odkaz pana Marného). Nevím třeba, na jaké dodací lhůty jste pro Vaše účely zvyklý, ale "v první linii" není půlroční či roční čekání na posudek zase až tak mimořádným zážitkem.

Michal Ryška

kocour řekl(a)...

Michal Ryška:

Bezrozporné posudky? Nejste Vy náhodou soudce?

Nechci bezrozporné posudky, to bych to měl moc jednoduché. Chci číst co nejvíc názorů na věc, abych mohl srovnávat a vybírat si z nich.

Ano, byl jsem odjakživa především legislativcem. To, že dnes nejsem de iure legislativcem, ale poradcem, mne nijak netěší. Notabene když vidím, jaká paka těmi legislativci formálně jsou a jak zoufalé jsou jejich výstupy. Ale byl jsem poučen, že jim jde hlavně o to dočkat se důchodu.

Výstupy MSp - až na výjimky - mne také blahem nenaplňují. Kindergarten to nějak nejde.

Je tristní, že se svou pravdou jsem sám jako voják v poli. Chci posudky rychlé (do 14 dnů), kvalitní a ROZPORNÉ. Abych si mohl vybrat.

P.S.: Jsem zvyklý - jako ten, kdo ty posudky dává - na lhůtu jednoho týdne. Myslím, že neprozradím žádné tajemství, když řeknu, že VK chce ke každému zákonu z Parlamentu několik posudků nezávisle na sobě. Můj je jen jeden z nich. Kdyby byl jediný, pravděpodobně by neprošlo třeba zvýšení soudních poplatků, tam jsem se ocitl coby "znalec" v menšině s názorem "nejdřív kvalita, až pak zvýšení poplatků, za šmejd produkovaný českými soudy neplatím".

P.H.

Občasný blogger řekl(a)...

PH:

Chcete-li posudky ROZPORNÉ, abyste si mohl VYBRAT, podle čeho si jako laik v případě rozporů v odborných závěrech vyberete? Podle pohledu z okna? V trestním řízení lze určité rozpory možná spláchnout principem in dubio pro reo, ale v civilu?

Je zjevné, že účel posudků ve Vaší praxi (včetně dodacích lhůt) je od posudků pro účely t.ř. či o.s.ř. zcela odlišný. V důsledku toho pak máme úplně rozdílně nastavenou i optiku.

Michal Ryška

Saxána řekl(a)...

Ad Kocour : Kdo obecně jsou legislativci jejich poradci? Jak se tato skupina „nabírá“? Jaký je VÁŠ návrh na úpravu legislativy ohledně znaleckých posudků?

kocour řekl(a)...

Michal Ryška:

Podle svého vlastního rozumu? Nebo to soudcům zakazuje nějaký předpis, použít vlastní hlavu?

(Uznávám, že u některých je lepší, když se o to ani nepokoušejí.)

Znovu se vracím k tomu, že jednou z velkých příčin problémů dnešní české justice je fakt, že po dlouhá léta přitahovala pohodlné lidi. Ty, co na zkoušku našprtali zákon paragraf po paragrafu, ale jejich smysl jim unikal. Lidi, co chtěli mít své jisté (a mají, až do důchodu).

(Jistě že ne všichni jsou takoví, třeba Vojtěch Cepl takový není ani omylem. Ale takových je menšina.)

Víte, mne zaráží, že to podáváte tak, jako by cílem bylo zabránit vzniku rozporu, tak, aby ten soudce vůbec neměl šanci přijít na to, že v tom posudku něco nehraje. A na to nepřijde, bude-li mít jen jeden. Bude-li mít dva jiné, může minimálně zaangažovat třetího znalce nebo je dát přezkoumat a zjistit tak, který ze znalců udělal chybu a jak moc zásadní ...

Chyby ať tam klidně jsou, ale hlavně, ať nevyjdou najevo a vypadá to navenek hezky. Že na to někdo doplatí ... prostě měl smůlu.

Takto se pak dobře zametají chyby pod koberec.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

ad Ryška: jenže PM má pravdu. Bezrozporný posudek vykauje známky imbecility ve formě důvěry ve zjevenou pravdu. Každá chemická analýza (tedy včetně analýzy DNA), každá možná diagnoza je zatížena chybou, kterou lze pro jeden případ pouze odadovat dlr statsitky, tj. když nechám udělat 100 posudků, pak těch 5 % my odpoví A a 95% nonA, anebo taky 50% na 50% v závislosti na šíři otázky, na kterou se ptám.

Máte ale pravdu, že takový soudce, který nerozumí (bio)chemické analýze, medicíně atp. je ze své podstaty nekompetentní a měl by to přenechat odborníkům, protože převod reality do práva je v jeho podání výsměch spravedlnosti. Touha mít jednoznačný posudek je pak ze stejného ranku.

To už úplny vynechávám otázku ceny, rsp. škody a ušlého zisku. To pro některé soudkyně jsou tak neznámé pojmy, že musí mít znalecký posudek i na cenu jízdenky

Michal Hanzlík

kocour řekl(a)...

Dám Vám příklad ze své praxe:

Přijde zákon na podpis. Ten zákon se týká nějaké hodně citlivé problematiky, je 10. v řadě, který se snaží upravit problém X, tisíckrát mediálně překroucený k nepoznání. Je to poměrně složitá novela. Technicky složitá, typu škrtá se, vkládá se, přesouvá se, má asi 100 novelizačních bodů, navíc tam byl komplexní pozměňovák, a k němu hafo dalších návrhů změn, takový ten typ, kdy nikdo kromě zpravodaje už pořádně neví, o čem vlastně hlasuje. Nakonec z toho něco vyleze, ale je to tak nepřehledné, že třeba mne to přiměje udělat si stylem past and copy vlastní úplné znění s vyznačením změn schválených teď (červeně) a schválených před rokem (zeleně). Na to dostanete otázku "je tam to a to nebo to zas vypadlo?". X lidí přijde na to, že "to tam tentokrát zůstalo", ale jeden, který si takové úplné znění neudělal nebo ho má špatně, se sekne a spustí poplach. Kdyby to bylo jen na něm ... ale pravděpodobnost, že se takto seknou všichni, je minimální. Tedy pokud to od sebe neopíšou.

P.H.

kocour řekl(a)...

Saxáno, teď nerozumím, na co se ptáte.

Konkrétní návrhy na úpravu znaleckých posudků vyplynou poté, co si ujasníme, co vlastně chceme. Obléct to pak do paragrafů už je technikálie. Já teď vycházím jen z textu, který sem dal Michal Ryška. Na to, abych se tím začal zabývat podrobně, bych si musel zopakovat OSŘ a načíst spousty dalších věcí a muselo by existovat zadání něco změnit. Zatím si tu jen tak povídáme. Takže studuji ty zákony, které musím, protože se s nimi momentálně cosi děje, a znalce nechávám bokem. Pro mne je to problém byrokratického založení české justice jako celku - vybočují jen ÚS a NSS a trochu NS -, že tomu pak odpovídá i právní úprava znalců, to je jen důsledek.

Jinak v kancelářích Sněmovny i Senátu existují legislativní odbory. (To, že každá komora má vlastní LO je svého druhu kontrola; kdyby platil model jediné kanceláře parlamentu s jediným legislativním odborem, legislativce by nikdo nekontroloval; takhle se kontrolují navzájem). Každý zákon tam má na starosti jeden až dva lidi, každý je většinou nějak specializovaný. Jejich úkolem není mluvit do toho obsahově (tj. neměli by dávat najevo vlastní politické preference), ale uhlídat to technicky a na žádost poslanců/senátorů česat jejich návrhy do legislativně-technicky únosné podoby. Navrhnout jim postup hlasování, udělat přehled, který návrh se vylučuje s kterým, a tak podobně. Vedle toho samozřejmě každý zákonodárce může mít (a zpravidla má) své vlastní lidi jím placené. Ti se pak většinou dívají na jednotlivé návrhy hlavně politicky.

P.H.

Občasný blogger řekl(a)...

Tohle není otázka diskrece, ale ODBORNÉHO POSOUZENÍ. Soud zná právo (iura novit curia), ale ani renesanční člověk s "VLASTNÍ HLAVOU" nemůže být odborníkem v každé oblasti lidského konání. Zapálit si cigáro (viz Zdeňkův případ) nebo poznat, že reklamní slogan jasně vykradl písničku z pohádky (viz případ Jana Petrova), to zvládnu bez odborných schopností dříve, než dopiju kafe. Stanovit však třeba, má-li pravdu znalec Novák s tím, že řidič jel 84-88 km/hod, nebo naopak znalec Dvořák s tím, že rychlost byla 91-96 km/hod, tak to jaksi nezvládnu, je mi líto.

Michal Ryška

kocour řekl(a)...

Michal Ryška:

A kdyžznalec udělá chybu, tak to poznáte jak?

P.H.

Občasný blogger řekl(a)...

Ještě doplnění (zmínil-li pan Hanzlík medicínu):

Otázku kauzality často nelze v medicíně stanovit s jistotou (na 100 %) a bez obtíží. Progresivní soudci s "vlastní hlavou" a znalostí teorie ztráty šancí, ke které se v našich podmínkách přihlásil (byť pouze obiter dictum) i Váš oblíbený ÚS, proto vycházejí z koncepce all or nothing. Odnětí šancí na vyléčení větších než 50 % vede k úplnému vyhovění žalobě (je-li požadovaná náhrada sama přiměřená), naopak odnětí šancí menších než 50 % k zamítnutí žaloby. K adekvátnímu krácení nároku v návaznosti na znalcem stanovená procenta tedy nedochází(např. 25% šance vede k nulovému a nikoli 25 % úspěchu). A opět si představme situaci, kdy jeden znalec stanoví šanci na 45 % a druhý na 55 %. Co na to říká "vlastní rozum", nemá-li se přeměnit ve svévoli?

Michal Ryška

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad MH

Posudek, který mi řekne, že na 50% je to A a na 50% je to nonA, je bezrozporný.

Anonymní řekl(a)...

Pane Ryško, pokud ale neznáte podstatu (reálie), pak jsou vám paragrafy k ničemu. Vy prostě musíte znát obor, jinak pravdu hádáte z hvězd. Musíte bých shcopen posoudit, který model pružnosti u auta lépe popisuje rychlost a směr aut před nehodou.

Kausalita v medicíně není problém procent. Biochemik vám řekne jen, co máte v tekutinách nebo v kostech, zářice jen ukáží dost pochybný (i když visuálně nádherný) obraz tkáně, ale stanovení chybnych diagnoz je poměrně časté a test dobré shody (to je běžný statistický test) s normálním rozdělením by vám nevyšel. Tím jsou vámi zmiňovaná procenta úplně k ničemu.

Navíc už sama definice některých diagnoz je nezřetelná, ale to nemá cenu vysvětlovat soudci. Na to holt musíte mít těch 6 let medicíny. Je mi líto. V USA soudí medicínské spory také lidé s lékařským vzděláním.


Michal Hanzlík

Anonymní řekl(a)...

ad Michal Ryška

Soud ale přeci právo nezná. Pokud nevíte, jak se jezdí na silnici, pak nemůžete soudit dopravní nehody, protože nerozeznáte "právo a povinnost". To, že si někteří troufnou, ve věcech medicíny je směšné, v tom má Hanzlík pravdu. Koukněte na web, kolik vtipů na medicíně existuje na "chytrost" našich soudů.

Vám někdo musí pospat diagnozu, někdo jiný stav pacienta, pak někdo další jak se to zpravidla dělá, a další, co pacientovi po zbabrané operaci je. To už ale není spravedlivý soud, ale jen bitva o razítka.

Michal Sedlák

Občasný blogger řekl(a)...

1) Ad PH:

Budou-li pochybnosti o podkladech, metodě či závěrech posudku. Pěknou "historku z natáčení" popsala v tomto směru na svém blogu Christabel (citováno z: http://www.christabel.bloguje.cz/903712-stripky-z-jednacky.php):

Výslechy znalců z technických oborů zbožňuji.
I dnes došlo na otázky právní zástupkyně, tedy mé:
„Pane znalče, k ocenění věci jste dospěl tak, že jste časovou cenu vynásobil koeficientem prodejnosti, je to tak?“
„Ano.“
„Kolik činí ten koeficient prodejnosti?“
„To nevím.“
„V posudku to napsané nevidím, ale nějaké číslo jste asi měl, když jste jím násobil časovou cenu?“
„Ano, ale teď ho nevím.“
„Jak jste ho zjistil?“
„To je podle katalogů, inzerátů, na to jsou technické standardy.“
„Takže kolik činil ten koeficient?“
„Ten standard je takhle tlustej“, převádí znalec názorně, jak objemná je jeho metodická pomůcka.
Zkouším to jinak: „Ten koeficient je nějaké číslo mezi nulou a jedničkou?“
„Ano.“
„A jaké je v tomto případě?“
„Nemám ho v hlavě.“
„V posudku také není, nemáte ho ve svých poznámkách?“
„Ne.“
„Tak, tím neznámým koeficientem jste násobil časovou cenu, že?“
„Ano.“
„Ta se vypočítá z ceny pořizovací?“
„Jistě.“
„A jak jste zjistil cenu pořizovací?“
„Tu jsem nezjistil, protože faktury jsou nepoužitelné. Tak jsem ji vzal z katalogu.“
„Takže jestli tomu rozumím správně, násobil jste dvě čísla, z nichž ani jedno nám nesdělíte.“
Soud: „Klaďte otázky.“
„Nemám další otázky.“

2) MH, MS:

Taková diskuse vážně nemá smysl. Měj se krásně, Pavlínko!

Michal Ryška

kocour řekl(a)...

Michal Ryška:

"Budou-li pochybnosti o podkladech, metodě či závěrech posudku."

A k těm dospějete jak, bude-li to natolik odborný posudek, že mu prostě nebudete rozumět, jen závěrům?

P.H.

kocour řekl(a)...

P.S.:

Máte dva posudky, posudek A se závěrem, že sperma na těle zavražděné patří obžalovanému, posudek B se závěrem, že sperma na těle zavražděné nepatří obžalovanému. V ten moment je Vám jasné, že něco nehraje, a zadáte třetí posudek. Ale bude-li mít jen jeden z posudků, nebudete mít k pochybnostem vůbec žádný důvod.

P.H.

Christabel řekl(a)...

Vidím citaci, tak doplňuji, že sice píšu (snažím se) fejetonisticky, nicméně situace se odehrála tak, jak je popsaná.
Znalec oceňoval starší dopravní prostředek (nikoliv os. automobil).
V posudku uvedl vzorec, že cena se rovná časová cena x koeficient prodejnosti, přičemž ten koeficient tam nenapsal, ani jsem jej z něj nedostala při ústním jednání.
Tu časovou cenu jakž takž odůvodnil, popsal, proč nepokládal za průkazné původní faktury a užil jako pořizovací katalogou cenu, kterou vynásobil předpokládaným opotřebením, což se dalo akceptovat.
Nicméně výsledek byl asi určen od oka, vzhledem k tomu chybějícímu koeficientu... domnívám se, že vycházel z inzerátů o prodejnosti obdobných věcí stejného stáří (v posudku jsem žádné inzeráty ovšem nenašla zmíněné).

PS. V podpisu odkaz na mé starší zamyšlení o posudcích DNA, je tam popsán velmi zajímavý německý případ, asi jste o něm už slyšeli:)

Anonymní řekl(a)...

U civilních sporů lékařské povahy problém není. Strany se mohou dohodnout, že si vezmou rozhodce z řad lékařů. V opačném případě je to loterie (ale co kromě rozvodů u českých soudů není, že :-).
U trestních věcí je vždy největší legrace číst povídačky o duševních chorobách a o nepříčetnosti. Co jíného znalci zbývá než že nakonec odpoví přímo na otázku na rozlišování a otázku vůle, i když z medicínského hlediska není schopen svá tvrzení prokázat ?

On i rozdíl mezů ublížením a těžkou újmou nakonec skončil na právním primitivismu v počítání dnů nemocenské.

Petr Rozehnal

Občasný blogger řekl(a)...

Ad PH:

Civilní soudce se ve sporném řízení pohybuje v prostředí projednací (nikoli vyšetřovací) zásady. Úkolem soudce je dohlédnout, aby posudek obsahoval vše, co má, nevycházel z nepravdivýh premis či "nenásobil dvě čísla, z nichž ani jedno nám znalec nesdělí" (děkuji, Chris). Procesní aktivity ohledně zpochybnění správnosti závěrů posudku proto v tomto rámci musejí primárně vycházet od účastníků (jejich právních zástupců).

Michal Ryška

Anonymní řekl(a)...

Jistě, strany mohou namítat nesprávnost znal. posudku, ale český soudce jim zpravidla nevyhoví, protože sám tomu nerozumí a je s tím celkově míň práce. A když se udělá oponentní posudek, pak jako malé dítě stejně neví, kde je pravda.

S příchodem biochemie do medicíny se situace natolik změnila, že i na soudním na VFN vypráví první 4 hodiny medikům legrační povídky o českých soudech a otázkách soudců.

Jan Libich

kocour řekl(a)...

Pane Ryško,

před časem jsem tu někde psal, že považuji za chybu, když se soudci příliš specializují, protože pak mají příliš úzké vidění světa. Já se neptal na civilní nebo trestní nebo nějaké jiné řízení. Řeším obecně otázku, jak se jakákoli osoba, rozhodující o osudech druhých lidí, může vyvarovat omylu plynoucího z nedostatečné znalosti faktů dané její vlastní neodborností a neschopností kontrolovat závěry specialistů. Jak si ověřit, že mi znalec nekecá. Nemíním to rozmělňovat na různé druhy řízení a utápět to v platných paragrafech. Já chápu, že Vy jste civilní soudce a díváte se tedy na věc jen z tohoto úzkého úhlu, ale já to chci řešit v mnohem širším kontextu.

Vy jste soudcem proto, že někdo uznal, že k tomu máte morální předpoklady a udělal z Vás proto ústavního činitele. Prošel jste procedurou, která je ve své podstatě politická, nikoli odborná. Že k tomu také musíte mít odborné právnické vzdělání, to je bonus. To má advokát taky, dokonce může mít i lepší, ale to ještě neznamená, že musí být jmenován soudcem.

Vedle Vás je tu nějaký specialista. Ví něco, co většina lidí neví a ani si to neumějí prakticky ověřit. Vztah nespecialisty ke specialistovi je otázkou důvěry. Vždycky. Věříte-li specialistovi, dává mu to obrovskou moc. Nevěříte-li mu, neznamená to, že nemá pravdu. Ale specialista se od Vás zcela zásadně liší právě tím, že nemá ono postavení ústavního činitele. On jen něco vystudoval. Proto to máte být Vy, kdo ovládá znalce, a nikoli znalec, kdo ovládá Vás.

Jistě, je jen na Vás, jestli se spolehnete na jediného znalce, necháte kontrolu na sporných stranách nebo ho budete kontrolovat sám. Já jen tvrdím, že nejlepší způsob kontroly je nechat na tom pracovat víc znalců nezávisle na sobě.

(To vše platí pro všechny druhy řízení a platí to i pro jakýkoli jiný vztah ústavní činitel versus úřední našeptávač.)

P.H.

Občasný blogger řekl(a)...

Ad "legrační historky" mediků o právnících:

Na základě relativně častých setkání se zdravotníky na akcích týkajících se medicínského práva si troufnu celkem jednoznačně tvrdit, že motivem těch historek je především STRACH lékařů z právníků. Mám-li z něčeho či někoho strach, celkem přirozeným řešením je právě útok nebo útěk. "Násilnou" změnou poměrů ve vztazích mezi zdravotníky a pacienty (přijetí Úmluvy o lidských právech a biomedicíně) došlo totiž v našich podmínkách k nečekanému a bolestivému střetu staré hippokratovské školy s moderním medicínským právem. Docela zajímavá esej na toto téma vyšla v sobotních Lidovkách a je dostupná i na těchto stránkách:

http://www.tribune.cz/clanek/24001-zdravy-je-jen-spatne-vysetreny

Michal Ryška

Občasný blogger řekl(a)...

PH:

Vidíte, já zase tu specializaci v právu (právě i ve světle probíraného tématu) považuju za obrovskou výhodu. Se složitým neurochirurgickým zákrokem se taky jistě nesvěříte do rukou gynekologa. A nejsem zdaleka sám tohoto názoru - viz zde:

http://zdravotnickepravo.info/nebylo-by-vhodne-zavest-specializovane-senaty-pro-posuzovani-medicinsko-pravnich-sporu/

Michal Ryška

kocour řekl(a)...

Michal Ryška:

A na co pak ale budeme soudce vlastně potřebovat? Nebyl by lepší senát složený ze tří znalců? Právní vzdělání by si doplnili, stačilo by medicínské právo ...

P.H.

Anonymní řekl(a)...

"znalec označil zranění za prostou újmu na zdraví a těžká újma na zdraví dle něj nehrozila. Přitom svědci vypověděli, že napadený měl zástavu dechu a svědci mu dávali umělé dýchání podle pokynů záchranářů přes telefon"
znalecké posudky z pavědeckých oborů jako např. psychologie bývají vždy na nízké úrovni, spíše úroveň nemají žádnou. ale zpochybńovat znalecká zkoumání v exaktních oblastech za pomoci argumentu laickým názorem, to je ještě tristnější.
Petr Švéda

Christabel řekl(a)...

Pro zajímavost z daňové judikatury:
NSS dal následující návod finančním úřadům (7 Afs 50/2010, rozhodnutí č. 2138)

"Má-li k téže otázce správce daně k dispozici dva rovnocenné, ale co do závěru odlišné znalecké posudky, nepřísluší mu, aby sám bez dalšího uvážil, který z nich použije pro rozhodná skutková zjištění a který nikoliv. Naopak je povinen odstranit jejich vzájemné rozpory a nesrovnalosti, a to především prostřednictvím výslechu znalce, popřípadě znalců obou. Nevedly-li by tyto výpovědi k ozřejmění vzešlých nejasností, bylo by namístě přistoupit k dalšímu znaleckému zkoumání nebo reviznímu znaleckému posouzení."

V této věci se posudky o ceně lišily o 580%.

kocour řekl(a)...

Stejně je to zvláštní debata. Já jsem ten, u koho se "tak nějak" předpokládá, že bude chtít soudce degradovat na úroveň poslušných úředníčků a svázat je předpisy, aby pokud možno nemohli sami rozhodnout vůbec nic. Vy mi k tomu dáváte do ruky bezvy argumenty. A já, místo abych se jich vítězoslavně chytil za účelem potření přebujelé justice, se Vám je snažím vyvracet ... ... ...

Nechávám toho, vše podstatné již bylo řečeno. Alespoň z mé strany.

P.H.

kocour řekl(a)...

Ještě mi to nedá:

Tuhle jsem jak vejr (nezaměňovat s prof. Weyrem) koukal, že mám heslo na Wikipedii. Mimo jiné že se stavím kriticky k rozhodovací praxi českého Ústavního soudu. Upřesnil bych, že se stavím kriticky především k doktríně materiálního jádra ústavy, blíže nevymezeného a účelově používaného. Ale proto to nepíši. Byl bych velmi pro, aby se Ústavní soud odvazoval daleko míň a obecné soudy naopak daleko víc, než běžně činí. ÚS je odvážný moc a běžné soudy vůbec. Rád bych, aby "se potkaly" někde uprostřed.

P.H.

Občasný blogger řekl(a)...

Poslední komentář k PH:

Jen pro připomenutí - diskusi jste rozpoutal komentářem z 16.9., 10:22, obsahujícím naprosto iluzorní představu o fungování procesu dokazování. Je jasné, že každý máme vlastní optiku a já Vás nepřesvědčím. Škoda, že jste oslyšel některé mé dotazy týkající se oné Vámi nadhozené "vlastní hlavy" a seběhl tam, kde jste jako "znalec" více doma (kritika soudců s čestnou výhradou VJC, jmenování soudců, obligatorní kritika ÚS). Tyto oblasti se ovšem dané věci vůbec, ale vůbec netýkají :o)

Michal Ryška

Anonymní řekl(a)...

Pánové ze soudního (VFN) se setkávají s právníky denodenně již staletí, takže jsou vaše záměry mylné. Historky se týkají např. i 30 let starých případů, jak někdo dostal vraždu aniž mohl takovou diagnozu způsobit, jak se předstírají nemoci a soudci rozhodují stupidně, protože znaleckým posudkům nerozumí atp.

Úplná klasika je pak prokazování znásilnění, o pohl. zneužívání ani nemluvě.

Jan Libich

Saxána řekl(a)...

Ad kocour : pokud máte ještě trochu doučovací chuti, vraťme se k legislativcům. Vzpomněla jsem si na Vás dnes když v otázkách Moravce předsedkyně Sněmovny prozradila, že návrh zákona o lobingu nebyl schválen protože n e m ě l k v a l i t u . Asi byl věcný záměr oblečen do paragrafů „od Vietnamců“. Bylo by možné vystopovat a zveřejnit autory návrhu zákona? A jejich měsíční spotřebu z našich daní? A dle jakého právního předpisu ve své činnosti postupují? Legislativci Vlády ČR, Sněmovny a Senátu jsou státní zaměstnanci kterého konkrétního zaměstnavatele? Jakým způsobem jsou přijímáni na tuto pracovní pozici – dle jakých kritérií?
Vláda musí dodržovat svá legislativní pravidla vlády. Jak je to dále, pokud poslanec podá pozměňovací návrh a tento se poté „obléká do paragrafů“ – kdo je tím návrhářem kostýmů a dle jakého střihu se šijí?

kocour řekl(a)...

No to jsem si dal. Tak popořadě, Saxáno:

"Vzpomněla jsem si na Vás dnes když v otázkách Moravce"

... většinou nesleduji a nesledoval jsem ani dnes, až tak velký masochista nejsem

"předsedkyně Sněmovny prozradila, že návrh zákona o lobingu nebyl schválen protože n e m ě l k v a l i t u ."

... asi nevěděla, co honem říct. Nevím, co tím chtěla říct.

"Asi byl věcný záměr oblečen do paragrafů „od Vietnamců“."

Teď pro změnu nerozumím, co chcete říct Vy.

"Bylo by možné vystopovat a zveřejnit autory návrhu zákona? A jejich měsíční spotřebu z našich daní?"

Jistěže ano, ale po mně to nechtějte.

"A dle jakého právního předpisu ve své činnosti postupují?"

Podle Legislativních pravidel vlády.

"Legislativci Vlády ČR, Sněmovny a Senátu jsou státní zaměstnanci kterého konkrétního zaměstnavatele?"

Kanceláře Úřadu vlády, Kanceláře PSP, Kanceláře Senátu. Nebo toho kterého ministerstva (ti to ve skutečnosti píší, většinou). Pokud to píší poslanci nebo Senát, dává k tomu stanovisko vláda (věcně + případně leg.tech).

"Jakým způsobem jsou přijímáni na tuto pracovní pozici – dle jakých kritérií?"

Jako každý jiný. Prostě se přihlásí na inzerát nebo pošlou životopis a splňují kritéria. A buď je přijmou nebo ne. Několik inzerátů tohoto typu najdete i na tomto blogu. Plus mohou mít nějaká doporučení, plus mohou mít nějakou pověst. Až bude účinný zákon o státní službě, bude se postupovat podle něho.

"Vláda musí dodržovat svá legislativní pravidla vlády."

Teoreticky. Vláda je totiž vydává, tudíž je může i změnit. Navíc je to spíš jen vodítko, učebnice, jak psát právní předpis. Kdy používáme arabské číslice a kdy římské. Že části se dělí na hlavy a nikoli naopak. Vesměs věci, které nejsou podstatné z hlediska obsahu zákona, ale je žádoucí používat je jednotně. Někdy to může mít význam při výkladu zákona.

"Jak je to dále, pokud poslanec podá pozměňovací návrh a tento se poté „obléká do paragrafů“ – kdo je tím návrhářem kostýmů a dle jakého střihu se šijí?"

To záleží na tom poslanci. Buď si ho napíše sám i s paragrafy. Nebo si ho dá napsat někým zvenčí (třeba lobbistou). Nebo požádá legislativce. A ti také, pokud mají pocit, že je něco technicky blbě, mu mohou doporučit, jak téhož výsledku dosáhnout lépe. Proto ta mezera mezi druhým a třetím čtením.

"Pane poslanče, opravdu jste chtěl zrušit daně?"
"Ne, to jsem nechtěl, proč?"
"Víte, tady máte takovou drobnou chybu, která by k tomu vedla. Vy jste zřejmě chtěl ... . Tak toho bychom dosáhli spíše touto formulací ...".

Poslanci jsou různí, s některými se pracuje hůře, s některými lépe. Mně se svého času třeba výborně spolupracovalo s poslankyní Konečnou či poslancem Menclem.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

som rad že som natrafil na nieco taketo a preto mam iba jednu otazocku: aby ste boli v obraze, v 2004 som absolvoval protialkoholicke lecenie co mam aj v zaznamoch odvtedy pijem iba nealko pivo , rozvadzame sa s manzelkou a ziadam deti do vlasnej vychovy, boli vzpracovane sudnoznalecke posudky a sudny znalec tvrdi v zaveroch som dolezitym pre svoje deti , vplyvam na ne vychovne atd atd, ale koli tomu ze s najvedsou pravdepodobnostou je iste ze pijem alkohol ale momentalne to nedosahuje mieru zavyslosti a som vraj verbalne agresivny , preto neodporuca ani len zdielanu vychovu :( ako to mohla od stola preboha urcit ze pijem a ze som verbalne agresivny??? nikde ziadny zaznam s policie iba tvrdenia mojej byvalej a ta pritom moje deti nacpava pripravkami ako je strattera aby mala od nich pokoj :(:( ako sa mam proti niecomu takemu branit?? dakujem predom za akukolvek odpoved ktora by mi pomohla ivan čipka

Saxána řekl(a)...

Pro Ivana Čipku : Život s alkoholikem není peříčko. Pokuste se manželce ten utrápený čas vynahradit tak, aby měla ve dne v noci z Vás pocit láskyplný. Byla jsem jednou jako veřejnost u soudu přímým svědkem situace, kdy otec chtěl zintenzivnit kontakt se svým dítětem, však bylo nepřehlédnutelné, že má zájem o kontakt nejen s dítětem.

Saxána řekl(a)...

Ani kocour v botách by nebyl spokojen s kvalitou oblečků od Vietmamců. Jsou šité z nekvalitních materiálů a ještě k tomu tzv. horkou jehlou. Srovnejte se zákony. Který má trvanlivost 10 let?
Jsou legislativní pravidla vlády povinující k tomu, aby zákon byl jen svého druhu, bez přílepků?

kocour řekl(a)...

Saxáno, tuším, že př. Němcová měla spíš na mysli nedomyšlenost obsahovou. Byl to návrh z dílny ČSSD, kdo jim to psal, to netuším.

Tady je o tom vše, co se dá na pár kliknutí najít:

http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?action=detail&value=2678

P.H.

Guy Peters řekl(a)...

Soudci jsou primárně politici. Pokud někomu tato věta připadá kacířská, tak je to proto, že pojmy nepoužívá jako pojmy, nýbrž jako nálepky. Být politikem znamená, že dotyčný nerozhoduje odborně, tj. exaktně (je zřejmé jediné správné řešení), nýbrž na základě životní zkušenosti tak, co mu připadá lepší.

Kdyby soudci nebyli politiky, tak by museli být odborníky (theoretickou třetí možnost, že jsou dilettanty, ponechávám z ohleduplnosti stranou). Jenže o minulosti nelze rozhodovat exaktně, kam takový pokus vede, se můžete podívat sami.

Soudce primárně vyšetřuje skutkovou podstatu. Její vypreparování z chaosu minulých dějů je otázka čistě politická, a proto ji v anglosaských státech svěřují porotě. Jakmile máme skutkovu podstatu, přistoupí právní kvalifikace. To už je otázka odborná.

BTW, všimněte si, jak mizerný je obvykle popis skutkové podstaty v českých rozsudcích. Obvykle je jen výtahem z podání stran – marná snaha po exaktnosti à la wikipedie. Jenže český soudce z nich musí rekonstruovat rozhodné skutečnosti, což je politická (neexaktní) záležitost. Stejně jako posouzení odborných posudků.

Občasný blogger řekl(a)...

Tak jsem si schválně vygoogloval, co jsem o "vlastní hlavě" a znaleckých posudcích před pár měsíci řekl ČT:

V případě způsobení psychické újmy, posuzujete její míru. Jak to posuzujete? Je to na vašem citu, nebo na to máte nějaké tabulky? Lze vůbec psychickou újmu určit podle nějakých kritérií?

Tady je každá rada drahá. Nicméně, obrazně řečeno, před soudem nejde o to, jak kdo pláče. Aby rozhodnutí soudu bylo pokud možno objektivní, byl vypracován určitý test objektivního posouzení nemajetkové újmy. Ten test vlastně zkoumá, jak by tu újmu snášel "běžný člověk". Samozřejmě pojem "běžný člověk" je velmi relativní. Na druhou stranu, když dojde k usmrcení jediného dítěte, je z pohledu obecné lidskosti zjevné, že došlo ke zcela mimořádnému traumatu. V takové situaci se třeba vůbec nevypracovává znalecký posudek.
Naopak tam, kde může být rozsah psychické újmy sporný, může dojít k vypracování znaleckého posudku. Typicky to bylo třeba v kauze záměny dětí, kde se v té věci vyjadřovalo několik znalců lidských duší: doktorka psychologie, erudovaný psychiatr a byl tam i konzultant z oblasti neurologie.

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/112185-medialni-obraz-justice-je-horsi-nez-skutecny-stav-rika-michal-ryska/

Michal Ryška

Anonymní řekl(a)...

ad GP: naprostý souhlas. Soudce, který nezná medicínu, mechaniku anebo chemii si prostě musí skutový děj vymyslet a představit jako malé dítě, kterému obsah viděného, slyšeného popíší rodiče (analogie znaleckého posudku). Úroveň takové představy nechť si každý představí (je asi tak stejná jako představa doktorů o českém právu).

V USA toto dělá porota, kde každý ví sice prdlajs, ale zde jde o to "jak se na to divá společnost" a už čistě statisticky to víc odpovídá realitě (pohledu společnosti). Kvalifikace více laiků je ze zkušeností větší než kvalifikace jednoho laika.

Pane Ryška akol., než budete psát o psychické újmě, zajděte si na obyčejná proseminář pro mediky na VFN (1LF), kde vám vysvětlí ton co zde psal někdo přede mnou. Čeští soudci chtějí na doktorech nesmysly, ale vždy se najdou "znalci", kteří to za pár zlatých napíší. Zatímco lékařům jsou takové posudky k smíchu, čeští soudci to berou jako bernou minci a soudí podle toho. Stašné ? Jak pro koho. Soudci mají alibi a doktoři z nich legraci, spravedlnost dostává na frak.

Petr Voznica

Občasný blogger řekl(a)...

Ad PV:

Můžete konkretizovat, s čím z mého předchozího příspěvku nesouhlasíte? Na psychickou újmu se v soudní praxi dělají znalecké posudky naprosto minimálně (nejde-li o škodu na zdraví charakteru lékařsky uznatelné nemoci)a i tyto posudky se samozřejmě hodnotí i v souvislostech s důkazy jinými (§ 132 o.s.ř.).

Předem děkuji za jistě erudovanou odpověď.

Michal Ryška

Anonymní řekl(a)...

Právě, že to není o jedné stránce textu. Pobavil jsem se jen nad větou : "doktorka psychologie, erudovaný psychiatr a byl tam i konzultant z oblasti neurologie."

Samozřejmě, že je to celé divadlo a blamáž, protože dotyční udělají divadlo kdekoliv a specialita (opravodvý) v takovém případě může pouze stanovit diagnozu, nikolv dovozovat, "co asi tak mohl někdo tehdy cítit". To do klinické psychiatrie nepatří. Skutečný psychiatr jednoduše nemůže vědět, co kdo cítil tehdy a dokonce ani jakou diagnozu dotyčný měl. To je analogie posudků o psychickém stavu obviněného, které v mnoha verzích naskenované promítají profesoři medikům k pobavení, co je věda a co pověda. Nato ale musíte mít pár semestrů medicíny.

Známá historka z 1LF UK : Jeden sexuolog kromě jiných blbostí řekl, že z medicínského hlediska zivot začíná uchycením embrya na děložní sliznici. Protože se tím odepsal z odborné komunity a nikdo mu nevzal článek, nezbylo mu než aby chodil do zábavných pořadů a televizí. Celou tu dobu působil téže jako soudní znalec :-) , přitom na medicíně mu zákazali zkoušet a několik let po revoluci ho vyhodili ze školy úplně a on pak dělal reklamu nějakému analogu viagry. Celkem známá osoba. Cítíte ten malý rozdíl : odborník ,specialista, tuším že i primář, doc/nebo prof. na fakultě ho neuznávají, soud jeho posudky bere ? O tom to celé je. Znalí ho nechtějí a hloupým vyhovuje.

Petr Voznica

Občasný blogger řekl(a)...

PV:

Zajímavé, jak lze z Vaší strany jednoduše paušálně zavrhnout znalecký posudek, jehož autory a obsah vůbec neznáte (ten textový přepis, který Vás tak pobavil, je navíc nepřesný - byla to docentka psychologie) a který byl hodnocen v kontextu s dalšími důkazy. Velmi málo se lze v tomto směru z veřejně dostupných zdrojů dočíst zde:
http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/judikatura_prevedena2.nsf/WebSearch/DC971EB3300F5FBEC12578BE0029EE75?openDocument

Nejste-li "odepsán z odborné komunity", zkuste se nechat jako znalec čehokoli zapsat do seznamu a pokusit se povýšit úroveň znaleckých posudků v českých zemích na kýžený stav dokonalosti. Jistě to snadno dokážete. Konec.

Michal Ryška

FORTUNA řekl(a)...

možná, že by nebylo od věci se zeptat: je znalcem člověk,který zná, nebo který vládne kulatým razítkem?
(je dálnice pozemní komunikace označená značkou DÁLNICE, anebo je dálnice pozemní komunikace, která je splňuje parametry pro dálnici? (pravidla silničního provozu))

mirek vorlický

Anonymní řekl(a)...

Psychologie ... tak to pak jo :-) Já už myslel, že jde o medicínu a ono vám šlo o šarlatánství z fildy. Samozřejmě že nezpochybňuji ten váš posudek, protože ho prostě neznám. Právě že se za znalce považuji, nevidím důvod někomu "hloupějšímu" radit a být jeho vlastním alibi.


Petr Voznica

Saxána řekl(a)...

Asi žádný znalec ani znalkyně se nemůže vcítit do nálady kojící prvorodičky, která se má vzdát kojeného dítěte a přijmout své vlastní (dosud nepoznané). Empaticky je to podobné všem těžkým životním situacím jako např. u lékařského nálezu vady u dítěte, času stráveného s blízkou osobou nevyléčitelně nemocnou, úmrtím v rodině. Tyto zkušenosti nás svým způsobem posílí a jsme poté schopni lépe pochopit druhé, kteří jsou v podobné situaci. Znalec, stejně jako soudce může být i velmi mladý člověk, který po svůj život nepoznal osobně život v tom neveselém. Rodiče po celý život budou zatíženi tím nesprávným „vykročením“ jejich holčiček do života. Nedá se to vrátit ani vymazat z paměti. Psychologická pomůcka ve vztahu k odebraným dětem by mohla být nesrovnatelná situace v minulosti kojných a chův. Udělaly pro cizí dítě maximum. A jejich vlastní dítě bylo v dobrých rukou. Soud měl kladně posoudit případnou finanční náhradu, pokud by se matky rozhodly déle pečovat o dítě, kterému chtějí ten ztracený čas vynahradit /náhrada mzdy/.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad P.Voznica a "šarlatánství z fildy":
K posudkům i znalcům lze být rezervovaný, ovšem do uvozovek dané vyjádření zavání buranstvím, příp. fachidiotismem. Posuzovat něčí psychický stav či provést psychologický pohovor má zřejmě elektrikář či náhodně vybraný rozumbrada od Pinkasů.

FORTUNA řekl(a)...

ad Jan Potměšil, 22.9.11, 09:23
Zajímavé. Já jsem vždy myslel, dám-li slovo nebo výraz do uvozovek, naznačuji tím, že jeho význam ve své úvaze zkresluji, popřípadě, aby ho čtenář nebral tak, jak jej píši. Jako to udělal pan Voznica, když napsal "hloupějšímu". Petr Voznica ale šarlatánství z fildy přece do uvozovek nedal. Co nám vlastně Jan Potměšil chce říci, říká?
Potom, může něco ZAVÁNĚT buranstvím? Nebylo by lepší napsat smrdí, nebo je cítit?
Konečně, rozumbrada, elektrikář v.znalec: je zřejmě bezpečnější a spravedlivější mít porotu než jednoho znalce.
Mirek Vorlický

kocour řekl(a)...

Možná se budu opakovat, ale narazil jsem kdysi na web o Olze Hepnarové. Je na něj když tak odkaz z webu mého. Zaujala mne tam spousta věcí - něco jiného je o tom slyšet a něco jiného číst si soudní spis - ale sem se hodí toto:

Jedním ze znalců, kteří posuzovali její stav, byl i v dobách socialismu velmi známý lékař - publicista specializující se na manželské a podobné krize. Údajně to byl právě jeho posudek, který rozhodl, že O.H. dostala provaz namísto toho, aby zůstala na uzavřeném oddělení v Bohnicích. A je tam i domněnka, že posuzovat to dnešní znalci, byla by skončila v těch Bohnicích.

Ví vůbec platné právo, co může po medicíně reálně požadovat? Mám pocit, že naši znalci z velké části vlastně suplují anglosaské poroty, že znalců bychom se měli ptát jen na to, na co mohou dát jednoznačnou odpověď, a ne z nich dělat vědmy.

P.H.

Saxána řekl(a)...

Ad Jan P.
Znalci hodnotící např. kvalitu a hodnotu stroje mají v určitém čase rozumný předmětný důkaz, mají nějakou člověkem vytvořenou hmotu, kterou posuzují a většinou se v tomtéž oboru shodnou na podobném odhadu. Znalci lidských duší nejen, že nejsou schopni v jakémkoliv čase lidskou bytost „obodovat“, ale svými názory se vzájemně i diametrálně liší, možná i proto, že sami jsou tak rozdílné duše. Je možné, že i ten „rozumbrada od Pinkasů“ ukáže se být váženým a uznávaným filosofem a profesorem, který ten momentální duševní stav vyšetřovaného skutečně pochopí. Ale znám i elektrikáře, který to umí. Je to o té empatii.

kocour řekl(a)...

Saxáno, pod to, co jste napsala v 11.49, bych se mohl podepsat zcela bez výhrad.

P.H.

Saxána řekl(a)...

Znalecký posudek na Olgu Hepnarovou neznám, ale domnívám se, že pokud by byl vypracován znovu před její popravou, byl by v jiném znění. To už asi nechtěla zemřít. Čas, který po vražedné jízdě byla izolována a žila v určitém stereotypu bez možnosti cokoliv řešit, jí prospěl. Co jí jistě chybělo v dětství a dospívání byla l á s k a . Nejen v rodině. Pobyt ve škole byl ze strany spolužáků spíše šikanózní. Byla jistě mimořádně inteligentní a byla osobností, však osobou bezcitnou, prázdnou. Nikdo nedokáže žít, pokud není blízkými a společností přijímán, a to takový, jaký je. Doba totality to ještě přitvrdila. Předpokládám, že i vrah z Norska se stane jiným, nejen z důvodu absolutní izolace od PC.
Jsem přesvědčena, že dětem velmi prospívá láskyplné působení obou rodičů. Proto by měla společná domácnost být zachována (hlavně de facto) než se děti „postaví na vlastní nohy“.
Znalecké posudky jsou stále častěji vypracovávány na ty, které jsme vždy považovali za vzor a chovali k nim úctu. Dnes posudek na primáře zubního oddělení, zítra třeba na sadistického člověka – lékaře kardiologa ….
Velmi pozdě mi připadá dělat podobné posudky po smrti člověka, např. často jsou u soudů žádány po dědictví ze závěti, kdy se dodatečně zkoumá, zda zůstavitel byl v čase sepsání závěti schopen tohoto právního úkonu tak, aby byl považován za platný.

Filip Šudák řekl(a)...

Prvně ad Saxána:
Pokud potřebujete jakýkkoli nepublikovaný judikát NS, požádejte o něj žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím NS, evidenci judikatury. Jsou absolutně bezproblémoví, anonymisovaný opis Vám obratem zašlou. Již jsem tak několikrát učinil, stejně tak činím, pakliže chci například nějaké usnesení Nejvyššího správního soudu, které není publikováno na jejich internetových stránkách - není tam úplně každé, například usnesení o námitce podjatosti, určení příslušného soudu etc. se všechna nepublikují.

K thematu:

Osobně jsem přesvědčen, že všechny nářky ve směru, že jsou-li posudky rozporné, nelze si vybrat, neboť odborným názorům nerozumím, a kdybych jim přece rozuměl, nepožadoval bych vypracování znaleckého posudku, že, i přes zásadu iura novit curia, ani renaissanční člověk nemůže být odborníkem v každé oblasti lidského konání, etc. etc., jsou buďto účelové, vedené ve snaze přenésti tíži úsudku právě na znalce, nebo svědčí spíše o nedostatečném všeobecném vzdělání takového soudce (v rovině obecné).

Vezměme příklad:

Dostanu-li na stůl znalecký posudek na dopravní nehodu, pak z analysy nehodového děje, kterou neprovede znalec, ale podle znalcem zadaných údajů počítačový program, pak jsem schopen předně zkontrolovat, zda-li vstupní údaje souhlasí s tím, co mám ve spisu (jsou uvedeny v příloze zvlášť) a jsem také schopen, čistě po technické stránce, zkontrolovat, zda-li závěr znalce, který na základě takové analysy učinil, jest s touto analysou souhlasný. Nemám-li pochybnosti, v pořádku. Mám-li je, pak volím další postup, tedy další posudek, revisní posudek, doplnění posudku etc.

A vezměme druhý příklad: posouzení duševního zdraví obviněního v trestním řízení, ergo jeho (ne)příčetnosti etc.

Souhlasím, že lékař nemůže prokázat svá tvrzení. Ty v podstatě ani nemusím číst. Ze závěru by měla býti patrna přesně stanovená diagnosa, klidně se skládající z dílčích diagnos, vymezená identifikátorem mezinárodní klasifikace nemocí. Otevřu-li si tabulky klasifikace, u každého duševního onemocnění mám popis, jak se projevuje. Dám-li si pak jeho název do prostého internetového vyhledávače, vždy najdu nějakou presentaci, nějakou magisterskou nebo rigorosní práci na dané thema, ve které jsou (často až úžasně jednoduše a stručně) shrnuty projevy, které musí takto nemocný splňovat a rovněž je zde uvedeno, že jich musí splnit kumulativně několik (například čtyři ze sedmi). Každý člověk s akademickým vzděláním pak musí býti schopen přezkoumat, zda-li jsou tyto znaky v závěru lékaře uvedeny, zda splňuje všechny, a tedy závěr je de lege artis seu non lege artis. Podstatné je to třeba tam, kde je uzounká hranice mezi zdravou nenormálnností a již pathologickou poruchou osobnosti, mezi méně pathologickou poruchou osobnosti a závažnějším duševním onemocněním. Pakliže to tam není dostatečně objasněno, abych tomu za těchto okolností porozuměl, nejsou popsány jasně definovatelné příznaky, pathologičnost etc., pak je s posudkem něco v nepořádku, ne?

Konec konců: soudit, tedy pokládat vše na pomyslné misky vah, je, nebo alespoň by měla být, základní vlastnost soudce. A vždy lze posoudit alespoň závěr.

Nechci, a ani nemohu, tvrdit, že je to stejné se znaleckým posudkem z každého oboru lidské činnosti, ale ve většině případů to prostě lze.

Opačný závěr by přece popíral to, co opakovaně judikuje Ústavní soud, tedy, že znalecký posudek nemá větší váhu, než jakýkoli jiný podklad v řízení, a že podléhá stejnému hodnocení, jako jakýkoli jiný podklad v řízení, a jak to, zcela přiléhavě, vystihl pan Kühn citací již z rozsudku NS ČSR sp. zn. Zm II 383/27.

Tak nechť se zamyslí ti soudci, kteří konají v rozporu s tímto právním názorem Ústavního soudu, a tedy v rozporu s ustanovením čl.89 odst.2 Ústavy.

Není pak na čase sáhnout si do svědomí a svou práci změnit k lepšímu?

Anonymní řekl(a)...

ad Potměšíl :
Asi si nerozumíme. Psychiatrie je věda, tj. stojí na empirických faktech, kterou jsou opakovatelná. Psychologie s vědou anebo dokoce medicínou nemá nic společného. To jsou jen něčí teorie a předjímání něčeho, co neexistuje... něco ve stylu, když budeš kouřít, dostaneš rakovinu (a to psychologii ještě přidávám možnost, že se může někdy trefit)

Petr Voznica

kocour řekl(a)...

Saxáno,

škoda, někdo ty stránky smazal. Kdybyste měla možnost přečíst si spis, neplácala byste nesmysly. O.H. nelitovala do poslední chvíle, to za a). Za b), psychologické/psychiatrické posudky mají být toto schopny odhalit ještě před poslední chvílí, musí pozat, jestli jde o nějakou pózu (a kde se vzala), nebo o nemoc. Nejsou-li toho schopny, jsou k ničemu, pak jsou ty posudky na úrovni šarlatánů.

P.H.

Saxána řekl(a)...

Kocoure, nepište tak časně ráno, popleto. Psala jsem „To už asi nechtěla zemřít“, to,že do poslední chvíle nelitovala (asi míníte usmrcení těch nevinných) jsem nenapadala. Z toho, co jsem našla, jsem vydedukovala, že chtěla opět spáchat sebevraždu, jen se tentokrát rozhodla více demonstrativně. Možná plánovala zemřít současně s těmi zabitými, pojistkou jí mohlo být, že bude odsouzena k smrti, tedy, že smrt bude mít jistou. S vaším názorem na rigidnost psychiatrických posudků v různém čase nesouhlasím. Poprava byla odložena zřejmě s ohledem na ROK ŽENY .

Saxána řekl(a)...

Ad Filip Šudák : Děkuji za návod, NS má ve svém vyhledávači asi jen novější judikáty, navíc lhůty jsou nekompromisní a tak nevím, jak je spolupráce s NS pružná. V podstatě nesouhlasím s tím, aby občan byl judikaturou soudem zatěžován, dokonce to považuji za protizákonné /§ 157 (2) o.s.ř. / viz nejníže.
Z příspěvku Vojtěcha J. Cepla zde : Vyrábět posudky z oboru "právo" je podle mne přímo zjevně nezákonné.
Souhlasím. Pak jak je možné, že se soudci ve svých rozsudcích „ohánějí“ judikaturou ? Pročpak si nedají práci s tím, aby právní názor kolegy , s kterým se ztotožňují, přímo zakomponovali do svého vlastního odůvodnění?
Příklad, snad i pro názornost vhodný pro přednášející procesní právo na PF - § 7 o.s.ř. v praxi, kde by pedagog mohl přednést : Vážení kolegové, soud ani jiný orgán nikdy nemůže rozhodnout takto formulovaný žalobní petit : „Manželka žalovaného je povinna vrátit se zpátky do lahve od octa“.
Realita : V odůvodnění rozsudku mám uvedeno :
„Rozhodne-li soud, že není dána jeho pravomoc k projednání určité věci, je povinen současně rozhodnout (nemá-li jít o pravomoc cizozemského orgánu) i o postoupení věci orgánu, jehož pravomoc dána je (§ 104 odst. 1, věta druhá, o.s.ř.). Není-li takového orgánu, pak nemůže být povolán k ochraně práv a oprávněných zájmů účastníků sporu jiný orgán než právě soud (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 do 2498/99).“
Toto je alfa a omega mé věci. Soud shledal podobnost s právním názorem v uvedeném judikátu a (uvedu př. jednoho mého žalobního bodu petitu – „ aby ODS bylo nařízeno zrušit kandidaturu žalovaného ….. do senátu pro nedodržení slibu zastupitele města“) r o z h o d l mnoho takových návrhů, které naše právo „NEUMÍ“.
„Pozdě bycha honiti“ : Jedna logicky uvažující pracovnice soudu mi text judikátu NSpřed týdnem bez reptání vytiskla z programu ASPI. Nevěřila jsem svým očím! Zde NS tlačil na to, aby byl specifikován petit zcela konkrétně, aby žalující přesně označil veškeré právní úkony, které stačil podepsat nezákonně zvolený předseda . Zde totiž byl petit z a ř a d i t e l n ý pod § 7 o.s.ř.
DÚ pro posluchače přednášky : Každý uvede jeden petit souladný s § 7 a jeden „mimo“.

kocour řekl(a)...

Aha. Mea culpa. Takže O.H. vedou k šibenici, tam stojí MUDr. P., který kvůli tomu ten den musel vstávat o 2 hodiny dřív než obvykle, a nahonem podle jejích aktuálních reakcí vypracovává její aktuální psychologický posudek. Ten honem rychle posílá kurýrem k Nejvyššímu soudu o ulici dál, aby ten narychlo změnil své rozhodnutí a poprava mohla být zrušena a O.H. eskortována z Pankráce do Bohnic. Aneb pohled na připravenou šibenici jako forma psychoterapie. Tak nějak jste si to představovala, Saxáno?

P.H.

Filip Šudák řekl(a)...

Ad Saxana 23. září 2011 09:42 hod.:

Kromě NALUSU snad neexistuje úplná databáze absolutně všech rozhodnutí daného soudu. A, pakliže budete vnímavým pozorovatelem, zjistíte, že některá rozhodnutí ÚS se na NALUS dostanou až třeba i za rok.
Osobně čtu judikatury NS mnohem méně, než NSS. Ale ani jeden z těchto soudů nezveřejňuje absolutně vše.
Pokud se dobře upomínám (hledat spisy se mi nechce), chtěl jsem, podle zákona informačního, po NS dvě jeho rozhodnutí (tedy vyřizoval dvě mé žádosti) a patnáctidenní zákonnou lhůtu nikdy plně nevyčerpal, anonymisovaný opis došel snad do pěti dnů. A jedno bylo ze spisu zapsaného do rejstříku v roce 1997.
Bezproblémovým subjektem je také NSS. Rozhodnutí zasílá také v rámci dnů.

Anonymní řekl(a)...

Aktuální případ z dnešních novin: znalec rozhodl, že heslo "Evropo, povstaň!" souvisí s heslem "Německo, povstaň!", takže nacismus.
Evropa tedy povstat nesmí (např. ekonomicky, kulturně), zřejmě má povoleno pouze stagnovat nebo upadnout.
Zajímavé je, že stejné heslo v klidu užívá křesťanské sdružení. V bojující demokracii jsou totiž některé osoby samy o sobě závadové a věty, které jiným projdou, jsou v jejich závadových ústech trestným činem.
Mirek

Anonymní řekl(a)...

ad Mirek : S tou Evropou je to už naprostá stupidita nějakého aktivistického anebo naopak ustrašeného soudce. Když němá na věc vlastní názor a dá na vědecký "názor" znalce, měl by mít tolik sebekritiky a jít dělat někam k pásu, protože to už má víc vlastního rozumu v rámci správního uvážení poslední stavební úřad z horní dolní. To už ani nekomentuji snahu policie stíhat nejen řečníka ale i jeho tlumočníka. To už je zjevná stupidita. Mně tedy toto připomíná 50.léta jaho hrom.

Ivan Hlásek

Anonymní řekl(a)...

Ad Mirek: To, že znalec vyhodnotil heslo Evropo, povstaň jako heslo související s neonacismem je naprosto správně, jen si zadejte do vyhledavacče Europe, awake a uvidite, že to je velmi oblibený slogan a sdílený symbol mezi evropskymi nácky. Že má být posuzování různych hesel a symbolů vykládáno v jejich kontextu (viz stejné heslo u křesťanů), není pak žádný český vynález, ale plyne to jasně z judikatury ESLP - viz např. Vajnai proti Maďarsku. Tady znalec odvedl svou práci a spíše je otázka, zdali soudce dobře posudek aplikoval.

Anonymní řekl(a)...

V jakém kontextu ? V kontextu nácků anebo většinou společnosti ? Evropo povstaň je pro 99% lidí normální trochu aktivistické heslo, které by spíš šiklo na nějakého eurohujera. To, že z toho někdo dělá trestný čin je hrůznost srovatelná s Norimberskými zákony, ne-li horší.
Co řekl soud : Podle nás jsi nácek a proto to říkat nesmíš a říkat to nesmíš, protože jsi nácek. Ty zas nebudeš říkat B, protože si znalec to B vygooglil na netu v náckovské diskusi. To je pěkná svoboda :-)

Ivan Hlásek

Jakub Malinovský řekl(a)...

1. U Mazla nejde v žádném případě o ustrašenost, ale spíše příklad toho, kterak od policie odešlý člověk s policií a státním zastupitelství dále efektivně spolupracuje, jak se jim to podle zadání hodí.

2. V článku se píše Vyšetřování trestných činů z nenávisti věnujeme později samostatný článek, pan Vučka už byl vystřídán a pořád nic.

3. Ono "hodnocení kontextu" je v praxi přesně tím, co popsali Ivan Hlásek a Mirek. Zkrátka jsi politicky nepohodlný a proto na tebe budeme aplikovat jiná, přísnější, kritéria než na jedince a členy skupin, které nám nevadí. Členové ODS typu Dalíka, Langera či Topolánka mohou v klidu vyřvávat nacistické hesla jako "přijde den", "mojí ctností je věrnost", zmiňovat se o noci dlouhých nožů, Osvětimské lži či se označovat Martina Bormanna, ale pokud členové DSSS (tu stranu nevolím, není mi sympatická) ostřejšími slovy kritizují imigraci či použíjí zcela neškodně znějící slogan "Evropo postaň", hned mají na krku trestní příkaz za některý z politických trestných činů, jehož spáchání pak "potvrdí" znalec typu Mazla.

Anonymní řekl(a)...

súdny znalec na extrémizmus? to čo je preboha za znalec? veď extrémizmus je názorový súbor odchýlený od normálu (mainstreamu) a v stredoveku by doktrína ľudských práv bola exemplárnym extrémizmom (vtedy sa za extrémizmus dokonca upaľovalo).

Vajnai v Hungary ... áno, tam sa práve rozoberá symbol červenej hviezdy, a práve tam sa konštatuje rozpor konania štátu s "pressing social need", pretože červená hviezda podľa názoru ESĽP nereprezentuje len totalitné hnutie režimov Východného bloku, ale aj iné legitímne hnutie a skupiny (napr. robotnícke hnutie bojujúce za práva pracujúcich - " international workers' movement".

Ak teda používa tú vetu o povstaní aj kresťanské združenie, ťažko v tom klasifikovať nejaký extrémizmus, už nevraviac o tom, že je hlúpe, aby sa ku konštatovaniu "extrémizmu" priberal "nejaký znalec". Keby v USA niekto použil vetu "USA, povstaň", tak sa to považuje za patriotizmus. Či to je tiež extrémizmus, lebo to použije nejaká zblúdená okrajová spoločenská skupinka o počte 1000 ľudí niekde na svojom zhromaždení?

To, že Google "vyhodí" ako výsledok vyhľadávania frázy "Európa, povstaň" nejakú "pesničku od skrutkovača", ktorá má znaky rasizmu, ešte nedokazuje, že použitie rovnakej vety členmi DSSS napĺňa znaky trestného činu. Pomôžem si napríklad už zmieneným rozhodnutím Vajnai v Hungary: "Furthermore, when freedom of expression was exercised as political speech - as in the applicant's case - limitations were only justified if there was a clear, pressing and specific social need." Skúmal niekto príčinu, prečo sa tí ľudia z DSSS tak správali? Pretože o tom by malo byť "skúmanie okolností a kontextu".

Postačí si pozrieť diskusiu k Mirkom olinkovanému článku noviniek, vari je tam 90 % diskutujúcich extrémistov? Pre krajšiu ilustráciu pridávam ešte iný článok a doporučujem jeho diskusiu, tiež by vychádzalo približne 80 % extrémistov: Boj s extrémizmom dostane zbraň. Súdnych znalcov.. To dúfam u nás (v SR) neprejde.

Poviem to tak ... nikto by o žiadnych neonacistov, fašistov, komunistov ani iných fanatikov nezakopol, keby nemal k tomu príčinu. Ani v 30-tych rokoch 20.storočia by NSDAP nezostavovala v Nemecku vládu a neudržala sa pri moci, keby na to nemala peniaze a podporu značnej časti ľudí. Čiže príčinou bude asi nejaká "pressing social need", resp. akcia vyvolávajúca reakciu. Inak by sa tí ľudia asi skôr venovali nakupovaniu v supermarketoch, hraniu PC hier a dovolenkám a párty pri jazerách.

Ondrej Pivarči

Anonymní řekl(a)...

Ad Ondrej :

Podobný názor na věc je většinový i v ČR, ale antirasismus, antifašismus atp. kromě primárního lákadla pro mladé aktivisty je obrovský byznys, který přitahuje spousty plkajícíích nemakačenků a který musí vytvářet problémy, aby stát musel platit jejich řešení.

Jde v podstatě o chronické a tvrdým protestantismem inspirované vytváření ideji mainstreamové (maloměšťácké) společnosti, která sama sebe obdivuje, a seberegulací bude všechy odchylky od zavedených pořádků likvidovat. Z výšky nahlíženo jde jen o další z mnoha totalitarismů.

Historické konotace bych nechal stranou, fašismus byl asi tak stejně nebezpečný jako tehdejší levičáctví a nacismus byl tragickej úlet, kterému nezabránily ani největší mocnosti tehdejší doby, takže představa o státní politice lásky a tolerance ve formě školení, seminářů, projektů a školních předmětů eliminující tyto jevy patří někam do ranku, no jak to říci slušně , hned za večerníček. Kafkovské to začlo být, až když se za hajlování lidé zavíraly a na odznáčky máme státem placené znalce. Orwell se musí v hrobě strašně smát.

Radim Ditrich

Jan Vučka řekl(a)...

K roli znaleckých posudků v trestním řízení se nedávno vyjádřil Ústavní soud: I. ÚS 4457/12
(poslední odstavec na str. 13 a dále)
Jsem rád, že Ústavní soud dává Janu Vučkovi za pravdu. Teď jen, aby tato informace doputovala i na obecné soudy!

Jan Vučka řekl(a)...

V článku jsem jako příklad policejní zhůvěřilosti uváděl dotaz policie na znalce, zdali lze ideologii propagovat knihou.
(na to fakt člověk potřebuje znalce ...)
Další hodnotné přibrání znalce je zdokumentované zde:
http://www.reflex.cz/galerie/zpravy/36166
Pozor! Jak plyne ze znaleckého posudku, REKLAMNÍ POSELSTVÍ OVLIVŇUJÍ ČTENÁŘE! Tyy-jo!
Pozoruhodné je, že znalec z oboru školství a kultura, odvětví umění výtvarné, reklama a marketingová komunikace a ekonomika má očividně i kvalifikaci v oboru lékařství, adiktologie. ;-)
A tohle platím ze svých daní...
Na okraj dodám pro případné pracovníky OČTŘ, že přibrání znalce není součást spáchaného skutku, takže se neuvádí do skutkové věty. Žádný obviněný není stíhán proto, že znalec byl přibrán a něco řekl, nýbrž protože obviněný něco udělal, co způsobilo ... atd.

Anonymní řekl(a)...

Som sudkyňa.
Nemáte pravdu pán Jan Vučka.
Práve mám prípad, kde je nutné znalecké dokazovanie vykonať a to bez toho, aby to navrhoval odporca alebo navrhovateľ. Znalec musí súdu zodpovedať odborné otázky.
Tak táto stránka je zbytočná.