02 září 2011

Jiné právo trochu jinak

Začít se má pokud možno od začátku. Z toho důvodu začnu své hostování vyprávěním, proč jsem se vlastně stal právníkem. Ono to totiž s blogem Jiné právo velmi úzce souvisí. Následující text prosím berte jako mou verzi odpovědi na otázku „proč j(J)iné právo?“

Přestože jsem začal studovat právo mnohem dříve, moje skutečná kariéra právníka začala v létě roku 1999, kdy jsem pracoval jako paralegal v jedné firmě. V odebíraném časopise o právu duševního vlastnictví jsem narazil na článek o sporu mezi držiteli práv k seriálu Baywatch a tvůrci erotického Babewatch. A tehdy jsem na místě prošel proměnou. Prozřel jsem a pochopil, že opravdové právo není to, co si odnesete z učebnic a školních škamen. Opravdové právo je někde „tam venku“.
Opravdové právo se musí žít. Nedá se dělat bez zdravého rozumu, bez představy o spravedlnosti, bez citů a bez umění vyvažovat, bez znalosti života a všech jeho stránek. Bez smyslu pro humor, bez dospělého nadhledu, bez pochopení pro potřeby lidí, bez porozumění, jak a proč se lidé normálně chovají v určitých situacích, bez toho všeho – jak chcete určit, zda už je název erotického filmu příliš podobný a zda to vůbec hraje roli, zda je tolerovatelné někoho nazvat „mafie“, zda bylo v dané situaci možno klást povinnost předvídat útok psa, jestli dovolit kupování hlasů, zdali je podezření dostatečně důvodné, aby se někomu zasáhlo do osobní svobody? Bez toho všeho to prostě nejde. A z učebnic se tyto důležité dovednosti nenaučíte! Musíte je hledat jinde.
Můžete se mi smát, ale když jsem psal předchozí odstavec, cítil jsem trochu pohnutí. Právo není disciplína pro roboty. Tyhle věci se musejí prožívat a když jsem si vybavoval různé nároky na právníka, cítil jsem, že mne to oslovuje pořád stejně. Kdo z laskavých čtenářů je nadán básnickými vlohami, nechť to popíše lépe. Já se snažil ducha práva vysvětlit, jak jsem uměl. Ale ono je to vlastně napsané už nahoře v záhlaví blogu: právo není soubor platných právních norem. Právo je něco jiného. Jiné právo.
Znát perfektně právní předpisy, citovat všechnu relevantní judikaturu, sledovat v ní trendy a mít nastudovanou teorii v malíčku – to vše je důležité a leckdy obtížné, ale samo to z vás učiní jen právního technika. Právník musí dodat člověka. Stoprocentního člověka, který je pevně zakotven ve světě. Když mám sebevědomou náladu, namlouvám si, že právník jsem. Třeba nejsem. Pokud se pletu, tak se alespoň snažím, abych opravdovým právníkem byl.
A mohu to dokázat! :-) Na mém LinkedIn profilu naleznete seznam publikované literatury. Na první pohled nenajdete jednotící téma, protože články se týkají různých problémů od ekonomie a účetnictví (Výše škody při zpronevěře předmětu leasingu) či teorie her (Jak nepoctivé jsou skořápky) přes úrazy při sportu (Vztah trestního práva a sportovních pravidel) po ochranu práv v trestním procesu (Test proporcionality při zajišťování důkazů). Ale ve všech článcích píši vlastně pořád o tom samém: nejdůležitější vlastností právníka je zdravý rozum.
Uplatňování práva bez poctivé porce zdravého rozumu velmi snadno sklouzne k nespravedlnosti a k bezduchému formalizmu. Zajímavé též je, že pokud se správně aplikují všechny testy proporcionality a subsidiarity a podobná hluboká právničina, dozvíte se zpravidla přesně totéž, co mnohem rychleji napoví docela obyčejný selský rozum a všeobecná představa o spravedlnosti.
Proto pokud budete někdy váhat nad tím, které z více formálně možných rozhodnutí je opravdu správné, zkuste problém převyprávět do jednoduché neprávnické mluvy a zeptat své staré maminky nebo babičky z venkova, co je správné. Možná budete občas překvapeni. A možná si potvrdíte mou teorii, že skutečné právo je „tam venku“ a že si je neosvojíte jen účastí na přednáškách. Vím o pár zásazích Ústavního soudu, jejichž nutnosti by bezproblémově předešla včasná aplikace babičkového testu.
Poučení z toho pokládám za důležité – přitom na škole mi to nikdo neprozradil a přišel jsem na to sám až později způsobem popsaným výše. Právo neexistuje ve vzduchoprázdnu. Vámi uplatňované právo se opírá o hodnotové systémy skryté ve Vaší hlavě. Jak tento rámec vypadá, může významně ovlivnit, jak budete chápat a aplikovat onen příslovečný „systém platných právních norem“.
Jako hezký příklad z praxe poslouží tento článek o soudním sporu Modrého týmu a ČSSD a zvuková nahrávka z vyhlášení rozsudku. Spor se vedl mimo jiné o to, zda lze airsoft nazvat bojovým výcvikem či zda je to nactiutrhačné přirovnání. Určitě to říci lze, ale proč? Moje okamžitá odpověď zněla: protože se při airsoftu běhá po lese se zbraněmi a střílí se na protivníky a protože to přece jako bojový výcvik vypadá! Odpověď soudu na shodnou otázku byla tato: protože organizování airsoftu podléhá regulaci podle zákona o zbraních a střelivu.
Vidíte, jak se zde střetly dvě úplně odlišné koncepce? Chápání práva z mojí strany a ze strany soudu je dosti jiné, což způsobilo, že jsme dospěli sice ke shodnému závěru, ale s úplně odlišným argumentem. Prostě vnímáme problém jinak a klademe důraz na jiné věci. Není to jako v klauzuře, že zadání má zpravidla jedno správné řešení, k němuž se má dojít jedním správným postupem. V dalším případu může dojít i k tomu, že dva právníci dojdou k navzájem odchylným závěrům. Ne proto, že by jeden z nich špatně znal platné právní předpisy, ale protože je vnímá v jiném kontextu.
Kdo chce být dobrý právník, měl by si být tohoto mimoprávního rámce vědom a mít jej vybudován co možná nejkvalitnější – proto se právníci nemohou zastavit u skript a omezovat se jen na texty zákonů. Skutečné právo je něco víc a něco jiného než jen soubor platných právních norem.
Budeme-li mít otázku „proč j(J)iné právo“ za zodpovězenou, bude už jednoduché vysvětlit, proč právě trestní právo. Jednak je ten obor prostě nejlepší (mrknutí), jednak jeho předmět je sám o sobě atraktivní (kdo z nás někdy nečetl detektivky) a navíc je úrodnou půdou právě pro ten přístup k právu, který jsem popsal výše.
Jsou právní oblasti, kterým budou rozumět jen odborníci a pokud zůstanou pro řadového občana zahaleny tajemstvím, nikomu to vadit nebude. Ale každý, úplně každý musí vědět, proč například nelze bouchat kolem projíždějící cyklisty invalidní holí a vydávat to za legitimní obranu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tdo 1623/2010). Povinností orgánů činných v trestním řízení pak je vysvětlit to takovým způsobem, aby jejich úvahám dokázal porozumět i naprostý laik a akceptoval je jako spravedlivé. Tady se ukáže, kdo je právní technik a kdo právník!
S ohledem na charakter problémů, jež řeší zejména trestní právo hmotné (zda měl předvídat pád branky, zda mohl předpokládat stále hrozící útok, zda musel vytušit nedorozumění při popisování místa nehody, …), je zřejmé, že místa pro akademické úvahy ze slonovinové věže je zde velmi málo. Naopak je nutno v maximální možné míře zapojit zdravý selský rozum a mnou propagovaného právníka-člověka z masa a kostí, který zná svět nejen z učebnic.
Jen mám někdy obavy, že požadavek na vyšší uplatnění zdravého rozumu v soudním rozhodování by u nás měl za následek hlavně snahu o přibírání soudních znalců z oboru zdravý rozum. Ale teď už předbíhám, protože o znaleckých posudcích bude následující příspěvek ...

36 komentářů:

Jan Vučka řekl(a)...

Děkuji srdečně Janu Petrovovi za milé představení a celému týmu Jiného práva za laskavé pozvání na tento velmi inspirující blog!
Inteligenci mých příspěvků nechť posoudí sami čtenáři, zde si však dovolím předem učinit jedno varování: střídmé články si nechávám pro konzervativnější média. Jiné právo pro mne vždy znamenalo fórum pro nekonvenční myšlenky a hodlám se tento měsíc zaměřit na některé otevřené či kontroverzní problémy, které by si zasluhovaly vyřešit nebo alespoň o nich otevřeně diskutovat.
Samozřejmě vím, že hovořit o problémech se v Čechách nenosí a že každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. S tím jsem smířen předem, ale jednak chci svým drobným dílem přispět ke zušlechťování naší právní krajiny, jednak plánuji v jednom ze svých příspěvků zde hovořit o významu odvahy pro justici. A chce psát o odvaze, musí jít příkladem ...

Tomáš Pecina řekl(a)...

Z toho postu prýští optimismus tak, že snad musí mít prasklinu pod čarou ponoru! :-)

Existuje i duální pohled na tutéž věc, který praví, řečeno velmi trefnými slovy Ústavního soudu, že aplikace práva obecnými soudy je často jen sofistikovaně odůvodňovaným bezprávím. Některá rozhodnutí soudů (ale i jiných orgánů veřejné moci) jsou vskutku tak pitomá, že napsat je bez pomocného obfuskačního aparátu nelze bez toho, aby se jejich autor fatálně neznemožnil.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad JV

V době, kdy Jhering v Německu a Holmes v USA hlásali, že právo, to nejsou učebnice, ale právní praxe, to mělo dobrý smysl. Tenkrát se totiž studium práva točilo kolem několika málo autoritativních učebnic, které se braly velmi vážně. V Německu zejména kolem Puchtovy Lehrbuch der Pandekten, v USA pak kolem Langdellovy Selection of Cases on the Law of Contracts. Možná to dávalo dobrý smysl i v době, kdy jsme studovali my dva, protože tenkrát se ještě studovalo z učebnic, které ale většinou byly jenom povrchně okecaným zákonem.

Před pár dny jsem byl na návštěvě u své sestry, která letos promovala. Překvapilo mě, že v její knihovně není žádná právnická učebnice. Komentovala to slovy: "Učebnice? To se už nepoužívá."

Anonymní řekl(a)...

To, čemu říkáte selský rozum se odborně nazývá ius naturalis a novodobé psané právo vzniklo proto, aby ho jednak částečně ukotvilo do kontrolovatelné písemné formy, jednak zpřehlednilo, zobecnilo a také v čase změnilo.
Samo o sobě je ius naturalis k orientaci v moderní společnosti málo. To, co předvádí české soudy nemá smysl moc komentovat, tam je hlavně problém na straně IQ soudce, který se takto nesmyslně o zákon opře. Trpké ovoce masového náboru rychlokvašek a znormalizovaných v 90.letech.

Jan Petráň

Saxána řekl(a)...

Ať žijí rytíři! Budeme je a jejich kladné náboje potřebovat v té sametově-právní revoluci .

Jan Vučka řekl(a)...

Jeden vysoce vážený kolega mne upozornil, že propaguji utopii a že onen opravdový člověk je jen ideál. Plně tuto výtku přijímám a ztotožňuji se s ní. Je to tak!
Ale že toho nejde dosáhnout, neznamená, že to nelze alespoň zkoušet. Konečně k tomu tajemnému abstraktnímu ideálu spravedlnosti se také nikdy nedostaneme, a přesto se o to máme snažit. Kdo přijal za svou profesi v justici a vzal na sebe tu odpovědnost a právo zasahovat jiným lidem do života a rozhodovat o nich, ten přijal i odpovídající povinnosti. Třeba povinnost snažit se o nemožné.
O to hlubší respekt mám k soudcům, kteří na sebe vzali finální odpovědnost (kdybych chtěl, mohu se jako státní zástupce alibisticky schovat a říci „to rozhodl soudce, já jen navrhoval“) a šli s kůží na trh. Klobouk dolů!

Martin Bílý řekl(a)...

Je zajímavé, že jsme zcela nezávisle dospěli ke stejnému cíli. Dokonce tomu stejně i říkám - "babičkovský test", přátelé potvrdí, že to je má oblíbená technika výkladu práva. Velmi zřídka používaná mezi právníky :-(

JP: ne, to není iusnaturalismus. Stejný výklad práva může používat pozitivista. Tahle metoda výkladu práva neříká nic moc o původu práva (Tomáš Sobek by to dokázal říct lépe, snad se to taky pochopí).

kocour řekl(a)...

Zdravý rozum nerovná se přirozené právo. Přirozené právo je právo prosazované za jediné správné - prohlásit něco za přirozené právo znamená už předem zavřít ústa případným oponentům.

Zdravý rozum je to, co subjektivně vnímáme jako správné řešení určité situace.

Spravedlnost je subjektivní ideál.

Problém české justice (a úřednictva a vůbec) je ve větě, kterou vyřkla jistá paní, kterou mám opravdu, ale opravdu "velmi rád". Ta věta zněla "já tu chci vydržet ty čtyři roky do důchodu a nechci mít žádný problémy". (Ponechávám stranou, že ta paní je sama o sobě problém. Tímto ji zdravím.)

Btw, jsem zvědav, kdo bude mít odvahu postavit se proti různým vymahačským firmám a požadovat zákon, který by je reguloval (zatím je to živnost ohlašovací volná), popř. riskovat střet s ministrem a pokusit se klepnout přes prsty jinak nedotknutelné exekutory.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Bych souhlasil s p. Petráněm. Když mluvil T.Akvinský o přirozeném chodu (právu) věcí, pak měl na mysli to, že se musí božské věci odrážet v lidském světě, protože podle bible je člověk obrazem božím. Tedy zdrojem práva, a to přirozeným zdrojem práva je obyčejný selský rozum (většiny) - to co se děje samo od sebe, to co vás obvykle napadne atp.
To, že celou koncepci poněkud nabourali relativisté před 100 lety a možná i racionalisté před 300 lety je věc jiná. Formalisté zase berou zdroj práva za něco až tehdy, když se to objeví někde v rozhodnutí.
Ale ona většina odůvodnění není pouhá formální logika ale selský rozum (nebo nerozum). Smysl CC byl hlavně v tom, že se tyto přirozené zákony sesbíraly a změnily. V argumentaci se ale dodnes ve Fr. používají i staré zásady, kt. nejsou explicitně v zákonech, o UK ani nemluvě. Není to tedy samo o sobě něco pozapomenutelného.

Za bolševika se například hodně užíval místo zdůvodnění jen tupý odkaz na par. zákona a tento zvyk převzala i generace soudců z 90.let prostě proto, že to nevyžaduje mentální usilí, je to rychlejší a vyšší instance to mají rády, neb jsou na to zvyklé "od malička". Není tedy pravda, že by se to dříve užívalo jako alibi jak tvrdí bez argumentace p.Kuhn akol., protože v takovém případě by to po 20 letech ve svobodě živořilo, jenže ono se to stalo naopak standardem, navíc doplněným o možnost copy/paste a 70 stránková průlomová rozhodnutí o zapůjčených bačkorkách se slovním plevelem jsou na světě.

Ivan Hovorka

Anonymní řekl(a)...

Ve vztahu k tomu, co bylo uvedeno v tomto postu a čeho si velmi vážím, doufám, že spekulace představené v dnešní příloze Lidových novin týkající se možných nominací k Ústavnímu soudu zůstanou naždy právě jen v rovině spekulací.

Zdravý rozum se vytrácí nejen z práva a justice, ale vůbec z celé společnosti. Přisuzuji to bohužel ponejvíce "rostoucí vzdělanosti", která je poměrně plytká, povrchní, příliš formalistická, založená na kvantitiě, nikoliv na obsahu. Dnes je důležité znát mnoho informací, méně již, co tyto informace znamenají. Tomu nasvědčuje i úvaha (veskrze trefná), že zdravý rozum je třeba hledat u životem protřelé babičky.

V rovině právní je to pak možná argument svědčící ve prospěch jmenování soudců z řad zkušených (či spíše ověřených) právnických osobností, které mohou prokázat, že ve své profesní dráze zdravý rozum nevytěsnili.

J. Kolba

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Sakra... to je přímo vlající korouhev. A hned na začátku školního roku...!

Jako komentář k věci mne napadá - ano, pane kolego; tak přesně to je.

Anonymní řekl(a)...

Rostoucí vzdělanost je příčinou povrchnosti ? Ale no tak .... Když člověk čte skripta PF UK z 50.-90.let minulého století (schválbně si je pujčte), nemůže být o propadu (právní) vzdělanosti ani řeč. Zvlášť některé písemné úvahy z konce 60.let (reforma civilního procesu) by snesly zařazení mezi červenou knihovnu. Každému, kdo žehrá na "špatné vzdělání" anebo jeho masovost, doporučuje místo čtení dnes poulárního blábolu "Teorie nevzdělanosti", pár let s přírodními vědami. Pak by si možná uvědomil, že se z kořenů humanitních disciplín věda (anebo dokonce vzdělanost) dělat nedá a kdo ji očekává od škol, je sám nedouk.


Jan Troška

Anonymní řekl(a)...

Oprava: ve svém vyjádření jsem udělal pravopisnou hrubku : "osobnosti....nevytěsnily" (nikoliv nevytěsnili). Doufám, že příčinou chyby je současné vedro, nikoliv povrchnost mého vzdělání. Každopádně se omlouvám.

J. Kolba

Michael Teabag řekl(a)...

JP: "To, čemu říkáte selský rozum se odborně nazývá ius naturalis a novodobé psané právo vzniklo proto, aby ho jednak částečně ukotvilo do kontrolovatelné písemné formy, jednak zpřehlednilo, zobecnilo a také v čase změnilo."

Zvlášť to zpřehlednění se opravdu povedlo. Budu si to opakovat jako mantru před zkouškou z práva životního prostředí tento semestr. Věčná sláva legislativci!

kocour řekl(a)...

Jan Kolba:

Vy jste mne přiměl otevřít Lidové noviny. To mi víckrát nedělejte.

Btw, a koho byste si představoval Vy?

(I já se omlouvám za překlepy. To to skvělé portské.)

P.H.

Tomáš Sobek řekl(a)...

V historii byla formulovaná celá řada teorií přirozeného práva, které od sebe se výrazně liší. (Mimochodem, o přirozeném právu nemluvili jenom filozofové jako Akvinský, ale také jakobíni a nacisté.)

Většina současných přirozenoprávníků uvažuje přirozené právo v pojmech morálního realismu, tedy jakožto něco, co je objektivně správné ("skutečně správné"), a to bez ohledu na to, jestli to lidé považují za správné. Takže v principu je možné, že se všichni mýlíme v tom, co je přirozené právo. Teorie přirozeného práva, jak je dnes většinově chápaná, tedy odmítá, že přirozené právo se pojmově rovná konvenční morálce nebo snad tomu, co většina populace považuje za řešení zdravého rozumu.

Přední současný přirozenoprávník Michael Moore to říká takto: "I call the theory of interpretation I wish to defend a natural law theory of interpretation because of two propositions that characterize it:
(1) that there is a right answer to moral questions, a moral reality if you like; and (2) that the interpretive premises necessary to decide any case can and should be derived in part by recourse to the dictates of that moral reality. In short, real morals, not just conventional morality or "shared values," have a necessary place in the interpretation of any legal text."

Tomáš Marný řekl(a)...

Přední současný přirozenoprávník Michael Moore to říká takto: "I call the theory of interpretation I wish to defend a natural law theory ..."

Vidíte, a já si myslel, že akorát točí silně zaujaté "dokumenty". Budu si muset opravit svůj názor na něj ...
:-D

Martin Bílý řekl(a)...

A vysvětluje také, co ta moral reality je? A jak ji poznáme?

Anonymní řekl(a)...

J. Kolba: Off topic - také podle mého názoru jsou ty spekulace v příloze Lidových novin týkající se možných nominací k Ústavnímu soudu, diplomaticky řečeno, "dosti znepokojující". Pro ty, kteří by případně hodlali ocenit neochvějnou nezávislost, nestrannost a vědeckou poctivost ústavněprávních stanovisek jednoho z údajných kandidátů, si dovolím odkázat na http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zdenk-koudelka.php

P. Caban

Anonymní řekl(a)...

ad Teabag : nezamněnovat úmysl zákonodárce s realitou. Marie Terezie také nezavedla povinnou školní docházku kvůli deklarovanému obecnému blahu ve formě vzdělání dětí, ale proto, aby dostala z rodiného hospodářství děti pryč a snáze se pak rekrutovalo k naplnění požadovaného množství mužů, které pokleslo z důvodu desetitisícových ztrát v několika bitvách.


Jan Petráň

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad MB

Přirozenoprávníci (tohoto typu) mluví o morální realitě metaforicky, přitom jim jde hlavně o to, aby zdůraznili, že odmítají rozmanité formy morálního subjektivismu, relativismu, skepticismu a nihilismu. Jako morální subjektivista prostě nemůžu být přirozenoprávníkem. Mimochodem, předválečný Radbruch odvozoval právní pozitivismus z morálního relativismu.

Anonymní řekl(a)...

Ad P. H. a P. Caban:

Nechci tuto debatu nějak rozšiřovat, neboť se úplně netýká tématu postu, který si zasluhuje velkou pozornost. Ale jen pro upřesnění. Všichni tři "spekulovaní" kandidáti zmínění v Lidových novinách zřejmě nespadají do jednoho pytle. Zejména pana Dr. Sváčka nemohu já osobně nějak negativně hodnotit a u obou zbylých osob vycházím jen z toho, co o nich vím z médií a z jejich odborných právnických vyjádření. A i u nich se jedná z mého soukromého pohledu především o odlišný názor na politický styl a hlavně na aplikaci práva.
A koho bych si přál já? Asi by se mi líbilo, kdyby tam zůstala paní Dr. Wagnerová, i když předpokládám, že by byla velmi vhodnou kandidátkou na obsazení soudcovského místa u ESLP.

J. Kolba

Anonymní řekl(a)...

Martin Bílý:

Myslím, že tu sú iba dve možnosti. Buď bude zastávať naturalizmus (v tom zmysle, v akom sa ten výraz používa vo filozofii - teda, že neexistuje nič supranaturálne), a bude tvrdiť, že morálna realita je zložená z morálnych faktov, ktoré sú identické s naturálnymi faktami, alebo bude non-naturalista a bude tvrdiť, že morálne fakty sú odlišné od naturálnych, a v tom prípade bude okolo ich povahy dosť zahmlievať. Tipoval by som, že zastáva tú prvú.

T.K.

Saxána řekl(a)...

V čase sametové revoluce jsem byla obdařena mateřstvím a vnímala spíše tu euforii lidí z osvobození se, než vznikající nové zákony. Dnes to doháním čtením - Eric Stein : Česko – Slovensko konflikt roztržka rozpad. A protože do té doby jsem na vlastní kůži demokracii neokusila, dala jsem důvěru těm zvoleným a o nic se n e s t a r a l a , a asi nás takových bylo mnoho, když jsme došli hrou na demokracii až k hospodářské krizi a nezaměstnanosti, jak popisuje ve svém díle Zdeněk Maruška : V takové zemi nechci žít. Asi není nyní jiná cesta, než nová revoluce a zejména revoluce v nás samých, jak nás “prvňáčky demokracie“ ve své čítance poučí Krišnamurti. První tři kapitoly (20 stran) nás posunou mílovými kroky tím správným směrem, abychom po své vlastní vnitřní revoluci obstáli v té celospolečenské.

Anonymní řekl(a)...

Dovolím si otázku P. Hasenkopfa pojmout tak, že není určena pouze J. Kolbovi.

Obsazení ÚS samozřejmě závisí na tom, jaký chceme ÚS mít. Podle mého názoru se ÚS v uplynulých letech projevil jako velmi silný hráč, což jde významné části politické reprezentace na nervy. Leckdo sice u soudu "vyhraje", přinejmenším v podvědomí mu snad dříme pocit, že také mohl "prohrát". Oslabení soudu by tedy mohl přihlížet se zalíbením.

K oslabení jistě nedojde změnou Ústavy a patrně ani zákona, nabízí se proto "personální subverze" zejména těmi kandidáty, kteří by byli zásadními odpůrci dosavadního směřování ÚS, měli zvláštní pochopení pro potřeby politických mocí atd. Ve vztahu k posledním třem kandidátům V. Klause nemusí jít o změnu většiny na ÚS, ale spíše o gesto typu: "Z toho, koho jsem navrhl, vidíte, co si o vás stávajících myslím." A proto může navrhnout třeba někoho zcela neznámého, někoho s ním názorově dokonale souznějícího apod. Samozřejmě ale nevím, jak V. Klaus uvažuje.

Byla-li by pravda, že jedním z uvažovaných kandidátů je J. Bureš, nominace by splňovala parametry "facky": byl hlavním tvůrcem soudcovského zákona, v podstatných částech zrušeného pro protiústavnost, byl objektem nálezů, které přiměly prezidenta republiky uvést do českého diskursu pojem soudcokracie (odvolání předsedkyně NS, jmenování místopředsedy NS), jako jediný soudce ignoruje zápověď Ústavního soudu soudcům v účasti v poradních orgánech vlády a Parlamentu, neboť je členem Legislativní rady vlády.
Podobně doporučující by u Z. Koudelky mohla být proprezidentská interpretace Ústavy (podle mne upřímná, a nikoliv vykalkulovaná), ale také opozičně-smluvní angažmá ve vztahu k volebnímu zákonu, dobré vazby k oběma velkým stranám apod.

A na závěr jména těch, o nichž já si myslím, že by byli dobrými soudci "třetího" ÚS: K. Šimáčková, V. Šimíček, J. Přibáň, H. Baňouch. Z. Kühna bych si vzhledem k věku ještě "šetřil".

Jan Kysela

Anonymní řekl(a)...

Ad Jan Kysela:

Tato odpověď je samozřejmě daleko pronikavější a výstižnější než ta má. Děkuji tedy za ni. A co se týče osobností, které zmínil jako své přání na obsazení třetího ÚS, nezbývá než vřele souhlasit a k přání se připojit.

Není mi sice znám věk pana docenta Kysely, ale i on by byl velmi dobrým soudcem ÚS.

Snad se alespoň část přání vyplní.

Jan Kolba

kocour řekl(a)...

I já pojmu náměty J. Kysely jako námět pro obecnou diskusi. Pomíjím, že vesměs navrhuje "lidi, co spolu mluví". Ale některé z těch návrhů by rovněž měly parametry facky, akorát že vlastní. Nečekám, že by VK byl masochista a jmenoval někoho, kdo na něj plive špínu, kudy chodí. I když, třeba překvapí :-) Ale mohl by takový člověk vůbec přijmout funkci od VK? Vždyť by tím popřel sám sebe.

Co třeba někdo z legislativy, z MSp, z Úřadu vlády či z MZV? Někdo z advokacie? Či ze státního zastupitelství? Vždyť to nemusí nutně být jen soudce či asistent.

Ne že bych na to měl sebemenší vliv, ale při téhle senátně-prezidentské konstelaci mají šanci jen kompromisní, bezbarví kandidáti, kteří nikomu nevadí či jsou se všemi za dobře.

P.H.

P.S.: Jako o facce či nástroji pomsty jsem o tom zatím neuvažoval, tudíž mne některá "zajímavá" jména napadla až teď ... :-)

Saxána řekl(a)...

Zkvalitnění života v naší zemi by mohlo nastat celkem jednoduchou změnou zákona – věcně :
Přestupky by projednávaly soudy – konkrétně mladí právníci, čekatelé na dovršení zralého věku pro soudcovskou činnost (navrhuji 40 let) jako přísedící v čele s předsedou senátu a pedagogem v jedné osobě. Tato „představení“ by veřejností byla vyhledávána možná více než kina či divadla. Pětadvacet ran holí na veřejnosti či výkon kata si v historii diváci ujít nenechali. Efekt by byl značný – ututlané prohřešky obecními úřady by najednou byly středem pozornosti všech a všichni by si dali pozor, aby sami nestáli v té ohrádce soudní síně jako výtržníci. Mladí právníci by získali potřebné praktické dovednosti a nesledovali by soudní dění jen ze spisu (i když práce se spisem je nutností, však lépe se jí učí na věcech s osobní účastí). A nejdůležitější – z malých trestných činů by se ve většině případů nestaly v budoucnu velké.
Námitka – nejsou lidi, nejsou peníze se nepřipouští .Vize : Právní režim se v budoucnu jistě stane tak jednoduchým a pro každého srozumitelným, že advokátů bude třeba jen sporadicky. Právníků pro soud bude tak dostatek a jejich platy za jejich kvalitní práci v referendu rádi odhlasujeme. Lidé budou rozhodovat o i tom, jaké daně chtějí do společného odvádět a co se z nich bude financovat.

Jan Potměšil řekl(a)...

K nominacím na nové soudce ÚS:
Velmi mě zarazil, ne-li vyděsil, návrh páně Jakla na test kandidátů - mají být tázáni např. na svůj názor na "jadernou" teorii Ústavy či zda může ÚS rušit "ústavní" zákon. Výběr na základě dotazníku "nakolik se ztotožňujete s názory pana presidenta" mi připomíná doby před listopadem. Na ÚS by snad měl být odborník, nejlépe na ústavní právo, nikoliv loajální prodloužená ruka jednoho ambicózního politika. Obávám se, že nám opět hrozí neobsazený ÚS, kdy Senát bude prezidentovy favority z pochopitelných důvodů odmítat.
Jinak mi není zřejmé, z čeho plyne takový obdiv k Elišce Wagnerové, že je doporučována k ESLP - mně osobně přijde poněkud nevypočitatelná, pocitově rozhodující a práva různých lumpů nad rozumou míru rozšiřující. Viz třeba nález o neústavnosti prohlídky pěstírny konopí nebo závěry o absenci povinnosti součinnosti vůči veřejné moci. Přijde mi, že si neláme hlavu ani s judikaturou ÚS, ani ESLP (viz bukální stěry a související judikáty ESLP k zákazu sebeobviňování).

Tomáš Sobek řekl(a)...

1) Jestliže někdo chce být ústavním soudcem, měl by se dlouhodobě angažovat v ústavně-právním diskurzu, aby bylo zřejmé, jaké má názory a argumenty ke klíčovým otázkám ústavního práva.

2) Mezi kandidáty bych nezvažoval pouze jejich individuální kvality, ale i potřebu toho, aby v ÚS byly vyváženě zastoupeny hlavní směry současné teorie ústavního práva. V této souvislosti bych ocenil někoho, kdo by uměl zfalšovat občanku Davidovi Kosařovi.

Anonymní řekl(a)...

Ad Pavel Hasenkopf:

Samozřejmě jsem nemyslel, že jde o kandidáty pro Václava Klause, ale spíše o z mého hlediska optimální kandidáty pro ÚS, jehož profil se z převážné části bude rodit až od jara 2013. Určitě je k mání řada dalších, třeba v těch vyjmenovaných institucích. Třeba by se tu mohli objevit v tipech jiných komentářů?

Podstatná se mi jeví poznámka o diskvalifikaci urážením prezidenta. Před nedlouhou dobou jsem její obdobu zaznamenal v jednom článku Zdeňka Koudelky v souvislosti s legitimním důvodem odmítnutí kandidáta na velvyslance cizího státu u nás, pokud by se tato osoba v minulosti provinila urážkou hlavy státu. Na rozdíl od autora to za legitimní důvod nepovažuji, protože by to otvíralo značný prostor jednak pro zaměňování státu a hlavy státu, jednak pro spory o tom, co vše je urážka (také kritický nesouhlas?). To, že by vztah hlavy státu k takovému velvyslanci nebyl příliš srdečný, je zřejmé, leč myslím, že by to obě strany unesly. Jinou věcí je, kdyby hlavu státu urážel úřadující velvyslanec - pak musí odejít.

V případě ÚS asi záleží na definici role prezidenta. Sestavuje "svůj" ÚS, nebo "nejlepší možný" ÚS? Zatímco v USA se málokdo diví, když prezident nominuje názorové spřízněnce, u nás nejspíše převládá pojetí "nejlepšího možného". Otázkou je, co z toho má vyplynout.

Pokud by prezident podlehl pokušení využít hypoteticky příznivě nakloněného Senátu k sestavení "svého" soudu, podlomí jeho autoritu u těch, kteří patří jinam. Zdá se mi proto lepší koncipovat soud vyvážený názorově i profesně, takže se v čase měnící spíše kontinuálně.

Dílčím řešením dilematu "Mám jej jmenovat, i když mne nemá rád?" je institucionalizace výběru. Kdyby bylo jasné, odkud se kandidáti berou, je prezidentova role snazší: nemá mne rád, ale stojí za ním všechny fakulty/oba nejvyšší soudy/ČAK apod. a současně očividně splňuje různé charakterové a odborné nároky. Nemám-li lepšího, nominuji. Pokud si však prezident vybírá sám, vcelku pochopitelně je ovlivněn vzájemnými sympatiemi a antipatiemi, a tím pádem to má těžší.

Jan Kysela

kocour řekl(a)...

Opět dva názorové proudy. Člověk, který je přesvědčený, že prezident má být jen jakýmsi luxusním notářem, versus člověk, který ho vnímá jako jeden z orgánů moci s reálnými pravomocemi v kontextu checks and balances. Jsem ten druhý, samozřejmě. Pak se logicky kloním k tomu, že prezident má posuzovat kandidáty i podle jejich právních názorů. Člověk tendující k luxusnímu notáři pak logicky žádá, aby prezident jen vyslyšel odborníky a oštemploval jim jejich výběr a víc se v tom nešťoural.

Jan Potměšil:

Být prezident, stačila by mi jediná otázka pro potenciální kandidáty: "Myslíte si, že Ústavní soud se má spíše řídit psaným textem ústavy, nebo se smí cítit i jejím tvůrcem?" Tvůrci hrající si na ústavodárce by pro mne byli absolutně nepřijatelní, protože si nárokují příliš mnoho moci a vychylují checks and balances ve svůj prospěch. Prostě potenciální diktátoři.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Pavel H.: Myslím, že lepší paralela než president - notář je president jako, dejme tomu, trenér fotbalové representace. Pokud by trenér nenominoval řekněme Rosického a brankáře Čecha, ale hráče S.K. Kotvy Vršovice, a to proto, že je sám z Vršovic a chodí s nimi do hospody, asi by rychle skončil. Myslím, že v oboru ústavního práva atd. je možno při dobré vůli několik takových "Rosických" identifikovat. Podle mě jsou mezi těmi, které uvádí J. Kysela (a jsou i jiní), ne mezi těmi, kteří jsou zmíněni v LN.

P. Caban

Saxána řekl(a)...

Pro kandidáty na soudce ÚS a poté i současné soudce navrhuji odpovědět na 3 otázky (nejlépe aby odpověděli všichni najednou, aby se vzájemně neovlivňovali a neopisovali):
1. Posouzení povinného advokátního zastoupení v řízení před ÚS s Čl. 1 LZPS.
2. Posouzení zákona umožňujícího určit vládě letní čas s přirozeným právem a Čl. 31 LZPS.
3. Posouzení zákona povolující jaderné elektrárny s přirozeným právem a Čl. 31 LZPS.
„Každý má právo na ochranu zdraví.“

Anonymní řekl(a)...

Můj zdravý rozum dneska přemýšlel o jednom problému a nedokázal dojít ke zdárnému konci. Přemýšlel nad tím, zda nepřijmutí člověka bílé pleti na roli černocha v nějakém filmu je, či není rasová diskriminace. Možná se něco podobného již někde řešilo, možná je to věc jednoduchá, ale já popravdě nevím, co svému rozumu poradit...

Marek Vrbík

Saxána řekl(a)...

Můj rozum nezatížený právním vzděláním se dnes „popral“ s občanským zákoníkem – změny v závazkovém právu v roli věřitele a dlužníka.
1. Smlouvy musí být dodržovány.
2. S případnými změnami smluv musejí smluvní strany s o u h l a s i t .
3. Nemůže být věřitel pozitivně d i s k r i m i n o v á n v možnosti svou pohledávku přehodit na jiného BEZ souhlasu dlužníka. Dlužník totiž může toto jen se souhlasem věřitele.

V návrhu nového občanského zákoníku je to nemlich to samé.

Mé laické zdůvodnění.
1. Nenacházím NIC dobrého na možnosti změny věřitele či dlužníka.
2. Když už, tak spravedlivě, souhlas musí vyslovit obě strany. Věřitel jistě neodsouhlasí změnu dlužníka v osobě nemajetné a bez příjmu, naopak dlužník jistě nebude souhlasit se změnou věřitele na „známou firmu“ ; firmu konající činnost proti dobrým mravům či zákonům.