24 srpna 2011

Jan Potměšil: Sporné přestupkové judikáty NSS IV.

Před více jak rokem jsem si dovolil ve třech částech (Sporné přestupkové judikáty I., II., III.) předložit k diskuzi sedm rozsudků NSS týkajících se přestupkového řízení, které považuji za sporné či jinak zajímavé. Od té doby už NSS vydal řadu dalších rozhodnutí, mezi nimiž se nevyhnutelně objevilo i několik nových kandidátů vybízejících k bližšímu zkoumání, neboť se přinejmenším vymykají dosavadní praxi a výkladu aplikovanému správními orgány.

8. Výrok o náhradě škody v případě zastavení řízení o přestupku – rozsudek NSS ze dne 23.5.2011, č.j. 2 As 83/2010 – 84

V projednávané věci poškozený, který v řízení v I. stupni uplatnil nárok na náhradu škody, žaloval rozhodnutí správního orgánu II. stupně, jímž bylo potvrzeno zastavení řízení o přestupku dle § 76 odst. 1 písm. c) PřesZ. Krajský soud jeho žalobu odmítl z důvodu, že v posuzování viny obviněného a případné ukládání sankce je veřejnoprávním vztahem mezi obviněným a státem, kde poškozený nemá postavení účastníka řízení.

Poškozený v kasační stížnosti rozporoval závěr, že není aktivně legitimován k podání žaloby do výroku o vině, a zároveň upozornil, že o náhradě škody správní orgány nijak nerozhodly. Poškozený též připomenul, že v doplnění žaloby nárok uplatnil (spolehneme-li se na odůvodnění probíraného judikátu, tak žalobce v doplnění žaloby nikoliv, že by žaloval správní rozhodnutí ve věci náhrady škody, byť výrok o náhradě škody formálně chyběl, ale /znovu/ uplatňoval nárok na náhradu škody, a to přímo u správního soudu).

NSS následně odmítl, že by poškozený mohl být aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno zastavení řízení o přestupku. S odkazem na svůj předchozí rozsudek ze dne 31.10.2007, č.j. 2 As 46/2006 – 100, kde byla posuzována obdobná situace, pak deklaroval, že poškozený může podat žalobu toliko proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o náhradě škody, nikoliv proti výroku o vině a uložené sankci.

NSS pak dodává, že nebylo-li v přestupkovém řízení rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody, je aktivní legitimace poškozeného k žalobě proti takovému rozhodnutí vyloučena. V návaznosti na moment, kdy se krajský soud pozastavil nad tím, že o nároku na náhradu škody nebylo nikterak rozhodnuto, pak NSS pokračuje názorem, že v případě, kdy je řízení o přestupku zastaveno, není třeba o nároku na náhradu škody uplatněném poškozeným vůbec rozhodovat. NSS tvrdí, že z žádného ustanovení PřesZ povinnost rozhodovat ve výroku rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody nevyplývá, kdy § 77 PřesZ (upravující náležitosti výroku rozhodnutí o vině) takový postup váže jen na případy, kdy je obviněný uznán vinným. Dále NSS odkazuje na údajně obdobnou situaci v řízení trestním, kde se opět nepředpokládá rozhodování o náhradě škody v případech, kdy je řízení zastavováno pro neprokázání trestného činu obviněnému. NSS odkazuje na § 172 odst. 1 písm. c) TŘ s tím, že v takovém případě se dokonce usnesení poškozenému ani nedoručuje a o postupu soudu je poškozený pouze informován. NSS pak uzavírá s odkazem na jednotu principů správního a soudního trestání, že není přijatelné klást na rozhodování v přestupkovém řízení nároky, které nevyplývají z norem správního práva ani z právní úpravy a praxe soudního trestání.

Se závěry NSS ve věci rozhodování o náhradě škody dle mého názoru nelze souhlasit. V prvé řadě považuji za poněkud zrádný výrok, že „nebylo-li v přestupkovém řízení rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody, je aktivní legitimace poškozeného k žalobě proti takovému rozhodnutí vyloučena“. Kdybychom vzali toto tvrzení doslova, znamenalo by to, že se správní orgán může vyhnout přezkumu určité otázky jen tím, že o ní vůbec nerozhodne, ač o ní rozhodovat měl.

Zda měl či neměl správní orgán rozhodovat o nároku na náhradu škody je pak klíčovou otázkou, kde se dosavadní praxe rozchází se závěry vyjádřené nyní NSS. Domnívám se, že jen z toho, že § 77 návodně a pro potřebu větší jistoty výslovně vypočítává náležitosti výroku rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný z přestupku uznán vinným, nelze dovozovat, že jiné rozhodnutí než o vině tyto náležitosti nemá, nemusí, či dokonce nesmí mít. Pak by jiný typ rozhodnutí (typicky o zastavení řízení) absurdně nemusel obsahovat ani popis skutku (zmíněný v § 77 PřesZ), kdy skutek je myslím třeba popsat vždy, či výrok o náhradě nákladů řízení (opět zmíněný v § 77 PřesZ), který je třeba uvést, např. i když je zastavováno řízení o návrhovém přestupku, kde jsou náklady ukládány neúspěšnému navrhovateli.

Dále nárok na náhradu škody, uplatněný poškozeným, je návrhem, resp. žádostí svého druhu, jíž je zahajováno adhezní řízení o náhradě škody (za podmínky, že je zahájeno i samotné řízení o přestupku), a o této žádosti je třeba i rozhodnout, byť by v případě zastavení řízení toto rozhodnutí znělo vždy stejně (poškozený se se svým nárokem odkazuje na soud). Myslím, že nelze někomu přiznat postavení účastníka řízení a procesní práva v jeho věci, a pak v jeho věci, resp. o jím uplatněném nároku, vůbec nerozhodnout.

NSS se dále myslím příliš soustředil jen na § 77 PřesZ a nevzal v potaz obecnou úpravu správního řádu, která se logicky vztahuje nejen na rozhodnutí o vině (které navíc nebylo vydáno), ale i na rozhodnutí o zastavení řízení, resp. na všechny typy rozhodnutí. Ustanovení § 68 odst. 2 s.ř. mj. stanoví, že „Ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení…“. Předmětem řízení o přestupku, byl-li uplatněn nárok na náhradu škody, je nepochybně i tento nárok, resp. otázka náhrady škody. Řešení této otázky pak dle § 68 odst. 2 s.ř. jistě musí nalézt svůj odraz i ve výroku rozhodnutí. Domnívám se, že pro určení náležitostí výroku rozhodnutí o zastavení řízení o přestupku je třeba postupovat spíše dle § 68 odst. 2 s.ř., nikoliv tyto náležitosti tvůrčím způsobem dovozovat ze speciálního § 77 PřesZ.

Dále se domnívám, že z dikce § 70 odst. 2 PřesZ („Jestliže škoda a její výše byla spolehlivě zjištěna a škoda nebyla dobrovolně nahrazena, uloží správní orgán pachateli přestupku povinnost ji nahradit; jinak odkáže poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody na soud nebo jiný příslušný orgán.“) vyplývá, že vždy, pokud nebyly splněny podmínky přiznání nároku na náhradu škody, bude poškozený se svým nárokem odkázán na soud, tedy včetně případů zastavení řízení o přestupku. Zde škoda rovněž zjištěna nebyla, neboť škodou se pro účely přiznání nároku na její náhradu (tedy škodou v užším slova smyslu) nutně rozumí pouze škoda způsobená přestupkem – ten však prokázán nebyl.

Konečně PřesZ výslovně připouští možnost nerozhodnout o nároku na náhradu škody pouze v případě, kdy poškozený zemře, viz § 70 odst. 3 PřesZ.

Pro úplnost se lze pozastavit i nad odkazem NSS na trestní řád (§ 172 odst. 1 písm. c) TŘ) – konkrétně je odkázáno na možnost zastavení trestního stíhání státním zástupcem v přípravném řízení, není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný. Odkaz na úpravu přípravného řízení trestního považuji za nevhodný, hovoříme-li v dané věci o zahájeném přestupkovém řízení, které s přípravným řízením nelze ztotožňovat. Dále oproti tvrzení NSS (usnesení o zastavení se nedoručuje poškozenému, je pouze vyrozuměn) může poškozený proti usnesení podat stížnost, viz § 172 odst. 3 TŘ. Konečně, což je asi nejpodstatnější, TŘ v § 229 odst. 3 uvádí, že „Jestliže soud obžalovaného obžaloby zprostí, odkáže poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody vždy na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.“ – Analogii s rozhodnutím ve věci samé poté, co proběhlo řádné soudní řízení, považuji za přiléhavější.

Oproti závěrům NSS a s ohledem na vše výše uvedené tak lze dle mého názoru naopak tvrdit, že nejen z norem správního práva, ale i z právní úpravy i praxe soudního trestání, vyplývá povinnost rozhodnout o uplatněném nároku na náhradu škody i v případech, kdy obviněný nebyl uznán vinným.

9. Rozhodování o části nároku na náhradu škody – rozsudek NSS ze dne 23.6.2011, č.j. 5 As 16/2011 – 106

V tomto případě poškozený brojil proti rozhodnutí správního orgánu II. stupně, který potvrdil rozhodnutí, jímž byl sice obviněný z přestupku uznán vinným (ze spáchání dopravního přestupku), avšak poškozený byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na soud. Konkrétně poškozený uplatnil čtyři dílčí nároky, a to náhradu za škodu na zdraví, náhradu za ušlý výdělek, náhradu za náklady na znalecký posudek a náhradu za hmotnou škodu vzniklou na vozidle. Poškozený dovozuje, že alespoň nárok na náhradu škody na zdraví a za znalecký posudek konkrétně a spolehlivě doložil, a dále (mj.) uvádí, i škodu na zdraví je nutno považovat za majetkovou škodu. Poškozený dále dovozuje, že správní orgán mohl rozhodnout i o části nároku na náhradu škody, což dle něj § 70 PřesZ nevylučuje.

Krajský soud se s poškozeným v jeho argumentaci neztotožnil, kdy k otázce uplatněného nároku na náhradu škody mj. uvedl, že náhrada nebyla doložena v celkové uplatňované výši, pročež nebylo možno návrhu vyhovět, a dále, že § 70 PřesZ s možností rozhodnout o části nároku nepočítá. Dodejme, že i stávající praxe správních orgánů aplikuje na § 70 odst. 2 PřesZ (viz citaci výše) výklad „všechno, nebo nic“. Tedy buď je prokázána škoda (přesně) ve výši uplatněné poškozeným, a pak je nárok přiznán, nebo nikoliv (např. je prokázána škoda nižší), a poškozený je odkázán na soud. Daný výklad je dlouhodobě obsažen i v komentářích Červeného a Šlaufa (viz i poslední vydání komentáře k PřesZ: Červený, Z., Šlauf, V., Tauber, M.: Přestupkové právo. Komentář k zákonu o přestupcích včetně textů souvisejících předpisů. 17. aktualizované vydání. Linde, Praha 2011, s. 151), kde se uvádí: „Nezbytným předpokladem pro přiznání nároku na náhradu škody poškozenému je spolehlivé zjištění škody a její výše. Ustanovení nepočítá s tím, že by správní orgán mohl rozhodnout popřípadě jen o části uplatňovaného nároku náhradu škody. Nebyl-li pro vyslovení povinnosti k náhradě celé uplatňované škody získán podle výsledků dokazování přesvědčivý doklad (…), odkáže správní orgán poškozeného s jeho nárokem zpravidla na soud.“

NSS nad rámec klíčové argumentace (viz níže) uvádí (shodně s krajským soudem), že i škoda na zdraví (bolestné) je majetkovou škodou ve smyslu § 70 odst. 1 PřesZ, jakkoliv správní orgány považují za „majetkovou škodu způsobenou přestupkem“ škodu na majetku, která je vyjádřitelná v penězích a která byla bezprostředně způsobena spáchaným přestupkem, přičemž újmu na zdraví za majetkovou škodu dle § 70 odst. 1 PřesZ nepovažují; jako ilustraci tohoto přístupu NSS odkazuje na vyjádření správních orgánů obsažená ve stanoviscích Veřejného ochránce práv sp. zn. 1964/2007/VOP/JŠM a zejména sp. zn. 2840/2007/VOP/VBG. Tento zužující výklad NSS odmítá, neboť rozlišování mezi „majetkovou škodou“ a „škodou na zdraví“ nemá oporu v zákoně. Naopak dovozuje, že škoda na zdraví, ale stejně tak i ztráta na výdělku (rozdíl mezi očekávaným platem a nemocenským), je majetkovou škodou ve smyslu § 70 PřesZ, již lze uplatnit v přestupkovém řízení. (Pro úplnost však dodejme, že shora zmíněné náklady na vypracování znaleckého posudku jsou spíše náklady účastníka, které si tento nese sám, viz § 79 odst. 3 s.ř.)

Ke klíčové otázce možnosti přiznat náhradu škody jen v části uplatněného nároku na náhradu škody pak NSS nejprve uvádí, že v případě spolehlivého zjištění škody a není-li škoda dobrovolně uhrazena, má správní orgán zásadně povinnost rozhodnout o uplatněném nároku na náhradu škody. Zákon pak dle NSS podmiňuje rozhodnutí o náhradě jejím spolehlivým zjištěním, nikoliv rozhodnutím o celém uplatněném nároku na náhradu škody. Dále, přestože PřesZ výslovně neřeší možnost rozhodnout byť jen o části nároku, nebrání prý dikce § 70 odst. 2 PřesZ takovému postupu za situace, kdy poškozený uplatňuje náhradu škody tvořenou několika dílčími samostatnými nároky, což není nijak neobvyklé. Ani z gramatického výkladu § 70 odst. 2 PřesZ, kdy zákon nehovoří o „celém“ nároku, příp. o „celé“ majetkové škodě, dle NSS nelze vyvodit, že o části náhrady škody nemůže správní orgán rozhodnout a musí poškozeného odkázat na civilní řízení. Pokud některý ze samostatných nároků splňuje podmínky přiznání nároku, je dle NSS správní orgán povinen o náhradě škody rozhodnout, byť nutně nerozhodne o celém uplatňovaném nároku. NSS pokračuje závěrem, že § 70 odst. 2 PřesZ nebránil správnímu orgánu rozhodnout o části uplatňovaného nároku poškozeného tvořeného samostatným dílčím nárokem, resp. nakonec uzavírá svoji argumentaci obecným nesouhlasem se závěrem krajského soudu, že „právní úprava § 70 přestupkového zákona nepočítá s tím, že by správní orgán mohl rozhodnout popřípadě jen o části uplatňovaného nároku na náhradu škody“.

Nastíněné závěry NSS nepovažuji a priori za nesprávné, byť vybočují z dosavadní správní praxe. Naopak svým méně formalistickým přístupem zřejmě více odpovídají zdravému rozumu. Pokud poškozený vznese vícero dílčích, přesně konkretizovaných nároků, byť skládajících se v „celkovou“ uplatňovanou škodu, a některý z těchto dílčích nároků je nepochybný a podložený, proč jej za užití volnějšího výkladu § 70 odst. 2 PřesZ nepřiznat (neuložit povinnost k jeho náhradě). „Nedorozumění“ mezi NSS a správním orgánem, potažmo krajským soudem, má myslím původ ve způsobu výkladu pojmu „škoda“ dle § 70 odst. 2 PřesZ – tedy zda škodou rozumíme škodu v „materiálním“ smyslu, příp. i dílčí škodu, nebo zda jí rozumíme doslovně a právě jen to, co poškozený navrhne (tedy zda škodou rozumíme nikoliv škodu, ale spíše vznesený nárok na její náhradu). Pokud škodou rozumíme jen určitý konkrétní, navíc „celkový“, nárok, pak jakékoliv mírně se lišící zjištění ohledně skutečně způsobené škody či dílčí způsobené škody bude v rozporu s tím, co poškozený uplatnil, což nás povede k nepřiznání celého nároku. Pokud však budeme rozlišovat mezi uplatněným nárokem coby procesním návrhem, a škodou v „materiálním“ smyslu (co bylo skutečně jako škoda zjištěno, resp. prokázáno, správním orgánem), pak není nezbytné, abychom se cítili být vázáni vzneseným nárokem (a rozhodovali „buď všechno, nebo nic“), ale lze rozhodnout o tom, co bylo jako škoda (či dílčí škoda) prokázáno. Tím už směřujeme i k odpovědi na otázku, zda lze přiznat i část nároku na náhradu škody (nikoliv jen dílčí samostatný nárok, jako v projednávané věci), je-li tato část škody (ne-li skutečná – neb prokázaná – škoda) spolehlivě zjištěna. Zřejmě ano, a jakkoliv to NSS výslovně neuvádí, vyznění rozsudku k tomuto závěru myslím směřuje. Rozdíl mezi dílčím nárokem jednoho „celkového“ nároku a částí „jediného“ nároku, je ostatně jen formální. (Pro přesnost – NSS jednou výslovně deklaruje možnost vyhovět dílčímu samostatnému nároku, jindy hovoří o možnosti rozhodnout o části nároku, a závěrem, bez dalšího vysvětlování, obecně označuje za nesprávný závěr, že PřesZ neumožňuje rozhodnout o části nároku na náhradu škody).

Lze očekávat, že v praxi bude cit. judikát NSS uplatňován správnímu orgány spíše restriktivně (pokud vůbec – alespoň zpočátku), a to tehdy, kdy bude skutková situace téměř totožná (tedy pokud bude uplatněno více dílčích, konkrétních, jasně ohraničených nároků, a o některém z nich bude možno rozhodnout). Vyřešení situace, v níž bude poškozený uplatňovat jediný nárok na náhradu škody (např. pouze za poškození věci) a bude možno rozhodnout o (částečné) náhradě škody alespoň v nižší, nesporné, výši, si však zřejmě vyžádá další judikát NSS, který by výslovně „posvětil“ i tuto možnost – tedy možnost přes absenci výslovné úpravy PřesZ přiznat byť jen část uplatněného nároku na náhradu škody.

Jakkoliv rozhodování o škodě i nadále zřejmě zůstane neoblíbenou částí přestupkové agendy správních orgánů, byli by úředníci alespoň zbaveni rozpaků tam, kde je sice uplatněný nárok „nadsazený“, avšak dílčí část (doložená např. i znaleckým posudkem) je nesporná, přiznat ji lze a škodu je tak možno alespoň částečně kompenzovat, namísto odkazu poškozeného na chimérickou variantu vymožení náhrady škody u soudu.

10. Adresa pro doručování sdělená účastníkem a odvolací řízení – rozsudek NSS ze dne 30.9.2010, č.j. 5 As 44/2010 – 56

Rozsudek se netýká přímo přestupkového řízení (přinejmenším z rozsudku není zřejmé, o čem správní orgán rozhodoval), avšak vzhledem k tomu, že se judikát zabývá otázkou doručování, tedy otázkou v přestupkovém řízení zásadní (snahy o zpochybnění doručení rozhodnutí jsou ze strany obviněných víc než časté), dovoluji si jej přesto uvést v rámci série o přestupkové judikatuře.

V daném judikátu bylo klíčové (resp. ve výsledku sporné) posouzení otázky, zda lze uplatnit fikci doručení na adrese uvedené účastníkem jako adresa pro doručování, a to i v řízení odvolacím. Písemností, která předcházela samotnému zahájení řízení, požádal účastník o doručování na adresu odlišnou od adresy trvalého pobytu, kdy správnímu orgánu, který v jeho věcech často rozhodoval, doslova uvedl, že „adresa na doručování veškeré korespondence je…“. Tuto adresu měl účastník (taxikář) jako adresu k doručování uvedenou mimochodem i v Centrálním registru dopravců. Následně však ve správní žalobě zpochybnil, že by této adresy bylo možno užít i v posledně probíhajícím řízení, doručováno mu prý mělo být na adresu trvalého pobytu a fikci doručení na adrese, kam bylo rozhodnutí o odvolání doručeno, nebylo možno uplatnit.

NSS, který rovněž vycházel z toho, že účastník samostatným podáním sdělil správnímu orgánu adresu pro doručování (pro řízení zahájená v budoucnu), nezpochybnil doručování provedené správním orgánem prvního stupně. Odlišný názor však projevil stran doručování správním orgánem odvolacím. NSS cituje § 19 odst. 3 s.ř. a zdůrazňuje, že „Nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování (…) kterou mu účastník řízení sdělí (…); taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu.“ Podání účastníka, kterým tento požaduje doručování na určitou adresu, je dle NSS nepochybně úkonem směřujícím vůči určitému správnímu orgánu, nikoliv ale vůči všem správním orgánům. Dle NSS adresa pro doručování sice může být sdělena i pro řízení, která mohou být zahájena v budoucnu, ale toliko u téhož správního orgánu, kdy tímto správním orgánem má NSS na mysli pouze správní orgán I. stupně, nikoliv odvolací správní orgán, kdy pro odvolací řízení či řízení o jiném opravném prostředku si prý účastník může zvolit adresu jinou. Závěr je takový, že pokud tedy byla pro doručování rozhodnutí o odvolání zvolena adresa k doručování sdělená správnímu orgánu I. stupně, nebylo postupováno správně (resp. v projednávané věci nebyla správní žaloba opožděná, jak soudil krajský soud, který vycházel z data doručení na adresu zvolenou k doručování písemností).

Nastíněný přístup NSS považuji za příliš formalistický, vycházející úzce jen z jazykového výkladu příslušného ustanovení správního řádu a v posledku nejen překvapivý, ale i nesprávný. Domnívám se, že pokud si účastník zvolí u určitého správního orgánu určitou adresu k doručování, očekává, že tato adresa bude používána po celou dobu řízení, tj. i v řízení odvolacím. Adresu k doručování účastník zpravidla volí pro to, aby se mohl s písemnostmi a rozhodnutími v tom kterém řízení skutečně seznámit. Není proto důvod domnívat se, že by účastník chtěl v odvolacím řízení doručovat jinam, resp. na jinou adresu, než na tu, kterou zvolil jako nejvhodnější. Jinde než u správního orgánu I. stupně zároveň účastník těžko může sdělovat, kam mu má být doručováno. Z formulace „(adresu) …kterou mu sdělí“ (viz výše), pokud jiného orgánu, kterému by bylo možno sdělit adresu k doručování, než správního orgánu I. stupně, zatím není (odvolací řízení ještě neproběhlo, také vůbec nemusí proběhnout, a o odvolání mohou rozhodovat i různé orgány), proto dle mého názoru nelze vyvozovat dalekosáhlé závěry. Odvolací správní orgán zároveň není jakýmkoliv (jiným) správním orgánem (mluví-li NSS o tom, že adresa je sdělena jednomu, nikoliv všem správním orgánům), ale správním orgánem jednoznačně určeným tím, že pokračuje v rámci odvolacího řízení ve správním řízení zahájeném na I. stupni.

Správní řád dále hovoří o adrese sdělené pro určité řízení (či pro více řízení v budoucnu), kdy správní řízení trvá od jeho zahájení až do případného rozhodnutí odvolacího orgánu, resp. řízení v I. a II. stupni tvoří jeden celek a jedno řízení, nikoliv řízení dvě, odlišná a na sobě nezávislá. Adresu pro doručování tudíž považuji za danou pro celé správní řízení (včetně části řízení o odvolání), jakkoliv je na počátku sdělována (logicky) jen správnímu orgánu I. stupně a jakkoliv není vyloučeno, aby v průběhu řízení účastník (třeba společně s podáním odvolání) tuto adresu změnil. (I § 19 odst. 3 s.ř. hovoří o řízeních zahájených, nikoliv např. vedených, u určitého správního orgánu.) Naopak si nemyslím, že po sdělení adresy k doručování v I. stupni by při dalším běhu řízení bylo třeba výslovného potvrzení doručovací adresy i pro řízení odvolací. Domnívám se též, že by účastník (v případě „nepotvrzení adresy“) byl velmi překvapen, pokud by odvolací správní orgán najednou doručoval rozhodnutí na jinou než jím původně zvolenou adresu – takový postup by naopak mohl považovat za projev „prohnanosti“ odvolací instance, která mu chtěla zabránit v seznámení se s vydaným rozhodnutím.

V konkrétní věci, kde se účastník snažil především zpochybnit doručovací adresu jako takovou, tak nakonec musel být překvapen nejen krajský soud a žalovaný správní orgán, ale i sám účastník, který nic z toho, co dovodil NSS, netvrdil. Závěrem doufám, že názor nastíněný NSS stran adresy k doručování zvolené účastníkem nenalezne širší odezvu v praxi, jinak je nutno připravit se na rozhořčené reakce těch, kteří „přece jasně řekli, kam jim má být doručováno“, avšak odvolací instance toto jasné sdělení „nerespektovala“ a „nesmyslně jim doručovala na trvalý pobyt, i když ví, že se tam neudržují“.

Jan Potměšil

56 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Vítám další příspěvek ke sporné přestupkové judikatuře.

Rozhodnutí NSS rozebírané sub 8. považuji, stejně jako JP, za zcela chybné, nerespektující platnou právní úpravu.

Pokud jde o rozhodnutí citované sub 9., tak bych se jeho závěru o možnosti přiznat část nároku, resp. jeden či některé z dílčích nároků nebránila. NSS se zde sice odklání od dosavadní praxe, ale vcelku logicky a argumentačně podloženě.
Docela bych se ovšem bránila tomu (a to i de lege ferenda), aby správní orgány mohly v rámci adhezního řízení rozhodovat i o části „nedělitelného“ nároku. Důvody jsou pragmatické. Adhezní řízení není podstatou řízení o přestupku a nemělo by jej proto zbytečně komplikovat. Jde skutečně jen o řízení adhezní (připojené), které má význam hlavně tehdy, pokud jde tímto způsobem vyřešit nárok na náhradu škody bez složitého dokazování a dalších s tím spojených úkonů. Nebylo by žádoucí, aby se adhezní řízení stalo vlastně dominantou celého řízení o přestupku. V této souvislosti je na místě si také uvědomit, že toto řízení je vedeno zhusta právními laiky (postrádajícími v oblasti majetkoprávních otázek potřebnou erudici); je zde řešena správními orgány a následně případně i správními soudy otázka soukromého práva, která primárně spadá do působnosti civilního soudnictví. V neposlední řadě je třeba mít na paměti prekluzivní lhůtu zániku odpovědnosti za přestupek. Složité dokazování ohledně náhrady škody by paradoxně mohlo mít ten důsledek, že odpovědnost za přestupek zanikne, poškozený tak stejně „ostrouhá“ a navíc pachatel vyvázne bez postihu.
Netvrdím, že možnost přiznávat nárok na náhradu škody i z části by nutně znamenala komplikace ve všech přestupkových řízeních, ovšem v řadě z nich nepochybně ano. Nynější, možná trochu drsný, přístup „Poškozený, prokaž rychle a jednoznačně vše, jinak máš smůlu.“ má své opodstatnění.

A neodpustím si poznámku ani ke třetímu z rozebíraných judikátů. Souhlasím s autorem postu, že NSS zvolil přepjatě formalistický přístup. Bude-li na něm trvat i v budoucnu, pak by asi měly prvostupňové správní orgány přikládat ke svému rozhodnutí pro účastníka řízení, který zvolil adresu pro doručování, i přípis, v němž by jej vyzývaly ke sdělení, zda chce na zvolenou adresu pro doručování zasílat i písemnosti týkající se odvolacího řízení. Nejlepší by přitom bylo formulovat přípis tak, že pokud nesdělí ve stanovené lhůtě opak, pak se má za to, že adresa platí i nadále. Je sice pravda, že ani zde by nešlo o sdělení adresy přímo druhostupňovému orgánu, nicméně vůle účastníka by zde byla snad již obtížněji zpochybnitelná.

Jitka Morávková

Saxána řekl(a)...

Doručovací adresa je ta, kde si poštu vybíráme (přebíráme). Někdo ve své schránce či krátkou cestou přímo od doručovatelky, na poště či na obecním úřadě (bezdomovci - často z exekutorské aktivity). Srovnej ČR a Nový Zéland, kde stát občany neobtěžuje povinným vlastněním občanského průkazu (asi stačí rodný list) a ani povinným stanovením trvalým bydlištěm (mají zřejmě jen právě tu potřebnou doručovací adresu). Tak navrhuji, aby se tento problém řešil z větší výšky.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad JM: Děkuji moc za komentář. Co se 1. judikátu týče, asi není co řešit, byť pokud někoho napadne další argumentace nad rámec uvedeného či naopak nad rámec odůvodnění NSS, budu rád. Nevešel se mi tam už (v daném kontextu nadbytečný) odkaz na Rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2009, č.j. 9 As 61/2008 – 46, který podrobně vysvětluje poškozenému, proč nemůže žalovat to, že obviněný nebyl uznán vinným, s čímž souvisí i Usnesení ÚS ze dne 7.4.2010, sp. zn. IV. ÚS 400/10 (absence nároku na trestní postih jiného).
Začnu-li pak od konce, tak ani nápad na výzvu typu "když neodmítnete doručování na XY i nadále, použijeme adresu i v odv.řízení" nepovažuji za tutovku, pokud zde NSS tvrdí, že adresa zkrátka platí jen v 1. stupni - navíc z nečinnosti lze dovozovat cokoliv, nikoliv jen souhlas. Nevím, co dalšího říct, než co jsem už napsal, zkrátka bych dané závěry NSS vůbec neaplikoval v naději, že to nebudou aplikovat ani ostatní - příčí se mi vycházet z něčeho, o čem jsem přesvědčen, že to je špatně.
Co se rozhodování o části nároku týče, tak zatím stále nevím, jak vyhraněně a k jaké interpretaci se přiklonit. Dikce zákona, oprostíme-li se od letité praxe, umožňuje řekl bych více možností. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že o přestupcích rozhodují často ne-právníci, kteří mají určitou průpravu na přestupky, ale žádný hlubší teoretický základ, natož aby měli hluboké znalosti civilu a problematiky náhrady škody, což není otázka jednoho odstavce a dvou judikátů. Proto se ztotožňuji s upozorněním na riziko komplikovaného projednávání náhrad včetně bolestného či nemajetkové újmy v penězích, kdy nakonec "kdo chce víc, nemá nic". Navíc přestupkové řízení má skutečně sloužit hlavně ke správnímu postihu a tam, kde je naděje na to přimět lumpa, aby škodu nahradil, se o to přestupkáři snaží i tak - třeba příslibem nižší sankce, ne-li jen napomenutí a odpuštění nákladů.

Guy Peters řekl(a)...

Podotýkám, že neexistuje nic jako „trvalé“ bydliště, neboť každé bydliště je již z definice trvalé.

Anonymní řekl(a)...

Pracuji na NSS a článek mě zajímal; bohužel když kliknu na odkaz v práci, vždy se mi objeví jen "Access Denied". Zdá se, že tady je to zakázané čtivo, takže se nedozvíme, kde jsme udělali chybu.
Filip Rigel

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad Saxána:
Možná jsem se v závěru vyjádřel nepřesně, resp. nikoliv slovy zákona, doručovací adresou jsem měl na mysli adresu, kam mělo být v daném případě doručováno, konkrétně "adresu pro doručování" sdělenou účastníkem ve smyslu § 19/3 (a § 20/1) s.ř. Pominu-li variantu datové schránky (ta má vždy přednost), tak se má doručovat primárně na adresu pro doručování uvedenou účastníkem, pokud nic neřekne, tak na adresu pro doručování uvedenou (sdělenou) v evidenci obyvatel, a pokud není ani jí, tak na adresu trvalého pobytu (příp. kamkoliv, ovšem nepřevezme-li, nelze uplatnit fikci). Adresa trvalého pobytu pak má de facto funkci "úřední adresy", a to i pro účely doručování, dokonce i kdyby šlo o ohlašovnu (viz i rozsudek NSS ze dne 31.5.2011, č.j. 2 As 28/2011 – 131).
Ad Guy Peters: s.ř. hovoří o "adrese trvalého pobytu" - důležité je to slovo "adresa" - s "bydlištěm" to nemusí mít nic společného. Byť se hovorově mluví i o "trvalém pobytu", "trvalém bydlišti" apod.
Ad Filip Rigel:
Tomu nerozumím - nefunguje odkaz na článek jako takový, nebo prokliky na judikáty? Aspoň stránky NSS na NSS fungovat musí, nebo ne? Mám to vyvěšeno příp. též na svých stránkách zde, také s prokliky a trochu přehlednější grafickou úpravou.

Guy Peters řekl(a)...

Co se týká „adresy“, to je umanutost MV. Je to totiž naprosto jasné, že bydliště i trvalý pobyt jsou adresou, byť trvalý pobyt je kromě adresy rovněž institutem cizineckého práva. Ale to už je chybou MV, že zavedlo tento pojem ve dvojím významu.

Anonymní řekl(a)...

Ad Filip Rigel - tu blokaci dělá "chytrý" program, kterým se kontrolují mj. i názvy článků, ke kterým se chce uživatel pracující v justici připojit na netu. Takže abychom se neflákali sledováním nemravností, tak mj. blokuje všechny adresy, kde jsou slova obsahující porn, takže třeba i "sporný", a další, které určitě rozluštíte - mORÁLní, ANALýza apod. Konkrétní stránku Vám mohou odblokovat počítačoví mágové u Vás na soudě, případně na ministerstvu.
Jiří Sýkora

Saxána řekl(a)...

Laický názor z praxe : Stát (moc soudní) musí striktně dodržovat zákony (Čl. 2 Ústavy). Správní řád je závazný postup (jaká-si forma, kterou nelze svévolně rozšiřovat). Jazykový výklad zákonů nelze pominout. Od TÉHOŽ (stejného) správního orgánu můžeme očekávat korespondenci na námi sdělenou doručovací adresu. Odvoláním se rozhodnutí z 1. stupně zůstane nepravomocným a účastníci by měli být poučeni o tom, že doručovací adresu je třeba oznámit znovu či nově i pro účely řízení nadřízeného orgánu. Je dost důležité, aby se zaměstnanci správních orgánů začetli i do HLAVY II správního řádu a používali vlastní hlavu. Správní řád + zvláštní zákon, se kterým konkrétně zaměstnanec pracuje ve své funkci, by měl vlastnit na svém pracovišti nejen pro sebe, ale i pro účastníky řízení k nahlédnutí. Často jsou však tito (i nesprávně) seznamováni s právem pomocí metodických pokynů ministerstev či svých nadřízených. Řešení přestupků je vůbec na pováženou. Jedna pracovnice (bez zapisovatelky) samotná v malém kamrlíku zpovídá účastníky (každého samostatně), samojediná rozhodne! Doručování důležitých přípisů by dle mého názoru mělo být výhradně oproti podpisu, ignoranty je možno překvapit policejním doručením. Na závěr mám ještě na srdci právo na soudní ochranu garantované LZPS, kdy by mělo být nepromlčitelné (bez lhůt ?), nezadatelné a nezcizitelné (bez povinného advokátního zastoupení), nezrušitelné (soud by měl věc posoudit z hlediska svých možností a popř. předat kolegům soudu jiné specializace, aby odmítnutím žaloby právo na soudní ochranu nezmařil).
M. Chalupová, v nedávném čase zastupujíc bezúplatně, čistě ze solidarity s člověkem v nouzi spoluobčana v rozličných věcech, na základě plné moci přibližně tohoto znění : Já, ………. zplnomocňuji M.Ch. k zastupování ve všech věcech v jakémkoliv místě i čase VŽDY v mé přítomnosti a spoluúčasti. Tímto textem jsem podpořila právo účastníka na jeho jedinečnost. Zdaleka nemá tolik svobody účastník, zastoupen v soudním řízení advokáty na základě plné moci procesní…

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad Saxána:
Opravdu myslíte, že i při jazykovém výkladu je třeba adresu pro doručování v jednom správním řízení sdělovat 2x? A co logický a teleologický výklad? Generální plnou moc předloženou v 1. stupni také nedávám 2x, aby mi nedoručovala odvolačka jinam. Btw. na tohle žádná metodika není, a pokud vím, aspoň ÚZko (a většinou aspoň pár komentářů) má každý úředník, tím spíše na přestupcích.

Martin Bílý řekl(a)...

FR: je to asi pravda. Kamarád dělá v úřadě s podobnými restrikcemi. Když jsem v jednom diskuzním foru o historii použil v příspěvku slovo "hardcore" (ve zcela jiném významu, než je nastíněn výše), napsal mi mail, že si nemůže zobrazit prakticky celé vlákno kvůli mému příspěvku:-)

Anonymní řekl(a)...

Ad Jiří Sýkora: Díky moc. Lepší je se dívat na sPORNé věci doma.
F.R.

FORTUNA řekl(a)...

ad F.R. 29.8.11, 7:42

asi není na NSS vše ztracené, když tam nacházejí uplatnění lidé se smyslem pro humor. Možná kandidát na Rozsudky ala Klíště na psu?

U Příbrami je obec zvaná Pičín. Tam se asi nikdo nemusí bát, že by soud nějakou poštu doručil, nebo vůbec vytiskl!

Mirek Vorlický

Saxána řekl(a)...

Vážený pane, děkuji za spolupráci. Opravdu si myslím, že je důležité ctít zákony, v případě, že se nám nezdají, něco podniknout, pokusit se je změnit. A bude to možná velká akce.
Ne každý má adresu stabilní. Správní řízení trvá značnou dobu, někdy se přestupek stihne i časem „nestihnout“. Účastník řízení může mít tu „přechodnou“ adresu brzy jinou (udržuje se u jiné milenky apod.). Ve vyjádření účastníka záleží na každém slovu, (kterým orgánům závazně sdělí místo a pro jaký čas), dal by se pro tuto situaci vymyslet i jednoduchý text : „ Požaduji doručování každým správním orgánem v této věci /i jiných věcech v budoucnu/ až do … (termín pobytu na chatě, skončení řízení sacum prdum, doživotně) na tuto adresu : …..“
Srovnání s generální plnou mocí bych viděla takto : Generálně občan povinuje stát k doručování na adresu trvalého bydliště. A platí to skutečně absolutně, i když přeskočí z obecného soudu na ústavní.
V procesním právu musí být logika již zakomponovaná . Pak již Bůh s námi. S úctou k právu M.Chalupová PS. Mám za prokázané, že ÚZ úředníkům stát nedopřává (asi z úsporných důvodů pro porevoluční gradující legislativní smršť).

Anonymní řekl(a)...

Díky za velice zajímavý post ze správního práva, též se hlásím k názorům ad 10. rozebíraný judikát (reps. 3 dnešní) , že NSS zde zvolil přehnaně formalistický přístup.

Pěkný zbytek léta

P.Kolman, Brno

Anonymní řekl(a)...

Mno, to je přesně ta praxe. Od doby, kdy v odůvodněních uvádím chytré názory tady z blogu nebo dokonce z literatury, tak mi dva ze tří "mých" krajských úřadů šlapou na krk prakticky v každém rozhodnutí, a nedej bože, když dám do odůvodnění trochu té lidské - jak uvedl ve svém postu Jan Vučka "babičkovské" logiky - se zlou se potáži.
Beru to jako formu praktického semináře nebo cvičení, ale občas to opravdu zamrzí...

A nedávno jsem si dokonce(!) dovolil (kolega Potměšil to má asi na stole) podat odvolání proti usnesení krajského úřadu o určení věcné příslušnosti úřadu, protože to už krajský úřad chce, abychom prováděli právní cvičení na téma "věcná příslušnost při pokračujícím přestupku" a neposačuje jim stručné odůvodnění typu, že "přestupek vyšel najevo v obci X, protože tam byl spáchán poslední dílčí útok a následně to bylo oznámeno na policii", ačkoliv byly spáchány útoky v i v obcích Y a Z a Žet. Obec X se toho chce zbavit, a ačkoliv je postižený přestupkem a případní svědci v obcích X,Y,Z a Žet, tak to pošle do trvalého bydliště pachatele na druhém konci kraje, s tím, že je příslušný s ohledem na trvalé bydliště, protože nebylo zjištěno, kde k přestupkům došlo.

Taková "právní cvičení" bohužel občas velmi obtěžují. Ve své praxi jsem vyzkoušel snad všechno - od ignorace, kdy jsem odkládal co šlo, přes projednávání všeho možného, až po právní cvičení v teoreticko-právní a akademické rovině s využitím všech možných výkladových metod.
Výsledek ovšem žádný, protože krajskému úřadu se nelíbí vlastně nic.
Bohužel, spíše je to tak, že velmi záleží jaký úředník to dostane na stůl, protože ani kraje nemají jednotnou doktrínu. Když po odeslání spisu zavolám na kraj kdože to má, a dozvím se to, tak vím až se 95% jistotou, zda mi spis kraj "omlátí o hlavu" či nikoliv, a potvrdí mi rozhodnutí.

K tomu pouze mohu dodat, že až budu jednou na interpretační výši, že budu zvládat perfektně výklad teleologickcý s uplatněním doktríny metody historické, komparativní a systematické, a vše to pěkně doložím, tak nebudu na pozici přestupkáře...

Tady si dovolím velmi tvrdě zkritizovat ministerstvo vnitra, které již 10(!) let připravuje nový zákon o přestupcích, do procesu projednávání přestupků nesáhlo od roku 1990 ani jednou, a výklad v kontextu se správním řádem je zcela nekonzistetntní (stanoviska se mění podle toho, jak se úředníci zrovna vyspí nebo kdo odejde), výkladově chaotický (nejednotná výkladová doktrína) a občas i svévolný.

Posledním počinem MV je diskuse nad centrálním registrem přestupků, na který stejně nebudou peníze (jak se ve vládních a parlamentních zprávách neustále opakuje), zamítnutí návrhu na sankci "zákaz pobytu", který ačkoliv byl prakticky doslovně opsán z trestního zákoníku, tak při řízení u přestupků jej nelze ze zcela nesmyslných důvodů uplatňovat (viz zde http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&t=431 a podívat se na usnesení vlády, které připravovali úředníci MV a úředníci ÚV.

Řízení o přestupcích zjednodušit, nutné zformalizovat, ne-nutné odformalizovat, spřesnit definice a pojmy či postupy se správním řádem, a "teoretickoprávní cvičení" typu zda je odložení rozhodnutí nebo nikoliv, a jakého druhu či zda-li je domluva rozhodnutím nebo jiným opatřením na místě, a zda mohou domluvu udělovat i správní orgány za měsíc nebo jenom bezprostředně atp. atp. (takových věcí je tam asi 30) zcela eliminovat => stručně řečeno nepřipustit dvojí (ale i trojí) výklad procesních ustanovení.


Občas se stačí inspirovat třeba na Slovensku, kde si to s domluvou "vyříkali jednou pro vždy" a zcela jasně definovali její význam, a samozřejmě jí podřadili pod rozhodnutí, ale nikoliv sankční opatření.

Judikatura NSS, a jejich mnohdy těžkopádná argumentace hraničící i s opravdu čistou právní filozofií, je pouhým důsledkem neskutečné legislativní fušeřiny, která je dílem ministertva vnitra a jejích zaměstnanců, a to i současných - kolega Potměšil promine (nic osobního), ale je to tak.

Patrik Šebesta

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad PŠ:
Vaše odvolání na stole nemám, ovšem i bez znalosti spisu si dovoluji upozornit, že jako ne-účastník se nemůžete odvolat proti usnesení o určení místní příslušnosti, takže nevím, proč tak činíte. Obecně pak platí, že i když lze s některými usnesenímu diskutovat, je podstatné, aby někdo s řízením vůbec začal.
Co se nejednotnosti rozhodování týče, snad to nebude horší než u soudů - vždy tam máte konkrétní osobu a nemůžete chtít, aby byla stroj a všichni mysleli a psali stejně. Jaky Vy žehráte na kraje a MV, já mohu žehrat na soudy - vždy je někdo "nad Vámi". Neberte to tak, že máte nárok na jeden (Váš) výklad, ale že je to systém, který administruje rozhodování, nikoliv že by zajišťoval Pravdu. Pokud se mi něco nelíbí nebo nezdá, tak diskutuji a píši - třeba "Sporné přestupkové judikáty". Pokud máte okruh nějakých zajímavých věcí, třeba i jen ze správní soustavy, kde je dle Vás výklad pochybný či nejednotný, můžete také něco napsat (ta pochybení popisujete natolik obecně, že dost dobře reagovat nelze).
Co se nového PřesZ týče, je třeba vzít v potaz i to, že zda nějaký zákon bude či ne, je především politické rozhodnutí. A jak sám víte, PřesZ rozhodně není tématem, které by politiky nějak zajímalo, bez rozdílu partaje. Zároveň si myslím, že "nový" a priori neznamená "lepší" - pracuje se Vám lépe s novým správním řádem? Samozřejmě s jeho přijetím vznikly nekonzistentnosti s dosavadní úpravou i aplikační praxí dle PřesZ, ale někdy je lepší konstantně něco vykládat než hurá něco nového připravovat (nikdy nevíte, co z toho nakonec vyleze). Dělat změnu jen pro změnu, tomu nerozumím. Ani ten stávající proces mi nepřijde špatný, byť některé detaily bych možná upravil. Ne ale vše od základu.
Co se týče údajně chaotické výkladové praxe, zkuste upozornit na konkrétní rozpory, ptejte se krajů nebo MV, existuje i poradní sbor ministra k s.ř., pište. Zatím nemám(e), na co reagovat. Přesto jsem přesvědčen, že MV vždy usilovalo v mezích možností o jednotný výklad a a minimalizaci "výkladových obratů". Máte tu ale i jiná silná ministerstva. Třeba MD a jejich dopravní přestupky.
Co se centrálního registru týče, je to opět o politické vůli (ne o úřednících a nutně ne ani o ministru vnitra), víc k tomu nemám co dodat.
Co se zákazu pobytu týče, dovoluji si upozornit, že zejména druhý návrh posl. Řápkové je děsivý slepenec, který je v praxi nepoužitelný. Nejsem a priori proti sankci zákazu pobytu (spíše pak zdržování se na určitém vymezeném místě), ale to, co bylo předloženo, aplikovat vůbec nelze (možná to na jiném místě rozeberu podrobněji). Jako přestupkář byste pak měl zpozornět, zda jde skutečně o vylepšení PřesZ, nebo zda nejde pouze o populistický hurá nápad, který má "vyřešit" dlouho neřešený problém tím, že jeho důsledky a vnější projevy přestěhujeme k sousedům.
Dovozovat souvislost mezi akademickými či právně-teoretickými výlety NSS v některých jeho judikátech (které však mohou být i užitečné a inspirativní) a "fušeřinou MV" je pak myslím zcela mimo mísu - jednak NSS podle mě není na MV a jeho údajné fušeřině nijak závislý (rozhodně se nějakými interpretacemi vnitra nenechá svazovat, pokud o nich vůbec ví btw tu máte také MD a další), a jednak si myslím, že ve svém celku je produkce NSS velmi dobrá a právě až na některé výjimky, o kterých pak píši, vůči NSS výhrady nemám a zaplať Pán Bůh za něj.
Na samý závěr pak uvítám i nějakou reflexi v postu diskutovaných rozsudků - vyjma příspěvku JM a komentářů stran doručování toho bohužel zatím moc nezaznělo.

Guy Peters řekl(a)...

Jaky Vy žehráte na kraje a MV, já mohu žehrat na soudy - vždy je někdo "nad Vámi". Neberte to tak, že máte nárok na jeden (Váš) výklad, ale že je to systém, který administruje rozhodování, nikoliv že by zajišťoval Pravdu.
Tohle bych podepsal.

Co se nového PřesZ týče, je třeba vzít v potaz i to, že zda nějaký zákon bude či ne, je především politické rozhodnutí.
To je sice pravda, ale sám víte, že některé věci prosadí experti bez ohledu na politiku; třeba nový správní řád. Neexistence nového zákona o správním trestání je zásadní pochybení MV, zejména kvůli konservovanému nesmyslnému rozlišování přestupků a jiných správních deliktů. Rovněž neustálé změny postoje MV v požadavcích na konstrukci správního deliktu theorii ani praxi správního trestání nesvědčí. Na druhou stranu je pravda, že zřízení správních tribunálů se bez politické vůle neobejde.

Taky si myslím, že NSS ve valné většině případů rozhoduje správně a inspirativně.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad GP:
Naprosto se ztotožňuji s tím, že chybí "obecná část" a základy procesu pro správní delikty. Tedy zákon o správním trestání. Současná roztříštěná úprava základů odpovědnosti a proces jen dle s.ř., kdy se kde co odvozuje buď z trestního práva nebo analogicky z PřesZ, je špatný, mírně řečeno. Je pravda, že spíše než nějaký nový PřesZ, který bude opisovat starý, chybí toto.

Anonymní řekl(a)...

JP, děkuji za rychlou reakci.

Neberte si to opravdu osobně, ale jak nasal Guy Peters, a jak jsem to myslel já předtím, tak třeba zákon o přestupcích je expertní a nikoliv politický zákon. Ti v něm možná budou pouze dělat nějakou drobnější lidovou tvořivost.

Rozhodně nechci nikde tvrdit (svou jedinou pravdu), ale když zavolám s nějakým dotazem na KÚ, a od třech úředníků uslyším tři zcela odlišná stanoviska, tři KÚ na danou věc mají také absolutně odlišná stanoviska, tak se nezlobte, ale něco tady je špatně. Nejde o právní názory v hmotněprávním ustanovení, ale abych dělal pro každý kraj například jinak vypadající a obsahující odložení věci, tak to je opravdu dost zvláštní. Opravdu je mi jedno, jestli se o odložení (§66PřZ) bude psát usnesení, opatření, úřední záznam nebo se to načmárá tužkou někam do rohu na košilku, ale když jeden kraj chce, aby to bylo "opatření", druhý "úřední záznam" třetí načmárat na košilku, a pokud bych působil třeba v KHK, tak tam požadují na dopravě formu usnesení, a na třeba StČ je jim to jedno, tak je zde opravdu něco velmi špatně.

Sám víte o problému "domluva". jsou zde dva názory (slyšel jsem dokonce i třetí), vy máte jeden názor... já si mohu myslet třeba opak, ale v praxi mi to dost stěžuje jistotu mojí práce, a to dost zásadním způsobem. Tady je nutná technická (a nikoliv politická) novela zákona, která to jednou pro vždy uvede jednoduše na správnou míru - ať tak nebo naopak, je mi to jedno, ale ať je tam 100% jistota.
K tomuto se stačí podívat třeba na slovenský zákon o přestupcích v aktuálním znění. Tam to vyřešili celkem jednoduše.

Další problém "návrhový přestupek" - sám poradní sbor pro správní řád a MV připouští dvojí výklad... oznámení přestupku vs. postoupení přestupku správním orgánem (opět kraje zastávají dvě resp. tři stanoviska) atd. atd. neřku-li například problematika procesu v přestupkových komisích, to je kapitola samo o sobě a tady vtipně dělám v každé komisi zcela odlišnou formu téhož úkonu (v jednom kraji postupuji sám, v druhém po projednání v komisi, a ve třetím je to komplet i s hlasovacím protokolem), odložení věci v jednom děláme podpisy dolu na "opatření" a v druhém komplet i s hlasovacím protokolem... V tom třetím, kde chtějí jenom čmáranec do spisu, tak se ještě nevyjádřili, zda budou chtít protokol o hlasování nebo dokonce zápis o hlasování návrhu při jednání komise.

Dále problematika dokazování a viz naše články zde o videozáznamech. dobrá nyní jako MV otáčíte, ale nad sebou nemám přímo Vás, ale kraje a jeden z těch tří krajů ve kterých působím, naprosto stále odmítá připustit videozáběry (soukromé osoby) jako důkaz, a taková rozhodnutí vrací, a to i v případě, kdy osoba jako svědek řekne "ano stalo se to tak a tak (popíše událost) a jako další důkaz ke své svědecké výpovědi mám video"... kraj to smete s tím, že tento důkaz je nepřípustný... výpověď jedné osoby bez dalších důkazů nevěrohodná(!) a in dubio pro reo to jistí - mě se to sice naštěstí nestalo, ale kolegům již ano.

To by potom člověk opravdu brečel! Co si mají potom lidé myslet o spravedlnosti? Ne v každé vesnici je "klondajk" a lidi to cítí dost špatně.

Další technická novela - proč se v přestupkovém řízení píše do příkazu odůvodnění? V trestním řízení, kde dostane i podmínku nebo dokonce i pár měsíců basy natvrdo se příkaz vyhotovuje BEZ ODŮVODNĚNÍ. Pouze výrok a poučení (tečka). Pokud si pachatel podá odpor, a prokáží mu to, tak může dokonce dostat i vyšší trest než je uvedeno v příkazu. U přestupků (co by logicky jednodušší formě trestního obvinění) to možné není. Proč?!

To jsou dle mého všechno technické a nikoliv politické novely.

Co se týká odvolání, tak pokud mi kraj do usnesení napíše, že se mohu odvolat, tak nešpekuluji a odvolám se:-) Pokud vím, tak usnesení o určení příslušnosti v 80% případů doručí pouze tomu správnímu orgánu, který s ním nesouhlasí a ve 20% oběma obcím (opět další procesní blbost - každý kraj, a dokonce každý odbor na jednom kraji to dělá jinak).

Patrik Šebesta

Anonymní řekl(a)...

Zákon o přestupcích by potřeboval již dávno v procesních věcech vyčistit. Jak ESLP uvedl, tak přestupky jsou obvinění trestní povahy, a tak tedy by se s nimi mělo zacházet.

Osm z desti sporných judikátů, jak o nich píše Jan Potměšil, není máslem na hlvaně NSS, ani správních orgánů v prvním stupni, ani odvolacích správních orgánů, ale gestora zákona, tedy právě ministerstva vnitra.

Podíváme-li se na judikatury NS v trestním procesu, tak NS roznodně nemusí složitě dovozovat "co to ten básník (zákonodárce) vlastně chctěl říci". Pokud se tak ojediněle stane, tak následně prakticky ihned přispěchá garant zákona ministerstvo spravedlnosti a pustí do parlamentu technickou novelu zákona, o které 90% poslanců ani neví, že tam je a proč tam je, a odhlasují ji.

Jakub Dressler

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad JŠ:
Jen velmi stručně - co se odkládání týče, MV má konstantně jediný názor. Že to kraje vykládají jinak, může MV řešit až k podnětu někoho "zdola" nebo v rámci konkrétního spisu, který k němu doputuje. Teď bych ale podnět nedoporučoval, jak jste mluvil o střídání osob, řada letitých právních názorů je v ohrožení velmi originálními výklady. Věnoval se tomu ale i VOP (min. chce odůvodnění odložení, byť nedovozuje povinnost formy usnesení - z ničeho to ostatně nevyplývá - to odůvodnění je zdůvodněno aspoň zdravým rotzumem a potřebou přezkoumatelnosti postupu).
Co se nahrávek týče, tak mě to velmi zlobí. Zde je ale MV, přes mé snahy, i nadále rezervované (byť ze zápisu, který to řeší, nelze dovodit, že by se nahrávky neměly připouštět). Proto jsem ten článek psal. Existuje i stanovisko VOP sp. zn. 5432/2009/VOP/IK, z něhož vyplývá použitelnost nahrávek, stejně jako starší stanovisko sp.zn. 4587/2005/VOP/MON. V Právních rozhledech č. 13/2011 je teď článek od Jakuba Morávka z ÚOOÚ "Kdy lze jako důkazní prostředek připustit záznam z kamerového systému?", kde se přes poněkud dlouhé vědecké expozé dospívá k témuž. Asi se čeká na nějaký výslovný judikát, ale osobně asi víc nemohu. Na další snad zareaguji v týdnu.

FORTUNA řekl(a)...

ad Jakub Dressler

4.9.11, 9:47

Jsem rád, že přestupky se začínají vracet, tam kam patří a kde byly: nejnižší forma trestného činu. Stačí aby se tam vrátily zcela a problémy zde popisované se vypaří, jak kdyby nebyly.

Mirek Vorlický

Jan Vučka řekl(a)...

Ad nahrávky a jejich použitelnost jako důkazu: inspirován dvěma obsáhlými články zde na JP jsem na to téma podnikl vlastní výzkum, jenž jsem shrnul v článku Nahrávky rozhovorů jako důkaz v trestním a civilním řízení, Státní zastupitelství 4/2011.
Zaměřil jsem se na audionahrávky z pohledu civilního a trestního řízení, nicméně snad by se část závěrů dalo nějak použít i na přestupky a videozáznamy. Zejména jde o zjištění, že dosavadní judikatura ÚS a NS k použitelnosti nahrávek bez souhlasu zachycené osoby není zdaleka tak jednoznačná, jak se traduje.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad JV:
Velmi děkuji za reakci, Váš článek si určitě opatřím. Jinak že ta judikatura není úplně konzistentní, je myslím zřejmé, byť mi přišlo, že v civilu platí "spíš ne" a v trestu "spíš ano" (plné znění mého textu i s poznámkovým aparátem a vším, co jsem k věci dohledal, viz zde) - nechám se ale překvapit a především poučit Vaší analýzou.

FORTUNA řekl(a)...

Když už, tak už. Domnívám se, ne, jsem si jist!, že Ústava ČR jiné trestání, než za spáchání trestných činů, nepřipouští. Trestání jinak než za spáchání trestných činů musí tedy být PROTIZÁKONNÉ. Teď, když Jakub Dressler uvádí, - a myslím, že otázka přestupků a podobně, začíná být i jínak aktuální (drogy a přestupky v ČR, přestupky řidičů v ČR a jinde v EU) - že tento názor je v souladu s Evropským soudem pro lidská práva, snad se najde nějaký právník, zde na JP, který vysvětlí, která část Ústavy ČR povoluje trestat občany jinak než za spáchání trestného činu. Mám na mysli pár takových právníků, ale nevím zda k tomu najdou odvahu.

Mirek Vorlický

Saxána řekl(a)...

Pane Mirku Vorlický, jste nominován na „povolávací rozkaz“ do nového Parlamentu. No a jak si to tedy vlastně věcně představujete? Přestupky se budou dále projednávat a sankce se stanoví až soudem když se přestupků jednoho občana nahromadí více (kolik a za jaké období), nebo s každou modřinou budeme zatěžovat přímo soud (občané z Kladna se opět zviditelnili a porvali se přímo v autobuse při návratu z exkurse v pivovaru) bezprostředně po zaviněném jednání nevykazující znaky trestného činu? Ty dopravní jak, než se řidiči stanou džentlmeny?

FORTUNA řekl(a)...

ad Saxána, 5.9.2011, 16:05

Saxána se obává, že soudy budou zatěžovány. Ještě po 2.sv.válce byl ale přestupek trestný čin. Na co jsou soudy? Především na ochranu práv (čl.90). Je třeba tedy se na jejich činnost dívat kladně. Když se občané na Kladně nebo jinde porvou a kromě modřin neutrpí žádnou škodu, kdo by měl zatěžovat soud a proč? Až bude přestupek zase trestný čin a policie bude trvat na tom, že třeba řidič porušil zákon a řidič bude tvrdit opak, policie bude musit připravit žalobu, zaměstnat právníka, aby u soudu dokázala, se všemi technickými aspekty věci, že řidič zákon porušil. Co asi udělá normální soudce, když policista bude požadovat, aby řidič byl potrestán za to, že neměl v lékárničce správný obvaz? Troufnu si říci, že policistu slušně vyhodí, už jen proto, že by neměl čas na řešení důležitějších případů. Policie se pak naučí obviňovat jen tam, kde je předpoklad, že soud nebude zatěžován případy, které se mají řešit maximálně policejní výtkou na místě. To samé bude pak platit pro celou státní správu. Navíc, tam, kde žaloba bude důvodná a správně žalobcem připravená, žádný rozumný člověk se nenechá hnát před soud a riskovat zbytečné výdaje a začne se chovat zodpovědně. Soud totiž chrání práva - tedy i těch, kteří jsou ohroženi bezohlednou menšinou. Potom, když činnost nevykazuje znaky trestného činu, tedy činu, který je trestný, proč se takovou činností zabývat? Jsme dospělí, ne?

Než se řidiči stanou džentlemeny? Chápu, že Saxána píše s nadsázkou.Mám její otázku chápat ale tak, že osoby, které prokázaly svoji schopnost řídit vozidlo, mají být nějak vychováváni? Pakliže ano, je nutno říci, že nic není nikomu do toho, zda je řidič hrubián nebo citlivka. Jediné, co smí kohokoliv zajímat,je, zda řidič svým chováním porušuje zákon. Kdo se stane džentlemenem, protože mu policista sebral peníze, nebo dal pokutu? Naopak, takový člověk má pak pouze pocit křivdy a zhořkne, anebo si vylije zlost na prvním slabším člověku, na kterého narazí. Vyjma případy, kdy pokuta je oprávněná a řidič to ví.

Najde se konečně ten právník,který vysvětlí, která část Ústavy povoluje DNES trestat občany jinak než za spáchání trestného činu?

Mirek Vorlický

Jan Potměšil řekl(a)...

Ne vše musí být v Ústavě popsáno - tam máte hlavně dělbu moci, nikoliv přestupky nebo třeba rozvody. Listina pak zaručuje základní práva a svobody, základy trestního procesu a obecně právo na spravedlivý proces, ale nelze chtít tam třeba úpravu správních deliktů. Podstatné je, že státní moc lze vykonávat pouze na základě zákona a v jeho mezích a způsobem, který zákon stanoví (čl. 2/3 Ústavy, čl. 2/2 Listiny), což je u přestupků zcela splněno. Jinými slovy právě citovaná ustanovení jsou oporou mj. pro správní trestání. A je-li správní trestání opřeno o zákon, potažmo o Ústavu – viz výše, nemůže být protizákonné, jak uvádíte. Dále správní orgány (úřady), včetně těch projednávajících přestupky, mohou existovat zase jen na základě zákona (čl. 79/1 Ústavy), což je opět splněno. Pak máte nějaké záruky spravedlivého procesu, které je třeba dodržovat, což se min. de iure děje. Dále z ničeho nevyplývá, že porušení norem veřejného práva, resp. porušení právních norem stíhané z moci úřední, musí posuzovat pouze soud nebo orgán, který se jmenuje soud. Počítá s tím třeba Úmluva o právech dítěte, když třeba v čl. 40/2/b)/iii) u záruk trestního procesu mluví o nezávislém a nestranném úřadu nebo soudním orgánu. Jakkoliv ESLP považuje za "trestní obvinění" dle čl. 6/1 evr. Úmluvy o ochraně LPZS i přestupek, neznamená to ještě, že o přestupcích musí rozhodovat soud. Jen že tím jsou kladeny určité nároky na úroveň procesu. Je to tak i v jiných zemích. Podotýkám též, že třeba v roce 2010 evidovala Policie ČR 749.333 přestupků, obecní policie pak celkem 1.357.617 přestupků. Správní orgány jich administrují (zpravidla po oznámení od policie) cca 500.000 ročně. Není tudíž ani reálně možné, aby se tím zabývaly soudy. Proto to dělá (na základě zákona) správa. Deficity na straně správy (ot.nezávislosti, nestrannosti) jsou pak kompenzovány možností soudního přezkumu ve správním soudnictví.

Anonymní řekl(a)...

Já bych jenom pro pořádek. Rozhodně moje diskuse nejsou proti Janu Potměšilovi, ovšem, když už poukazuje na sporné judikáty, tak by jako zaměstnanec MV měl se pokusit (a já věřím, že to dělá) protlačil určité věci na MV.

Pokud vím, tak vláda se usnesla, že se otevře zákon o přestupcích, zákon o obecní policii a zákon (jak jej osobně pracovně nazývám) o veřejné službě.

Na odborných komisích SMO budeme nyní s MV projednávat možnosti novely zákona o obecní policii (podle mého je zpotřebí zcela nový zákon s upravenou koncepcí) a zákona o veřejné službě (návrh MV s několika variantami).

Co se týká zákona o přestupcích, tak vezmu-li to stručně, tak jakékoliv složité právní výklady a odkazování se na judikaturu a (jak já lidem říkám "právní cvičení") rozhodně neprospějí základní podstatě a smyslu tohoto zákona - generální a individuální prevence, tj. předcházení páchání přestupků.

Mnohdy dokonce správní soudy a zejména NSS lituji, že se tomu musí oddávat, a vymýšlet vcelku složité právní konstrukce - viz odůvodnění k odložení věci u pozdě podaného návrhového přestupku, či různé analogie iuris s trestním zákonem či řádem (kupř. některé formy dokazování a důkazních prostředků, aplikace souhrnného a úhrného trestu a dalších "třicet" věcí).

Přesně jak jsem to napsal já, jak to jinými slovy napsal i Jan Potměšil - mezi námi jsou i kraje, ale nejenom to, mezi námi je 10mil. obyvatel této země, kteří logicky mají nárok na zcela jasná pravidla a srozumitelná a jednoduše pochopitelná ustanovení těchto pravidel, které říkají co se smí, co se nesmí a pokud se to poruší, tak jakým způsobem a v jakých mantinelech probíhá proces.

V současné podobě se proces projednávání přestupků zvrhnul v něco dosti obludného a zcela giganticky svázaného, a to říkám s vážností znalostí a zkušeností i z pozice přísedícího soudce. jako předseda komise na přestupek, kde někomu udělím "bububu" tedy napomenutí jsem nucen psát i odůvodnění v rozsahu deseti stran, a trestní senát v podobném skutku, který je ovšem přečinem to vyřídí "bububu" tedy třeba 5tis. pokuty, ani nepíše v příkaze odůvodnění. atd. atd.

Opravdu pouze u kolegy Jana Potměšila nechápu, proč nechce připustit, že je zákon o přestupcích v současné době již zcela zastaralý, překonaný (když už ne přímo "špatný"), a že je nutné provést rozsáhlou novelizaci, resp. úpravu procesu tak, aby odpovídala principu "trestního obvinění" jak jej chápe ESLP (jak uvedl Jakub Dressler), jakož i byly nastaveny pro všechny obyvatele jasná pravidla "hry", bez toho, abychom i jako správní orgány musely vysvětlovat věci, kterým mnohdy ani pořádně nerozumíme, nebo o nich nevíme.

ad FORTUNA
Ale přestupky jsou stále tak chápány. Jak je uvedeno, tak i ESLP je tak chápe. pokud vím, tak v odůvodnění se píše, že rozdíl je fakticky pouze v procesním způsobu řízení a v některých zemích v orgánu, který je projednává.
K tomu pouze dodat, že Magistrates soud v Británii a přestupkové komise v ČR, jsou nemlich to samé. Dokonce, paradoxně v ČR musí být předseda komise právník, nebo mít zvláštní odbornou způsobilost, což v británii předseda být nemusí - je to naprostý lajk, kterému je v takovém případě přidělen právní poradce ze strany magistrátu, který je úředníkem... ale to už se dostáváme do koncepcí trestních postihů jednotlivých zemí.

Patrik Šebesta

FORTUNA řekl(a)...

ad Jan Potměšil, 6.9.11, 8:57
JP se mýlí ve svých výchozích předpokladech a následně je celá úvaha vadná.

ÚSTAVA MUSÍ, MUSÍ V NÍ BÝT:
Ústava nemusí nic. Soustřeďme se ale na to, co Ústava je a co říká. Ústava je projev SVOBODNÝCH a ROVNOPRÁVNÝCH občanů, kteří v ní popisují jakých svobod a práv se vzdávají ve prospěch sobě samých a tedy i v prospěch společnosti a do jaké míry a jak taková společnost má fungovat.
Tedy říkají: Ano, já, my, všichni, smíme býti trestání a popřípadě i zbaveni své svobody, ZA PŘEDPOKLADU, že svým činem porušíme zákon a že o tom, zda jsme zákon porušili, rozhodne soud. Je naprosto zcestné a vadné dovozovat, že může přijít, de facto, jakýkoliv jiný zaměstnanec svobodného člověka a vymáhat z něj peníze, pokutu!! Pokus takového člověka (nejen zaměstnance správy) takto postupovat, musí být viděn jako hrubé porušování práv a svobod občanů. Není třeba toto dále rozebírat.

LZPS
Listina nezaručuje, to je hluboký omyl. Listina pouze popisuje stav, který je. Záruka platnosti jejího obsahu spočívá v nás, ne v tom, že je napsaná!

POČET PŘESTUPKŮ
V potřebě vyčíst přestupky a jimi takto argumentovat se odráží nevyzrálost české společnosti. Kdyby byl přestupek se nevyčúrat před procházkou a policie si přivlastnila "pravomoc" nás nechat stát půl hodiny v trenýrkách a čekat, zda se počúráme a pak nám sebrat 500,-Kč, protože nějaký znalec dokázal, že moč jsme schopni držet max. půl hod a něco, nebyla by situace ještě méně řešitelná?

Mirek Vorlický

Jan Potměšil řekl(a)...

Slíbená dodatečná reakce:

Ad J.Dressler:
Co se „sporných judikátů“ týče, tak 2 As 68/2009 – 64 (deliktní a procesní způsobilost mladistvého) je myslím zjevná chyba soudu, vyvrácená zároveň i jiným rozsudkem NSS, kde novely netřeba.
9 As 57/2008 – 35 (odkládání opožděného návrhu) je myslím excesem, který nemohl nikdo čekat, reakce však bude vhodná ex post, když už NSS možnost de lege ferenda určil za platnou de lege lata a nedořešil to.
1 As 28/2009 – 62 (více přestupků téhož pachatele) je myslím ve svých závěrech správný a je pravda, že daný problém bylo možno řešit už dávno (snad se tak brzo stane).
4 As 4/2007 – 46 (rozhodování v den jednání) je podle mě krok stranou, který rovněž nikdo nemohl předpokládat, opět však může být vhodná reakce ex post.
1 As 96/2008 – 115 (ne-koncentrace řízení u přestupků) jen vyložil něco, s čím se lze ztotožnit, netřeba novely. Leda komplexní zákon o správním trestání (změnou PřesZ nevyřešíte totéž u ostatních spr.deliktů).
2 As 69/2003 – 50 může být problémem MV, ovšem jen pokud budeme chtít trestat každé „pohoršlivé“ chování, i když v tom kterém případě třeba nikoho nepohoršilo.
3 As 58/2007 – 117 (přezkum blokové pokuty) myslím není třeba nějak reflektovat na úrovni MV, zatím je výklad pro správu vyhovující.
Nyní předložený 2 As 83/2010 – 84 je myslím opět zjevná chyba, kterou snad netřeba reflektovat novelami.
5 As 16/2011 – 106 by nebyl problém až do svého vydání, s ohledem na kontinuálně jednotnou výkladovou praxi – novelizace by ale mohla být.
5 As 44/2010 – 56 (adresa k doručování v 1. a 2. stupni) je myslím opět úlet, který nebylo lze předvídat, byť ex post by to k novelizaci možná bylo, pokud to vezmeme vážně.
Obecně však pochybuji o tom, že by na každý rozsudek muselo být reagováno novelou. Raději ustálený výklad než unáhlené reakci na každý exces.

Ad P.Šebesta:
Ad odlišná stanoviska – při „průzkumu trhu“ či „anketě“ většinou dostanete různá stanoviska – kdo se moc ptá, moc se dozví:-).
Co se domluvy týče, v zápisech z KD to bylo řešeno, pokud byste se tím řídil, i když pochybujete, neměl byste „ztíženou jistotu práce“.
Návrhové přestupky (ne-zahájení) by asi úpravu zasluhovaly, zejména po hýbání s dosavadním výkladem ze strany MV a po rozsudcích NSS stran odkládání.
Příkaz s odůvodněním má myslím svůj smysl. U soudního příkazu to už máte aspoň připraveno od policie/SZ, zatímco správa by rozhodla od stolu a zpětně by to bylo těžko přezkoumatelné. Také by se těžko ověřovalo, zda je/není o spáchání přestupku pochyb (což je myslím dost důležité). Tady si to chcete příliš usnadnit.
Co se týče „právních cvičení“, tak nemyslím, že byste si je ušetřil, kdybyste měl „nový, lepší“ zákon. Spíš naopak. Zde je myslím každá změna k horšímu. Viz nový správní řád – měl by mu rozumět každý starosta, ne-li každý občan, nerozumí mu ale ani mnozí úředníci. Přijetím „Trestního řádu a zákona č. II.“ nevyřešíte výklady NSS půjčující si z jiných právních odvětví, ale spíš ještě víc zkomplikujete život lidem i úředníkům a dáte soudům ještě víc prostoru pro „originální“ výklad.
Jinak berte mě prosím jako „J.P.-fyzickou osobu“, která zde říká své osobní názory, nikoliv jako představitele instituce nebo osobu za danou instituci odpovědnou – zde vystupuji soukromě.

Ad M.Vorlický:
Přesun skutkových podstat přestupků do jiného předpisu nebo před jiný orgán a změna procesu nemůže vyřešit problémy, nejen výkladové, které přináší život.
„Svět bez přestupků“ (zejména dopravních a hlavně mnou páchaných…) vypadá pěkně, než si uvědomíme, co by znamenala legalizace přestupkových jednání. Nejde o zákon ani o to, zda jsem postihován za t.č. nebo přestupek, ale že má svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Jinak kdybych četl dříve Vaše opakované ultimativní vymáhání odpovědi na dotaz (btw. na JP již vícekrát položený i zodpovězený), asi bych ani neodpovídal. Nejste-li však spokojen s odpověďmi na JP, máte možnost se prosoudit k NSS či ÚS, kde by reagovat museli (na rozdíl od čtenářů JP).

Saxána řekl(a)...

Čl. 39 a 40 LZPS neumožňuje „drobit“ trestné činy na přestupky. Přestupkový zákon je zřejmě nutno zrušit i pro nerovnost či diskriminaci v posuzování rozdílnou institucí (obecní úřad x soud .) I prvotní posouzení policejním orgánem (zda jde o přestupek či trestný čin) nesplňuje ústavnost, někteří účastníci mohou být zvýhodněni i naopak. Moc výkonná (policie a státní zastupitelství) nemůže rozhodovat o tom, že občan provedl něco nezákonného. Může věc jen prošetřit, provést výslechy a postoupit moci soudní, která jediná má právo konečného rozhodnutí a udělení případné sankce.
Však věcně : Okresní soud v Kladně snad stále ještě nerozhodl ve věci korupční 11 zaměstnanců Policie ČR – dopravní činnost, kdy z úplatků byli obžalováni již před mnoha lety. Je potřeba změnu soudních zaměstnanců či zákonů, kterými jsou vázáni? A jak jsou daleko s šetřením v Brně?

FORTUNA řekl(a)...

ad Patrik Šebesta, 6.9.11, 9:04
Je zřejmé, že PŠ tlačí stejný problém, jako mne. Proces projednávání přestupků se zvrhl v něco obludného a já jen dodám, že nešlo jinak. Jako hrad na písku, tak věc přestupku se musí, dříve nebo později, začít hroutit.

Tvrdí-li PŠ ale, že přestupky jsou v ČR chápány jako trestné činy, pak se mýlí. Mohu doložit aspoň jedním Rozsudkem pražského soudu, který VELMI trval na tom, že přestupek není trestný čin.
Tvrdí-li PŠ dále, že Magistrates´ Courts (MC) v Anglii jsou prakticky stejné jako přestupkové komise v ČR, je vedle jak ta jedle. MC jsou soudy nejnižšího stupně, kde se řeší nejnižší trestné činy, tedy porušení zákona, kterým se až do cca konce 50.let říkalo zde přestupky. Neboť MC je soud, dvě strany, které před ním stojí si jsou rovny. U přestupkové komise stojí na jedné straně státní správa (úředník a třeba policista) a na straně druhé občan, o jehož právech a povinnostech rozhodují zásádně orgány státní správy, úřady a policie, viz. správní řád. To není soud,to je fraška.
V Anglii je cílem soudu spravedlnost, byť v rámci zákonů. Není tedy třeba, aby u MC rozhodovali lidé s právním vzděláním, neboť se jedná především o aplikaci zdravého rozumu. Když je soudce právně kvalifikovaný, obyčejně rozhoduje sám.
Jednou se věc dostala před přestupkového úředníka,když jsem odmítl dát na ulici policistovi peníze. Když začalo být zřejmé, že policista nejen lže, ale že se sám neřídil dopravními předpisy, prohlásil, že se nenechá zpovídat a odešel! Kdyby byl u soudu v Anglii, riskoval by těžký postih a on by si nic takového ani nedovolil, protože nelze někoho obvinit z porušení zákona a pak chtít jít domů... Kromě toho,kdyby se policie nedostavila k soudu (nebo jiný orgán státní správy) celá žaloba by tím padla.

Přestupková komise X MC = nebe a dudy.

Mirek Vorlický

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad Saxána:
Nemyslím, že při tvorbě Listiny (2/1993 Sb.) chtěl někdo eliminovat postih za přestupek (ty jsou navíc v desítkách zákonů, nejen v PřesZ). Myslím, že trestným činem se rozuměl právě jen trestný čin, nikoliv široce pojaté "trestní obvinění" ve smyslu čl. 6/1 evr.Úmluvy, jak jej ESLP vyložil až později - myslím, že nejdřív r. 1998 - Kadubec proti Slovensku, Lauko proti Slovensku. Zde pak nebyl problém v tom, že bylo o přestupku rozhodnuto správním orgánem, ale že dle tehdejší úpravy na Slovensku toto rozhodnutí nebylo přezkoumatelné soudem, resp. že byl odepřen soudní přezkum tohoto rozhodnutí. Ani slovo o nepřípustnosti postihu za přestupek správním orgánem. A to se evr. Úmluva i naše (i slovenská) Listina v podstatě překrývá, min. co se otázek spravedlivého pricesu týče. Náznak zpochybnění jsem nezaznamenal ani ze strany ÚS, napadá mě jen nález ÚS sp. zn. III.ÚS 253/04, kde ÚS konstatoval ústavnost tržního řádu, pro jehož porušení byl podnikatel postižen za správní delikt. Kdyby něco podobného bylo protiústavního, asi by to ÚS (nejen zde) zaznamenal. Víc už nemám k věci co dodat a ponechám prostor ostatním.

FORTUNA řekl(a)...

ad Jan Potměšil, 6.9.11, 13:38
Ať si problémy,které přináší život, řeší s kamarády a s psychiatry každý sám. Soudy ať řeší jen to, na co kamarádi nestačí, nebo kde byl porušen zákon.

JP mi nabízí NSS a ústavní soud. Nechci se soudit. Je tu ovšem státní správa (SS), která se v ČR protiprávně zmocnila síly a obviňuje, "soudí", trestá a na občanech vykonává tresty. Dokonce rozhoduje, zda věc zařídí sama, nebo zda ji předá soudu! (Je třeba podpořit Saxánu, 6.9.11, 15:43, neboť píše správně.) Pro ten účel si SS vybudovala systém přestupků, pomocí kterého zachází s občany jako s nezbednými spratky a šikanuje je (někdy i seba sama!) pomocí aspoň přítomností své ozbrojené složky. Toto je možné jen proto, že lidé morálně, materiálně a intelektuálně zdecimovaní posledními 60, 70 lety nechápou o co zde jde.

LEGALIZACE PŘESTUPKOVÝCH JEDNÁNÍ
Toto je divný výraz, ale: o tom, kde končí moje svoboda a začíná druhá, je již rozhodnuto - ÚSTAVA a LZPS. Moje svoboda končí mým porušením zákona. Žádný úředník ani policista nesmí rozhodovat o nějakých jiných koncích mé svobody, formou přestupků, či jiných výmyslů, např. "trestních správních deliktů". (Zde na JP jsou právníci,kteří zpochybňují potřebu slovníku a přesnost překladů. Nedivil bych se , kdyby vyjádření ESLP bylo zde přijato stejným způsobem.)

JP vysvětluje (Saxáně, 6.9.11.21:48), že TRESTNÝ ČIN a TRESTNÍ OBVINĚNÍ jsou jen nějak volně spojené výrazy. To je útok na zdravý rozum. Zdravý rozum nesmí být právní teorií ani praxí likvidován, ale naopak propracován tak, aby sloužil spravedlivému a předvídatelnému řešení sporů. Věc PŘESTUPEK x TRESTNÝ ČIN je tak popletená a zamotaná, že není možno o ni konstruktivně debatovat. PŘ = TČ a problém padne. Nastanou jiné, ale budeme o krok dále.

Mirek Vorlický

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad MV:
Je-li spáchán přestupek, byl porušen zákon. Jde-li o předpis správního práva hmotného, platí to většinou i naopak. Když ukradnu salám nebo někoho profackuji, nebyl porušen zákon? Samozřejmě že ano - všechny přestupky (potažmo povinnosti, jejichž porušení je přestupkem) jsou upraveny zákonem (povinnosti min. na základě zákona, viz ten tržní řád). Přestupky si tedy nevymýšlí státní správa ani Schutzstaffel, s níž státní správu ztotožňujete. Zákony pak v souladu s Ústavou a Listinou schvalují vámi zvolení zákonodárci. Systém správních deliktů, vč. přestupků, je i v jiných zemích s podobnými ústavními systémy a zárukami, což cudně opomíjíte (nejblíže Německo, Polsko, Slovensko...). Neztotožňujete-li se se současným stavem věcí, reagujte na politické úrovni (např. žádejte, aby podvod za 1.000,- Kč byl trestným činem a pěst pod oko či ohrožování jiných vysokou rychlostí rovněž, nebo to naopak bylo všeobecně přípustné, protože na podvodníka, násilníka či piráta silnic nesmí krom soudce nikdo sáhnout). Zatím si ale platíte soudce, aby vás mj. trestali za trestné činy, a správní orgány (policisty, strážníky, obecní úřady a další), aby vás trestali za správní delikty, vše z vůle zákonodárce, zprostředkovaně tedy i z vůle vaší. U správy, která je povinna dodržovat zákon a tedy i z moci úřední postihovat správní delikty, jste se svými nářky na omezování vaší svobody porušovat zákon na špatné adrese. Problém je pak v tom, že mezi námi je dissens - tj. nikoliv konflikt, kde strany sporu vycházejí ze stejného pojmového a hodnotového systému. Zde se nelze domluvit (to zřejmě ani není účelem vašich příspěvků), pokud neakceptujete aspoň základní právní východiska a na právní argumenty, byť se jich často dožadujete, nereagujete.

Saxána řekl(a)...

Vázanost pojmu přestupek a trestný čin bych přirovnala k vázanosti pojmů zásnuby a svatba.
Ti nezatížení studiem práv mají velkou výhodu proti právníkům. Posuzují skutečnosti podle přirozeného práva, obyčejového práva, místních zvyklostí, zvyků vlastního rodu či rodiny, selského rozumu a svých zkušeností. Právník je v zajetí paragrafů (jedna bývalá studentka PF UK kritizovala učení těchto zpaměti), má z toho současného právního „pořádku“ možná těžké myšlení a nedokáže se často nad to povznést a myslet sami za sebe, ze sebe, většinou bohužel jen pro sebe. „Kopou“ většinou za nějakou instituci, politickou stranu, či pouze své postavení (s tím spojený příjem). Tito nemohou jít , jen šlapou (na místě). Však nejen na tomto blogu jsou dobří chodci - právníci. A brzy bude třeba nasadit nejvyšší rychlost, zbavit se zátěže a zapsat se do vrcholové knížky.

FORTUNA řekl(a)...

ad Jan Potměšil, 7.9.11,13:38
Již první věta vykazuje nedostatky. Než soud, pan Šebesta, pan Pospíšil i já budeme chápat přestupek stejně, nemá věta žádný význam. Následné zmatené úvahy o přestupku a TČ jen potvrzují, co jsem již o Př. napsal.
VĚC JE JEDNODUCHÁ: jsou zákony, jejich porušení je spáchání TČ, čin je trestný protože po jeho spáchání následuje trest. Toto je základ anglosaského práva, které funguje dobře. Většina snad bude souhlasit. Však ani Ústava ČR nepřipouští jinou možnost.

Opomíjím zákony Německa, Polska i Slovenska protože o nich prakticky nic nevím. I když, před rokem jsem se dostal do sporu s polskou policií, zde by to byl asi přestupek. Během 24 hodin musela policie mít hotovou žalobu před soudem. Po krátkém dokazování jsem byl volný a jaký měla policistka ze soudkyně respekt!
V Německu, mne zastaví policista, s tím, z porušení jakého zákona mne podezírá, nebo obviňuje.
Usuzuji z toho, že se řídí pravidly, která popisuje i Ústava ČR. V ČR mne nezřídka staví policie abych jí dal doklady a pak hledá z čeho mne obvinit. Jasné porušení práv a svobod.

Ano, neztotožňuji se se situací. Saxána a Patrik Šebesta snad ano?
Jan Potměšil pak dodává: VÁMI zvolení zákonodárci, Platíte soudce, aby VÁS trestali, Platíte správní orgány, aby VÁS trestali z VAŠÍ vůle, Omezování VAŠÍ svobody.
Dva postřehy:
Jan Potměšil nechápe podstatu věci a zřejmě se vidí jinde než MY. Nepřekvapujeme mne to - je to postoj typický pro státní správu. ONA NÁS trestá. ONA zásadně rozhoduje o NAŠICH právech a povinnostech.
Druhý: MY nevolíme zákonodárce, abychom měli SS a soudce,kteří NÁS trestají. MY volíme, abychom měli pořádek, právo a snad nějakou přiměřenou životní úroveň. Soudům jsme MY, asi ne Jan Potměšil, dali ústavou právo a i povinnost poskytovat ochranu právům. Soudy musí nezřídka trestat, aby ochranu zaručily. Skutečně nevím na čem, bych se s JP v této věci mohl dohodnout.

Mirek Vorlický

Jan Potměšil řekl(a)...

Zajištění práva a pořádku není možné bez (alespoň) možnosti tyto normy vynucovat. Trestání, ať už správní nebo soudní, není primární funkcí státu, ale je jeho součástí. Tady je (hlavně) řeč o trestání z důvodu, že se teď bavíme o přestupcích, nikoliv o jiných formách podpory a zachovávání zákona a společenských norem (represe není jediná ani všespasitelná možnost, byť při každém problému se okamžitě volá po "zpřísnění zákonů"). Norma bez sankce, resp. vynutitelnosti, existuje-li už, je ale zbytečná. Kdo by ji, zvlášť v Česku, potom dodržoval. Proto platíme veřejnou moc MIMO JINÉ aby TAKÉ trestala, resp. normy vynucovala, tedy včetně mě, mého souseda, mého hospodského, je-li třeba, jak jsem výše v nadsázce naznačil. Lze to brát i tak, že přes prostředníka v podobě veřejné moci hlídáme a případně i trestáme sami sebe, abychom zajistili stav, že se nesežereme a že příště budeme ochráněni i my. Na základě zákona a ústavního pořádku. Takže např. "Soudy musí nezřídka trestat, aby ochranu zaručily." S tím naprosto souhlasím. Takže jsme nakonec nalezli shodu.

Saxána řekl(a)...

Ad JP : LZPS Čl. 1 Lidé jsou svobodní a r o v n í v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, n e p r o m l č i t e l n é a nezrušitelné.
Srovnej r o v n o s t : Nezákonný čin (sousedské nakopnutí do zadku) oznámí poškozený na Policii ČR a ta zhodnotí, zda se jedná o přestupek (věc postoupí obecnímu úřadu na přestupkové oddělení) nebo trestný čin (věc postoupí státnímu zastupitelství k obžalobě). Poškozený může mít i pocit možného jiného poškození, než jen modřiny, protože je rekonvalescentem po operaci kyčelního kloubu.
Již zde je patrná d i s k r i m i n a c e – Policie ČR r o z h o d n e , zda o vině a trestu rozhodne územně správní orgán, nebo soud. Pokud dojde ke škodě na zdraví či majetku, pracovník přestupkového oddělení nemá kvalifikaci ani vhodné podmínky k tomu, aby vyslechl znalce a jeho posudek vyhodnotil. V případě zdravotního posudku jde o tzv. citlivé informace, které jsou ve zvláštním režimu zákona o osobních údajích. Řízení soudní je vždy veřejné (pokud se nejedná o mladistvé či cosi veskrze soukromého (byla jsem požádána o opuštění jednací síně při jednání o adopci dítěte /ve věci slyšení znalce/, protože na ceduli upozornění nikdo nedal a nejen soudy v Kladně příliš nepočítají s tím, že veřejnost bude se zájmem sledovat nejen jejich práci), pokud ne, rozsudek vždy veřejný. U přestupků je vše komorní, v tichosti se věci i zastavují. Pokud občan nemá doprovod, nemá ani svědka svého slyšení a svým způsobem si s ním orgán (i pouze jediná pracovnice v kanceláři)může dělat co chce. Občan musí na místě zhodnotit obsah protokolace, která je velmi důležitým podkladem pro rozhodnutí. Z pohledu opačného – tyto pracovnice jsou vystaveny i možnému konfliktu a nemají „za zadkem“ justiční stráž, jako je tomu u soudu.

FORTUNA řekl(a)...

ad Saxána, 7.9.11, 15:15
Ano, ano, ano. I když zásnuby, svatba x přestupek, TČ mi úplně nesedí. Možná protože jsem rodu mužského.

ad Jan Potměšil, 7.9.11, 22:23
Nic proti JP, neznám ho. Jeho názory však považuji za zcestné a nesprávné. Kost přijímám, musím však dodat, že je ohlodaná, jak se na kost patří. Zabývejme se tedy jejím masem.

Ústavou, tedy dohodou jak chtějí ve svém státě žít, se SVOBODNÍ a ROVNOPRÁVNÍ občané V Z D Á V A J Í svých některých práv a svobod, které jsou jinak N E O M E Z E N É. Ty,kterých se nevzdali, jim zůstávají. V jiném případě by celá Ústava byla na nic.

JP argumentuje výrazy: SPRÁVNÍ TRESTÁNÍ, TRESTÁNÍ PŘESTUPKŮ VEŘEJNOU MOCÍ, a dalšími.
Pomocí těchto výrazů (a za nepřítomnosti slovníka jazyka českého) páchá SS na občanech PODVOD, který jí však umožňuje jejich lhostejnost a demoralizace.
Občané se nevzdali svých svobod a práv do míry, kterou JP popisuje. Zmíněné výrazy NEJSOU, NEEXISTUJÍ a nelze jimi operovat. Ústavou jsou tři známé moci, jejichž PODSTATA spočívá v tom, že se navzájem omezují, hlídají a kontrolují, vše v zájmu práva, pořádku a všeho ostatního. Záruka toho všeho je v občanech republiky. Nic nového přece.

Mirek Vorlický

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad Saxána:
Přestupkové řízení není soukromoprávní pří, zde jde o vztah mezi státem a pachatelem. Poškozený zde nemá nárok na postih jiné osoby. Ani nárok, aby byl delikt posuzován tak či onak. To však nevylučuje, aby se domáhal náhrady škody či zadostiučinění v civilním řízení. Tam je v rovném postavení a sám vymezuje předmět sporu.
Je však pravda, že to, zda jde o t.č. nebo přestupek, je posuzováno různě. Tam, kdo mají "moc práce", zpravidla policie a státní zastupitelství dělají přestupky i z věcí jinde stíhaných jako t.č. I přestupek však lze postoupit jako t.č. (byť se to většinou vrací) a poškozený zas má opravné prostředky proti postupu policie či SZ. Určitá vzájemná prostupnost mezi t.č. a přestupky, jakož i určitá kontrola postupů, tedy existuje.
Diskriminaci pak můžete mít jen tam, kde na něco máte nárok. Nárok na určitý trestní postih však nikdo nemá, viz výše.
Co se možností přestupkářů týče, tak znalecký posudek udělat lze, občas se i dělá (často u dopravních věcí, ale dělal jsem ho i u ublížení na zdraví či u psychicky nemocného), znalce vyslechnout lze a posoudit obsah posudku také. Moc se to však nevyužívá, neboť posudek je drahý.
Řízení o přestupku pak má mnohé mouchy a veřejnou show bych z toho nedělal, už z úcty a soucitu k těm, kdo (a o čem) vypovídají, byť řízení na žádost účastníka, resp. obviněného, může být veřejné už nyní (viz § 49/3 s.ř.). Podobně máte právo na zastoupení jako účastník, a i v pozici svědka máte aspoň právo na právní pomoc, tzn. doprovod je v zásadě vždy možný.
Jinak pokud ještě dodatečně zareaguji na kolegu Šebestu, který žehrá na "obludné" přestupkové řízení, myslím, že by se divil, jak "obludné" by řízení bylo, kdyby se řídilo předpisem typu trestní řád. Podrobnost a složitost vždy není zárukou kvality.

Saxána řekl(a)...

Ad JP : Pokusím se o vhodný příklad k obhajobě své argumentace :
V civilním řízení se rozhoduje o rozvodu manželství. Představte si, že bezdětná manželství by rozváděla pracovnice matriky obecního úřadu, ostatní soud. Byla by to stejná nespravedlnost, diskriminace, n e r o v n o s t , jako je tomu nyní u rozhodování přestupků a trestných činů. Protože přestupek a trestný čin je ve své podstatě totéž. Jde o porušení zákona. Nemůže být jeden prohřešek rozhodnut státní mocí výkonnou (územně správním orgánem v působnosti přenesené), jiný prohřešek státní mocí soudní.
Zmiňujete : „Tam, kdo mají "moc práce", zpravidla policie a státní zastupitelství dělají přestupky i z věcí jinde stíhaných jako t.č.“
To je velmi závažné. Sám vidíte, že přesnou hranici mezi přestupkem a trestním činem lze těžko určit.
Diskriminaci můžete vnímat nejen v posuzování svého práva, ale i povinnosti. U trestního řízení soudního a přestupkového řízení máte povinnost účastnit se a strpět a snášet nezbytné úkony. I toto lze vnímat diskriminačně.
Řízení o přestupku je ze své podstaty stejné jako jednání trestní s ohledem na soucit či veřejné odsouzení. Společnost však potřebuje, aby se veřejnost soudních řízení zúčastňovala, je to jaká-si veřejná kontrola a současně prevence před porušováním zákona. Nejsme již v totalitní době. Pokud se Vám zdá obludný i trestní řád, navrhněte, co by se dalo zlepšit konkrétně.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad S.:
Jen k tomu trestnímu řádu - neříkám, že se má měnit trestní řád nebo že je špatný. Ale pokud kolega Šebesta (a často i já) kritizuje, že je přestupkové řízení regulováno vedle zákona i X judikáty, které nařizují to či ono a často si půjčují z trestního řádu, potažmo trestního práva (a nároky na kvalitu přestupkové řízení vznášená správními soudy vedou k tomu, že co by prošlo u trestního soudu, u nás neprojde, jinými slovy faktické nároky na trestní rozhodnutí mohou být nižší než na rozhodnutí správní), neznamená to, že přijetím podrobnějšího předpisu bude řízení "méně obludné". Puzení NSS postupovat dle trestního práva, nikoliv dle zvláštní úpravy vztahující se na správní, resp. přestupkové, řízení, nebude o nic menší, přezkum nebude méně přísný a prostor pro "upřesňující" judikaturu se spíš rozšíří.

Anonymní řekl(a)...

asi se dostáváme někam, kam jsme nechtěli...

Ad. Jan Potměšil:

Zákon o přestupcích
Asi oba mluvíme o něčem zcela jiném. Dovoluji si ovšem i těmto Vašemi výroky nesouhlasit, protože tady nejde o drobné niance ve výkladech NSS ke konkrétním aplikacím, ale o nutnosti výkladu analogie zákona, či dokonce analogie práva. Přihlédnu-li ke skutečnosti odlišných právních názorů mnoha lidí "co do toho mohou kecat", tak to celé řízení stěžuje, ba dokonce v mnoha případech znemožňuje.


Výklady a konzultace
Mno, když ve všech výkladech máte alibistickou doložku, že je to právně nezávazné a aktuální pro den vydání... ale to jen tak na okraj k dokreslení celkové situace.

A to nepovídám, o tom, že se mi stává, že při odvolacím řízení je dokonalá ignorace judikatury, kterou jsem v odůvodnění uvedl.

Stanovisko, že "domluva" není forma rozhodnutí, ale jiný úkon, a ještě navíc pouze na místě (tedy nikoliv ex post)
To nám přidělává více práce a máme víc starostí než užitku. U tak bagatelních věcí, které mohu označit za "kraviny", nemohu věc vyřešit domluvou třeba za týden, ale musím složitě psát odůvodnění do opatření o odložení, které navíc není dle názoru MV rozhodnutím, ve kterém sáhodlouze (krátce mi to kraj shazuje) či právně složitě musím odůvodnit, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty, zejména materiální stránka. A to vše za okolností, že oznamovatel (oznamovatelé "kravin" jsou velmi zákeřní) hnedle běží na kraj a stěžuje si. kraj následně si vyžádá spis, a hned řve, že tam mělo být zahájeno řízení... protože formálně to naplňuje znaky... protože podle nich, ale i MV se musí zahajovat kvůli každé kravině, co formálně naplňuje znaky. V lepším případě (a to těm osvíceným kolegům na KU děkuji a klaním se před nimi) zkoumá právě to odůvodnění v odložení věci (proto to sáhodlouhé odůvodňování).

Pouhé projednání věci v příkaze (logicky) nelze uplatnit, napomenutí je již sankce. Navíc se musí i v příkaze vydat písemně, protože nelze, byť se souhlasem, pachatele napomenutí vyhlásit ústně.

Se snakcemi, byť pouhým napomenutím, nechci u těchto "kravin" nějak jimi plýtvat, protože to má vliv například i na na držení zbrojního průkazu, zaměstnání u bezpečnostních sborů, a časem i zamětnání v celé VS, pokud projde nový zákon "o veřejné službě". vliv je dán tím, že pokud je 2x uznán vinným z přestupků §47 až 50, tak přijde o zbrojní průkaz, má problémy v práci, nebo jej do ní nepřijmou atp.
Podotýkám, že jde o "kraviny",které ovšem mohou významně ovlivnit život jedince, zvláště má-li pomstychtivého souseda.


Ad. Mirek Vorlický

Nikdy jsem nepsal, že přestupky=trestné činy, ale že ESLP řekl, že jde o delikty trestní povahy. To je pekelný rozdíl nejenom pro právníky, ale pro každého absolventa 1. třídy základní školy a nauky o množinách.
To pro pořádek.

Co se týká rozdělení sankcionizování mezi moc výkonnou a soudní, tak to není v rozporu ani s mezinárodními úmluvami o lidských právech a dalšími mezinárodními smlouvami k dělbě moci.
V ČR, SK a HU se praktikuje čisté rozdělení - přestupky/správní delikty státní moc a TČ soudy. U deliktů, které nejsou TČ v dalších okolních zemích, ale i prakticky v celé Evropě existuje kombinovaný způsob řešení a anglosaské právo jde spíše k soudnímu řešení, s tím, že umožňuje i kombinované řešení. V tom třeba není rozdíl mezi Vámi uvedeným polskem, ale i Německem, Rakosuekm, Itálii... ale i nově Chorvatskem či Slovinskem na straně jedné a GB včetně dalších zemí Commonewalth a USA na straně druhé.

Ve zkratce jde o to, že policista/ale i další úředník může věc vyřídit na místě v blokovém řízení nebo jakousi formou našeho příkazního řízení. A pokud s tímto řešením osoba nesouhlasí, tak se jde ke správnímu/magistrates/policejnímu soudu.

Dovedl bych si představit fungující systém i tady v ČR. Dokonce to kdysi O. Motejl jako ministr spravedlnosti, měl jako jednu z alternativ uplatnění práva v této oblasti. PSP to ovšem zamítla.


Patrik Šebesta

Saxána řekl(a)...

Pokud vidíme budoucnost v pouze soudním rozhodování při porušení zákona, bude linie obecného soudnictví v trestních věcech zřejmě bez účasti správního soudnictví. Vámi zmíněné puzení NSS by zřejmě zcela odpadlo.
Hodnotíme-li současnost, musíme přijmout fakt, že každé rozhodnutí musí být v souladu se zákonem. Nebo existuje snad nějaký právní předpis, který Vám nařizuje postupovat dle judikatury? Každý případ je přeci odlišný. Můj dojem ze současného správního přestupkového řízení je takový, že pracovníci jen velmi těžko zvládají skákat ze správního řádu na přestupkový zákon a naopak. Četla jsem část dost výborného komentáře k přestupkům, kde byl postup již „předkousán“ tak, že oba předpisy byly zakomponovány v celek. I pro občany je přestupkový zákon nešťastně napsán, než se prokoušete k informaci, zda máte právo nahlížet do spisu, musíte přečíst snad 3 paragrafy a pak se orgán stejně „zasekne“ a nahlížení poškozenému odmítne. Orgán má totiž často odlišné právní (v tomto případě spíše jazykově výkladové) názory. Však nenechala jsem se jako zástupce poškozeného odbýt a požádala o pomoc ochotného odborníka Ústavu pro jazyk český, který mě poučil (snad se dobře pamatuji) o přívlastku těsném, který „nakopl“ význam věty k právu poškozeného nahlížet.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad PŠ:
Velmi děkuji za reakci, včetně reakce týkající se systému správního a soudního trestání - výše, byv sám v diskuzi, už mě poněkud jímala beznaděj. Vyjádřím se jen k odložení - myslím, že pokud ta či ona věc není či zjevně nemůže být přestupkem, není důvod to neodložit, včetně případů, kdy to stojí na absenci materiálního znaku. To je zpravidla jasné už na začátku. Co je myslím špatně, je odkládání z důvodu "ono by se to stejně blbě dokazovalo" či "tyhle lidi sem stejně nedostaneme", ač oznámení zahájení řízení o přestupku objektivně odůvodňuje.
Ad S:
Co se judikatury týče, působí jednak silou přesvědčivosti a jednak silou "většího razítka" - pokud vím, že tak soud znovu rozhodne, měl bych to zohlednit. Je to i o právní jistotě všech.
Co se týče "skákání" z PřesZ do sř a naopak, nelze se tomu asi vyhnout, je to i v právu stavebním, živnostenském atd. Pravda, někteří úředníci neberou s.ř. moc v potaz, nebo tápou ve výkladu, ale co s tím. Aspoň základní práva účastníků by však měli mít v malíku, stejně jako mají být vstřícní při poučování účastníků a dalších dotčených osob. Neumožnit nahlédnout účastníkovi je pro mě nemyslitelné, je to jeho spis, ne můj.
Jinak napsat praktického průvodce řízením, kde je souběžně vykládán sř i PřesZ je mou výhledovou ambicí do budoucna (byť něco už jsem vyplodil při popisu řešení domácího násilí v přestupkovém řízení - jednou podrobně pro úřady a jednou stručněji pro oběti a pomáhající profese). Ve větším to zkusil Jemelka v malém beckovském komentáři (Jemelka, Vetešník - PřesZ-komentář), ale je to myslím málo praktické/bezprostředně málo použitelné (jinak komentář je výborný min. shrnutím a zohledněním judikatury i reflexí jiných výkladů, byť v pár věcech mám také výhrady).

Saxána řekl(a)...

Ad JP : Nemůžete předjímat, (pokud jste věštec, pak jedině nepracovně)a to ani na základě judikátu . Právní jistotu musíme cítit ze Sbírky zákonů. A to je to nejvyšší razítko. Každý případ je v něčem jiný. Judikaturu nechť čte ze zájmu kterýkoliv odborník, však ať s tím nejsou zatěžováni občané v rozhodnutích. Občan obvykle nemá doma po ruce Aspi nebo Lexis a rozhodnutí jiných soudů v jiném čase v p o d o b n ý c h věcech ve svém rozhodnutí nemůže zhodnotit, protože tyto texty nejsou přílohou rozhodnutí jemu adresovanému.
Navrhuji, aby rozhodnutí neobsahovala odkaz na judikaturu, pouze odkaz na ustanovení zákona. Zákony jsou totiž ze zákona povinny zpřístupnit občanům územně správní orgány, praktické by bylo, aby tuto povinnost měly i soudy - např. v kanceláři.

Anonymní řekl(a)...

ad Saxána
Asi si nerozumíme. nevidím budoucnost v překlopení přestupků do systému soudního v tom smyslu, jak jej chápeme dnes. Tedy, že by to dělal okresní soud v trestním senátu. To je naprostý nesmysl.

Asi bych doporučil si přečíst Prof. Hoetzela a literaturu z počátku 20. století. Dnes je to vnímání, i ve správním právu, trochu pokřiveno. Operujeme zde s termíny "policejní soud" soud apod., ale termín "policejní" je v právu Německém, ale i Španělském apod. chápán trochu širším, než obecně dnes je chápáno v ČR.

Pokud bychom se měli bavit konkrétněji, tak si osobně myslím, že hodně významnou ochranu poskytne právě skutečnost, že bude zásada žalovací. Soudy "nižší správní soudy" ovšem musí mít místní rozsah a znalosti, tedy maximálně správní obvod pověřeného obecního úřadu (ORP je již moc vzdáleno, protože jde zpravidla o 1/2 až jeden celý dnes soudní okres). vyšší nezávislost soudce, který může dělat i jiné věci - třeba předběžná opatření, co dnes dělají POU (§5OZ), drobné sousedské civilní spory apod. Ale to je dnes teorie.

Jinak musím souhlasit s Janem Potměšilem v posledním jeho postu. "Skákání" z/do PřZ a SŘ není problém. Problém je to, co v těch dvou zákonech není napsáno.

Kuchařku si chceme s kolegyní napsat také, kdy jsme přešli na CODEXIS, který umožňuje poznámky do textu a odkazy. Chceme tam překlopit ke každému §§ výsledky z konzultací KU (které seženem), i MV, chytrých knih typu správní právo či přestupkové právo od Jemelky-Vetešníka, Vedrala, apod., judikaturu a použité některé naše právní věty či použité konstrukce, jakož i právní konstrukce KU u odvolaček atp.
Hodně nám to ulehčí práci, když budeme psát odůvodnění v obdobných věcech... Ovšem bude to elektronicky a stále doplňováno. knižně by to nemělo asi moc smysl, s ohledem na vývoj literatury.

A co se týká, neumožnění nahlédnutí do spisu poškozenému (byl-li poškozený na majetku a přistoupil-li k řízení), tak tam by šlo o zásadní pochybení, které by mohlo mít i vliv na rozhodnutí ve věci.
Na druhou stranu, známe advokáty:-) pokud byl "poškozený" tak, že nevznikla MAJETKOVÁ újma, nebo nepřistoupil k řízení, tak není poškozený podle zákona, a samozřejmě, tam je na správní úvaze, zda mu to umožní. Důkazní břemeno je ovšem na něm, kdy musí dokázat, že má právní zájem nebo důležitý důvod.
Osobně to umožňuji i těmto "potencionáolním" poškozeným před a po skončení řízení. Důvod většinou postačí, že zvažuje podání žaloby o náhradu škody... U jiných "poškozených" to zpravidla nepovolujeme, a KU nám to (kupodivu) neshazují:-))

A ještě jednou k Janu Potměšilovi. To co uvádíte u odkládání, je
1) problém faktický a nikoliv právní, a nijak neodůvodňuje skutečnost, že by tam nějaká taková možnost měla být,
2) v mnoha případech je to věc názoru, zvláště v okamžicích, kdy KU trvá na zahajování ve VŠECH případech (a to mi zejména vadí)
3) i při prověřování snad platí základní zásady správního řízení a práva obecně. Ani vyšetřovatel neobviní, a státní zástupce nepodá obžalobu u trestných činů v okamžiku, kdy
a) nejsou absolutně žádní svědci a přímé důkazy
b) nejsou absolutně žádné, byť nepřímé důkazy
c) existuje tvrzení proti tvrzení.

To neudělají, protože jim to v prvém případě státní zástupce smete, nehledě na to, že podáním stížnosti na obvinění, se následně domůže býv. obviněný nemalé finanční částky na odškodném z neopodstatněného obvinění. v druhé řadě by obžalobu soud státnímu zástupci omlátil o hlavu, nebo pokud by státní zástupce na obžalobě trval, tak ho nechal vydusit a potom vyhlásil osvobozující rozsudek, případně to smetl na přestupek (jenom ke mě takové spisy putují tak dva tři ročně).

My, podle výkladu KU musíme zahájit řízení, tj. sdělit obvinění, a následně po provedeném neúspěšném dokazování, řízení zastavit - základní zásady SŘ neřku-li správního trestání dostávají dost "na frak".

Možná, byly-li by ty správní soudy, tak by situace byla podobná, jako u trestních věcí.

FORTUNA řekl(a)...

ad Patrik Šebesta, 9.9.11,12:29
Ano, PŠ nepsal přestupky=TČ. To jsem dovodil já. Snad bychom si měli ujasnit zákl.pojmy.

Byl PŘESTUPEK před.2.sv.válkou, a ještě i nějakou dobu po ní, TČ? Ano, či ne?

KRATIČKÁ ANALÝZA
Preface k ní: vysvětlení co je OBECNĚ TČ.

Potom:
Ve svobodné demokracii člověk nesmí být trestán bezdůvodně. K tomu, aby se tak nedělo, jsou soudy, které jeho právo chrání. Má-li člověk pocit, že je činěn pokus jej trestat neoprávněně, obrátí se na soud pro ochranu svých práv. Soud věc zváží a nedojde-li k závěru, že zmíněný člověk spáchal čin, který společnost nazývá čin trestný,tedy TČ, člověk nebude trestán. Předešlý režim byl zločinný, tento zákl.bod práva zlikvidoval, protože mu překážel v jeho zločinnosti. Odepřel lidem soudní ochranu, zlikvidoval slovník, zastřel význam slov a začal svévolně trestat občany. Aby takový přechod nebyl násilný a příliš všimnutelný (byly staré slovníky a knihy a jsou i dnes) SS zachovala slovo PŘESTUPEK, které každý znal jako TČ, ale změnila jeho význam. Toto je běžný postup - i církev napasovala narození Krista do slunovratu.

Komunisté jsou chytří a pracovití a tak ještě dnes si občané myslí, že je to tak správné. Za komunistů měl tento systém "hlavu a patu". Dnes jej ale používají lidé, kteří se sice nabiflovali paragrafy, normy, vyhlášky, atd., ale nechápou čemu sloužil dříve a čemu má sloužit dnes. Náš zákonodárný sbor k tomu navíc dodává další a další par. Celá věc se tedy zákonitě rozrostla do obludných a nezvladatelných rozměrů.

Pana PŠ vidím jako jednoho, který zřejmě chce svoji práci dělat správně. Tápe v tom ale jak "Maďar v kukuřici". Saxánu vidím jako jednoho,kdo správně intiutivně cítí v čem spočívá problém, byť je, myslím, ve svých závěrech jaksi ukvapená.

Státní správa, SS, chce mít přestupek tam,kam jej komunisté zasadili a představuje ji zde Jan Potměšil, který se pohybuje s arogancí a jistotou státního úředníka.On se považuje za člena VRCHNOSTI, která o nás rozhoduje (proto v okamžiku svého rozletu volně psal VÁS, VÁM, VAŠE - ne, nás, nám, naše) ale chce, abychom ho měli rádi a přijímali ho jako hodného člověka. Proto mu vadí SS pro státní správu a proto také ve svém příspěvku, 7.9.11, 22:23, se honem honem a aspoň naoko přidává k NÁM. (Porovnej Babička,Božena Němcová, hraběnka (skutečná ale) a poddaní.)

Závěr
Obludnost celé věci se zřejmě dostala do stádia, kdy brání i účelu, pro který celou věc komunisté sami zavedli. Možná, že Češi stojí na prahu času,kdy se budou musit rozhodovat zda chtějí být svobodní a rovnoprávní a nechat si Ústavu, nebo zda o jejich právech a povinnostech má na furt rozhodovat zásadně policie, úřady a jiné orgány SS a Ústavu vyhodit,nebo jen ignorovat. Šebestové a Saxány by asi měli spojit své síly.

Mirek Vorlický

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad Saxána:
Judikaturu nemůžete ignorovat. Je to soud, kdo závazně vykládá právo. Odkazovat jen na zákon, byť i s tím si řada lidí vystačí, může zastírat, podle čeho je vlastně rozhodováno. Judikatura je pramenem práva, i když učebnice teorie práva tvrdí opak. Pokud třeba NSS řekne, že rozhodnutí o určité otázce je přezkoumatelné soudem, je to dost zásadní sdělení, byť ze zákona přímo nevyplývá. Některá přelomová rozhodnutí NSS i ÚS jsou myslím i veřejně známá a je to právě proto, že říkají něco nového, nikoliv to, co už předtím bylo možno ze zákona jednoduše vyčíst. Jiná věc je, že není v silách mnohého právníka, natož pak laika, se ve všech odvětvích práva orientovat. Myslím ale, že to platí i pro "pouhé" zákony bez judikatury - často vídám laická podání, z nichž je zjevné nepochopení zákona. Přesto myslím, že stačí, když se člověk domáhá svých práv "intuitivně" - úředník by měl být schopen podřadit to pod příslušnou normu a občan má i poté možnost přezkumu u vyšších instancí či soudu. Že u toho soudu potřebuje většinou odborníka je daň za složitost splečnosti i právních vztahů.
Ad P.Šebesta:
Zpět k odložení: a) pokud zákon stanoví, že věc se odloží, pokud oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku, je to dle mě jasný pokyn zejména v situacích, kdy je jasné, že to či ono není přestupkem (že se mi něco bude špatně prokazovat, se ale nerovná, že to nemůže být přestupkem). b) Nedokážu posoudit, zda ten či onen KÚ trvá na zahajování všeho (paušálně - to by mohlo být v rozporu se zákonem - správní orgán má nejen prošetřovat a projednávat, ale nemá ani zbytečně otravovat). Když si ale vezmu počet odložení v praxi, tak nemám pocit, že by se tím 1. stupně řídily (tuším, že jde o cca 200.000 odložení ročně z nápadu cca 500.000 věcí). To, že budete mít často pocit, že KÚ něco dělá špatně a že Vás zbytečně buzeruje, je dáno Vaším zařazením v instanční hierarchii. Kdybyste byl na KÚ Vy, budou stejně nadávat i na Vás. Nikdy nemůžete dosáhnout absolutní shody se všemi. c) Co se argumentace trestním řízením týče, tak pomíjíte, že onen státní zástupce nepředloží věc soudu až poté, co vše prošetřil a dospěl k závěru, že se buď nic nestalo, nebo že to neustojí. Pokud ale Vám přijde jeden úřední záznam, nemáte prošetřeno ještě vůbec nic. V přestupkovém řízení máte minimalizováno přípravné řízení, a právě proto tam, kde se může jednat o přestupek, zpravidla rovnou zahajujete (bez úvodu v podobě zvaní k podání vysvětlení, abyste pak všechny otravoval ještě jednou). Pak po ústním jednání a prošetření všeho příp. zastavíte. "Tvrzení proti tvrzení" pro mě není argument pro nezahájení, i když je s oblibou využívaný. To, že někdo říká A a druhý B, ještě neznamená, že zde není podezření a není důvod k zahájení. Naopak záleží na Vás, co prokážete, jaké rozpory najdete, jak vyhodnotíte důkazy, občas se někdo i přizná nebo říká takové nesmysly, že rozhodně není nic ztraceno. Jinými slovy dokud jste žádné důkazy neprovedl, nemůžete k tomu přistoupit tak, že to řešit nebudete, neb to nepřišlo na stříbrném podnose. Řízení (vč.přípravného) dle PřesZ a TŘ máte opravdu nastavené jinak. Myslím, že pod 66/3/a) PřesZ toho chcete schovat mnohem víc, než zákonodárce zamýšlel a zapomínáte i na poškozené (resp. přestupkem postižené). Nevím, zda se pak nedostáváme k mimoprávním argumentům jako "mně se to prostě nechce řešit", "mám moc práce" apod.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ještě Post Scriptum pro kolegu Šebestu (a doufám, že se má reakce na Saxánu a P.Šebestu nenačetla 2x - pokud ano, prosím o ponechání pouze druhé, resp. poslední, verze): Abyste viděl, že odpor vůči zametání/odkládání věcí na základě "tvrzení proti tvrzení" není jen vrtochem úředníka, který už v prvním stupni nemusí pracovat, ale jde o mé konstantní přesvědčení, viz můj dřívější text zde, konkrétně část "4.2.2.3. „Tvrzení proti tvrzení“ a důkazní nouze".

Saxána řekl(a)...

Ad JP
Vaše : „Judikaturu nemůžete ignorovat.“
Moje: „Judikaturu m ů ž e m e ignorovat.“
Rozhodnutí soudů nejvyšších i nálezy ÚS se týkají jen konkrétní věci v konkrétním místě a čase a jsou po vykonatelnosti závazná jen pro orgány a osoby, kterých se konkrétní věc týká. V ČR je závazná pro každého jen Sbírka zákonů. V jiné zemi i jinak.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad S:
Ignorovat samozřejmě můžete cokoliv, zákon nevyjímaje:-) Ovšem s rizikem neúspěchu v řízení. K problematice judikatury zároveň vřele doporučuji: Kühn, Z., Bobek, M., Polčák, R. (eds): Judikatura a právní argumentace: Teoretické a praktické aspekty práce s judikaturou. Auditorium, Praha 2006

Saxána řekl(a)...

Ad JP
Domnívám se, že dobrý soudce judikaturu čte, má ji poté v podvědomí, však nekopíruje ji do svých vlastních rozhodnutích. Dále jsem přesvědčena, že každé rozhodnutí musí být originál, originální musí být i v odůvodnění, kdy považuji za nezákonné, pokud jsou v tomto uváděny odkazy na judikaturu. Taková rozhodnutí ztratí glanc výjimečnosti, jsou odbytá, nedotažená, „nečistá“. Ze strany účastníka řízení – ten má právo na právně bezvadné rozhodnutí „na křišťálovém podnose“. Rozhodnutí zatížené judikaturou občan neunese, jako pytel uhlí.
Z mého v 11.51 : „V ČR je závazná pro každého jen Sbírka zákonů.“
Z Vašeho :“ Ignorovat samozřejmě můžete cokoliv, zákon nevyjímaje.“
Mám tuto námitku k Vašemu přeformulování - je špatné.