úterý 5. července 2011

Jak snadno a rychle přijít o 150 tisíc korun

Právníci mají většinou despekt vůči lidem, kteří přijdou v důsledku nevýhodné smlouvy o peníze. I na stránkách tohoto blogu jsem viděl, byť jen mezi komentáři, posměšné narážky na údajné „hlupáky“, kteří si půjčují na nevýhodné úroky z půjček, a pak přijdou o barák. Nejlepším vyléčením z podobných sebevědomých myšlenek je asi jen situace, kdy se onomu sebevědomému nebo jeho blízkému stane něco podobného.


Před několika měsíci jsem viděl u mne blízké osoby nabídku k podpisu kontraktu, který, pokud by byl podepsán, by byl nejlepší cestou k snadnému pozbytí několika set tisíc korun. V daném případě šlo o oslovení majitele několika hektarů zemědělského pozemku ve středních Čechách na prodej tohoto pozemku za cca 1 milión korun. Dopis poslala realitní kancelář, která údajně měla též zájemce na koupi. Nabídka vypadala zajímavě, zejména s vědomím toho, že jinak byl výtěžek z onoho pozemku jeden pytel brambor za rok jako naturální splátka nájemného.

Realitka po reakci majitele pozemku reagovala bleskurychle a poslala smlouvu o zprostředkování prodeje nemovitosti. Když jsem do ní nahlédl, nestačil jsem se divit. Provize za zprostředkování činila 150 tis., navíc nárok na ní vznikal (alespoň podle mého výkladu) jen v důsledku (blíže nespecifikované) aktivity zprostředkovatele, aniž by bylo nutnou podmínkou dosažení výsledku smlouvy, tedy prodej pozemku. Takováto podmínka je sice neplatná (§ 774 obč. zák.), nicméně smlouva se pro jistotu neřídila vůbec občanským zákoníkem. Byla totiž sjednána rozhodčí doložka, přičemž rozhodce mohl rozhodnout podle „zásad spravedlnosti“. Rozhodce měl určit jeden z nejproblematičtějších rozhodčích „soudů“ u nás.

K podpisu smlouvy již nedošlo, neboť když byl zprostředkovatel upozorněn, že nic z uvedeného není pro vlastníka pozemku akceptovatelné, další jednání ukončil.



Je mi jasné, že rozhodčí doložka (podle níž by neinstitucionalizovaný rozhodčí „soud“ určil ad hoc rozhodce) byla podle aktuální judikatury neplatná. Přesto je dost pravděpodobné, že normální smrtelník, který takovouto smlouvu podepíše, sice žádný pozemek neprodá, ale z pařátů povinnosti platit 150 tisíc se nevyvleče. Jen málokdo totiž bude s to v rozumné lhůtě sehnat právníka a bránit se proti rozhodčímu nálezu, o jehož obsahu si nedělám iluze. Naopak, k nákladům za rozhodce přiskočí ještě náklady za exekutora, a celá suma se hezky zakulatí.

53 komentářů:

Law Phorum řekl(a)...

smutna realita. Musim rici, ze jde o pomerne beznou zalezitost (osobne jsem se s timto take setkal). Nicmene smutnejsi na danem je Vas predpoklad zneuziti rozhodciho rizeni. A nakonec nejsmutnejsi je to, ze tento predpoklad je dle meho zcela spravny. Rozhodci dolozka sice je zajistovacim institutem, ale ma predne snizovat naklady, a nikoliv obstaravat "objednanou spravedlnost". To vsak mnozi kvazirozhodci nechapou, resp. chapou, ale nerespektuji. Konstantin

Zdenek Novy řekl(a)...

Jeden zřejmě z mnoha smutných případů.

Rozhodčí doložku ve zprostředkovatelské smlouvě realitní kanceláře jsem měl v ruce asi před rokem. Také umožňovala rozhodovat na základě zásad spravedlnosti.

Doporučil jsem tehdy nepodepisovat, protože jsem viděl úskalí této rozhodčí doložky, jednak se mi zdálo, že právě zprostředkovatelská smlouva příliš dobře nedefinuje, za co vlastně má být realitní kancelář odměněna,což by v konečném důsledku bylo na interpretaci příslušného rozhodce jedné z tzv. rozhodcovských společností, který není podle současné úpravy limitován při aplikaci práva ničím než arbitrabilitou sporu.

Je dobře, že se chystá novela zákona o rozhodčím řízení, která by mohla přinést zlepšení. Wild-west rozhodčí řízení v ČR v kombinaci s privatizací vynucování práva do rukou exekutorů, by už bylo přespříliš.

Zajímalo by mě taky, kam se poděla úloha (nejen českého) státu při zajištění přístupu k soudu a fair trial...

Jan Petrov řekl(a)...

Posměšné narážky nejsou můj šálek čaje a myslím, že moderní civilní právo by nemělo vycházet vstříc osobě, která svou inteligenci / znalost práva zneužívá k oškubání toho, kdo takové štěstí neměl -- nebo kdo analýze smlouvy, kterou hodlá jako spotřebitel uzavřít, nemůže věnovat zdaleka tolik času jako společnost, která ji opakovaně používá ve stovkách transakcí.

Ale: v tomto případě sám tvrdíš, že smlouva je neplatná a rozhodčí doložka také. Tedy, někdo (respektuju, že je to osoba Ti blízká) podepíše smlouvu, na jejím základě je uvědoměn o zahájení rozhodčího řízení a přesto opomene rychle si najmout advokáta, který by jej zcela ubránil -- a stát za to může? To je jako tvrdit, že stát může za pokročilou nemoc toho, kdo se rozhodl, že nepůjde k lékaři.

(Přiznávám ale: ZRŘ obsahuje past na spotřebitele danou tím, že příslušnost rozhodců musí rozporovat při prvním svém úkonu v rozhodčím řízení -- aniž by o tom musel být poučen.)

Tvrdit, že smlouva je neplatná na základě § 774 obč. zák. ("Zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele."), je dost možná projev zničujícího zneplatňovacího/veřejnoprávního přístupu k civilistice: To, že určitá smlouva nenaplňuje definici smlouvy zprostředkovatelské, nemůže samo o sobě znamenat její neplatnost. Smlouva nemusí zapadnout do některé ze šablon, které připravil zákonodárce. Strany si samozřejmě mohou ujednat, že odměna bude vyplacena i na best efforts basis apod. -- postačí dostatečně určitě vymezit předmět plnění (což, uznávám, v Tvém případě možná nenastalo). Smlouvní typ je dán nikoli označením smlouvy, nýbrž jejím obsahem.

Jinak: MSp připravuje novelu zákona o rozhodčím řízení, která poskytuje spotřebiteli dostatečnou ochranu.

Jan Petrov řekl(a)...

Oprava: Novela zákona o rozhodčím řízení je již ve druhém čtení.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Pro poradek k Janu P.: Nerikam, ze je neplatna smlouva (jsem odpurcem zneplatnovaciho pristupu), ale dohoda o provizi (ta je v rozporu se zakonem).

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Petrov řekl(a)...

Dohoda o provizi není smlouva? Nebo to je část smlouvy? Ať tak, či onak, lze pod "zneplatňovací přístup" zahrnout tvrzení, že byť část smlouvy je neplatná jen proto, že vybočuje z definice určitého smluvního typu.

Otázka, zda smlouva (její část) naplňuje definici určitého smluvního typu, je pro posouzení její platnosti zcela bez významu. Pokud smlouva takovou definici nenaplňuje (zcela či ve své části), pak prostě jen představuje jiný smluvní typ, smíšenou smlouvu či smlouvu inominátní.

Jinými slovy, Tvá citace § 774 obč. zák. je, myslím, vadná již z hlediska koncepce neplatnosti. Teprve pokud by vůbec mohla nastat neplatnost pro Tebou tvrzený "rozpor" s § 774 obč. zák., nastupuje posouzení, zda jde o neplatnost úplnou nebo částečnou (oddělitelnost protiprávní části právního úkonu). Přitom co se týká oddělitelnosti, není sporu.

Martin Prokeš řekl(a)...

Ad ZK: Takováto podmínka je sice neplatná (§ 774 obč. zák.)...

NS 33 Cdo 696/2008 z 16.9.2009: "Obecně platí, že právo na odměnu (provizi) přísluší zprostředkovateli, jestliže zájemce uzavře se třetí osobou zprostředkovávanou smlouvu a jestliže tato smlouva byla uzavřena přičiněním zprostředkovatele, tj. v příčinné souvislosti s jeho činností, k níž se ve vztahu k zájemci zavázal (§ 774 obč. zák.). Není vyloučeno, aby si smluvní strany sjednaly co do vzniku nároku na odměnu režim odchylný, např. že povinnost zájemce poskytnout odměnu vznikne již zajištěním reálné a možné příležitosti k uzavření zprostředkovávané smlouvy (obstaráním příležitosti) bez ohledu na výsledek;..."

Nejde potom ale spíše o obecnou příkazní smlouvu?

Martin Prokeš řekl(a)...

Ad JP: To, že určitá smlouva nenaplňuje definici smlouvy zprostředkovatelské, nemůže samo o sobě znamenat její neplatnost.

Má-li smlouva podstatné znaky některého z upravených smluvních typů,
pak se smluvníci nemohou odchýlit od kogentních norem upravujících daný smluvní typ. Smlouva uvedená v postu je, mohu-li na dálku soudit, obecnou příkazní smlouvou - o zprostředkování nejde, protože ke vzniku práva na odměnu není třeba dosažení výsledku (reálné příležitosti uzavřít smlouvu). Nepůjde ani o obstarání prodeje věci. Nejde však ani o inominát, když sjednané lze podřadit typové smlouvě dle OZ.

Dle současného OZ bohužel není snadné vybrat si správný (tedy soudem preferovaný) smluvní typ. Např. smlouva o dílo - musí nebo nemusí být dílem hmotně zachycený výsledek činnosti? ObčZ mlčí, § 536/2 ObchZ požaduje hmotný výsledek, což by bylo lze vztáhnout i na OZ, protože jednotnost právního řádu, červený, šedý a černý komentář k OZ, atd.?

Jenomže § 61 AutZ říká: "Je-li dílo autorem vytvořené na základě smlouvy o dílo...". Přitom (autorské) dílo je individuálně určený nehmotný statek; skutečnost, že tento nehmotný statek může být fixován do hmotného substrátu, na uvedeném nic nemění. Mj. Telec & Tůma v černém kom. k AutZ uvádí (s. 578-579), že pojem dílo ve smyslu § 631 an. ObčZ má široký význam a nemusí být nutně hmotným výtvorem...

Klasikou k strašení malých právníků je pak úprava smlouvy příkazní subtypy inclusiv vs. zprostředkovatelské vs. o dílo vs. výkon závislé práce...

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Petrov řekl(a)...

Martin Prokeš:

Nevím, proč by smlouva měla být neplatná dle § 774 obč. zák. Vaše citace k tomuto závěru nesměřuje a především: Ve Vámi citovaném judikátu NS nezaujal žádný právní názor a dovolání odmítl jako nepřípustné.

Jinak v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 09. 09. 2009, sp. zn. 33 CDO 1977/2007 se uvádí:

"Jestliže odvolací soud svůj závěr, že účastníci uzavřeli neplatnou nepojmenovanou smlouvu, dovodil na základě úvahy, že ujednání o provizi odporuje § 774 obč. zák., podle kterého výsledek zprostředkovatelské činnosti má být dosažen přičiněním zprostředkovatele, a v případě soustavné činnosti pro zájemce by obsahově šlo o smlouvu o obchodním zastoupení, nevzal v úvahu princip privátní autonomie vůle stran v občanskoprávní oblasti a nesprávně uzavřel, že nepojmenovaná smlouva svým účelem odporuje zákonu.
...
I když smlouva ze dne 27. 1. 1994 výslovně nehovoří o tom, že žalobce má právo na odměnu za svou činnost jen v případě, že jeho přičiněním bude mít žalovaná příležitost uzavřít se třetí osobou smlouvu o prodeji svých výrobků, lze tuto podmínku vzniku práva dovodit analogickou aplikací § 774 obč. zák. Ustanovení o zprostředkovatelské smlouvě, jíž se smlouva ze dne 27. 1. 1994 nejvíce podobá, není kogentním ustanovením, od něhož by nebylo možno se odchýlit (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 33 Odo 938/2004), a jeho aplikací lze řešit otázky, které účastníci závazkového právního vztahu z nepojmenované smlouvy dohodou neupravili."

Jan Petrov řekl(a)...

Výše uvedené je reakcí na Váš první koment. S Vaším druhým komentem (kterého jsem si všiml až ex post) souhlasím.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

OK, zaver o neplatnosti provize beru zpet. Vtip one situace spocival spise v nejasnosti one podminky, ktery sel interpretovat tak i tak. Rozumny soud by aplikoval pravidlo contra proferentem, ovsem obavam se, ze smluvni rozhodce pravidlo opacne.

Situace se od nemoci (o niz hovori Jenda) lisi v tom, ze podvodnici v techto kauzach potrebuji v posledku akt statu, resp. verejne moci (exekuce).

Jan Petrov řekl(a)...

Zdeňku, děkuju Ti poslední koment. Doufám, že budu mít (pokud bych snad někdy byl na pozici, kdy bych měl "vždycky pravdu") dost intelektuální poctivosti na to, abych v diskuzi přistoupil na stanovisko druhé strany (zatím se snažím).

Omlouvám se, pokud to z komentů výše vypadalo, že Tě označuju za proponenta zneplatňování právních úkonů -- jednak si to nemyslím, jednak by to bylo vůči Tobě nefér.

Jinak nevylučuju, že to ustanovení o provizi je neplatné -- avšak dle jiného ustanovení než dle § 774 obč. zák.

Máš pravdu, že stát ingeruje v rámci svého mocenského monopolu. I tak mi ale připadá, že lze rozumně požadovat po straně, aby vyvinula nějakou aktivitu. Civilnímu právu je posuzování ex offo spíše cizí. (To má exekutor sám od sebe přezkoumávat každý rozhodčí nález, který by měl vykonat?) Kdo ví, že je stranou rozhodčího řízení a věc ignoruje, musí počítat s negativními důsledky. Jsou pro to dobré důvody, dané nutností vybrat si mezi následujícími scénáři:

1/ Pan Dobromil inicioval rozhodčí řízení dle dříve uzavřené smlouvy s panem Zlořádem. Ten věděl o důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy, ale aby věc prodloužil, vyčkával a teprve poté, kdy v rozhodčím řízení prohrál, napadl rozhodčí nález u soudu.

2/ Pan Ledabylý ignoroval probíhající rozhodčí řízení a prohrál; nyní mu hrozí exekuce. Následně v hospodě u stolu povídal, jak je ta dnešní justice hrozná. Přítomný advokát Samaritán se o případ začal zajímat blíže a poradil panu Ledabylému, že rozhodčí smlouva je vůbec neplatná a že má rozhodčí nález napadnout.

Můžeme přijmout jedno ze dvou pravidel: Buď říci, že (i) pravomoc rozhodců nutno napadnout relativně rychle, byť ne nutně hned při prvním úkonu a třeba i po předchozím poučení (a pak prospějeme panu Dobromilovi a vyslovíme, že pan Ledabylý má smůlu); anebo (ii) pravomoc rozhodců možno napadnout kdykoli (pak necháme pana Zlovolného vyhrát na úkor pana Dobromila, ale pomůžeme panu Ledabylému).

To pravidlo (ii) se mi tak úplně nelíbí. Ostatně i podjatost či místní nepříslušnost soudu nutno napadnout na prvním jednání. Strany by neměly mít možnost sabotovat řízení -- i pokud toto pravidlo způsobí prohru panu Ledabylému (který ovšem měl dobrou možnost pomoci si sám).

Aby řízení mohlo být efektivní pro ty, kdo náležitě hájí svá práva, musí (nikoli samoúčelně!) přinést některé negativní důsledky těm, kdo řízení ignorují.

Právo se může pokusit pomoci spotřebiteli sebevíce, ale není jeho chyba, pokud spotřebitel neprojeví jakoukoli snahu věc řešit.

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Myslim si, ze by rada techto veci mela byt soucasti vychovy trebas v obcanske vychove ci necem podobnem. Namisto dlouhych seznamu literatury by mel kazdy stredoskolak najit ve vyuce pouceni, jak se v beznych situacich podobne teto branit, resp.trebas pochopit, ze rozhodovani podle "principu spravednosti" nemusi byt vzdy to prave orechove a ze rozhodci "soud" neni uplne soudem.

Jan Petrov řekl(a)...

Jojo, to jsou určitě důležitější poznatky, než že lípa je náš národní strom a čeština nejkrásnější jazyk na světě... Obdobně finanční gramotnost.

kocour řekl(a)...

ZK + JP:

Souhlasím. Spojil bych to i do jednoho předmětu, pracovně tomu říkejme "právní a finanční gramotnost". A bylo by to určitě nejen o rozhodčích doložkách ...

Nelze se neustále odvolávat na to, že lidi jsou hloupí a můžou si za to sami. Notebene ne v situaci, kdy právně-finanční negramotové převažují. Pak je třeba dát jim šanci stát se "gramoty".

P.H.

Martin Prokeš řekl(a)...

Ad JP

ZK, pochopil-li jsem jej správně, argumentoval původně v postu, že vazba vzniku nároku zprostředkovatele na odměnu jen na jeho činnost bez ohledu na dosažení výsledku, je neplatná pro rozpor s §774 ObčZ. Možnou neplatnost pro neurčitost nechávám stranou.

Na judikát jsem odkazoval proto, že soud (prvního stupně) v něm dospěl k názoru o možnosti odchylného ujednání o vzniku nároku na odměnu, tedy opačnému než zastávanému v postu. Ve spěchu a díky "právní větě ASPI", jsem přehlédl, že nejde o názor NS, ale rekapitulaci názoru prvostupňového soudu, za což se omlouvám a děkuji za upozornění.

NS (doufám :-)) ve Vámi citovaném judikátu s odkazem na 33 Odo 938/2004 i judikátu citovaném mnou níže patrně dospívá k názoru, že § 774 ObčZ je dispozitivní.

Není to ale spíš tak, že § 774 je kogentní, protože definuje smluvní typ (úplatnost, dosažení výsledku-obstarání uzavření smlouvy*) a pokud nenaplním jeho znaky o smlouvu zprostředkovatelskou vůbec nejde?

*na tom, zda je výsledku dosaženo již obstaráním reálné a možné příležitosti (červený kom., s. 2320) nebo až skutečným uzavřením zprostředkované smlouvy (černý kom., s. 2289), není shoda. NS je zřejmě na straně černého kom viz 33 Cdo 3900/2008): "Není-li tedy odchylného smluvního ujednání, vzniká zprostředkovateli právo na odměnu až samotným uzavřením smlouvy. Zprostředkovateli proto nenáleží odměna za zprostředkování, jestliže k uzavření smlouvy nedošlo, přestože k tomu vytvořil podmínky."

kocour řekl(a)...

P.S.:

Vezmu-li si medicínu, existuje určitá suma znalostí, která patří k obecnému vzdělání: Když někoho bolí hlava, vezme si paralen, umí použít náplast, většina lidí zná základy první pomoci.

Vezmu-li si právo - nula.

Co podle vás by mělo patřit k základnímu právnímu vzdělání? Pojďme zkusit dát dohromady alespoň nějaký základní koncept, co z oboru právo by se lidi měli dozvědět už ve škole.

P.H.

Law Phorum řekl(a)...

Ad kocour:
1)úvodem bych dal důraz na základní zásady přežití v právním státě = (a) nejdříve čtu, pak podepisuji, (b) když nerozumím, ptám se, (c) když nerozumím, nepodepisuji, (d) vlastnictví využívám, nikoliv zneužívám, (e) neútočím, (f) bráním jiného, (g) když se soudím, nechám se zastoupit
2)dále bych zkusil: „Hvězdné nebe nade mnou, morální zákon ve mně“, ale to asi nebude příliš populární,
3)namísto výkladu o soudní soustavě bych navrhoval výklad o existenci ObčZ a ObchZ aj.,
4)navázal bych informacemi o možnostech pořízení si ÚZ, resp. odkaz na zákony na internetu,
5)informace o bezplatném právním poradenství [o tomto již měla post dr. Šimáčková],
6)a hlavně je třeba mít v hodinách i praxi [což mimo jiné chybí i na právnických fakultách],
7)řekl bych, že vše výše uvedené je (by mělo být) vlastně právním vědomím každého jedince,
8)a nakonec otázka: kdo by to učil?

Konstantin

Jan Petrov řekl(a)...

Martin Prokeš:

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 01. 2008, sp. zn. 30 CDO 411/2007: "Podle ust. § 774 obč. zák. zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele. Činnost zprostředkovatele směřuje tedy jen k nalezení potencionálního smluvního partnera pro zájemce, nikoliv k samotnému uzavření smlouvy. Závazek zprostředkovatele vyplývající ze smlouvy podle § 774 obč. zák. je splněn vyhledáním třetí osoby a je již věcí zájemce, zda s ní sám smlouvu uzavře."

Ale správně by z uvedené citace nemělo plynout nic převratného. To, zda povinnost k úplatě vzniká teprve uzavřením zprostředkované smlouvy, anebo již získáním reálné možnosti zprostředkovanou smlouvu uzavřít, je primárně dáno vůlí stran. V prvním kroku nutno vyložit, co strany chtěly -- a teprve poté poznáme, o jaký smluvní typ se jedná.

Jinými slovy: Nelze postupovat primitivně ve stylu: je na tom napsáno smlouva o zprostředkování, a tak je to smlouva o zprostředkování ve smyslu obč. zák., a tedy povinnost k úplatě vzniká již získáním reálné možnosti uzavřít zprostředkovanou smlouvu, protože to říká judikát NS a červený komentář. (Označení smlouvy však může představovat výkladové vodítko.)

Diskuze, zda je § 774 obč. zák. kogentní, mi připadá poněkud metafyzická (učebnicové vymezení pojmu kogentní je pro tyto účely příliš vágní. Stačí říci, že platí dva závěry: (1) Není v dispozici stran učinit ze smlouvy určitý smluvní typ, jestliže tato smlouva nenaplňuje jeho znaky; a (2) Žádná ochylka od definice smluvního typu nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy. (Neplatnost smlouvy však může nastat, jak jste správně uvedl, pokud smlouva objektivně naplňuje určitý smluvní typ a je v rozporu s některým jeho kogentním ustanovením.)

Jinými slovy: strany nemohou předefinovat zákonné smluvní typy (právě jen tolik má na mysli § 263 odst. 2 obch. zák., když říká, že od základních ustanovení se nelze odchýlit), avšak nejsou sankcionovány jen proto, že se od určitého zákonného smluvního typu odchýlily.

Jan Petrov řekl(a)...

Jinak místo "jak jste správně uvedl" patří "jak jste mě správně opravil". Ego se omlouvá.

Anonymní řekl(a)...

Nechci být zbytečný skeptik, ale myslím, že právní a finanční výchova nevyřeší vůbec nic. Tyhle společnosti cílí na průměrné lidi a náš školský systém se bojím vyniká pouze ve standardizaci svěřených dětí. Nikdy nelze výkladem postihnout všechna rizika, předmět s pevnými osnovami naopak usnadní přípravu strategie, kterou absolventi předmětu neprokouknou. Dětem je třeba vštěpovat praktické rady - když mi nějaká milá slečna nabízí volání zadarmo, může si mě všímat spíše kvůli sobě než kvůli mně; velká společnost je možná méně důvěryhodná než soused; když mi někdo něco nabízí, času je skoro vždy dost... - ale jak jim je chcete vštěpovat a nechat je vymýšlet obdobné, když toho třeba není schopen ani jejich učitel? A učit někoho tak nepraktickou strategii, že si má KAŽDOU uzavíranou smlouvu přečíst?
Lepší se mi zdá naopak školy decentralizovat, nutit je se profilovat (ideově, ne odborně) a vedlejším výsledkem lepších a různorodějších škol může být i vyšší odolnost žáků proti manipulaci. Nakonec ale stejně bude za záchrannou brzdu muset tahat (nebo ji instalovat a normovat) legislativa a justice.
Jiří Štancl ml.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

ad Jan Petrov (ještě k rozhodčím doložkám)
bohužel novela zákona o RŘ obsahuje zásadní error - vylučuje rozpor s veřejným pořádkem a dobrými mravy z kategorie přezkumu ex officio (bod 16 novely)- přičemž ECJ zřetelně judikoval opak (C-168/05 Mostaza Claro či C-40/08 Asturcom ).

Je zkrátka asi nutné počkat na novou směrnici o právech spotřebitelů, která rozhodčí doložky rovnou blacklistuje (COM (2008) 614/3 Annex II para c)

Tomáš Pavelka

Jakub Dohnal řekl(a)...

Problém je opravdu bohužel v tom, že zatímco sexuální výchova se učí pomalu už od druhé třídy, finanční vzdělávání je naprosto na nule, i přes státní programy financované z EU, které jsou teprve v plenkách.

Co se týče zprostředkovatelské smlouvy a její úpravy v Oz, nepokládám za šťastné vést spotřebitele stále dokola za ručičku speciálními ustanoveními zákona. Na co máme korektivy dobrých mravů apod.? Bohužel nám v právu nefungují zásady a principy a tak obecnosti musí být nahrazovány jednotlivostmi. (viz nesmysl v podobě obcházení zákona u arbitrážních center, které obcházením zákona není)

www.cestnastrana.blog.cz řekl(a)...

Pokud jakákoliv smlouva obsahuje podmínku případně následného řízení u rozhodčího soudu, je to asi jako kdyby zaměstnavatel dal do pracovní smlouvy tento text :
V případě nemoci či pracovního úrazu se stává ošetřujícím výhradně léčitel Bolehlav Posunutý.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

ad Jakub Dohnal: korektiv dobrých mravů (a zejména veřejného pořádku) bude do zákona o rozhodčím řízení (216/1994 Sb)vsunut teprve novelou, kterou výše zmiňoval Jan Petrov. To, že náš lex arbitri veřejný pořádek jako důvod pro zrušení rozhodčího nálezu neobsahuje je jev dost exotický a jde v podstatě o evropskou anomálii (viz UNCITRAL Model Law )

ad čestnástrana: vzhledem k tomu, že český zákoník práce obsahuje institut lékaře závodní preventivní péče, jde o příměr mírně nepřesný. Máte ale pravdu v tom, že nominace rozhodce přímo v rozhodčí smlouvě nebo doložce je jev stejně podezřelý, jako je častý, zejména ve spotřebitelských smlouvách. Naopak v obchodních vztazích, pro jejichž potřeby původně arbitráž vlastně vznikla, se nejčastěji rozhoduje třemi rozhodci, k jejichž nominaci dojde až po vzniku sporu samotného.

Výše zmíněná novela se tyto problémy snaží řešit zavedením institutu stálých rozhodčích soudů (zřízených zákonem či na základě zákona s transparentními procesními pravidly), přičemž rozhodčí doložky odkazující spotřebitele na jiný než stálý rozhodčí soud budou neplatné (zde se ovšem naráží na mizerný překlad směrnice 93/13 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách)

Tomáš Pavelka

Saxána řekl(a)...

ad Tomáš Pavelka
Děkuji.Čtete mírně nepozorně(nepíši "lékař"),více nejen v posledním komentáři mého blogu.

Zdenek Novy řekl(a)...

1)Ad Tomáš Pavelka a blacklistování rozhodčí doložky:

Nejprve jsem si také myslel, že ji blacklistuje (v roce 2009). Nicméně při pozorném čtení ustanovení Směrnice o spotřebitelských právech lze dovodit (předběžný závěr), že jde jen o rozhodčí doložky, na něž se "nevztahují ustanovení právních předpisů atd." Čili jde o opsání nešťastné formulace ve směrnici 93/13. Celá situace je o to pikantnější, že směrnice o spotřebitelsých právech představuje maximální harmonizaci, takže čl. státům neumožňuje rozšířit ochranu na všechny rozhodčí doložky (což by umožňovala minimální harmonizace). Čili tato směrnice není tak výhodná (přinejmenším) stran rozhodčích doložek jako nekalých ujednání. Možná můj výklad bude opraven někým, kdo je specialista na unijní právo.


Nicméně dle účinného znění OZ, pokud rozhodčí doložka naplní podmínky čl. 56 (1) ve spojení s čl. 55(2) OZ, pak bude stejně absolutně neplatná.

Jinak četl jsem novelu jen letmo a nezachytil jsem, že by tam nebyl přezkum ex officio pro rozpor s dobrými mravy či veřejným pořádkem. Nicméně stejně výkladem v souladu s Mostaza Claro a Asturcom tohoto výsledku nebude těžké dosáhnout, alespoň tak mi to připadne.

2)Obecně k předcházející debatě. Spotřebitel se má učit, vzdělávat, aby byl gramotný z prostředků státu, které vkládá do školského systému.

Myslím, že by stálo za to se zamyslet nad tím, zda by břímě a dopady neměly nést v první řadě subjekty, které v majoritě případů vědomě používají nekalé rozhodčí doložky ve svých standardizovaných smlouvách a spoléhají na to, že to projde. Je třeba připomenout, že se jedná o společnosti, které stanoví smluvní sankce, které by neprošly ani u soudu v Bangladéži (zároveň se omlouvám tamějším soudům), ale které rozhodce klidně přizná v rozhodčím nálezu.

V civilizovaných zemích nadto platí pravidlo, že nikdo nesmí těžit ze svého nečestného či protiprávního jednání (nemo auditur turpitudinem suam allegans). A z tohoto axiómu by mělo vycházet i české právo (myslím, že tak činí i návrh OZ).

3) K rozhodčím doložkám v pracovním právu. Anglický soud nedávno vydal rozhodnutí ve smyslu, že rozhodčí doložka obsažená v pracovní smlouvě je v rozporu s anglickou antidikriminační legislativou.

Tomáš Pavelka řekl(a)...

ad Zdeněk Nový:

je jasné, že Komise ve svém návrhu chtěla zachovat původní formulaci, která neplatnými činí jen doložky, jež odkazují spotřebitele na jiné než stálé rozhodčí instituce. Blacklistovat všechny rozhodčí doložky byl byl nesmysl mimo jiné i ve světle politiky EU v ochraně spotřebitele, která se snaží zavádět nové či využívat v maximální míře staré ADR mechanismy (že soudy nemohou sehrát v ochraně spotřebitele aktivní roli, bylo zřetelné už při formování politiky v 90. letech)

Formulace ve staré (i nové) směrnici by nečinila problém, pokud by se přesněji přeložila ("disputes exclusively to arbitration not covered by legal provisions"). Český zákonodárce bude mít druhou šanci.

Blacklist má smysl minimálně v tom, že se každá doložka nebude muset individuálně hnát přes test vyváženosti a transparence (férovosti - článek 3 a 5 staré směrnice a odpovídající §§ OZ). Těžiště posuzování se pak přesune k lépe uchopitelnější otázce, a to zda rozhodčí instituce či rozhodce rozhoduje podle transparentních pravidel, zda nerozhodovala více věcí v řadě pro stejného žalobce atd...

Minimální v úplná harmonizace - nevím jak v ostatních státech, které mají obecně přepjatou ochranu spotřebitelů (Německo, Anglie), ale v ČR mi přijde nemyslitelné, že by se zákonodárce odhodlal blacklistovat všechny rozhodčí doložky. Proto nadcházející maximální harmonizaci vidím pro českého spotřebitele jako spíš přínosnou.

Abych si trochu přihřál polívčičku, rád bych odkázal na drobný článek , kde jsem se o českém problému rozepsal, stejně jako na skvělý post Pavla Uhla na tomto blogu, kde se k problematice arbitráže vyjadřuje obecně.

Tomáš Pavelka

Zdenek Novy řekl(a)...

Ad Tomáš Pavelka:

1) Stále nevidím tu výhodu pro české spotřebitele. Formulace v příloze směrnice není vůbec vyjasněná (ani v jedné z jakykových verzí) a překlad nic nevyřeší. Netroufal bych si tvrdit, že jednoznačně směřuje ustanovení přílohy směrnice na otázku jiných než stálých rozhodčích soudů. Jistě víte, že existuje i interpretace, že spíše směřuje na rozhodování mimo právo, tj. dle ekvity.
Tvrdím proto, že blacklistování rozhodčí doložky v české praxi nic moc nepřinese, pokud nejde o zákaz rozhodčích doložek ve spotřebitelských smluvách zcela, což by šlo udělat jedním elegantním ustanovením v ZRŘ.

Ad aktivita EU v oblasti ADR, mám informaci, že během následujících několika měsíců (uvidíme kolik to je v praxi) bude vydán návrh směrnice o ADR a paralelně pravděpodobně nařízení o ODR (Online Dispute Resolution) pro spotřebitelské spory. Je také třeba celou ságu kolem ADR číst společně s tím, co se děje kolem Optional instrument (DCFR) a pověstného "modrého tlačítka".

2)Jinak myslím, že nemusím připojovat všechny své články na dané téma:)

Anonymní řekl(a)...

A co nasměrovat diskuzi vůbec k činnosti realitních kanceláří? Běžnou praxí je,že RK uzavře zprostředkovatelskou smlouvu s prodávajícím na prodej nemovitosti, a když se kupec ozve na inzerát, nutí kupce uzavřít zprostředkovatelskou smlouvu na koupi nemovitosti. Tedy podruhé RK vystupuje v obráceném garde,chce dvojí odměnu za tutéž činnost, a je ve střetu zájmů. Advokát má zastupování klientů s protichůdnými zájmy zakázáno, RK se může chovat jako v džungli.

Saxána řekl(a)...

Zákon o rozhodčím řízení předpokládá s l u š n o s t jednání. Již § 2 „ Strany se mohou dohodnout “…o RŘ (obě strany se nejprve domluví, nikoliv že to jedna strana přímo naservíruje). § 3 povinuje smlouvu písemnou a pokud jde o rozhodčí doložku, text musí obsahovat něco jako když nám úřady těsně nad podpisem vsunou větu „souhlasím se zpracováním osobních údajů“ tedy podobně např. „souhlasím s obsahem rozhodčí doložky v této smlouvě a rozumím odůvodnění“.
Protože však morálka obecně se v naší zemi již nenosí, smlouvy jsou přímo vnucovány (často i přímo na ulici mimo sídlo společnosti) a zcela účelově (lichva), BYL BY POTŘEBNÝ ZÁSAH. Navrhuji zákon bleskově novelizovat např. takto : do zákona č. 216/1994 Sb. se vkládá k § 3 odstavec (3) ve znění - „Smlouvu i doložku musí sjednat notář notářským zápisem.“

Zdenek Novy řekl(a)...

Ad Saxána:

Situace stran dohody o rozhodčím řízení je, obávám se, poněkud komplikovanější. Rozhodčí smlouva může mít vícero podob. Jednou z nich může být i rozhodčí doložka v obchodních podmínkách, které jsou předkládány jednou stranou. Pokud jsou obchodní podmínky součástí smlouvy, kterou podepisujete, není z pohledu zákona o rozhodčím řízení, přinejmenším ve vztazích mez podnikateli, pochyb o souhlasu s rozhodčím řízením.

Ad rozhodčí doložka a notářský zápis - dobrý kšeft pro notáře, ale nic to neřeší. Navíc je třeba si položit otázku, kdo by měl nést náklady notářského zápisu (V případě smluv mezi podnikateli a spotřebiteli, hádejte kdo...).

Anonymní řekl(a)...

Vážení právníci,
domnívám se, že je z principu Vaší povinností (podobně jako je lékaře povinností poskytnout pomoc nemocnému na ulici) okamžitě podat trestní oznámení pro pokus o podvod na známého pachatele tj. tvůrce podvodné smlouvy. Hned by bylo po legraci a po dlouhých diskuzích. Předpokladem ovšem je, že soudci, kteří ve finále budou rozhodovat, se budou vedle zákonů řídit i zdravým rozumem.
Ivan Hüttel

FORTUNA řekl(a)...

ad Ivan Huettel, 21.7.2011, 10:54

Nevím, zda pokus někoho podvést je trestný. Právník ale, který dělá "právní" smlouvy za účelem oškubání někoho (Jan Petrov), by se měl aspoň obávat trestu ze strany své stavovské komory. (V každém případě by v konečné fázi škubání měl zmařit soud - od toho tu přece má být.)

Ovšem právní profese, které nedělá problém právní kontinuita se zločinným režimem, si s těmito prkotinami určitě nebude lámat hlavu.

Snad až někdo přehlédne, že se rozhodčí doložkou zavázal prodat dceru, sestru, manželku (v tomto pořadí) do otroctví, nebo si nechat useknout ucho (bude se moci rozhodnout v zájmu spravedlnosti, zda pravé či levé, pakliže má ještě obě), vyjde najevo, že rovnání sporů v Evropě v dnešní době tímto způsobem asi není to pravé ořechové.

Mirek Vorlický

Saxána řekl(a)...

Ad Zdenek Novy :
Zákon jsem četla i to, že se má novelizovat. Problém vidím obecně v neznalosti zákonů občanů . Dohoda o rozhodčím řízení je v z d á n í m s e p r á v a na soudní ochranu dle Ústavy, což by měl být právní úkon vyjádřený p o z r a l é ú v a z e a dobrovolně (samozřejmě s plným vědomím dalšího NEpostupu). Můj návrh směřoval k tomu, aby byla úkonu přítomna třetí osoba (připadá mi vhodný notář), aby tento právní úkon byl nezpochybnitelný a byl i předpoklad toho, že dohodě strany rozumějí (notář má poučovací povinnost jako soudní komisař). Dohodou o rozhodčím řízení se vlastně vzdáváme práva ze zákona – práva na soudní ochranu, podobně, jako závětí se vzdáváme práva na přisouzení vlastního majetku po naší smrti – přejeme si jiný postup, než zakládá zákon (dědění ze zákona či dohoda dědiců) . Odměna notáře za dohodu o alternativním soudním řízení by mohla být uhrazena rovným dílem zúčastněných stran ve výši asi jako za závěť. Bez notářského zápisu by rozhodčí řízení nemělo být možné. Tím by se zamezilo mnoha podvodům či nástrahám.
Naopak bych zrušila zákonnou povinnost dědiců, platit notáři poplatek z dědictví. Proč? Notáři by měli být v rozsahu dědického řízení jako soudní komisaři placeni státem. Toto navrhuji z vlastní zkušenosti dědičky i z pohledu bývalé zaměstnankyně soukromého notáře.

Zdenek Novy řekl(a)...

Ad Saxána:

No s tím vzdáním se na práva na soudní ochranu "dle Ústavy" (rectius dle Listiny) bych byl opatrný. Stále máte možnost se obrátit na soud s návrhem na zrušení rozhodčího nálezu. Toto bych vnímal jako právo na soudní ochranu (navzdory tomu, že jsem svého času vyjádřil jiný názor). Rozsudek soudního dvora ve věcech Asturcom a Pohotovost´ navíc otevírají možnost obrany v rámci vykonávacího řízení. Určité možnosti nabízí také § 106 (1) o.s.ř., kdy soud věc projedná, pokdu zjistí, že rozhodčí doložka je neplatná.

Nicméně z hlediska ústavního je problém spíše v tom, že ÚS doposud nepochopil, že rozhodčí nález není smlouva, ale exekuční titul. V rozhodčím řízení tedy může dojít k porušování Listinou zaručených práv stejně dobře jako v řízení soudním.

Zajímavější otázka by mohla vzniknout stran čl. 6 (1) EÚLP, které zaručuje právo na přístup k soudu, ale její rozbor bych si nechal pro nějakou publikaci.

Ad notář - notář Vás nechá podepsat před ním prakticky cokoliv. Nezajímá ho, zda jako spotřebitel skutečně víte, že souhlasíte s projednáním případného sporu v rozhodčím řízení a rozumíte tomu, že se vzdáváte projednání věci před soudem obecným. Stejně tak jako notáře nezajímá, zda rozumíte obsahu uznání dluhu.

Co by ho ale mohlo zajímat, kdy by mu za tento úkon "nahnaly" úvěrové společnosti nějakých pár stovek úkonů měsičně. Obdobně to již funguje s exekutory (pouze s tím rozdílem, že exekutor nedostane zaplaceno za úkon "na ruku" a možná taky nikdy).

Nadto je třeba se zamyslet nad postavením notáře v právním řádu. To není IMHO ochrana zákonnosti. Ta u nás historicky náležela prokuratuře, později státnímu zastupitelství.

FORTUNA řekl(a)...

Skutečně zajímavá debata.

Lid je zdrojem veškeré státní moci (čl.2(1) Ústavy, pro ty, kdo to nevědí) a tak by se lid mohl teoreticky rozhodnout, že se nechá okrádát, oškubávat,atd., prostřednictvím rozhodčích doložek věci znalých právníků (říkalo by se jim i potom právníci?). Úvaha, že se já, nebo někdo jiný, vzdá svých práv, tedy soudní ochrany, musí být ryze česká a naprosto zcestná. Pak musí být i ryze české, tomu, kdo tak třeba v tísni a navíc z vlastní neschopnosti, nebo nedbalosti i blbosti! učinil, soudní ochranu odepřít, nebo dokonce soudně nespravedlnost potvrdit. Nemají blbci nárok na soudní ochranu? (Možná z toho důvodu námi volení představitelé se pojistili imunitou, hmmm? Jak předvídavé!)

Pak by, myslím, mělo být zřejmé, jen tak naokraj, že různé právní poučky, finty a hesla (lege sem a lega tam) nelze použít k ohrožení základů demokratického státu (čl.9,(3) Ústavy, potřebuje-li si to někdo zdůvodnit paragrafem) k čemuž by muselo zákonitě docházet, kdyby bylo platné okrádání občanů - sebeblbějších. Jestli mají občané nízkou znalost svých práv, čí je to chyba?

S mentalitou, že slovník pro lidi není dost dobrý pro právníky - jak tu aspoň jeden "právní" expert prosazuje - se dopředu nedostane ani ten méně blbý občan.

Mirek Vorlický

Anonymní řekl(a)...

Jó když je i hloupý, hloupější, i blbec občan neuznán za nesvéprávného tak se musí umět rozhodovat když hodlá nějaký smluvní vztah sjednat. Pak je otázka jak je hlupák bohatý a jak se nechá oškubat či oškubávat "podfukáři".

Samozřejmě je to problém společnosti jak závažné oškubávací jednání umožní činit ba dokonce i veřejně nabízet. Někde se nesmí veřejně ani pivo pít a je to postihnutelné. Dříve byl lichvou i úrok nad 7%.

Problém je také to co znamená pojem obvyklost u jednání když podvodníkem je dnes téměř každý a společnost je stále prakticky postavena na podvodech. Vždy to odnesou ti nejslabší a slabší a ti co hrají férově.

To že u soudu se nesoudí podle spravedlnosti ale podle práva a vždy vyhrajou oba advokáti by měl vědět každý, jenomže ti co u soudu ještě nebyli tak si myslí že spravedlnost není slepá a pracuje zadarmo a jít k soudu že je něco provinilého.

Pokud jde o notáře, tak ten pouze poučí ve smyslu - nerozumíte-li smlouvě, pak nepodepisujte, a maximálně dodá - a dojděte si za advokátem, pak zkontroluje občanky, zda jde ve smlouvě o smluvní strany, zda má nutné náležitosti, dohlédne na podepsání a zaeviduje a dost, rozhodně nebude nikomu vysvětlovat obsah smluvních ujednání a vzhledem k tomu že musí dodržet princip nestrannosti, tak nemůže ani říkat co je špatné a co dobré pro jakoukoli stranu. Pokud chci sjednat s někým smlouvu před notářem tak mi v tom nic nebrání, ale něco to stojí a druhá strana musí být ochotna. Notářský zápis alepoň nelze kamuflovat.

Pokud se u nás Státní zastupitelsví rozhodne že stíhat nebude, tak už není dovolání i kdyby skutek měl příslušné znaky, pouze stížnostmi se dá hrách na stěnu házet dokud to asi neoznačí za obtěžování.

Mimochodem banky teď posílají elektronické výpisy z účtů bez určení stran a taky to nikomu nevadí, pominu-li že nejsou ani digitálně podepsané. Jenže prokazovat se s takovými výpisy nic nedá. Kolik advokátů takové výpisy ve své blízké rodině má?

Jiří

Saxána řekl(a)...

Zdenkovi, Mirkovi, Jiřímu, poslancům : Podrobněji : Můj podnět směřoval k ochraně všech, kteří vůbec nevědí, že existuje v majetkových sporech alternativní možnost k obecnému soudnictví. Tedy vylepšení zákona pro slušné a práva neznalé občany. Strany, které se rozhodnou pro rychlé rozhodčí řízení, zamíří nejprve k notáři, kde se tato jejich společná vůle sepíše, notář poučí účastníky z úřední povinnosti soudního komisaře, poučení zaprotokoluje k dohodě o rozhodčím řízení, účastníci podepíší, že poučení porozuměli a potvrzují dohodu. Z vlastní zkušenosti na notářství mohu potvrdit, že notář jako soudní komisař v dědickém řízení skutečně svědomitě poučuje z úřední povinnosti a poučení vždy zaprotokoluje, např. i takovou samozřejmost, kterou soudci ignorují – otázku případné podjatosti účastníků (dědiců) vůči notáři a jeho pracovníkům, což je prvotním úkonem před zahájením řízení. Tímto vysvětluji, proč jsem navrhla právě notáře jako vhodného garanta k uskutečnění právního úkonu. Za obsah jakékoliv jiné obchodní smlouvy (i související), kde notář ověřuje pravost podpisů, samozřejmě neručí. Však dohoda o rozhodčím řízení by mohl být v podstatných náležitostech formulářový text, vydaný ministerstvem. Tímto opatřením, které by bylo i placenou službou by se zamezilo současnému stavu, kdy je rozhodčí řízení nastaveno i v podmínkách spotřebitelských smluv. Navíc, pokud se obchodní společnosti sejdou u notáře, je zde předpoklad skutečně svobodné vůle k vůli .
Příliš změn v legislativě by to snad nezabralo – zmíněný zákon o rozhodčích řízeních (nutnost dohody sepsané notářem) , o.s.ř. (povinnost notáře tuto sepsat a poučit účastníky), notářské poplatky a možná v exekučním řízení nutnost dohody o rozhodčím řízení sepsané notářem jako součást exekučního titulu ?
Snad konečně bude právní věda součástí vzdělávacího procesu, protože jak jinak, když „ neznalost zákona neomlouvá “. Ale to už je podnět k reformě školství.

FORTUNA řekl(a)...

ad Jiří, 30.7.11,0:52
Nelze jinak než s panem Jiřím obecně souhlasit. Jeho pohled na právo je ale příliš cynický. Účel práva je sloužit nejen pořádku a předvídatelnosti našich činů, ale hlavně chránit slabší před silnými. A tak, zatímco právník si smí myslet, že se u soudu dle spravedlnosti nesoudí, soudce je tam proto, aby spravedlnost, které právo musí sloužit, našel. V opačném případě je právo jen snůška prázdných hesel a v horším případě slouží lumpům.

Osoba není nesvéprávná, protože ji někdo nesvéprávnou uznal, ale proto, že nesvéprávná je. Odborník to může pouze potvrdit. Řidič není oprávněn řídit vozidlo, protože má řidičský průkaz, ale proto, že svoji schopnost řídit prokázal. Logicky, osoba, která takovou schopnost neprokázala, ale koupila si ji, nikdy oprávněná řídit nebyla a není. Kdo má ale hledat prodejce takových průkazů, když, jak pan Jiří naznačuje, celá společnost podvádí?

Jsem zastáncem maximální osobní zodpovědnosti a když jsem nucen vážit její hranice, dospívám k názoru, že je jedno, kdo spravedlnost hlídá. Ustálené pravidlo pouze říká, že to jsou soudy. Elita společnosti, tedy je-li, pak musí neustále přesvědčovat i ty blbé, že v soudu je jejich ochrana (čl.90) a musí pěstovat víru v jeho spravedlnost. Zřídka se u soudu potkají dva blbci.

ad Saxána, 30.7.11, 17:30
Před zákony jsme si všichni rovni. Mají-li se tedy vylepšit, pak stejným dílem všem.
Obávám se, že heslo "neznalost zákona neomlouvá" sice platí, ale je nepochopeno a v horším případě jeho význam překrucován. Ve smyslu začátku mého komentáře dodám, že vrazi, zloději, atd., nesmějí mít možnost se vyhnout trestu tím, že "nevěděli". Použít stejné heslo, kdy lump s "práva" znalým advokátem připravuje oškubání méně schopného člověka je krytí zločinu jen podobným skutkem . . .

Saxána řekl(a)...

Doplnění k mému návrhu na dohodu o rozhodčím řízení povinovanou sepsáním u notáře: Byl by to notářský úkon z titulu soudního komisaře, pro souvislost (vzdání se práva na soudní ochranu ve věci) i pro garanci poučovací povinnosti.
Co mnozí právníci v praxi nepoznají je dědické řízení notářem jako soudním komisařem, protože tato jednání jsou n e v e ř e j n á . Osobně si svou praxi jako zástupce účastníka dědického řízení prohloubí advokát jen sporadicky, protože toto řízení je vlastně dané zákonem, pokud se dědicové nedohodnou jinak. Není vlastně co řešit a advokáti bývají u tohoto řízení spíše „podezřelí“. Podrobněji se však s postupem seznámí, pokud zastupují dědice či dokonce zůstavitele u soudu v souvisejícím řízení.
ad Fortuna „Neznalost zákona neomlouvá“
Vaše dva příklady vrah a právník napomáhající trestně činným bych doplnila o zákonodárce. Jak mají dodržet svůj slib - ctít zákony a vytvářet nové, když ne všichni jsou právníci? Např. : V roce 1993 byl č. 1 přijat zákon – Ústava, č. 2 Listina základních práv a svobod …..č. 182 O Ústavním soudu (zákon již navazující na ústavní pořádek).
______________________ Původní zpráva: ________________________

> Od: miloslavachalupova@centrum.cz
> Komu:
> Datum: 02.08.2011 08:24
> Předmět: právo na soudní ochranu

Vážený pane předsedo,
mou vážnou vůlí je podat ústavní stížnost, však bez advokátního zastoupení nejen z důvodu své finanční neschopnosti uhradit advokátní službu.
Dosud se Váš soud nezabýval protiústavností povinného advokátního zastoupení s Čl. 1 LZPS. Domnívám se, že nejen toto ustanovení ústavního pořádku, ale i přirozené právo je pouze ve smyslu možnosti a práva advokátního zastoupení, nikoliv však p o v i n n o s t i . Ani soud mezinárodní takto účastníky nepovinuje.

Jaký mohu zvolit postup, aby má stížnost byla rozhodnuta s absencí advokáta.
Děkuji Vám za poučení, které zřejmě žádné ustanovení nenabízí.
S úctou k právu Miloslava Chalupová

FORTUNA řekl(a)...

ad Saxána, 2.8.11, 9:33

Nevím, zda jsem poznámku "Neznalost zákona neomlouvá", (NZN) správně pochopil. Tedy jen:

Proč by zákonodárci měli být právníky, k tomu, aby mohli rozumět zákonům? To bychom potom všichni museli být právníky, aby maxima NZN mohla platit. To nejsme a proto maxima NZN neplatí?

Nevím, zda Saxona je advokátka. Říká?:
a)Já, jako advokátka se smím zastupovat sama, zatímco neadvokátům toto umožněno není?
b)nebo, já i jako advokátka se musím nechat zastupovat u ústavního soudu advokátem na kterého nemám peníze a tedy právo na soudní ochranu je mi upřeno?

POTOM
Příznačné pro tzv. český právní řád je, že nefunguje. Tomu, kdo by snad měl pochybnosti, stačí se začíst do stránek jiného práva a i uvědomit si, že jsou to většinou lotři, kteří se dovolávají ochrany tzv. právního státu. Problém zde vidím v tom, že se debatuje, zda jsou v textu správná i a y, nebo s a z, ale ne, co text znamená, obrazně řečeno. Tak pro většinu právníků je důležitější polemizovat, zda prezident rozhodne o ministru tuto vteřinu nebo až zítra (jako kdyby to nebylo jedno), a nevadí jim, že miliony občanů musejí platit za zdravotní péči, když je na základě veřejného pojištění bezplatná.

Takoví právníci by měli být zákonodárci?

Mirek Vorlický

Mirek Vorlický

Saxána řekl(a)...

ad dotazník : Za „c)“ Saxána musí strpět a snášet ze zákona (protiústavně s Čl. 1 LZPS) advokátní zastoupení za poplatek, kdy musí riskovat i možnost, že advokát příslušnou stížnost „zvorá“ jak uvádí asistent ústavní soudkyně pan Hynek Baňouch v jedné právní publikaci (jiným písmem pod čarou v zápatí).

Saxána řekl(a)...

Je možností (i budoucí), aby správní soudnictví rozhodlo o neplatnosti aktu – přijetí zákona - pro nezákonnost (nemorálnost) ? Podobně jako ÚS rozhoduje o derogaci všeho protiústavního?
Existují dvě možnosti pro oprávněného – soudní exekuce a soukromá exekuce. Však povinný se musí vybranému způsobu podrobit. Zde nacházím d i s k r i m i n a c i . Někteří dlužníci musí strpět postup dle občanského soudního řádu, jiní musí strpět a snášet razantnější postup dle exekutorského řádu. To není spravedlivé. Jistě lid moudře zvolí postup soudní .
Přihodit můžeme argument - n u c e n é vzdání se práva na soudní ochranu. (Soudní potvrzení vykonatelnosti soukromým exekutorům není totéž jako celé soudní řízení exekuční.) Návrhuji zrušení profese soukromý exekutor. Miloslava Chalupová

http://www.novinky.cz/domaci/241636-kritika-exekutorskeho-radu-od-peake-je-nepatricna-rekl-pospisil.html

Anonymní řekl(a)...

Zdravím.
Možná trochu "mimo mísu" a zároveň pozdě....přesto bych ráda připsala pár řádků. Jsem studentka (nekonečná a všeho) a jak zde čtu debatu ohledně (nejen)nebezpečných rozhodčích doložek, zajímal by mě váš názor na rozh.doložky u pracovních smluv. Např. viz webová stránka http://www.arbitraznicentrum.cz/vzory_08.php

Já osobně jsem se s tímto způsobem sepsané pracovní smlouvy, kde je vložena rozh. doložka , nesetkala. Konzultovala jsem to i se známými advokáty (nikdy to neviděli, nedovedou si to představit, nikomu to nedoporučují, je to blbost atd). Zamýšlím se nad tím, jak může napadnout nějakého zaměstnavatele si takto případné spory upravit (hypoteticky předpokládám, že alespoň by tento zaměstnavatel věděl, že ji případně může použít je na spory povahy majetkové !!, i když názory se od poslední novely ZP různí)....
Ráda si poslechnu postřehy z praxe, jestli je to zatím stále jen utopie a pouze zbožné přání různých rozh.společností, aby měly "zakázku".
Díky
Pavla

Anonymní řekl(a)...

Oprava s omluvou mého předešlého komentáře. Názory se různí ne od poslední novely ZP, ale od nového ZP samozřejmě (2007), kdy byl vynechán §207 (rozhodování pracovněprávních sporů výhradně soudy).
Díky
pavla

Saxána řekl(a)...

Pavlo, snad § 19 (1) “ Neplatný je právní úkon, kterým se zaměstnanec předem vzdává svých práv.“ to dostatečně jistí tak, že není možné sjednat ani rozhodčí doložku, ani smlouvu o budoucím rozhodčím řízením. To by se zaměstnanec předem vzdával práva na soudní ochranu dle Ústavy.

Zdenek Novy řekl(a)...

Ad Pavla:

Je třeba připomenout, že pojem "majetkové spory" dle ZRŘ je vykládán poměrně široce, takže stačí, pokud mají alespoň "majetkový reflex" (přibližná formulace, která je převzata od prof. Z. Kučery). Takže určitě část pracovněprávních sporů bude majetkové povahy. Nicméně je potřeba si položit otázku, které z těchto sporů umožňují uzavřít smír, což je další požadavek ZRŘ, přičemž předpokládám, že poměrně dosti ustanovení v ZP je kogentních, takže je potřeba zkoumat, do jaké míry mohou strany disponovat se svými právy a povinnostmi. Dokáži si však představit platnou rozhodčí smlouvu (či doložku)stran vzájemných majetkových nároků zaměstnavatele a zaměstnance. Praxe rozhodčích doložek v pracovních smlouvách je známa např. ve Francii či Spojených Státech. Zatímco Cour de cassation této praxi není nakloněn, americké soudy s ní obecně nemají problémy.

Obecně vzato, zaměstnanec může být při uzavírání pracovní smlouvy v ještě problematičtější pozici než spotřebitel, protože pokud potřebuje vydělávat, musí přistoupit na podmínky zaměstnavatele.

Rozhodčí společnosti či sdružení se zřejmě začínají přeorientovávat ze spotřebitelů na zaměstnace, neboť novela ZRŘ jim poněkud sníží příliv spotřebitelských sporů. Bude zřejmě třeba provést novelizaci i stran ochrany zaměstnanců do ZRŘ.

Anonymní řekl(a)...

Ad Saxána:

No to je sice hezké ustanovení na ochranu zaměstnanců, ale dovolím si nesouhlasit. Nemyslím si, že by se v tomto případě uplatnilo. Přece už není v ZP zakotvena nutnost projednávání prac.sporů pouze soudy, není z toho jasná zpráva, že je možno použít arbitráže ? Já se v žádném případě arbitráže nezastávám, ale mám obavy, že (jak vidíme nabídky rozhodc.společností) je zde určitá pravděpodobnost, že nějaká společnost tyto doložky zavede. Proto jsem se ptala na zkušenosti. I když se zdá, že zatím nic....

Ad Zdenek Nový:
Ano, naprosto souhlasím s tím, že pokud se taková pracovní smlouva předloží zaměstnanci, tak asi s tím moc nenadělá (jestli si toho vůbec všimne, že ?). Tak ale se snad nemusíme ještě obávat. I když bychom možná měli mít názor opačný, ne ? Konečně je tu nějaká alternativa k dlouhým soudním řízením (jestli se dotčený zaměstnanec obrní trpělivostí a naplní odhodláním vydržet!!!)a šance domoci se práv rychleji. Jenže zkušenosti z praxe zatím nejsou, proto jsem psala svůj příspěvek.
Samozřejmě by se takto nemohli řešit všechny spory, jak říkáte, ale pouze s tím "majetkovým reflexem".

Zdá se mi totiž naprosto šílené, že máme naše zákoníky práce, zákony o zaměst, diskrim. zákony,judikaturu, unijní právo včetně judikatur na této úrovni (určitě jsem na něco zapomněla), ale na co to vše je, když obyčejný zaměstnanec se bojí cokoli říct svému nadřízenému, když se porušuje zákon, natož pokračovat v dalších legálních krocích, čímž myslím soudit se svá práva.
Hlavně , že teď máme (asi) možnost rychlejšího řízení - arbitráže alespoň pro nějaké spory...))
Díky
Pavla

Saxána řekl(a)...

Pro Zdenka Nového : Liší se zákonné podmínky pro rozhodčí soudy ve Francii či USA od našich?

TcLadin řekl(a)...

Dobrý den,
pokud byste měl zájem zprovoznit a Vašich stránkách SSL (zelený zámeček v adresní - URL řádce) rád Vám zařídím.

Co za to?
Radu ohledně spotřebitelské soutěže.
Pro svého zadavatele zhotovuji e-shop, kde stěžejí featurou je výhra po každém nákupu.
A teĎ přichází můj dotaz:
Je nutné, aby zákazník byl oprávněn k právním úkonům (plnolený)? Pokud ano, jak nejlépe toto případně doložit Policii.
Je možné, aby neplnoleté osoby v souladu se zákonem nakoupily pod podmínkou souhlasu jejich zákonných zástupců? Pokud ano jak nejlépe toto doložit pro případ potřeby Policie?
A prosím berte v úvahu, že vše, co je navíc (tj neelektronicky = online proveditelné) zákazníka odrazuje. Například posílání ověřeného souhlasu skrze českou poštu ...
díky

Platnost nabídky do 30.3.2017 18:00. pak prosím potvrdit na +420732148411 (WhatsApp)