16 června 2011

Poskytování informací o příjemcích veřejných prostředků, NSS v UOOU a tak dále

Rád bych jen touto formou upozornil na novou tiskovou zprávu NSS, kterou níže reprodukuji v plném znění. Týká se nedávného diskutabilního (myšleno neutrálně jako vyvolávajícího diskusi) rozsudku NSS ohledně zpřístupňování informací o příjemcích veřejných prostředků, a to včetně fyzických osob odměňovaných z veřejných prostředků, a toho, co následovalo, včetně zjevného nerespektu Úřadu pro ochranu osobních údajů k rozsudku NSS, žádostí na NSS a jeho reakce. Myslím, že je to zajímavé z mnoha ohledů. Je rozsudek NSS správný? Jistě se NSS může mýlit, ale co s tím, pokud to tak je? Je přijatelný postup ÚOOÚ? Jak to dále řešit zejména z hlediska povinných subjektů dle zákona o svobodném přístupu k informacím? ...

Text tiskové zprávy je: "Nejvyšší správní soud byl v minulých dnech adresátem několika žádostí o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Konkrétně se žadatelé zajímali o platové poměry soudců a všech dalších zaměstnanců soudu za období od roku 2009 do současné doby. Ve svých žádostech se opírali o právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. května 2011 č. j. 5 As 57/2010-79, který je dostupný zde.
Respektování názorů vrcholných soudů ostatními orgány veřejné moci je základní podmínkou fungování ústavního systému dělby moci. Formulace pravidel chování v podobě přijímaných zákonů náleží Parlamentu, výkon veřejné správy vládě a dalším orgánům, mezi něž patří mimo jiné i Úřad na ochranu osobních údajů. Soudům je v tomto systému vyhrazeno podávat závazný výklad práva, jsou-li o to požádány, zejména v případech sporů o tento výklad. Je skoro zbytečné připomínat, že perspektiva soudního rozhodování vychází z ústavního pořádku a v jeho rámci dochází při poskytování ochrany jednotlivých práv často i k jejich poměřování, dostanou-li se do vzájemného střetu. Nejinak tomu bylo i v posuzovaném případě, kde se ocitly v konfliktu právo na informace a právo na soukromí. Nejvyšší správní soud nerozhodoval v agendě práva na informace poprvé, naopak navázal na řadu svých předešlých rozhodnutí, jakož i nálezů Ústavního soudu, v nichž byl řešen výklad pojmu příjemce veřejných prostředků, a tuto judikaturu dále rozvinul.
Stanoviska Úřadu na ochranu osobních údajů k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, zveřejněná dne 3. června a dne 6. června 2011 na internetových stránkách ÚOOÚ, plná silných hodnotících výrazů a ústící do výzvy k nerespektování právního názoru NSS spojená s pohrůžkou sankcionování těch, kteří by se zmíněným rozsudkem řídili, jsou velmi smutnou ukázkou právní kultury a zásadním nepochopením systému dělby moci.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že se rozhodl všem žadatelům o poskytnutí informací v dané věci vyhovět a v zákonné lhůtě požadované informace poskytnout. Opírá se přitom o argumenty vyslovené v citovaném rozhodnutí a dále o vlastní přesvědčení, že vysloví-li soud autoritativně právní názor adresovaný jiným orgánům veřejné moci, má jej rovněž respektovat coby povinný subjekt sám, byť třeba vystupuje v jiné roli. Transparentnost chování orgánů veřejné moci, zejména jde-li o nakládání s veřejnými prostředky, je důležitou hodnotou, která může převážit nad zájmem na ochraně soukromí jednotlivých příjemců těchto prostředků. Je též předpokladem a příspěvkem k obnovení důvěry společnosti ve veřejnou moc a její instituce."

19 komentářů:

Jan Potměšil řekl(a)...

Žil jsem v domnění, že již předchozí judikatura správních soudů (snad KS v Ostravě?) dovozovala, že aspoň v případě odměn výše postavených funkcionářů (vedoucí odboru, tajemník, náměstek...) nelze odkazovat na ochranu soukromí, resp. majetkových poměrů, neboť jde o osoby veřejného významu, které mohou/mají být podrobeny vyšší kontrole. V tom případě posuzovaném NSS jde právě o takový případ.
U nižších šarží bych byl zdrženlivější, byť základní plat vyplývá z tabulek a v individuálním případě může být zájem na tom vědět, zda třeba neschopný úředník není ten nejvíce odměňovaný - veřejné peníze to přece jen jsou.
Reakce ÚOOÚ je možná přehnaná (rozsudek NSS mi nepřijde jako exces, jde jen o dotažení jedné linie předchozích úvah do důsledku) a potvrzuje nevhodnost existence samostatného pašalíku na osobní údaje. Když respektují mnohem spornější soudní rozhodnutí odboráři, mohl by i ÚOOÚ.

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den,
nejde přece o to, jestli bude zpřístupněna výše odměn vedoucího odboru na jakémsi krajském úřadu, ale jde o to (podle mého názoru), že NSS v odkazovaném rozhodnutí úplně opominul judikaturu evropských soudů týkající se zásahů do práva na ochranu soukromého a osobního života ve smyslu čl. 8 EÚLP, když rezignoval na hledisko přimeřenosti resp. nezbytnosti a s odkazem na ne zcela jasný pojem příjemce veřejných prostředků vyložil, že ochrana osobních údajů, které se týkají odměňování zaměstnanců veřejné sféry vůbec neexistuje. Nebo se pletu?
Marie Bursíková

Anonymní řekl(a)...

ad Bursíková. Neopomenul, ale pouze zvážil oba zájmy, viz. odůvodnění. Tohle ani moc není o judikatuře.

Jan Stránský

Radek Policar řekl(a)...

Judikatury NSS ve věci svobodného přístupu k informacím si velmi vážím a dosud byla vždy kvalitní.
S rozhodnutím NSS č. j. 5 As 57/2010-79 se však neztotožňuji, neboť mě pátý senát argumentačně vůbec nepřesvědčil, že kdokoli má právo znát výši platu a jeho složek všech zaměstnanců institucí vyplácejících je z veřejných prostředků - knihovníka, všeobecné sestry v nemocnici či policisty.
Shora citovaný text JUDr. Baxy se snad vztahuje k jinému rozhodnutí. Zcela s ním souhlasím, když píše: „Je skoro zbytečné připomínat, že perspektiva soudního rozhodování vychází z ústavního pořádku a v jeho rámci dochází při poskytování ochrany jednotlivých práv často i k jejich poměřování, dostanou-li se do vzájemného střetu.“
Nepopisuje však realitu, když dodává: „Nejinak tomu bylo i v posuzovaném případě, kde se ocitly v konfliktu právo na informace a právo na soukromí.“
Přičemž to je právě kámen úrazu tohoto rozhodnutí - jasný střet práva na informace a práva na soukromí.
Kde je však o tom v textu popisujícím úvahy NSS nějaká zmínka. NSS sám slovo "soukromí" při popisu své (pseudo)argumentace vůbec nepoužil.
Jediný text v tomto smyslu zní: „Co do střetu práva na svobodný přístup k informacím a práva na ochranu osobních údajů Nejvyšší správní soud konstatuje, že právo na ochranu osobních údajů není neomezené, když čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod má každý právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním a jiným zneužíváním údajů o své osobě.“
A co takhle čl. 7 odst. 1 Listiny?
V textu rozhodnutí NSS prostě chybí vzhledem k závěru zcela nezbytné poměřování práva na soukromí a práva na informace ve vztahu k posuzované otázce.
Takto je to zcela nepřesvědčivé rozhodnutí a plně chápu, že zaměstnavatelé hospodařící s veřejnými prostředky budou tento nepodložený závěr NSS ignorovat.

Anonymní řekl(a)...

Článek k tomuto tématu Tomáše Němečka v Lidovkách:
http://robertamsterdam.cz/2011/06/16/kdyz-vsichni-tak-vsichni/

JP řekl(a)...

Nemohl by tedy někdo zasvěcenější podrobněji popsat, kde je rozpor rozsudku NSS s judikaturou ESLP, příp. místo obecných tvrzení "je to špatně", jak činí ÚOOÚ, uvést alternativní argumentaci (třeba GP)? V případu řešeném NSS bylo podle mě poskytnutí info legitimní, i kdyby se řešila víc proporcionalita a střet různých zájmů (soukromí vs právo na informace a veřejnou kontrolu)

Anonymní řekl(a)...

ad judikatura evropských soudů: ESLP používá tzv. 3stupňový test, tzn dochází-li k zásahu do práva na soukromí musí k tomu být:
1. zákonný podklad (např. zákon o svobodném přístupu k informacím)
2. legitimní cíl (transparentnost vynakládání veřejných prostředků)
3. hledisko nezbytnosti/přiměřenosti (nepovažuji a myslím, že ani evropské soudy by nepovažovaly za přiměřené, kvůli transparentnosti financůvání VS moci, se dotázat na plat každého zaměstnance financovaného z veřejných prostředků)
Relevantní judikatura? Např. rozsudek SDEU ve věcech Volker a Markus Schecke GbR, HArtmut Eifert (C-92/09 a C-93/09), ale i rozsudek NSS, kde na uváděný test sám odkazuje (1 Afs 60/2009-119)
Jinak souhlasím, že v konkrétním případě mohly být údaje poskytnuty, ale nikoli s uvedeným odůvodněním. Pokud se týká vyjádření JUDr. Baxy, stejně jako pan Policar mám za to, že to vypadá, že se vyjadřuje k jinému rozsudku, nebo minimálně k jinému odůvodnění. Můj závěr je, že pokud bude zveřejněn plat sektetářky odboru, jehož šéf byl předmětem sporu, za 3 roky zpět, dochází k porušení čl. 8 EÚLP (tj. jejího práva na soukromí)... Marie Bursíková

Anonymní řekl(a)...

Myslím, že (až na pár odůvodněných výjimek) čím míň se ve veřejné správě utajuje, tím líp; a při stavu společnosti, jaký dnes vidíme, to platí víc než kdy jindy. Proč by se to nemělo vztahovat i na platy? Svůj plat starosty (pardon, podle zákonné terminologie "odměnu") jsem zveřejnil v obecním časopise a nevidím vůbec nic, čím by mě to mohlo poškodit. Kdyby na to přišlo, klidně ukážu i výpisy ze svého bankovního účtu. Ti veřejní činitelé, kteří jsou vláčeni novinami jako "sprostí podezřelí", by jistě udělali lépe, kdyby místo plamenných vyjádření o své nevině prostě taky své výpisy předali novinářům k veřejnému pitvání.

Takže bravo, Nejvyšší správní soude, držím Ti palce, když prosazuješ i praktikuješ co největší otevřenost. Jen nechápu, proč jsi vydal taky rozsudek 2 As 5/2008-80 (http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0005_2As__0800080A_prevedeno.pdf), kterým jsi zakázal poskytnutí jisté závěrečné zprávy správce konkursní podstaty podle informačního zákona, přestože tato zpráva o rok dřív visela na úřední desce soudu. Je to způsobeno vývojem Tvého právního názoru, nebo Tvou schizofrenií?

Martin Macháček

Jan Potměšil řekl(a)...

Na internetu to v plné verzi zatím rozmázlé není (jen v anotaci zde: http://pravo.novinky.cz/index.php), v sobotním Právu se však lze dočíst, jak rozsudek NSS "respektují" ústřední orgány státní správy - a to i když jde o platy nejvyšších funkcionářů, tedy náměstků a ředitelů odborů, kde dle mě požadavek na zajištění informací, veřejné kontroly a transparentnosti veřejné správy a kontroly nakládání s veřejnými prostředky převažuje nad ochranou soukromí. Až na výjimky všechna ministerstva poskytnout informace odmítla (prý s v podstatě shodnou argumentací), mj. s odkazem na stanoviska ÚOOÚ. Jak pak má exekutiva chtít po občanech, aby dodržovaly rozhodnutí soudů, a kdo jí bude věřit, když mluví o otevřenosti, boji proti korupci apod. Právo už bohužel neříká, zda bude podávat opravné prostředky nebo se soudit, bylo by to však na místě.
K tématu je zde i rozhovor s dr. Baxou.

Jan Potměšil řekl(a)...

Články v obměněné verzi jsou už dostupné online:

Jaký plat mají státní úředníci? Veřejnost tápe, přestože soud rozhodl jinak

Společnost má vědět, jak jsme odměňováni, míní předseda NSS Baxa

Anonymní řekl(a)...

Myslím, že pohnutky NSS, vedoucí k vynesení takového verdiktu, jsou pochopitelné a ocenitelné, co největší transparentnost je jistě žádoucím cílem. Jako obyvatel Zlína takové možnosti kontroly hospodaření magistrátu velmi vítám, jako student práv jsem však zaskočen absencí alespoň základního odůvodnění. Soudci se naprosto neobtěžovali s jakýmkoliv poměřováním a testem proporcionality, na tvrzení, že "právo na ochranu osobních údajů není neomezené" lze opáčit tolik, že totéž lze říci o právu na informace. Argumentace pro vyloučení aplikace zákona o ochraně osobních údajů chybí.
Rozhodnutí NSS mám z valné většiny za velmi kvalitní, i zde byl úmysl soudců chvályhodný, avšak slovy klasiků: "nápad jistě dobrý, výsledky nebyly dobré."

Filip Horák

Jiri Kindl řekl(a)...

Děkuji Jánu Štiavnickému za odkaz na rozsudek ÚS SR, který se věnuje prakticky témuž tématu a dospívá (kolik mohu na rychlé přečtení soudit) k obdobnému závěru jako český NSS. Srov. PL. ÚS 1/09 - http://www.concourt.sk/result.do?rsap=PL.+%DAS+1%2F09&navrhovatel=*&time_od=1.1.1993&time_do=20.6.2011&register_rvp=*&roz_podla_cl=*&dokument=*&cl=&ods=&pism=&slovo=&ok=vyh%BEada%9D

Anonymní řekl(a)...

ad Jiří Kindl:
Musím konstatovat, že já shodné rysy nevidím:
1. slovenský ÚS použil test proporcionality, a to jako základní hledisko svého posouzení
2. slovenský zákon vyjmenovává kategorie veřejně činných osob, kterých se poskytování informací týká,
což činí vůči rozhodnutí NSS 2 zcela zásadní rozdíly,
Marie Bursíková

Anonymní řekl(a)...

Chápu veškeré výhrady, které jsou vůči rozsudku 5. senátu vznášeny, ale jako "pachatel" předmětného rozsudku si neodpustím poznámku. Mám za to, že pokud zákonodárce do zákona vtělil text, který nelze vykládat testem proporcionality bez toho, že by byl text zákona (§ 8b zákona č. 106/1999 Sb.) současně zcela popřen, není to vina Nejvyššího správního soudu, který musel toto ustanovení aplikovat.

Jiří Gottwald

Anonymní řekl(a)...

K diskuzi bych doplnil ještě rozsudek ESD (spojené věci C-465/00, C-38/01 a C-139/01), který vyložil směrnici 95/46/ES ve vztahu k rakouskému zákonu o platu, který umožňoval zveřejňovat jmenovitě platy zaměstnanců veřejné správy přesahující určitou hranici, tak že článek 6 odst. 1 písm. c) a čl. 7 písm. c) a e) směrnice 95/46 jsou přímo použitelné v tom smyslu, že se jich jednotlivec může dovolávat před vnitrostátními soudy, aby tím zabránil použití pravidel vnitrostátního práva, jež jsou s těmito ustanoveními v rozporu... a že široké zveřejnění příjmů je možné pouze za předpokladu, že je nezbytné a vhodné ve vztahu k cíli řádné správy veřejných prostředků sledovanému ústavodárcem...
Rakouský ústavní soud, který předběžnou otázku předložil (podle toho, co jsem pochopil a přeložil si) dospěl k závěru, že zveřejnění je zásahem do soukromí, který není nezbytný a přiměřený (http://www.ris.bka.gv.at/Dokument.wxe?Abfrage=Vfgh&Dokumentnummer=JFR_09968872_00KR0001_2_01&ResultFunctionToken=9cf6d11f-46fe-4506-80f4-a5268db9e126&Position=1&Entscheidungsart=Undefined&Sammlungsnummer=&Index=&SucheNachRechtssatz=True&SucheNachText=False&GZ=&VonDatum=&BisDatum=20.06.2011&Norm=&ImRisSeit=Undefined&ResultPageSize=50&Suchworte=C-465%2f00).

Zajímal by mě ale názor na "účast" příjemce veřejných prostředků v řízení o poskytnutí výše jeho platu; před správním soudem by neměl být důvod, aby mu nebylo přiznáno postavení osoby zúčastněné na řízení podle § 34 sřs, ale v zákoně č. 106/1999 Sb. takovou možnost nevidím (ačkoliv ve smyslu § 27 odst. 2 sř by teoreticky vedlejším účastníkem být mohl, ale proti tomu je zase § 20 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb.)

Daniel Pospíšil

Anonymní řekl(a)...

Myslím si, že by stačilo vyjít ze zásad činnosti správních orgánů - § 2 odst. 3, § 7, § 8 správního řádu. Potom by měl být dotčený subjekt minimálně informován o přijaté žádosti o informaci, aby příp. mohl uplatnit svoje námitky. Postavení zúčastněné osoby ve smyslu § 34 s.ř.s. asi nic nebrání.

Jiří Gottwald

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím s řadou komentářů výše. V konkrétním případě správné rozhodnutí, avšak nedostatečně (či chce-li někdo tvrději nesprávné) odůvodnění.

Problém je však poněkud divoká reakce veřejnosti, včetně té odborné.

Každý, kdo sleduje judikaturu NSS ví, že i u ní platí (protože při tvorbě právních názorů platí vždy) dvě přísloví:
"Jedna vlaštovka jaro nedělá."
"I mistr tesař se někdy utne."

Tedy,.. je zcela legitimní, pokud se veřejná správa (kupř. ÚOOÚ), nebo jakýkoliv povinný subjekt dle zákona 106 odchýlí od předloženého názoru NSS a svůj postup řádně odůvodní (bude tedy otevřeně polemizovat s názorem NSS). V takovém případě dojde věc znovu k NSS a může se stát, že jiný senát zaujme jiný názor. V případě rozporů mezi senáty s.ř.s. řešení zná - rozšířený senát.

Nehovořme tedy o jednom judikátu (který jako názor příslušných vysoce postavených soudců respektuji, nicméně jej považuji za chybný) jako o "ustálené judikatuře".

Teprve v okamžiku, kdy bude zažádáno dle 106 o zcela konrkétní výše posledních kupř. 12 platů sekretářky oddělení X odboru Y ministerstva M a spor se dostane k NSS uvidíme, zda právě nastíněná linie bude respektována. Doufám, že nikoliv.

Do té doby si lze jen přát méně konfrontační tiskové zprávy ÚOOÚ a také NSS.

David Slováček

Jan Potměšil řekl(a)...

Otázkou je, zda § 8a InfZ brát za zákonodárcem úmyslně zakotvené rozšíření práva na informace na úkor ochrany informací o soukromí, resp. majetkových poměrech, nebo zda přes to, jak je InfZ napsán, je třeba jej vykládat přísně v limitech judikatury ESLP, bez ohledu na znění zákona.
Za téměř skandální však považuji postup ministerstev, která odmítla zveřejnit platy nejvyšších funkcionářů (viz výše) i přes to, že argumentaci odpůrců judikátu NSS (proporcionalita atd.) zde nelze s úspěchem aplikovat (naposledy včera Martin Říman v Hyde parku odmítl říci, jaký má plat coby šéfporadce premiéra - tazatelka celkem přesvědčivě argumentovala, že coby ta, která ho platí, chce vědět, kolik bere.) Ač se fráze "já si vás platim" často zneužívá, tady má myslím smysl.

Jan Potměšil řekl(a)...

Tak redakce Aktuálně.cz bude podávat žaloby na ministerstva, která odmítla sdělit výši platů nejvýše postavených soudruhů, najala na to Tomáše Sokola, viz zde: http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=707086
a zde: http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=707202