středa 30. března 2011

Účastenství v řízení před volebními soudy

Včerejší nález Ústavního soudu ve věci pražských voleb bude jistě tématem mnoha více či méně odborných diskusí. Já se budu nyní kriticky věnovat toliko jediné a zdánlivě okrajové otázce – vymezení účastníků řízení.

Problém účastenství je letitý a osciluje mezi dvěma póly. Na straně jedné je určitě obtížně představitelné, aby účastníkem řízení nebyl ten, jehož se rozhodování volebního soudu bytostně týká, tzn. zvolený zastupitel. Na straně druhé je prioritou soudního přezkumu voleb rychlost a právní jistota a není prostě reálné všem zainteresovaným zajistit takový procesní komfort, jako tomu je v jiných typech řízení. Zákonná úprava je přitom poměrně jasná: § 90 odst. 2 soudního řádu správního stanoví, že účastníky jsou navrhovatel, příslušný volební orgán a „ten, jehož volba byla napadena“. Již v roce 1996 ostatně Ústavní soud (nález Pl. ÚS 30/95) zrušil jako protiústavní ustanovení § 200l odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož platilo, že účastníkem řízení je (pouze) navrhovatel, a to s odůvodněním, že z čl. 38 odst. 2 Listiny plyne právo každého, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení jednáno, možnost se tohoto řízení účastnit a vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Protiústavnost shledal v tom, že „předmětné ustanovení umožňuje jednat o základním politickém právu občana na účast na správě veřejných věcí, aniž by se mohli všichni, kterých se to týká, soudního řízení účastnit a dokonce se o něm vůbec dozvědět.“ V tomto směru je citovaná platná zákonná úprava ústavně souladná, nicméně z praktického hlediska je velmi obtížně proveditelná a není proto povýtce volebními soudy důsledně respektována.

To bylo mimo jiné namítnuto i ve včera rozhodnuté kauze. K této námitce však Ústavní soud pouze uvedl, že mu je „z přezkumu volebních rozhodnutí známo, že jednotlivé správní soudy nepřistupují k otázce účastenství v řízeních, v nichž je přezkoumávána platnost voleb, jednotně; v některých případech jednají jako s účastníky se všemi zvolenými zastupiteli, v jiných nikoliv, aniž by byl rozdíl v postupu nějak objasněn. Kritériem se jeví být jen – těžko akceptovatelné – praktické hledisko, podle kterého se účastenství přiznává zastupitelům malých sborů a naopak nepřiznává zvoleným členům sborů početných. Takový stav jistě není ideální. Ovšem Ústavní soud není tím, kdo by měl pravidla soudně správního přezkumu vykládat, resp. jejich výklad sjednocovat. Zvláště pak, když v nyní vedeném řízení nejde o návrh opírající se právě o upření možnosti účastnit se řízení o přezkumu platnosti voleb. Na druhou stranu je otázka, zda bude mít Nejvyšší správní soud vzhledem k jednoinstančnosti volebního přezkumu možnost problém vyřešit. Ústavní soud proto považuje za žádoucí poznamenat, že jemu je bližší interpretace, podle níž v případě napadení voleb jako celku nejsou účastníky řízení v těchto volbách zvolení kandidáti, neboť pak by nebyl důvod vylučovat z účasti na řízení ani nezvolené kandidáty, a to by již mohlo proces neúměrně zkomplikovat. Navíc je otázkou, zda v případě napadení voleb jako celku nejsou dotčeny spíše zájmy politických stran a hnutí, které do voleb vyslaly své kandidáty, než zájmy jednotlivých kandidátů. V tomto typu volebního přezkumu totiž nejsou výhrady individualizovány jako v řízeních, kde je napadána volba konkrétního kandidáta a kde je proto logické, že zákon dává tomu, jehož volba byla napadena, možnost svojí účastí v řízení konkrétní námitky směřující proti jeho zvolení vyvrátit.“ Sdělení Ústavního soudu lze zjednodušeně číst třeba takto:

Víme, že účastenství ve volebním soudnictví je řešeno krajskými soudy rozdílně, ale my ho sjednocovat nebudeme, ačkoliv víme, že s ohledem na zásadu jednoinstančnosti řízení nikdo jiný oprávněný k takovému sjednocení není.

Současná situace se nám nelíbí, nicméně kloníme se k výkladu, který jde proti současnému znění zákona. Byť jsme v roce 1996 výslovně uvedli, že účastníkem řízení musí být i zvolený člen zastupitelstva.

Tvrdím, že již toto pochybení městského soudu vážně ohrozilo jeho ústavnost, byť je zřejmé, že daleko ostřejší kontury by nabylo až tehdy, pokud by soud volby prohlásil za neplatné, aniž by jednal s účastníky řízení tak, jak je určuje zákon. V každém případě se však judikatura Ústavního soudu, viděná v dlouhodobější perspektivě, jeví v této otázce jako velmi nekonzistentní. Pozitivní zprávou na závěr snad může být jen naděje, že i tento případ bude zákonodárce motivovat k vyjasnění účastníků řízení tak, aby v případě neplatnosti voleb jako celku byla účastníkem pouze dotčená volební strana a nikoliv všichni zvolení kandidáti. Do té doby bych volebním soudům sám za sebe doporučoval jednat raději se všemi zvolenými kandidáty, protože nikdy není dopředu zcela jasné, zda bude volební stížnosti vyhověno či nikoliv.

4 komentáře:

Tomáš Pecina řekl(a)...

Sdělení ÚS jsem četl jinak: jestliže je někdo, byť i protiprávně, vyloučen z řízení před obecnými soudy, nemůže být ani vedlejším účastníkem v řízení před Ústavním soudem. Přičemž podle § 76 odst. 3 ZÚS Ústavní soud může přiznat postavení vedlejšího účastníka i jiným osobám, které prokáží právní zájem na výsledku řízení.

To má prima facie logiku, protože okruh vedlejších účastníků je určen procesně, nikoli hmotněprávně, s tím, že další vedlejší intervence jsou možné na návrh, ale na druhé straně není vůbec řešeno, jak se tyto potenciálně dotčené osoby o řízení dozvědí.

Je tedy zjevné, že k řešení by toho bylo víc než jen okruh účastníků řízení ve volebních věcech.

Petr Jäger řekl(a)...

Problém účastenství před volebními soudy vidím ještě šířeji: jaké postavení má mít nezvolený kandidát, tj. náhradník, když volební vada může mít vliv i na pořadí náhradníků. V době přezkumu voleb se jedná pouze o problém potenciální, přezkum se týká podle ustálené doktríny toliko zpochybnění vzniku mandátu konkrétní osobě. Jiné parametry volebního výsledku (přesněji: vady, které neměly vliv na vznik mandátu) soud nezajímají, tedy spor náhradníka o určité náhradnické místo by soud patrně zamítl. Ovšem pokud v okamžiku zániku mandátu člena zastupitelstva bude druhý náhradník v pořadí tvrdit, že měl být ve skutečnosti první, volební soud po třech letech už asi přezkum neotevře. Vada, která se takto může náhradníků dotknout může být jakéhokoliv charakteru: objektivně zjistitelná chyba při sčítání i relativní nečestná kampaň vedená proti jednomu z náhradníků.

TP: Doplnění: Práva protiprávně vyloučeného (některého ze zastupitelů) jsou chráněna dostatečně tak, že se připouští jeho samostatná aktivní legitimace pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, viz např. I. ÚS 768/06. Tehdy v zásadě nebylo potřeba řešit (sjednocovat) otázku, zda byl zastupitel z procesního účastenství vyloučen po právu nebo protiprávně, neboť materiální dotčení práv bylo zřejmé tak jako tak.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad PJ:

To je naopak ochrana naprosto nedostatečná, protože typický scenář je, že volební soud (bez účasti zastupitele) návrh zamítne a Ústavní soud toto rozhodnutí, opět bez účasti dotčeného, zruší. Zastupitel tak přijde o mandát, aniž by měl možnost jakkoli proti tomu brojit (jeho případná samostatná ústavní stížnost půjde proti závaznému právnímu názoru ÚS a to je na argumentaci pozdě).

FORTUNA řekl(a)...

Připadá mi, jako neprávníkovi, že se zde řeší, který soud, či soudy, méně či více nechápou, jak problém řešit. Je to možná tím, že "řešení" je tak komplikované, že mu nikdo nerozumí.

Vidím to takto:
1.1 za čas jsou v zemi volby, které mají pravidla a aby byly platné musejí v souladu s nimi proběhnout.
2.všichni občané splňující zákonné podmínky mají právo se nechat volit.
3.všichni občané splňující zákonné podmínky mají právo volit.
4.NIKDO NEMÁ PRÁVO BÝT ZVOLEN.
5.všichni občané, včetně teď i dětí, mají právo, aby volby probíhaly a proběhly v souladu s pravidly.
6.z toho všeho vyplývá, že správnost voleb se týká všech, ale ne těch, kteří byli zvoleni.
7.prakticky nemohou být u soudu všichni a je tedy lepší,když tam z těch, který se to týká, není nikdo.
8.problém nastal, protože někdo, žalobce, tvrdí, že pravidla voleb byla porušena a že volby nemohou být tedy platné. Nechť to žaluje a dokáže u soudu.
9.protože žaloba je, že volby nejsou platné, nějaká osoba, osoby, to musely způsobit. Nebyl to strom v lese, ani ovce na louce.
10.soud rozhodne, kdo má pravdu a ZÁVĚR: volby buď platné jsou, nebo naopak a pak jdi na bod 1.

Já bych tedy doporučil soudům, ať vyslechnou toho, kdo žaluje a toho, kdo, kdo je obviněn. V případě, že byl porušen zákon, trest pro toho, kdo jej porušil.

Mirek Vorlický