pátek 25. února 2011

Změna politického systému v praxi

Je už asi evidentní, že rok 2011 se zapíše do učebnic dějepisu. Zda to bude podobnější roku 1989, dvouletce 1917-1918, roku 1848 nebo třebas roku 1789, ještě uvidíme. V každém případě nejlepší zpravodajství o tom, jak se kácí politický systém v arabských zemích, najdeme (alespoň podle mne) na Al-Jazeera vysílané v angličtině. Katarská televizní stanice mne velmi mile překvapila, a to jednak objektivitou zpravodajství, jednak spoustou dalších informací, které na jejím webu najdeme. Např. egyptský spisovatel vystupující pod pseudonymem Abu Atris říká ve velmi zajímavém článku, že revolta proti současným arabským autokratům je stejně tak i revoltou proti neoliberalismu. Cliff Schecter tam má skvělý článek o soudci NS USA Clarenci Thomasovi (který údajně za posledních pět let nepoložil během soudního jednání jedinou otázku) a jeho hrátkách s Tea Party (byť Schecterovy úvahy o impeachmentu soudce jsou poněkud přehnané).

7 komentářů:

Ondrej.Rucka řekl(a)...

Asi je zbytečné zdůrazňovat, že sociální podmínky současné arabské revolty byly založeny tím, že dané země přijaly základy washingtonského konsenzu.

Anonymní řekl(a)...

I na NYT je článek o C. Thomasovi, a právě o jeho mlčení a vůbec o tom, jak často kdo pokládá otázky při slyšení u NS USA.

http://www.nytimes.com/2011/02/13/us/13thomas.html?_r=1&scp=2&sq=Clarence%20Thomas&st=cse

Jan Kolba

Anonymní řekl(a)...

Ad Clarence Thomas:

Třeba je to záměr. Já jsem soudce, Vy jste strana, chcete ode mne nějaký rozsudek, tak mne přesvědčte, já Vám do toho nebudu zasahovat, abych Vás nějakou otázkou třeba nezvýhodnil nebo neznevýhodnil ...

P.H.

Jan Potměšil řekl(a)...

Zajímavé je, jak velké obavy arabská revolta vzbuzuje zejména u tzv. pravice - ukazuje se, že Západ nikdy neměl zájem o demokracii v arabském, potažmo muslimském, světě, což by implikovalo i nezávislou zahraniční politiku. Přijatelnější byla i vláda Talibanu, s nímž G.Bush st. přátelsky komunikoval, hlavně že byla stabilita. Větší nenávisti se tak od "západních" komentátorů dostane egyptským či libyjským demonstrantům, než Saúdské Arábii, která je mj. tradičním útočištěm různých afrických řezníků a štědrým podporovatelem a šiřitelem nenávistného wahhábismu (a to i u nás) - je to lump, ale náš. Nyní sice přijde období nestability, ovšem asi bychom se měli smířit s tím, pokud chceme údajně demokracii (čímž byly zaštiťovány i vojenské intervence na Blízkém východě), nelze najednou otočit a preferovat nové vojenské junty, protože "oni si stejně neumí vládnout sami", lidským právům nerozumí a demokracie pro ně (najednou) není vhodná.

Anonymní řekl(a)...

Jan Potměšil:

Zajímavé je, jak velké obavy arabská revolta vzbuzuje zejména u tzv. pravice - ukazuje se, že Západ nikdy neměl zájem o demokracii v arabském, potažmo muslimském, světě ...

A na to jste přišel jak, prosím pěkně? Náznak v tomto směru jsem zaznamenal pouze u Jeho Milosti knížecí, a i ta rychle otočila dřív, než si té ostudy nepůjde nevšimnout.

P.H.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad PH:
Na to jsem přišel vzhledem ke zdrženlivosti, s jakou se západ (Francie, USA) k arabské revoltě stavěl až do chvíle, než bylo zřejmé, že není cesty zpátky, i z domácích komentářů od Ondřeje Neffa, Jefima Fištejna, ale i Zbyňka Petráčka. Vidím to tak i ve světle knihy Romana Jocha "Proč právě Irák", kde je sice vyzdvihováno šíření demokracie, ale zároveň je vychvalována demokracie "vodcaď pocaď" a nejlépe pak pravicové autoritářské režimy.

Anonymní řekl(a)...

Jan Potměšil: Zvláštní. Já u pravice naopak pozoruji až příliš silné volání "zastavme (= zničme?) islám dřív, než zničí on nás". Namísto toho, aby volali po vývozu svobody a demokracie a následně vzniku silné střední třídy. Lidi tam se bouří, protože jsou hladoví, nevzdělaní a bez budoucnosti, islám je jen stéblo, kterého se chytají, protože jiné nemají.

Ale možná je to tím, že třeba Ondřeje Neffa nepovažuji za pravičáka ani omylem, o marxistické baronce Ashtonové nemluvě. A Angela a Sarkozy jsou bezpáteřní prospěcháři bez jakékoli vize, kteří čekají, odkud vane vítr, a do funkcí se dostali coby "jakž takž přijatelní pro všechny". Teď vycítili, že se vítr začíná obracet, tak zkusili (zatím opatrně) dát jeden prst pryč od multi-kulti. Dnes není v Evropě skutečné pravice: jsou jen fanatičtí teoretizující pozéři, kteří se zapomněli kdoví kde, pak již zmínění prospěcháři, a konečně technokrati, co se za pravici vydávají, anžto tato "prodejní značka" je právě volná. Poslední dvě skupiny se takřka překrývají. Posledním pravicovým politikem v Evropě byla Margaret Thatcherová.

Btw, srovnejte si sociální situaci v křesťanské Evropě v raném a vrcholném středověku s dnešní situací islámských zemí. Již dlouho si kladu otázku, zda těch zhruba 1400 let od roku 1 je náhoda nebo svého druhu zákonitost.

P.H.