úterý 9. listopadu 2010

S tou transparentností to nepřehánět!

Velký senát Soudního dvora dnes rozhodl kauzu, která zaujme většinu fanoušků vyvažování základních práv a testů proporcionality: rozsudek ve spojených věcech C 92/09 a 93/09, Volker und Markus Schecke GbR a Hartmut Eifert v. Land Hessen.

Ve věci šlo obecně o otázku, kolik a jakých informací by mělo být uveřejňováno o příjemci subvencí z veřejných prostředků. Konkrétní kontext byly zemědělské podpory: právo EU týkající se financování výdajů v rámci společné zemědělské politiky stanoví, že členské státy zajistí zveřejnění jmen příjemců finančních prostředků z Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), jakož i částek, které jednotliví příjemci z každého z těchto fondů obdrželi. Internetová stránka německého Spolkového úřadu pro zemědělství a výživu, které se výchozí spor před německými soudy týkal, zpřístupňuje veřejnosti jména příjemců podpor z EZZF a EZFRV, místo, v němž jsou usazeni nebo bydlí, a jeho poštovní směrovací číslo, jakož i částky obdržené za rok. Pro představu je možné do ní nahlédnout zde (než ji asi co nevidět zavřou).

Soudní dvůr dnes předmětnou úpravu (nařízení Rady) částečně zneplatnil s ohledem na fyzické osoby. O nich takto podrobné informace být poskytovány nesmějí.

Rozhodnutí se mi zdá poněkud přehnané; pokud natahuji ruce vůči fisku a chci veřejné prostředky, musím počítat s tím, že to může být uveřejněno (ostatně souhlas s tím žadatel podepsal na formuláři žádosti). Zajímavé je, že Soudní dvůr se také reálnému rozpracování toho, jak by si tedy konkrétně představoval proporcionálnější alternativu k současnému německému modelu, vyhnul; v bodě 81 a násl. rozhodnutí pouze odkazuje na to, že by to mělo být „omezenější“ zveřejňování jmenovitých údajů. Dobrá, co by se tedy ze současných údajů mělo vysekat? Jména? Adresy? Částky? Období? Pokud beru uveřejňování vážně, tak bych právě tyto údaje považoval za minimum.

V pozadí je ale spíše nezodpovězená otázka, jaký cíl má podobná „transparentnost“ vlastně naplňovat. Ani výchozí nařízení, ani Soudní dvůr ve svém rozsudku jasně nedefinují, jakou z transparentností mají na mysli. Pokud je tím cílem „transparentnost výdajů z rozpočtu EU“ (jakási „makro-transparentnost“), pak lze souhlasit s tím, že uveřejnění například pouze souhrnů částek pro jednotlivé regiony či typy zemědělské výroby je postačující. Pokud je daným cílem ale transparentnost s ohledem na konkrétní podporu a její využití ze strany konkrétního zemědělce (tedy jakási „mikro-transparentnost“), pak si dovedu představit jen ztěží omezenější uveřejňování informací, které by plnilo stejný účel.

Oba typy transparentnosti pak také mají různý způsob kontroly: v prvním případě spíše „centrální“ (běžný občan asi inspekci účtů Unie dělat nepůjde), v druhém případě ale centrální a zároveň „difúzní“. Jednoduše řečeno, v rámci tohoto typu transparentnosti nejde jen o to, že na zemědělce Nováka může jednou za x let přijít odněkud kontrola, ale také že sousední sedlák Boháček může rámcově kontrolovat, zda Novák udává pro své podpory skutečně korektní počet koz či zda si náhodou minulý rok nevymyslel trojnásobnou osevní plochu. Ale s tím druhým typem kontroly bychom to podle Soudního dvora až tak přehánět neměli …

10 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Německá závist je stejná jako česká. Osobně nechápu, proč se v rámci fisku má měnit chování dle typu osoby, ale na odpověď ani nečekám.


Jan Michalík

Jakub Jošt řekl(a)...

Tak taketo bolo spravne riesenie mootu:)...

Popravde, nas pleading mi prijde presvedcivejsi:)...

Jakub Jošt řekl(a)...

A len doplnim, ze tak ako pri CEEMC, aj v tomto rozhodnuti mi ta tzv. makro-transparentnost pride skor iluzorna. Makro-transparentnost ma byt dosiahnuta krizovou kontrolou fondov Komisiou, resp. nejakymi auditorskymi organmi, mikro-transparentnost kontrolou obcanov.

Kontrola prerozdelovania zdrojov ma za ciel predchadzat pripadnym podvodom. Napadaju mi dva typy podvodov, ktore sa lisia v subjekte.

1) EU prideli zdroje, o ktorych pouziti beneficient klamal a prostriedky zneuzil. Oklamal tak EU a s nou aj prispievatelov do jej rozpoctu.

2) EU sa na podvodnom pridelovani zdrojov priamo podiela. Ten, kto zdroje dostal ich teda aj mohol vyuzit opravnene, ale nasli by sme napriklad aj niekoho, kto bol vo vacsej nudzi.

Podla mojej mienky je 2) postavena na legitimnom cieli, ktorym je transparentnost a predchadzanie defraudovaniu, vedie k jeho naplneniu, pretoze vytvara obavu, ze akekolvek podvodne pridelenie bude zverejnene a napr. neziskovky ho budu moct skontrolovat a tazko ho dosiahnut nejakymi agregatnymi udajmi, tie nepovedia zhola nic.

Okrem toho sa stotoznujem s poznamkou Michala, ktora ma podporu aj v judikature, ktora odlisuje kontrolu pri sukromnych zdrojoch a pri verejnych, ze ten standard kontroly ma byt tvrdsi pri verejnych zdrojoch.

Zaverom mam tiez trochu problem prijst s nejakym argumentom, ktory by "ochrane sukromia" v tomto konkretnom pripade dal nejaky obsah. Ziadna hodnota ci princip predsa nemaju zmysel same o sebe a vyvazuju sa jedna voci druhej. Inymi slovami, aka REALNA skoda ci poskodenie na pravach moze takymto zverejnovanim vzniknut? Vie niekto pomoct?

Libor Dušek řekl(a)...

Tohle je strašný krok zpátky. Když si uvědomím, kolik soustavného úsilí stálo lidi časem přimět vlády (hlavně v těch kultivovanšjších zemích EU), aby informace o svých výdajích, veřejných zakázkách atd zveřejňovaly, a že tato transparentnost opravdu omezuje zneužívání veřejných peněz.... A snad ještě víc než praktická ekonomická stránka mě na tom děsí zvrácená filozofie - že když někdo rozdává peníze, tak si ani nemůže stanovit podmínky - nesouhlasíš se zveřejněním údajů, tvůj problém, vždyť tě nikro nenutí k tomu, abys dotaci bral.

Anonymní řekl(a)...

To byl švuňk.....
Německo bloklo ráno, Česko před chvílí. A to přesto, že rozhodnutí, jak ho čtu, není retroaktivní - takže nemuseli

Díky za inspiraci
http://ekonomika.ihned.cz/c1-48054900-vydesena-evropa-po-verdiktu-evropskeho-soudu-blokuje-seznamy-prijemcu-dotaci

Marek Pokorný

Anonymní řekl(a)...

ého pohledu jde jen o další krok směrem ke stavu, že na "dotace mají přece právo" a nikdo je nemá právo kontrolovat. Z nadstandartní pomoci a vstřícnosti fisku se stává něco o čem jsou lidé přesvědčení, že na to mají nárok. Vzniká tak nová vrstva vyvolených. Možná se brzy probudíme, a zjistíme, že nám vládnou dělníci a rolníci coby vyvolené třídy a všichni ostatní na ně tvrdě dřou.
V ČR a SR je tahle absurdita navíc podpořena nejnižšími cenami nájmu zemědělské půdy v EU, kde navíc stát ponajímá běžně půdu zemědělcům hluboko pod cenou, nebo je ji nechává využívat zcela zdarma.
Pavel Straka

Anonymní řekl(a)...

Jediný údaj, který by šlo vypustit je PSČ. Ale to si každý může najít. Adresu vypustit nelze, protože by došlo k situaci, kdy člověk s unikátním jménem by byl snadno identifikovatelný, zatímco konkrétnho Josefa Nováka by nikdy nikdo nenašel.
Řešením by byo zrušit celý systém dotací ;-)
Jan Horáček

Anonymní řekl(a)...

Na druhou stranu je třeba říci, že dotace má skoro každý zemědělec. Je to spíše jistý typ nárokového milodaru, na které se ale přiživý 5 dalších poradců a auditorů.

Marcel Janda

Jan Komárek řekl(a)...

Jen pro zajímavost: podobným problémem se celkem nedávno zabýval NSS ve vztahu k právu na informace o tom, komu orgány finanční správy částečně nebo úplně prominuly příslušenství daně na základě zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

NSS v rozhodnutí č.j. 5 As 53/2007-85 právo veřejnosti (konkrétně občanského sdružení) na přístup k této informaci odmítl s odkazem na ochranu soukromí daňových dlužníků. K případu napsal zajímavý (a kritický) komentář Jiří Zeman (Nejvyšší správní soud mezi Scyllou § 8b a Charybdou § 10 zákona o svobodném přístupu k informacím, Právní rozhledy č. 10/2009).

Anonymní řekl(a)...

Rozsudek NSS čj. 5 As 53/2007-85 byl překonán usnesením rozšířeného senátu čj. 5 As 64/2008-155 ze dne 1.6.2010. Toto usnesení se týká zveřejňování údajů o prominutí daně či jejího příslušenství podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Původní žádost o tyto informace správce daně zamítl a následně potvrdil jeho rozhodnutí i místně příslušný krajský soud. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu naopak dospěl k závěru, že prominutí daně či jejího příslušenství je nutno považovat za poskytnutí veřejných prostředků a že v tomto případě je ochrana údajů o majetkových poměrech příjemců veřejných prostředků oslabena; převažuje zájem na transparentním poskytování veřejných prostředků jednotlivcům a na účinné veřejné kontrole chování daňové správy.