pondělí 9. srpna 2010

Pavel Molek: Kam nechodí slunce, tam chodí Pode Bal – brblavé pozvání na výstavu

Michal tu nedávno v příspěvku Justiční knížky rudé oprávněně brblal nad tím, že podle rozsudku NSS ze dne 6. ledna 2010, sp. zn. 3 As 10/2009, spadá informace o před-listopadovém členství soudce v KSČ pod „soukromí fyzické osoby“ podle ustanovení § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím, a tudíž se veřejnost o předlistopadové minulosti svých soudců zkrátka nedozví. Nestává se často, aby na nějaký rozsudek – zvlášť ve správním soudnictví, tedy v oblasti, kterou asi všichni až na pár labužníků považují za nudnou – zareagovali umělci. Ale stalo se. Na výstavě Malík urvi II, kterou teď právě najdete v Uherském Hradišti v rámci skončené Letní filmové školy (informace o putovní výstavě viz zde) se autoři z umělecké skupiny Pode Bal rozhodli, že když o své minulosti nechce mluvit justice sama (alespoň ta obecná, o průlomovém nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 23/05, ze dne 26. 7. 2007 autoři vědí, a dokonce jej citují!), stanou se oni tím pravým svědomím národa.

Obvykle brblám, když se umělci pasují do role svědomí národa (vlastně celá má politologická diplomka „Kultura a politika v nedemokratických poměrech - ustavování vztahu českých spisovatelů a komunistické moci v letech 1945 – 1950“ je takovým stostránkovým brbláním nad tím, když společnost čeká od umělců, že se budou proplétat s politikou). V tomhle případě ovšem Pode Balu stydlivě tleskám za to, že takovou výstavu uspořádali. Neudělali přitom nic jiného, než že dali dohromady portréty 31 soudců a soudkyň či prokurátorů a přiřadili k nim jejich vybraný rozsudek z doby normalizace s politickým podtextem (odpírače vojenské služby, šíření ekologických letáků, žertovné focení s Husákovým portrétem a podobně), výtah z onoho rozsudku (aneb „vo co šlo“ – výběr z nich viz zde) a současnou pozici, kterou zastávají v české justici.


Napsal jsem ovšem, že tleskám stydlivě. Ano. Jednak proto, že i já patřím k týmu, který se jmenuje česká justice, byť jako jedna z nejnižších forem justiční existence. A jednak proto, že nepochybuji, že v těch 31 osudech shrnutých do odstavce medailonku, hrubého portrétu a přefocených stránek z rozsudku či zpráv VONSu bude aspoň několik přehmatů, nepochopení, přehlédnutí, že prostě Pode Bal dal určitě politické máslo na hlavu i někomu, kdo si mastnou hlavu nezaslouží. Nemám žádný konkrétní příklad, ostatně nikoho z těch 31 neznám osobně, ale nepochybuji, že kdyby na výstavu přišli někteří znalci justice, dokázali by u některých z těch osudů vysvětlit, že něco bylo úplně jinak. Lze to vyčítat Pode Balu? Stěží. Spíš je to přirozený důsledek toho, že takové zúčtování s minulostí nedělá justice sama, ale nechává to dělat umělce, kteří mají určitě víc elánu ke šťourání v kontinuitě justice po roce 1989, čili v problému, se kterým se ona sama nejspíš už smířila.


Justice je tak trošku v pozici Vlasty z cimrmanovského Záskoku, která se stydlivě odmítá svléknout před panem doktorem a nechává ho roky „poslechnout jen na zádíčkách“. I česká justice nechává už dvacet let českou společnost „poslechnout jen na zádíčkách“. Hlavně žádné šťourání v minulosti! Ale protože společnost cítí, že je v justici přeci jen cosi shnilého, protože ji láká vysvětlovat si současné rozhodování konkrétních soudců jejich dřívějším rozhodováním a dřívějšími politickými postoji, protože ji baví nejrůznější spiklenecké teorie o propojení těch „tehdy“ a těch „nyní“; má pořád nutkání léčit na justici aspoň něco, kritizovat aspoň něco, a vychází přitom z toho mála, co jí o sobě justice řekne. Trochu se bojím, že výsledek u Vlasty i justice bude podobný. Ti soudci, kteří jsou na Malík urvi II zobrazeni neprávem, jen v důsledku zjednodušení, nepochopení či umělecké zkratky, by měli kritizovat spíš samotnou uzavřenost justice než Pode Bal. Je totiž chybou justice, že veřejnosti (které má sloužit, poskytovat jí spravedlnost a která si ji za to platí) svou minulost neprozrazuje, a tak jí umělci léčí nastydlé vaječníky, protože na zádíčkách nebylo poznat, že je Vlasta je vlastně chlapeček... Inu, kam nechodí slunce...

Pavel Molek

27 komentářů:

Michal Ryška řekl(a)...

Jakkoli s celkovým vyzněním postu souhlasím, měl bych jednu drobnou (avšak intenzivní) výhradu týkající se excesů, k nimž při výstavě u neprávem očerněných soudců došlo. Konstrukce v postu je k těmto excesům maximálně tolerantní, stejně jako třeba Petr Zídek v Lidových novinách:

http://www.lidovky.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A100407_000049_ln_noviny_sko

Myslím ale, že výsledek známého desetistupňového testu posouzení difamace (viz i I. ÚS 453/03) by pro autory až tak přívětivý nebyl. Zveřejněné údaje jednoznačně nebyly komoditou podléhající rychlé zkáze, kterou by bylo zapotřebí zveřejnit "ze dne na den", bez ověření u neprávem očerněného soudce. Příprava výstavy byla zcela jistě dlouhodobější záležitostí a autorům nic nebránilo obrátit se v rámci příprav na konkrétní dotčené soudce - pokud ti by je poslali "do háje", byla by to hned jiná písnička. Takto však neprofesionální práci s informacemi (spadajícími IMHO důvodně do oblasti veřejného zájmu a nikoli do soukromí) nelze odůvodňovat pouze vtipným příměrem s Cimrmanovou Vlastou a netransparentní justicí (kolektivní vina?). To je poněkud chabá obrana – a zveřejněná omluva to dokazuje:

http://www.lidovky.cz/umelecka-skupina-pode-bal-se-omlouva-za-chybny-portret-p1m-/ln_kultura.asp?c=A100401_145649_ln_kultura_ter

Tomáš Pecina řekl(a)...

Velmi povedený titulek, ale i když jsem tak trochu spolupachatelem (některé justiční výtečníky, např. Evu Burianovou z MS-P, jsem Pode Balu osobně doporučil), uvědomuji si, že konečné rozhodnutí bude záležet na jiných: momentálně na Vojenu Güttlerovi z Ústavního soudu, který má na stole ústavní stížnost proti rozsudku NSS.

Kromě toho se obávám, že zjednodušování tragické situace v justici na pár komunistických soudců, (kteří tam sice dávno nemají co dělat, ale oni tím hlavním problémem skutečně nejsou), je populismus, který nemůže v efektu přinést nic dobrého.

Pavel Molek řekl(a)...

Ad Michal Ryška: Váš komentář mi vrtá hlavou a zajímalo by mne, jestli jde podle Vás čtenářů spíš o projev politický (aneb žurnalistika s obrázky) nebo umělecký (jímavé příběhy, které nás inspirovaly ke koláži) a jestli to podle Vás má vliv na úroveň ochrany takového projevu ve střetu s ochranou osobnosti soudců?

Ad Tomáš Pecina: Vždycky mě potěší, když se někdo rovnou představí jako spolupachatel;-) Myslím si, že smysl to má. Buď je ta výstava spíše pravdivá, a pak je dobře, aby se o těchto "příbězích" vědělo, nebo spíše přestřelila, a pak si třeba justice řekne, že radši na sebe to světlo pustí, než aby to za ni takhle dělali umělci. Jinak řečeno, výstavou Malík urvi II podle mne umělci říkají justici na téma zkoumání její minulosti a kontinuity: neuděláš-li to sama, uděláme to my, vtipněji, i když možná s chybami. Je na justici, jestli odpoví: než abych vás to nechala dělat takhle, raději to udělám sama, nudněji, ale přesněji.
Pavel Molek

Anonymní řekl(a)...

To, že nejde o hlavní problém justice je jasné, ale to přeci není důvod se k tomu nevyjádřit. Populismus v tom není žádný, protože soudce bolševiky nikdo z doživotní funkce neodstraní a v modě je spíše ukazovat na konkurzní čaroděje v justici.
Mimochodem připravme se na horší kritiky. Stačí si poslechnout současné gympláky - to už je jiné kafe než kapitalisticko-kávičková generace let devadesátých a nultých. Nejsem žádný jejich příznivec, protože to sebou nese i jistou ideologickou vyhraněnost mladé generace, což občas skončí tragicky, ale jen upozornuji, že 20 let je fuč!

ad Ryška :
Omyly k životu a umění patří. Pokud se za ně omluvili, pak je vše v pořádku a váš právní pozitivismus je poněkud trapný. Navíc si pletete slova omyl a exces. Pravděpodobně se vám motá dohromady (pouze) jeden z jeho právních významů pojmu exces a jeho obecný význam (výstřelek, výstřednost, nestřídmost). Za další mě udivuje užití klasické demogagie (jsem demokratka ale ty internety bych zakázala) v užití fráze drobná a intenzivní výhrada. Je mi líto ale pokud je výhrada drobná, pak intenzivní být nemůže, pak jde o výhradu ohromnou a to už ale není droná. Jiná věc je, zda nejde o výhradu Milana Drobného.

Jako kdybyste nemluvil k právníkům ale k manželce : zní to hezky umírněně ale význam to nenese žádný.

Michal Strnad

Michal Ryška řekl(a)...

Ad vrtání v hlavě Pavla Molka:

Nejste příliš konkrétní, ale vím asi, kam tím směřujete - legitimita omezení svobody projevu může být (a je) závislá i na kategorii projevu (politický, umělecký, komerční). Bez ohledu na tuto kategorizaci (IMHO od všeho trochu – možná i včetně určitých komerčních zájmů tvůrců) ovšem nezpochybnitelným faktem stále zůstává, že konkrétní soudce byl mezi "malé kurvy" (psáno Malík Urvi II) zařazen na základě jednoznačně nepravdivých (zaměněných) skutkových základů kritiky. Na veřejném pranýři (LN) se tak ocitl pouze v důsledku nedbalosti tvůrců, resp. jejich omylu (tedy zcela neprávem). Ochrana osobnosti soudce (a to i ve věcech existujícího veřejného zájmu) přitom není snížena natolik, jako je tomu u politika – viz i dubnový post Davida Kosaře „Kritika soudců na Slovensku“ a nález ÚS SR sp. zn. II. ÚS 152/08:

„Hranice akceptovateľnej kritiky sú najširšie u politikov a najužšie u „bežných“ občanov. Ústavný súd akceptuje trend smerujúci k posúvaniu pozície sudcov, ktorí stoja kdesi uprostred naznačeného kontinua smerom k politikom.“

Anonymní řekl(a)...

Když jsem četl jednotlivá rozhodnutí zobrazených soudců, dělalo se mi z těch lidí čím dál víc špatně ....
Galerie hnusu.
Kdyby za něco soudcovská unie stála, požádala by zmíněné soudce o odchod.
Kdyby za něco stála justice, ožádala by je o to jejich představený. Kdyby za něco stála sama společnost, zametali by dodnes ulice. Kdyby za něco stáli sami, ....

Jan Vojtěch

Michal Bobek řekl(a)...

Mohl bych se pro mírné odlehčení hutných témat zeptat Michala Strnada, jaké jsou definiční znaky „kapitalisticko-kávičkové generace let devadesátých a nultých“ a jaké kafe v porovnání s nimi vaří současní gympláci? Otázka nesměřuje do žádných záludností, ani se jako člen „kapitalisticko-kávičkové generace“ necítím tímto přízviskem dotčen (byť tedy kávu jsem začal pít až před čtyřmi lety v Itálii ;-) spíš mě vážně zajímá nahlédnutí do světa, který já už neznám, tedy kdo jsou dnešní středoškoláci?

Anonymní řekl(a)...

ad Bobek :

Neznají socialismus z osobní zkušenosti, takže věci jako zákaz cestování, prázdné obchody, fronty, souhlas SSM s vysokou, pionýrský slib, spolupráce mas s tajnou službou jim z ní jako kdysi mně věci ze Švejka. Srovnávají STB konfidenty s SS, komunisty s NSDAP a pionýry s Hitelrjugend. V naší /střední/ generaci jde o zcela ojedinělé extremistické názory.

Zatímco generace před nimi žila v socialismu nebo s ním měla kontakt a nepotřebovala si ho prohlubovat, pak dnes mají mladí zájem znát, co dělali jejich prarodiče. Je v tom nějaká perverzní zvědavost nalézt odpověd na otázku, proč se tak chovali a přispívá k tomu i jistá neznalost souvislostí a detailů ze života, kterými plývala naše generace, a tedy i jistá ztráta pochopení ducha doby.

Například letos v anketě čtvrťáků na "Arabské" bylo 90% studentů přesvědčeno, že by měli být komunistí "souzeni" za členství v KSČ. Před 7 lety to bylo pouhých 50%.

Samozřejmě že také nejsem expert na dnešní mladou generaci, těžko se v jejich pocity vcítit a ani nevím, jak se to u nich "zlomí" na vysoké. Nechci ani říkat, že jde o analogii poválečné generace v Německu, což mimochodem je také dosti zjednodušené, protože vyrovnání se s minulostí tam dělala především střední generace na přelomu 60./70.let se svými rodiči, mladí byli pouze víc slyšet.

Můj pocit je, že dosáhlo maxima nabažení se "výdobytků" mladých postrevoluční doby (možnosti cestování, kariéra, konzum, prosperita) a nastává doba otázky, kdo jsme byli a kam jdeme :-) U6 prostě nebude důležité se ptát, co dalšího ti zmínění soudci udělali, ale proč ti ostatní (šefové soudu, kolegové) celou dobu mlčí.

Celá výstava totiž nezesměšňuje jenom ty amorální figurky v taláru, ale celou justici a potažmo celý právní řád. Stále totiž ve valné většině i po těch kotrmelcích doby chápeme právo v kontextu spravedlnosti a morálky. A dnešní mladí to asi cití daleko silněji než my, kteří jsem dofali, že to spraví doba a tlustá čára.

Michal Strnad

Michal Bobek řekl(a)...

Ad M. Strnad: bylo by krásné, kdybyste měl pravdu.

Michal Ryška řekl(a)...

Ad Michal Strnad, Adalbert Kolínský a Eliška Kutnohorská:

Souhlasím samozřejmě s tím, že omyly k životu patří, a to zejména po přečtení Vašeho komentáře :o)

Fakt jste mě pobavil - můj prvotní komentář nezmiňoval žádné ustanovení pozitivního práva a vycházel pouze z judikatury týkající se ústavně konformního vyvažování kolidujících práv. Abych to však "rozmotal" - termín "exces" je ohledně vybočení z výkonu zákonné licence (tj. výkonu práva, vč. svobody projevu) v oblasti ochrany osobnosti užíván zcela běžně, netřeba mu přikládat jiný význam než tento.

Podstatou mé "drobné (avšak intenzivní) výhrady" byl fakt, že akci jako celek v podstatě vítám, nemohu se však smířit s tím, že v zájmu relativního "obecného dobra" budou ospravedlňovány individuálně vzniklé křivdy. Právě a jen v této drobnosti tedy s postem nesouhlasím - a to tak, že intenzivně. Je mi ale jasné, že je to vždy odvislé od příslušné optiky - buď chápeme každého člověka (vč. soudce) jako individuální a nezaměnitelnou lidskou osobnost nebo pouze jako "kolečko v systému", který (také kvůli personální kontinuitě) zcela jistě určitý díl "kolektivní viny" nese stále s sebou.

Jan Vučka řekl(a)...

Též brblavě souhlasím. Sebereflexe justici v tomto bodu chybí a to se nezmění ani tím, že poukážeme na naléhavější problémy: mne zejména pálí fetišizace znaleckých posudků a bezduchý formalizmus ("česká škola formálněprávní").
Snad lze jen podotknout, že jako obvykle je státní zastupitelství nespravedlivě zastiňováno soudy.

Anonymní řekl(a)...

Nechci se s vámi přít. Jen vás lehce poučím :-) judikatura je samozřejmou součástí pozitivního práva. Proto odkazem na judikaturu nebo její citací zmiňujete pozitivní právo.

ad kolektivní vina : plete se vámna jedné straně kolektivní vina nevinných (např. malých dětí sudetských Němců), což je samozřejmě nevina a na druhé straně vina pilného nebo někdy líného kolečka v systému(případ Eichmann). To první se nazývá kolektivní vina a spadá i na nevinné a jde o nemorální princip snad podle všech myslitelných měřítek (s vyjimkou bolševického třídního boje, starozákonního boje vyvolených, islamistické doktríny a myšlenky člověka, "který se zasloužil o stát"), to druhé je vina absolutní i když někdy malá (věděl a vědět mohl). V souhrnu jde totiž o práci pro zločinný systém ve stylu "
Ano, já jsem poušť nestiskl, ale tu zbraň jsem mu podal". Nemusím snad dodávat, že alibismus dětí normalizace přetrval i do dnešní doby.

Michal Strnad

Anonymní řekl(a)...

Pane Ryško, pojem intenzivní drobná výhrada je opravdu logický nesmysl. Drobná intenzivní výhrada a drobná neintenzivní výhrada se totiž liší jen v jednom : v intenzitě. A intenzita je "stupeň síly, vydatnost ".

Kdybyste měl na mysli krátkost (délku) vaší výhrady, pak je to něco jiného. Ta může být krátká a intenzivní. Ale drobnost ? :-))

Jan Pospíšil

Anonymní řekl(a)...

Pravá hodina pravdy. Kdo pamatuje, nezapomene.

http://www.youtube.com/watch?v=pZ3Duk0vBCY&feature=related

Ivan Kořínek

Anonymní řekl(a)...

Teď už jenom čekám, kdy někdo udělá vernisáž s citacemi současných akademiků, které srovnají, co psali před rokem 1989 a co píšou nyní. Máte nějaké tipy?

P. Nový

Anonymní řekl(a)...

9 profesorů z 10ti na PF UK po revoluci vysmejčilo knihovnu :-) Ale snad má někdo nějaké kopie, stačí někdy skripta.

Michal Drtina

Michal Ryška řekl(a)...

Ad Michal Strnad, Adalbert Kolínský a Eliška Kutnohorská:

Díky za poučení - možná ani sám netušíte, jakou má pro mě hodnotu:o)

Souhlasil bych jistě s tím, že (i dle ESLP) judikatura patří mezi prameny práva v materiálním slova smyslu. Těžko však souhlasit s tím, že došlo-li v daném případě ke zveřejnění informací o "malé kurvě" (angažované v trestním politickém procesu) ve vztahu k soudci, který v době tohoto procesu byl studentem gymnázia a v justici se věnuje výhradně obchodnímu právu, pak "malé velké" upozornění na tento exces je "poněkud trapným právním pozitivismem".

Anonymní řekl(a)...

Samo upozornění jistě není projevem trapného právního pozitivsmu. Jen jeho obsah.

To, že judikatura je součástí (pozitivního) práva se učí na každé německé právnické fakultě, počítám, že podobné to bude i v ČR. I kdyby totiž šlo o důsledek přirozenoprávní školy, publikací judikatury se stává platným právem.

Odkdy se zde ztrapňují diskutující s odkazem na jejich totžnost. Mám sem snad napsat číslo pasu ?

Opakovaně vás musím upozornit, že o žádný exces nejde a doporučím vám k pochopení terminologie nějaký slušný český výkladový slovník. V němčině je na takové nesmyslné užití pojmů hezký termín :-)


Michal Strnad

Anonymní řekl(a)...

Ono je to s chápání historie u mladých složité. Pamatuji si na revoluci v 89, jak jako 16-letý jsem považoval události srpna 1968 za prahistorii, která nemá se součásností nic společného. A jako pomalu stárnu, čím dál víc si uvědomuji, jak mají se současností společného události daleko starší.

Ještě štěstí, že jsem budovali kariéru a těch dnešních mladých jsme si v 90.letech moc neudělali.

Tak jako já nemůžu pochopit věci z 50.let optikou člověka žijící tu dobu (nejblíž je mi básník Jan Zábrana ve svých pamětech, ale to byl na tehdější dobu extrem), tak nemohu čekat správnou reflexi Husákovy doby od dnešní mládeže. Ano, mohou být přísnější, vyhraněnější, ale objektivnější ? Ani náhodou, neznají totiž skoro nic.

Petr Sladký

Anonymní řekl(a)...

Ad Michal Ryška: narozdíl od pana Strnada 100% souhlasím. Jak může justiční nešvary tepat někdo, kdo je schopen (vinou své nedbalosti a touze po úspěchu) odsoudit úplně nevinného člověka?

Jasně, nešlo o odsouzení ve smyslu trestního práva. Ale úplně hypoteticky - kdyby autoři byli trestní soudci a věnovali se svojí práci stejně "svědomitě" jako nyní, nemuseli by nakonec svoje portréty pověsit vedle těch ostatních vystavených?

O.M.

Anonymní řekl(a)...

ad O.M. : tepat svinsta ( nikoliv nešvary) bolševické a potažmo současné justice může každý konzument jejích služeb. Možnost omylu na tom nic nemění.

Nevinná "oběť" může žádat na pořadatelích omluvu, stejně jaké každý nevinný, kterého obviní neprávem justice, a jen mentálně nesmělý občan tohoto státu ho bude nadále považovat za soudce-stébáčka.

Jana Svobodová

Anonymní řekl(a)...

M. Strnad:
Ta analogie s poválečným Německem není úplně od věci, protože dnešní středoškoláci budou "účtovat" právě teprve až se začnou dostávat do středních let. Teď si jen tříbí argumenty a připravují pozici.

K postu:
Takové výstavy je třeba jen uvítat, startují diskuzi ve společnosti, což je dobře. Navíc je to mnohem lepší (a jediný skutečný) způsob, jak se postupně vyrovnat s minulostí, než soudcovský aktivismus, který ohýbá právo (až to právo vlastně není, spíše politika) a dělá práci, která normálně patří jen zákonodárci.

V. Loutocký

Anonymní řekl(a)...

Pane Loutocký, jen technická poznámka: co rozumíte soudcovským aktivismem? Spadá pod něj i ten nález IV. ÚS 23/05?
S. Kranda

Anonymní řekl(a)...

Ad Jana Svobodová: Nevidím souvislost mezi možností oběti žádat omluvu a "stylem práce" autorů. Co jiného bylo jejich úkolem, než si ověřit všechna fakta, a raději je třikrát zkontrolovat? Správný umělec je asi poněkud rozevlátý, ale když už se rozhodne pustit do osobního pranýřování, měl by pečlivě vážit na lékárnických vahách.

Jinak celá ta akce, které by jinak člověk mohl zatleskat, dost ztrácí smysl. Protože vede k úvahám "no jo, každej jsme nějakej, nikdo není dokonalý, každý má právo na omyl... musíme si pomáhat".

O.M.

Anonymní řekl(a)...

S analogií Německa bych byl stejně opatrný. Jedna mladá generace u nás se o kritiku pokousela v 60.letech a závěr byl takový nijaký lidskotvářní a hned pár let poté se stihla sama trochu ušpinit.

A například ve Španělsku po Francovi v době přechodné (transicion) se udělala víceméně tlustá čára a až 30 let poté společnost spíše samovolně než cíleně zapomíná a nic se neřeší. Pro dnešní mladé španěly to není ani téma. Proto mě postoj českých mladých trochu překvapil a celkem potěšil.

Michal Strnad

Anonymní řekl(a)...

S. Kranda:
Tento nález určitě ne, ona náprava poněkud nesprávného rozhodnutí vrchního soudu byla nejen na místě, ale i v souladu se zákonem (či právem - viz bod 48/b nálezu:-). A tak by to mělo být.

V. Loutocký

PS: Něco jiného je samozřejmě procesní záležitost, objevující se v bodech 55, 56 a 57 nálezu. Tam sice nejde o aktivismus, natož abstraktní spravedlnost, ale spíše o vítězství vůle soudce ÚS nad zákonem, nicméně nic pěkného to není. Pěkně to v disentu shrnul dr. Výborný. Velmi se mi líbila tato jeho věta: "... je třeba respektovat cosi víc než pouhé zákonné normy; tato teze nutně však v sobě nezahrnuje závěr, že zákonné normy respektovány býti nemusí, a to zvláště, jde-li o normy, jejichž spravedlnost nebyla zpochybněna.". Např. pro mě osobně něco samozřejmého, ale je vidět, že by měla být spíše někde vytesána.

Anonymní řekl(a)...

Ad V.L.
Díky za vysvětlení.
Bylo by Výborné, kdyby na ÚS sedělo 15 Výborných?
Zvídavý dotaz na Váš subjektivní názor: Kolik myslíte, že by vznikalo nálezů podobných IV US 23/05_ (Osobně si myslím,že moc ne, protože například III. senát US v podstatě tento nález nerespektuje. Proto mě zajímá váš názor).
Já to co napsal Výborný podepisuji také. Škoda jen, že mu jsou někdy podobné postoje na újmu, tam kde se měl postavit na stranu základního práva, jehož porušení bylo opřeno o sofistikovanou spleť výkladu zákonných pravidel.
Rozumím vašemu nadšení pro procesní čistotu, ale zde opravdu nemohla na subjektivním právu vzniknout žádná újma.
S pozdravem SK

PS: až budete někde "tesat", dejte tady vědět.