21 června 2010

Soudní přezkoumatelnost zkoušek na vysoké škole podruhé

O otázce možné soudní přezkoumatelnosti zkoušek na vysoké škole se na Jiném právu již diskutovalo, a to díky postu Zdeňka Kühna ze dne 10. 2. t. r. (zde), který poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2009 sp. zn. 9 As 1/2009 (http://www.nssoud.cz/). Inspirací pro tento post je proto zejména nález německého Spolkového ústavního soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 1 BvR 812/09 (http://www.bverfg.de/).

Připomínám, že kauza řešená NSS se týkala studenta pražské právnické fakulty, který neprospěl u státnicové zkoušky. Proti tomuto hodnocení se písemně ohradil a požadoval změnu klasifikace z „neprospěl“ na „dobře“, omluvu od dvou zkoušejících a zpracování procesního postupu státních zkoušek. Tato žádost byla vyřízena dopisem děkana. Tento dopis považoval neúspěšný student za rozhodnutí, napadl je žalobou, nicméně Městský soud v Praze žalobu odmítl jako nepřípustnou, neboť se nejednalo o správní rozhodnutí vydané správním orgánem.

NSS k tomu v citovaném rozsudku konstatoval, že student při konání státní zkoušky nemá právo na „výsledek“, nýbrž na „řádný proces“. Hodnocení vědomostí proto náleží pouze zkušební komisi a tyto jsou ze soudního přezkumu vyloučeny. Připustil však, že „v závislosti na zjištěném porušení podmínek „řádného procesu“ stanovených pro konání státní závěrečné zkoušky (či jiné zkoušky) by bylo možné např. z důvodu neúplného či chybného obsazení zkušební komise, případně jiného porušení pravidel stanovených právními či studijními předpisy, rozhodnout o anulaci příslušné zkoušky (práva studenta by byla obnovena analogicky v souladu s § 68 odst. 5 zákona o vysokých školách).“ Zde jen podotýkám, že toto řešení poněkud směšuje aktivní procesní a věcnou legitimaci: správní soud totiž může odmítnout žalobu pro chybějící procesní legitimaci; v takovém případě mu však již nepřísluší zkoumat, zda k porušení práv žalobce došlo v důsledku procesních pochybení vysoké školy, anebo „jen“ způsobem hodnocení jeho znalostí. Důležitější na tomto judikátu je však právní závěr, podle něhož rozhodnutí orgánu veřejné vysoké školy o průběhu zkoušky je rozhodováním o právech a povinnostech studenta a jako takové je principielně soudně přezkoumatelné.

„Německý případ“ se rovněž týkal studentky práv, která neuspěla u první státnicové zkoušky v Dolním Sasku; šel však výrazně dále než případ český. Zde byla jako nedostatečná hodnocena klausurní práce z civilního práva, a to zejména proto, že předložený případ stěžovatelka řešila jako nárok plynoucí z kupní smlouvy a nikoliv jako smlouvu o půjčce. [Hned na tomto místě je však nutno upozornit na zásadní rozdíl německé a české právní úpravy: stěžovatelka zde totiž napadla rozhodnutí dolnosaského Ministerstva spravedlnosti o tom, že nesložila předmětnou zkoušku, nikoliv přípis (rozhodnutí) děkana.]

Následnou žalobu zamítl správní soud s odůvodněním, že stěžovatelka nemá nárok na nové hodnocení. Konstatoval totiž, že u přezkumu rozhodnutí o zkoušce je třeba rozlišovat mezi odbornými otázkami (Fachfragen) a specifickým zkušebním hodnocením (prüfungsspezifische Wertungen). Zatímco totiž odborné otázky podléhají plné soudní kontrole z hlediska jejich správnosti popř. obhajitelnosti (tzv. prostor pro odpovědi, Antwortspielraum), jednalo se podle správního soudu v daném případě spíše o námitky brojící proti specifickému zkušebnímu hodnocení. Zde však náleží konečné rozhodnutí zkoušejícímu a soud je oprávněn toliko přezkoumat, zda nepřekročil svůj hodnotící prostor např. tím, že vznikly procedurální chyby, vycházelo se z nesprávných skutkových okolností, byla porušena obecná hodnotící kritéria anebo se zkoušející nechal vést úvahami, nesouvisejícími s danou věcí. Žádná z těchto situací však podle správního soudu nenastala, jelikož zkoušející v daném případě detailně a přesvědčivě popsali podstatné chyby a nedostatky, když dospěli k závěru, že odevzdaná práce je zcela neupotřebitelná.

Spolkový ústavní soud však v citovaných rozhodnutích správních soudů shledal porušení čl. 19 odst. 4 Základního zákona, tj. práva na ochranu před poškozením veřejnou mocí. (Naopak otázku, zda byl porušen i čl. 12 odst. 1 ZZ, tzn. práva na volbu vzdělání, ponechal výslovně otevřenou.) Toto pochybení spatřoval ve skutečnosti, že správní soudy postupovaly zcela paušálně, pokud dospěly k závěru, že se v daném případě jednalo výlučně o otázku specifického hodnocení. Řešení, které v písemné práci stěžovatelka nabídla (kupní smlouva vs. smlouva o půjčce), se totiž pohybovalo v mezích „Antwortspielraum“, bylo obhajitelné a proto nemělo být a priori hodnoceno jako chybné. Kromě toho, správní soudy pochybily rovněž v tom, že neponechaly odvolacímu řízení otázku odborné správnosti, popř. obhajitelnosti, sporných otázek.

Je tedy zřejmé, že německá judikatura posouvá meritorní přezkum zkoušek na vysoké škole výrazně dále, než zatím byť i jen připustily české soudy.

K uvedeným případům přičiním několik poznámek. Předně, pokud připustíme soudní přezkum jednotlivých zkoušek, je v konečném důsledku velmi obtížné odlišit, které zkoušky (resp. výsledek v nich dosažený) by měly být přezkoumatelné a které nikoliv. Např. na brněnské právnické fakultě je státnicová zkouška již pouze jediná; ostatní zkoušky jsou označeny jako postupové či souborné. Státnicová zkouška uzavírá celé studium a domnívám se, že její průběh a hodnocení je možná v praxi tím nejméně sporným: jedná se o zkoušení komisionální a veřejné, v případě neúspěchu některé z disciplín se opakuje pouze tato její část a obtížně si dovedu představit, že by právě při této formě zkoušky studentům hrozilo nějaké výraznější riziko, před kterými by je měly chránit soudy, než v případě zkoušek ostatních, konaných někdy pouze „z očí do očí“.

Druhá sporná otázka plyne z toho, že soudní přezkum zkoušky (byť i jen implicitní - napadeno může být třeba jen rozhodnutí o ukončení studia) nutně znamená možnost přezkoumatelnosti jejího průběhu a hodnocení. Tady se skutečně otevírá příslovečná Pandořina skříňka: v případě přezkoumatelnosti průběhu a výsledku zkoušky buď by musely být všechny zkoušky písemné, aby byl výkon studenta následně přezkoumatelný; anebo by přinejmenším měl být její průběh nahráván či monitorován tak, aby následně mohl soud vyhodnotit, jaké otázky byly kladeny, jak na ně student odpovídal apod. K tomu doplňuji, že soudní přezkum by postupem času dospěl pravděpodobně i k tomu, že by žalobce požadoval srovnání svého výkonu u zkoušky s výkonem ostatních zkoušených: dle zásady předvídatelnosti rozhodování a rovnosti v právech totiž nesmí docházet k tomu, aby zkoušející některé studenty zvýhodňoval či naopak znevýhodňoval podle aktuální nálady či jiných faktorů.

Na obrovský problém je v případě přezkumu výsledku zkoušky zaděláno i z hlediska jeho odborného hodnocení soudem. Oba případy, o kterých se zmiňuji, se totiž týkají studentů práv a zde lze očekávat, že soudci potřebné znalosti mají (koneckonců platí zásada iura novit curia). Nicméně u studentů medicíny, matematicko fyzikální fakulty či sinologie by zřejmě bylo nezbytné nechat zpracovat znalecké posudky na téma správnosti odpovědí, obtížnosti zadání apod.

Jakkoliv totiž německé soudy vytvořily (zdánlivě) sofistikované schéma odlišení odborných otázek od specifického zkušebního hodnocení, obávám se, že v praxi toto odlišování není příliš nosné.

Příklad z mého oboru: pokud se např. studenta u ústní postupové zkoušky zeptám na pravomoci prezidenta republiky, nepochybně jde o odbornou otázku. Jelikož však student u zkoušky smí používat právní předpisy, nemůže postačovat recitace dvou článků Ústavy a je třeba se dále např. zeptat, které pravomoci by podle názoru zkoušeného měly podléhat kontrasignaci a které nikoliv; zda má student za to, že podle těchto pravomocí máme v ČR silného prezidenta; jakým způsobem by se do postavení prezidenta mohla promítnout jeho přímá volba atp. Je v těchto případech hodnocení odpovědí jen prostým odborným kvízem anebo se již jedná o specifické hodnocení zkoušejícím? Přiznám se, že nevím.

Úplně poslední poznámka je spíše jen povzdechem: obávám se, že zavádění (sic!) velmi sofistikovaných a racionálních přezkumných mechanismů zkoušek na vysokých školách povede i k určité ztrátě poezie studentského života. Studenti ani učitelé totiž nejsou stroje, mají svoje slabší a silnější stránky a nevyhnutelné zavádění uniformity do zkušebního procesu nepovede k ničemu jinému než k alibismu a k odbourání kouzla akademického prostředí. Upřímně řečeno, je pro mne příjemnější představa, že v některých případech ve studentovi zůstane pocit (třeba i důvodný), že jsem byl na něj nepřiměřeně přísný nebo naopak „hodný“, než důsledné zavádění mechanismů, které by cíleně a systémově eliminovaly možná pochybení u zkoušek. Domnívám se totiž, že případná pochybení jsou jednoduše odstranitelná již v rámci stávajícího systému: existuje možnost volby zkoušejícího, jsou opravné termíny, je dáno právo na komisionální přezkum, je možno si stěžovat u orgánů fakulty či vysoké školy apod. Těmito způsoby se lze účinně bránit proti běžným pochybením. A pokud by se jednalo o pochybení závažnější (šikana, obtěžování apod.), zná náš právní řád dostatečnou paletu možností, jak je eliminovat.

27 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Naprosto souhlasím.

Ve věku 18-20 let jsou něktěří studenti nesmírně impulsivní a ublíženecky sebelítostiví a považují každý neúspěch za spiknutí "těch starých pitomců, co se včera špatně vyspali" atp. a pokud by takovou šanci měli, psali by jednu žalobu za druhou . Následná obrana starců by vedla k naprosté formálnosti zkoušek (viz. bifling přijímací testy v 90.letech) anebo jejich nesmyslný a neracionální přenos spolu s vlastní odpovědností ven ze školy (testy u scio).

Pokud ale bude stále větší část mladých považovat školu za vztah klient-poskytovatel, pak u toho modelu jednou skončíme, budeme jak v USA psát jen online multiple choice testy a celý akademický život se smrskne na čepičky a závoj (správný název neznám) u promoce.

Michal Drtina

P.S : daleko větší nespravedlnost je už samotný výběr otázky :-), protože některé jsou z podstaty lehké a některé nikoliv. A když se k tomu přidá pocit, že ten největší pitomec dostal tu lehkou a já tu těžkou ve spojení s tím,že mě vyhodili, už se vidím, jak bych ve 20-ti psal jednu žalobu za druhou a ještě to považoval za projev vlastní odvahy a víry ve spravedlnost.

Anonymní řekl(a)...

On je to problém ještě širší než se zdá. Akademická obec byla vždy něco víc než jen proces příprava-zkouška. Teprve až pragmatický britský přístup degeneroval svým vlivem běžné školy tímto "spravedlivým testováním" a kreativitu nahradil bláboly, roz. eseje. Je to také vše snaží zakomponovat do studijních řádů a plánů atp. To vše vedlo až k dnešní masové výuce, anonymizaci a s tím spojené neodpovědnosti profesorů za své studenty. Za plagiát diplomanta a doktoranda není tedy profesor, který nic nepoznal, zodpovědný.

Škola ale byla také společenská třída, vyžadovalo to způsob uvažování, širší rozhled a postupný proces (ne)akceptace novice, který se uplatňoval ve vzájemné komunikaci. To ale jednorázově zkoušet dle sylabu nelze. Do tohoto šuplíku by tedy nikdy nikoho nenapadlo zatahovat justici, i když šlo někdy o spory značně osobní a vyhrocené.

Dnešní české vysoké školy jsou parodií na univerzity a více připomínají velkotovárnu na tituly, které naše justice (se vším co k ní patří) už více ublížit nemůže.

Roman Vanděra

David Kosař řekl(a)...

Taktéž souhlasím. Obávám se ale, že poezie studentského života z dob Vojtových (i mých) studií už je nenávratně pryč. Studijní průměr rozhoduje o přístupu ke stipendiím, vyslání na studijní pobyty (ERASMUS) a po skončení studia o přijetí na LL.M. apod. Studenti si to uvědomují čím dál více a snaha získat lepší známky (i soudními prostředky) bude čím dál intenzivnější.

Jedinou cestou je podle mě přejít k písemným zkouškám.

P.S. Skutečnost, že proti výsledkům zkoušek brojí pouze právníci, taky o něčem vypovídá.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Zeptal jsem se u státnic studenta, který si vytáhnul otázku "Právní skutečnosti", co jsou právní domněnky a fikce, tedy zeptal jsem se na právní skutečnosti, které jsou podle zákona presumované nebo fingované. Student nevěděl, ale hned po zkoušce velmi hlasitě protestoval, že jsem se zeptal mimo vytaženou otázku, protože v učebnici jsou právní domněnky a fikce v kapitole "Dokazování" a ne v kapitole "Právní skutečnosti".

Každá smysluplná zkouška v sobě zahrnuje elementární test inteligence, takže kdokoli může vyletět z jakéhokoli oboru jenom proto, že si neumí sám dát dohromady jednoduché souvislosti. Pokud mají soudy přezkoumávat zkoušky, musí nakonec přezkoumávat i to, zda je student obyčejný blbec.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Já bych se chtěl ohradit proti klišé vychytralí zlí studenti - hodná chudák škola.

Správní činnost vysokých škol podle mého názoru patří k nejtemnějším kapitolám našeho správního práva v praxi. Rozličné ignorování práv studentů a ostetntativní nezákonnosti jsou na VŠ na denním pořádku. Osobně nemám žádné iluze ani o férovosti ani o správně-právní kvalifikaci VŠ funkcionářů, a proto jsem v obecné rovině spíše zastáncem širší než užší soudní ochrany studentů.

Anonymní řekl(a)...

Jakožto konzervativní člověk, právník a vysokoškolský učitel se někdy ptám, zda skutečně všechno v demokratickém právním státě musí podléhat soudnímu přezkumu. Zda se z důvodu soudcovského aktivismu nakonec neocitáme v situaci, kdy jsou soudy stavěny do situací, kdy mají posuzovat odborné otázky, u nichž se stejně musí spoléhat na stanovisko znalců.

Není to jen případ zkoušek na vysoké škole - jde o otázku přezkumu rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví při neudělení patentu, přezkum rozhodnutí ČSSZ ve věcech důchodových, přezkum opatření obecné povahy; v oblasti civilního soudnictví žaloby na zdravotnická zařízení z důvodu tvrzeného postupu non lege artis atd.

Já osobně mám pocit, že kdyby se udělala podrobná analýza toho, nakolik jsou v těchto věcech taková soudní rozhodnutí spravedlivá, tak bychom možná dospěli k závěru, že je lepší se spokojit s tím, že k nespravedlnostem dochází na úrovni správních orgánů, zdravotnických zařízení či vysokých škol, nikoliv na úrovni soudů.

Tedy můj závěr v obdobných případech je - posilovat soudcovskou zdrženlivost, nikoliv aktivismus, a v oblasti správního soudnictví se v obdobných věcech spíše držet restriktivního výkladu ustanovení § 70 s.ř.s. o kompetenčních výlukách.

Pavel Koukal

Anonymní řekl(a)...

Zde by nebylo od věci napsat, kdo jakou školu studoval, ať ze své zkušenosti neděláme obecnost.

Kupříkladu na VSČHT se z klíčových předmětů (orgána I/II, anorgánaI/II, fyz.chemie, matematika, fyzika atp.) každý semestr dělají:
- dva průběžné testy za semestr na seminářích (max. 20 lidí, po 1.hodině, 1,test z poloviny látky, 2.test ze všeho)

- souhrný text na konci pro připuštění ke zkoušce (1-2 pokusy, 100 min., ze všeho, např. 6 příkladů a 20 teoretických otázek)

- zkouškový test, který připouští k ústní (100 min., ze všeho)

- ústní zkouška z celé látky ve stejný den nebo dle dohody (test i ústní : max. 3 pokusy)

Následuje v dalším semestru laboratoř (6 x 8 kompaktních hodin) /kromě matematiky/, kde se testuje a zkouší opět i z teorie před každým dnem ráno podle probíraného tématu a kdo neumí, jde si domů hajnout a má F.

Pokud opisujete, ztrácíte termín, ale nic se z toho jinak nedělá. Pokud píšete test za někoho, na škole končíte (kontrolují se vstupní karty, indexy i občanky). Pokud nejste spokojen s výsledkem a máte pochybnosti o objektivitě zkoušky, přichází zkušební komise na vyžádání. Není to zas tak neobvyklé.

Vzhledem k tomu, že komise má k dispozici min. 3 vaše předchozí testy, pak pokud máte ze všeho F a ústní nestojí za moc, je váš osud skoro jistě zpečetěn.


Literatura : průměr 2000 stránek na kurz (3 nacpané knihy, zpravidla v AJ), ve dvou případech pouze 600 stránková skripta

Schválně porovnejte ze zápočtem z procesu, obchoda, občana, tresta atp., který je za docházku a pak s následnou "obejktivní" státnící, kde se nebere ohled na "cvika" ani na klausury.

Z výše uvedené je celkem zjevné, že si chemici moc stěžovat nebudou, protože jde o objektivní hodnocení.


Michal Kováček

Anonymní řekl(a)...

Ad Pavel Koukal: Je ovšem třeba si uvědomit, že správní soud nikdy nepůjde do vlastního správního uvážení (tj. student uměl/neuměl). Soud bude jen kontrolovat, zda meze uvážení nebyly překročeny či zneužity.
FilipRigel

Věra řekl(a)...

Jen krátká poznámka.Opravdu jde jen o subjektivní pocity, jak ze strany toho,který zkouší,tak ze strany toho,kdo je zkoušen. Nespravedlnost není v lehké nebo těžké otázce, ale problém vidím spíš ve volnosti škol, to jak přistupují k státním závěrečným zkouškám resp. organizaci a průběhu vykonání zkoušky. To by mělo být ministerstvem sjednoceno. Jak je možné, že některé školy umožňují studentům u zkoušky až 60 minut přípravy, v jiných je student zkoušen okamžitě po vytažení otázky bez jakékoliv přípravy. Jak je možné, že některé školy nevyžadují opakování zkoušky z předmětu, z kterého zkouška byla složena, ale opakují se jen z těch, z kterých složena nebyla a jiné školy vyžadují opakování celé státní závěrečné zkoušky - ze všech předmětů komplexně. Jak je možné že v jednom státě neplatí stejná pravidla pro všechny vysoké školy působící na jeho území.

Věra řekl(a)...

Jen krátká poznámka. Nespravedlnost nejsou subjektivní pocity zkoušejícího a zkoušeného, nebo výběr lehké či těžké otázky, nebo položení jiné otázky zkoušejícím i když v souvislosti zkoušeného předmětu. Problémem může být a je organizace a průběh státní závěrečné zkoušky. Jak je možné, že některé vysoké školy umožňují studentovi po výběru otázkek až 60 minutovou písemnou přípravu, v jiných školách začne komise studenta zkoušet ihned po výběru otázky resp. bez přípravy. Jak je možné, že na některých vysokých školách se opakuje státní závěrečná zkouška jen z těch předmětů, z kterých vykonána nebyla a na jiných se opakuje celá, ze všech předmětů koplexně, bez ohledu na to, zda-li z některých předmětů složena byla.
Jak je možné, že některé vysoké školy vyhlašují termíny státních závěrečných zkoušek daleko v předstihu několika měsiců a jiné teprve 14 dní před termínem. Jak je možné, že v jednom státě neplatí stejná základní pravidla pro vykonání státní závěrečné zkoušky pro všechny (státní/soukromé) vysoké školy. Není toto pak nespravedlností vůči studentům. Neměly by se snad nejdřívě řešit tyto problémy a pak teprve ty ostatní...

Anonymní řekl(a)...

Pěkná poesie... je vidět, že už jste ze studentských let tak dlouho pryč, že Vám růžová mlha sentimentu překrývá realitu.

Postavím svou otázku provokativně: EXISTUJE JEDINÝ ROZUMNÝ DŮVOD, PROČ NEZAVÉST VŠECHNY ZKOUŠKY PÍSEMNÉ?!?

Je to pro studenty oblíbené téma předzkouškových hovorů: zatím jsem nepotkal nikoho, komu by ústní zkoušky konvenovaly a kdo by si nepřál písemné. Hlavní důvod: objektivita hodnocení, eliminace šikan a zlomyslností zkoušejících, spravedlivost, přezkoumatelnost, výrazné snížení stresu.
Anonymizované písemné zkoušky jsou ve světě normální, jen v českém Prdlákově je nikdy vyučující nepřipustí, protože by přišli o sadistickou zábavu hry kočky s myší, a to i za cenu, že X dní v roce prosedí u zkoušek, zatímco opravy jde dělat kdykoli a kdekoli (a přehráli by je na asistenty).

Byl bych proto, aby se vytvořila nějaká iniciativa za písemné zkoušky a tlačila na zákonodárce, aby vložil do zákona povinnost konat všechny zkoušky písemně.

Štěpán

Yossi řekl(a)...

"zatím jsem nepotkal nikoho, komu by ústní zkoušky konvenovaly a kdo by si nepřál písemné"

Len tak námatkou:
-na ústnej skúške sa nedá opisovať (ak nepočítame vysielačky v uchu)
-na ústnej skúške má študent šancu vysvetliť, ako to myslel, prípadne sa opraviť

(Až si Štepán z PrF MU, tak mňa si stretol a ja som aj za ústne skúškym, najlepšie je, ak si študent može vybrať formu.)

Anonymní řekl(a)...

Zdravím. Díky za Tvůj názor, je zajímavý, ale nedovedu si příliš takovou opci představit (jak bys ji technicky realizoval?)

Opisování - může hrozit, ale dá se dost efektivně eliminovat rozesazením (např. ob 2 místa + ob 1 řadu), dozorem a hrozbou sankcí (disciplinárka s možností vyloučení).

Argument "vysílačky" neberu. Standardní pro písemky stejně tak je, že všichni vypnou mobily a uloží je do příručního zavazadla; komu se objeví mobil v ruce = disciplinární řízení za pokus o opisování.

Jak to člověk myslel - to je asi nejsilnější argument. problém je ale v tom, že kromě normálních učitelů, kteří si nechají vysvětlit jak jsi to myslel jsou také dokonalí kreténi, kteří tě nechají mluvit půl hodiny, s kamenným obličejem mlčí a hledí na zeď a pak tě vyhodí, aniž bys věděl, v čems udělal chybu.

Opravit se můžeš při písemné zkoušce mnohem lépe, po celou dobu, když si vzpomeneš, se můžeš k věci vracet

Žádná methoda jistě není ideální, ale ústní zkoušky se mi zdají být možným zdrojem přímo nesnesitelné a nekontrolovatelné zvůle

Jinak silně souhlasím s názorem Dana Dvořáčka výše, uhodil hřebík na hlavičku (a tímto ho také zdravím).

Štěpán

Zdenek Novy řekl(a)...

Já jsem všemi deseti pro písemné zkoušky. Kdo ví, o čem je řeč, je schopen to napsat a nemusí nic dovysvětlovat ústně. Nicméně je potřeba nastavit vhodně test, a to je většinou kámen úrazu.

Jinak není úkolem právnické fakulty učit studenty mluvit. To je záležitost základní školy, a pokud tato selhala, pak to nemůže právnická fakulta suplovat. To zároveň nevylučuje řekněme "řečnictví pro pokročilé" jako volitelný předmět na právnické fakultě.

Ostatně písemné forma zkoušek je, alespoň pokud já vím, převažující standard v zemích na západ od nás (aniž bych měl pochybnosti, že studenti z těchto zemí neumí mluvit) .

Souhlasím také s výše uvedeným názorem, že v podstatě stačí nastavit systém sankcí za opisování, a to nejtvrdšího charakteru - např. leží na stole vedle zkoušejícího cokoliv, co tam nemá být, bez zkoumání zavinění hodnoceno "nedostatečně". Pokud se prokáže úmysl, např. student je chycen při opisování, hodnoceno nedostatečně a "disciplinárka".

Odpor proti písemným zkouškám je u některých pedagogů způsoben tím, že je poměrně náročné vytvořit smysluplný písemný test. Neboli jinými slovy, je přeci jednodušší si studenta pozvat do pracovny, tam si ho v klidu poslechnout a pak si rozmyslet známku.

Ad Michal Drtina:

Co se Vám nelíbí na Scio testech, mohu-li se ptát?

K.Csach řekl(a)...

Mám zaujímavú skúsenosť. Keďže skúšame dva semestre za sebou (dvojsemestrálny predmet rozbitý kreditovým systémom), máme v prvom skúšku písomnú a v druhom ústnu. Pri zapisovaní známky v druhom pravidelne pozriem aj to, čo študent dostal od nás v prvom. Takmer vždy je hodnotenie veľmi podobné. Samozrejme index a aj známku vidím až po skúšaní (ako študent som si proti prezeraniu indexu skúšajúcim urobil odpor). A keď po skúškovom robím štatistiky, tak celkovo je gaussova krivka hodnotení splnená - samozrejme, okrem FX, tých je logicky najviac (kvôli možnosti opakovania). Neviem, či sa dá tento poznatok nejako rozumne interpretovať, ale každopádne je zaujímavý.

Inak, nikdy som celkom nepochopil, ako môže boj proti jedinej správnej odpovedi v právnickom vzdelávaní nevyvolávať odpor proti použitiu testov (iba podpichujem, viem, že mi odpoviete, že ide o formuláciu otázky, ale o to presne ide aj pri jedinej správnej odpovedi, nie? :)).

Anonymní řekl(a)...

A napadlo vás někdy, proč a odkdy jsou na Univerzitách zkoušky ? Jestli to už není samo o sobě pochybné. Ještě v 50-60.letech, kdy nebyla akademická obec bezejmná masa , se vůbec na humanitní škole nezkoušelo ašpatní studenti vypadávali tak, že je profesor nepozval do rodiny a do dalšího studia hbez profesora jít nemohl.

Dnes masovost pouze doplňujeme o stádnost a tím tu stupiditu umocňujeme.

Jiří Princ

Zdenek Novy řekl(a)...

Ad Jiří Princ:

musím bohužel souhlasit.

S jistou nadsázkou lze říci, že zkoušky jsou zde v současnosti proto, aby učitelé měli alibi, že přece do praxe nepustili žádné, sit venia verbo, blbce. Studenti tím mají také alibi, a to sami před sebou a před okolím (mám zkoušku - rozumím právní disciplíně). Toto alibi však zůstává platné do chvíle než jsou "usvědčeni" z neznalosti elementárních záležitostí v právní praxi.

Je to vlastně celé taková hra.
Je zřejmé, že tento stav je vzdálen dokonalosti.

Nicméně není jiná cesta, dokud zejména na ministerstvu školství nepochopí některé základní sociální souvislosti, např. že kvantita není kvalita a kvalitu fakulty neosvědčuje počet přijatých studentů (spíše opak je totiž pravdou). Dokud nikdo nebude chtít chápat dalekosáhlé společenské dopady přijímání nadměrného počtu studentů, situace se nezlepší.

Celá situace má také co dělat se zmíněnou masovostí studia, kde vládne více méně anonymita mezi studenty a pedagogy (můj osobní názor a osobní zkušenost), kde není možné vybrat "top" studenty, aniž by je člověk musel zkoušet, kde není možný tolik zprofanovaný "osobní přístup".

Jinak jsou zde další věci, které by vystačili na tenkou knížečku.

Anonymní řekl(a)...

Být student, do poslední chvíle se biji za možnost vyříkat si se zkoušejícím své názory osobně. Písemné zkoušky jsou dobré jen pro tupé stádo (a že je ho všude kolem spousta, bohužel ...). Vzpomínám na své zkoušky ze správního práva, předcházela je pověst, že Taisia má ráda vysoké, černovlasé mládence. Z toho jsem byl poněkud rozhozen, splňujíc je jednu z uvedených podmínek. Ale nakonec to vůbec nebylo důležité: Na zkoušce jsem byl s nádhernou blondýnkou, která paragraf po paragrafu odrecitovávala nový správní řád, a Taisia tála a tála a bylo vidět, jak horečnatě přemýšlí nad doplňující otázkou. Nakonec ji vymyslela: "Tak mi slečnou ještě (pro forma) řekněte, jaký je rozdíl mezi správou a samosprávou?..." ... a chudák slečna už ze sebe nevypravila ani puntík. Takže tolik k písemým zkouškám: Děkuji, nechci, chci, aby z PF odcházeli lidé přemýšliví a inteligentní. a ne nabiflovaní (censored). P.H.

Zdenek Novy řekl(a)...

Ad P. H.:

Tento Váš příklad ale nic nedokazuje. Prostě ta písemná zkouška byla blbě nastavená.

Ostatně, možná Vámi zmíněná pohledná spolužačka měla jen trému, kterou u ni vyvolalo ústní zkoušení, a proto nezodpověděla takto základní otázku (?).

Jiná otázka je, jak je možné, že takoví studenti:
1) se dostanou až ke zkoušce správního práva?
2) nejsou odhaleni v rámci zápočtového či kolokviálního plnění?

Jinak ústní zkoušky vedou k okecávání a otupují preciznost myšlení, která je vidět právě v písemné podobě.

Nicméně písemná zkouška má i určitou nevýhodu - lidé dneska nejsou příliš zvyklí psát rukou. Takže možná by bylo dobré zvážit testy psané na počítači.

Yossi řekl(a)...

"Jinak ústní zkoušky vedou k okecávání a otupují preciznost myšlení, která je vidět právě v písemné podobě."

To je podobne lichý argument ako predtým tvrdenie, že rozprávať sa mal človek naučiť na strednej.
Presne to isté sa dá povedať o písomných skúškach:
- slohové práce sa mal človek naučiť písať na strednej
- písomné skúšky otupujú preciznosť a podnecujú ľudí k písaniu rozvláčnych litánií (uznávam, že sa to neskor hodí pri písaní "odborných" článkov).

Všetci tu nemiestne generalizujeme; ústna skúška sa dá nastaviť dobre a písomná tiež.

Zdenek Novy řekl(a)...

No, ústní zkouška je rozhodně rozvláčnější než písemná (má zkoušenost z Prf MU). Má zkušenost z práv je taková, že studenti práv (čest výjimkám) mají tendenci (zejména když k otázce nic neví) okecávat, odvádět pozornost od problému atd.

Jinak jste stále nepředložil žádný argument, proč má tvrzení jsou lichá.

Já jsem pouze konstatoval, že nemůže být argumentem pro ústní zkoušky, že se studenti práv přeci musejí naučit mluvit, jak je o tom stále přesvědčeno dost pedagogů (a mají pravdu, ale nemá to být zkouška, co má učí studenty mluvit).
Naopak jsem netvrdil, že písemný test má sloužit k tomu, aby se studenti naučili psát (nicméně by to bylo hezké).

Písemná zkouška podle mě zaručuje objektivnější a férovější podmínky mimo jiné z následujících důvodů:

-všichni mají totožné otázky
-test má identickou strukturu
-můžete se vrátit k odpovědi, která se Vám zdá nesprávná či neúplná
-test do značné míry odolává náladě učitele a haló efektu, který v něm, volky nevolky, vyvolává osoba studenta
- rozdíly ve známkování mezi studenty se neliší v závislosti na vytažené otázce.

Jinak nejsem nikterak dogmatický zastánce písemných zkoušek a když někdo předloží kvalitní argumenty, proč zkoušet ústně, rád přiznám, že jsem se mýlil.

Sám mám ale v paměti, jak za mého studia probíhaly ústní zkoušky na právech. Mnoho těchto ústních zkoušek nebylo objektivních. Byl jsem na nejedné zkoušce, kde jsem uměl méně než můj spolužák a dostal jsem lepší známku než on a vice versa. Samozřejmě, kdyby se někteří zkoušející více snažili, byl by výsledný obrázek lepší.

Gros celého výsledku zkoušky tedy záviselo na:
-vyučujícím, kterého se Vám podařilo zakliknout ve správný okamžik,
-otázce, kterou jste si vytáhl.

V Brně se nabízí srovnání např. s politologií, kde se, pokud se nemýlím, stále píší výhradně písemné zkoušky. A mám pocit, že to funguje.

Zdenek Novy řekl(a)...

Ad Yossi:

Jinak si nemyslím, že odborný článek se má rovnat rozvleklé litanii (je pár takových, ale není to pravidlo).

Věra řekl(a)...

Nevím jestli mi růžová mlha sentimentu překrývá realitu jak to nazval Štěpán,ale naprosto souhlasím se Zdeňkem. Letos jsem ukončila bakalářské studium a chci pokračovat na magisterském a i přes to, že státní závěrečné zkoušky byl pro mě dost nepříjemný zážitek. Polovina třídy zkoušky neudělala. Důvod - podle zkoušejících nebyli studenti dostatečně připraveni a doporučili neúspěšným studentům přípravu z jejich publikovaných prací, pokud tak učiní, určitě u zkoušky projdou. Co se stalo teď v září? Opět polovina z těch studentů co nebyli úspěšní v červnu, zkoušku nesložila. Důvod - i když odříkali vše z doporučené studijní literatury, byly jim nakonec od zkoušejících položeny takové otázky, že na ně odpovědět neuměli, protože to nebylo obsahem jak doporučených knih, tak vůbec žádné studijní literatury. To je ta hra na kočku a myš, co se o ní zmiňuje Štěpán? Jsem pro písemné testy, protože jsem nikdy a nikde nezažila tak otřesnou zkušenost (pracuji už hodně let v zahraničí a svoji odbornost jsem musela prokazovat nostrifikací v cizím prostředí, v cizím jazyce a před neznámými lidmi, zkoušky byly čtyři, takže podobně jak u státnic, ale chování zahraničních zkoušejících se nedá vůbec srovnávat s chováním (většiny) zkoušejících u nás, nikdo z nich se totiž nad zkoušené nepovyšoval a ani neukazoval jakou má neomezenou moc, pravidla byla jasná - uměl jsi, zkoušku jsi složil). Věra

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den,

ráda bych se s Vámi podělila o svou zkušenost "nespravedlivě vyhozeného studenta". Na Pedf UK, Katedře výtvarné výchovy nás během dvou dnu bakalarskych zkousek zcela necekane vyhodili 8 z 11 studentu. Kdyz jsme se ptali na duvody, bylo nam receno, ze nejsme dostatecne samostatni, neumime premyslet a musime jeste vyspet. Samé vágní a často osobně zaměřené argumenty. Faktického a konretniho ukazani nasich chyb jsme se nedockali. V mé skupine dopadlo hodnoceni zkousek 4,4;4,4;4,3;4,4 - bez jakéhokoliv racionálního a adekvátního vysvětlení.

Nevíme, o co v tomto pripade nasim vyucujicim slo. Snad chteli ukázat uroven sveho pracoviste, které má jinak dosti nevalnou povest. Samo studium nebylo nikterak tezke (sama jsem ho absolvovala temer se samymi jednickami- ostatne takto vetsinou dopadaly i statnice) a takovy necekany a nezduvodneny obrat u statnic jsme necekali. Mnohe z nas tak nebudou moct nastoupit na navazující magisterské studium, kam byli podmíněčně přijaty, budou muset platit dalsi pulrok studia, popr. zcela studium ukončit. Nevime, jak se na priste pripravit, abychom tyto podivné zkoušky splmily.

Uvažujeme o tom, že podáme stížnost na děkanát, nicméně se pochopitlně obáváme dopadu celé aféry při dalším zkoušení. Snad jedinou možností je privést si s sebou na státnice nezávislé odborníky.Jestli Vás někoho napadá něco lepšího, prosím ozvěte se.

Toto nepisu z nejake hloupé ukrivdenosti, ale proste proto,ze jsme se na statnice vsichni ucili tri tydny, odvedli slusny vykon a meli byt adekvatne ohodnoceni. Svovolne hodnoceni u státnic na vysoke skole je proste nehorazne.

Kateřina

Anonymní řekl(a)...

Zajímavá situace vznikla v těchto povodnových dnech na VŠCHT v Dejvicích (Praha 5), kde část studentů hrozí správní žalobou škole, pokud nezruší pondělní až středeční zkoušky a státnice kvůli faktické nemožnosti dopravy nebo velkého rizika dopravy a časové prodlevy pro část studentů z celé ČR. VSCHT se posléze chytila za hlavu a umožnila se aspoň omluvit s tím, že možná umožní náhradní termín, nejprve když přijdou osobně před zkouškou na děkanát :-) (ne to není legrace), po stížnostech omluvení i mailem ale škola chce vědět, kde student byl, což studenti nechtějí sdělovat protože jde o osobní údaj. Část studentů chce tak zkoušky zrušit, protože jednak má někdo o týden delší zkouškové (tím že se do Prahy Dejvice dostane) a také pro princip zkoušení na VSCHT, které je založeno na proložení euklidovské křivky (např., u státnic je 12 lidí, 1 vždy dostane za A, dva za B ... a jeden vždy za F, tedy neudělá, tj. záleží na tom, kdo v daný termín přijde na zkoušku a možný náhradní je bez jejich vůle zařadí do jiné skupiny. PřF UK státnice i zkoušky zrušila.

Podle tehdejšího judikátu se mi také jeví tento hard způsob - dostan se sem jak můžeš - jako nezákoný pro zjevnou diskriminaci a nerovnost. Hlavně mi ale vadí ten neakademický způsob jednání vedení školy, kdy je vůbec nenapadlo, že studenty bude ještě více stresovat špatná doprava a že tak by zkouška vypadat neměla. Co si o tom myslíte?

Michal Drábek

Anonymní řekl(a)...

ad Drábek : Koukám, že na jejich Facebooku se do sebe studenti pustili a ti, co mohou do Dejvic dojet, rušit sobecky nic nechtějí, a ti co nomohou, jen odevzdaně rezignují. A vedení školy dělá mrtvého brouka .... celkem nehezký obrázek o kvalitě akademické obce v ČR.
Podle mě to právně napadnutelné je, protože nemalá část studentů ne vlastní vinou nemohou termín využít, takže by se museli "omlouvat" a možná se jim dá náhradní termín. Tím není splněna rovnost podmínek, nehledě na amorálnost chování vedení, které asi hájí své zabookované dovolené atp.
U státnic jako veřejné zkoušky bych viděla ještě větší problém v tom, že se na ně nemůže dostat část veřejnosti. Vím, že na to asi nikdo moc nechodí, ale obecně by veřejnost měla mít ke zkoužce přístup kvůli kontrole.

Jana Pavlíková

P.S. : jaké diplomky a disertace se zase ztratí na naší alma mater ??? Prý jim opět zatéká do suterénu, přestože ho mají protipodovním zabezpečený :-) ....

Anonymní řekl(a)...

I am really impressed with your writing skills and alseo with the layout on your blog.
Is this a paid theme or did you cuztomize it yourself?
Either way keep upp the excellent quality writing, it
is rare to see a great blog like this one nowadays.