úterý 4. května 2010

Jak správně citovat judikaturu ESLP I.: Základní principy

Měl jsem pocit, že české soudy (zejména po osvětě z pera Michala Bobka) již vědí, jak správně citovat judikaturu ESLP. Nálezy Ústavního soudu z posledních týdnů (viz zde a zde) mě však vyvádějí z omylu. Když už i pomyslný český „šampión“ v používání judikatury ESLP není schopen uvést v citaci ani číslo stížnosti (natož bod rozsudku, na který odkazuje), tak je něco asi špatně. Abychom nekritizovali jen Ústavní soud, s odkazováním na judikaturu ESLP mají problém i obecné soudy a právní zástupci. Ukazuje se tak, že nesprávné citování judikatury ESLP je stále jedním z neuralgických bodů při aplikaci judikatury ESLP v České republice. Z tohoto důvodu předkládám tento krátký seriál.

Jak tedy správně citovat judikaturu ESLP? Základní odpověď zní: Tak, aby bylo citované rozhodnutí ESLP jednoznačně identifikovatelné, a tudíž i dohledatelné. Pokud totiž není rozhodnutí jednoznačně identifikovatelné, nelze jej dohledat. Pokud nelze dané rozhodnutí dohledat, nelze ani verifikovat, zda český soudce citoval správné rozhodnutí ESLP a zda dovodil z citovaného rozhodnutí ESLP správný závěr. Jak banální, že.

Které údaje musí být tedy v citaci uvedeny, aby bylo citované rozhodnutí ESLP jednoznačně identifikovatelné? Aby bylo citované rozhodnutí jednoznačně dohledatelné, musí obsahovat vždy alespoň tři následující údaje: (1) jména stran; (2) datum rozhodnutí; a (3) číslo stížnosti. Tyto tři údaje představují absolutní citační minimum. V praktickém provedení by takový odkaz vypadal například takto: Zvolský a Zvolská proti České republice, 12. 11. 2002, stížnost č. 46129/99.

Taková citace sice umožňuje citované rozhodnutí jednoznačně identifikovat a dohledat, nicméně pořád neobsahuje všechny potřebné údaje. Z výše uvedené citace kauzy Zvolský a Zvolská proti České republice se totiž nedozvíte, o jaký typ rozhodnutí se jedná (rozhodnutí či rozsudek) ani které soudní těleso ESLP v dané věci rozhodovalo (tj. zda v citované věci rozhodoval sedmičlenný senát ESLP, velký senát ESLP či Evropská komise pro lidská práva).

Po vstupu v platnost protokolu č. 14 k Evropské úmluvě o lidských právech budou moci o stížnostech rozhodovat nejen sedmičlenné senáty a velký senát, ale v některých případech rovněž samosoudci a tříčlenné výbory soudců. V budoucnu se tedy budeme setkávat i s rozhodnutími těchto těles.

Správná citace rozhodnutí ESLP by tedy měla obsahovat, v podstatě v libovolném pořadí, následující údaje: (1) jména stran; (2) datum rozhodnutí; (3) typ rozhodnutí; (4) orgán, který v dané věci rozhodoval; a (5) číslo stížnosti.

V praktickém provedení by takový odkaz vypadal takto: Zvolský a Zvolská proti České republice, rozsudek senátu ESLP ze dne 12. 11. 2002, stížnost č. 46129/99. Alternativně lze toto rozhodnutí citovat následovně: rozsudek senátu ESLP ze dne 12. 11. 2002 ve věci Zvolský a Zvolská proti České republice, stížnost č. 46129/99. Slovo „senátu“ není nutné v citaci uvádět (viz níže).

Teprve z takové citace získáme všechny podstatné údaje. Někteří autoři uvádí i číslo sekce soudu, která v dané věci rozhodovala, a/nebo číslo oficiální tištěné sbírky, ve které bylo dané rozhodnutí uveřejněno. Tyto údaje jsou však již podružné, a proto je není třeba uvádět. Stejně tak není nutné nad rámec výše uvedených údajů zmiňovat citaci sešitové sbírky, kde byl uveřejněn neoficiální český překlad daného rozhodnutí ESLP. Naopak je nevhodné odkazovat na sbírku, kde byl uveřejněn neoficiální překlad daného rozhodnutí ESLP, namísto výše uvedených povinných údajů. V takovém případě je sice citované rozhodnutí ESLP dohledatelné, nicméně tato citační praxe výrazně zpomaluje dohledávání citovaného rozhodnutí, neboť si musíte nejdříve obstarat potřebnou sešitovou sbírku.

Příkladem nesprávné citace je následující odkaz: Zvolský a Zvolská proti České republice, rozsudek ESLP, publ. v č. 4/2002 Přehledu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva.

Pokud jde o identifikaci orgánu, který v dané věci rozhodoval, v literatuře se zažil úzus, že stačí zdůraznit případy, ve kterých rozhodoval velký senát ESLP. U ostatních případů se automaticky presumuje, že rozhodoval sedmičlenný senát ESLP. Po vstupu protokolu č. 14 však začnou o stížnostech k ESLP meritorně rozhodovat i tříčlenné výbory soudců. Vzhledem k tomu, že tříčlenné výbory soudců budou moci rozhodovat pouze o tzv. „repetitivních stížnostech“, budete na jejich rozhodnutí odkazovat spíše zřídka. Pokud tak ale učiníte, měli byste zdůraznit, že se jedná „pouze“ o rozhodnutí výboru.

Dalším problematickým aspektem při citování judikatury ESLP je počešťování jmen stěžovatelů. Počešťování je problematické zejména při nedůsledných citacích, kdy není uvedeno číslo stížnosti ani datum. V takových případech je totiž někdy velmi obtížné citované rozhodnutí dohledat. Z tohoto důvodu doporučujeme jména stěžovatelů nepočešťovat vůbec nebo uvádět vedle počeštěného jména stěžovatele i jméno v originále.

Důsledky počešťování si ukážeme na následujícím praktickém příkladu. Nesprávná citace vypadá následovně: Strana Properity proti Turecku, Reports of Judgments and Decisions 2003-II. Schválně zkuste zadat do HUDOCu do kolonky jméno stěžovatele „Strana prosperity“. Zjistíte, že Vám HUDOC žádné rozhodnutí nenajde. Správná citace vypadá následovně: Refah Partisi (Strana prosperity) proti Turecku, rozsudek velkého senátu ze dne 13. 2. 2003, stížnosti č. 41340/98, 41342/98, 41343/98 a 41344/98.

Výše uvedený způsob citace je však přípustný pouze tehdy, pokud odkazujeme na rozhodnutí ESLP jako takové, a nikoliv na konkrétní právní názor tam citovaný. Pokud odkazujete na konkrétní právní názor obsažený v citovaném rozhodnutí ESLP, musíte rovněž přesně odkázat na citovaný odstavec (pozn. rozsudky ESLP jsou opatřeny autorským číslováním odstavců). Již na začátku této kapitoly jsme zdůrazňovali, že odkaz na citovaný odstavec je zcela zásadní pro verifikaci právního závěru dovozovaného z citovaného rozhodnutí ESLP. Některá rozhodnutí velkého senátu ESLP mají totiž několik stovek autorských odstavců a při absence odkazu na konkrétní odstavec je skoro nemožné dovodit, o který právní názor se citující soud opírá.

Rozhodnutí o přijatelnosti někdy autorské číslování odstavců nemají. Při citaci konkrétního právního názoru obsaženého v takovém rozhodnutí o přijatelnosti tedy nezbývá nic jiného než se pokusit identifikovat citovanou pasáž jinými prostředky (např. pomocí přímé citace).

Odkázat na citovaný odstavec musíte jak v případě přímé citace, tak v případě „pouhé“ parafráze právního názoru obsaženého v citovaném rozhodnutí ESLP. Právě absence odkazu na konkrétní odstavec je nejčastějším nedostatkem v rozhodovací činnosti českých soudů. Citovaný odstavec označujeme jako „bod“ (někdy se setkáme též s označením „§“ či „odst.“).

Pokud například chcete odkázat na následující právní názor ESLP „Soud se domnívá, že v případech, jako je tento, by bylo nutné s určitostí zjistit, zda byl převod předmětných pozemků proveden proti vůli bývalého vlastníka – což v tomto případě zřejmě není pravdou vzhledem k prohlášení, které bývalý vlastník učinil – a zda se skutečně jednalo o majetkovou křivdu vzhledem k plnění poskytnutému druhou stranou“, který je obsažen v bodě 72 rozsudku ESLP ve věci Zvolský a Zvolská proti České republice, správná citace vypadá následovně: Zvolský a Zvolská proti České republice, rozsudek senátu ESLP ze dne 12. 11. 2002, stížnost č. 46129/99, bod 72.

20 komentářů:

Guy Peters řekl(a)...

Domnívám se, že citační standard by neměl obsahovat pouze minimální požadavky, nýbrž optimální požadavky. Svůj obecný názor na citaci rozhodnutí jsem vyjádřil na Iuridictu (Je to wiki, takže to každý může editovat.), konkrétní ve stanovisku č. 2/2009, ochrana soukromí zaměstnanců se zvláštním zřetelem k monitoringu pracoviště (PDF).

Konkrétní poznámky:
* Rozhodně bych nepoužíval spojku "proti", neboť se pojí se 3. pádem. Mnohem vhodnější je "versus", kterou lze navíc účelně zkrátit na "v.".
* Citaci odstavců je nutno unifikovat. Vzhlem k tomu, že starobylá značka "§" není nic jiného než odstavec, nic nebrání používat paragraf.
* Co se týká počešťování, ženám bych přidával koncovku -ová.
* Citace HUDOC nemá žádnou cenu, neboť to nejsou permalinky.
* Nemá cenu citovat nic, co je obecné, cf. nesmyslnou praxi NSS: "(všechna zde cit. rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz)", "(www.nssoud.cz)" nebo "(dostupné na www.psp.cz)".

Jinak bychom měli již pokročit a zabývat se též citačními signály.

Dan Dvoracek řekl(a)...

Já mám podstatně nižší ambice. Pro začátek by mi stačilo, kdyby mi soudci na námitku k protokolaci v tom smyslu, že judikát Francovich je judikátem ESD, jak jsem řekl, a ne ESLP, jak oni zaprotokolovali, neříkali "ale dyť to je jedno".

Michal Ryška řekl(a)...

Nejde-li o nejvyšší koryfeje (ÚS, NS, NSS), musím souhlasit s nízkými ambicemi Dana Dvořáčka. Citační kultura je jistě pěkná věc, ale je třeba preferovat obsah před formálními tanečky. Přílišný formalismus bývá občas důvodně vytýkán justici, zdá se ale (bohužel), že proniká i do kruhů akademických. Mnohem důležitější než "teoretická čistota" citace je totiž sám fakt aplikace judikatury ESLP soudcem (je-li samozřejmě tato judikatura pro souzenou věc výstižná). Některá rozhodnutí (typicky Lingens proti Rakousku či von Hannover proti Německu) lze navíc považovat za "notoriety", které průměrně zdatný právník zná. "Teoretickou čistotu" citací proto jako praktikující "dělník práva" ponechávám teoretikům (s plným vědomím Michalem Bobkem, Davidem Kosařem - a asi i jinými - učiněné kritiky). V reálné praxi jsou totiž mnohem důležitější problémy a tento "problém" se mi zdá poměrně marginální.

Jan Petrov řekl(a)...

Také obecně upřednostňuji obsah před formou. Ale kvalitně citovat je tak snadné... Citační norma není projevem akademického purismu ani přílišného formalismu. Jde o službu čtenáři -- které by měl být mocen nejen soudce, ale každý slušný autor.

Ve slušných právních kulturách spadá citační standard mezi "základy právnického řemesla"; sdílí jej akademici i praktici; je velmi praktický.

Jiří Kmec řekl(a)...

Co se týče ambicí, jsem na tom do jisté míry podobně jako DD a MR, nicméně vzhledem ke svým nezpochybnitelným zásluhám na poli "obsahu" si může David Kosař dovolit míti vysoké ambice i na poli "formy" :-)
Mám k tomu jen několik marginálních poznámek:
1/ Striktně vzato k dohledatelnosti (míněno k dohledatelnosti v HUDOCu) stačí číslo stížnosti a datum vydání rozhodnutí; jména stran jsou již nadbytečná, ovšem neuvádět je, to by bylo tak trochu tělo bez hlavy.
2/ Pokud jde o rozhodovací formaci, má asi význam pouze zdůraznit ta rozhodnutí, která byla přijata nějakou "vyšší šarží" - tedy formací, v jejíž prospěch se své pravomoci vzdaly formace "nižší", nebo rozhodujících na základě přijetí žádosti o postoupení věci -, dnes tedy velkým senátem (do roku 1998 to mohlo být ale také plénum). Myslím, že by to tak stačilo i po P14, kdy budou i rozsudky výborů (ostatně jsou již dnes, asi 5 proti Německu, pokud se nemýlím); rozhodnutí samosoudců předpokládám žádná nebudou (leda ten "sorry-dopis", který dnes posílají výbory), takže na ta odkazovat ani dost dobře nebude možné.
3/ Sám řeším, kolik čísel stížnosti do citace dávat, pokud není jen jedno. Napadá mne řešení citovat vždy pouze čísla těch stížností, které jsou uvedeny v názvu rozhodnutí, tedy např. Refah Partisi (Strana prosperity) a ostatní proti Turecku, ..., č. 41340/98 a ostatní/další.
4/ U rozsudků preferuji hovořit o "§", nikoli bodech, ale je to asi jedno. Rozhodnutí o přijatelnosti až na výjimky nemají číslované odstavce, ale bývají často členěna alespoň podle jednotlivých námitek, takže se dá upřesnit, že jde třeba o bod/část/oddíl 1, 2, 3 (někdy je členění víceúrovňové, takže se dá odkaz i dále zpřesňovat).

...

Jiří Kmec řekl(a)...

...

5/ Počešťování jmen stěžovatelů je podle mého soudu v zásadě nepatřičné, ovšem s výjimkou případů, které si ESLP sám pojmenoval (pofrancouzštil/poangličtil), např. case "relating to certain aspects of the laws on the use of languages in education in Belgium"/l’affaire "relative à certains aspects du régime linguistique de l’enseignement en Belgique" nebo Swedish Engine Drivers' Union v. Sweden/Syndicat suédois des conducteurs de locomotives c. Suede. I tehdy by ale asi bylo dobré uvést vedle českého i název, pod kterým je rozhodnutí dohledatelné v HUDOCu. Není ale podle mne nutné do citace přidávat překlad jakéhokoli (přeložitelného) jména stěžovatele, Refah Partisi je v tomto směru možná něco jiného, neboť ESLP sám název případu uvádí s překladem - Refah Partisi (The Welfare Party) and Others v. Turkey/Refah Partisi (Parti de la prospérité) et autres c. Turquie -, což ale rozhodně není pravidlem (viz třeba Českomoravská myslivecká jednota v. the Czech Republic či Jednota katolických tovaryšů v. the Czech Republic).
6/ S předchozím souvisí problém transkripce jmen stěžovatelů psaných jinak než latinkou. I zde preferuji kvůli dohledatelnosti ponechat transkripci provedenou ESLP a nevytvářet další přepisy (referovat tedy o rozsudku Nachova nebo Natchova a ostatní proti Bulharsku, nikoli Načova); dosti na tom, že anglická a francouzská transkripce se dost často od sebe liší.

Michal Ryška řekl(a)...

Ad Jan Petrov:

Podíval jsem se na požadavky kladené na citace soudních rozhodnutí v brněnské děkanské směrnici (http://www.law.muni.cz/dokumenty/6406) - viz čl. 9 odst. 3. Požadavkům v postu formulovaným neobstojí. Málokdo (s vědomím možných zde přítomných výjimek) by přitom asi řekl, že na brněnských právech v důsledku toho neexistuje "slušná právní kultura", resp. že se zde neposkytují "základy právnického řemesla". Omlouvám se za to slovíčkaření, šlo mi opět pouze o to, že obsah je tou prioritou. Nemá-li teorie sama v této "službě čtenáři" jasno, neměla by ji (poněkud licoměrně) vyžadovat ani po praxi, která se potýká s řadou jiných problémů.

Petr Jäger řekl(a)...

Nevím, jak je možné, že jste dosud všichni opomenuli klíčové citační rozlišování "starého" a "nového" Soudu prostřednictvím kurzívy u starých rozhodnutí. Ovšem pozor, kurzíva se netýká názvů novin a jiných publikací (The Sunday Times). Více: Note explaining the mode of citation and how to refer to the judgments and decisions of the Court (old and new)

Jan Petrov řekl(a)...

Ad Michal Ryška:

To jsem nechtěl: kádrovat právní kultury a fakulty na pokročilé a nepokročilé podle toho, jak se v nich cituje.

Spíše jsem zamýšlel jít na to z druhé strany: V pokročilých právních kulturách je podoba citace jasně daná; nemusíte o ni přemýšlet; už v prvním roce studia Vám ji nalejí do podvědomí.

Tak například v SRN víte, že ustanovení občanského zákoníku se VŽDY uvádí jako § xxx BGB a nikdy burg. ges., b.g.b. apod. (obdobná pevná pravidla pro citaci soudních rozhodnutí). Tato pravidla představují sice formalismus, avšak ne bezduchý či zbytečný.

Totiž: zadáte-li v Česku do databáze, aby se nalezla veškerá rozhodnutí obsahující výraz "§ yyy tr. zák.", opomenou se ta rozhodnutí, kde se dané ustanovení tresního zákoníku cituje ve formátu "§ yyy TZ". Takže v Česku musíte zadat něco jako: "§ yyy tr.zák." or "§ yyy trestn* zákon*" or "§ yyy TZ", a přitom stále nezachytíte "stylisticky vytříbené" špeky jako "§ abc trestního zákoníku stanoví ..., přičemž § yyy tohoto zákona...".

Davidův článek nevnímám jako akademikovo formalistické cepování praxe, neboť:

(1)co píše, je "seznatelné samotným rozumem", ne? Třeba to o uvádění čísla rozhodnutí nebo odkazu na konkrétní bod rozhodnutí; a

(2) spíše přispívá k (diskuzi o) sjednocení českých citačních způsobů.

P.S. Dělení na teorii a praxi mi připadá zbytečné: dobrá právní praxe se bez dobré teorie neobejde; jakákoli teorie je bez praxe k ničemu.

David Kosař řekl(a)...

Ad Michal Ryška:

Problém je v tom, že kauzy Lingens a Von Hannover jsou notorietou jen pro určitou skupinu lidí (těm, co se zabývají svobodou projevu nebo ochranou osobnosti). Pro daňaře a trestaře to je španělská vesnice.

Jak píše Jan Petrov, správně citovat je jednoduché a navíc praktické. U kauz jako Lingens a Von Hannover stejně budete používat "CTRL+C a CTRL+V", takže to tolik práce zase není.

Pokud Vám vadí plná citace, používejte citační minimum, a pokud je i to moc, tak uvádějte aspoň číslo stížnosti (podle tohoto kritéria se v HUDOCu vyhledává nejlépe).

Čl. 9(3) brněnské děkanské směrnice vyžaduje uvádět: druh rozhodnutí, příslušný soud, datum rozhodnutí a spisovou značku. Dosaďte číslo stížnosti namísto spisové značky a máte má kritéria s jedinou výjimkou - chybí jména stran. To je ale dáno tím, že v ČR se jména stran neuvádějí. V děkanské směrnici sice stricto sensu ještě chybí "orgán, který v dané věci rozhodoval", ale myslím, že i v ČR už patří k dobrému bontonu rozlišovat rozhodnutí velkého senátu NS či rozšířeného senátu NSS (nemluvě o sjednocujících stanoviscích atd.).

David Kosař řekl(a)...

Ad Petr Jäger:

Řídit se pravidly samotného ESLP, to by bylo silné kafe i na jedince s akademickými sklony...:)

ESLP sám svá citační pravidla několikrát změnil, nesmyslně odkazuje na tištěnou sbírku (kterou většina čtenářů JP nikdy neviděla a nikdy neuvidí) a vynechává číslo stížnosti (což je klíčový údaj) u publikovaných rozhodnutí ESLP atd. atd.

David Kosař řekl(a)...

Ad Jirka Kmec

Mám zkušenost, že platí přímá úměra "čím větší šlendrián v citacích, tím větší šlendrián v obsahu":)

ad 1) souhlas

ad 2) "měkké ano". musí se ale zaužívat úzus, že pokud neuvedu o rozhodovací formaci nic, jde o sedmičlenný senát + pokud chci odkázat na VS nebo na výbor (třeba pro zdůraznění, že jde o ustálenou judikaturu ESLP) nebo na EKLP, tak to musím výslovně uvést. chci ale vidět, kdo to bude v ČR dodržovat...

ad 3) souhlas - to je asi nejrozumnější řešení.

ad 4) Sám jsem dříve používal spíše "§", ale nakonec jsem přešel k "bodu". Je to dáno více faktory, ale pro mě bylo asi klíčové, když jsem v jednom článku odkazoval jak na judikaturu ESLP, tak na judikaturu ESD. ESD v oficiálních českých překladech používá termín "bod" a mě přišlo divné pak uvádět u ESLP ve stejném článku "§".

ad 5) Souhlas. Výjimky z pravidla samozřejmě existují.

ad 6) Souhlas.

David Kosař řekl(a)...

Ad Guy Paters:

1) "proti" je u judikatury ESLP úzus.

2) "bod" vs. "§" viz výše v reakci na JK

3) S přidáváním koncovky "-ová" nesouhlasím. Za prvé to komplikuje dohledávání judikátu a za druhé je to komolení jména (představte si, kdyby cizinci naopak tu koncovku "-ová" u Češek škrtali).

4) Permalinky na HUDOCu jsou, ale jsou trošku schované. Pokud vyhledáte jakékoliv rozhodnutí v HUDOCU, objeví se Vám na "Result Page" následující zpráva: "To link to any of the documents shown below use the URL on the Notice page". U každého rozsudku je ikonka "Notice" - klikněte na ni a dole se Vám pod dalšími údaji objeví permalink.

K citačním signálům dorazíme v ČR možná v příští dekádě:)

Michal Ryška řekl(a)...

Ad Jan Petrov:

Symbióza teorie a praxe se zdá být životní nutností. To P.S. jsem ostatně kdysi napsal dost podobně a sám občas na teoretických akcích participuju. Teorie ale nemusí řešit každodenní problémy praxe, vystačí si např. bez "detailů" typu doručování a dokazování. Pro právo samotné pak logicky zbývá mnohem větší prostor. Tím samozřejmě nehájím existenci takových rozsudků, z nichž 4 strany tvoří přepis spisu a 4 řádky "právní argumentace" soudu. Primárně jde v těchto souvislostech o to, ABY judikatura ESLP byla vůbec užita, JAK formálně se tak stane, to je již poměrně druhořadé.


Ad David Kosař:

Myslím, že (kromě již uvedeného) v té směrnici chybí i požadavek na uvedení čísla citovaného odstavce. Díky za doporučení, ale osobně zůstanu co do citace u toho, na co jsem zvyklý a co považuju za dostatečné - z veřejně dostupných věcí lze odkázat na rozsudek vystavený Tomášem Pecinou (http://www.pecina.cz/files/rozsudek22.pdf). Třeba mě ale o nutnosti změny přístupu přesvědčí další díly seriálu, na které se samozřejmě těším.

Guy Peters řekl(a)...

Já bych tolik nevycházel z toho, co nám ESD nebo ESLP diktuje. To bychom místo citačního standardu měli každý pes jiná ves.

"Proti" je otrocký překlad francouzského "contre". Nicméně "ca" u českých soudů mizí. Zvykněme si na anglosaské "versus". Jednou přijde den, kdy i české rozsudky budou citovány pomocí stran a měli bychom mít jasno jak.

Proto proti bodu protestuji, navíc je bod něco jiného než odstavec. V české terminologii je to položka číslovaného seznamu.

"-ová" není žádné komolení, nýbrž zákonitost češtiny. Nebo snad máme v češtině Hillary Clinton? Manžele Clinton(s)? Kdo z normálních lidí tuší, že hrdinkou zde často citovaného rozsudku Von Hannover je žena?

Tak jsem zkusil rozsudek Białas v. Polsko z 28. července 2009, stížnost č. 29761/03, a uvidíme, jak dlouho ten permalink vydrží.

David Kosař řekl(a)...

Ad Michal Ryška:

Nechci, aby to vypadalo, že "kuře učí orla létat", ale zkusím to ještě jinak. Právní argumentace ESLP v kauze Lingens má čtivých 14 odstavců (body 34-47), zatímco v kauze Refah Partisi (velký senát) tučných 88 odstavců (body 49-136). V prvním rozsudku najde čtenář argument, na který soud odkazuje, lehce. V tom druhém se troušku zapotí (a to existují daleko delší rozsudky).

ad Guy Peters:

"-ová" podle mě není zákonitost češtiny. Viz § 69 odst. 2 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých zákonů.

Michal Ryška řekl(a)...

Ad David Kosař:

Když jsme u těch ptáků, musím to poopravit. Je totiž jasné, že pro účely daného tématu se orel jmenuje David Kosař a kuře Michal Ryška. Kuře má aktuálně plnou hlavu i ruce práce s řešením přízemního problému praxe, kdy účastník podle všeho při nahlížení do spisu zcizil důkazní listiny. Forma citace judikatury ESLP je v tomto světle pro kuře skutečnou marginálií. Podstatná se ale zjevně zdá orlovi v oblacích, je mu přáno.

Guy Peters řekl(a)...

Kdykoliv právo zasahuje do jiných normativních systémů, je to krajně nevhodné. Všimněte si, že odstavec 1 pouze recipuje českou grammatiku. Odstavec 2 je ústupek mezinárodnímu styku, nic víc.

Guy Peters řekl(a)...

ad Michal Ryška. "Zcizil"? Ajajaj.

Michal Ryška řekl(a)...

Ad Guy Peters:

Bolí mě to víc než Vás - "odcizil".