03 ledna 2010

Alespoň mušketýry nám ještě nechte

Kdysi dávno žila na farmě na francouzském venkově krásná dívka jménem Corinne. Přestože většinu času věnovala práci na farmě, každou volnou chvilku využila k nácviku kotrmelců, salt, výpadů, odskoků a skoků z lana. Toužila po tom stát se mušketýrkou, ochránkyní královské rodiny.“ Takto začíná nová knížka z produkce firmy Mattel, nazvaná „Barbie a tři mušketýři“.

Právě tuto knížku přinesl Ježíšek mým dcerkám a proto mi nedalo, abych se do ní nezačetl. Nechci čtenáře Jiného práva unavovat podrobným přerozprávěním celého děje: samozřejmě se Corinne (společně se svým koťátkem:-) vydá do Paříže, a přestože je nejprve velitelem mušketýrů panem de Treville odmítnuta, později se s kamarádkami Vivecou, Araminou a Renee mušketýrkami stávají. Této pocty se jim dostalo za odměnu, jelikož poté, co „zatáhly za šňůrku, kterou měly ukrytou pod sukněmi, a jejich plesové šaty se vmžiku proměnily v mušketýrské uniformy“ , zabránily atentátu na prince Luise. V úplném závěru jednohlasně zvolaly slavné heslo „Všechny za jednu, jedna za všechny!“ a vyrazily za dalším dobrodružstvím.

Určitě bych nechtěl tento příběh jakkoliv parodovat, domýšlet jeho možné absurdity či se mu jinak vysmívat. Jen se nemohu ubránit pocitu, že tato (a řada dalších) na první pohled roztomilá knížka děti o mnohé okrádá. Kouzlo původního příběhu o třech mušketýrech totiž spočívá v tom, že mušketýři jsou stateční, čestní, vzájemně si pomáhají a neváhají nasadit život jen proto, aby královna nebyla diskreditována intrikami kardinála. Ženy vystupující v tomto příběhu jsou hodny ochrany (královna, paní de Bonacieux), případně jsou ďábelsky inteligentní (Mylady, vystupující pod různými jmény) a role ženských a mužských rolí je tak zcela přirozená a inspirující a nabízí malým čtenářům životní vzory. Muži svádějí souboje, dvoří se ženám, jsou ochotni se pro zpochybnění jejich cti nechat se zabít; ženy jsou zase krásné, šarmantní, inteligentní a obětavé. Domnívám se, že každý takovýto příběh dokáže děti pozitivně ovlivňovat: v chlapcích by měl vychovávat gentlemany a rytíře a v dívkách šlechetná stvoření hodná patřičného obdivu.

Takto viděno se obávám, že Corinne a její parta (a nezachrání to ani její koťátko) dětem nemají příliš mnoho nabídnout. V podstatě jim říkají: děvčata, postarejte se o sebe raději sama, chlapi jsou stejně neschopní a dokážete je předčit úplně ve všem. Není však velká škoda příběh, na kterém vyrostly celé generace našich předků, zcela protismyslně a zbytečně otáčet a vychovávat ženy, které již vlastně chlapy k ničemu nepotřebují?

Vím, že teď jsem vstoupil na velmi tenký led. Nicméně, mám pouze skromné přání, a to se přece o vánocích smí: nerad bych se za rok dočetl, že se Nšo-či pokrevně sbratřila s Ribanou anebo že patnáctiletá kapitánka zachránila Robinsonku i její věrnou domorodou kamarádku Středu a odplula na ponorce kapitánky Nemy...

47 komentářů:

Alexander Mikoláš řekl(a)...

Věru se nabízí otázka, zda na hladině ještě vůbec nějaký led zbyl.

Takže kouzlo Tří mušketýrů spočívá v tom, že konzervují genderově steroetypní role mužů, coby chrabrých aktérů, a žen, coby pasivních, paralyzovaných obětí, již musejí, neschopny jakéhokoliv činu - byť ku vlastní spáse, unyle čekat, až jim penis přispěchá na pomoc?
S tím, že jim je eventuálně ještě milostivě dovoleno kouti pykle, trávit a zákeřně bodat do zad? (Čímž se ihned hezky potvrzuje, že kdykoliv tabu poruší, nevede to k ničemu dobrému.)

Je vůbec nutné podotýkat, že jde o součást aktivně vytvářeného společenského mýtu, jehož účelem je pomáhat udržet politickou, ekonomickou a sociální nadvládu mužů - v příkré opozici k ideálu formální i faktické rovnosti všech lidí?


Abych zabránil případným omylům - tento komentář pochopitelně není kritikou Alexandra Dumas a jeho díla.

Anonymní řekl(a)...

Suhlasim so vsetkym vyslovenym..

Neda mi vsak trochu si na Jeziska posvietit - ak sa uz stotoznime s tym, ze tieto knizky naozaj deti o vela okradaju (mimo ineho asi o 500 stran putaveho textu ;)), nie je nic lahsie pre jeziska, aby tuto zlodejsku knihu nepriniesol, skryl alebo moznost jej precitania podmienil studiom povodneho dumasovho textu :)

skoda, ze uz aj jezisko podlahol tymto modernym rodovym zalezitostiam :)

tomas cunik

Anonymní řekl(a)...

Naprosto chápu nechuť k mrzačení předlohy, která, jak doufám, může být i dnes významná pro formování představ o tak zásadních pojmech, jako je čest, řád, úcta, odpovědnost, ale též, a to v neposlední řadě, přátelství, galantní chování a úcta (a pochopitelně též láska) k ženě, aj.
Vedle toho může kniha probudit zájem o historii, ne-li toho případně schopna rodina, škola či širší okolí. Uvedené však platí pouze tehdy čerpá-li čtenář z předlohy samotné. Je-li odkázán (jak je tomu, obávám se, dnes ve většině případů) na jakékoliv více či méně mizerné filmové zpracování, nedopadne, myslím, o nic lépe, než čtenářka knihy „Barbie a tři mušketýři“.

Michal Princ

Martin Prokeš řekl(a)...

Souhlasím s panem Šimíčkem. Kniha Tři mušketýři (tenkrát ještě bez Barbie) mne neminula a (mohu-li soudit) i pozitivně ovlivnila. Nicméně u obdobných příběhů jsem měl vždy drobné pochybnosti o následujícím:

"Muži ... jsou ochotni se pro zpochybnění jejich cti nechat se zabít; ... Domnívám se, že každý takovýto příběh dokáže děti pozitivně ovlivňovat:..."

Ani dnes si nejsem jist, zda právě tento prvek je přínosem; nebereme-li jej jako vzor obětování vlastního života za větší hodnotu, což v případě cti neshledávám. Např. násl. situace na dětském pískovišti:

Anička: "František přede všemi řekl, že by mě za ruku nikdy nevzal, protože jsem strašně ošklivá."
Pepíček, tajně milující Aničku: "To neměl říkat. Spravedlivá odplata jej nemine."
Následně Pepíček podlehl Františkovi v čestném souboji, když jej tento usmrtil legálně drženým kyblíčkem a lopatičkou.

Pro AM: Rovnost chápu tak, že mají být odstraněny neodůvodněné rozdíly, odlišné právní postavení subjektů musí mít racionální důvod a nesmí nad nezbytnou míru zasahovat do základních práv a svobod. Faktické rovnosti nelze dle mého názoru dosáhnout, protože lidé jsou (naštěstí) příliš různí. Není ideál faktické rovnosti součástí jiného mýtu vytvářeného aktivně některými skupinami?

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den,

Barbie verzi Dumasova románu jsem sice nečetl, ale podle toho, co bylo podáno v tomto postu, se připojuji k přání jeho autora. Domnívám se, že jestliže je třeba přetvářet "stereotypy" společenských vztahů, pak by se tak nemělo dít přepisováním klasiků, nýbrž podáváním jiných smyšlených či reálných příběhů ze současné i minulé doby (co např. Jana z Arku).

Na druhou stranu je pravda, že společenské vzory chrabrých mužů a elegatních dam z dob A. Dumase se podstatně změnily a je k nim třeba i takto přistupovat.

Nemohu si odpustit neuvést příklad z dněšní doby. Před několika lety byl jeden z galatních kolegů na stáži - tusím že v Kanadě - a při nástupu do výtahu v jedné z tamějších soudních budov dal přednost dámě. Tato dáma se na něj osopila a naštvaně odešla. Později mu bylo vysvětleno, že pro některé Kanaďanky znamená takové chování urážku a ponížení, neboť se s nimi zachází jako z nerovnými.

Neuváděl bych tento příklad, ale sám již nějakou dobu žiji z cizinkou z jedné západní země (USA), která se tomuto příběhu vůbec nedivila. Naopak, po nějakou dobu jsme měli potíže, abychom se dohodli, kdo koho pouští do dvěří, kdo koho pomáhá oblékat do kabátu atp.

Domnívám se ovšem, že po čase si na některá společenská schémata naší země ráda zvykla.0)

Jan Kolba

Alexander Mikoláš řekl(a)...

Pro MP: Já se přiznám, že si takto rovnost skutečně nepředstavuji. Co přesně myslíte "zásahy do základních práv a svobod pouze v nezbytné míře" ve vztahu ke genderovému uspořádání společnosti? A co třeba zásahy do základních práv a svobod lidí s odlišnou barvou pleti pouze v nezbytné míře?

Faktickou rovností jsem v tomto případě myslel reálnou rovnost příležitostí; situaci, kdy je pro ženy stejně snadné/obtížné získat dané zaměstnání - se stejným finančním ohodnocením, vybudovat si ve zvoleném oboru kariéru, podílet se na politickém rozhodování etc.
Výchozím bodem je formální rovnost před zákonem, která ovšem sama o sobě tyto výsledky nezaručuje.
(Mimochodem - abych nebyl nařčen z utopismu - jde o situaci, jíž se velmi blíží například Norsko, Švédsko nebo Island.)

A z hlediska tohoto ideálu jsou (přestože zrovna v tomto případě nepochybuji jejích o uměleckých anti-kvalitách) mnohem užitečnější knihy, které dávají dívkám za vzor cílevědomé, schopné a odvážné aktérky; nikoliv bezbranné a bezradné objekty mužské galantnosti, touhy nebo násilí.
Možná by bylo vůbec nejlepší, kdyby příští rok přinesl Ježíšek něco od Ibsena.

Martin Prokeš řekl(a)...

Pro AM: Zdá se, že naše pohledy i vymezení pojmů se liší.

Vycházím z toho, že lidé jsou si od přírody nerovní (jeden lépe zpívá, druhý lépe rozumí kvantové fyzice, třetí je díky vrozené kráse králem přehlídkových mol - faktická nerovnost).* Před zákonem jsou si však všichni rovni a mají právo na tutéž ochranu např. v případě výpovědi z pracovního poměru (právní (či formální) rovnost ve vztahu k právu na práci). Tento stav je a má být dle mého názoru pravidlem.

Poskytuje-li právo výjimečně určité skupině subjektů či vztahů méně či více výhod než jiné, činí tak proto, aby faktickou nerovnost vyrovnalo nerovností právní, čímž faktickou nerovnost přiznává (pozitivní diskriminace). K takovému opatření však může zákonodárce přikročit jen tehdy, má-li takové opatření legitimním cíl (racionální důvod, zákaz libovůle) a současně zamýšlené prostředky k jeho dosažení jsou tomuto cíli přiměřené (proporcionalita, optimalizace zásahu do základních práv a svobod nezvýhodněných).

Možná Vás špatně chápu, ale znamená reálná rovnost příležitostí ve Vašem pojetí a příkladu pozitivní diskriminaci dokud "to ve výsledku nebude 50/50"? Tabulkové obsazováním míst na základě diskriminačních znaků bez ohledu na schopnosti je nahrazení čerta ďáblem (x § 7/3 ADZ). Navíc už nejde o rovnost příležitostí, ale o rovnost úspěšnosti.

Proti knihám dávajícím nejen dívkám za vzor cílevědomé, schopné a odvážné lidi, nikoliv bezbranné a bezradné objekty galantnosti, touhy nebo násilí jiných, jistě nikdo nic nemá.

*S barvou pleti, věkem či pohlavím to zásadně nemá co dělat, byť odůvodněné výjimky (§6/3 ADZ) se jistě najdou, např. bude-li divadlo hledat obsazení role dospívající princezny Zlatovlásky ...

Anonymní řekl(a)...

Přidávám se k názoru autora, nic hezkého to nevěští. Lidé by si měli uvědomovat, že muži i ženy jsou sice stejně schopní, nikoli však totožní. Snahami o genderovou uniformitu za každou cenu se společnost o mnho připravuje. Efektivitou práce počínaje, spokojeností ve vztazích konče.
Má to i další stránku, na kterou upozornil Jan Kolba výše. S vaničkou se vylévá i dítě. Společnost se vší tou korektností stává sterilní, každodenní drobné galantnosti totiž dávají životu osobitost a krásu. Pokud se někdo cítí podřadně, je-li pouštěn do dveří, nebo pokud mu někdo prokáže jakoukoli jinou laskavost, pak nejspíše podřadným je. Já to považuji za poctu, a cítím se povznesen, ať už mi ji poskytne muž či žena.

Šimon Klein

Martin Pánek řekl(a)...

Nereaguji zde často, protože nejsem právník, a tak raději tiše čtu názory odborníků, ale jako student ekonomie si dovolím zareagovat na tvrzení pana Alexandera Mikoláše.

Vaše tvrzení, že nějaká skupina je diskriminována, je neudržitelné za předpokladu konkurenčních trhů. Pak by totiž lehce nediskriminující firmy byly na trzích úspěšnější než diskriminující a ty by tak byly vytlačeny z trhu. (Více o tomto např. Gary Becker: Ekonomie diskriminace)

Srovnávat ekonomiky s různou daňovou a přerozdělovací politikou a zejména s jinou strukturou je zavádějící a nevede to nikam.

K samotnému článku: Tyto feministické praktiky jsou mi zřejmě ještě odpornější než autorovi článku. Pokud tedy kniha nemá být parodií.

Alexander Mikoláš řekl(a)...

V tom případě se zdá, že jsem špatně porozuměl Vašemu předchozímu komentáři a že nejsme ve skutečnosti ve sporu.

Rovností jsem opravdu myslel rovnost příležitostí, při níž není brána na zřetel příslušnost jednotlivce ke skupině, ať již genderové, rasové nebo kulturní, nýbrž jsou posuzovány pouze jeho individuální vlastnosti a schopnosti. (A je-li pohlaví nebo barva pleti objektivně nezbytnou vlastností k vykonávání určité činnosti jako v případě role princezny Zlatovlásky...)
Za zachování těchto podmínek bych obecně řekl, že je v pořádku, bude-li výsledkem kvantitativní převaha lékařek nad lékaři nebo tesařů nad tesařkami. (Jde ovšem o značné zjednodušení, které nebere v úvahu například problematiku toho, kdo a jakým způsobem ony klíčové schopnosti a vlastnosti určuje a hodnotí.)

Můj počáteční výpad se týkal především původního článku, jenž právě, zdá se, proti knihám dávajícím dívkám cílevědomé, schopné a odvážné vzory něco má.
Z mrzačení klasiků sám nejsem nadšený (ačkoliv, popravdě, klasikům samotným to jen těžko může nějak ublížit), avšak je zapotřebí vyrovnat se s faktem, že valná většina uctívaných děl světové litratury pochází z dob zcela odlišného a cíleně udržovaného postavení žen ve společnosti a tento stav také věrně odráží. Mají-li mít dívky své vlatní hrdinky schopné inspirovat je k dráze političek, právniček a vědkyň - a schopné inspirovat je k boji s mužskou konkurencí v těchto oborech, nikoliv galantnímu postávání na okraji, asi není možné jen čekat, až se narodí autorky a autoři formátu Alexandra Dumas, již dokáží tuto mezeru přirozeně zaplnit.

Anonymní řekl(a)...

Martin Pánek: Narážíte na zajímavý problém. Pokud by totiž ženy odváděly stejnou práci a zároveň braly menší plat, byly by jasnou volbou každého ziskuchtivého podnikatele.

Jinak já nevidím v ženských hrdinkách žádný problém. Naopak se domnívám, že to může být jisté zpestření a možná to může sloužit dívkám za vzor. Mám ale pochybnosti, nakolik takový vzor budou brát. Přece jen jsou ženy od přírody opatrnější a bezhlavé riskování života v honbě za dobrodružstvím je výsadou spíše mužů.

Pavel Dvořák

Anonymní řekl(a)...

K poznámce pana A. Mikoláše: " ... valná většina uctívaných děl světové literatury pochází z dob zcela odlišného a cíleně udržovaného postavení žen ve společnosti a tento stav také věrně odráží.". Mohl byste uvést příklady těch několika málo ideově nepomýlených děl klasické světové literatury, která nenapomáhají udržování falešného mýtu, jehož účelem je zachovat politickou, sociální a ekonomickou nadvládu mužů?

Pavel Caban

Alexander Mikoláš řekl(a)...

Například již zmiňované hry Henrika Ibsena. Nebo, do jisté míry, pozdější hry Shakespearovy.
A lidé s větším literárním rozhledem by jistě dokázali najít několik dalších příkladů.

A společenským mýtem jsem neměl namysli cosi apriori nepravdivého nebo lživého, nýbrž obraz toho, jak společnost chápe a reflektuje sama sebe, jenž slouží jako sociální pojítko a korektiv, k dobrému nebo k zlému.

Já bych se zase rád zeptal, kam Vaše otázka míří?

Anonymní řekl(a)...

Moje otázka mířila k tomu, že Váš přístup mi trochu připomíná třídní pojetí literatury z doby relativně nedávné. Pokud je Vaším kritériem pro výběr kvalitní literatury to, zda kniha "inspiruje ženy k dráze političek, právniček a vědkyň a k boji s mužskou konkurencí v těchto oborech", pak Vám Vaše literární zážitky věru nezávidím.

Pavel Caban

Anonymní řekl(a)...

Podepsal bych asi vše, co napsal A.Mikolášek. Zároveň ale chápu nechuť k přepisování Tří Mušketýrů a mám sám pochybnosti, nakolik je to smysluplné. Mají-li mít i dívky atraktivní literární vzory, považuji za věrohodnější tvorbu originálních příběhů nebo oprášení těch, které jsou "genderově originální" samy od sebe. Pohádky i hrdinské příběhy ostatně vybírají postavy ze společné zásobárny archetypů, kde se nachází i bojovnice, královna, kouzelnice atd. ("hodná" i temná) a řada pohádek i mýtů má hrdinky odrážející tyto archetypy.
Jako mladistvý konzument Foglara a veškeré skautské literatury si pamatuji i prvorepublikové knížky pro skautky (hlavní hrdinka jedné z nich se jmenovala "Děndě"), původní to dílka, která nepotvořila nějaká mužský předobraz a vyprávěla vlastní příběh - třeba tudy vede cesta.
Jinak závěr dr. Šimíčka, že kniha o mušketýrkách říká "děvčata, postarejte se o sebe raději sama, chlapi jsou stejně neschopní a dokážete je předčit úplně ve všem" považuji za trochu paranoidní a možná za projev znejistělého mužského ega - to, že je žena "schopná" či že se o sebe dokáže postarat, přece neznamená, že je muž "neschopný" či že muž má cenu pouze tehdy, pokud ženu v něčem předčí a má ji tak v čem "přečůrat". Budu-li mít dcery, rozhodně budu raději, pokud se budou vzhlížet v aktivních vzorech spíš než ve vzdychajících unylých princeznách, které čekají na vysvobození. Ostatně ani dr. Šimíček jistě neuchvátil svoji choť tím, jak šermuje, metá kozelce a hájí čest královny, neboť na NSS bojuje především s právními předpisy a judikaturou, a to po boku kolegyň - soudkyň.
Jo, s mužskou identitou je to dnes těžké - zatímco ženy vstupují do dalších a dalších dveří, muži neví, zda zůstat v muzeu (příp. zda ženám z druhé straně nedržet kliku), nebo zda sobě i ostatním dovolí z toho muzea vylézt.
Jan Potměšil

Matěj řekl(a)...

Já si myslím, že když už mají být genderové role v knize otáčeny, mělo by se tak stát ve svébytném, originálním díle, které nebude necitlivě parazitovat na jiném známém příběhu.

A hlavně nesmí autor ztrácet ze zřetele, že smyslem knížky pro děti je především děti pobavit a popř. je podnítit k přemýšlení, nikoliv je indoktrinovat. Četl jsem totiž pár ukázek "genderově korektních" pohádek a snaha autorů je v tomto směru natolik křečovitá, že si člověk nevyhnutelně vzpomene na ono Cimrmanovské "tyto pohádky vzbudily odpor ... zejména u dětí".

Mimochodem, kvalitní a vtipnou pohádku, kde tradiční roli prince hraje princezna, napsal např. Josef Lada -- viz jeho Nezbedné pohádky, např. pohádku "O statečné princezně" nebo naopak pohádku "O Popelákovi". :-)

Matěj Šuster

Matěj řekl(a)...

Ještě k té faktické rovnosti: dokud budou ženy rodit děti a budou primárními pečovatelkami o ně řekněme v prvních dvou letech života, tak tu (za předpokladu, že se průměrné schopnosti ani vlohy obou pohlaví jinak výrazně neliší) budou mzdové rozdíly přetrvávat i nadále. Pokud se navíc stát bude snažit uvalit na bedra zaměstnavatelů dodatečné náklady spjaté se zaměstnáváním mladých žen ve věku, v němž obvykle rodí děti a pečují o ně, bude pro ně i fakticky obtížnější získat adekvátní pracovní místo než pro "srovnatelné" muže.

Skandinávské země IMHO moc dobrým příkladem "faktické rovnosti" v zaměstnání nejsou, protože mzdové rozdíly jsou sice relativně malé, leč ženy jsou koncentrovány hlavně v přebujelém veřejném sektoru, tj. je tam daleko větší "genderová segregace" než např. v USA. Jak píše např. Catherine Hakim:

"75% of Swedish women are working in the public sector - traditionally the lower-paid, lower-qualified end of the employment market - while 75% of men are working in the racier, more demanding private sector. What has happened through the years of family-friendly policies, she says, is that private companies have reduced their number of female employees because they can't afford the cost of the generous maternity packages. (...) ...the story of Sweden over the past two decades is the story of a country whose small industries couldn't foot the bill for the ideological parental-rights packages being embraced, and who have largely taken avoiding action when it has come to employing women of childbearing age."

Matěj Šuster

Anonymní řekl(a)...

Od pondělí sleduju, o čem se to tady bavíte. O knížce o Barbie od firmy Mattel. Mattel nám už tuším 50 let vnucuje panenku (která se mně nelíbí) a panáčka (který se mně taky nelíbí). Obě postavičky, protože panenkami se to nazvat nedá, jsou vytvořeny v duchu slabých a v mattelovském pojetí vnadných žen a silných (opět v mattelovském pojetí) mužů. Těžko můžeme od takové společnosti očekávat, že sepíše nějaký inteligentnější příběh, než přepracování Alexandra Dumase obrácením na ruby. Ten příběh vznikl patrně v jejich PR, či spřátelené reklamní agentuře, a má zvýšit prodejnost těch v mých očích nepovedených postaviček. I já jsem vyrostla na Třech mušketýrech a Vinnetouovi s Ribannou z kmene Assiniboinů. A moc se mi líbily (a líbí dosud). Ale proboha, na takovou literaturu nemůžeme koukat jako na něco, co formuje pohled na muže či ženu! Vždyť jsou to pohádky, které čteme v dětství, protože jsou tam hrdinové, čest, sláva, přátelství – vyberte si, a v dospělosti kvůli útěku z reality.
Věnujte pozornost příspěvku pana Fremra, je zajímavější.

Milena Černá

(Abych nebyla příliš odsuzující – za příspěvky týkající se právní problematiky – i ty v diskusích, děkuju. Jsou také zajímavější.:-)

Anonymní řekl(a)...

Příspěvku nerozumím. Z čeho autor dovozuje, že původní příběh děti pozitivně ovlivňuje a nabízí jim vhodné vzory, zatímco nový příběh jim nemá co nabídnout? Jsou-li oba příběhy v podstatě totožné, jen zrcadlově obrácené, pak oba nabízejí vzory, opět jen obrácené. Někomu bude zřejmě bližší vzor první, jinému druhý, to už je ale otázka osobní preference, nikoli příběhu jako takového.
V dalším souhlasím s A. Mikolášem a J. Potměšilem: to, že ženy získaly (resp. vydobyly si) větší samostatnost a nezávislost, neznamená, že by se pro ně muži stali zbyteční. Jen v nich na rozdíl od minulosti hledají méně ekonomický zdroj a více skutečného partnera. Myslela bych si, že by to mělo muže spíše těšit než děsit. Nebo ne?
M. Dvorská

Alexander Mikoláš řekl(a)...

Ad Pavel Caban - Obávám se, že zde útočíte na straw mana. Nikdy jsem netvrdil, že je určitá literatura v důsledku svého specifického postoje k ženám umělecky více nebo méně hodnotná nebo že by dokonce měla být stylem doby relativně nedávné na základě těchto kritérií cenzurována.

Pouze jsem konstatoval fakt, že klasická díla literatury povětšinou odrážejí nerovné postavení žen odpovídající době jejich vzniku.
Stejně jako mnoho autorů předešlých století ve svých knihách s naprostou samozřejmostí využívá nelichotivých rasových stereotypů.


Rození dětí bude pochopitelně vždy příčinou určité nerovnosti, ale já kupříkladu nechápu, proč by za tuto nezbytnou, riskantní, extrémně bolestivou a fyzicky a psychicky vyčerpávající společenskou funkci měly být ženy v důsledku ekonomicky penalizovány. (A ovšem také netrdím, že existuje nějaký zázračný způsob, jak se s tímto problémem v rámci tržního hospodářství vypořádat.)
A nikde není psáno, že následná péče o dítě musí zůstat výlučně nebo i převážně v jejich rukou.
(Možná by zde šlo mluvit i o právu otce na vybudování silného citového pouta se svým potomkem během prvních měsíců a let jeho života?)

Ad Milena Černá - Nejsem sociolog ani psycholog, nicméně pokud se nemýlím, v těchto oborech převládá názor, že genderové vzory, s nimiž jsme konfrontováni v dětství, mají významný vliv na formování našich budoucích představ o vlastní roli ve společnosti.
O motivech a etické úrovni firmy Mattel pochopitelně nemá význam diskutovat.

A článek pana doktora Fremra rovněž všem doporučuji.

Anonymní řekl(a)...

Alexander Mikoláš:

Mám obavu, že v racionálním ekonomickém uspořádání se s určitým znevýhodněním žen (způsobeným porody) vlastně nedá nic dělat.

I když se mladá žena rozhodne děti nemít, stejně jí to zaměstnavatelé nemusí věřit a raději upřednostní muže (u kterého je mnohem menší pravděpodobnost, že na 3 roky zmizí).

Snahy státu toto změnit se spíše ukazují jako neúčinné. 100 % rovnost je nedosažitelný ideál právě proto, že muž a žena nejsou biologicky stejní a žádné zákony s tím nic nenadělají.

P. Dvořák

Anonymní řekl(a)...

Jednou větou, připitomělá parodie na Tři mušketýry. Mušketýři byli aspoň vzdáleně realističtí.

Když si někdo chce propagovat nové společenské modely chování, ať si laskavě vymyslí vlastní příběh a přestane vykrádat klasiku a parazitovat na ní. A pokud na vlastní příběh nemá, jeho problém.

Už mi chybí jen Barbie kardinálka.
P.H.

Anonymní řekl(a)...

Čím více postupuje genderová sterilizace, tím více aby toho ženy zvládly a vyhověly tak většinovým představám společnosti. Viz tento případ - jak plesové šaty, tak mušketýrské uniformy. Holky to mají holt pořád těžký.

V. Loutocký

Christabel řekl(a)...

Ad M. Černá: literatura určitě formuje pohled na muže a ženu, jakož i na jiná témata, která zpracovává. Proto ji přece čteme, ne?:)

Ale podle mého názoru má vliv pouze sekundární. Primární vliv - na to bychom neměli zapomínat - na to, jaké vzory děti převezmou, mají rodiče a nejbližší okolí dítěte vůbec. Myslím tedy, že pokud dítě získává pozitivní vzory z rodiny (i ty genderové), pak jej nějaké pokřivené vykradení klasiků nemůže tolik ovlivnit jiným směrem.

Jinak ze světové populární literatury určitě mohou mladé dívky čerpat velmi mnoho vzorů, a to i z děl, jejichž reálie jsou zatíženy dávno překonanými předsudky.
Z těch nejznámějších například Charlotte Bronteová, Jane Austenová nebo Margaret Mitchellová (Jih proti Severu - nejprodávanější román vůbec) stvořily hrdinky, jejichž síla je často právě v boji proti stereotypům. Nejde ani tak o to, proti čemu ta hrdinka bojuje (předsudky, válečné útrapy...), ale o jejich vnitřní sílu.

Z tohoto hlediska také pokládám převyprávění klasiků do genderově přijatelného tvaru (měřeno dnešními hledisky) za zcela zbytečné a hloupé.

Anonymní řekl(a)...

Christabel: Ale paní kolegyně, jak můžete srovnávat Scarlett O´Hara s takovým kýčem, jako je Barbie mušketýrka ... Rhett Butler v hrobě rotuje a prý Vás za to bude chodit strašit. P.H.

Anonymní řekl(a)...

Ad Christabell. Já bych vliv knih, televize apod. na vývoj dětí nepodceňovala. Zvlášť v době, kdy hlavně u té TV tráví mnoho dětí možná více času než s rodiči.

Tím spíše mi ale přijde dobré, když jsou dostupné různé alternativní příběhy, které nerazí jeden jediný genderový (a ostatně i jiný) model. Děti pak vidí, že vztahy mezi mužem a ženou (černochem a bělochem, Čechem a Romem, dosaďte si, co chcete) mohou fungovat různě, že muž/žena/Čech atd. nemají jednu jedinou pro vždy danou sociální roli a neměnné vlastnosti, ale že je na každém, kým se nakonec v životě stane.

ad P. Dvořák) To, že mezi muži a ženami existují biologické rozdíly a že ženy mohou (nikoli nutně musejí) rodit děti, jistě nikdo nepopírá. Není mi ale jasné, proč by z toho mělo vyplývat, že ženy musejí být automaticky znevýhodněny v zaměstnání a mít nižší plat. Mluvíme zde o platu a plat se vyplácí v době, kdy žena zrovna nerodí, ani není na mateřské/rodičovské, ale pracuje. Pracuje-li stejně jako muž, má brát stejně jako muž. Proč by zde mělo hrát roli, že má nebo by, nedej bože, mohla mít děti?

Osobně si myslím, že rozdíl v platu je přežitek z doby, kdy muž byl živitel rodiny, a tak se mělo za to, že je třeba dát mu více, neboť on živí sebe, ženu a děti, zatímco zaměstnaná žena nutně živí jenom sebe (vdaná by přece byla doma s dětmi a svobodná matka je fuj a ohledy nezaslouží). Důvod těch rozdílů je tedy podle mě primárně sociální, resp. sociálně-psychologický, nikoli ekonomický nebo biologický.

M. Dvorská

Anonymní řekl(a)...

M. Dvorská:

To, že žena může mít děti, a zároveň je velmi pravděpodobné, že s nimi nějakou dobu zůstane doma, je pro zaměstnavatele rizikový faktor. Kompenzován je nižšími náklady (=nižší mzdou). Zdá se mi to logické, ale nakolik je to v realitě významné, se neodvažuji odhadovat.

Souhlasím, že svou (a asi významnější) roli hraje i představa o muži jako "živiteli rodiny".

P. Dvořák

Martin Prokeš řekl(a)...

Ad MD: "...ženy mohou (nikoli nutně musejí) rodit děti..."

Se vší úctou k právu každého se rozhodnout mít či nemít děti, se obávám, že ženy nejen mohou, ale nutně musí rodit děti, nemáme-li vyhynout. Zajistit přežití společnosti je jedním z úkolů práva a přispět k jeho dosažení je dle mého názoru morální povinností každého člena společnosti.

Současný stav, kdy jsou rodiče dětí ekonomicky i jinak znevýhodněni, zatímco bezdětní jsou privilegovanými černými pasažéry systému je nespravedlivý a dlouhodobě neudržitelný. Bezdětnost jako zábavná forma existence je již dokonce popularizována - stačí se podívat na seriály Frasier, Sex ve městě,... To, že existují jedinci, kteří mají z plození dětí dědičnou živnost, je zase druhý extrém....

Otázka je, jak z toho ven? Obrácenou čínskou politiku jednoho dítěte - českou politiku nejméně dvou dětí - zřejmě nezavedeme. Incentivy proto budou zřejmě muset být hmotné (transfer prostředků od bezdětných k rodičům dětí s progresí do určitého počtu - viz Slovensko). Druhá možnost je okleštit sociální solidaritu. V této oblasti ale nejsem ani poučeným laikem, proto se rád nechám vyvést z omylu.

Matěj řekl(a)...

Ke mzdovým rozdílům -- tady je nutno rozlišovat přinejmenším čtyři prvky:

1/ Již několikráte zmíněný fakt, že jelikož mladé ženy vysoce pravděpodobně dříve nebo později v průběhu zaměstnání otěhotní a přinejmenším během prvních dvou let po porodu výrazně utlumí svou pracovní činnost, jsou pro zaměstnavatele - i při jinak stejných schopnostech a dovednostech jako srovnatelný muž - rizikovějším ("méně užitečným") pracovníkem, což by se logicky odrazilo v jejich o něco nižší mzdě. Navíc kvůli přerušení kariéry (těhotenství, péče o malé děti) nasbírají v porovnání s původně srovnatelným mužem poněkud nižší pracovní zkušenosti a "lidský kapitál", což je dále znevýhodňuje.

2/ I když se PRŮMĚRNÉ schopnosti a dovednosti mužů a žen nemusejí nijak výrazně lišit, důležitá je i distribuce těchto schopností. Nevím, nakolik silně je to empiricky podložený fakt, ale zdá se, že muži jsou silně nadrepreznetováni jak na špičce (např. špičkovými matematiky či podnikateli), tak mezi naprostými loosery (např. bezdomovci a kriminálníky). To se pak projeví např. v tom, že mzdové rozdíly podle mediánových mezd (kdy je rozhodující střed v distribuci mezd) jsou podstatně nižší než mzdové rozdíly z hlediska průměrných mezd (kde rozdíly "zkreslují" (či nadhodnocují) extrémně vysoké mzdy relativně malého procenta populace, mezi nimiž obrovsky převažují muži (zatímco muži-looseři v této statistice obvykle ani zachyceni nejsou).

3/ I kdyby muži a ženy měli úplně stejné schopnosti i dovednosti a nijak se nelišila ani jejich distribuce, stále by mohly existovat mzdové rozdíly z důvodu jejich odlišných preferencí. Mzdové rozdíly jsou zčásti zapříčiněny systematickými odlišnostmi v tom, jaké obory a typy zaměstnání mají muži a ženy sklon preferovat. Ženy například mohou dávat přednost tomu, aby relativně větší část odměny za práci obdržely formou nepeněžních výhod (včetně vnitřního pocitu uspokojení z toho, že se věnuji něčemu, co není "jen" ziskově zaměřeným byznisem), zatímco muži mohou mít sklon volit relativně větší podíl peněžní kompenzace za vykonanou práci (i když je pak dotyčné zaměstnání třeba vnitřně tolik neuspokojuje).

4/ konečně tu máme diskriminaci v užším smyslu, která je zapříčiněna nepříznivým / nepřátelským postojem k ženám či podceňováním jejich schopností. Tento prvek je však dle mého soudu v západních zemích z vyjmenovaných faktorů nejméně významný.

Poslední poznámka: feministické teoretičky by samozřejmě zdůraznily, že samotné preference žen (a mužů) jsou ovlivněny výchovou a převzatými genderovými vzorci. Tady ale podle mě není de facto jiné cesty, než uvolnit veškeré umělé bariéry, které to či ono pohlaví znevýhodňují a vyčkat, jak se postupně jejich preference vyvinou.

Na závěr bych ještě dodal, že není důvod předpokládat, že při absenci diskriminace by mzdové rozdíly mezi různými rasovými a jinými skupinami byly nulové nebo minimální. Vezměte si třeba Židy, Číňany a jiné asiaty, kteří ve všech zemích, v nichž žijí, patří k hospodářsky nejúspěšnějším skupinám, aniž by byli jakkoliv "pozitivně diskriminováni" či jinak uměle zvýhodňováni; často tomu (přinejmenším v minulosti) bylo spíše naopak.

Matěj Šuster

Tomáš Sobek řekl(a)...

Moje osobní zkušenost s výukou logiky je taková, že muži mají tendenci své logické schopnosti (až komicky) přeceňovat, zatímco ženy mají naopak sklony je podceňovat. Tyto genderové stereotypy v sebehodnocení můžou výrazně ovlivnit preference ohledně zaměstnání.

Anonymní řekl(a)...

Pane Sobku, nepřehánějte. Dnes je VŠ vzdělání pro praxi prakticky neupotřebitelné a to nejen v humanitních oborech. Drtivou většinu prací zvládne cvičená opice a je jedno jakého pohlaví.

Ignác Pospíšil

Anonymní řekl(a)...

Tomáš Sobek:

Souhlasím. Zdá se mi, že spousta dívek už v mládí zavrhne matematiku s tím, že ji nikdy nepochopí. A tak si navždy zavřou dveře do některých vysokopříjmových oborů (informatika).

P. Dvořák

Matěj řekl(a)...

Tomáš Sobek:
Jasně, to může být docela dobře pravda, ale tady se bavíme o úplné špičce. Průměrný návštěvník kurzu logiky na právnické fakultě nikdy špičkovým logikem nebude, ať už je jakéhokoliv pohlaví. Příslušný talent má třeba jeden student PF z 10 000.

A právě na této špičce bude v současnosti poměr muži vs. ženy třeba 8,5 : 1,5. Je možné, že se tento poměr časem zmírní řekněme na 7 : 3, ale pochybuji, že kdy bude 5 : 5.

Matěj Šuster

Matěj řekl(a)...

Ještě doplněk:
I kdyby většina zaměstnavatelů systematicky přeceňovala schopnosti mužů a naopak systematicky podceňovala schopnosti žen, nabízí se tu pro pozorného podniketele vysoce atraktivní zisková příležitost: tj. nabídnout mzdově podhodnoceným ženám o něco vyšší mzdu, přetáhnout si je tak do své firmy a obdržet tak větší čistý výnos z jejích pracovních služeb. V rámci systému otevřené konkurence proto mají právě tyto neopodstatněné mzdové rozdíly (tj. neopodstatněné z hlediska rozdílu v produktivitě pracovníků) tendenci vymizet, resp. se snížit na relativně zanedbatelnou úrovneň.

Co na trhu naopak má tendenci přetrvat, je přesná (realitu poměrně věrně odrážející) "statistická diskriminace", kdy zobecňující poznatky ohledně dané skupiny umožňují firmám lépe odhadnout očekávanou produktivitu konkrétního jedince z dané skupiny.

Anonymní řekl(a)...

Ad Matěj Šuster:
Nejste prosím Ten Matěj Šuster, který se rozhořčoval na stránkách E15 nad financováním gender studies či literární teorie ze státních peněz prostřednictvím VŠ (protože by pro to asi nehlasovala většina národa - dodávám že podobně jako v případě koreanistiky či pedologie) a který byl pak propírán na Britských Listech?
Domnívám se, že ač jsou Vaše úvahy (tedy ty zde na JP) inspirativní, trpí nedostatkem v tom, že vycházejí pouze z ekonomické teorie, která se nikdy nekryje na 100% s reálným životem. Nápad s "přetahováním" finančně podhodnocených žen do jiné firmy je sice racionální, ale lidé nejednají vždy racionálně, a to ani v ekonomických vztazích. Opačný závěr považuji za předsudek ekonomů, kteří neberou při svých úvahách v potaz i jiné poznatky, např. sociologické. Rasová diskriminace také nemá racionální základy, a přesto existuje a má dopady i v ekonomice či v oblasti ekonomického či pracovního uplatnění "rasově nevhodných" (nejen u nás). Teoreticky je vše v pořádku a žádná diskriminace není a nemůže být, protože není ekonomicky racionální, fakticky to ale kupodivu nefunguje...
Jan Potměšil

Anonymní řekl(a)...

Jan Potměšil:

V souvislosti s rasovou diskriminací mě zajímá jedna věc:

Pokud se podíváte na průměrné mzdy v USA rozdělené podle barvy pleti, tak nejvyšší mají nikoli běloši, ale asiaté. Nejnižší mají černoši. Ekonomické důvody mě napadají - zkuste mi to vysvětlit sociologicky.

P. Dvořák

Šimon Klein řekl(a)...

ad. Jan Potměšil
Myslím, že se mýlíte, i diskriminace může být ekonomicky racionální. Pokud někdo pochází ze sociálně znevýhodněné komunity (např. je Rom z ghetta), ve které je statisticky vzato vyšší míra kriminality a naopak nižší míra hospodářské produktivity, tak pro mě jako zaměstnavatele nebude racionální si ověřovat, jestli je v jeho případě stereotyp pravdivý či nikoli. Stejně tak když mě bude o zaměstnání žádat mladá slečna, bude pro mě racionální předpokládat, že pokud bude mít dítě, tak to bude ona kdo zůstane na mateřské a ne její partner. Z prostého důvodu, že to tak je častější. Ostatně stereotypní uvažování se vyvinulo evolučně, takže lze předpokládat, že se v minulosti osvědčilo.
Tady ovšem narážíme na problém, že chování z hlediska jednotlivce racionální, je pro společnost jako celek neefektivní. My totiž chceme, abych tu slečnu byl ochoten zaměstnat i pokud budu VĚDĚT, že brzy odejde na mateřskou. My totiž potřebujeme, aby ženy mohly zároveň mít děti a zároveň pracovat. Stejně tak chceme a potřebujeme, aby se Romové vymanili z sociálního vyloučení. Zaměstnání diskriminovaného jedince (za stejných podmínek jako nediskriminovaného) je tak vlastně svého druhu pozitivní externalitou a mělo by se i podobně řešit.

Anonymní řekl(a)...

No mě to celé připadá jako totální blbost. Nedovedu si představit, kdo po celodenní práci na farmě ještě jde metat kotrmelce. Já osobně pokud celý den dřu (ať již kydám hnůj, sekám trávu nebo prostě jen vyvážím v kolečkách bordel - víte že v určitých českých lokalitách se kolečku říká "kotouč"? - to jsem donedávna nevěděla - tak večer, ještě ke všemu na francouzském venkově, bych si otevřela láhev dobrého vína a k tomu zakrojial dobrý sýr. Kočky jsou dobré jenom k tomu, aby chytaly myši, což neřádi často nedělají. Jinak žádný genderový fenomén v celé záležitosti nevidím. Spíše se domnívám, že autor/ka se celodenní fyzické práci nikdy moc nevěnovala, jinak by na takové blbosti jaktěživa nemohla přijít. Nicméně, ať žije venkov, už se těším zase na jaro na zahradě :-)!

Pavla Boučková

Anonymní řekl(a)...

Jestli by to celé nechtělo nazvat pravým jménem:
Diskutovaná knížka je strašlivě idiotská, jako vše genderově korektní, co z Evropské unie vychází. Absurdní je už jen fakt, že o takové příšernosti se na tomto seriózním právnickém webu vůbec vede diskuse.

Jan Švarc

Alexander Mikoláš řekl(a)...

Ad Jan Švarc - O EU tu nepadlo nikde ani slovo a kniha byla podle všeho vyprodukována americkou soukromou společností.
Váš komentář je skutečně pomníkem racionálnímu euroskeptismu.

Ad platy Asiatů - Otázka sice nepatřila mně, ale přesto si dovolím přispět: Asiaté ve spojených státech jsou z velké části (něříkám, že nutně majoritní) první nebo druhou generací imigrantů. Tj. lidé, kteří byli ochotni a schopni opustit domov a odcestovat přes polovinu planety do zcela cizí kultury za lepšími příležitostmi. Lze tedy předpokládat, že jde převážně o jedince s vysoce nadprůměrnou podnikavostí, cílevědomostí a možná i inteligencí. (A nejhůře placený segment této skupiny navíc není v žádných výpočtech průměrných mezd zahrnut, protože je v USA načerno.)
(Imigrace ze států latinské Ameriky přitom například díky faktoru blízkosti - geografické i kulturní - probíhá podle odlišných principů a neprochází zdaleka tak hustými síty.)
Když to tedy mírně nadsadím, statistika srovnává platy asijské elity s černošským a bělošským průměrem a mnoho tedy o diskriminaci nevypovídá.

Matěj řekl(a)...

Jan Potměšil:
Ano, to jsem já a své názory - dá-li Bůh - již brzy ještě jednou a podrobněji na Blistech rozvedu, protože opět byly téměř všechny reakce založeny na totálním nepochopení.

Jinak k tomuto:
"Nápad s "přetahováním" finančně podhodnocených žen do jiné firmy je sice racionální, ale lidé nejednají vždy racionálně, a to ani v ekonomických vztazích."
------------

Dejme tomu, že ženy dostávají za TOTOŽNOU práci o 20 % nižší mzdu než muži. I kdyby si valná většina podnikatelů nepovšimla tohoto faktu (a nechávala dotyčnou velmi atraktivní ziskovou příležitost ležet ladem), dříve nebo později si takové relativně velké ziskové příležitosti nějaký podnikatel všimne a využije ji. V rámci systému svobodné konkurence jej pak budou brzy muset následovat ostatní firmy, protože jinak by se vystavovali silné konkurenční nevýhodě a tráceli by tržní podíl ve prospěch těch, kdo tuto příležitost využijí. K tomuto výsledku nepotřebujete předpokládat nějakou nerealisticky silnou racionalitu podnikatelů. Bohatě tu stačí, že se lidé v rámci možností snaží zvýšit svůj blahobyt a že k tomu využívají aspoň takové příležitosti, které přímo bijí do očí (např. možnost vyplácet ženám za tutéž práci o 20 % méně).

Proto také opravdu systematická "neodůvodněná" rasová a jiná diskriminace přetrvádelší dobu jen tehdy, když je zabudována do právních předpisů a je vynucována i státem -- viz zákony Jima Crowa nebo státem vynucovaný apartheid v JAR.

Anonymní řekl(a)...

Ad Matěj Š.:
Skoro se mi chce odkázat na svůj původní příspěvek, kde sděluji svůj dojem, že své závěry opíráte o čistou teorii, která zní skvěle, ale...
Pokud empiricky zjistíte, že např. ženy na postech primářek mají přes stejné vzdělání, stejný počet služeb a stejná odsloužená léta přesto v průměru méně než muži - primáři, tak vám teorie o sledování osobního užitku, liberální tržní teorie, příp. úvahy, že "jednou bude líp" a že nic (žádná diskriminace) netrvá věčně, nepomohou.
Nejsem ekonom, ale při ekonomii na právech nás učili, že jedna věc je teorie (např. ideální trh) a jiná věc jak to doopravdy funguje. Podobně je to i s vaším ekonomickým důkazem neexistence diskriminace, která odporuje (Vaší)ekonomické teorii, a proto (nejspíš) neexistuje.
Btw. jako ekonomicky racionální mi připadá i jednat jako "kartel", všem ženám dávat míň, mít z toho tím pádem prospěch, sankcionovat vzpouru (např. šikanou či ztrátou zaměstnání) a přeplácet šikovnější zaměstnankyně zase jen do výše stropů ustálených v rámci neformálního společenského konsenzu/"kartelu" o maximu přípustného.
Vaše ekonomické teorie mi přijdou mnohem životnější než rudá politická ekonomie, ale ani liberální poučky bych nebral za písmo Svaté. Volební právo žen či právo žen studovat VŠ, a dokonce poté pracovat jako lékařky, pedagožky apod. také prosadily spíš sufražetky než nějaké ekonomické tlaky a zákonitosti.
- - -
(K dotazu p. Dvořáka na příjmy asiatů v USA - má replika se min. prozatím nezobrazila, tak ve stručnosti odkazuji na reakci p. Mikoláše, který myslím našel tu správnou tu odpověď.)

Jan Potměšil

Alexander Mikoláš řekl(a)...

Já zase musím souhlasit s analýzou pana Potměšila.
Navíc hlavní roli hraje spíše subjektivní dojem, který o ekonomickém přínosu zaměstnankyň zaměstnavatelé (převážně muži) mají, než jejich skutečná objektivní výkonnost.

A zde se znovu vracíme ke stereotypům - pokud je společnost po generace vychovávána v představě, že ženy jsou vlastně neschopné a pasivní, potom s tímto předsudkem bude na jejich pracovní nasazení a výsledky rovněž pohlíženo. A jakákoliv chyba nebo selhání, které by u muže zaměstnavatel přešel coby běžný občasný výpadek, bude mít u ženy spíš tendenci brát jako potvrzení toho, co už věděl - že ženy pracují hůře. A předsudek tak může krásně projít cyklem pozitivní zpětné vazby, aniž by se v kterémkoliv bodě dotkl reality.

Matěj řekl(a)...

Jan Potměšil:
Hovořím samozřejmě o soukromém ziskovém sektoru; jinak tomu může být v nemocnicích, školství atd., kde neexistuje vlastník, jenž by na úspoře (tentýž produkt práce za nižší cenu) vydělal. Zaměstnavtelů má tak obrovoské množství, že tam žádný kartel ani nepřipadá v úvahu. Aby kartel aspoň rámcově připadal v úvahu, musí existovat způsob, jak monitorovat a (neformálně) sankcionovat jednání členů kartelu, které je v rozporu s kartelovou dohodou.

A znovu opakuji, že se tu bavíme o neopodstatněných mzdových rozdílech, nikoliv o relativně přesné "statistické diskriminaci", které spolehlivě odráží realitu; ta na trhu každopádně přetrvá, dokud firmy nebudou mít k dispozici spolehlivější postupy, jak odhadnout budoucí produktivitu konkrétního pracovníka.

A tak jako tak, 20 % neopodstatněný rozdíl v ceně za tutéž práci se Vám na relativně svobodném trhu prostě neudrží, to máte marný.:-)

Máte i celou řadu empirických studií, které tuto teorii potvrzují. Viz např. BLACK, Sandra E., and BRAINERD Elizabeth [2004]. "Importing Equality? The Effects of
Globalization on Gender Discrimination." Industrial and Labor Relations Review,
July.


Btw, když už jsme u toho, jednou z nejčastějších teorií, co nejvíce přispělo k rozmachu žen v oblasti zaměstnání, je, že to byl vynález hormonální antikoncepce.

Viz: Claudia Goldin a Lawrence F. Katz zde:
http://www.nber.org/papers/w7527.pdf

Anonymní řekl(a)...

Ad Matěj:
Díky za zajímavé odkazy a informace - i přes předsudečný "pravicově-konservativní" odpor k (pravda - převážně levicovým) genderistkám a jejich teoriím, ze kterého Vás podezírám:-)), je vidět, že se o věc zajímáte hlouběji a odborně, takže respekt.
Jinak tím "kartelem" jsem myslel spíš "kartel v hlavách lidí" a společenský tlak na dodržování sdílených norem a předsudků, příp. min. jejich tolerování.
Co se týče rozdílů v platech a rozlišování veřejného a soukromého sektoru, tak jsem naopak četl jakousi studii týkající se ČR, kde právě v soukromém sektoru, a zejména na vysokých manažerských postech, měly ženy dle studie dokonce až o 50% nižší plat než muži na srovnatelných pozicích s tím, že čím vyšší pozice, tím větší platový rozdíl (u nižších takové rozdíly prý nebyly). Částečně to bylo vysvětlováno nedostatkem kuráže na straně žen říct si o vyšší plat, a částečně politikou zaměstnavatelů, kteří jednak zneužívali prvně uvedeného a jednak prostě víc nedali s tím, že dotyčná může jít jinam, kde dostane totéž, nebo může jít pryč a s vysněnou vysokou pozicí se rozloučit (což dotyčná lpící na své práci nakonec samozřejmě neudělala). Individuální kasuistiky podle mě v řadě případů ukazují, že ne vždy je jednání zaměstnavatelů (nebo příslušných soudruhů, kteří o zaměstnancích rozhodují), racionální.
Jinak diskriminace obecně ekonomicky racionální není, na to upozorňoval už J.S.Mill, když se rozhořčoval nad nevyužíváním potenciálu žen (za každou šikovnou ženu, kterou nezaměstnáte, musíte zaměstnat jednoho troubu-muže poté, co jste muže-šikuly už vyčerpali).
Na závěr - pokud se stanete liberálním věrozvěstem škodlivosti diskriminace z ekonomických pozic, máte moji jednoznačnou podporu!:-))
/...kam jsme se to dostali od Barbie a tří mušketýrů - brr - to zní hrozně - od Matella!!/
J.Potměšil

Unknown řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

Aniž bych jakkoliv fandila firmě Mattel a americkému potvoření klasiků, zrovna u A. Dumase mě to nechává poměrně chladnou. Jeho knížky nejsou žádné skvosty. Nejedná se o historické romány založené na pečlivém studiu pramenů, ale o zábavnou fantazii o starých dobrých dobách, kdy muži ještě byli pravými muži, ženy pravými ženami a malá chlupatá stvoření z Betelgeuze... no však to znáte ;-)

Takže pokud někdo stvoří za vlasy přitažený příběh o mušketýrce Corinně, dělá vlastně totéž co dělal Dumas sám. Včetně toho, že si pro své romány půjčoval motivy z již existujících děl.

PS: Konkrétně Tři mušktýři se mi nikdy, ani jako malému děcku, nelíbili. Nedokázala jsem pobrat, jak může být kladným hrdinou mladík, který bez skrupulí svede manželku svého domácího (patrně protože ten manžel je jen trapný buržoa a nikoliv francouzský šlechtic), zahýbá své vyvolené s kdekým (asi protože je francouzský šlechtic) a zabíjí lidi na potkání (dtto). A když už, tak proč je Mylady záporná hrdinka, když neudělala nic moc horšího než ten klaďas (a je Francouzka a šlechtična).

Olga Merkunová