04 prosince 2009

Mechanizace justice (m-justice)


Děkuji Otcům zakladatelům Jiného práva za pozvánku k hostování. Protože je prosinec nejhektičtějším měsícem v roce a ne každý musí mít během něj prostor a chuť na do hloubky jdoucí existenciálně-právně-teoretické úvahy z oblasti mezinárodního práva soukromého, dovolím si své hostování zahájit informativním příspěvkem o zvažované novince v české justici.

Zatímco elektronizace justice, tj. e-justice, je v plném proudu a aplikace jako ePodatelna, InfoSoud nebo InfoJednání prokázaly svou užitečnost, o mechanizaci justice, tj. m-justici, se toho mezi odbornou a potažmo ani laickou veřejností mnoho neví. Jde přitom o zásadní změnu pro průběh soudních jednání, která do nich vnáší často postrádanou dynamiku a hravost.

Při pohledu na mou fotografii v tomto postu by se mohlo zdát, že jsem podlehl typickému justičnímu klišé a nechal se zvěčnit s váhami jako tradičním ornamentem Spravedlnosti. Taková úvaha je však pravdě velmi vzdálena. Fotografie jen bohužel neodhaluje to, co lze spatřit při místním ohledání zobrazených vah. Jde totiž o váhy mechanické, spojené přes dálkové ovládání s tlačítky na jednacím stole, které plynulým pohybem svých misek nahoru a dolu reagují na vývoj procesní situace v projednávané věci.

Jde o velmi názorný prostředek, který společně s důsledným plněním poučovací povinnosti ze strany soudu oběma sporným stranám jednoznačně ukazuje, jak si ve věci stojí a tím přispívá k předvídatelnosti soudního rozhodování. Řečeno jednoduše, na čí stranu se misky vah nachýlí, ten se může těšit na procesní úspěch ve věci.

Praxe ukázala, že se díky mechanismu vah mohou strany seznámit s tím, jak si ve věci stojí, již při příchodu do jednací síně, kdy na nich soud může demonstrovat svůj předběžný názor na věc. S postupujícím jednáním, stranami snášenými argumenty a prováděním důkazů se pak misky vah mohou vychylovat na tu či onu stranu a účastníci, případně jejich zástupci díky tomu vědí, kdy v jednání přidat a kdy se zase naopak mohou uvolnit.

Konečně m-justice přispívá i k informovanosti laických účastníků řízení o kvalitách jejich zastoupení. Někdy jsme totiž v jednací síni svědky toho, že zástupce strany mluví dlouze a květnatě, aniž by přitom svému mandantovi jakkoli prospěl. Zastoupený laik není s to poznat kvalitu svého zastoupení a v tom mohou mechanické váhy výrazně pomoci. Jestliže se totiž během projevu jeho zástupce misky vah vychylují stále více ve prospěch protistrany, je zřejmé, že je s jeho zastoupením cosi v nepořádku.

Jako osobní postřeh si pak dovoluji dodat, že pohled do radostí rozzářených očí účastníků, v jejichž prospěch se misky vah vychylují, je i pro soudce velmi potěšující a celé to přispívá k pohodové atmosféře v jednací síni.

Je jen škoda, že současná situace se stále dýchavičnějším státním rozpočtem neumožňuje, aby m-justice v podobě mechanických vah vtrhla do všech našich jednací síní již dnes. Není ale všem dnům konec a já věřím, že se stejně jako i jiné skvělé nápady před ní, v justiční praxi nakonec prosadí.

9 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den,
děkuji za výborný článek o zvažovaném procesním zpřehlednění soudních jednání.

Chtěl bych se zeptat, zda se mechanický indikátor procesního - a předpokládám, že v rámci předvídatelnosti řízení i hmotněprávního - vývoje řízení využije také při vyhlašování rozsudku bez předchozího konání jednání (postup dle § 115a OSŘ).

Na jednu stranu se v takovém případě jeví využití mechanického indikátoru jako nadbytečné - pokud se k vyhlášení rozsudku dostaví účastník řízení či veřejnost, pak již zpravidla nemá možnost rozhodnutí ovlivnit a jejcih práva se omezují na vyslechnutí rozhodnutí. Ovšem využití indikátoru by přesto mohlo mít význam zejména s ohledem na nezbytnou předvídatelnost, kdy včasná indikace by mohla předejít akutním srdečním či mozkovým příhodám, např. u účastníků dostavivších se, avšak řádně nepřipravených na možný procesní neúspěch.

Zajímal by mě názor Dr. Simona na danou problematiku a samozřejmě uvítám i jím tlumočené poznatky expertního týmu, který chystané změny navrhl.

Děkuji.

Martin Skalický

Martin Bílý řekl(a)...

A kdo váhy ovládá? Předpokládám soudce nějakým mechanickým pedálem (jinak by byly elektronické). :-)

A budou zavedeny i u odvolacích soudů? V jaké pozici budou na žátku jednání? Vychýlení ve prospěch předrozhodnutí nebo vychýlení ve prospěch úspěšného v prvním stupni?

Anonymní řekl(a)...

Myšlenka m-justice je nepochybně praktická. Mechanické váhy by mohly lemovat už cestu k podatelně. Nebo by se dalo začít ještě dřív a mechanické vážky o velikosti kapesního kompasu by se mohly přidělovat už v porodnici.

Hana Banszelová

Tomáš Pecina řekl(a)...

Skvělý nápad, jen mám za to, že by se při mechanisaci mělo myslet i na soudce. Proč ke zrychlení řízení nevyužít prostého přírodního jevu, gravitace? Představuji si to tak, že na každé straně vah by byly tři červené žárovky, které by soudce mohl postupně rozsvěcovat. No a až by rozsvítil třetí, pod příslušnou stranou sporu by se otevřelo propadliště, což by bylo ekvivalentem vydání rozsudku pro znechucení, o kteréžto (Járou Cimrmanem proponované) justiční novotě se tu psala zjara.

Pavel Simon řekl(a)...

Ad M.S.
Využití m-justice na prosté vyhlášení rozhodnutí lze uvažovat ve dvou rovinách. Zaprvé u věcí, kdy soud rozhoduje zcela bez nařízení jednání a za druhé v případě, kdy sice věc projednal, ale odročil jednání za účelem vyhlášení rozhodnutí.

V prvém případě je Mechanický ukazatel pravděpodobnosti procesního úspěchu (MUPPÚ) nepoužitelný, protože se o vyhlášení rozhodnutí účastníci předem nedozvědí a tedy se na ně ani nedostaví a kdyby se na ně dostavila veřejnost, neměla by jí Vámi popisovaná újma na zdraví hrozit.

Ani ve druhém případě však nelze pro MUPPÚ využití nalézt. Především z hlediska skutkových zjištění na účastníky žádná překvapení nečekají, neboť jsou soudem průběžně informováni o tom, zda byla provedenými důkazy jejich tvrzení prokázána či nikoli a na konci důkazního řízení tedy musejí vědět, jak si důkazně stojí. Jediné překvapení by je mohlo čekat z hlediska právního posouzení, ale i ohledně něj jsou účastníci průběžně seznamováni s předběžným právním názorem soudu na věc, a to v rámci snahy soudu o usmíření účastníků. Smyslem soudního řízení totiž není vydání rozsudku, ale pomoci účastníkům vyřešit spor, který nebyli schopni vyřešit vlastními silami a rozsudek nastupuje pouze tehdy, pokud se smír nepodaří.

Jediné překvapení se proto může konat tehdy, pokud soud sám při odročení jednání netuší, jak věc právně posoudit. To jsou ale tak zřídkavé případy, že využití MUPPÚ nemohou odůvodňovat.

Ad M.B.
Váhy samotné jsou mechanické, ovládané dálkově. V řízeních, kde rozhoduje samosoudce, je ovládá on sám pomocí dvou tlačítek na jednacím stole. Protože má váhy za sebou a pro důstojnost jednání by mohlo být rušivé, kdyby se otáčel a pohledem kontroloval pozici misek vah, jsou tlačítka doplněna o důmyslné zařízení, jakési miniváhy, které kopírují pohyb velkých vah, ne nepodobně gyroskopu v letadle, jež kopíruje pohyb letadla ve vztahu k horizontu.

V senátních věcech má každý člen senátu svá tlačítka, jejichž působení je zprůměrováno a pozice vah tak odpovídá průměrnému názoru senátu. Tím plní váhy informační funkci nejen ve vztahu k účastníkům, ale i ke každému členu senátu, který zjistí, s jakou měrou pravděpodobnosti zůstane se svým názorem na projednávanou věc v jednací síni osamocen.

Ano, váhy by se měly objevit i u senátů odvolacích a přispět ke kvalitě jejich rozhodování. Odvolací senáty totiž přistupují k projednání odvolání odlišně. Na jedné straně jsou senáty, které věc předjednají ještě před zahájením odvolacího jednání, definují sporné otázky a k jejich vyřešení při odvolacím jednání směřují. Na druhé straně jsou senáty, jejichž členové se s projednávanou věcí seznamují až v jednací síni v rámci přednesu referujícího soudce. Konečně jsou senáty, které se stran přípravy na odvolací jednání pohybují někde uprostřed, kdy se soudci sami s věcí seznámí, aniž by však před zahájením odvolacího jednání znali názor zbylých členů senátu.

V manuálu k použití vah je stanoveno, že musejí před zahájením jednání, vč. odvolacího, vyjadřovat předběžný názor soudu na věc. Tím by měla být posílena praxe odvolacích senátů směřující k důkladnější přípravě na odvolací jednání a v důsledku toho i zkrácení někdy zbytečně zdlouhavého referování spisu.

Ad T.P.
Propadliště je výborný nápad. Dokonce by bylo lze hloubkou propadliště určovat možnost podání opravného prostředku proti rozhodnutí. Odhaduji, že u propadlišť hlubších patnácti metrů by byla pravděpodobnost podání opravného prostředku minimální.

I rozsudkem pro znechucení by se někdy hodil. Zrovna předminulý týden jsem přesvědčoval (v rámci zákonného požadavku přesvědčivosti odůvodnění rozsudku) jednoho žalobce, že po své bývalé manželce nemůže požadovat výživné, když ji celé manželství mlátil.

Martin Bílý řekl(a)...

A co řízení o více nárocích? Jak se projeví dílčí nesouhlas? Jaký systém "hlasování" u senátu - dílčí otázky nebo jako celek všechno/nic?

Jinak celkem vtipná úvaha o mechanické jurisprudenci, ale na tomhle fóru nijak nová - když se dostane na přetřes procesní právo, belhá se za ním stín mechanické jurisprudence, opírající se o gramatický výklad...

Zdenek Novy řekl(a)...

Hlavně si nezplést tlačítka:)

Pavel Simon řekl(a)...

Ad M.B.
M-justice má s mechanickou justicí, o které se na JP psalo a píše jen pramálo společného.

Je vcelku pochopitelné, proč se k mechanickému výkladu práva uchyluje ESD, byť jsou v důsledku toho je závěry někdy ploché a princip právní jistoty opřený o doslovné znění určité právní normy je leckdy obtížně slučitelný s realitou života.

V naší domácí justici je ale situace úplně jiná. Za mechanický výklad práva se raději schová soudce bez invence, neschopný vnímat principy, na kterých právo a spravedlnost stojí, protože je to cesta bezpečná. Takový soudce zásadně účastníky se svými názory na projednávaný spor neseznamuje, protože si je sám sebou nejistý a bojí se udělat chybu či vystavit na odiv své neznalosti. V jeho jednací síni se m-justiční váhy nacházejí ve stavu úplného bezvětří a nikdo netuší, kam jej soudcovy úvahy zavanou.

K projevení názoru na věc je třeba ze strany soudce notná dávka odvahy a přesvědčení, že od nalezení spravedlnosti není v jednací síni on sám, ale že jde o společnou cestu, kterou s účastníky podstupuje. Čím kvalitnější je argumentace účastníků a jejich zástupců, tím kvalitnější má šanci být rozhodnutí soudu. Soudní jednání je dialogem mezi stranami a soudem a jsou-li na něj strany dostatečně připraveny, je takové tříbení názorů tou největší potěchou v soudcově profesním životě. M-justiční váhy jsou pak pouhým vyjádřením výsledku takového dialogu.

K pochopení výše uvedeného by každému soudci nejlépe pomohlo být alespoň jednou za život sám účastníkem nějakého řízení, protože pohled z druhé strany je leckdy oči otvírající. Stejně jako by se měl chirurg nechat aspoň jednou za život operovat nebo si nechat zlámat nohu, aby poznal zdravotnictví z pozice jeho uživatele. I když ... co takový gynekolog či onkolog?

U více nároků si přirozeně s jedním mechanismem vystačit nelze, a je proto třeba soudní síň vybavit pro každý nárok samostatnými vahami. Stejné platí i třeba u vzájemné žaloby.

Michal Ryška řekl(a)...

Poslední příspěvek Pavla Simona se mi líbí možná ještě více než post samotný. Je potěšující vidět, že na Okresním soudu v Chebu se uvažuje v duchu principů a hodnot, tj. poněkud jinak než je v justici obecně zvykem (a to i mnohem, mnohem výše).