25 listopadu 2009

Hynek Baňouch: Právnické „listopadové“ dluhy - zbytkové tresty a tak dál ...

Dvacet let po převratu se může zdát, že právníci "mají hotovo". Transformace skončila. Neskončila, ale chtěli bychom tomu věřit, tváří v tvář veletoku nových předpisů. Hotovo nemáme, a ještě dlouho mít nebudeme, v právním řádu je mnoho netransformovaných právních předpisů a např. platný zákoník práce přesvědčivě ukazuje, že nový právní předpis není totéž co tranformovaný právní předpis. Snazší cestu totiž mají předpisy netransformační, resp. předpisy, které odstřižení od přetrvávající tradice socialistického normativního systému činí jen z části. Občanský a trestní zákoník jsou dostatečným dokladem tohoto jevu. Ale o tom psát nebudu, a nebudu ani uvažovat o 17. listopadu, asi bych se opakoval, a koneckonců Komunistické právo v Československu považuji za takové ohlédnutí. Budu se věnovat největší právnické ostudě v oblasti transformace - zbytkovým trestům.

Když Martin Vadas před dvěma lety (či kdy to bylo) promítal v plenární místnosti Nejvyššího správního soudu nesestříhanou verzi procesu s Miladou Horákovou, při následné půlnoční diskusi přítomní historici upozornili na přetrvávající problém zbytkových trestů - a ze všech přítomných (hlav pomazaných i nepomazaných) bylo cítit odhodlání věc změnit. Vzhledem k místu i k charakteristice osazenstva člověk na chvíli propadl pocitu, že vše už se začalo měnit, a tento otřesný doklad netranformace právního řádu a hodnotově pojaté kontinuity práva rychle zmizí. Nezmizel. A když letos ve stejném sále probíhala konference o komunistickém právu, titíž historici téma zbytkových trestů znova zmínili, a téma publikum vlastně nezaregistrovalo. Přitom se v mezidobí nestalo vůbec nic.

Zbytkové tresty jsou záznamy o předchozích odsouzeních z doby mezi lety 1945 až 1989, které dnešní soudy setrvale a tvrdošíjně považují za důsledek minulého kriminálního jednání, a proto s lidmi, kteří takové záznamy mají nakládají jako s kriminálníky. Je tím zastavena cesta k úplné rehabilitaci, a to jak občanské, tak právní. Není možné dosáhnout na odškodnění. A tak dál, a tak podobně.

Z formálního hlediska možná pro někoho vše vypadá v pořádku: trestní jednání nemá nic společného s politikou! Jenže.... Režim měnil v průběhu padesáti let své represivní strategie, a poměrně velmi brzy si osvojil techniku, jak politicky odbojné poddané oddělit od zbytku společnosti. Bylo to překvapivě snadné - stačilo kriminalizovat, tedy podřadit pod možnost trestního postihu jednání, které bylo neodvratně spojené s bojem proti komunistům a jejich režimu. Pak už se hovořilo ne o opozičnících, ale o kriminálních živlech. Co na tom, že šlo o sedláka neplnícího dodávky předepsané státním plánem, které byly od samého počátku (právní terminus technicus "odsampoč") nesplnitelné. Nepomohlo vám tehdy poukazovat na fakt, že komunisty zřízené jednotné zemědělské družstvo má předepsáno sotva polovinu (při přepočtu na jednotku). Jak přesně popsal levicový novinář George Orwell po seznámení se s podstatou sovětského systému: komunisty vytvořené právo má diskriminační povahu a nesnese se s rovností: všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější (Farma zvířat, Animal Farm).

Ostatně i v roce 1989 Rudé právo, Československá televize, ale i Mladá fronta či rozhlas informovaly o tom, že demonstrují "kriminální živly".

Zkrátka zbytkové tresty jsou odrazem ideologicky pojaté právní kontinuity (kontinuitu jde pojmout i formálně, a dokonce by takto měla být pojímána - Pl. ÚS 19/93, ale téma oficiální kontinuity a přehlížení četných faktických diskontinuit je na samostatný článek). A proto by měly být zrušeny.

Existence zbytkových trestů je dokladem faktu, že v právu neproběhlo něco jako transformační inventura. Nezrušené zbytkové tresty vznikly jako vedlejší důsledek (patrně nezamýšlený) snahy přísně individuálně posoudit případy kriminálních jednání, za nimiž se mohlo skrývat politicky motivované pronásledování. Panovala obava neosvobodit kriminálníky. Navíc čím méně bylo odhaleno politických procesů zahalených do hávu trestní spravedlnosti, tím menší byl pocit, že ve výkonu spravedlnosti před rokem 1989 nebylo mnohé v pořádku.

Stejně ostudným fenoménem jsou staré sedlácké a živnostnické dluhy vyměřené z likvidačních daní. Znám jednu vitální ženu z jižních Čech, které sice družstvo sebralo stodolu (a družstevní traktor pak jezdil do stodoly přes jejich nevelký dvorek, a tu strhl šňůru i s prádlem, tu do něčeho štrejchl, tu někoho k smrti vyděsil) - inu kulak se musí odhalit, i kdyby nebyl, ale z ostýchavosti (jež byla režimu vlastní) odmítl převzít úvěrový vztah, na základě kterého byla v roce 1946 postavena, takže pantáta těžce splácel majetek, z jehož užívání byl družstvem vyloučen, ještě mnoho dalších let.

Svědomití úředníci ministerstva financí tyto dluhy evidují i dvacet let po převratu, a vymáhají je bez ohledu na náklady. (Pro ty, kdo se rádi bojí doporučuji jako noční můru představu, že dluhy přivádějí na scénu lidé, kteří je spravovali i mnoho let před listopadem.) Obávám se, že ani tento problém nebyl vyřešen. Tak už to s těmito věcmi chodí - politika na ně narazí, upřímně se nad nimi otřese hnusem a slíbí, že je vyřeší - a - slibem vše končí. Politika pospíchá otřást se odporem nad něčím jiným.

Nyní je jsou ale obavy liché. Politicky motivovaná pronásledování či kriminalizaci opozice lze snadno poznat. Historický výzkum pokročil a staví na světlo fakta o otřesném přetrvávání nespravedlnosti. Právníci však odvracejí zrak jinam. Kdyby každý právník, zaneprázdněný prací pro klienta, anebo honící se za čárkami výkonnosti věnoval problému hodinu času, pak problém zmizí. (Ani já jsem v dané věci bohužel nic účinného nepodnikl, a tak jsem si asi před měsícem usmyslel, že napíši tento text.) A je jedno zda judikatorní, nebo legislativní cestou. Ti lidé prožili těžký život, jenž se, co naplat, blíží do finále, a proto si zaslouží, aby jejich štít byl urychleně očištěn. Najde-li se energie a chuť pro státní vyznamenání Karla Gotta, musí se obojí najít i pro spoluobčany, kteří se hned na poprvé nesklonili.

Psáno k 17. listopadu 2009.

31 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Aj keď o problematike zbytkových trestov nemám mnoho informácií, považujem Váš príspevok za veľmi doležitý. Snáď pomože na Jinom práve rozprúdiť diskusiu o prijatí zákona o protikomunistickom odboji, ktorého návrh (http://www.psp.cz/sqw/tisky.sqw?na=z%E1kon+o+protikomunistick%E9m+odboji&t=&za=) niekde leží.

Zbytkovým trestom sa tam venuje par. 8.

(§ 8 Rehabilitace
Soud na návrh zruší trest uložený za trestný čin, na který se nevztahuje rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, anebo rehabilitace podle § 6 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, prokáže-li se během řízení, že jednání odsouzeného bylo vedeno úmyslem oslabit či narušit anebo jinak poškodit komunistickou totalitní moc v Československu anebo k tomu vytvořit prostředky. Pro účely tohoto řízení a následného odškodnění se přiměřeně použijí ustanovení § 4 a násl. zákona č. 119/1990 Sb. , o soudní rehabilitaci. Náhrada se vyplatí v hotovosti. Toto ustanovení se nevztahuje na trestné činy spáchané z pohnutek nízkých nebo nečestných.)

Tohoto roku sa na zákon hodne pozabudlo aspoň na internete som si túto tému nevšimla. Jedinou výnimkou keď nepočítam KVP, je snad Inventura demokracie v rámci textových dielni viz príspevok Anny Matouškové http://www.inventurademokracie.cz/textove-dilny/reflexe-komunisticke-minulosti/navrhy/

V tejto suvislosti by som sa chcela spýtať, či ste náhodou nezachytil verejne pristupne štatistiky či analýzy, ktoré by sa k problematike zbytkových trestov vzťahovali.(Keďže oproti prvej vlne súdnych rozhodnutí došlo v NIEKTORÝCH prípadoch k náprave a ponechané zbytkové tresty boli zcela zrušené) Žiadne konkrétnejšie informácie som totiž k tomu nenašla.

Ďakujem.

Kata Kuk.

Anonymní řekl(a)...

Styl argumentace silně připomíná pana Uhla. Každý si musí o své právo postarat sám. Pokud na to nemá osoba, která se cítí poškozenou, pak má děti nebo různé právní servisy, aby ji pomohly.

Nikdo tady není od toho, aby zjišťoval, zda je dluh způsobený nesplněný kvůli něčí lenosti nebo vinou státu.

Platí právní kontinuita a klasické právní zásady, váš článek se hodí spíš do sborníku revolučního práva.

Petr Hanlich

Tomáš Pecina řekl(a)...

Zbytkové tresty jsou nejen nespravedlivé, ale v prvé řadě pro nově odsuzované urážlivé, protože soud demokratického státu zde mechanicky přebírá a fakticky potvrzuje závěry soudu totalitního (více jsem o tom psal zde, k čemuž stěží něco nového dodám). Tím hůř, pokud zbytkové tresty ukládají stejní soudci, kteří uložili trest původní, což rovněž nebylo výjimkou.

Ale: v žádném případě nejde o nic, co by se dalo označit jako "největší dluh transformace". Takovým dluhem jsou totiž bezesporu rozhodnutí, jimiž se potvrzovaly konfiskace majetku emigrantů, přičemž vraceno v restitučních řízeních bylo jen neochotně, jen někomu a jen zčásti. Papalášký synek nebo dcerka si užívá konfiskátu nerušeně dál a na emigranta dělá dlouhý nos, a veřejnost, zaměřená tradičně proti emigrantům (kteří "si nahrabali", zatímco my "jsme trpěli"), k tomu v lepším případě mlčí, v horším se okradenému vysmívá. To je největší dluh polistopadové transformace, zbytkové tresty jsou jen jakousi třešničkou na dortu sametového bezpráví.

Tomáš Pecina řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

Pane Pecino, kde žijete ? Váš sytl připomíná slovník Pavla Kohouta : " Papalášký synek nebo dcerka si užívá konfiskátu nerušeně dál a na emigranta dělá dlouhý nos, a veřejnost, zaměřená tradičně proti emigrantům (kteří "si nahrabali", zatímco my "jsme trpěli") ".

Jen ten jeho talent vám chybí. Částečně to připomíná i slovník Vlajky za protektorátu. Máte ještě nějakou demagogii k ruce ? Hlavně, že vám ta zamindrákovaná zavistivá veřejnost byla dobrá v listopadu 1989.

Pavel Kolář

Tomáš Pecina řekl(a)...

Omlouvám se, předchozí text patřil samozřejmě jinam (kam jsem ho mezitím přepostoval).

Pane Koláři, upřímně, více bych uvítal vaše výtky k obsahu než ke stylu.

Štěpán Šťastník řekl(a)...

Hynku, přiznám se, že o této problematice nevím, protože když jsem vstoupil do praxe bylo co do lhůt i průběhu řízení prakticky po boji. Před nedávnem se mi ale dostal do ruky takový případ, kdy KS za zbytkový trest vyměřil deset let a NS ke stížnosti změnil rozhodnutí tak, že nevyměřil vůbec nic a ještě k tomu víceméně naznačil co dělat, aby došlo ke zproštění i co do viny. Ten další krok ale už patrně nikdo neudělal a nevím proč.
Z toho usuzuju, že máš asi pravdu, že uvažování některých (v daném případě toho KS) zůstává někde, odkud bychom měli být dávno pryč. Na druhou stranu ale souhlasím i s tím, že pokud se mi děje křivda, tak rvát se musím především já a Ti co o tom vědí a záleží jim na mě. Nadosobní (nebo neosobní) stát či jiné institutce mohou sice obecně napomoci, ale nemyslím že mohou v konkrétních případech odpomoci, a to ani v takovýchto případech.
Pokud se sám o něco neusiluju, pokud mě samému na něčem nezáleží, pak mi být pomoženo vlastně ve svém důsledku ani nemůže. Tak nějak chápu princip legitimace k zahájení řízení i smysl nápravy křivd.

Anonymní řekl(a)...

Já dodnes nechápu, jaktože soudy berou vyměření poplatku děkanem za delší studium jako exekuční titul :-) ?
Neaplikuje se ani správní řád ani správa poplatků. To mě prostě rozum nebere, protže nemusí VŠ jít přes platební rozkaz a normální soud.

Petr Vocel

Dan Dvoracek řekl(a)...

Soud má zřejmě rozhodnutí o poplatku spojeném se studiem za exekuční titul dle ustanovení § 274 písm. f) OSŘ (...rozhodnutí orgánů veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakož i vykonatelných smírů).

Závěr pokládám za problematický. Není podle mě pochyb o tom, že toto rozhodnutí je rozhodnutím orgánu veřejné správy.
Jelikož však není vydáváno dle SŘ ani ZSDP ani ničeho podobného a 111/1998 Sb. podobnou úpravu neobsahuje, není zde podle mého názoru předpis, který by říkal, že a kdy je toto rozshodnutí vykonatelné. Proto, podle mého názoru, rozsahu § 274 písm. f) OSŘ nespadá, neboť to sice je rozhodnutí veřejné správy, ale není vykonatelné, protože to o něm žádný předpis nestanoví.

Proti tomu stojí argument, který říká, že právní moc a vykonatelnost jsou imanentní vlastnosti individuálních právních aktů a zákonných ustanovení netřeba. To je argument, který mne děsí.

Anonymní řekl(a)...

No podla mojho názoru Hynek Banouch nepisal nič o tom, že by štát mal rušit zbytkové tresty bez ohľadu na to, či o to obete komunistického režimu stoja.

Skor som jeho príspevok pochopila tak, že nepriamo podporuje dlhodobú iniciatívu Konfederace politických vězňů ČR (KPV)smerujúcu k rozšíreniu rehabilitácií z 90. rokov na dalšie skutkové podsty, ktorých sa ani zákon 119/1990 Sb. ani zákon 198/1993 Sb. nedotýkali.

Podľa toho čo som na nete našla sa jedná napríklad o prípady vojakov, ktorí dezertovali alebo nedovolene opustili svoju jednotku viz J. Liška v Senáte dna 17.7.2008(http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=6&IS=3930&T=278).

Konečne tiež par. 8 zákona o protikomunistickom odboji predpokladá, že k zrušeniu týchto trestov by došlo v súdnych konaniach zahájených NA NÁVRH.

To čo ma však v súvislosti so zbytkovými trestami zaráža, je stanovisko vlády ČR navrhujúce vypustenie par. 8 zo zákona. Nie som si istá, nakolko je argumentácia dokaznou núdzou v legislatívnej etape relevantná, keďže naviac nikde nie sú zverejnené žiadne analýzy, skor by som si dovolila tvrdit, že ide o alibizmus a neochotu ČR poskytnúť týmto ľudom finančné odškodnenie.
(http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=27075)

Tiež z dovodu, že sa jedná o dalšie rehabilitácie plus reštitúcie by som očakávala, že sa pri prejednávaní v Senáte objavia verejne prístupné štatistiky či analýzy minimálne o predpokladaných počtoch neprávom odsúdených, ktorých sa má úprava dotýkať. Na nete však žiadne takéto informácie nie sú, bohužiaľ. Tiež toto je deficit verejnej debaty v ČR.

Na rozdiel od ČR napr. Francúzi v súvislostami s rešitúciami židovského majetku konfiškovaného za okupácie neváhali zprístupnit na internete rozsiahle rešerše historikov a právnikov dotýkajce sa tejto problematiky, tak aby jednotlivcom čo najviac uľahčili prístup k odškodneniu. Pritom nemali problém s tým, že budu platit len pozostalým a nie obetiam.

Kata Kuk.

Anonymní řekl(a)...

Oprava: nie reštitúcie ale reparácie.
K.K.

Anonymní řekl(a)...

Pane Hanlichu a Koláři,

nebudu vás urážet otázkou, zda nejste jednou a touž osobou, když styl vašich komentářů je vzácně shodný.

Smiřte se s tím, že je tu pořád dost lidí - zejména mladých - kteří si kladou obdobné otázky jako Hynek a Tomáš Pecina. Stejně jako v Německu se po dvaceti letech začaly děti ptát svých rodičů, co dělali za nacismu, máme i my dost důvodů k otázkám ohledně vypořádání se s komunismem.

Naše zesnulé prarodiče zavřené za neplnění dávek, zapalování stohů a další trestné činy "proti zakládání JZD" už ani nemá smysl rehabilitovat, ale stačí otevřeně ukázat na ty jejich sousedy, kteří namísto prokurátorem navrhovaných pár let vězení požadovali trest smrti. Třeba se jednou konečně zařadíme vedle Němců, kteří se také snaží dlouho pochopit, jak se jejich slušní sousedé mohli měnit v dozorce v lágrech a jak funguje mlčící většina.

Jan Hladký

Anonymní řekl(a)...

Pokud zapalovali stohy, čemu se divíte ?
Když jde o pozitivní právo, věc je jasná. Každý si máme hledět svých práv a nechť soudu poškození prokáží své nároky jako kdokoli jiný. Stavovské soudnictví zde už kdysi bylo, nyní platí procesní rovnost před zákonem.

Když jde o morálku a pohled na dobu zakládání JZD : klidně vrátím půdu i majetky sudetským Němcům, resp. vyplatím náhradu škody, tam je pochybení na české straně zjevné a sudeťácký prvek byl celá staletí veskre modernizační.

U zániku českého a moravského sedláckého stavu si tak docela nejsem jistý, zda nešlo o dobro. Agrátní strana byla zakázána kvůli těžké kolaboraci a pojem sedlák znamenal pro mě a podle ohlasů i pro většinu tehdější veřejnost především doklad uplácení, partajnictví (pozemkové reformy ve 20.letech) a rodovou konzervativní zaostalost. Nemusím podotýkat, že vyhnání sudetských Němců nespustili komunisté, ale národní socialisté s tím, že tak získají sedláky, kteří přijdou levně k další půdě.

Vaše osobní vzpomínky a dojmy nemají v tomto smyslu žádnou relevanci. Stejně tak jako Němci dodnes nevědí, jak k tomu došlo, pochybuji, že by další sebeanalýza u nás to vyřešila. Historii vždy chápáme podle dneška, chápeme ji subjektivně, proto nemají takové ty sebemrskáčské výlevy některých žurnalistů o udavačství v protektorátu, vyhnání, kulačení, srpnové internacionální pomoci, normalizaci atp. cenu. Stalo se ,tečka, jde se dál a chovejme se tak, aby nám se něco podobného nestalo.

Petr Hanlich

P.S. : nejsem registrovaný na radnici, tudiž nemám ani další přízvisko Kolář

Hynek Baňouch řekl(a)...

Dobrý večer, děkuji čtenářům za reakce a majitelům blogu za prostor pro text, který jsem napsal 15/11/09.
Historikové přišli systematickým zkoumáním na četné případy nefunkčnosti části transformační legislativy a mě napadlo, že nemáme k dispozici inventuru srovnávající výsledky a záměry tranformačního trojlístku restituce, rehabilitace, lustrace.
Moje zkušenost potvrzovala to, co zjistili historikové: stále přetrvávají nečekané paradoxy, kdy např. dozorce, který kvůli promlčení unikl trestu za vraždu (střelba do ležícího zraněného již neškodného vězně),ačkoli se k ní veřejně přiznal, a má současně násobně větší důchod než člověk, který celý život chtěl a dělal jen jediné: obdělával půdu otců.
Pokud jsem vyvolal nelibost apelem k ověření toho, zda poznatek historiků je "pouhým" konstatováním zamýšlené funkce práva, anebo ukazuje na nezamýšlený důsledek, je mi to líto, ale přišlo mi to jako normální požadavek na ověření funkčnosti legislativy.

Původně jsem měl samozřejmě na mysli ty případy, kdy mnohaleté úsilí a vyčerpávání všech řádných a mimořádných prostředků nevede k odstranění nespravedlnosti. (Cesta mimořádných prostředků má např. nemalé společenské náklady; čas st. zást. NSZ, ministerských úředníků a soudců NS není zdarma.)
Ale čím více o tom nyní přemýšlím, nezaškodilo by ani prozkoumat, proč vlastně někteří pronásledovaní ani nežádali o plnou rehabilitaci.

K dluhům: myslím, že nadávno padl výrok o tom, že dluhy nejsou válečný zločin.
(Podobné škrty by stěží dosáhly desetin promile celkových "transformačních nákladů"; získali bychom za ně posílení laické důvěry v právní systém.)
Tyto otázky hodnotové kontinuity se starým právem mají vliv na vnímání legitimity práva, což má vliv na důvěru v právo. Proto myslím, že má smysl ověřit hypotézu formulovanou akademickými historiky (přetrvaly zbytečné nespravedlnosti).

Mezinárodní analýza středoevroských restitucí prý již byla zadána. To je myslím dobře. Měli bychom vědět, jak právo reálně funguje.

Přeji všem úspěšný nový týden.

marie dubanova řekl(a)...

"Zbytkové tresty" jsou nejen nespravedlivé - zbytkový trest už jen ten samotný termín "zbytkový trest" co to vlastně znamená, je to stejně nemravný jako Benešovy dekrety..V demokratické a svobodné zemi, jsou lidi stále odsuzovaní za "prohřešky" proti totalitě? Zbytkový trest - dostane člověk, který se bránil proti totalitnímu bezpráví - no prokrista, kde to žijeme a to jsme demokratický a právní stát?? A v Ústavě ČR :"čl.1.odst.1) se dokonce píše, že : ČR je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na "úctě k právům" a svobodám člověka a občana!!Ale nikde se tam v Ústavě nepíše, že tím "právem" je míněna "úcta ke komunistickým právům", a tedy ta furt prosazovaná "kontinuita" s komunistickým právem? 20 let po tzv. pádu totality, naše svobodné soudy, stále obhajují totalitní zákony, a kdyby nebyl zrušen trest smrti,možná by se tady na základě rozsudků komunistických soudců, typu Brožové-Polednové konaly dodatečné "zbytkové" popravy..

Anonymní řekl(a)...

Ad Marie: Ako poukázal v odkaze na wiki T. Pecina zbytkový trest je len hovorový pojem oznacujuci nový trest uložený za trestný čin, na ktorý sa rehabilitácia nevztahuje, nemusí vás preto tento pojem rozčuľovať.

Otázka znie na aké trestné činy by sa rehabilitácie mali vztahovat? Majú byť rehabilitovaní všetci, ktorých komunistické súdy v minulosti odsúdili podla totalitných zákonov ? Vrátane tých osob, ktoré sa napr. pri prekročení hraníc dopustili vraždy, napr. tým že podrezali odzbrojeného a zviazaného príslušníka SNB ? Mali by aj ony byť podľa Vášho názoru v plnom rozsahu súdmi po roku 1989 oslobodené ?

V tomto smere som velmi rada za výnimku v poslednej vete par. 8 hore zmieneho návrhu zákona o protikomunistickom odboji "Toto ustanovení se nevztahuje na trestné činy spáchané z pohnutek nízkých nebo nečestných."

Kata Kuk.

marie dubanova řekl(a)...

pro "Kata kuk",
dovolím si Vaši představu o romantickém překračování hranic z doby totality - za svobodou.. trochu poopravit..a cituji z Člověka v tísni : Cesty za svobodou, často poslední:
"Západní hranice Československa, oddělující svobodný svět od „koncentráku“, železná opona, vybavená brzy hlídacími „aparáty“ (elektrifikovaný drátěný zátaras, signální stěny, nástražná osvěcovadla), byla ve skutečnosti místem velkého utrpení obyčejných lidí. Tisíce zoufalců se pokoušelo uprchnout, zachránit se před kriminálem či před okradením, dostat se k příbuzným. Byli za to pronásledováni a stříleni jako králíci. Seznam lidí, kteří prokazatelně zemřeli při pokusu o ilegální přechod hranic v letech 1948-1989, obsahuje 174 jmen - to jsou zastřelení, utopení, ti, kteří zahynuli na následky zranění a v několika případech spáchali sebevraždu. V elektrických zátarasech umřelo v letech 1952-1965 celkem 88 osob. Jak už to ale bývá s podobnými údaji z komunismu, skutečný počet je zřejmě o dost vyšší.

Zmíněná „obyčejnost“ narušitelů hranic platí dokonce i pro legendární agenty-chodce z 50. let. Tedy pro muže, kteří utekli na Západ, kteří nebyli zločinci ani nájemní zabijáci, jen odmítali totalitní režim, chtěli přispět k jeho pádu, a vstoupili tedy do služeb cizích rozvědek, nejčastěji americké. S velkou odvahou a rizikem se pak vraceli do Československa, odkud nosili zprávy, převáděli nešťastníky v nouzi a hledali další spřízněné duše. V devadesáti procentech skončili v rukou StB a poté s vysokými tresty v lágrech.

marie dubanova řekl(a)...

Zákon 198/1993,Sb...Dovolím si položit otázku, jestli by nebylo možné vzít tento už 16 let - jen "proklamační zákon" a skočit se zeptat našich zákonodárců, tedy Parlamentu ČR, jestli by si "neudělali chvilku času" a nepřizdobili tento bezzubý "Zákon" několika paragrafy...všechno by to bylo daleko jednodušší!!žádné probléby s kontinuitou s komunistickými zákony .žádné zbytkové tresty atd.

ZÁKON 198/1993,Sb.

ze dne 9. července 1993

o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Vědom si povinnosti svobodně zvoleného parlamentu vyrovnat se s komunistickým režimem, Parlament

konstatuje, že Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 - 1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody,

a prohlašuje, že ve své další činnosti bude vycházet z tohoto zákona.



§ 1

(1) Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali,


a)
upíral občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle, nutil je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti a nutil je veřejně vyslovovat svůj souhlas i s tím, co považovali za lež nebo zločin, a to perzekucemi nebo hrozbou perzekucí vůči nim samotným, jejich rodinám a blízkým,


b)
systematicky a trvale porušoval lidská práva, přičemž zvlášť závažným způsobem utlačoval některé politické, sociální a náboženské skupiny občanů,


c)
porušoval základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony a prakticky tím postavil vůli a zájmy komunistické strany a jejích představitelů nad zákon,


d)
používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, a to zejména:


-
popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám,


-
zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva,


-
znemožňoval jim výkon zaměstnání, povolání nebo funkce a dosažení vyššího nebo odborného vzdělání,


-
zabraňoval jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět.atd.atd,

Anonymní řekl(a)...

Ad Marie: Nenarážam na otvorený ozbrojený odpor typu prestrelky na hraniciach. Konečne na to sa rehabilitacie vztahuju aj vdaka nalezu II ÚS 243/05 vo veci Hučín, nevznikaju tu spory, a v tomto zmysle chápem snahu KPV o uznanie tretieho odboja ako legitímneho tiež ozbrojenému odporu.

AVŠAK

V reakcii som narážala na MOŽNÉ EXCESY z legitímneho odporu napr. "podrezanie odzbrojeného a spútaného príslušníka SNB" , ktoré by s vysokou pravdepodobnostou podla hore uvedeného nálezu US síce spadali do rehabilitácií extenzívny výklad "přímé souvislosti"), avšak sú z hladiska súčasnosti a spoločných hodnot prinajmenšom kontroverzné.

Domnievam sa totiž, že pokial deklarujeme, že ozbrojený odpor je legitímny, mali by sme súčasne povedať B a to, ktoré jednania súvisiace s odporom svojím charakterom či intenzitou prekračujú meze legitimity a teda idú nad rámec smyslu a účelu rehabilitačných predpisov.

V takých prípadoch je ponechanie zbytkového trestu viac než na mieste.

Kata Kuk.

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Klíčový problém není řešit obecně otázku zákonů de lege ferenda.

Klíčový problém je řešit konkrétní soudní případ; bavit se o konkrétním politickém vězni, který žádá o změnu rozsudku, a nedaří se mu to. Jinak celý problém zůstane navždy v akademické rovině.

Hřbitovy jsou plné zákonných ustanovení, která nikdy nikdo nepoužil.

Hynek Baňouch řekl(a)...

Ad Vojtěch J. Cepl 1.12.09 1:51

Dobrý den, nejsem si jistý, jestli rozumím přesně tomu, kam míříte.

Sám nevím, zda je lepší judikatorní či legislativní řešení (legislativní optimismus je mi vzdálen), ale když ani dvacet let nestačilo, obávám se, že po dalších dvaceti letech bude "problém" skutečně jen v akademické rovině.

marie dubanova řekl(a)...

Obávám se, pane Baňouchu, že už nyní je to dosti problém - komu že ten zbytkový trest "přisoudit" a po dalších 20 letech už nebude nikdo koho by mohla ta nemravnost s názvem "zbytkový trest" potkat, či nedej Bože ohrozit...Ale jak vidíme, všechno se vyřeší časem "samo", ani není nutné k tomu čekat na hlasování nějakého Parlamentu, stačí si "jen počkat".. nikoliv trh, ale čas vyřeší vše.

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

H.B.
Mířím tam, že rozplétat složité případy je dobré od konkrétna; vemte konkrétního člověka, zjistěte jeho požadavky, a podle něj reformujte zákony. A možná se stane, že reformy zákonů netřeba - může se stát, že cesta existuje, a jen ji nikdo nevyužil.

A na druhou stranu není nic protivnějšího, než vést revoluci kvůli něčemu, co možná reálně už ani neexistuje. Já alespoň nemám představu, kolik z těch lidí, co přežili, chce měnit svůj trestní rozsudek.
V moci práva není spasit všechny hříchy světa.

Anonymní řekl(a)...

ESLP minulý týden upozornil na jiný "právnický listopadový dluh", a to nápravu minulých křivd pácháním nových (srov. rozsudek z 26. 11. 2009, Pešková proti ČR, stížnost č. 22186/03). Jde o vyvlastnění osob, které v minulosti od státu v dobré víře nabyly konfiskované nemovitosti ve prospěch restituentů. Náhradou byla vyvlastněným vyplacena kupní cena nemovitosti zaplacená státu před několika desetiletími (tedy v praxi několik tisíc či desítek tisíc korun).
Mohu potvrdit, že případ paní Peškové není ojedinělý - sám jsem se před několika lety setkal s jinou obětí této dějinné spravedlnosti. Jednalo se o osmdesátiletou paní, které byl v devadesátých letech vyvlastněn dům v Klánovicích. Následovala žaloba na vyklizení ze strany restituenta, které bylo vyhověno pod podmínkou poskytnutí náhradního bytu. O náhradním bytu si ovšem paní mohla nechat zdát, namísto toho od ní restituent vymáhal plnění za užívání bytu ve výši tržního nájmu, které přesahovalo výši jejího starobního důchodu. Naposledy jsem o ní slyšel v době, kdy proti ní byla vedena exekuce a měla problémy s obstaráním potřebných léků...
Aleš Roztočil

Petr Peřina řekl(a)...

Jak se řešilo zrušení zápisu o pohledávkách justiční správy.

Z osobní zkušenosti uvádím, že zejména v prvé polovině devadesátých let minulého století se na Ministerstvo spravedlnosti řada rehabilitovaných obracela také v souvislosti s uplatněním restitučních či jiných nároků týkajících se nemovitého majetku. Nejednou přišli s dotazem, jak „zlikvidovat“ zápis o pohledávce zaevidované v padesátých letech ve prospěch justiční správy. Poskytovali jsme nejen odpověď. Příslušná referentka ekonomického odboru vždy na počkání vystavila potvrzení, že Ministerstvo spravedlnosti, ani jiný orgán v jeho resortu, již žádnou takovou pohledávku neeviduje, neboť tato zanikla z důvodu promlčení.
Nevyjadřuji se k tomu, jak to údajně chodí v resortu Ministerstva financí. Lze ovšem předpokládat, že vůči tvrzeným pohledávkám naznačeného charakteru je přinejmenším možno namítnout promlčení

Hynek Baňouch řekl(a)...

Ad VJC 1.12.09 19:51:

děkuji za reakci, rozumím, že to považujete za umnělý problém, protože jste na něj nenarazil.
Ti historikové ano.
Zároveň nerozumím proč v souvislosti s výzvou k inventuře, (zda je vše jak jsme předpokládali), píšete o revoluci.
To, zda ti lidé o něco stojí, je přirozeně jen na těchto lidech.

Již jsem požádal jednoho ze zmíněných historiků, aby zde některé případy popsal.

PS:
:-) Trošku mě zaráží Váš přístup ve stylu "to bych raději nedělal, udělal bych to jinak", který jste prezentoval např. ve vztahu k akcí Člověka v tísni. Když čtu něco podobného na adresu dobrovolnických organizací, vždy mě napadne: proč je to tedy ten člověk nenechá dělat tak jak to dělají, a sám to nezkusí jinak, lépe, aby je na příkladu přesvědčil, že jsou na omylu; vydělali bychom všichni ;-)
Berte to prosím jako poznámku v zájmu o společnou věc.

Hynek Baňouch řekl(a)...

Zapomněl jsem poděkovat.
VJC za implicitní vysvětlení, proč to pořád je, tak jak to je a Petru Peřinovi za pěkný příklad neúředně úředního jednání, které bylo cestou k cíli.
Někdy je třeba žádat sofistikovaněji :-)
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/kulacka-dan-tizi-pres-pet-set-lidi-odpustek-ma-jen-jeden_73637.html

Aleši Roztočilovi díky za další příklad toho, proč, by bylo dobré udělat inventuru a zjistit, jak vše šlo, i když na nové kolo restitucí jsem skutečně nepomyslel. Když jsem v roce 2002 začal pracovat pro justici, myslel jsem si, že restituce už končí; a pak jsem v roce 2008 měl v ruce případ běžící 17 let. (Znám případ jednoho okresního tajemníka KSČ, který dodnes bydlí v konfiskované vilce, kterou koupil za pár šupů a těm co ji postavili se směje.)Tu paní neznám, podle toho, co jste napsal je to smutný případ. Napíšete o tom něco?

Marie, pokud jsem psal ten post, bylo to právě proto, abych upozornil, že na vyřešení některých věcí není dost času a že by "právní řád" měl umožnit některé věci napravit, kvůli "sobě samotnému".
Omlouvám se za rozvleklé odpovědi a děkuji za pozornost.

Vojtěch J. Cepl řekl(a)...

Hynek Baňouch:

nejsem si jist, jestli si dobře rozumím.
V žádném případě si nemyslím, že tu žádný problém není.

Tvrdím jen to, že je třeba problém rozplétat od analýzy konkrétních případů. Bez nich se zase buduje skleníková konstrukce, která v reálu nemusí dobře fungovat.

Dělat zákony, aby podle nich lidé žili, je standardní postup skoro ve všem, a IMHO úplně špatný. Je třeba zjistit, jak lidé žijí, a podle toho dělat zákony.
Zvláště to platí v tak pestrých situacích, jako jsou případy politické persekuce za komunismu.
A zvláště, když se chcete pouštět do tak nesnadné věci, jako odlišení politické kriminality od skutečné.

Petr Peřina řekl(a)...

Namísto očekávaného poučení, že promlčením pohledávka nezaniká, se výše uvedené vzpomínce jak to chodilo s likvidací pohledávek justiční správy, dostalo poděkování za „pěkný příklad neúředně úředního jednání“. Jsem tomu rád, ale podstatné je to, že význam zápisů o pohledávkách, jichž se vzpomínaná potvrzení týkala, tehdy byl – jak věřím – eliminován patrně tou nejschůdnější cestou.
S pohledávkami, které jsou promlčené a přitom nezanikly, to někdy nemá lehké ani ten, kdo se zavázal bez jakékoliv politické perzekuce a jehož věřitelem není stát. K tomu viz článek „Nesnesitelná těžkost existence promlčených zástavních práv aneb první pokus o výkřik“ Právní rozhledy, 2008, č.1.
http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/ap_9/pd_1/art_5339/rbsearchsource_articles/txtexpresion_18/detail.aspx

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad VJC:

Tyto případy jsou velmi specifické – jak ostatně Ústavní soud judikuje v případě každé podobné věci, např. u restitucí.

Otázkou totiž není přiměřenost a zákonnost zbytkového trestu, ale morální oprávněnost takový trest uložit bez náležitého přezkumu totalitním soudem vedeného řízení, ve kterém byl uložen trest původní.

Domnívám se, že nejsme oprávněni požadovat po postiženém, aby se sám aktivně domáhal nápravy, ale přezkum by měl být proveden z úřední povinnosti. Každý nespravedlivě uložený zbytkový trest je z podsaty věci urážkou oběti komunistického bezpráví, pod niž se nemůže soud demokratického právního státu s čistým svědomím podepsat.

Hynek Baňouch řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.